Tvrzení státního zastupitelství o nedostatečné míře sebereflexe Davida Ratha je zavádějící a v rozporu se stanoviskem Probační a mediační služby i Vězeňské služby. Podle soudu si Rath za negativní stanovisko státního zastupitelství k žádosti o podmíněné propuštění může sám svojí obstrukční obhajobou a kritikou práce orgánů činných v trestním řízení. Vyplývá to z písemného odůvodnění rozhodnutí senátu Městského soudu v Brně (MS), který na začátku listopadu souhlasil s podmíněným propuštěním Ratha z výkonu trestu.

Senát MS v Brně v čele s předsedou Josefem Tatíčkem rozhodoval o Rathově propuštění 9. listopadu, a to na žádost Svazu pacientů České republiky, který za Ratha nabídl také záruku.
Podle soudu měl Rath pro kladné rozhodnutí všechny předpoklady. V jeho prospěch svědčilo jak hodnocení Vězeňské služby, tak Probační a mediační služby ČR. Soud přihlédl i k tomu, že Rath se sám ve výkonu trestu nabídl, že bude léčit vězně, a to i v době pandemie. Předtím uklízel například eskortní místnosti a prováděl sanitární úklid.

Soud zmiňuje i to, že byl při výkonu lékařské praxe napaden spoluvězněm, který mu nůžkami zaútočil na krk, přičemž Rath se útoku ubránil. Přesto se domluvil s Vězeňskou službou na další spolupráci, a i pokud bude propuštěn, bude na dva dny v týdnu dojíždět do Brna a jako lékař zde nadále pracovat.

Soud se poměrně obsáhle věnoval i okolnosti, kdy Rath dosud nezaplatil část uloženého peněžitého trestu. Dospěl však k závěru, že to není vinou Rathovy nedostatečné snahy, ale v důsledku kombinace nedobrých vztahů s bratrem a soudních sporů s ním o majetek na straně jedné a tím, že Krajský soud v Praze (KS) mu dosud neuvolnil zabavené peníze (cca 10 mil. Kč). O jejich vrácení přitom již v roce 2019 rozhodl v odvolání Vrchní soud v Praze v tzv. první větvi jeho případu. „Odsouzenému dle názoru soudu nelze vyčítat, že by si při úhradě peněžitého trestu počínal laxně (a to i s ohledem na nadále blokované finanční prostředky, které byly v hotovosti zajištěny v květnu 2012 v jeho bydlišti).

Odsouzený deklaruje snahu ihned po podmíněném propuštění realizovat účinnější kroky ke zpeněžení nemovitého majetku, a především představil jasnou vizi o dalším intenzivním splácení poloviny peněžitého trestu z budoucí odměny lékaře. Je si současně velmi dobře vědom hrozby nařízení také poměrné části náhradního trestu odnětí svobody. Tedy skutečnost, že odsouzený dosud během pobytu ve výkonu trestu (s omezenými možnostmi disponovat s majetkem) neuhradil celý peněžitý trest, není důkazem o nějaké nízké míře sebereflexe a nijak nezpochybňuje závěr soudu, že po právní moci rozsudku prokazuje polepšení,“ konstatuje k tomu soud.

Sebereflexe a kritický pohled
Senát MS v Brně v čele se soudcem Tatíčkem také hodnotil otázku sebereflexe a kritického pohledu Ratha na trestnou činnost, za níž by odsouzen. V rozhodnutí se pak odkazuje na mnohé nálezy Ústavního soudu, včetně těch z poslední doby, v nichž se ústavní soudci vyslovili právě k podmínkám, k nimž mají soudy při rozhodování o podmíněném propuštění přihlížet.

„Také soud v rámci výslechu odsouzeného tomuto náhledu odsouzeného věnoval náležitou pozornost a rozhodně nesdílí názor státní zástupkyně, že sebereflexe na straně odsouzeného Ratha je stále nedostatečná, že by snad měla být důvodem k zamítnutí žádosti. Pokud odsouzený opakovaně uvedl ve veřejném zasedání, že přijal dokonce i hodnocení důkazů ze strany odvolacího soudu, že se z jednání ponaučil, že se chce vyvarovat v budoucnu stejných chyb, nechce mít s veřejnými dotacemi a zakázkami již nic společného, nechce se rozhodně do vězení vrátit a dokonce je schopen vyslovit větu (před mnoha lety ještě nepředstavitelnou), že si trest zasloužil, pak soud skutečně nevidí, jak jinak by měl odsouzený projevit svůj kritický náhled na dříve páchanou trestnou činnost. Je třeba v této souvislosti zdůraznit, že sebereflexe odsouzeného či kritický náhled na předchozí jednání a tzv.

přijetí trestu není totéž co bezvýhradné doznání. Trestní zákoník v rámci úpravy podmíněného propuštění nepožaduje a nikdy nepožadoval po odsouzených, aby se, byť dodatečně, doznávali, například ve veřejném zasedání. Doznaní, byť i dodatečné, tedy není a nikdy nebylo zákonným předpokladem pro kladný závěr o podmíněném propuštění konkrétního odsouzeného,“ popisuje soud svůj pohled na věc.

Fakt, že přes všechny důvody, svědčící ve prospěch kladného rozhodnutí, státní zastupitelství trvá na opaku, si soud vyložil jednoznačně. „Otevřeně je třeba uvést, že zjevně negativní postoj státního zastupitelství k podmíněnému propuštění odsouzeného již k podané první žádosti si do značné míry zapříčinil sám odsouzený jednak způsobem vedení obhajoby (často až obstrukčním) v průběhu trestního stíhání, neutuchající kritikou orgánů činných v trestním řízení, rovněž neadekvátní medializací případu až po nemístná opakovaná vyjádření o zpolitizování celého procesu (což je mimochodem vyjádření tolik oblíbené rovněž u jiných stíhaných politiků),“ uvádí se v rozhodnutí.

Soud však upozornil na to, že z možnosti podmíněného propuštění nelze vyloučit žádnou skupinu pachatelů, a to ani recidivistů. „Tím spíše si pak soud musí položit otázku, zda a jak vážné důvody by měly bránit podmíněnému propuštění u osoby, která je ve výkonu trestu poprvé, spáchala jeden skutek, vedla jinak řádný život do nástupu trestu, systematicky prokazuje polepšení během výkonu trestu a zcela se vyvaruje jakýchkoliv kázeňských přestupků,“ uvedl v odůvodnění senát soudce Tatíčka.
Proti jeho rozhodnutí podala stížnost intervenující státní zástupkyně a Rath tak musí vyčkat, jak se k ní postaví Krajský soud v Brně.

Navíc ještě nebylo pravomocně rozhodnuto v tzv. druhé větvi případu, kde se čeká na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. I tomu se Tatíčkův senát v odůvodnění věnoval s tím, že musí ctít presumpci neviny. A tudíž nepravomocný, byť odsuzující verdikt, nemůže být důvodem, aby žádost zamítl.

„Soud nyní rozhodující o žádosti o podmíněné propuštění tedy nemůže vyčkávat pravomocného skončení jiné věci, byť jde nepochybně o případný souběh trestných činů, a rozhodně jen samotná skutečnost, že obžalovaný je stíhán a byl dosud nepravomocně odsouzen, nemůže být důvodem k zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který zatím jako jediný byl pravomocně uložen,“ uvedl k tomu soud v odůvodnění. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Středočeské nemocnice ruší operace, chtěly by další pomocníky z armády

Téměř všechny oblastní nemocnice Středočeského kraje už musely přistoupit k omezování či úplnému rušení plánovaných operací kvůli péči o pacienty s covidem. Chirurgická a další oddělení se mění v covidová. V příbramské nemocnici otevřou už páté covidové oddělení. Některé nemocnice trápí i nedostatek zdravotníků a uvítaly by další pomocníky z řad armády.

Nejhůře je na tom z nemocnic ve Středočeském kraji Oblastní nemocnice Příbram. Ke čtvrtku tam leží s covidem 68 pacientů, z toho pět je ve vážném stavu. S péčí o ně pomáhají i tři příslušníci armády a nemocnice by uvítala další. V sobotu nemocnice otevře už páté covidové oddělení, tentokrát v prostorách oddělení chirurgie II.

Reportáž z Příbramské nemocnice: Lapají po dechu a prosí o pomoc. A ta není
„S tím je spojené bohužel i pozastavení plánovaných operací od pondělí 29. listopadu. Ze šesti sálů budou v provozu pouze dva pro neodložitelné a onkologické zákroky. Jeden sál zůstane v pohotovosti pro akutní stavy,“ uvedl mluvčí nemocnice Martin Janota. Nadále bude nemocnice provádět i drobné gynekologické a oční zákroky, a to díky odděleným sálkům.
Plánované operace omezuje většina nemocnic
K rušení plánovaných operací přistoupila na začátku týdne i nemocnice v Benešově. Minulý týden už zakázala návštěvy pacientů na všech odděleních, s výjimkou přítomnosti otce u porodu a po dohodě s lékařem návštěvy umírajících pacientů.

„Od pondělí 22. 11. 2021 se ruší či maximálně omezí elektivní (plánovaná) operativa na odděleních ORL a chirurgie. Na dalších odděleních dojde k omezení operativy v případě nárůstu pozitivních pacientů covid-19 s potřebou intenzivní péče,“ uvedla nemocnice.
Operace neakutních případů omezila taktéž Nemocnice Slaný a pacienty začala od pondělí umisťovat již do třetího covidového oddělení. „Poděkujte těm, kteří se nedali očkovat a musíme je léčit na úkor ostatních, kteří si svoji nemoc nezavinili,“ napsala na webu nemocnice.

Plánované operace a návštěvy omezili rovněž v kladenské nemocnici. Na možné dlouhé čekání pak upozorňuje pacienty pohotovosti a akutní ambulance. „Vzhledem k narůstajícímu počtu pacientů je možné (v případě nezávažného onemocnění), že Vaše čekací doba se prodlouží až na několik hodin,“ píše na webu Oblastní nemocnice Kladno.

Více pomocníků z armády, prosím
K mírnému omezení plánovaných operací zatím přistoupili v Oblastní nemocnici Kolín, omezení se dotklo i provozu jednodenní chirurgie v Kutné Hoře. Nemocnici trápí i nedostatek personálu.
„Máme 24 zaměstnanců v izolaci z důvodu covidu. Výpomoci armády si vážíme a využíváme již týden tři lidi v Kolíně a dva v Kutné Hoře a budeme žádat o další,“ vysvětlil ředitel nemocnice Petr Chudomel s tím, že původní požadavky byly nemocnici pokráceny.

Neakutní výkony už omezila i nemocnice v Krči, přidala se k Bulovce a Motolu
Stejně jako ve zbytku republiky i v Kolíně je většina pacientů s covidem proti nemoci neočkovaná. „K 25. 11. máme hospitalizovaných 54 pacientů s covidem (32 neočkovaných), z toho sedm vyžaduje pobyt na JIP (pět neočkovaných) a dva umělou plicní ventilaci,“ uvedl Chudomel.

Krizový štáb: Stav nebezpečí není třeba
Jedinou z oslovených oblastních nemocnic Středočeského kraje, která zatím nemusela přistoupit k omezování elektivní péče, je Klaudiánova nemocnice v Mladé Boleslavi.

„Dnes ráno byl krizový štáb a platí, že elektivní péči zatím neomezujeme,“ uvedla ve čtvrtek pro iDNES.cz mluvčí nemocnice v Mladé Boleslavi Hana Kopalová s tím, že na oddělení JIP a ARO má nemocnice prozatím rezervy. 
Podle krizového štábu kraje však středočeské nemocnice zatím situaci s covidem zvládají a není proto nutné vyhlašovat stav nebezpečí nebo žádat vyhlášení nouzového stavu.
„Vzhledem k informacím, které máme zejména z nemocnic, jsme se na krizovém štábu shodli, že není nutné nyní vyhlašovat stav nebezpečí, nebo dokonce žádat vyhlášení nouzového stavu,“ uvedla ve středu hejtmanka Petra Pecková. 

X X X

Zeman je v ÚVN s covidem. Zavoral: Dostane protilátky, nákaza je z Lán

Prezident Miloš Zeman se vrátil se do Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN). Sanita s hlavou státu dorazila před 19:30. Mluvčí Jiří Ovčáček potvrdil, že prezident měl pozitivní test na covid. Do nemocnice byl převezen kvůli aplikaci monoklonálních látek. Po dobu léčby prezident pozastaví pracovní program, předsedu ODS Petra Fialu tak premiérem v pátek nejmenuje.
„Miloš Zeman byl v rámci standardů poskytovatele domácí péče ve čtvrtek v odpoledních hodinách na zámku v Lánech testován na přítomnost onemocnění COVID-19. Výsledný test byl bohužel pozitivní,“ napsal Ovčáček.

„Proto ve spolupráci s ošetřujícím lékařem prof. Miroslavem Zavoralem bylo rozhodnuto o převozu pacienta zpět do Ústřední vojenské nemocnice v Praze za účelem řešení této situace. Program prezidenta republiky bude po dobu léčby onemocnění COVID-19 pozastaven,“ dodal Hrad.
Zeman byl otestován na covid-19 kvůli rizikovému kontaktu, uvedly Seznam Zprávy. Šlo o „kontakt pracovníka z Lán“, řekl ředitel ÚVN Miroslav Zavoral.

Miloš Zeman ve čtvrtek opustil Ústřední vojenskou nemocnici (ÚVN) po 46 dnech. Šlo zatím o jeho nejdelší hospitalizaci. V ÚVN se léčil s blíže nespecifikovaným jaterním onemocněním. Podle člena prezidentova lékařského konzilia chirurga Pavla Pafka má chronické jaterní onemocnění. Naznačil, že to je cirhóza. 

