Politici Evropy i světa, Biden, Johnson, Macron, Španělsko, Německo, Itálie, Rakousko, Kanada, Belgie a mnohé další země v této době nemyslí na to, co bude s Ukrajinou dál. Čím budou boje na Ukrajině pokračovat co nejdéle, bude více raněných a mrtvých, stále více zničená města a obce, lidé bez přístřeší, zničené průmyslové podniky, zemědělství, národ bez peněz a v dluzích. Co bude s národem, který má 40 až 50 milionů obyvatel? Co s ním bude? Bude se stěhovat na Západ, do zemí Evropy, nebo USA, Austrálie nebo do jiných zemí?

Když vedle Ukrajinců už delší dobu utíkají uprchlíci z Afghánistánu, Sýrie, Iráku a dalších zemí do EU, a hlavně touží bydlet v Německu? A neřeší to ani NATO, mnozí umírají v moři. Anglie všechny uprchlíky odmítá, a proto utekla i z EU. Johnson je teď nápomocen Ukrajině, kam poslal i lodní vojenskou flotilu a snad i zbraně. A přijme uprchlíky Johnson i do Anglie, Skotska a dalších zemí? Může to slíbit už teď prezidentovi Ukrajiny?

X X X

Prezident Ukrajiny Zelenskyj odmítl 27.2. 2022 vyjednávat s Ruskem v Bělorusku.

Zelenskyj dodal, že zůstává otevřený možnosti rozhovorů na jiném místě, které se nezapojilo do agrese proti Ukrajině. Pokud by se tato jednání uskutečnila, byla by první od 24. února, kdy Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, dodal Reuters.
Poradce ukrajinské prezidentské kanceláře Mychajlo Podoljak prohlásil, že pozice prezidenta Zelenského zůstává stejná - akceptuje jen skutečné rozhovory, žádná ultimáta. Ruská delegace se do Běloruska vydala s vědomím, že je její cesta zbytečná, dodal Podoljak.

Podle Peskova jsou v delegaci zástupci ministerstva zahraničí a obrany, ale také kanceláře prezidenta Vladimira Putina, kteří na své ukrajinské protějšky čekají v běloruském městě Gomel.
"V souladu s dosaženou dohodou přijela do Běloruska na jednání s Ukrajinci ruská delegace," uvedl Peskov. "Jsme připraveni zahájit tato jednání v Gomelu," dodal.

X X X

Trump odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu a kritizoval prezidenta Bidena

"Ruský útok na Ukrajinu je odpudivý. Modlíme se za hrdý ukrajinský lid. Bůh jim žehnej," uvedl Trump na konzervativní konferenci CPAC na Floridě. Pochvalně se bývalý americký prezident vyjádřil také o ukrajinském prezidentovi Volodymyrovi Zelenském, kterého označil za "odvážného".

Proslovu na konferenci Trump využil také ke kritice současného prezidenta Joea Bidena a jeho postupu v krizi kolem Ukrajiny. Podle něj Putin využil Bidenovy slabosti a zaútočil. "Každý rozumí tomu, že by se tato strašlivá katastrofa nikdy nestala, kdyby naše volby nebyly zfalšované a kdybych já byl prezidentem," dodal Trump, který dlouhodobě bez důkazů tvrdí, že prezidentské volby z roku 2020 vyhrál Biden díky podvodům.

"Jsem jediným prezidentem 21. století, za jehož služby Rusko nepodniklo invazi do jiné země," uvedl také Trump a připomněl rusko-gruzínskou válku z roku 2008, kdy byl americkým prezidentem George W. Bush, a anexi ukrajinského poloostrova Krymu z roku 2014, kdy byl šéfem Bílého domu Barack Obama.

Agentura AP tento týden uvedla, že ruská invaze na Ukrajinu rozděluje americké republikány. Například republikánský kandidát do Senátu J. D. Vance ve čtvrtek řekl, že je mu "vcelku jedno, co se stane s Ukrajinou". Podle AP proti sobě nyní stojí "stará garda" a nastupující generace republikánů, jako je Vance, která otevřeně zpochybňuje, zda by měly USA na ruské kroky reagovat.

X X X

NA UKRAJINĚ NOVÝ STÁT, NEBO JEN NOVÁ VLÁDA PO DOHODĚ S RUSKEM?

Stačilo jen několik hodin, aby ruský prezident Vladimir Putin ve čtvrtek narušil evropský mír a bezpečnost a pokusil se zbavit Ukrajince práva na sebeurčení. Invaze na Ukrajinu pokračovala i v pátek leteckými, námořními a pozemními útoky a americké zdroje obeznámené s informacemi rozvědky varovaly, že hlavní město Kyjev může padnout během několika dní, napsal zpravodajský server CNN.

Putin základní cíle invaze vyjádřil jasně. Chce Ukrajinu odzbrojit, přerušit její vazby na NATO a ukončit snahy ukrajinského lidu o připojení k Západu. „Budeme usilovat o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny,“ řekl těsně před zahájením vojenských úderů. „Také chceme postavit před soud ty, kteří se dopustili četných krvavých zločinů proti civilistům, včetně občanů Ruské federace,“ dodal a zopakoval tak nepodložené tvrzení o genocidě v oblastech ukrajinského Donbasu, které ovládají separatisté.

To jsou ve zkratce Putinovy cíle. Ale odhadnout, jak přesně je hodlá uskutečnit, je jiná věc. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov v pátek odmítl odpovědět na opakované otázky týkající se cílů invaze na Ukrajinu a toho, kdy by nepřátelské akce mohly skončit. Historie však může posloužit jako vodítko pro možné vyústění Putinových kroků. Toto by mohly být pravděpodobné scénáře:

Jestli se ruským silám podaří dobýt ukrajinské přístavní město Oděsu, je možné si představit pozemní most táhnoucí se přes celou jižní Ukrajinu, který by mohl dokonce spojit Podněstří – separatistickou enklávu v Moldavsku, kde jsou rozmístěny ruské jednotky – s Oděsou, Krymem a jižní a východní Ukrajinou.

Rozdělená Ukrajina?

Putin ve svém tendenčním výkladu historie Ukrajinců a Rusů jako „jednoho národa“ poznamenal, že západní okraj dnešní Ukrajiny začlenil do Sovětského svazu diktátor Josif Stalin. Části této oblasti dříve patřily meziválečnému Polsku, Československu a Rumunsku, a předtím Rakousku-Uhersku.

Pokud je Putinovým cílem rozdělení Ukrajiny, pak by se haličská Ukrajina a město Lvov v blízkosti polských hranic mohly potenciálně stát jakýmsi torzem Ukrajiny, zatímco by Rusko zaměřilo pozornost na východ země.
Podobné rozdělení by mohlo vést k tomu, že bude Ukrajina vypadat jako Německo v době studené války, řekl CNN ruský historik a spisovatel Alexander Etkind. „Západní Ukrajina bude závislejší na Evropě a východní část bude vtažena do ruské sféry vlivu, do které patří i Bělorusko.“

Takové přepsání hranic by sice bylo rozpínavou fantazií, ale mohlo by oddělit to, co Moskva – ať už oprávněně, nebo ne – vnímá jako nacionalističtější část Ukrajiny. „Putin by byl rád, kdyby každý politicky aktivní a nezávisle smýšlející (Ukrajinec) opustil ‚jeho‘ část Ukrajiny,“ dodal Etkind.

Možné rozdělení země Putin naznačil tento týden, když prohlásil: „Dovolte mi připomenout, že lidí žijících na územích, která jsou součástí dnešní Ukrajiny, se nikdo neptal, jak chtějí budovat svůj život, když vznikl Sovětský svaz, anebo po druhé světové válce,“ řekl a naznačil možnost referenda ve stylu Krymu.

Proruský stát?

Západní zpravodajské služby varují, že Rusko plánuje svrhnout demokraticky zvolenou ukrajinskou vládu a nahradit ji loutkovým režimem. Putin naznačil, že současnou demokraticky zvolenou vládu na Ukrajině považuje za nelegitimní, a vyjádřil politování nad svržením proruského prezidenta Viktora Janukovyče v roce 2014. Na Ukrajině však působí další politici, kteří by ochotně zaplnili řady silou prosazené proruské vlády.

Jedním z hlavních Putinových spojenců na Ukrajině je Viktor Medvedčuk, proruský politik a oligarcha. Na Ukrajině čelí obvinění z vlastizrady a je v domácím vězení.

Nestabilní okupace?

Rusko tvrdí, že nechce být okupantem, ale lze si představit scénář, kdy se pokusí vnutit Ukrajině svou formu vlády tvrdé ruky. Pro Ukrajince by to byla hořká pilulka: žijí v zemi se svobodným tiskem, svobodnou politikou a tradicí pouličních protestů. Mnoho Ukrajinců se dívá na ruský politický systém – kde jsou skutečné opoziční protesty většinou zakázány nebo je velmi obtížné je organizovat – s velkou obavou.

