Orbán podle výsledků vyhrává volby. Strana Fidesz další čtyři roky u moci. Částečné výsledky nedělních maďarských parlamentních voleb potvrzují první odhady, podle kterých zvítězila konzervativní strana Fidesz premiéra Viktora Orbána. Po sečtení 36,3 % odevzdaných volebních lístků mu připadá 58 % hlasů, opoziční koalici Společně za Maďarsko pak 30,4 % hlasů, informovala volební komise.

V maďarském parlamentu zasedá celkem 199 poslanců, z nich 93 je voleno poměrným způsobem a 106 většinovým. V jednomandátových obvodech Fidesz podle dosavadních výsledků získal 88 křesel, opozice osmnáct.
Fidesz, který v Maďarsku vládne od roku 2010, tak zřejmě zůstane u moci další čtyři roky.

Premiér Orbán se v předvolební kampani prezentoval jako pragmatik, který zajistí, že Maďarsko zůstane mimo válku na Ukrajině a neoctne se bez dodávek energetických surovin. Šestičlennou opoziční alianci naopak obviňoval, že Maďarsko zavleče do konfliktu, což zástupci uskupení Společně za Maďarsko popírali.

Orbán je v maďarské politice 33 let. Jeho strana Fidesz od roku 2010 i díky ústavní většině v parlamentu prosadila hluboké změny v politickém, společenském i ekonomickém životě země. Vláda Fideszu už léta vede spory s Evropskou komisí, podle které omezuje principy demokracie a právního státu i svobodu médií.
Zároveň s volbami se v neděli konalo vládou prosazené referendum o takzvaném zákonu proti pedofilii, který se týká sexuálních menšin. Zákon kritizují ochránci lidských práv i Evropská komise.

X X X

Orbán se umí přizpůsobit tomu, co chtějí lidé slyšet.

Nedělni maďarské parlamentní volby rozhodovaly o tom, jestli premiér Viktor Orbán zůstane u moci čtvrté funkční období v řadě. Výsledek je podle maďarského bohemisty Györgye Vargy nejistý. „Nálada je napjatá a zdá se, že síly jsou vyrovnané,“ řekl Varga ve vysílání CNN Prima NEWS. Upozornil také na to, že lze Orbána považovat za Putinova spojence a že opozice měla před volbami výrazně méně prostoru v maďarských médiích.

Orbánova koalice Fidesz a Křesťanskodemokratické lidové strany získala v posledních parlamentech volbách téměř 50 procent hlasů. Udělat odhad výsledku nynějších voleb je ale podle Györgye Vargy složité. „Průzkumy byly velmi nejisté. Nálada je napjatá a zdá se, že síly jsou vyrovnané,“ řekl Varga.

Maďarská opozice složená ze šesti stran se v prosinci 2020 spojila, aby měla větší šanci postavit se vládní koalici. Varga uvedl, že opozice měla v médiích výrazně méně prostoru k představení své kampaně. „Asi 80 procent veškerých médií je v rukou vlády. Možnosti byly radikálně nevyrovnané,“ podotkl Varga a dodal, že se domnívá, že výsledek voleb bude přesto těsný.
Předvolební témata maďarských voleb podle Vargy značně ovlivnila válka na Ukrajině. „Vše se změnilo, na dva až tři dny strana Fidesz velmi znejistěla. Pak ale našla nový narativ a stavěla vše tak, že opozice je pro válku a Fidesz je pro mír,“ sdělil Varga a dodal, že opozice argumentuje tím, že je v sázce důvěryhodnost Maďarska v Evropě a ve světě.

Podle maďarského bohemisty spočívá síla Viktora Orbána v tom, že působí na velké davy lidí a má politické vzdělání. „Umí se přizpůsobit tomu, co lidé chtějí slyšet, a velmi dobře to formuluje,“ popsal Varga a dodal, že nyní Orbán mluví o míru, protože průměrný volič nezná podstatu konfliktu na Ukrajině. „Troufnu si říct, že Orbán je spojencem Vladimira Putina v rámci Evropské unie,“ řekl Varga s tím, že Orbán svůj režim v Maďarsku vytvořil podle Putinova vzoru.

X X X

Paroubek: Orbán má ve volbách dobře našlápnuto. Stavět se do pozice mírotvůrce mu svědčí.

Již v neděli si Maďarsko volilo novou vládu. Mnozí analytici a experti se domnívají, že by postoj současného premiéra Viktora Orbána k válce na Ukrajině mohl předsedovi vlády ublížit. Bývalý premiér Jiří Paroubek si však myslí opak. „Před třemi týdny to pro něj vypadalo hůře než nyní. Staví se do pozice mírotvůrce, která mu svědčí. Má dobře našlápnuto,“ zhodnotil v pořadu 360°.