Původně byl prezident hospitalizován na oddělení intenzivní péče, později byl přemístěn na rehabilitační oddělení a pak na lůžko dlouhodobé péče. Prezident byl propuštěn do domácího léčení, přestože jeho lékařské konzilium doporučovalo, aby v nemocnici zůstal.
V pátek odpoledne měl prezident jmenovat Petra Fialu do funkce premiéra. Zda a v jaké podobě se schůzka uskuteční, není jasné. Mluvčí ODS po sedmé hodině večer neměl ještě žádné informace. „S panem předsedou jsem zatím nemluvil,“ řekl pro iDNES.cz.
V pondělí odpoledne měl Zeman zahájit sérii schůzek s kandidáty na ministry nové vlády. Jako první měl jít na řadu Ivan Bartoš, kandidáti poté měli přicházet v abecedním pořadí. Ještě předtím se měl podle plánu videokonferenčně zúčastnit setkání prezidentů zemí Visegrádské skupiny (V4 - ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko), které se koná v Budapešti.

X X X

Ve vedení plzeňského soudu bude Vodičková, šéf Krysl chce genderově vyvážené předsednictvo

Při nástupu do funkce předsedy Krajského soudu v Plzni Alexandr Krysl v rozhovoru pro Českou justici avizoval, že nové vedení soudu bude genderově vyvážené. Včera soud oznámil, že další ženou v čele soudu je pověřená místopředsedkyně pro úsek insolvenčního soudnictví a úsek veřejných rejstříků právnických a fyzických osob JUDr. Eva Sofia Vodičková.
Krysl už dříve uvedl, že má jasnou představu o tom, kdo místopředsedy soudu za jeho vedení nahradí. „Nové vedení krajského soudu bude genderově vyvážené. Jména místopředsedkyň pro úsek civilní a trestní jsem zmínil již ve svém projektu,“ řekl. Kromě Vodičkové je ve vedení soudu Simona Kuboušková, která byla podezřelá z údajného šíření nakažlivé choroby COVID. Tento případ řešil i Nejvyšší soud. Ten dospěl k závěru, že ke stíhání soudkyně potřebují orgány činné v trestním řízení souhlas prezidenta republiky. 

Dále plzeňský krajský soud soud vedou čtyři muži včetně předsedy Krysla.
Ten nejnověji podal dvě správní žaloby na předsedu Vrchního soudu v Praze (VS) Luboše Dörfla. Krysl se v nich brání proti výtce, kterou mu Dörfl uložil za opakované údajné dílčí pochybení při sestavování rozvrhu práce. Sám Dörfl uvedl, že se spor snažil urovnat a chtěl ho řešit diplomaticky.

Výtku uložil Kryslovi Dörfl na základě podnětu 39 soudců KS v Plzni. Jedná se tak o další kapitolu sporů, které nastaly mezi novým vedením plzeňského krajského soudu v čele s Kryslem a nemalou částí plzeňských soudů krátce poté, co Krysl uspěl ve výběrovém řízení na nového předsedu soudu. Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

Polsko: Část úmluvy o lidských právech je v rozporu s naší ústavou

Část Evropské úmluvy lidských právech je v rozporu s polskou ústavou, rozhodl dnes polský ústavní soud. Konkrétně je podle něj s ústavou neslučitelné ustanovení úmluvy o právu na spravedlivý proces, napsal list Gazeta Wyborcza. Podle polského deníku tak tribunál zpochybnil jednu z nejdůležitějších mezinárodních dohod, která obyvatelům 47 evropských zemí zaručuje řadu práv a svobod.

Tribunál se zabýval návrhem ministra spravedlnosti Zbigniewa Ziobra, který zpochybnil ústavnost článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech. „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě,veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem,“ stojí v šestém článku úmluvy. Podle polského zpravodajského serveru Onet ministrovi mimo jiné vadil „rozsah, v jakém se vztahuje na přezkum zákonnosti procesu výběru soudců (polského) ústavního soudu Evropským soudem pro lidská práva“.

Ústavní soud nyní podle Gazety Wyborcze konstatoval, že zmíněné ustanovení úmluvy je v určitém smyslu protiústavní. Konkrétně podle verdiktu nelze považovat ústavní tribunál za „soud“, jelikož kontroluje hierarchii zákonů a nerozhoduje o právech jednotlivců, poznamenala agentura Reuters. Článek 6 úmluvy se tedy na něj prý nevztahuje. Tudíž podle něj také není možné v rámci úmluvy zkoumat, zda polský ústavní tribunál splňuje požadavky kladené na soudy úmluvou – tedy ověřovat, zda je nezávislý, nestranný a zřízený v souladu se zákonem, napsal polský deník.

Podle verdiktu polského ústavního tribunálu tedy Evropský soud pro lidská práva (ECHR) nemůže zpochybňovat jmenování polských ústavních soudců.
Ziobrův návrh byl podle Gazety Wyborcze a serveru Onet reakcí na květnový verdikt ECHR, který rozhodl, že Polsko porušilo článek 6 kvůli dřívějšímu rozhodnutí ústavního soudu. Ten dal tehdy za pravdu stížnosti polské firmy, která se na něj obrátila kvůli zamítnutí žádosti o odškodné, jež skončila u polského ústavního soudu.

Podle ESLP bylo kvůli chybám a porušení zákona při jmenování ústavních soudců poškozeno právo stěžovatele na spravedlivý proces. ECHR řešil případ, kdy se na něj obrátil pěstitel trávníků, firma Xero Flor, která se u polských soudů neúspěšně domáhala proplacení škod způsobených lesní zvěří. Spor dospěl v roce 2017 až k ústavnímu soudu, kde tehdy rozhodoval i jeden ze tří soudců jmenovaných předtím prezidentem Andrzejem Dudou.

Duda v roce 2015 odmítl jmenovat tři soudce vybrané předchozí vládou a namísto nich dosadil tři jiné, nominované nově vládnoucí stranou Právo a spravedlnost (PiS). Podle právních expertů tak obsadil funkce, které už obsazené byly.
Štrasburský soud následně konstatoval, že porušení zákona při jmenování soudců znamená, že žadateli bylo „odepřeno jeho právo na rozsudek zákonně jmenovaným tribunálem“, a rozsudek takto jmenovaného tribunálu je tedy nutné považovat za neplatný. ECHR podle serveru Onet konstatoval, že verdikt vynesl ústavní soudce, který k tomu nebyl oprávněn.
Evropský soud pro lidská práva není institucí Evropské unie, nicméně jeho verdikty ohledně Polska zapadají do širší letité rozepře, kterou vede Varšava s unijními institucemi o nezávislost polské justice. Kritici, včetně těch evropských, vidí v polské soudní reformě snahu vládní PiS ovládnout polskou justici. Polská vláda tvrdí, že má zvýšit efektivnost soudů a zbavit je pozůstatků komunismu.

Evropská úmluva o lidských právech se vztahuje na členy Rady Evropy – organizace, která vznikla po druhé světové válce na ochranu lidských práv a právního státu, poznamenal Reuters. ECHR je soudním orgánem zřízeným k zajištění plnění závazků vyplývajících z úmluvy Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod.

X X X

Neočkovaní jsou líní a samolibí, prohlásil manžel Angely Merkelové

Třetina Němců se neřídí vědeckými poznatky, prohlásil manžel tamní kancléřky Angely Merkelové Joachim Sauer. Kvantový chemik, který se po boku nejmocnější ženy Evropy příliš často nevyjadřuje, ke koronavirové pandemii také poznamenal, že za odmítáním vakcín proti covidu-19 nejspíš stojí lenost a samolibost německých občanů.

„Je neuvěřitelné, že se třetina populace neřídí vědeckými poznatky. Zčásti je to kvůli jisté lenosti a samolibosti Němců,“ řekl Sauer v rozhovoru pro italský deník La Repubblica. Manžel německé kancléřky se veřejně vyjadřuje málokdy.
PŘEHLEDNĚ: Rakousko a Slovensko v lockdownu, Polsko zaostává

Italští novináři jej vyzpovídali během pracovní návštěvy Itálie. Sauer je profesor kvantové chemie a působí na Humboldtově univerzitě v Berlíně. 
„Další skupinou jsou lidé, kteří se řídí svým osobním přesvědčením, tak trochu ideologickou reakcí na to, co považují za vakcinační diktaturu,“ pokračoval.

Do této skupiny podle něj patří i někteří vědci a lékaři. Odmítače vakcín Sauer přirovnal ke kreacionistům, kteří popírají existenci evoluce a další vědecká vysvětlení kolem vzniku světa. Silně zastoupení jsou kreacionisté třeba ve Spojených státech.
„Vyvolávají ve mne stejný úžas, jsem naštvaný,“ dodal vědec s tím, že doufá, že se po covidu zvedne zájem o vědu, a to i mezi mladými lidmi. „Je to potřeba,“ apeloval.
V Německu je proti koronaviru očkováno zhruba 68 procent populace a odcházející kancléřka opakovaně varovala, že to nestačí. Jen za poslední den laboratoře odhalily dalších 66 800 nově nakažených.

V zemi ve středu skončil takzvaný epidemický stav celostátního významu, který platil od března 2020. Jednotlivé spolkové země však kvůli horšící se situaci postupně zpřísňují protikoronavirová opatření. 
V platnost vstoupil nový zákon o potírání infekčních chorob, který na pracovištích či ve veřejné dopravě zavádí povinnost předkládat doklad o očkování, prodělání nemoci nebo testu. Neočkovaní zaměstnanci musejí mít na pracovišti negativní test na koronavirus, samotestování pod dozorem zaměstnavatele už není možné. 

X X X

Motol musí propouštět i vyléčené lidi, kteří odejít nechtějí, řekl ředitel

Dalším dokladem zhoršující se epidemické situace, která vede k omezování odkladné péče a zaměření se na tu akutní, je i to, že nemocnice musí propouštět i vyléčené pacienty. Ve čtvrtek to uvedl ředitel pražské Fakultní nemocnice v Motole Miroslav Ludvík, když prováděl výčet vynucených změn ve svém zařízení.

„Někteří vyléčení pacienti se nechtějí nechat propustit. A to taky musí přestat. My budeme muset opravdu propouštět lidi, kteří jsou vyléčení, půjdou domů. Oni mají pocit, že lepší péči budou mít v nemocnici,“ řekl ředitel Motola v České televizi.
Motolská nemocnice začala přijímat ve čtvrtek pacienty z přetížených moravských zařízení. Zatím na vypomáhání jiným kapacity má. Podle Ludvíka je nemocnice dostatečně velká na to, aby se nynější změně situace dokázala přizpůsobit. Do pondělka v příštím týdnu může připravit dalších asi 120 lůžek pro covidové pacienty

„Otázka samozřejmě zní, jak se ta situace bude vyvíjet nadále. A není asi až takový problém se standardními lůžky. My máme ke každému přivedený kyslík, ale problém bude intenzivní péče, protože prostě na toto, co se teď děje, není tato republika vůbec dimenzována,“ varoval Ludvík.

Ředitel uvedl, že zařízení má také určitý problém s personálem. „Naštěstí díky tomu, že máme dost nebo většinu zdravotníků naočkovaných, tak nám až tak úplně nestoupá počet zdravotníků, kteří by byli v izolaci,“ sdělil. Dodal však, že mnoho matek zaměstnaných v nemocnici jsou na takzvaném OČR, tedy za ošetřovné se starají o své nezletilé děti. 

Chybějící zdravotníci si vybrali lázně
Motol potkalo i to, že mnozí zdravotníci si vybírají odměnu za předchozí nasazení v dřívějších vlnách například v lázních, „které byly zařízeny v létě“.
Ludvík ve středu v Rádiu Zet oznámil, že jeho nemocnice pozastaví od pondělí plánované operace a další odkladné výkony.
Situace se pro zdravotnická zařízení komplikuje napříč celou republikou.  Například Fakultní Thomayerova nemocnice v Praze se nově ve čtvrtek přidala k zařízením v metropoli, která kvůli pandemii zastavila dlouhodobě plánované neakutní zákroky. Stejný režim platí na Bulovce, od pondělí omezí operace také v Motole.

Chci se léčit v Brně, odmítali někteří covidoví pacienti převoz do Prahy
Záchranáři během dopoledne převezli necelé dvě desítky covidových pacientů z brněnských fakultních nemocnic do několika pražských zařízení. Pro deset nemocných vyrazil z Prahy brzy ráno velkokapacitní vůz Fénix, dalších sedm odvezly sanitky a dva vrtulníky.

X X X

Krejčířova vila je součástí exekuce a stát ji dostat nemůže, potvrdil soud

Vila Radovana Krejčíře v Černošicích u Prahy nemůže být převedena na stát. Vrchní soud v Praze ve čtvrtek potvrdil zamítnutí žaloby Krejčířovy manželky Kateřiny. Ta tvrdí, že nemá prostředky na to, aby se o vilu starala, a proto chtěla převést chátrající stavbu na stát. Podle Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) ale takový přepis není možný, protože je objekt součástí exekuce.

Čtvrteční rozhodnutí odvolacího soudu je pravomocné, přípustné je proti němu už pouze dovolání u Nejvyššího soudu.
Krejčířova manželka se snažila přepsat vilu na stát už začátkem letošního roku. Podle ÚZSVM však jde o majetek, na který je uvalen exekuční příkaz a není tak možné s ním nakládat. Katastrální úřad proto odmítl přepis vily na stát a advokáti Krejčířovy rodiny proti tomu podali žalobu. 