Násilná okupace?

Putin neměl nikdy problém podporovat despoty s mizivým respektem pro lidská práva. Ruské letectvo podporovalo prezidenta Bašára Asada v syrské občanské válce, kterému poskytlo ohromnou palebnou sílu k potlačení ozbrojených opozičních skupin v zemi a srovnalo přitom se zemí celé čtvrti.

Putinův vlastní politický vzestup začal pacifikací Čečenska, separatistické republiky na severním Kavkaze. Ruské tažení v Čečensku vyvrcholilo dosazením Ramzana Kadyrova, místního válečníka a bývalého povstalce, který je obviňován z toho, že kavkazskou republiku řídí jako své osobní léno.

Republika strachu?

Rusko má obávaný domácí bezpečnostní aparát, který vězní a pronásleduje disidenty a drží potenciálně nepohodlné oponenty mimo politiku. Ukrajinci žijící na Krymu – který Rusko obsadilo v roce 2014 a po referendu obecně pokládaném za zmanipulované ho anektovalo – na vlastní kůži zažili, jaké to je žít ve státě, kde má všemocné postavení ruská státní bezpečnostní služba FSB.

Filmový režisér Oleg Sencov, jeden z nejvýznamnějších bývalých ukrajinských vězňů svědomí, byl postaven před soud na základě obvinění, která skupiny na ochranu práv označily za absurdní. Byl zatčen na Krymu v roce 2014 poté, co se pokojně postavil proti ruské okupaci a obviněn mimo jiné z terorismu, obchodování se zbraněmi a organizování teroristické skupiny. V roce 2015 byl na 20 let do ruského vězení, ale v roce 2019 byl propuštěn v rámci výměny vězňů s Ukrajinou.

X X X

Ukrajinu a Kyjev čeká znovu krušná noc, do bojů se zapojil Kadyrov s Čečenci

Ukrajina a zejména Kyjev jako hlavní cíl ruské ofenzivy se připravují na další krušnou noc války. V metropoli začal kvůli bezpečnosti platit zákaz vycházení, rozezněly se sirény. Vyslání vojsk do bojů ohlásil i čečenský lídr Ramzan Kadyrov, podporující ruského prezidenta Vladimira Putina.

Kadyrov promluvil ve videu, které zachycovalo čečenské vojáky shromážděné na náměstí ve městě Grozný, připravené se přesunout do boje. Podle ruské vládní televize RT jich bylo na 12 tisíc. „Prezident Putin se rozhodl pro správné řešení, jeho rozkazy splníme za jakýchkoliv okolností,“ řekl.

Později vyvrátil ukrajinské zprávy o obětech ve svých řadách, podle něj jsou falešné. „Zatím neregistrujeme žádné ztráty ani zranění. Ruské síly by jednoduše dokázaly ovládnout velká ukrajinská města včetně Kyjeva, ale dosavadní rozkazy zněly omezit ztráty na životech,“ prohlásil Kadyrov.

Čečenský lídr také vyzval Ukrajince, aby svrhli svou vládu. Podobně v pátek mluvil Putin, který její zástupce nazval neonacisty. Ukrajinská strana to označila za absurdní popis.

Moskva v převážně muslimském čečenském regionu na jihu země krvavě válčila po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Od té doby do něj nicméně vložila velké finanční prostředky na obnovu a Kadyrovovi ponechala volnost k jeho řízení.
Kadyrov tak už v minulosti hlavu státu následoval při zahraničních vojenských operacích v Sýrii či Gruzii. Čečence provází pověst nelítostných bojovníků.

V Kyjevě začal v 17 hodin místního času platit zákaz vycházení, vydržet má až do pondělního rána. V ulicích města se smí pohybovat jen lidé se speciálními průkazy, výjimkou je přesun do krytu v případě náletu.
„Všichni civilisté, kteří budou na ulici během zákazu vycházení, budou považováni za členy nepřátelských sabotážních a průzkumných skupin,“ varoval starosta Vitalij Kličko.

Právě na tyto skupiny se nyní Ukrajinci zaměřují, kontrolovali například lidi v autech. Podle Klička je naopak ve městě nevýrazná přítomnost klasických příslušníků ruské armády.

Ulice Kyjeva se logicky v uplynulých hodinách vyprázdnily. Před zahájením zákazu vycházení se tvořily fronty v obchodech, u bankomatů a čerpacích stanic, jak se lidé snažili zásobit na nejbližší dny. „Raději jsem nakoupil jídlo asi na měsíc, nevěřil jsem, že to skončí mírumilovně,“ vypověděl jeden z občanů jménem Serhij.

O dnešní noci se ale říká, že ruské armádě jde o všechno a budou se bombardovat i obytné domy s cílem vyvolat paniku, která tu zatím přes všechnu snahu není. Taky demoralizovat Ukrajinu a donutit Zelenského utéct ze země. Dneska asi zase nebudeme spát. Ukrajino, drž se! 2/2

V metropoli už se večer ozývaly sirény a opět i střelba. Situace je složitá a vypjatá, citovala Klička místní agentura Unian. Zdroje z místa uvádějí, že Rusové hodlají v noci výrazně zvýšit nátlak kvůli frustraci z pomalého postupu.
Poradce ukrajinského prezidenta Oleksij Arestovič nicméně současně sdělil, že dosud Rusové v útoku na Kyjev nepokročili. „Zasahujeme je v okolí města. Nepřítel se momentálně nepřibližuje,“ řekl. Dosud bylo podle něj při invazi zraněno či zabito 3 500 ruských vojáků.

Rusové cílí na další elektrárny
Ruské jednotky aktuálně postupují také k jaderné elektrárně v Záporoží na jihovýchodě Ukrajiny. Na areál zaměřili své rakety, uvedl poradce ukrajinského ministra vnitra Vadym Denysenko. Rusko už dříve obsadilo další bývalou elektrárnu v Černobylu.
Satelity americké soukromé společnosti Maxar v sobotu zachytily pohyb ruských pozemních jednotek u města Nova Kachovka na jihu napadené země, kde je vodní elektrárna na řece Dněpr. Na snímcích jsou u přehrady patrné kamiony.
Ruské jednotky taky mimo jiné zničily betonovou přehradu v Chersonské oblasti, postavenou v roce 2014. Ukrajina pomocí ní tehdy odříznula od vody anektovaný poloostrov Krym.

X X X

Medveděv: Můžeme se na sebe dívat skrz pušky, vztahy se Západem nepotřebujeme.

Bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv prohlásil, že Rusko nepotřebuje diplomatické vztahy se Západem. Reagoval tím na sérii sankcí vůči Rusku, které oznámily některé západní země. Rovněž pronesl, že je to dobrá příležitost pro to, aby Rusko mohlo za sebou „prásknout dveřmi“ a obnovit řadu důležitých institutů, například trest smrti v případě těžkých zločinů.
Medveděv, který je v současnosti místopředsedou Rady bezpečnosti Ruské federace, na ruské sociální síti VKontakte napsal, že možná nastal čas „zamknout ambasády“ a „můžeme na sebe dívat přes dalekohledy a mířidla pušek“.
Podle Medveděva bude Moskva bez ohledu na sankce pokračovat ve své operaci na Ukrajině, dokud nedosáhne cílů stanovených prezidentem Vladimirem Putinem. Jaké jsou tyto cíle však nespecifikoval.

Medveděv rovněž uvedl, že reakce Ruska na sankce může znamenat i vystoupení Moskvy z posledního paktu o jaderných zbraních, nové dohody START, která omezuje nukleární arzenály USA a Ruska.
Rovněž poznamenal, že zahraničí Rusko straší zabavováním peněz ruských občanů a podniků. Rusko podle něj na takové jednání odpoví úplně stejně.

„Rada Evropy a Parlamentní shromáždění Rady Evropy pozastavila členství Ruska. Strašná nespravedlnost,“ napsal Medveděv. Podotkl ale, že je to dobrá příležitost pro to, aby Rusko mohlo za sebou „prásknout dveřmi“ a obnovit řadu důležitých institutů, například trest smrti v případě těžkých zločinů.

Západ se přibližuje k vyloučení Ruska ze SWIFT
Rozhodnutí vyloučit Rusko z globálního platebního systému SWIFT bude učiněno do několika dnů, řekl v sobotu agentuře Reuters guvernér jedné z centrálních bank v eurozóně.