Europoslanec Alexandr Vondra (ODS) však Orbánův přístup „mrtvého brouka“ kritizoval.
Orbánův přístup k válce na Ukrajině Vondru překvapil. „Do jaké míry se na výsledku voleb promítne to, že Orbán k situaci na východě zaujal pozici mrtvého brouka, je otázkou. Sám jsem zvědav, jak to dopadne. Překvapilo mě to a osobně i zklamalo,“ podotkl europoslanec. Doplnil, že maďarská opoziční koalice je slepencem, který pojí pouze heslo „antiorbán“.
Válka na Ukrajině
„Výsledky Orbánova vládnutí nejsou špatné a myslím, že by voliči většinou dali přednost stabilitě a jejímu pokračování než zásadní změně,“ dodal Vondra.
Naopak Paroubek se domnívá, že takzvaný postoj „mrtvého brouka“ by Orbánovi mohl prospět. „Většina analytiků uvádí, že pozice mírotvůrce, který nechce Maďarsko zatáhnout do konfliktu, Orbána posiluje,“ sdělil bývalý premiér.

Uvedl, že naopak před třemi týdny situace pro současného premiéra vypadala hůře. „Pozice, kterou zaujal, mu svědčí, je taktická. Uvádí před volbami věci, se kterými by argumentoval každý chytrý politik – že se mu podařilo s Ruskem dohodnout dlouhodobé ceny plynu, které jsou nižší, než platíme my. To Maďaři nyní kvitují, ekonomika je rozhodujícím momentem,“ poukázal Paroubek.

Na venkově má podle něj premiér silnou podporu. „Má dobře našlápnuto,“ míní a poznamenal, že Orbán je konzervativní politik, který cílí na sociální akcenty. „To je důvod, proč je jeho podpora tak dlouhodobě stabilní. Nezařazoval bych ho do škatulky. Je to politik ze země střední a východní Evropy, který se věnuje rozvoji národních zájmů,“ dodal.

Vondra následně přiblížil, jaká je Orbánova role v Evropě. „Je to konzervativní politik. Připadá mi, že kritika ze strany Bruselu a institucí je přehřátá a měří se dvojím metrem. To, co běžně Francii nebo Německu prochází, tak je u Maďarska nebo Polska terčem kritiky. Očekávám, že pokud Orbán volby vyhraje, tak bude kritika pokračovat. V tomto ohledu myslím, že EU měří příliš okatě dvojím metrem, jen proto, že ve Varšavě a Budapešti vládnou konzervativci,“ uzavřel někdejší místopředseda vlády pro evropské záležitosti.

X X X

Srbským prezidentem byl opět zvolen Vučić. V parlamentních volbách zvítězila jeho strana SNS.

V srbských prezidentských a parlamentních volbách jasně zvítězila stávající hlava státu Aleksandar Vučić a jeho Srbská pokroková strana (SNS). Podle odhadů společností CESID a IPSOS, založených na vzorku dosud sečtených hlasů, získal Vučić 59,8 procenta hlasů, informovala agentura Reuters. Pokud se takto výrazné vítězství potvrdí, nebude nutné pořádat druhé kolo prezidentských voleb.
K přesvědčivému vítězství má nakročeno také Srbská pokroková strana, proti níž kandidovala částečně sjednocená opozice. SNS si připsala podle dosavadních odhadů 43,3 procenta odevzdaných hlasů. Srbové rozhodovali také o vedení hlavního města Bělehradu a dalších 13 měst a obcí.

Vučić je určující osobou srbské politické scény v posledních deseti letech, ve svých rukou za tu dobu soustředil téměř veškeré mocenské páky v zemi. Při svém prvním zvolení v roce 2017 získal hned v prvním kole 55 procent hlasů. Ve volbách do Skupštiny z roku 2020, které většina opozice bojkotovala, získala SNS bezmála 61 procent hlasů.

Většina tradičně rozdrobené demokratické opozice šla tentokrát do parlamentních voleb společně v koalici Sjednoceni pro vítězství Srbska. Postavila rovněž prezidentského kandidáta, bývalého náčelníka generálního štábu Ponoše.
Naděje na zisk postu starosty v Bělehradě se v posledních týdnech kampaně tenčily také pro společného opozičního kandidáta Vladetu Jankoviče.