Tu však v létě zamítl Krajský soud v Praze, proti tomu se Krejčířová odvolala. Odvolací soud však ve čtvrtek rozhodnutí potvrdil s tím, že v tomto případě je podle katastrálního zákona omezena možnost nakládání s majetkem v exekuci

Krejčíř uprchl v roce 2005 z Česka během policejní prohlídky právě z černošické vily. Od roku 2007 žije v Jihoafrické republice (JAR), kde je od listopadu 2013 ve vězení. Kromě trestu za únos a pokus o vraždu čelí v JAR i obvinění z několika pokusů o útěk a ze spiknutí s cílem, zavraždit policistu a právního konzultanta. V Česku pražský vrchní soud v roce 2018 Krejčířovi pravomocně potvrdil souhrnný trest 15 let vězení za pokus o vytunelování státního podniku Čepro a za řadu dalších činů. Česká republika usiluje od roku 2007 o vydání Krejčíře.

Pražský soud ukončil kauzu Krejčířova tunelu, Čepro nemusí platit 2,6 miliardy
Od roku 2016 se uskutečnilo několik pokusů o vydražení černošické Krejčířovy vily. Poslední pokus o dražbu se konal loni v srpnu. Byl už sedmý v pořadí a do dražby s vyvolávací cenou 21,1 milionu korun, což byla polovina odhadní ceny, se opět nikdo nepřihlásil. Další pokus o dražbu soudní exekutor letos odložil z 2. února na 23. listopadu. Vila chátrá, navíc ji předloni v srpnu poškodil rozsáhlý požár.

X X X

Soud přiznal 150 tisíc za trestní stíhání Vitáskové, ta chce 49 milionů

Soud přiznal někdejší šéfce Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Aleně Vitáskové 150 tisíc korun s úroky jako odškodné za její trestní stíhání v kauze solárních elektráren. Dnešní rozhodnutí není pravomocné, proti rozsudku se mohou obě strany odvolat. Vitásková se v žalobě na stát domáhá zhruba 49 milionů korun.

Ministerstvo spravedlnosti Vitáskové dříve vyplatilo 450 tisíc korun, vyšší odškodné jí přiznat odmítlo. „Soud dospěl k závěru, že částka 600 tisíc korun je částka přiměřená vzhledem ke všem okolnostem případu,“ uvedl dnes soudce
Obvodního soudu pro Prahu 2 Ondřej Růžička.

Vitásková čelila od března 2013 stíhání v kauze chomutovských solárních elektráren Zdeněk Sun a Saša Sun, které patří do impéria Zdeňka Zemka. Elektrárny získaly od ERÚ licenci na výrobu těsně před koncem roku 2010, tedy ještě za vysoké výkupní ceny, ačkoliv nebyly dokončené. Brněnský krajský soud ženu původně poslal do vězení na 8,5 roku za zneužití pravomoci, zastal se jí ale odvolací soud, který ji opakovaně osvobodil pro nedostatek důkazů.

Manažerka označila poškození své pověsti za nenapravitelné. Upozornila, že měla život vybudovaný na úspěších v zaměstnání a na odborných znalostech, které nyní nemůže uplatnit. Uvedla například, že kvůli stíhání přišla o neplacenou funkci poradkyně prezidenta Miloše Zemana, kterou vnímala jako prestižní. Zmínila také své zdravotní problémy způsobené stresem.

Vitásková vedla ERÚ v letech 2011 až 2017. Dlouhodobě uvádí, že tím, kdo připustil vydání licencí, nebyla ona, ale její předchůdce v čele úřadu Josef Fiřt. Své trestní řízení Vitásková označuje za vykonstruované. Prezident Miloš Zeman ji v roce 2018 vyznamenal medailí Za zásluhy.

Soud už podobnou kauzu řešil
Soudce při odůvodnění dnešního rozhodnutí případ srovnal s žalobou bývalého náměstka pražského vrchního státního zastupitelství Libora Grygárka, kterému soudy přiřkly za stíhání 520 000 korun. Spolu se 480 000 korunami, které Grygárkovi stát vyplatil již dříve, má tak právník nárok na milion korun s úroky.

Grygárek dostane od soudu další půl milionu korun za nezákonné stíhání
Podle soudce byla Grygárkovi vyplacena vyšší částka kvůli nestandardnímu informování médií, některá měla například o Grygárkově případu k dispozici řadu informací už v přípravné fázi trestního řízení. „Jednalo se o to, že částka byla navýšena z důvodu excesivního jednání ze strany orgánů činných v trestním řízení vůči médiím, což v tomto případě nebylo. Naopak to byla samotná média, která informovala občas nepravdivě nebo nějakým způsobem nevysvětlovala souvislosti v konkrétních situacích,“ uvedl Růžička.

Vitásková chce víc
Soudce také přihlédl mimo jiné k tomu, že Vitásková setrvala ve funkci po velkou dobu svého stíhání. „Nelze odhlédnout od situace, že v důsledku trestního stíhání musela čelit daleko větším tlakům než kdyby trestně stíhána nebyla,“ dodal však Růžička. Při výpočtu odškodného zohlednil také zásah stíhání do rodinné sféry Vitáskové.

Aktuální spor se týká náhrady nemajetkové újmy. V paralelním řízení požaduje Vitásková ještě dalších 183 milionů korun za ušlý zisk. Soud tento její nárok minulý měsíc nepravomocně zamítl.

Další peníze hodlá manažerka vymáhat ještě za své druhé trestní stíhání, které souviselo s tím, že jmenovala místopředsedkyní ERÚ bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou. Policie Vitáskovou vinila ze zneužití pravomoci a z porušení povinnosti při správě cizího majetku a způsobenou škodu vyčíslila na více než milion korun. Prvostupňový soud ženě uložil podmíněný trest, odvolací senát ji ale loni i v tomto případě pravomocně osvobodil.

X X X

Kyjev zahájil operaci u běloruské hranice, bojí se přesměrování migrantů

Ukrajina zahájila u hranice s Běloruskem speciální operaci. Posílení ostrahy o 8 500 vojáků a policistů má zabránit migrační krizi, jaká vypukla na hranicích Běloruska s Polskem a Litvou.

„Na ukrajinsko-běloruské hranici přetrvává hrozba rozšíření migrační krize a pravděpodobnost přesměrování toků migrantů na Ukrajinu, a proto státní orgány společně přijímají opatření k posílení ochrany hranice na tomto úseku,“ citoval list Ukrajinská pravda z vyjádření pohraniční stráže, která operaci koordinuje. 

Podle dřívějšího vyjádření ministra vnitra jde prakticky o zdvojnásobení dosavadního počtu strážců hranice. K ochraně hranice má být nasazeno i letectvo včetně dronů. V pohraniční vzniknou kontrolní stanoviště na silnicích, hlídky budou prověřovat také autobusová a železniční nádraží.

Evropská unie obviňuje autoritářský režim Alexandra Lukašenka, že nalákal migranty původem hlavně z Blízkého východu do Běloruska a vyvolal migrační krizi v odvetě za sankce, které EU uvalila na Minsk kvůli porušování lidských práv a potlačování opozice. Lukašenko obvinění odmítá.

V médiích se již dříve objevila varování před možností, že by se migranti, kteří se z Běloruska marně snaží dostat do Polska či Pobaltí, mohli pokusit proniknout do EU přes Ukrajinu.
Nechybí ani výstrahy, že migrační krize, kterou rozpoutal nejbližší spojenec Moskvy, by mohla dále eskalovat a posloužit ke vpádu Ruska na Ukrajinu. Kreml ujišťuje, že se Rusko nechystá napadnout sousední zemi, u ukrajinských hranic však soustřeďuje vojenské síly.

Polsko: kameny a žebříky
Polská pohraniční stráž ve středu uvedla, že na hranicích s Běloruskem v noci překazila pokus tří skupin migrantů o nelegální vstup do Polska. Jeden voják byl podle ní během zásahu zraněn na hlavě a musel být ošetřen. Celkově zaznamenaly bezpečnostní složky v noci 267 pokusů migrantů o přechod hranice.

Poblíž obce Dubicze Cerkiewne se v úterý večer pokusilo dostat přes hranici asi 100 lidí. „Tyto osoby byly velice agresivní, házely na polské příslušníky kameny a na plot z ostnatých drátů položily dřevěný žebřík, částí zábrany se prostříhali,“ uvedla podle agentury DPA mluvčí pohraničníků. 

Některým migrantům se podle ní přechod hranice podařil, byli ale zadrženi a vráceni na běloruské území. Další dva pokusy o něco menších skupin se odehrály pozdě večer a krátce před půlnocí nedaleko obce Mielnik.

Kolem Ukrajiny opět rachotí tanky. Invaze přijde v lednu, zní z Kyjeva
Informace o dění na hranici je obtížné ověřit z nezávislých zdrojů, protože kvůli výjimečnému stavu v polském pohraničním pásmu nemají do oblasti přístup novináři ani humanitární organizace. Ochránci lidských práv viní Varšavu, že migranty, kterým se podaří proniknout do Polska, bezpečnostní složky zatlačují zpět přes hranici a neumožní jim požádat o azyl

Polskému premiérovi Mateuszovi Morawieckému uprostřed migrační krize ve středu vyjádřil podporu francouzský prezident Emmanuel Macron.  Francie podle něj může Polsku pomoci se zajišťováním bezpečí na hranici. Uvedl také, že je naléhavě potřeba do řešení krize zapojit Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM). ​
Morawiecki se kvůli krizi na hranici s Běloruskem setká s dosluhující německou kancléřkou Angelou Merkelovou a v pátek s britským premiérem Borisem Johnsonem.

X X X

Soud: V kauze Grygárek ze státního zastupitelství řízeně unikaly informace vybraným médiím s cílem ho poškodit

Redaktoři časopisu Respekt a redaktor České televize měli v roce 2013 informace o zahájení trestního stíhání proti bývalému náměstkovi pražského vrchního státního zastupitelství Liboru Grygárkovi dříve, než byla vydána tisková zpráva. Navíc disponovali informacemi v podstatně širším obsahu, než byly poskytnuty později veřejnosti. Městský soud v Praze v písemném odůvodnění rozhodnutí v kauze Grygárek ostře zkritizoval úniky ze spisů z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci do vybraných médií. Šlo o exces, kvůli kterému proběhl mediální proces a Grygárek byl nevratně společensky kriminalizován.

Někdejší náměstek vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly čelil od roku 2013 obvinění ze zneužití pravomoci v souvislosti s lobbistou Romanem Janouškem a jeho švýcarskými konty. Grygárkovo stíhání však nakonec zastavily soudy – částečně proto, že žalovaný skutek nebyl trestným činem, zčásti kvůli promlčení. Muž vinu od počátku odmítal a opakovaně si stěžoval na průtahy v trestním řízení.

Libor Grygárek nakonec na státu vysoudil 520.000 korun jako odškodnění za dlouholeté nezákonné stíhání. Spolu se 480.000 Kč, které mu ministerstvo vyplatilo již dříve, tak právník dostane od úřadu milion a úroky. 
Mediální výstupy podle soudu obsahovaly i podrobná líčení okolností, z nichž vycházely úvahy orgánů činných v trestním řízení a které vedly k zahájení trestního stíhání žalobce, včetně citací z pořízených odposlechů. „Výslovně zpětně zpochybňovaly integritu a odbornost žalobce při výkonu

funkce státního zástupce VSZ v Praze a naznačovaly, že jakékoli se žalobcem mají potenciál ohrozit společenské, resp. pracovní postavení,“ uvádí předsedkyně senátu Marcela Kučerová v rozhodnutí, které má Česká justice k dispozici.

​Soud se také pozastavil nad tím, že výsledek trestního řízení byl v médiích a v reakcích laické veřejnosti reflektován spíše negativně a v návaznosti na to byl polemicky komentován i právníky v politických funkcích – například poslancem Jakubem Michálkem či ministryní spravedlnosti Marií Benešovou. V rozhodnutí jsou pak pro příklad uvedeny zjevně dehonestující titulky článků v médiích.

Excesivní medializace
Podle odvolacího soudu bylo informování ze strany VSZ v Olomouci, které vede Ivo Ištvan, nezákonné. „Nejen sama excesívní medializace je přičitatelná státu, nýbrž i její následek spočívající v tom, že v důsledku vedení „paralelního mediálního procesu“ ve věci žalobce byla veřejnost postupně utvrzována v přesvědčení o jeho vině, takže ani pro žalobce příznivý výsledek řízení, vyvracející široce publikovaná podezření, že – zjednodušeně řečeno, zneužíval úřední pravomoc ve prospěch třetích osob, již není sdělovacími prostředky a veřejností akceptován,“ uvádí soudkyně Marcela Kučerová.

Soud sice souhlasí, že téma bylo pro média atraktivní a tak o něm z logiky věci informovala hojně, míra dehonestace tomu však nebyla úměrná. Úniky v případu Grygárek pak označil za vyslovený exces, na němž má jednoznačný podíl viny stát. „Pokud takový následek nutně vyplývá z povahy provozování sdělovacích prostředků a jejich vlivu na vytváření laického veřejného mínění, nelze učinit jiný závěr než že ten, kdo sdělovacím prostředkům podrobnosti z neveřejného přípravného řízení v trestní věci žalobce sdělovacím prostředkům poskytl, takový následek způsobit chtěl, či minimálně byl srozuměn s tím, že následek v podobě předběžného společenského odsouzení žalobce nutně vznikne a jeho následky mohou přetrvat i samotné skončení trestního stíhání,“ dodává předsedkyně senátu.