Odmítli jednat, tvrdí Rusko. Lež, reaguje Ukrajina. Část Černého moře uzavřena
Obdobně hovořila také litevská premiérka Ingrid Šimonytéová, která uvedla, že západní partneři se přibližují k rozhodnutí Rusko od systému odstřihnout. Tento krok se podle médií zřejmě rozhodla podpořit nově také Itálie, která byla dosud proti.
„SWIFT je jen otázkou času, velmi krátké doby, dní,“ řekl guvernér centrální banky, který si nepřál být jmenován. „Je to dostatečné? Ne. Je to nezbytné? Rozhodně. Sankce mají smysl pouze tehdy, pokud to bude pro obě strany znamenat náklady. A toto bude nákladné,“ dodal.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj mezitím sdělil, že italský premiér Mario Draghi během společného telefonátu odpojení Ruska od systému SWIFT podpořil. Řím byl dosud proti.

Italský premiér to zatím sám takto otevřeně neřekl, nicméně lídr italské Demokratické strany Enrico Letta na Twitteru napsal, že „Mario Draghi potvrdil, že Itálie podpoří vyloučení Ruska ze systému SWIFT.“
List The Guardian v sobotu napsal, že odříznutí Ruska od systému SWIFT se stalo pravděpodobnějším poté, co s návrhem souhlasil Kypr. Litevská premiérka Šimonytéová uvedla, že se zdá, že proti tomuto kroku už není žádný silný odpor.

X X X

Putin poslal na Ukrajinu řezníky z Čečny. Speciální jednotky mohou zabít Zelenského.

Ruský prezident Vladimir Putin pravděpodobně ve spolupráci s vůdcem Čečenska Ramzanem Kadyrovem vyslal na Ukrajinu speciální jednotky takzvaných „lovců“. Speciální jednotky Čečny mají údajně ve východoevropské zemi likvidovat konkrétní cíle, na jejich seznamu může být i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

Říká se jim lovci. Mají popis cílů a konkrétních lidí. A jediný úkol: vyhledat a zabít. Speciální jednotky z Čečenska údajně dorazily na Ukrajinu. Informaci však není možné ověřit. Zpráva se šíří po sociálních sítích, o bojovnících informovala ruská média i britský deník Daily Mail.

Každý člen bojové skupiny měl údajně dostat balíček karet s fotografiemi vysokých představitelů Ukrajiny a popisy cílů. Terčem číslo jedna může být ukrajinský prezident Zelenskyj, v ohrožení je také jeho rodina, která v Kyjevě stále zůstává.
Na Ukrajinu údajně dorazil také Putinův blízký přítel – muslimský vůdce Čečenska Kadyrov, který osobně své elitní jednotky v zemi zkontroloval.

Dobytí Kyjeva? Rusko ostudně selhalo. Na nejtěžší boje zatím nedošlo, upozorňuje analytik
před 7 hodinami
Daily Mail dále informoval o fotografiích, které mají zachycovat čečenské speciální jednotky v ukrajinském lese. A to při modlitebním rituálu, který předchází možnému ozbrojenému konfliktu. Drtivá většina obyvatel Čečenska se hlásí k islámu.
Zelenskyj mezitím řídí obranu z Kyjeva. Sám v posledních dnech několikrát zopakoval, že si je vědom toho, že může být cílem číslo jedna. Opakovaně prohlásil, že se nemusí dožít dalšího rána. Přesto prezident stále ve své zemi zůstává a lidé jeho odvahu oceňují po celém světě.

Experti ale upozorňují, že i přes odvahu ukrajinských vojáků nemůže Kyjev dlouhodobě náporu Moskvy stačit. Hlavní město může padnout do rukou Rusů během několika dní.

X X X

Klaus: Rusko je frustrované, protože s ním Západ nechce jednat. K žádné invazi nedošlo

Podle Klause jde o ruskou reakci na to, že s ním Západ prý nechtěl jednat. „Dokazuje to totální frustraci Ruska, že s nim Západ nemluví a vnímá jej jako podřadný postkomunistický stát. Rusko se neodváží smířit s rolí otloukánka, který nesmí nic říct, a doufá, že to povede k vážnějším jednáním,“ řekl Klaus ve vysílání CNN Prima NEWS.

Zároveň český exprezident odmítl, že by šlo o invazi. „Chci protestovat proti slovu invaze. Nemyslím, že to je v tomto případě adekvátní slovo. Není to invaze. Je to podivná invaze bez oběti a výstřelu. Už osm let na území proruských separatistů nevstoupil žádný ukrajinský politik či voják,“ řekl Klaus.

Situace v oblasti takzvané linie dotyku se přitom vyhrocuje. Pod palbu ukrajinské armády se na předměstí Doněcka ve východoukrajinském Donbasu dostal štáb ruské armádní televize Zvezda, tvrdí ruská média. Zvezda zveřejnila záběry z údajného ostřelování, ze kterých je podle agentury Interfax zřejmé, že nikdo nebyl zraněn.

Ukrajinská armáda zase ve středu večer ohlásila, že palba „ruských žoldnéřů“ zranila dva vojáky, z nichž jeden zraněním podlehl. Ukrajinská média také tvrdí, že střelba „okupačních vojsk“ zranila civilistku v jedné donbaské vsi.
K ostřelování docházelo poměrně často i před projevem prezidenta Putina. Během útoků proruských separatistů zemřel o víkendu mimo jiné ukrajinský armádní kapitán Anton Sidorov.

X X X

Ruské impérium začínalo kousek od Ostravy. Moskva vždy toužila po střední Evropě

Z Ostravy je to do Ruska jen hodinu cesty po dálnici. Tedy do bývalého Ruska. Ještě na počátku 20. století totiž carské Ruské impérium (Российская империя) sahalo až k dnešnímu polskému městu Sosnowiec, které leží pouhých 90 kilometrů od Ostravy. A jak na místě zjistil reportér CNN Prima NEWS, Rusko tam podnes připomíná pravoslavný kostel i hraniční sloup. Už carové chtěli Rusko rozšiřovat směrem do středu Evropy, stejný cíl měl později Stalin a dnes zřejmě i Putin.

Na ruské hranice je to dnes z Ostravy 1200 kilometrů, pokud tedy řidič využije nejkratší možné silniční spojení přes Varšavu, běloruský Brest a Gomel do ruského pohraničního městečka Zlynka (Злынка). Před rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 to bylo z Ostravy na ruské hranice ještě blíže. Cestovatel musel zdolat pouhých 528 kilometrů, protože samostatné Bělorusko neexistovalo, takže už necelých 200 kilometrů za Varšavou by se ocitl ve Svazu sovětských socialistických republik (SSSR).

Kdybychom ale z Ostravy do Ruska vyrazili na počátku 20. století, čekalo by nás pouhých 90 kilometrů. CNN Prima NEWS na tuhle někdejší blízkost Ruska upozornil ostravský historik Vladimír Kovář, jenž nás také doprovodil do polského města Sosnowiec. V letech 1815 až 1914 právě tady začínalo Rusko. „Ještě dneska tam po Ruském impériu zůstává řada stop. Hraniční sloup, velké nádraží jak z Petrohradu i pravoslavný kostel s typickými kupolemi čili báněmi,“ prozrazuje.

V Rusku za hodinku a čtvrt

„Že to máme z Ostravy do Ruska jen 90 kilometrů, jsem doteď považoval spíš za vlastivědnou zajímavost pro turisty, za dějepisnou bizarnost,“ říká historik Kovář. S ruskou invazí na Ukrajinu si ale opět uvědomil, že Rusko stále touží po ztracených územích. Z dob carského impéria i z éry Sovětského svazu. „Rusové stále pohlížejí i po našem životním prostoru, tedy po střední Evropě,“ varuje.

Od KFC na dálnici D1 v Ostravě-Antošovicích míříme na bývalé ruské hranice přes města Żory, Mikołów a okrajem Katovic. Cesta trvá přesně hodinu a šestnáct minut, ujeli jsme 91,6 kilometru. Po dálnici bychom byli v cíli o pár minut dříve, okresky ale mají zvláštní kouzlo. Katovický uhelný revír třeba pořád čpí uhelným kouřem, většina rodinných domů získává teplo z domácího „černého zlata“. Míjíme těžní věže i hornické kolonie, černé uhlí se tu těží přes 200 let.

První zastávkou ve městě Sosnowiec je takzvané Trojmezí tří císařů. Unikátní místo označené velkým kamenným patníkem, na kterém se do roku 1914 (formálně do listopadu 1918) dotýkaly hranice tří evropských mocností: Německého císařství, Rakouska-Uherska a Ruského impéria. Do někdejšího Ruska jsme vjeli po silnici číslo 79, hranici tu tvoří řeka Biała Przemsza. Trojmezí leží ve čtvrti Sosnowiec-Modrzejów, cesta k historickému pomezí tří říší ale není vizuálně vyznačena. Jede se „polňačkou“ se spoustou děr, cestu lemují břízy, prostě „východní atmosféra“, ačkoliv touto poznámkou nechceme urážet Polsko.