X X X

Rusko dementovalo prohlášení Kyjeva, nesouhlasí s vyjednáváním prezidentů.

Ruská strana popřela sobotní prohlášení šéfa ukrajinské delegace, že mírové rozhovory pokročily natolik, aby bylo možné uspořádat jednání prezidentů obou zemí. „Návrh dohody není připraven k předložení na schůzce na nejvyšší úrovni,“ uvedl hlavní ruský vyjednavač Vladimir Medinskij. Rozhovory vyjednávacích týmů budou podle něj pokračovat v pondělí.

Ruský prezident Vladimír Putin a jeho ukrajinský protějšek Volodymyr Zelenskyj. (2. dubna 2022) | foto: Profimedia.cz
Šéf ukrajinské vyjednávací delegace Davyd Arachamija v sobotu večer prohlásil, že ruská strana během páteční videokonference potvrdila, že navrhované dohody projednané tento týden na setkání v Istanbulu jsou připraveny k diskusi mezi prezidenty.
„Rusko dalo oficiální odpovědi na všechny postoje, což znamená, že akceptovali tuto (ukrajinskou pozici) s výjimkou otázky Krymu,“ sdělil Arachamija. Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba sice řekl, že neexistuje oficiální písemné potvrzení tohoto postoje, ale na páteční videokonferenci dostala Ukrajina ústní ujištění.

V neděli ráno však hlavní ruský vyjednavač Vladimir Medinskij dementoval toto sdělení a uvedl, že mírové rozhovory nepokročily natolik, aby bylo možné uspořádat schůzku lídrů, a že postoj Moskvy ke statusu Krymu a Donbasu se nemění.

Rusko trvá na nárocích na Donbas a Krym
„Návrh dohody není připraven k předložení na schůzce na nejvyšší úrovni,“ uvedl Medinskij na Telegramu. „Opakuji to znovu a znovu: Pozice Ruska na Krymu a v Donbasu zůstává nezměněna,“ dodal.
„Bohužel nesdílím Arachamijův optimismus,“ řekl Medinskij k připravenosti návrhu smlouvy pro vrcholnou schůzku prezidentů. „Navíc ukrajinští diplomatičtí a vojenští experti značně zaostávají v potvrzování i těch dohod, kterých již bylo dosaženo na politické úrovni ohledně návrhu textu,“ postěžoval si.

Rozhovory vyjednávacích týmů obou zemí budou pokračovat v pondělí prostřednictvím videokonference, oznámil šéf ruské delegace.
Medinskij nicméně řekl, že Ukrajina začala projevovat „realističtější přístup k mírovým rozhovorům“. Uvedl, že Ukrajina souhlasila s tím, že bude neutrální, nebude mít jaderné zbraně, nepřipojí se k cizímu vojenskému bloku a odmítne být hostitelem vojenské základny.

V otázce Krymu, který Rusko anektovalo v roce 2014, a dvou Ruskem podporovaných povstaleckých regionů na východě Donbasu, které prezident Vladimir Putin v únoru uznal za nezávislé, však Medinskij naznačil, že nedošlo k žádnému pokroku.
Mezitím šéf ukrajinské vyjednávací delegace už v sobotu večer mluvil o přípravě okruhů pro jednání obou prezidentů. „Naším úkolem je připravit konečnou fázi nikoli samotného dokumentu, ale otázek, jichž jsme se dotkli, a připravit budoucí setkání prezidentů,“ řekl v sobotu ukrajinský vyjednávač. Je tedy nyní otázkou, jak budou jednání pokračovat.
Obtížná, popisují obě strany mírová jednání

Rusko a Ukrajina absolvovaly v březnu několik kol rozhovorů v Bělorusku, ale naposledy se delegace sešly v tureckém Istanbulu. Obě strany v posledních dnech jednání popisovaly jako obtížná. Dosavadní schůzky se konaly mezi tváří v tvář i prostřednictvím telekonferencí.

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov podle agentury RIA Novosti v rozhovoru s běloruskou televizí řekl, že rozhovory s Ukrajinou nebyly jednoduché, ale hlavní je, že pokračují. Řekl také, že Rusko by rádo v jednáních pokračovalo v Bělorusku, ale Kyjev byl proti.
Arachamija ještě v sobotu večer uvedl, že místem schůzky Putina a Zelenského by podle něj bylo pravděpodobně Turecko. „Datum ani místo nejsou známy, ale domníváme se, že to bude s největší pravděpodobností Istanbul nebo Ankara,“ dodal.
Podle něj turecký prezident Recep Tayyip Erdogan v pátek telefonicky hovořil s Putinem i Zelenským a zjevně potvrdil připravenost „uspořádat schůzku v nejbližší budoucnosti“.