Sám Grygárek opakovaně uváděl, že trestní kauza zasáhla do všech sfér jeho osobnosti – poškodila jeho čest a pověst, jeho ekonomickou situaci i rodinný život. „Bylo by jistě na místě se ptát, zda s tímto cejchem by měl Ištvan nadále vykonávat funkci vrchního státního zástupce, když jakákoliv sebereflexe je mu zjevně cizí, vyvodit osobní odpovědnost z vlastního monstrózního selhání odmítá a lhůta k jeho minimálně kárnému postihu v důsledku jím zaviněných průtahů již uplynula,“ napsal nyní Grygárek České justici.

Negativní dopad na pověst Grygárka podle soudu zjevně přetrvává a to ve sféře zdravotní, majetkové, profesní, rodinné i společenské. Někdejší elitní žalobce byl nucen vyhledat psychiatrickou pomoc a jeho trestní stíhání přispělo k rozvoji posttraumatické stresové poruchy. Byl mu mimo jiné pozastaven výkon advokacie.

Odvolací soud opětovně zamítl Grygárkův požadavek, aby omluvný dopis úřadu osobně podepsal ministr spravedlnosti. Se současnou ministryní Benešovou se Grygárek dříve soudil kvůli tomu, že ho označila za součást justiční mafie. Benešová se mu za to musela v roce 2010 omluvit.

Za nezákonné trestní stíhání Grygárkovi podle únorového rozhodnutí soudu náleží ještě částka 239.109,50 Kč jako náhrada nákladů obhajoby a odškodnění za nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky trestního stíhání. Ministerstvo v této věci však dosud nerozhodlo.

Ve zbývající části o mém nároku vůči státu vyčísleném částkou 2.023.289,- Kč bude muset znovu rozhodnout Obvodní soud pro Prahu 2, u něhož byla Grygárkem již v srpnu podána žaloba. Termín soudního jednání nebyl dosud stanoven. Eva Paseková, ceskajutice.cz

X X X
​
Soudkyně nestíhala být nejlepší, tak volila „statistický“ podvod. O talár nakonec nepřišla
​
Soudkyně nestíhala být nejlepší, tak volila „statistický“ podvod. O talár nakonec nepřišla
Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele s Miluší Doškovou v úterý shledal v jednání soudkyně Městského soudu v Praze (MS) Dariny Michorové kárné provinění a uložil jí trest snížení platu o 20 procent na půl roku. Soudkyně během tří měsíců ve funkci totiž nestíhala psát rozhodnutí a po dohodě s úřednicemi to nechala zastírat v interním systému soudu.
Spor o to, zda může soudce, který využije nedokonalosti systému k zastírání svého selhání, nadále vykonávat funkci, řešil v úterý kárný senát NSS. Ten posuzoval kárnou žalobu předsedkyně MS v Praze Jaroslavy Pokorné na soudkyni správního úseku tohoto soudu Darinu Michorovou. Pokorná požadovala, aby senát rozhodl o tom, že Michorová jako soudkyně skončí.

Zatímco vedení MS v Praze, které u kárného senátu zastupoval místopředseda Aleš Sabol, v tom vidělo plánované, podvodné jednání, morální selhání a důvod pro zánik funkce soudce, soudkyně Michorová se hájila tím, že se jednalo o zkratkovité, ojedinělé jednání, které bylo kombinací osobních problémů a vnějších okolností.

„Juniorní“ soudkyně, která přišla na MS v Praze po dlouholetém působení v pozici asistentky na NSS s vynikajícím hodnocením zdejších soudců, ihned po jmenování do funkce odešla na mateřskou dovolenou. Když se po roce vrátila, dostala samosoudcovskou agendu a prakticky okamžitě také začaly její problémy se stíháním lhůt pro písemná vyhotovení rozhodnutí.

Vypraveno, i když nebylo
Ovšem místo toho, aby požádala místopředsedu soudu o prodloužení lhůty, což je standardní postup, volila cestu dohody s úřednicemi soudní kanceláře, které jí v několika případech vyšly vstříc. A v interním systému vyznačily, že rozhodnutí bylo vypraveno, ačkoliv tomu tak nebylo. „Nebyl na mne činěn žádný velký nátlak, abych to udělala, prostě jsem to odbouchla,“ popsala ve svědecké výpovědi tuto praxi příslušná vedoucí soudní kanceláře.

Soudkyně Michorová – která učinila prohlášení o vině, opakovaně vyjádřila také lítost nad svým jednáním a omluvila se úřednicím za to, že jim způsobila problémy – na svoji obhajobu uvedla, že se stala obětí své snahy o to být nejlepší. Chtěla mít nejlepší výkon a produkovat dokonalá rozhodnutí.

Zároveň ovšem nebyla připravena podle svých slov na samosoudcovskou agendu, o čemž také měla dopředu informovat vedení soudu. A navíc se musela starat o malé dítě, což ještě zkomplikoval nástup pandemie a systém částečné práce na home office.
„Chtěla jsem mít výkony, měla jsem nařízeno, nechtěla jsem rušit jednání jen kvůli tomu, že nemám ještě vyhotovený rozsudek v jiné věci, až se to zhouplo k části vytýkaného jednání. Vůbec jsem nečekala, že se mi to stane i v dalších případech. Měla jsem za to, že tohle je přešlap, který se nebude opakovat. Dostala jsem se ale do spirály, ze které je těžké vystoupit při daném výkonu. Kdybych to mohla vrátit zpátky, určitě bych se rozhodla jinak, velmi mne to mrzí. Bála jsem se jít za místopředsedou o prodloužení lhůty, bála jsem se selhání. Dělala jsem po víkendech, po nocích a pořád to nestačilo,“ popsala svoji tehdejší situaci Michorová. Podle svých slov nebylo moc s kým se z kolegů poradit, jak to řešit. Rady typu ‚když nestíháš, tak do dej na nepřezkoumatelnost a máš to‘ odmítla.

Nechtěla jsem podvádět, kála se soudkyně
Jakkoliv svého jednání opakovaně litovala, trvala na tom, že se nejednalo o žádný plánovaný podvod a uvedení nepravdivého údaje do interního systému soudu také nemělo vliv na účastníky řízení. A pokud by se úřednice sami nepřiznaly a neproběhla by hloubková kontrola, vedení soudu by na to podle ní ani nepřišlo.

​Upozornila také na údajný nerovný přístup vedení soudu k její osobě. Popsala jednání s místopředsedy MS Alešem Sabolem a Simonou Bradáčovou, které mělo podle ní nedůstojný průběh a při kterém byla vyzývána k rezignaci. Měla být označena za ostudu justice a mělo zaznít, že bude učiněno vše pro to, aby v justici skončila.

Podle jejích informací kontrola vedení soudu přišla i na další soudce, kteří měli podobný problém. Těm měl podle ní ovšem místopředseda Sabol sdělit, že pokud se přihlásí, tak „to nějak vyřešíme“. Předsedkyně MS v Praze ji měla na osobní schůzce ubezpečit, že budou následovat kárné žaloby, a přitom před kárným senátem stojí jen ona.
Toto tvrzení soudkyně Michorové však na dotaz České justice předsedkyně MS v Praze Jaroslava Pokorná odmítla s tím, že kontrola odhalila pochybení ještě u jedné soudkyně, Silvie Svobodové, jejíž kárnou žalobu bude ovšem kárný senát projednávat již příští týden.

Stejně odmítavě reagoval i místopředseda Sabol, podle něhož kontrola žádné další takové jednání u soudců správního úseku, vyjma soudkyně Svobodové, neodhalila. Poukázal naopak na případy dvou soudců obvodních soudů, kteří za stejné situace, v níž se ocitla soudkyně Michorová, sami rezignovali.

Sabol: Jednání bylo úmyslné a plánované
V závěrečné řeči pak Sabol zopakoval své přesvědčení o tom, že jednání soudkyně Michorové bylo úmyslné, plánované, opakované a jednalo se o podvod, což je jednání neslučitelné s výkonem funkce soudce. Upozornil kárný senát na to, že soudkyni v několika případech bez problémů lhůtu na požádání prodloužil. Zařazením jako samosoudkyně jí podle Sabola chtěli vyjít vstříc, neboť si tím pádem mohla řídit svoji práci sama. Poukázal i na to, že jakkoliv soudkyně vyjadřuje nad svým jednáním lítost, prohlašuje zároveň, že vedení by na prohřešky nepřišlo, nebýt hloubkové kontroly. To označil Sabol za projev nulové sebereflexe.

A jde-li o podle něj o možnost nápravy jako faktor, který lze zohlednit při úvaze o druhu kárného opaření, pak ten vychází zejména z předchozí praxe soudce. „Kárně obviněná se podvodného jednání, které je jí kárným návrhem vytýkáno, dopustila během třetího měsíce své soudní praxe. Nelze tedy čerpat ani nijak hodnotit její předchozí soudcovskou praxi.  Kárně obviněná zjevně přechod mezi rolí asistenta soudce a soudce nezvládla. Její nečestné jednání ukazuje na vadu charakteru, respektive odhaluje fakt, že soudcem se stal člověk, který se jím stát neměl. Soud přitom není žádný výchovný ústav. Lze v tomto ohledu odkázat na německou úpravu, na tzv. Probezeit, kdy je zejména během prvního půlroku výkonu funkce soudce posuzováno, zda soudce svou funkci zvládne či nikoliv – v takovém případě se soudcem následně nestane.  Obávám se, že v této zkoušce by kárně obviněná neobstála,“ uzavřel Sabol.

​Obhájce: Toxické prostředí na soudu
Podle prvního z obhájců soudkyně, Pavla Uhla, se u kárného senátu neprokázalo, že by se ze strany Michorové jednalo o promyšlené podvodné jednání. Ze svědeckých výpovědí i písemných důkazů vyplynula podle něj spíše její bezradnost. A na základě této bezradnosti došlo k dohodě se zkušenější soudní úřednicí na řešení, které sice vyvolalo dojem, který neodpovídá skutečnosti, ale pouze v systému pro vnitřní potřebu soudu, bez dopadu na veřejnost. „Statistický podvod nemá rozměr, jaký popisuje kárná žaloba a měl své příčiny. Tedy pandemii a také toxické prostředí na soudu. Prostředí, kde k něčemu takovému může dojít a nemám za to, že by to mělo být důvodem pro zbavení funkce soudkyně,“ uzavřel Uhl.
I podle druhé obhájkyně, Věry Novákové, jde o „statistický podvod“ a o mimořádné, zkratkovité jednání začínající soudkyně, které se navíc nebude opakovat.
Nováková upozornila kárný senát na to, že jednání soudkyně není pokračující a důkazy prokázaly, že sama se cítila provinile a nechtěla v něm pokračovat. Také s tím přestala ještě předtím, než věc vyšla najevo, což svědčí o její sebereflexi. Nyní rozsudky vypravuje v neprodloužené lhůtě. Problém si způsobila paradoxně tím, že chtěla plnit svoji roli co nejlépe a rozsudky mít ve vysoké kvalitě.

Podle Novákové bylo prokázáno, že nevěděla, jak systém funguje a jestli je taková úprava možná. V dokazování také vyšlo najevo, že nijak nenutila zaměstnankyně soudu a jednalo se tedy o zkratkovité jednání v reakci na souběh okolností: byla začínající soudkyní bez zkušeností, dále zde byl vliv pandemie a složité práce na home office s malým dítětem. Není proto důvod, ani opora v judikatuře, aby bylo uloženo kárné opatření zbavení funkce soudkyně.
Kárný senát pak po delší poradě dospěl k závěru, že postačí uložení vyšší finanční sankce v podobě snížení platu o 20 procent na šest měsíců. Zdůvodnění ponechal kárný senát na písemné vyhotovení rozhodnutí. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Benešová u NSS: Pavel Zeman přestřelil, byl to úlet

Nejvyšší správní soud (NSS) dnes začal projednávat kárnou žalobu na bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Žalobu podala v létě ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) kvůli Zemanovu postupu v restituční kauze rodu Czerninů. Navrhuje v ní snížit státnímu zástupci plat. Ministryně žalobu přednesla před kárným senátem, novinářům po jednání řekla, že Zeman se snaží události bagatelizovat a že šlo o úlet.

Zeman popřel, že by byl ve věci podjatý. Soud jednání odročil na 15. prosince, kdy bude vyslýchat dalšího svědka a provede listinné důkazy.

Zeman rezignoval na funkci nejvyššího žalobce k 30. červnu, mezi důvody zmínil i tlaky ze strany Benešové. Nahradil jej dosavadní náměstek Igor Stříž. Zeman je nyní řadovým žalobcem Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) v analytickém a legislativním odboru.

Benešová: Pan doktor přestřelil
Podle ministryně porušil své povinnosti vystříhat se všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost státního zastupitelství. Zeman měl podle ní k restituční kauze, v níž NSZ podalo dovolání, osobní vztah. Správně tedy měl rozhodnutí o dovolání delegovat na některého z náměstků. Výsledek trestního řízení totiž mohl mít vliv na soukromoprávní spor, ve kterém vystupuje Zemanův známý, podnikatel Petr Habersberger. Ten usiloval o pozemky u Třeboně kolem svého penzionu a hospodářství, které v restitucích získali Czerninové. Zeman se pokoušel vystupovat jako prostředník s příbuzným restituentů, soudcem Janem Czerninem.

„Pan doktor se snaží bagatelizovat tuto událost, ale ono to dost dobře nejde, protože ty důkazy napovídají, že tady přestřelil, že to byl skutečně úlet,“ uvedla po jednání Benešová. Doplnila, že si dovolil to, co neměl.