Na Trojmezí tří císařů

U kamenného památníku přemítáme nad evropskými dějinami. Takzvané trojí dělení Polska v letech 1772, 1793 a 1795, na kterém se dohodlo Rusko s Pruskem a Rakouskem, postupně vymazávalo Polsko z mapy tehdejšího světa. Zdejší Trojmezí vzniklo v roce 1815, kdy byl ruský zábor Polska pojmenován ruskými okupanty jako Kongresové Polsko. Na trůn polského krále ale mohli dědičně usedat pouze ruští carové. „Po dvou krutě potlačených protiruských povstáních v letech 1831 a 1863 se Rusko rozhodlo k násilné rusifikaci země a takzvané Kongresové Polsko bylo včleněno přímo do Ruského impéria,“ líčí dějiny ruské anexe historik Vladimír Kovář.

Konkrétně Sosnowiec, kde se teď nacházíme, připadl do takzvané Petrokovské gubernie. Platilo se rubly a kopějkami, na hranicích stáli ruští vojáci, úřadovalo se výhradně v ruštině. A tak to trvalo 100 let, od roku 1815 až do vypuknutí I. světové války. Петроковская губерния, tak zněl tehdejší název gubernie v azbuce. Kdo chtěl jednat s úřady, musel se naučit i takzvanou cyriliku. Azbuka se dostala na reklamní štíty obchodů, do map i na turistické pohlednice. Na počátku 20. století se totiž Trojmezí tří císařů stalo i vyhledávaným turistickým cílem výletníků z Německa, Rakousko-Uherska i Ruska.
Na ruských webech milovníků imperiální historie je dnes často cítit stesk, že tohle území již Rusku nepatří. Jednotlivým gubernátorům Petrokovské gubernie jsou v azbuce věnovány i obsáhlé historické studie. Tak například petrohradský rodák Konstantin Konstantinovič Miller (Константи́н Константи́нович Ми́ллер) vládl Petrokovské gubernii v letech 1890 až 1904, přičemž ruským úspěchům ve středu Evropy věnoval obsáhlou knihu vlasteneckých vzpomínek.

Chrámy jako symbol ruské moci
Z Trojmezí tří císařů postupujeme do centra dvousettisícového města. Sosnowiec dnes tvoří vesměs panelová výstavba, v centru si ale řada budov pamatuje i ruské gubernátory. „Nejvýznamnější památkou z guberniálních dob je pravoslavný chrám dostavěný v roce 1890 v dnešní ulici Jana Kilińskiego. Zajímavé je, že na jeho výstavbu významně přispěli i místní němečtí a židovští podnikatelé. Byl to jejich výraz loajality s Ruským impériem,“ upozorňuje Vladimír Kovář.

Co vše má Rusko v arzenálu? Nadzvukové střely, jaderná torpéda i „kladiva“ na lodě

Samoděržaví čili absolutistická monarchistická vláda ruských carů vyžadovala naprostou oddanost. Nepřátelé režimu mizeli na Sibiři, někdy i jen mírní kritici systému.

Ruský chrám stojí v klidné ulici za hlavním nádražím, Sosnowiec ale jinak čelí zběsilému dopravnímu ruchu a do kruhových objezdů se často vjíždí právem silnějšího. Baňaté kupole kostela jsou už krátce před setměním efektně nasvícené, uvnitř se schází početná ukrajinská i běloruská komunita, ale také Poláci vyznávající pravoslaví. Ikonostas čili pravoslavný oltář je dílem moskevských umělců z konce 19. století. Jen v letech 1864 až 1914 bylo v ruském záboru někdejšího Polska postaveno více než 100 chrámů.

Zlaté báně svítící nad městy se měly stát nezpochybnitelným svědectvím o přítomnosti Rusů v této části Evropy. Zachovala se i řada projevů, které byly předneseny při svěcení kostelů. „Rusové oznamují světu a neklidným Polákům, že v západním pohraničí se neodvolatelně usadila pravoslavná moc,“ bylo řečeno v jednom z nich.

Chtěli tu zůstat na věčnost
„Když stavíte takto velkolepé chrámy, asi počítáte s tím, že je to dílo na celá staletí. A Rusové byli přesvědčeni, že už tady ve středu Evropy zůstanou na věky věků. Plány jim ovšem zpřetrhala světová válka,“ vypráví historik Kovář. Rusové byli s počátkem války vytlačováni na východ. Sosnowiec opustili bez boje už v srpnu 1914, město vzápětí ovládla německá armáda.

Po skončení I. světové války a obnově polské státnosti pak došlo k násilnému ničení všeho, co připomínalo carskou říši. Do roku 1938 bylo zbořeno asi 150 pravoslavných chrámů, zachovaly se jen ve výjimečných případech. Sosnowiec měl před I. světovou válkou hned tři pravoslavné ruské chrámy, přežil jediný. „Z větších kostelů postavených Rusy se další zachoval například v nedaleké Čenstochové,“ informuje Kolář.

Městem Sosnowiec ruská vojska prošla ještě v lednu 1945, když odsud vyháněla nacisty. Po II. světové válce se ale Rudá armáda vrátila do Sovětského svazu, Stalinovi stačilo, že ve Varšavě sedí polští komunisté oddaní Kremlu. O invazi do Polska naposled uvažovali Rusové na počátku osmdesátých let, kdy se země snažila vymanit z moskevského dohledu pod vedením odborového hnutí Solidarita.

Pijalnia wódki i piwa

Ještě nám chybí hlas domorodců, kteří obývají dvěstětisícový Sosnowiec. „Nenávist Rusů k Polákům je nevyléčitelná. V devatenáctém století jsme se proto Rusům hned dvakrát postavili a bojovali jsme do poslední kapky krve,“ vypráví pateticky 40letý Andrzej, kterého večer potkáváme v pivnici Pijalnia wódki i piwa.

Rusko 90 km od Ostravy. Město Sosnowiec v Polsku bylo v letech 1815 až 1914 součástí jedné z ruských gubernií. Na snímku dochovaný pravoslavný chrám z roku 1890, tedy z ruské éry.
„V Katyni vybili naše důstojníky, ve Smolensku povraždili polské elity,“ naráží na důsledky stalinského teroru i havárii polského letadla Tu-154 z roku 2010, z níž část Poláků obviňuje Rusy. Nic takového se však neprokázalo.

Poláci jsou schopni o národní historii rozprávět celé hodiny, ovšem jen o vybraných tématech. Neradi třeba slyší o polském antisemitismu. A že dští síru na Rusko, to neznamená, že milují Ukrajinu. Polský parlament třeba v roce 2016 označil za genocidu vyvraždění zhruba 100 tisíc Poláků ukrajinskými nacionalisty. To je historický fakt z časů II. světové války, odehrál se ve Volyni na západě dnešní Ukrajiny.

Pijalnia wódki i piwa. Název pivnice zřejmě není třeba překládat, v podniku se ale pije hlavně vodka, pivo slouží spíš na zapití štamprlí. „Zrovna pracuji na odborné studii, která se zabývá spotřebou piva a tvarůžků v někdejší ruské části Polska. Situaci srovnávám s někdejšími rakouskouherskými a německými zábory Polska,“ vypráví ostravský historik Vladimír Kovář, toho času ale vedoucí Muzea olomouckých tvarůžků v Lošticích. „V ruském záboru se dodnes preferuje vodka před pivem a tvarůžky tam prakticky neznají. I tohle je důsledek dlouhé ruské anexe,“ vysvětluje dějepisec s nadhledem.

Jisté to nemá ani Česko

Pábitelskou tematiku syrečků ovšem po chvíli zruší pohled do mobilu, komentátoři z celého světa rozebírají hodinový projev Vladimira Putina, který s pomocí historických paralel obhajoval invazi ruských vojsk na ukrajinský Donbas. „Ukrajina nikdy neměla svoji stabilní státnost,“ pronesl třeba ruský prezident. „A Putin je schopen obdobně mluvit i o Polsku,“ opět varuje historik Kovář.

Rusko už sousední Polsko jednou vymazalo z mapy, nikdo tak nemůže zaručit, že to nezkusí znova. A v srpnu 1968 se ruské tanky přece objevily i v Praze, Českou republiku proto někteří předáci v Kremlu určitě také považují jen za jakousi „dočasně ztracenou gubernii“.

X X X

NATO formuje novou bojovou skupinu na Slovensku i se střelami Patriot.

Severoatlantická aliance pokračuje v razantním posilování vojenské přítomnosti na východní hranici. Na Slovensku se formuje nová předsunutá bojová skupina NATO, která bude vyzbrojena vyspělými raketovými systémy Patriot. Vojáky do země vyšle Německo, Nizozemsko, Polsko, Slovinsko a také Česko.