X X X

EXPORTÉREM ROKU ŠKODA AUTO

Exportérem roku se stala automobilka Škoda Auto, největší nárůst vývozu zaznamenala firma Rieter

Vítězem 27. ročníku soutěže Exportér roku vyhlašované Hospodářskou komorou ČR, hodnotící nejúspěšnější vývozce za rok 2020, se stala automobilka Škoda Auto. V kategorii zohledňující nárůst exportu zvítězil výrobce strojů na předení Rieter CZ.
Zástupci firem byli oceněni v pražském Černínském paláci za účasti předsedy Senátu Miloše Vystrčila, ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely, ministra dopravy Martina Kupky, náměstka ministra dopravy Tomáše Vrbíka, náměstka ministra zahraničních věcí Martina Tlapy, náměstka ministra zemědělství Jiřího Šíra a náměstka ministryně obrany Daniela Blažkovce.
Mladoboleslavská automobilka Škoda Auto vyvezla v roce 2020 produkty v hodnotě 384 mld. Kč. Druhou příčku obsadil výrobce elektroniky Foxconn CZ Group s objemem exportu přes 148 mld. Kč, třetím největším exportérem je koncern Agrofert sdružující více než 250 podniků, který exportoval zboží za 91,4 mld. Kč.

Exportér roku se vyhlašuje v celkem šesti kategoriích. Vítěz kategorie podle meziročního nárůstu exportu, společnost Rieter CZ, dokázala meziročně zvýšit vývoz o více než 38 %. Podnik se sídlem v Ústí nad Orlicí je součástí švýcarského koncernu Rieter. Zabývá se vývojem, výrobou, montážemi, servisními činnostmi v oblasti strojů pro předení a dodávkami náhradních dílů pro tyto stroje. Rieter CZ zároveň ovládl kategorii pro nejlepší exportéry v kategorii vyhlašované společností Dun & Bradstreet.

Na druhém místě v nárůstu exportu skončil výrobce obráběcích strojů ŠMT z Plzně. Export podniku se v porovnání s předchozím rokem zvýšil skoro o 34 %. Třetí příčku v této kategorii obsadila Česká zbrojovka s 26% nárůstem vývozu.
Vítězem kategorie středních exportérů s objemem vývozu v rozmezí 100 až 500 milionů Kč se stala společnost IMCoPharma. Farmaceutická firma zaznamenala meziroční růst exportu o 29,8 %.

Cenu pro exportéra, který vyvezl v roce 2020 své výrobky a služby do největšího počtu zemí, získal podnik CommScope Czech Republic, který exportoval celkem na 117 zahraničních trhů. CommScope se zabývá výrobou zařízení pro digitální komunikaci.
V Kategorii nejlepších exportních projektů podpořených státem vyhlašovaných Českou exportní bankou a společností EGAP zvítězil výrobce pekařských pecí Kornfeil a výrobce ocelových dílů pro průmysl nebo zdravotnictví – Kovárna VIVA.
„Díky kvalitním českým výrobkům je naše země známá na trzích po celém světě.

Vyhlášení výsledků soutěže je proto nejen oceněním českých exportérů, ale zejména jejich přínosu pro celou ekonomiku. Letošní ročník je navíc v mnohém specifický. Zejména s ohledem na dopady pandemie koronaviru a probíhající konflikt na Ukrajině je pro tuzemské vývozce jejich byznys komplikovanější. Je proto i úkolem Hospodářské komory exportérům pomáhat, mimo jiné hledáním nových trhů,“ řekl prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý.

Vyhlášení nejlepších exportérů za rok 2020 se kvůli covidovým omezením přesunulo z loňského prosince na jaro letošního roku (Hospodářská komora vítěze zpravidla vyhlašuje rok zpětně).
Hospodářská komora letošní 27. ročník Exportéra roku uspořádala tradičně se Středním podnikatelským stavem a také s Asociací pro podporu podnikání. Partnery soutěžních kategorií jsou společnost Dun & Bradstreet, Česká exportní banka a EGAP.