Zemana nenapadlo, že dovolání se týká pozemků
Czerninem se podle Zemana setkal třikrát, všechny schůzky podle něj trvaly do hodiny. „Nechtěl jsem řešit žádné majetkové nároky, to mi nepřísluší. Jediné, co jsem chtěl, aby si oni dva sedli (restituent Karl Eugen Czernin a Habersberger) a ať si popovídají. Myslel jsem si, že když si popovídají, tak by neměl problém si nějaké pozemky vyměnit, v rámci dobrý sousedských vztahů,“ uvedl Zeman.

Ve své výpovědi mimo jiné popisoval proces, jakým se podává dovolání, kdy je připravují jeho podřízení a on je jen podepisuje. Ohledně dovolání v této věci Zeman uvedl, že to proběhlo velice rychle a že ho nenapadlo, že se to může týkat dotyčných pozemků.

Habersberger jako svědek uvedl, že Zemana o zprostředkování schůzky s Karlem Czerninem nežádal a Zeman mu prý ani neřekl, že chtěl tu schůzku iniciovat. Podnikatel Zemanovi prý na jednom setkání jen řekl, že se nemůže dohodnout s novým majitelem pozemků a dál o tom nehovořili. Uvedl, že se on sám snažil s Czerninem dohodnout, protože bez těch pozemků je hospodářství podle něj bezcenné. Uvedl, že Czerninovi dal několik nabídek, nebyl ale vyslyšen.

Czernin před kárným senátem uvedl, že Zeman neřekl, aby si „ti dva někde sedli a vyříkali si to“. První schůzka podle něj byla seznamovací, kdy mu Zeman prý nabízel, že jeho neteř by mohla mít stáž na některém státním zastupitelství. Zeman prý také restituci zpochybňoval. „Schůzka mi nebyla příjemná, říkal jsem, proč tady zpochybňuje restituci. Po další jsem netoužil,“ uvedl Czernin. Na dalších dvou schůzkách Zeman prý mluvil i o trestním stíhání úřednic, které za vydáním pozemků měly nepřímo stát. „Upozornil jsem ho, že strany už nemohou uzavřít žádnou dohodu, protože se do toho vložil on a že by v té věci mohl být činný. Tímto jsem ho odmítl. Pak začal být odměřený a rychle jsme se rozloučili,“ uvedl Czernin.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová Foto: Ministerstvo Tiskový odbor Ministerstva spravedlnosti
Vypovídal i Igor Stříž
Podle Czernina strany u jednacího stolu byly a smlouvy se uzavíraly. Zeman se podle něj setkáními snažil zatlačit k nějakému jinému jednání ve prospěch Habersbergera.

U soudu odpoledne vypovídal i tehdejší první náměstek a nynější nejvyšší státní zástupce Igor Stříž, také dozorující státní zástupkyně, která dovolání zpracovávala. Ve věci byla podána celkem tři. Vesměs popsali proces podávání dovolání, přičemž dovolání v této kauze byla podle nich podána zcela standardně.

Stát vydal polnosti na základě úředního potvrzení, že Josefina Czerninová (babička Karla Eugena Czernina) byla po druhé světové válce československou občankou. Kvůli vydání potvrzení byly později obžalovány dvě úřednice pražského magistrátu. Nižší soudy je sice opakovaně zprostily, po zásazích NSZ a Nejvyššího soudu si však vyslechly podmínečné tresty, což se může teoreticky projevit i v revizi vydání majetku.

X X X

Předseda VS v Praze Dörfl: Zveřejňování statistik výkonosti soudců? Šlo by o nepřípustný tlak na justici

Vytváření různých veřejných hodnotících žebříčků výkonnosti soudců může mít na práci soudů velký dopad. Podle předsedy Vrchního soudu v Praze Luboše Dörfla by mohlo jít o tlak, který může překračovat otázku přípustného zasahování do výkonu soudnictví. V rozhovoru pro Českou justici také představil novou koncepci personální politiky. Vrchní soud nově stanoví sjednocená kritéria pro přijímání soudců stážistů.

X Vrchní soud v Praze připravuje novou koncepci personální politiky. V čem bude spočívat?

Nová koncepce spočívá zejména v transparentním nastavení pravidel pro postup na Vrchní soud v Praze. Postup na soud by měl spočívat v ročním absolvování stáže. Pro přijímání soudců na tyto stáže jsou definovány určité předpoklady, které jsme zveřejnili na webových stránkách soudu. Dlouhodobě jsme rozšiřování našeho soudcovského kolektivu diskutovali a výsledkem je sjednocení praxe v přijímání soudců a stážistů na Vrchní soud v Praze. Společně s místopředsedy jsme definovali právě i předpoklady pro stáže, a shodli jsme se, že kariérní postup na Vrchní soud v Praze by měl mít laťku relativně vysoko. Stážistům chceme připravit možnost vyzkoušet si realitu souzení na odvolacím soudu, protože nejčastěji se rekrutují ze soudců prvního stupně na krajských soudech. Soud by měl po absolvování stáže získat jistotu, že kolektivní rozhodování v senátu bude soudce dobře zvládat. Strategii jsme přes léto probrali i s předsedy krajských soudů a seznámili jsme s ní také ministerstvo.

X Přechod soudců na stáže k Vrchnímu soudu by tedy měl být podporován i ministerstvem?

Ano, měl by být podporován a zohledňován při jmenování soudců k příslušným krajským soudům. Pokud například Městský soud v Praze vyšle ročně průměrně pět soudců na stáž ke zdejšímu soudu, tak je třeba, aby byla zajištěná přiměřená personální náhrada zaměřená na konkrétní jmenovací termíny. Personální koncepce by tak měla být i technicky a organizačně zajištěná, protože předsedové krajských soudů nebudou mít důvod stážím bránit z obavy, že bude domovský soud nepřítomností stážisty oslaben. Stáž je pro soudce vždy krok vpřed a byla by škoda dlouhodobě soudce „zadržovat“.

X Jaké by měly být konkrétní požadavky na stážisty?

Důležité bude kladné stanovisko odvolacích senátů, které činnost soudců prvního stupně sledují a hodnocení předsedy krajského soudu. Další hledisko by mělo zahrnovat pedagogickou a publikační činnost zájemců a samozřejmě stanovisko soudcovských rad obou soudů. To jsou formální kroky, které umožňují předvýběr. Stáž by následně projednala komise, kterou za tímto účelem sestavím. Samotná roční stáž pak bude znamenat poslední zkoušku pro obě strany, zda se soudce pro rozhodování v senátu hodí. Dlouhodobě žádáme předsedy našich senátů, aby u jednotlivých soudců brali v úvahu to, že se jich jednoho dne můžeme zeptat, jestli jejich rozhodovací činnost je takového charakteru, aby byla zralá na postup k odvolacímu soudu. Do personální politiky jsme se pak rozhodli zavést ještě druhý typ stáží, a to krátkodobější vratné stáže.

X Na koho by měly být zaměřené?

Jednak na soudce, u kterých ještě vyloženě nepřišel čas na jejich postoupení k odvolacímu soudu, ale rádi by získali profesní zkušenosti, nebo třeba pro soudce okresních soudů, kteří se chystají nastoupit na novou agendu na krajský soud. Například pro insolvenčního soudce. Tento typ stáží jsme už začali využívat.

X O kdy novou koncepci personální politiky začnete aplikovat?

Kritéria nasazujeme pro stážisty, kteří k nám nastoupí od 1. dubna příštího roku. U již rozjednaných stáží nepřipadalo v úvahu nasazovat nová pravidla. Všechna kritéria ale úplně nová nejsou, systém stáží tu samozřejmě již fungoval, jen nyní budou předpoklady pro přijetí ke stáži sjednoceny.

X V programovém prohlášení nové koalice se hovoří o statistikách soudců a o hodnocení jejich rozhodování. Podobný koncept už před volbami představil pirátský poslanec Jakub Michálek. Souhlasíte se tímto záměrem?

Hodnocení soudců již bylo diskutováno v rámci novely zákona o soudech a soudcích. Nakonec od toho bylo upuštěno. Je to složitá věc, která může mít na práci soudů velký dopad. Vnímám to jako vyvíjení tlaku, který může překračovat otázku přípustného zasahování do výkonu soudnictví, protože nemáme orgán, který by takové hodnocení mohl nestranně provádět. Ministerstvo to jako orgán exekutivy být nemůže. Pokud hovoříme o zjišťování poznatků z rozhodovací činnosti soudců, tak odvolací soudy jsou schopny hodnotit jen určitou výseč činnosti soudců, která je pro ně užitečná, ale nemusí vypovídat o dalších podstatných věcech, jako je například rychlost řízení, vztah k účastníkům a podobně.

Takže si myslím, že komplexní hodnocení soudců by bylo zajímavé, v některých zemích okolo se k němu přistupuje, ale v našich poměrech musí být nejdříve vytvořen nezávislý orgán zastoupený soudci, který by mohl ostatní soudce hodnotit. Statistiky nesmíme nevytrhávat z kontextu. Typicky se v nich dozvíme, kolik případů soudce vyřizuje, kolik jich má neskončených, a jak jsou staré. Ale to jsou jenom čísla, která mohou pomáhat k určité orientaci. Bez hlubší analýzy nejsme schopni říci, jestli je soudce dobrý, nebo špatný. Takže jsem proti tomu, aby se statistiky ve vztahu k soudcům zveřejňovaly. Upřímně řečeno, účastníkům řízení to stejně v ničem nepomůže, protože si soudce nevybírají. Když zveřejním statistiky počtu reklamací v nějakém obchodě, tak tak to má smysl, protože si mohu vybrat jiný obchod.

X Poslanec Jakub Michálek hovořil o tom, že k lepší výkonnosti soudců by pomohl sociální tlak, který by takové hodnocení vyvolalo.

Právě i s ohledem na to, že třeba ve vztahu k soudům je zakázané petiční právo, si myslím, že by šlo o nepřípustný tlak na justici. Myslím si, že správný tlak by měl směřovat od justice, nebo od vedení konkrétních soudů, tedy od těch, kteří jsou zodpovědní za řešení průtahů v řízeních. Nemyslím si, že takovéto útržky z hodnotícího systému by měly být přístupné veřejnosti. Myslím, že by to naopak přispělo ke zmatku.

X Na podzim jste uložil výtku předsedovi Krajského soudu v Plzni Alexandru Kryslovi. Rozbouřené poměry na tomto soudu dobře znáte. Vidíte nyní nějakou šanci, jak ten spor urovnat?

Uložení výtky jsem důkladně zvažoval. Je to věc celkem nevídaná, že předseda vrchního soudu zasahuje do řízení krajského soudu, takový postup vždy náležel ministerstvu spravedlnosti. Ale vzhledem k tomu, že jsem byl 39 soudci z plzeňského krajského soudu osloven, abych se situací zabýval, tak jsem věci jako potenciální kárný žalobce věnoval celé léto. Mluvil jsem jak se soudci, kteří podávali stížnost na pana předsedu, tak jsem opakovaně mluvil s předsedou soudu. Dostal jsem od něj také písemné stanovisko, a po opravdu důkladném zvažování jsem se rozhodl výtku uložit. Prostě proto, že jsem v jeho postupu konkrétní pochybení shledal. Formu výtky namísto zahájení kárného řízení jsem volil jednak kvůli intenzitě porušení povinností, ale i proto, že jsem tím chtěl nechat otevřené dveře k jednání mezi panem předsedou a soudci, kteří nesouhlasili se způsobem jeho řízení soudu. Výtku jsem uložil ve čtyřstránkovém dopisu, kterým jsem se snažil tuto cestu panu předsedovi naznačit.

Výsledkem toho ovšem je, že na mě pan předseda podal kvůli výtce dvě správní žaloby. Takže jsem momentálně na straně žalované, kdy se budu muset hájit proti žalobě pana předsedy, jejíž součástí je mimo jiné žaloba na nezákonný postup kvůli tomu, že jsem po dotazu novinářů podal o obsahu výtky stručnou zprávu mediím, že jsem o výsledku mého prošetřování informoval soudce, kteří prošetřování podnětem k zahájení kárného řízení iniciovali, a že jsem výtku dal na vědomí předsedovi Nejvyššího soudu a ministryni spravedlnosti. S  předsedou Nejvyššího soudu jsem se měl účastnit společného setkání na půdě plzeňského soudu, které doktor Angyalossy inicioval. Chtěl jsem udělat pokus o mediaci za účasti tamní soudcovské rady.
V letech 2011 až 2014 působil u pražského vrchního soudu, v letech 2014 až 2020 řídil Krajský soud v Ústí nad Labem.

X Jak to dopadlo?

Předseda Krajského soudu v Plzni mi i po udělení výtky mi opakovaně psal nějaké dopisy popisující situaci panující na tamním soudu, na které jsem se mu snažil odpovídat, abych mu vysvětlil, že právě v mediaci vidím cestu. Ale za situace, kdy jsem na straně žalované, tam svůj prostor už nevidím. Protože si myslím, že by mohla být namítnuta moje podjatost, takže se tohoto jednání nezúčastním. Ale myslím si, že by to byla dobrá cesta. Nevím, jestli je na ní pan předseda připraven. To se musíte zeptat jeho.

​X Ale u jednání soudu, kde se budou projednávat vámi zmiňované žaloby, budete?

Ano, u jednání u soudu přítomen budu, to samozřejmě rád přijdu. Správní soudnictví mě zajímá a vždycky mě zajímalo. A teď ho budu řešit na vlastní kůži, to se nedá nic dělat (smích).