O formování nové předsunuté vícenárodní jednotky NATO (eFP) informoval slovenský ministr obrany Jaroslav Naď po sobotním jednání vlády.
„Přidáváme se tak k Maďarsku, Bulharsku a Rumunsku. Včera na základě finální konzultace jsme se s ministryní obrany Německa Christine Lambrechtovou dohodli, že Německo bude robustně participovat na jednotce eFP na Slovensku, a to dodáním sofistikovaných, moderních a velmi účinných systémů protivzdušné obrany Patriot, abychom chránili naše území,“ uvedl.

Bojová skupina by podobně jako u dříve rozmístěných jednotek v Pobaltí měla mít asi 1 200 vojáků. Ty na Slovensko vyšle kromě Německa také Nizozemsko, Slovinsko, Polsko a Česká republika.
Vyslání německých jednotek avizovala také německá ministryně obrany Christine Lambrechtová. Systém Patriot americké výroby využívá střely dlouhého doletu typu země-vzduch s operačním dosahem až 160 kilometrů.

Jde o nejvýkonnější zbraňový systém této kategorie. Umožňuje likvidovat taktické balistické rakety, střely s plochou dráhou letu a letouny. Osvědčil se například v roce 1990 během první války v Perském zálivu, kdy chránil koaliční jednotky před iráckými raketami typu Scud.

Naď avizoval, že jednání s Českem, Polskem a Slovinskem jsou ve finální fázi. Kromě toho Slovensko požádalo o spolupráci Spojené státy americké. Prověřuje se také možnost nasazení radarových systémů Sentinel na ochranu východní hranice.
V nejbližších dnech ministr předloží vládě i parlamentu materiál se žádostí o schválení pobytu zahraničních vojáků na slovenském území. Předsunutá jednotka bude součástí velitelské struktury slovenské armády, která do ní vyčlení 300 vojáků. 
Zahraniční síly budou rozmístěny ve vojenských výcvikových prostorech. Slovenská vláda už dříve avizovala, že pro potřeby armády či NATO je ve slovenských nemocnicích vyhrazeno 5 380 z 31 tisíc lůžek.

Slovensko v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině rovněž jedná o ukončení provozu slovenských stíhacích letadel MiG-29 ruské výroby a také o ukončení servisu zajišťovaného ruskými techniky. 
„Jednání jsou ve finální fázi, prozatím mohu říci, že ochrana našeho vzdušného prostoru by byla zajišťována geograficky blízkým spojencem,“ řekl Naď. To by zřejmě byl úkol pro české stíhače s gripeny.

Vojáky na východ posílají Belgie a Francie
Belgie v rámci odstrašení Ruska rozmístí v Rumunsku tři stovky vojáků, oznámil v sobotu belgický premiér Alexander De Croo.
„Belgie se ujímá své zodpovědnosti v rámci sil velmi rychlé reakce NATO, jejíž prvky byly včera aktivovány. V současné fázi bude v Rumunsku nasazeno tři sta belgických vojáků,“ uvedl na Twitteru. Belgie podle něj rovněž pošle ukrajinské armádě dva tisíce kulometů a 3 800 tun paliva.
Spojené státy už ve čtvrtek rozhodly o vyslání dalších sedmi tisíc příslušníků americké armády do Evropy. Americké síly v Evropě tak budou čítat už 90 tisíc vojáků.

Pohotovost má 120 lodí i tři letadlové. Zásah na Ukrajině NATO nechystá
Vrchní velitel sil NATO v Evropě od Tod Wolters oznámil, že byly aktivovány některé části Sil rychlé reakce.
„Je to historický okamžik a je to vůbec poprvé, kdy Aliance použila tyto síly vysoké připravenosti v odstrašující a obranné roli. Představují flexibilní, bojově důvěryhodnou sílu, kterou lze využít mnoha způsoby,“ uvedl.

V reakci na nevyprovokovanou a neopodstatněnou ruskou invazi na Ukrajinu tak podle něj Aliance operačně sjednotila své námořní, pozemní, vzdušné, vesmírné a kybernetické síly.
„Opatření jsou prozíravá a zvyšují naši rychlost, schopnost reagovat a schopnost bránit a chránit jednu miliardu obyvatel, které jsme přísahali chránit,“ prohlásil.

X X X

Medaili od Putina si nechám, nedostal jsem ji za válčení, řekl Nohavica

Jaromír Nohavica si hodlá ponechat Puškinovu medaili, kterou mu Ruská federace udělila v roce 2018. „Puškinovu cenu jsem dostal za zpívání písní Vladimira Vysockého a Bulata Okudžavy a ne za válčení,“ odpověděl Jaromír Nohavica iDNES.cz.
Ruského státního vyznamenání Puškinova medaile se ve čtvrtek na protest proti aktuálnímu dění na Ukrajině a vpádu ruských vojsk vzdal její další držitel, slovenský spisovatel a překladatel Ján Štrasser. „Bohužel, Puškinova medaile je také Putinova medaile, certifikát o jejím udělení podepsal prezident Ruské federace,“ uvedl spisovatel podle agentury TASR v prohlášení.
Zatímco Ján Štrasser obdržel v roce 2004 Puškinovu medaili za překlad Evžena Oněgina, Jaromír Nohavica ji podle oficiálního vyjádření Kremlu z roku 2018 dostal za „zásluhy o upevnění přátelství a spolupráce mezi národy a sbližování a vzájemné obohacování národních kultur“. Nohavicu tehdy při předávání ocenění označili za „českého barda“. Písničkář pak v děkovné řeči pronesené v ruštině zazpíval i část písně Bulata Okudžavy.

Právě písně Bulata Okudžavy a Vladimira Vysockého u nás Jaromír Nohavica zpopularizoval ještě před listopadem 1989. Jejich tvorba se přitom stavěla kriticky k sovětskému režimu a až do perestrojky se v SSSR šířila spíše neoficiálně.

„Nechávám si ji. Puškinovu cenu jsem dostal za zpívání písní Vladimira Vysockého a Bulata Okudžavy a ne za válčení,“ odpověděl Jaromír Nohavica na dotaz iDNES.cz, zda neuvažuje o stejném gestu jako slovenský spisovatel. Populární písničkář, textař a skladatel se krátce vyjádřil i k aktuálnímu dění na Ukrajině. „Na to se dá říct jediné: je to hrozné,“ uvedl.
Puškinovu medaili uděluje Ruská federace od roku 1999, kdy byla Borisem Jelcinem zavedena k dvoustému výročí Puškinova narození. Ruský prezident jí osobně oceňuje přínos dekorované osobnosti v oblasti kulturní, v literatuře, humanitních vědách či dalších uměleckých oborech. Dosud ji obdrželo okolo tisíce lidí. Z Čechů byli oceněni bývalý prezident Václav Klaus, který ji dostal v roce 2007, a předseda Česko-ruské společnosti Jiří Klapka, který medaili obdržel ve stejný rok jako Nohavica.

Jak uvádí Wikipedie, samotná medaile má průměr tři centimetry, je ze stříbra a na lícové straně má z profilu zpodobněného básníka Alexandra Sergejeviče Puškina, zatímco na rubové straně medaile je básníkův podpis a pořadové číslo uděleného ocenění.

X X X

Německo mění politiku. Ukrajině dodá protitankové i protiletecké zbraně

Německo mění doktrínu o nedodávání zbraní do válečných konfliktů. Berlín po dlouhodobé kritice rozhodl, že na Ukrajinu pošle stovky protitankových a protileteckých kompletů.

Německo poskytne Kyjevu ze skladů bundeswehru tisíc protitankových raket a 500 kusů protiletadlového systém Stinger.
„Ruská invaze na Ukrajinu znamená zlom. Ohrožuje to celé naše poválečné uspořádání,“ uvedl německý kancléř Olaf Scholz. „V této situaci je naší povinností udělat vše, co je v našich silách, abychom pomohli Ukrajině bránit se proti invazní armádě (ruského prezidenta) Vladimira Putina,“ dodal kancléř.

Houfnice do Estonska, vojáci na Slovensko
Podle agentury DPA německá vláda rovněž dala svolení k předání Estonsku několika houfnic s ráží 122 milimetrů, které zbyly po východoněmecké armádě. 

Houfnice byly vyrobeny v 50. letech v tehdejším Sovětském svazu a byly jimi vyzbrojeny některé armády zemí východního bloku, včetně zaniklé Německé demokratické republiky (NDR) nebo Ukrajiny.
Německo také v rámci snah o posílení východního křídla NATO pošle své vojáky na Slovensko. Součástí mnohonárodnostní jednotky mají být i raketové systémy Patriot.