X Soudkyně Diana Fujdiak skončila jako předsedkyně Okresního soudu v Děčíně, sama po složitých peripetiích a kárném řízení podala rezignaci. Podle šéfky KS v Ústí nad Labem Lenky Ceplové dostala Fujdiak nabídku na stáž právě na Vrchním soudu v Praze. Její spor se soudkyní Radkou Mazurkovou přešel v osobní spory, kdy se i u kárného senátu hovořilo o bossingu či šikaně. Jak moc podobné spory justici poškozují navenek?

Trochu mi tím nahráváte. Dotýká se to samozřejmě otázky kárného řízení, a jednou z cest by bylo kárné řízení trochu polidštit. Pokud se věc poprvé projednává až před rozšířeným senátem na Nejvyšším správním soudu, tak kárné řízení působí psychologicky tak, jak působí. Zatímco kdyby se nastavil opět dvoustupňový kárný systém, kdy soud první instance bude blíž tomu, co se vlastně na konkrétním soudu děje a může se trochu více věnovat objasňování skutkového stavu, tak by situace mohla být lepší i pokud jde o výsledek kárného řízení. Mohlo by dojít k odklonu, nebo třeba dohodě o vině a trestu, svou roli by více hrála mediace. Také by to odbřemenilo Nejvyšší správní soud, kam by se pak opravdu dostávaly jen ty nejsložitější konflikty.

Tu nelze přeceňovat. Předsedové krajských soudů jsou regionálně vzato silné autority, které k předsedovi vrchního soudu nemají žádné přímé povinnosti. Pokud se stane, že předseda krajského soudu mediační pomoc odmítne, nebo není ochoten přijmout nějaké napomenutí či radu, tak tím mé možnosti končí. Leda snad, že bych postupoval způsobem, kdy konflikt přijmu a půjdu do kárného řízení. Což se může stát, ale neměl by to být první způsob, jak věci řešit. Obecně si ale myslím, že otázka šikany a bossingu je relativně moderní záležitost, která zde možná byla vždy, ale moc se o ní nemluvilo, nebo se na ní nezaměřovaly reflektory pozornosti a nikdo proti ní nástroje soudní ochrany nepoužíval.

​Teď se kauzy otevírají a hledá se řešení, co už šikana a bossing je, a co naopak není, co je ještě organizační opatření. Také se na tom ukazuje, že cesta k šikaně může vést i přes nějakou charakterovou slabost vedoucího. Volí například nějakou nepřípustnou taktickou zkratku, místo aby dal věcem určitý časový i personální rozměr a nechal věc dozrát a dobře ji komunikoval.

Já ji iniciovat nebudu. Abych byl upřímný, tak si myslím, že nově nastupující ministr bude mít závažnější úkoly. Pokud na to přijde řeč, budu se na té přípravě rád podílet. V tomto smyslu jsem se snažil být aktivní už při přípravě původního kárného zákona, který je víceméně hotový. I když do něj pak přišly docela podnětné připomínky od Soudcovské unie, které se zapracovávaly. Takže dost práce je uděláno.

X Když říkáte, že nový ministr bude mít důležitější úkoly, tak jaké máte na mysli?

Za prvé nás čeká nástup novely zákona o soudech a soudcích, který nám může dost nebezpečně zamíchat s plynulou náhradou soudců, s doplňováním soudcovského stavu. Ještě není připravena prováděcí vyhláška, přitom bude potřeba hned od nového roku začít organizovat další etapy jmenování podle nových pravidel. Pokud vím, dobře se to připravuje na Justiční akademii, kde nás zastupuje místopředseda Robert Fremr, a kde se hledá optimální metoda psychologického zkoumání. Až skončí současná etapa a panu prezidentovi se podaří jmenovat zbývající navrhované soudce, tak mám obavu, aby pak nebylo dlouhé ticho, které by mohlo justiční stroj na nějakou dobu zpomalit. Dále nás čeká otázka financování justičního aparátu.

X To je věc, o které se diskutuje stále. Jakou situaci máte na Vrchním soudu? Máte problémy sehnat a udržet odborný justiční personál?

Máme dvě kritické oblasti. Jde o ten základní stupeň, čili zapisovatelky a protokolující úřednice, kde je platové zabezpečení nízké a na tuto pozici špatně sháníte lidi. Pak, když už člověk postoupí v administrativním žebříčku třeba na vedoucí kanceláře nebo vyššího soudního úředníka, tak se situace relativně stabilizuje. Druhým problémem jsou platy asistentů soudců. Jsme schopni zaplatit právníka juniora, když do práce nastoupí s vizí justiční zkoušky. Ale stabilizace asistentů, kteří by měli zájem dělat tuto práci celoživotně, jako podpůrnou soudcovskou práci, tam už to platově neodpovídá a tam se potýkáme s problémy.

X V průměru má Vrchní soud v Praze na soudce méně asistentů než krajské a okresní soudy. Proč?

Na vrchní soudy se se systematizací asistentů v minulosti úplně nepamatovalo. Takže se asistenti spíše systemizovali na prvostupňové soudy a na Nejvyšší soud. Zatímco soudce Nejvyššího soudu má v průměru jednoho až tři asistenty, tak u nás má v průměru jednoho asistenta celý senát. Což je málo. A souvisí to i s tím, že ten personál není stabilní, protože když asistent složí justiční zkoušku, tak zkusí uplatnění jinde. Takže z obou konců administrativního aparátu máme docela problém.

​X Jak hodnotíte znalecký zákon po téměř roce fungování? Ze strany znalecké obce se opakovaně ozývá kritika.

Tak především velmi hoří otázka zvýšení odměn pro znalce. Pokud k tomu nedojde, počet znalců bude dál klesat. Je to další věc, na kterou bych nového ministra upozorňoval. Hodnocení nového zákona bohužel zatím není moc pozitivní, ale to bude ovlivněno tím, že ministerstvo spravedlnosti agendu zatím nezpracovalo. Nemá na to zřejmě dostatečné personální podmínky. Nefunguje evidence znaleckých posudků, péče o znalecké seznamy a přijímání nových znalců se rozbíhá pomalu. Předpokládám, že to ministerstvo zpracuje a nějak to fungovat bude, ale doba je teď taková, že znalecká oblast je v celkově neutěšeném stavu.  Pozitivní věc, kterou zákon o znalcích přinesl, jsou lépe zpracované náležitosti znaleckého posudku v zákoně i vyhlášce. Na druhou stranu se budou muset znalci s novou metodikou naučit teprve pracovat.

X Ve funkci předsedy Vrchního soudu v Praze budete brzy již dva roky. Co se vám za tu dobu povedlo a v čem naopak ještě vidíte možnost zlepšení?

Říká se, že stojíme na zádech těch, co tu byli před námi. A pak je tu nějaký pokus posunout věci o kus dál a zase je předat v nějaké rozumné kondici. Od začátku jsem se snažil zaměřovat na již zmíněné personální věci, věci týkající se odbornosti a pak bych řekl justičně vztahové věci. Protože si myslím, že velký dluh Vrchního soudu v Praze byl, že byl takovou mlčící planetou v justici. Asi pro to minulé vedení mělo své důvody, ale my se to snažíme měnit. Chceme mít dobré vztahy a hrát aktivní roli při komunikaci s ostatními soudy, zejména kolegiem předsedů krajských soudů, olomouckým vrchním soudem i Nejvyšším soudem.

Snažíme se také navazovat i zahraniční vztahy. Pracujeme na kvalitě práce s počítačovými aplikacemi, máme nový tým dozorčích úředníků a na IT. Tato oblast zde byla dost zanedbaná. Zvýšili jsme počet asistentů na úkor jiných zaměstnanců, kdy jsme například omezili pracovníky ve správě soudu. Snažíme se rozvíjet odbornost jednotlivých specializací našich soudců, pořádáme společné porady, online konference. A pokud mám poctivě říct, že některé věci se nám nedaří, tak je to posouvání zveřejňování soudních rozhodnutí. Pracujeme na tom, ale pokrok v této oblasti je složitý s ohledem na nástroje, které k tomu máme k dispozici. Nechceme jen zveřejňovat plošně všechna rozhodnutí, protože v tom nevidíme žádný přínos. Eva Paseková, Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

​Další měsíce života v bolestech. Nemocnice kvůli covidu odkládají operace

Ještě ani nestihli odoperovat všechny odložené pacienty z předchozí covidové vlny a už musejí odkládat další. Lékaři ve Zlínském kraji teď znovu škrtají ve svých seznamech plánovaných operací. V nemocnicích leží skoro čtyři stovky pacientů s covidem.
„Zátěž v nemocnicích roste rychle, na standardních lůžkách se jedná o nejhorší možný scénář. Necovidoví pacienti jsou už teď omezeni tím, že neprobíhají plánované výkony a nejsme daleko od toho, abychom zavřeli ambulantní péči,“ poukázal krajský koordinátor intenzivní péče a primář zlínského anesteziologického, resuscitačního a intenzivního oddělení Tomáš Gabrhelík.

Ke snížení počtu operací museli přistoupit ve všech nemocnicích, tedy ve Zlíně, Kroměříži, Uherském Hradišti, Vsetíně i Valašském Meziříčí. Počkat musejí například pacienti, kteří měli přijít na operaci kýly, křečových žil, žlučníku nebo třeba totální náhrady kyčelních a kolenních kloubů. Jde o stovky případů.

„V případě ortopedických operací náhradní termíny nedáváme. Musíme je odkládat na neurčito,“ přiblížila mluvčí Uherskohradišťské nemocnice Lucie Sedláčková.
Nemocnice totiž potřebují pomoc na covidových odděleních, kterých je čím dál víc. Péče o tyto infekční pacienty je komplikovanější, vyžaduje více ošetřovatelského personálu a má vyšší nároky na čas i hygienický režim, který stojí více fyzických i psychických sil.

Zdravotníci proto teď obvolávají pacienty, kteří se chystali na operace, a posunují termíny na pozdější dobu nebo na neurčito.
Ve Vsetínské nemocnici už pacienti s covidem tvoří 40 procent hospitalizovaných. Operace tam omezili na konci října, teď je zastavili úplně. A to všechny plánované operativy ve všech oborech.
„Toto rozhodnutí nebylo jednoduché a snažili jsme se ho oddálit, bohužel narůstající počet hospitalizovaných pacientů, jednak na standardních lůžkách, ale také v intenzivní péči, nás donutil tento krok učinit. Zůstává zachována nezbytná onkochirurgická a akutní operativa,“ informoval náměstek pro léčebnou péči Martin Metelka.

Už před třemi týdny zastavili plánované operace také v soukromé nemocnici Agel ve Valašském Meziříčí.
Akutní a onkologické zákroky
K omezení operací v tomto týdnu musela přistoupit i Uherskohradišťská nemocnice, která má jako jediná v kraji specializované infekční oddělení určené mimo jiné pro covidové pacienty. Tito nemocní ale už tvoří téměř čtvrtinu hospitalizovaných v celé nemocnici.

„Aktuální omezení se týká především výkonů, u kterých se předpokládá pooperační intenzivní péče či delší doba hospitalizace. Operativa akutních případů a zákroky u onkologických pacientů budou nadále v nejvyšší možné míře zachovány,“ upřesnil náměstek pro lékařskou péči a primář chirurgického oddělení Petr Kavalec.

Nemocnice má stále ještě kapacitu pro navyšování standardních i intenzivních lůžek. Každý den se ale výrazně zmenšuje.
„Kromě péče o covidové pacienty zajišťujeme péči i o necovidové pacienty, provádíme PCR i antigenní testování, očkování, výjezdy mobilních očkovacích i testovacích týmů, podáváme monoklonální protilátky. Na jedno zařízení je toho opravdu hodně, situaci nám navíc komplikuje velký počet pracovních neschopností,“ popsal ředitel nemocnice Petr Sládek.
„Díváme se na to, jak lidé nedodržují základní opatření a všechna tíha leží na nemocnicích. Pokud se něco nestane, situace bude horší, než v nejhorších okamžicích v minulých vlnách,“ varoval.

Nemocnicím schází personál
Podobně jako na jaře nebo loni na podzim bojují nemocnice také s nedostatkem personálu. I zdravotníci totiž musejí zůstávat doma například s dítětem, které je v karanténě.
„Aktuálně v provozech chybí více než 60 lékařů, sester a sanitářů, kteří jsou na pracovních neschopnostech. Největší nedostatek máme v kategorii všeobecných sester na lůžkových odděleních,“ upřesnil Martin Pavlica, personální n
městek Vsetínské nemocnice, kde vypomáhají alespoň studenti místní střední zdravotnické školy v rámci praxe i brigád.
Nemocnicím pomáhají vojáci i zdravotníci z řad profesionálních hasičů. Od tohoto týdne slouží v Kroměřížské nemocnici tři vojáci, kteří zůstanou dva týdny. Pracují na plicním a anesteziologicko resuscitačním oddělení. Čtyři vojáci se starají o pacienty v Hradišti. Stejný počet je v Baťově nemocnici ve Zlíně, od začátku prosince je nahradí dalších deset.
„Ve zlínské nemocnici polohuji pacienty, pomáhám s jejich hygienou, připravuji pokoje a nápoje. Těch povinností je hodně a mě tahle práce naplňuje,“ popsal velitel čtyřčlenného oddílu z Přáslavic Jan Rábel.

X X X

V4 jednala o migrantech na hranicích. Boj s pašeráky je neefektivní, míní Babiš

​Varšava má v současné migrační krizi na polsko-běloruské hranici plnou podporu ostatních států Visegrádské skupiny, tedy Maďarska, Slovenska i Česka. V úterý se na tom v Budapešti shodli premiéři států skupiny. Český premiér Andrej Babiš zopakoval nabídku Prahy vyslat do Polska své policisty či vojáky, šéf polské vlády Mateusz Morawiecki o to ale zatím nepožádal.