„Přidáváme se tak k Maďarsku, Bulharsku a Rumunsku. Včera na základě finální konzultace jsme se s ministryní obrany Německa Christine Lambrechtovou dohodli, že Německo bude robustně participovat na jednotce eFP na Slovensku, a to dodáním sofistikovaných, moderních a velmi účinných systémů protivzdušné obrany Patriot, abychom chránili naše území,“ slovenský ministr obrany Jaroslav Naď.

Již dříve Německo věnovalo Ukrajině pět tisíc helem, které si ovšem nikdo nepřevzal. Dar vyvolal nejen na Ukrajině rozporuplné reakce, protože ostatní západní země včetně Česka dodávají Kyjevu zbraně i munici, což Německo dosud odmítalo.
Média v uplynulých týdnech upozorňovala, že zatímco Ukrajině Německo zbraně neposkytuje, ještě loni za bývalé vlády Angely Merkelové, v níž byl nynější kancléř Scholz ministrem financí, vývoz vojenské techniky Berlín povolil například do autokratického Egypta, který je zapojen do války v Jemenu.

X X X

Za schvalování ruské invaze hrozí až tři roky vězení, varuje státní zástupce

Veřejná prohlášení na demonstracích i sociálních sítích, která schvalují útok Ruska na Ukrajinu nebo vyjadřují podporu vedení Ruska, mohou být za současných okolností posuzována jako trestný čin, za který hrozí až tříleté vězení. V tiskové zprávě to v sobotu uvedl nejvyšší státní zástupce Igor Stříž. Policie ČR na Twitteru dodala, že se zaměří i na kybernetický prostor.
„Svoboda projevu je v ústavněprávní rovině zakotvena v článku 17 Listiny základních práv a svobod. Každý má právo vyjadřovat své názory způsobem, který považuje za vhodný. Ale i svoboda projevu má v demokratickém právním státě své limity,“ uvedl Stříž.

Pokud by někdo veřejně, tedy například na demonstracích, ale i na internetu vyjadřoval souhlas s útokem Ruska na Ukrajinu, podporoval jej nebo vyjadřoval podporu čelným představitelům Ruska, mohl by se za určitých podmínek dopustit trestného činu schvalování trestného činu, popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy. Za taková provinění hrozí podle zákona trest vězení v prvním případě až na rok, v druhém případě na šest měsíců až tři roky.
„Nejvyšší státní zastupitelství apeluje na všechny osoby, aby se v této tíživé době neuchylovaly k veřejným projevům, které by překračovaly stanovená ústavní a zákonná omezení,“ uvedl Stříž.
Policie ČR na svém Twitteru dodala, že se zaměří také na kybernetický prostor. „Společně se státními zastupitelstvími budeme pečlivě vyhodnocovat obdobné projevy a důkladně analyzovat, zdali nenaplňují skutkovou podstatu zmíněných trestných činů,“ napsala.

X X X

Štěnice u nadřízeného vyšetřovatele Čapího hnízda byly Šlachtova ÚOOZ

Štěnice s kamerou do kanceláře šéfa odboru hospodářské kriminality pražské policie Pavla Klučky byly nainstalovány z popudu tehdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, vedeného Róbertem Šlachtou. Žádost pak k soudu dala Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová. Klučka byl nadřízeným letitého vyšetřovatele pražské hospodářské kriminálky Pavla Nevtípila, který vyšetřoval mimo jiné známý případ Čapí hnízdo. Dlouhou dobu se spekulovalo, z jakých důvodů byly štěnice v Klučkově kanceláři, kam Nevtípil často docházel, naistalovány. Dnes už je to jasné. Kvůli další známé i kauze Bereta.

V kancelářích týmu, který šetří podezření na dotační podvod související se stavbou luxusní farmy Čapí hnízdo vicepremiéra a ministra financí Andreje Babiše (ANO), byly nalezen odposlechy, napsal v květnu roku 2016 deník Právo. Česká televize pak uvedla, že nález může mít souvislost s kauzou Jany Nagyové (nyní Nečasové).

Jak Ekonomický deník aktuálně zjistil, odposlech neměl s tzv. kauzou Nagyová vůbec žádnou souvislost. Naopak byl nařízen v úplně jiném případu – ke kauze Bereta. V té čelí obžalobě pražská žalobkyně Dagmar Máchová, policista protikorupční jednotky Radek Holub, bývalý celník Pavel Šíma a bývalí policisté Igor Gáborík a Vladimír
Zmrhal. Obžaloba se týká údajného vynášení informací z trestních řízení.

„Vrchní státní zástupkyně v Praze podala dne 6. 1. 2015 opakovaně po doplnění požadovaných skutečností návrh na vydání povolení… …ke sledování osob a věcí a to vnitřních prostor kanceláře 6*35, která se nachází v 6. patře budovy Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, uživatele mjr. Mgr. Pavla Klučky, který je zařazen služebně jako vedoucí oddělení, na dobu šest měsíců,“ napsala do povolení soudkyně Věra Mathauserová. Ta je mimochodem soudkyní v Chebu, tedy takzvaně místně nepříslušném soudu.

Mathauserová dále povolení ke sledování dále 8. ledna 2015 napsala, že „probíhá prověřování podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby, kterého se mohla dopustit JUDr. Dagmar Máchová státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze“.

Úkony trestního řízení byly přitom zahájeny už 29. července 2013.
Proč byly instalovány odposlechy u Pavla Klučky? 15. srpna 2014 se měl sejít v blízkosti budovy pražského policejního ředitelství obžalovaný z kauzy Bereta (letitý Klučkův kolega – pozn. red.) Igor Gáborík právě s Pavlem Klučkou.
„Se kterým se měl domlouvat jak prostřednictvím JUDr. Máchové ovlivní trestní řízení vedené u PČR KŘP hl. m. Prahy OŘP P-I, kdy JUDr. Máchová svým rozhodnutím by měla odejmout věc prověřování současnému zpracovateli a delegovat ji na odbor mjr. Klučky,“ zněl důvod.

„Vrchní státní zástupkyně nyní navrhuje povolení sledování osob a věcí a to vnitřních prostor shora
kanceláře, neboť lze důvodně předpokládat, že sledováním shora popsané kanceláře budou zjištěny informace k trestním věcem, které zpracovává 3. oddělení hospodářské kriminality KŘP hl. Prahy řízené mjr. Klučkou. Popř. budou získány informace, které umožní policejnímu orgánu zjistit totožnost policistů, kterým ukládá mjr. Klučka pokyny k úkonům v rámci trestního řízení, ztotožněny by mohly být konkrétní trestní věci a tak bude moci policejní orgán případně ztotožnit osoby, které se setkávají s Igorem Gáboríkem či bude moci sledovat obstarávání důkazů ve věcech, které se snaží jmenované osoby ovlivnit. Dále by mohly být zjištěny informace o hierarchii osob uvnitř policejního oddělení, tedy mohlo by být zjištěno, kteří z policistů jsou obeznámení s fungováním vzájemné součinnosti mezi Igorem a mjr. Klučkou,“ stojí dále v povolení sledování Klučkovy kanceláře.

„Na základě návrhu vrchní státní zástupkyně a předložené části spisu soud dospěl k závěru, že policejní orgán zmapoval kontakty mjr. Klučky s Igorem Gáboríkem, dále Igora Gáboríka s JUDr. Máchovou a je možno učinit závěr, že JUDr. Máchová se spolu s Igorem Gáboríkem a dalšími policisty snaží ovlivňovat s využitím svých pravomocí různá trestní řízení, přičemž k této činnosti používají různých konspirativních metod, od kódovaných mobilních telefonů, konspirativních hesel, po sjednávání schůzek přes prostředníky a vyhledání prostor, kde jsou si jistí, že nemůže být nasazeno odposlouchávací zařízení či v případě podezření použijí rušičky, popř. prostory nechávají kontrolovat bezpečnostními agenturami, které disponují zařízeními k odhalení policií nasazené techniky. Vyhodnocením zatím provedeného prověřování je možno dospět k závěru, že může docházet ke zneužití pravomoci zejména ze strany JUDr. Máchové ale i policistů a to i mjr. Klučky. Vzhledem k těmto skutečnostem pak bylo povoleno sledování vnitřních prostor shora uvedené kanceláře,“ uzavřela povolení místně nepříslušná soudkyně Věra Mathauserová.

Inspekce případ odložila
Ekonomický deník připomíná, že Pavel Klučka nebyl v kauze Bereta obviněn ani obžalován. Tvrzení detektivů ÚOOZ ani vrchní státní zástupkyně o ohýbání vyšetřování se neprokázala. Za své pak vzala i řada podnětů ohledně údajného ovlivňování vyšetřování případů směrem k žalobkyni Dagmar Máchové.