„V4 funguje velice dobře. Problémů, které má Evropa, je víc a víc. Když Maďarsko v roce 2015 postavilo plot, všichni premiéra Orbána kritizovali,“ řekl Babiš v  úterý s tím, že dnes chtějí politici za stavbu plotů unijní peníze. „Boj s pašeráky není efektivní,“ pokračoval.
Nelegální migrace je podle něj velký problém. „Česká republika plně podporuje Polsko. Naši vojáci jsou připraveni a samozřejmě i policisté,“ řekl také. „Nemůžeme přijmout tlak běloruského režimu,“ míní.

Premiéři států V4 Varšavu plně podpořili. „Chování běloruského režimu je neakceptovatelné, proto podporujeme všechny sankce,“ prohlásil slovenský premiér Eduard Heger a dodal, že je potřeba potrestat letecké společnosti, které migranty do Běloruska svážejí. Řekl také, že je Slovensko připravené pomoct zasaženým zemím.

Babiš v úterý uvedl, že nemá signály, že by Varšava nyní chtěla českou nabídku možné personální pomoci přijmout. 
Reagovat by podle něj nyní měla EU, v první řadě sankcemi proti leteckým společnostem převážející do Běloruska migranty. To se už nyní v několika případech děje a letecké společnosti skutečně mění svůj přístup k transportu občanů některých zemí do Minska.
Morawiecki poděkoval za „fantastickou a bezpříkladnou“ úroveň solidarity, jakou se Polsku od zbylých členů V4 dostává. 
Diplomatické úsilí Varšavy podle něj pomohlo snížit počty migrantů, kteří směřují do Běloruska ve snaze pokračovat dále do EU. 
Odolnost bránit vnější hranice EU a NATO podle něj bude testována i v nadcházejících měsících, neboť současná migrační krize podle něj nepomine ze dne na den.
Hostitel summitu, maďarský premiér Viktor Orbán, poděkoval Česku za vyslání pohraničníků na pomoc s ostrahou maďarsko-srbské hranice. Podle Babiše zde od 17. října zabránilo 50 českých policistů více než 4 200 pokusům o přechod hranice.

Máme srdce, hájí se Lukašenko
Západ obviňuje režim autoritářského vůdce Alexandra Lukašenka, že láká migranty do své země a pak je posílá k hranicím s EU. Minsk se tak podle západních zemí mstí za sankce, které EU na Lukašenkův režim uvalila kvůli porušování lidských práv. Běloruská strana podobná obvinění odmítá.

Přišli jsme o peníze i budoucnost, smutní Iráčané po návratu z Běloruska
Lukašenko nicméně připustil, že běloruské síly pomáhaly migrantům přes hranice do Polska. „Myslím, že je to dost dobře možné. Jsme Slované. Máme srdce. Naši vojáci vědí, že migranti míří do Německa,“ řekl. Upřesnil také, že pokud budou migranti do Běloruska nadále proudit, nebude se je snažit zastavit, protože ví, že Bělorusko není jejich cíl.

Běženci pocházejí především ze zemí Blízkého východu. Jednou z nich je Irák, kam už se vrátili první deportovaní občané. Mnozí z nich se nyní cítí zoufale a poníženě. Za naději na lepší život utratili veškeré úspory a z budoucnosti v Iráku mají strach. „Není tu práce, není tu budoucnost,“ líčí. Někteří se proto chtějí o zdolání hranic pokusit znovu.

X X X

Švejdar: Při povinném očkování by policie mohla přijít o 10 tisíc lidí
​
​Policejní prezident Jan Švejdar varoval v úterý před ztrátou zhruba deseti tisíc kvalifikovaných lidí v případě, že by se prosadilo povinné očkovaní pro příslušníky policie, jak uvažuje vláda. Zhruba tolik jich totiž jakoukoli vakcínu proti covidu odmítá. Podobná je hrozba i v dalších uvažovaných profesích

​„Téměř 82 procent policistů a občanských zaměstnanců podstoupilo k dnešnímu dni minimálně první dávku očkování. Za to jsem rád a považuji to za skvělý výsledek,“ reagoval v úterý Švejdar na vládní úvahy.
„Nejsem si ale jist, zda si Policie ČR může dovolit ztratit až 10 tisíc kvalifikovaných lidi, kteří očkování doposud odmítají,“ pokračoval policejní prezident.

Zdravotníci, sociálka, armáda, policie a hasiči
Rada vlády pro zdravotní rizika podle premiéra Andreje Babiše v úterý navrhla, aby se kromě vybraných profesí povinně očkovala skupina seniorů nad 60 let. Ministerstvo zdravotnictví předloží nejpozději příští týden v úterý jasné stanovisko, které profese by se měly proti covidu povinně očkovat.

Uvažuje se o zdravotnících a sociálních pracovnících. Babiš připustil, že by kromě nich se povinné očkování týkalo i dalších státních zaměstnanců, a to vojáků, policistů a hasičů.
V každé z profesí jsou tisíce až desetitisíce lidí, kteří se očkovat nenechali. A ani se k tomu nechystají.

To už je vrchol zvůle. Právníci žalují stát za diskriminaci neočkovaných
Podle dat ÚZIS je v Česku naočkováno k 18. listopadu 87 procent lékařů a 81,1 procenta sester. Celkem je naočkováno 81,4 procenta zdravotnických pracovníků.
V sociálních službách je to horší. Očkování proti covidu by mohlo mít asi 65 procent pracovníků sociálních služeb, řekl agentuře ČTK šéf asociace poskytovatelů služeb. A tento podíl od léta už neroste.

Očkovací kolotoč se zrychluje: interval se zkracuje, na obzoru je 4. dávka
V české armádě bylo koncem září proti covidu očkováno už více než 85 procent vojáků. V Česku je přes 25 tisíc vojáků z povolání.  Náčelník generálního štábu armády Aleš Opata v úterý řekl, že  v povinném očkování vojáků nevidí zásadní problém.
​U hasičů je v současné době proočkováno 76 procent sboru.

Co legislativa?
Šéfka poslaneckého klubu ANO a ministryně financí v demisi Alena Schillerová v úterý uvedla, že k povinnému očkování některých osob nebude těžké se po právní stránce rychle dopracovat. Nebude se podle ní totiž muset měnit zákon.
„Stačí k tomu ministerská vyhláška,“ odvětila  na otázku iDNES.cz, jaký právní rámec chce vláda využít pro povinné očkování některých profesí a lidí nad 60 let, které doporučila vládní rada pro zdravotní rizika.

Povinnému očkování se dospělí nevyhnou, míní náměstkyně ministra
Razantnější v názoru na povinné očkování je ještě náměstkyně ministra zdravotnictví Martina Koziar Vašáková. Podle ní totiž dojde prakticky na všechny dospělé jedince v populaci.
Povinné očkování podle ní zřejmě neskončí u věkové kategorie od 60 let výše. Bude se postupovat dál po věkových skupinách tak, aby byla proočkována celá dospělá populace. V Českém rozhlase podotkla, že to půjde ve vlnách kvůli kapacitám.

X X X

Z Francouzský premiér je pozitivní na covid, do izolace míří také belgický

Francouzský premiér Jean Castex jde do izolace, v pondělí byl pozitivně testovaný na covid-19. Předseda vlády se pravděpodobně nakazil od své 11leté dcery, u níž test ukázal pozitivní výsledek krátce před ním, uvedla stanice BFM TV. Castex přesto nemá žádné příznaky a cítí se dobře.

​„Jeho agenda se v nadcházejících dnech přizpůsobí, aby mohl pokračovat v práci a zároveň zůstat v izolaci, a to po dobu deseti dnů,“ uvedl úřad premiéra. Premiér je očkovaný dvěma dávkami covidové vakcíny. Kvůli kontaktu s infikovaným se do izolace v minulosti dostal již třikrát, tentokrát se poprvé nakazil.

Teroristické útoky v Bruselu na letišti Zaventem v březnu 2016
Do covidové izolace míří také belgický premiér Alexander De Croo, který se s francouzským předsedou vlády setkal v pondělí. Test na covid podstoupí ve středu. Ve stejné situaci jsou také další čtyři členové belgické vlády, kteří se účastnili jednání s francouzskou vládou v Bruselu.

„Respektovali jsme všechna hygienická nařízení. Ale obědvali jsme společně u jednoho stolu,“ uvedl poradce belgického předsedy vlády.
Členové francouzského a belgického kabinetu v pondělí v Bruselu jednali o bezpečnosti a boji proti terorismu. Oba premiéři odpoledne společně položili věnec s propojenou francouzskou a belgickou trikolórou k památníku obětem teroristických útoků na letiště v Zaventemu a metro Maelbeek z 22. února 2016.

X X X
​
Británie se rozloučila s ubodaným poslancem Amessem, kondoloval i papež

Ve Westminsterské katedrále v Londýně v úterý konala zádušní mše za zavražděného poslance Davida Amesse. Toho během říjnového setkání s voliči ubodal příznivec Islámského státu. S oblíbeným konzervativním politikem se přišel rozloučit premiér Boris Johnson, zaznělo také poselství od papeže. Amess byl zbožný katolík, ženatý otec pěti dětí.

​Arcibiskup Claudio Gugerotti při úterním smutečním obřadu v londýnské katedrále přečetl vzkaz od papeže Františka. Hlava katolické církve v něm vyjádřila soustrast Amessově rodině a vyzdvihla poslancovu „oddanou službu veřejnosti“ a jeho „hlubokou starost o chudé a znevýhodněné“.
Zádušní mše se kromě premiéra Johnsona zúčastnili také jeho předchůdci David Cameron, Theresa Mayová a John Major. Přišel i šéf opozičních labouristů Keir Starmer.

„Ukázal, čeho můžete jako poslanec dosáhnout, abyste změnili životy lidí v celé zemi, a bude nám velmi, velmi chybět,“ uvedl premiér Johnson, který už dříve popsal, jak se řada členů kabinetu rozplakala, když se o  Amessově smrti dozvěděli.
Se zavražděným konzervativním poslancem se už v pondělí přišly rozloučit stovky lidí. Pohřbu v kostele se však účastnila výhradně rodina a blízcí přátelé. Rakev zakrytou britskou vlajkou poté kočár tažený čtyřmi černými koňmi provezl městem, které patřilo do Amessova volebního obvodu. Politik ho zastupoval přes dvacet let. 

„Silný a odvážný – to je vhodný způsob, jak popsat Davida. Byl to vlastenec a zastánce míru, proto žádáme lidi, aby zapomněli na své rozdíly a projevili laskavost a lásku všem, protože to je jediná cesta kupředu,“ zaznělo na pohřbu.
Rodina ve společném prohlášení na Amesse vzpomínala jako na „úžasného a inspirujícího muže“, který toho chtěl ještě mnoho vykonat. Po odjezdu z kostela se procesí zastavilo před společenským centrem v Southendu. 

Uniformovaní policisté při příjezdu vozu sklonili hlavy a stovky přihlížejících začaly tleskat. Na Amessovu počest získal Southend status města, o což zavražděný poslanec dlouhá léta usiloval.

Mohlo by se to stát komukoli z nás, psal k útokům na politiky zavražděný Amess
Amesse v polovině října ubodal stoupenec Islámského státu Ali Harbi Ali. Počkal si na něj v metodistickém kostele v Leigh-on-Sea v hrabství Essex, kde měl poslanec pravidelné setkání s voliči okrsku Southend West. 

Devětašedesátiletý politik patřil k sociálním konzervativcům. Stavěl se proti potratům, bojoval za práva zvířat a patřil k hlasitým zastáncům odchodu Británie z Evropské unie. Za jeho službu veřejnosti ho v roce 2015 královna Alžběta II. povýšila do rytířského stavu. Po vraždě na něj jeho kolegové z parlamentu vzpomínali především jako na vlídného a laskavého muže.

X X X

​Grolich: Když měly problém Čechy, byl nouzový stav. Teď je Morava napospas

Hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich se ve středu sejde s ředitelem krajské hygieny. Apelovat bude na zavedení opatření podobných těm, která zavádí Zlínský kraj. Lokální stav nebezpečí není podle něj vhodným řešením světové pandemie. Grolich také kritizuje vládu, že opatřeními nezasáhla už před dvěma týdny.

​„Jako by to byl problém jenom Moravy,“ řekl hejtman. Převoz pacientů na kyslíku odmítá. Je to technický nesmysl.
„Stav nebezpečí je postup, jak vést krizové řízení v rámci nějaké krizové situace na lokální úrovni. Například u nás tornádo, kdy jsme obratem vyhlásili stav nebezpečí,“ řekl Jan Grolich na dotaz, proč nevyhlásí k řešení pandemie v Jihomoravském kraji stav nebezpečí. Pandemie ale podle něj není lokální záležitost, je to světový problém, a proto nemá smysl vyhlašovat lokální systémy řízení.

„Navíc je ten systém řízení uzpůsoben k těm standardním katastrofám, jako jsou hlavně povodně, podle nichž to bylo psané,“ dodal Grolich. Jediné co by ze stavu nebezpečí hejtman využil, by byly pracovní příkazy. „My jsme ale schopni se s našimi školami dohodnout, takže to není nutné,“ sdělil.