Odposlechy byly přitom povoleny 8. ledna 2015 a první informace o jejich odhalení přinesl deník Právo až začátkem května 2016. Není známo, zda byly v provozu celou dobu, až do jejich odhalení.
Nainstalování odposlouchávacího zařízení do kanceláří pražské hospodářské kriminálky vyšetřovala Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ta případ odložila, když dospěla k tomu, že instalace sledovací techniky do kanceláře policisty nebyla trestným činem.

„V průběhu prověřování nebylo zjištěno podezření ze spáchání trestného činu ze strany příslušníků bezpečnostního sboru a celá věc byla odložena. Žádné další podrobnosti k případu uvolněny nebyly,“ sdělila Českému rozhlasu v září 2016 mluvčí inspekce Radka Sandorová.
Detektivové z pražské hospodářské kriminální policie se kromě kauzy Čapí hnízdo zabývali i případem zveřejnění odměn, které pobírala Jana Nagyová jako někdejší ředitelka kabinetu premiéra Petra Nečase. Na tu se právě soustředili lidé Róberta Šlachty.

Odposlechy objevil s bývalým kolegou sám šéf odboru hospodářské kriminality Pavel Klučka, dnes už bývalý.
Generální inspekce při uzavření vyšetřování nezveřejnila, kdo a z jakého důvodu je do kanceláří dal. Informace o tom, kdo nechal sledování Klučkovy kanceláře nařídit vyplývají až nyní, při hlavním líčení v kauze Bereta.

Ekonomický deník loni v květnu informoval o tom, že letitý vyšetřovatel pražské hospodářské kriminálky (a zároveň Čapího hnízda) Pavel Nevtípil odchází do civilu. vInformace o Nevtípilově odchodu potvrdilo Ekonomickému deníku hned několik zdrojů, jeho kolegů i známých. Podle těchto poznatků Nevtípil uzavřel spis v kauze Čapí hnízdo a napsal návrh na podání obžaloby.
„Končí k poslednímu květnu, měl toho dost, tlaky, sledování a odposlouchávání kvůli kauze Bereta. Prý byl prověřovaný i kvůli kauze Vladimíra Sitty, známého z kauzy pražského Dopravního podniku,“ sdělil Ekonomickému deníku jeden z oslovených zdrojů.

Něco na ni najděte!
V kauze Bereta se letos na podzim objevilo velmi závažné svědectví. Mimořádně třaskavou výpověď vyslechl na konci října soudní senát Okresního soudu Praha-východ, který kauzu Bereta řeší.
Před soudem vypovídal bývalý policista Jan Kopecký. Ten uvedl, že akce proti žalobkyni Máchové byla detektivům Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu nařízena. Prozradila mu to rodinná přítelkyně, policistka Vendula Kwasniaková, která byla jednou z vedoucích postav realizačního týmu kauzy Bereta.

„Vendula řekla, že mají za úkol najít něco na paní Máchovou. Já jsem jí na to řekl: ´Hele, Vendy, ty ses snad zbláznila. Co to znamená? Co to jako děláte? Proč to je? A ona řekla: Hele, prostě zašli daleko, dělají na Sittech´,“ řekl u soudu Kopecký.
Jeho svědectví je další z alarmujících skutečností, provázejících kauzu Bereta od samého počátku.
Rodina Sittů je známá mimo jiné z jízdenkové kauzy pražského Dopravního podniku (spoluvlastnili papírnu Neograph ve Štětí – pozn.red.). Policie a státní zastupitelství si Vladimíra Sittu juniora hýčkalo jako jednoho ze dvou korunních svědků v tomto případu. Sitta byl s jedním z detektivů ÚOOZ a kolegyní Kwasniakové – Davidem Plecitým – ve velmi úzkém vztahu.
Ekonomický deník výpověď Jana Kopeckého získal. Na jejím začátku vysvětlil, proč v roce 2014 odešel od policie.
„V podstatě jsem nechtěl odcházet, můj odchod nebyl úplně dobrovolný, ale jaksi Generální inspekce bezpečnostních sborů zorganizovala v podstatě smyšlené dezinformační řízení proti mé manželce (pražské policistce – pozn. red.), a poté trvalo skoro tři roky, než se očistila, než jsme dosáhli zproštění obžaloby v plném rozsahu, a bohužel v době, kdy já jsem byl jedním z vedoucích funkcionářů Služby kriminální policie na Kongresové, tak prostě to prostředí mi jasně dalo na vědomí, že vzhledem k tomu, že mám manželku ve vazbě a vyšetřovanou, tak že tam zkrátka nepatřím, takže jsem usoudil, že bude lepší odtamtud odejít,“ začal svou výpověď Jan Kopecký.

A zakrátko přidal ekrazit v podobě svědectví o tom, jak začala kauza Bereta.

„Na ÚOOZ byl mimo jiné takzvaný odbor V8, myslím, že to bylo padělání, a odboru V8 velela paní plukovnice Kwasniaková, a její spolupracovník byl nějaký pan plukovník nebo podplukovník Plecitý. Vendulu Kwasniakovou jsem znal dlouhá léta jako osobní přítelkyni, byla to spolužačka mojí manželky, stejně jako pan kolega Plecitý, kterého jsem tedy nikdy neviděl, ale mohu říci, že Vendula Kwasniaková byla už od začátku služební kariéry mojí paní, která nastupovala v roce 1994, rodinná přítelkyně. V podstatě ta Vendula se s mou paní hodně bavila i za mé přítomnosti a když pochopila, že já na té Kongresové (pražská policejní centrála – pozn. red.) mám poměrně velký přehled. Což se stalo v roce 2012, já jsem seděl tehdy u náměstka pro trestní řízení plukovníka Smékala a čekal jsem v předsálí, než on vyřídí nějakou poradu, kterou tam měl.

A když na mě přišla řada, tak vylezla právě Vendula Kwasniaková, tam jsem se pobavili chvilku, ptal jsem se, co tam dělá, a ona řekla, že tam má nějaké jednání, měla jednání s náměstkem. Odešla, já jsem šel dovnitř a právě Smékal mi říkal, že to je s nimi peklo, že přišli s tím, to mi řekl mezi řečí, ne, že by mi to chtěl říkat, že přišli s tím, že dělá hospodářská nějakou domovní prohlídku někde u nějakých Sittů, a přišli za mnou, abych to zastavil. Říkal: ´Šlachta mi už od rána několikrát volal a teď tady byla ta kočka.´ To byla vlastně první indicie, kdy jsem pochopil, že vlastně ten útvar pod vedením Šlachty a té Venduly vlastně lobují za nějaký případ,“ řekl u soudu Jan Kopecký.

A pokračoval.
„A potom, to bylo v roce 2013, kdy jsem sezval větší skupinu přátel na moje čtyřicáté narozeniny, to bylo, mám pocit, že to bylo 8. června 2013, a na té oslavě se to posunulo vlastně o level dále, kdy ta Vendula tam viděla ty kluky z Kongresové, kteří tam byli, a viděla, že s nimi mám poměrně dobrý přátelský vztah, takže následně jsme se sešli v pizzerii Fresco Vento dole u řeky a tam mi řekla, že by potřebovala právě informace k paní JUDr. Máchové, že má za úkol vyřešit paní JUDr. Máchovou. To byla moje první indicie, kdy jsem zjistil, že existuje paní JUDr. Máchová,“ pokračoval ve své výpovědi Kopecký.

Předseda soudního senátu Michal Matouš poté položil Kopeckému otázku, zda poskytl Kwasniakové nějaké informace o žalobkyni Dagmar Máchové, která stojí v kauze Bereta před soudem jako obžalovaná.
„Já jsem ji neznal, tak jsem nemohl poskytnout žádné informace, ale vyděsila mě jedna věc, protože souvislost, kvůli které se to stalo, proto jsem mluvil o tom roce 2012, tak v té pizzerii mi právě tato policistka vysvětlila a rozkryla, že to je proto, že na Kongresové existuje útvar, nebo oddělení, což byli právě kluci, se kterými jsem se znal, to byli Nevtípil (bývalý vyšetřovatel kauzy Sittů nebo Čapího hnízda Pavel Nevtípil – pozn. red.), Klučka (kriminalista Pavel Klučka, u kterého ÚOOZ nainstaloval odposlechy – pozn. red., a tato skupina, 3. oddělení, kteří vyšetřovali nějakou kauzu Sitta. Já jsem nevěděl, o co jde, ale z vyprávění Venduly jsem pochopil, že ten Sitta je nějaký znalec, se kterým se oni nějak přátelí, hlavně ten Plecitý a ona, a že je vyšetřovaný kvůli něčemu, a oni nechtějí, aby byl vyšetřovaný, takže se snaží nějakým způsobem to vyšetřování zastavit, a měla to dozorovat paní JUDr. Máchová. Já jsem se z toho v podstatě vylhal, protože mě se nechtělo v této souvislosti žádné informace zjišťovat, protože jsem nevěděl, o co jde, neznal jsem to vyšetřování, nevěděl jsem, proč se vyšetřuje, a hlavně mi přišlo divné, proč vlastně oni chtěli do toho vyšetřování zasahovat, takže jsem z toho byl takový trošku vyděšený, a víceméně jsme se poté začali vídat méně a méně a skončilo to v době, kdy jsem já skončil u policie,“ prohlásil dále Jan Kopecký.

Mluvila i o zásahu na vládě
Kopeckému pak položila několik otázek dozorující státní zástupkyně Lenka Bradáčová a Kopecký zaregoval mimo jiné takto:
„Detaily, na které si vzpomínám, včetně data 8. 6. 2013, potom 25. 6. 2013, to jsou prostě pro mě klíčová data, kde se v podstatě odehrával jakýsi zlom v tom, kdy já víceméně zjišťuji, že rodinná přítelkyně, se kterou jsme sdíleli spoustu aktivit, tak najednou zjišťuji, že se víceméně uchyluje k něčemu, s čímž já jsem nebyl komfortní, takže to ve mně zanechalo nějakou stopu, zatímco věci, o kterých jsem se bavil s Igorem (obžalovaným Igorem Gáboríkem – přítelem Kopeckého – pozn. red.), tak mi prošly hlavou jedním uchem dovnitř, druhým ven… …K otázce, zda mohu přiblížit obsah toho hovoru s paní Kwasniakovou, uvádím, že na té oslavě toho 8. 6. 2013 jsme se bavili a tehdy mi Vendula říkala, že chystá něco velkého, že půjde tak vysoko, jak vysoko ještě nikdy nebyla. Já jsem říkal: ´Ty jo, co to znamená, to půjdete někoho zatýkat?´ a byl jsem jako fakt zvědavý. Ona říkala: ´Nech se překvapit, uvidíš sám.´ 13. 6. vlastně byl zákrok na Úřadu vlády, takže jsem pochopil, že jsme mluvili o tom.

A tam už jsem pochopil, že to není úplně normální policejní práce, normální policejní akce, proto jsem si to zapamatoval, proto mi tato data utkvěla v paměti, a když jsem se sešli toho 25. 6. 2013 v té pizzerii, a teď vlastně poté, co jsem absolvoval ten rozhovor na těch čtyřicátinách, a poté, co jsem viděl, co se stalo toho 13. 6. na Úřadu vlády, tak jsem si pamatoval, že vlastně toho 25. 6. byl ten den, kdy mi ta Vendula řekla, že mají za úkol najít něco na paní Máchovou. Já jsem jí na to řekl: ´Hele, Vendy, ty ses snad zbláznila. Co to znamená? Co to jako děláte? Proč to je?´ a ona řekla: ´Hele, prostě zašli daleko, dělají na Sittech.´ Já jsem řekl: ´Já ale nevím, kdo to je, to mi nevysvětluj, že vůbec netuším, kdo to je, ale já se tím nechci zabejvat, já v tomhle nechci bejt aktivní, tohle jsou informace, které já nejsem ochoten shánět a zařizovat.´ S paní Kwasniakovou jsme se přestali stýkat v podstatě ten den.

Ona se ještě nějakou dobu stýkala s mou manželkou. Já jsem měl, přiznám se, podezření, že právě Vendula jaksi sehrála nějakou roli v tom vykonstruovaném trestním řízení proti mé paní, ale nemám pro to žádnou podstatnou relikvii nebo indicii, ale to podezření už tam je a už zkrátka nemáme důvod se potkávat a bavit. Myslím si, že tím zašli za nějakou hranu tím, že začali konstruovat tyto kauzy, a od té doby já jsem už tu komunikaci přerušil. K otázce, jaká součást zpracovávala tu trestní věci proti mé manželce, uvádím, že GIBS. Paní Kwasniaková nebyla činná na GIBSu, ale měli tam mezi sebou velice čilou komunikaci. To zase vím, protože se bavila s mojí paní. K otázce, kdy se přestala moje paní stýkat s paní Kwasniakovou, uvádím, že to neumím přesně říci, ale myslím si, že to bylo krátce poté, že to bylo, řekněme, tak koncem roku 2013,“ konstatoval před soudem svědek Jan Kopecký.

Obžalovaná Dagmar Máchová se ho pak zeptala, jak skončilo trestní stíhání jeho manželky.
Předseda senátu Michal Matouš k tomu řekl: „To tady již zaznělo, byla zproštěna.“
Máchová pak dodala: „Tuto výpověď pana svědka slyším poprvé. Jen to podporuje moje tušení a mohu Vám říci, že je mi nevolno.“Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

X X X

Zemřel soudní znalec, obžalovaný v kauze Metropolitního spořitelního družstva. Mohl být osvobozen

Soudní znalec Jiří Hrdlička, který byl obžalován minimálně ve dvou případech, souvisejících s údajným tunelováním pražského Metropolitního spořitelního družstva, zemřel. Jeho stíhání bylo z důvodů jeho úmrtí zastaveno soudem. Podle neoficiálních informací opustil Jiří Hrdlička svět na základě vlastního rozhodnutí. Úmrtí znalce vyšlo najevo kvůli rozhodnutí pražského Vrchního soudu.

Znalec Jiří Hrdlička byl obviněn a obžalován minimálně ve dvou kauzách, souvisejících s údajným tunelováním pražského Metropolitního spořitelního družstva. V jednom případě měl usednout na lavici obžalovaných vedle šéfky pražské společnosti Eltodo. Od začátku tvrdil, že je nevinný a rozhodoval podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze David Ešner loni obžaloval předsedkyni představenstva pražské společnosti Eltodo Hariclii Monu Sandescu. Spolu s ní pak dva další podezřelé a společnost Sincosult. Jedním z nich byl právě znalec Jiří Hrdlička. Obžalovaná společnost pak Sinconsult patřila Hrdličkovi.

Ve věci jde o účastenství na úvěrovém podvodu, kterého se měli obžalovaní dopustit vůči zkrachovalému Metropolitnímu spořitelnímu družstvu. Hariclia Mona Sandescu stotřicetimilionovou pohledávku odkoupila za 15 milionů korun. Konkrétně jde o úvěr na nákup 70 akcií společnosti Fantus. Firma se dnes jmenuje Pharmatech Holding a Hariclia Mona Sandescu je v ní, stejně jako v Eltodu, předsedkyní představenstva.

Soudní znalec Jiří Hrdlička pak čelil obžalobě i v dalším případu, souvisejícím s kampeličkou Metropolitní spořitelní družstvo. Hrdlička byl obžalován spolu s Jakubem Jánským, jehož společnost REGAITOMER, SE, získala u kampeličky úvěr ve výši 180 milionů korun.

Jakub Jánský a zemřelý Jiří Hrdlička byli při prvoinstančním soudním řízení uznáni vinnými, a to ze zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu a zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu ve formě pomoci.
Pražský Vrchní soud ovšem Jakuba Jánského obžaloby zcela zprostil a není vyloučené, že by se tak stalo i v případě Znalce Jiřího Hrdličky.

„Vrchní soud v Praze předně neshledal naplnění znaku základní skutkové podstaty trestného
činu úvěrového podvodu, tj. uvedení hrubě zkreslených, resp. ani nepravdivých údajů, případně zamlčení podstatných údajů při sjednávání úvěrové smlouvy, které byly specifikovány napadeným rozsudkem, resp. obžalobou, která je pojala ještě šířeji,“ zkonstatoval Vrchní soud v Praze.

„Pro úplnost Vrchní soud v Praze dodává, že s ohledem na obsah shromážděných důkazů nelze ani říct, že by obžalovaný uváděl jiné nepravdivé, hrubě zkreslené skutečnosti (případně že by je zamlčel), než které shledal soud I. stupně, resp. obžaloba,“ uzavřel soud.

U soudu vyšlo najevo, že obžalovaný soudní znalec Jiří Hrdlička zemřel.
„Napadeným rozsudkem byli obžalovaní Ing. Jakub Jánský (dále jen obžalovaný) a zemřelý Ing. Jiří Hrdlička (dále jen zemřelý obžalovaný), jehož trestní stíhání bylo dne 22. 11. 2021 usnesením Vrchního soudu v Praze zastaveno,“ zkonstatoval soud.

Ekonomický deník se proto okolnosti úmrtí soudního znalce Jiřího Hrdličky pokoušel zjistit. Z několika neoficiálních zdrojů však zjistil pouze, že měl Jiří Hrdlička zemřít na základě vlastního rozhodnutí. A to z důvodů, že se cítil být v kauzách spojených s Metropolitním spořitelním družstvem, nevinný. Ale v průběhu řízení přestal doufat, že tato jím tvrzená skutečnost vyjde u soudů najevo. Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice.cz