Grolich se ve středu sejde s ředitelem krajské hygieny, aby se domluvili na přijetí opatření. Hejtman však upozornil na to, že hygienám jako hejtman nic nařídit nemůže, a bude záležet na tom, jaký přístup k tomu hygiena zvolí. „Pokud to neřeší centrální úroveň, tak já se budu snažit se s krajskou hygienou domluvit, aby nějaká opatření přijali,“ vyjádřil se Grolich.
Ani omezení volného pohybu, které by hejtmanovi umožnil stav nebezpečí vyhlásit, by nevyužil. Podle Grolicha není nutné zavádět tvrdý lockdown bez volného pohybu.

Tváříme se, jako by to byl jen problém Moravy
Podle Grolicha měla vláda přijmout podobná opatření, jako přijme Zlínský kraj, už před 14 dny. „Teď už opravdu hasíme požár,“ řekl Grolich. „Standardně se přijímala opatření na území celé republiky. Když byl největší problém v Čechách, tak se samozřejmě přijímala opatření i na Moravě, abychom zabránili šíření. Teď se tváříme, jako by to byl problém jenom Moravy, nebo jako by ten problém vůbec nebyl,“ sdělil Grolich.

Zlínský kraj zakáže akce nad sto lidí. Lůžka jsou, protože je mnoho mrtvých
​Opatření podle něj mají být primárně přijímána na ústřední úrovni. „Nemůžeme v každém kraji vymýšlet něco jiného. Tohle není systematické řízení, jenom to dokládá, že ta vláda tu pandemii prostě neřídí,“ řekl Grolich. 

Nouzový stav není třeba, shodly se kraje s vládou. Některé ho však chtějí
Primátor hlavního města Prahy nabídl přetíženým moravským nemocnicím převoz pacientů na kyslíku do Prahy. To ale Grolich vyloučil. „Převoz člověka s umělou plicní ventilací do Prahy je technický nesmysl, a je to naprosto riziková věc. Je to nějaká teorie, která v praxi nemá fakticky žádný význam,“ sdělil Grolich. 

Praha může zajistit hromadný převoz pacientů z přetížených moravských nemocnic do Prahy. Informoval jsem o tom dnes hejtmany moravských krajů. Nechal jsem připravit do režimu stand-by speciální vůz pražské záchranky Fénix, který převeze najednou až 12 pacientů na kyslíku. 

​Podle něj jsou hlavním problémem pacienti na JIP, a zásadní je pomoc v rámci regionu. „Převoz na dlouhé vzdálenosti takto rizikových pacientů nemá význam. Ti lidé nejsou na jipkách, s tím my se nějak vypořádáme, a věřím, že se nějak vypořádáme i s těmi jipkami,“ dodal Grolich.

Jihomoravské nemocnice jsou na hraně svých kapacit. V nemocnicích v kraji je přes 900 pacientů s covidem-19. Dopoledne to sdělila mluvčí kraje Alena Knotková. V pondělí bylo v nemocnicích přes 820 pacientů s koronavirem. Podle Knotkové je 136 nakažených na jednotkách intenzivní péče, což je více než třetina celkové kapacity JIP v kraji.

X X X

Policejní detektivové prohledali sídlo ČEZ, zátah mířil mezi manažery

Policisté z elitní Národní centrály proti organizovanému zločinu v úterý od brzkých ranních hodin prohledávali několik kanceláří v sídle polostátního energetického kolosu ČEZ. Budovu v pražské Michli opustili po několika hodinách.
Případ se podle informací MF DNES, která na zásah upozornila jako první, týká prověřování daňové trestné činnosti a korupce. Policie během úterního rána provedla také několik domovních prohlídek. Zda někoho zadržela, není zatím jasné.
Zaměstnancem, o kterého se policie zajímá, je podle informací MF DNES od dvou na sobě nezávislých zdrojů ředitelka Nadace ČEZ Michaela Ziková.
„Mohu pouze uvést, že náš útvar (NCOZ) dnešního dne provádí úkony trestního řízení. Více informací v tuto chvíli poskytovat nebudeme,“ sdělil iDNES.cz mluvčí NCOZ Jaroslav Ibehej.

Zásah v kancelářích potvrdil také mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Podle něho se však vyšetřování netýká přímo energetické společnosti. „Šetření se evidentně netýká ČEZ, ale jedné konkretní osoby, zaměstnankyně pracující na jedné z nižších pozic. Teď už je policie pryč, nic neodnesla, nic nezabavila,” řekl MF DNES Kříž. 

Bližší informace k případu neuvedlo ani Městské státní zastupitelství v Praze, které jej dozoruje.
ČEZ je největší energetický konglomerát v České republice. Stát v něm má většinový vlastnický podíl. Prostřednictvím ministerstva financí drží zhruba 70 procent akcií společnosti.

X X X

Kárný senát: Soudce musí rozpoznat, kdy se řítí do bažiny a vědět, jak z toho ven

Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele se soudcem Karlem Šimkou v pondělí rozhodl o tom, že se soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 (OS) Adriana Pilařová dopustila kárného provinění a snížil jí plat o 10 procent na půl roku. Soudkyně přitom s kárným žalobcem původně uzavřela dohodu, od níž však vedení Městského soudu v Praze (MS) ustoupilo.

Soudce je ústavní činitel a nemůže se vymlouvat na případné problémy, které jsou objektivně způsobené nedobrým vedením soudu. A své osobní záležitosti si musí zvládnout zařídit tak, aby dlouhodobě negativně neovlivňovaly výkon jeho činnosti. Státní správa soudů si zase musí dávat pozor, když uděluje soudci výtku za průtahy, aby případně nezpůsobila překážku věci rozhodnuté. K těmto závěrům dospěl včera kárný senát NSS v čele s Karlem Šimkou, když posuzoval případ soudkyně OS pro Prahu 8 Adriany Pilařové.

Původně měl kárný senát, pro něhož to bylo poslední jednání v tomto složení, schvalovat dohodu o kárném provinění a opatření. Tu strany za přispění předsedy Karla Šimky předjednaly na minulém jednání.

Jednalo se již o druhou dohodu v této kárné věci. Avšak zatímco od první dohody odstoupila soudkyně Pilařová, protože ji měla uzavřít podle svých slov pod tlakem, druhou dohodu „odpískalo“ vedení MS v Praze. Zástupce kárné žalobkyně, místopředseda MS Tomáš Novosad, jako důvod uvedl, že soudkyně Pilařová měla po prvním kárném jednání rozeslat email, v němž útočila na orgány státní správy soudu. Kárný žalobce tak nabyl dojmu, že soudkyně nemá kritický náhled na svoje selhání.

Poslala kritický email
Soudkyně Pilařová potvrdila, že email několika kolegům poslala, avšak považovala jej za soukromý. Uvedla, že na vedení soudu v něm nijak neútočila, pouze popsala průběh minulého jednání kárného senátu.
Novosad včera na úvod apeloval na kárný senát, aby přehodnotil svůj pohled na překážku věci rozhodnuté. Šlo o to, že soudkyni Pilařové byla bývalým předsedou OS pro Prahu 8 uložena v lednu 2020 výtka za průtahy při překročení lhůt k vyhotovování rozhodnutí. A ta, podle předběžného názoru kárného senátu, představuje právě překážku věci rozhodnuté. Kárný senát tak mínil přihlížet k tvrzeným průtahům pouze po tomto datu.

Podle Novosada ovšem výtka nepostihuje jednání intenzity kárného provinění, ale jen drobné nedostatky v práci soudce. Proto nelze podle něj mluvit o překážce věci rozhodnuté. Navíc se v případě výtek jedná o nedostatky, které vedení soudu lehce odhalí a jsou zřejmé. Názor kárného senátu by podle něj vedl k absurdním situacím, odporujícím obecné spravedlnosti, kdy udělená výtka by pokryla mnohem závažnější jednání soudce, o kterém se kárný žalobce dozví až po hlubší kontrole.
Kárný senát by měl podle Novosada také při ukládání trestu přihlédnout ke způsobu, jakým se soudkyně Pilařová u kárného senátu hájila. Tedy že měla používat nepravdivé argumenty a neprojevila žádnou sebereflexi. Připustil sice problémy s vedením OS pro Prahu 8, ty ale byly způsobeny mírností bývalého předsedy: podle něj někteří soudci totiž jednoduše „zneužívali dobroty předsedy soudu“ a nesoudili.

Potoky slz a soud jako továrna
„Neslyšel jsem jediné slovo, že by litovala účastníky řízení. Jediné, co jsme viděli, byly potoky slz, když líčila, že musela pečovat o své příbuzné. My jsme jí ale vyšli vstříc a nabídli jsme jí poloviční úvazek. Reakce byla ovšem odmítavá, a to z důvodu finančních. Raději tedy poškozovala účastníky řízení a vymlouvala se na péči o příbuzné, než by ztratila půlku platu, který by i tak byl vyšší než plat většiny lidí v této zemi,“ konstatoval Novosad.

Soudkyně Pilařová odmítla, že by neprojevila sebereflexi. Upozornila, že už na úvod prvního jednání kárného senátu prohlásila, že k průtahům došlo a litovala toho. Na svoji obhajobu uvedla, že dvacet let soudila bez větších problémů. Ty nastaly až v roce 2017, přičemž se jednalo o kombinaci jejích osobních těžkostí a nedobrého stavu na OS.

​Nabídku na poloviční úvazek odmítla nejen kvůli financím, ale také ze solidarity ke kolegům, kteří byli již tak přetíženi. Podle Pilařové o nedobrém stavu na OS svědčí i to, kolik soudců tohoto soudu bylo kárně žalováno, přestože většina z nich pracovala po večerech a víkendech. Trvala na tom, že problémy soudu byly v nedostatku soudců, asistentů a v nespravedlivém rozdělování nápadu. „Když je někde problém, první jde přece na řadu management a ne dělníci. My jsme takoví nádeníci práva. Neměli jsme soudce, ani asistenty, chodili jsme pomalu na poštu s obálkami,“ použila soudkyně příměr soudu k továrně. Svoji závěrečnou řeč uzavřela tím, že trestem pro ni je už samotné projednávání kárné žaloby a je připravena přijmout jakýkoliv trest.

Povinnost má soudce neustále
Kárné provinění shledal kárný senát jak v případě průtahů a u pozdního vyhotovování rozhodnutí, tak u neodůvodněného rušení a pozdějšího nařizování jednání. A to přestože v případě průtahů setrval na názoru, že uloženou výtkou je dána překážka věci rozhodnuté.  

Jak vysvětlil na úvod odůvodnění předseda Šimka, výtka je rozhodnutím v kárné věci svého druhu. Byť je ukládána v méně závažných věcech, má závažné účinky: dotýká se pověsti soudce a zaznamenává se do jeho osobního spisu. Je to malé kárné rozhodnutí, které vydává orgán státní správy soudu a soudce se může bránit žalobou ve správním soudnictví.
V minulosti byly podle Šimky dvě koncepce pojetí skutku u průtahů. Ta, která se prosadila, vnímá průtah jako komplexní jednání soudce spočívající v tom, že nikoliv včasně řeší své povinnosti. To se podle Šimky netýká jen konkrétního spisu, ale i dalších s tím souvisejících úkonů, které má soudce dělat v přiměřených časových odstupech a pečlivě, s ohledem na naléhavost věcí. T

uto povinnost má soudce neustále, jedná se o tedy jednání komplexní, a za určité časové období.
Je proto na odpovědnosti státní správy soudů, jaký postup zvolí, pokud má indicie o průtazích. Buď se spokojí s tím, že je postihne výtkou, anebo – pokud to vnímá jako signál o hlubším problému – má volit prověrku a případně také přísnější postih v podobě kárné žaloby. „Jakkoliv si uvědomujeme, že to může v praxi způsobovat problém, musí si s tím umět státní správa soudů poradit. Městský soud musí kontrolovat předsedy obvodních soudů, zda tuto svoji činnost naplňují,“ popsal Šimka.

Soudce není malé dítě
Opačnou koncepci, tedy jednoduše řečeno „kolik spisů, tolik průtahů“, považuje kárný senát za nebezpečnou, neboť předsedovi soudu dává možnost vždy na soudce opět něco „vyštrachat“, pokud se mu to zrovna hodí. Nedává soudci jistotu na straně jedné a nenutí to státní správu soudu ke koncepční práci na straně druhé.
Ohledně samotného provinění Pilařové pak senát dospěl k závěru, že nebylo nijak závažné co do rozsahu. Musel ovšem přihlédnout k tomu, že nebylo prokázáno, že by OS pro Prahu 8 byl objektivně poddimenzován a soudkyně osobně čelila extrémnímu nápadu. Je sice podle kárného senátu jasné, že soud nebyl dobře veden, avšak soudce není malé dítě, aby jednal pouze pod tlakem, popřípadě čekal na to, co mu vedení soudu sdělí, že dělat má.

Ohledně rušení nařízeních jednání a jejich odkládání soudkyní senát shledal, že i v tom je nutné spatřovat kárné provinění. Nejednalo se o totiž o výjimku, ale v jedno období o styl práce. „Kárný senát není nelida, chápeme, že i soudce mohou postihnout rodinné problémy s potřebou vyšší míry osobního angažmá. Ale nemůžeme se ztotožnit s tím, že je to obhajoba pro dlouhodobé a opakované rušení jednání a překládání na další termíny. Soudce musí být schopen si to vyřešit,“ konstatoval předseda Šimka.

K tvrdšímu postihu, než který by odpovídal kárnému provinění, pak soud přikročil s ohledem na to, jak se k němu soudkyně postavila. „Podstatná část té sankce je za to, že soudkyně nevnímá, že problém je z drtivé většiny na její straně,“ uvedl Šimka. Petr Dimun, ceskajustice.cz