X X X

Přijeďte se podívat, kam vedou ústupky Rusku.‘ Zelenskyj pozval Merkelovou a Sarkozyho do Buči

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj řekl, že zve bývalou německou kancléřku Angelu Merkelovou a někdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho do Buči, aby viděli, k čemu vedlo 14 let ústupků Rusku. Ukrajinské úřady i svědci na místě informovali o tom, že ruští vojáci během doby, co Buču ovládali, zabili asi 300 jejích obyvatel.
Kyjev 21:29 3. dubna 2022Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu

V roce 2014 Rusko anektovalo ukrajinský Krym. V posledních osmi letech také vojensky i politicky podporuje separatisty v ukrajinské Doněcké a Luhanské oblasti, kteří bojují proti vládě v Kyjevě.
Letos v únoru Moskva uznala nezávislost dvou samozvaných povstaleckých republik a o několik dní později zahájila invazi na Ukrajinu.

Ukrajinské vedení v sobotu oznámilo, že se mu podařilo znovu ovládnout celou Kyjevskou oblast. Z míst, které nyní opět kontroluje ukrajinská armáda, přicházejí zprávy o tom, že ruští vojáci ničili civilní infrastrukturu, zabíjeli místní obyvatele nebo rabovali jejich majetek.

Zelenskyj v této souvislosti také řekl, že chce, aby „ruské vedení vidělo, k čemu na Ukrajině vedly jeho rozkazy“. Ruské představitele obvinil z „vraždění“ a „mučení“ v Buče.
Ministerstvo obrany v Moskvě popřelo, že by ruští vojáci v Buče zabíjeli civilisty. Tvrdí, že fotografie a videa, které se dostaly na veřejnost, jsou „další provokací“ ze strany vlády v Kyjevě.

X X X

Věří tu, že válka není. Ruští uprchlíci čelí v Srbsku kremelské propagandě.

V týdnech po začátku války na Ukrajině se Srbsko stalo útočištěm pro mnoho Rusů. To se však neobešlo bez rozporů. I mezi ruskými občany jsou totiž tací, kteří prchají před katastrofální situací v zemi a s Putinovými kroky nesouhlasí. Velká část srbského obyvatelstva ale na rozdíl od Evropy Putinovu „válku proti Západu“ na Ukrajině, jak ji ruský prezident sám nazval, podporuje.

Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu se Srbsko stalo útočištěm pro některé uprchlíky z Ruska, kteří chtěli odejít do zahraničí. Jejich odchod do centra Balkánského poloostrova byl jednodušší i proto, že Srbsko je v současnosti jedna z mála zemí, která stále nabízí z Ruska pravidelné lety.
Srbsko a Rusko mimo to také udržují aktivní politické vztahy, které vyrůstají ze vzájemné kulturní a historické vazby, a to zejména díky společnému slovanskému a pravoslavnému dědictví.

K počtu Rusů, kteří utekli do Srbska, zatím chybí oficiální údaje. Bez víza totiž mohou zůstat až třicet dní. Skupina nově příchozích na komunikační platformě Telegram však čítá již stovky lidí.
A témata, o kterých se ve skupině diskutuje, zahrnují také rady, jak se vypořádat s nechtěnými sympatiemi Srbů podporujících Putina.

Rusové si našli zadní vrátka, do Evropské unie cestují přes Srbsko.

Srbská vláda v OSN sice oficiálně invazi na Ukrajinu odsoudila, odmítla však proti Rusku zavést jakékoliv sankce. Dne 4. března pak v Bělehradu vyšly do ulic tisíce demonstrantů, aby vyjádřily podporu Putinovi a odsoudily NATO.

Značná část podpory Putina vychází z 90. let, kdy Severoatlantická aliance bombardovala Jugoslávii. Mnozí obyvatelé Srbska si tento moment stále živě pamatují a chovají k NATO hluboce zakořeněnou kolektivní nenávist.

Podpora Putina? Cítím vztek a stud
Také jednačtyřicetiletá Ruska Marina, která kvůli útokům na svobodu slova a ekonomickému poklesu utekla do Srbska, se ve své nové vlasti nemůže zbavit dlouhé ruky ruské propagandy.

Podnikatelka v cestovním ruchu si sbalila věci a odjela z Moskvy poté, co ruská policie pozatýkala její přátele. Nepřála si uvést své příjmení.
„Někteří vyjadřují podporu Rusku, když zjistí, že jsem z Ruska. Jenže pak vychází najevo, že ta podpora se týká i schvalování Putina a války,“ říká Marina, který nyní žije v Bělehradě.

Tak s kým tedy jste? Ruská agrese staví Srby před osudové rozhodnutí.

Tato „Hlava 22“ způsobuje občasné konflikty, tvrdí Marina. Říká, že v ní rozhovory s Putinovými přívrženci v Srbsku často vyvolávají vztek, zoufalství a stud.
„Vypadá to, že lidé bombardováni ruskou propagandou skutečně věří, že jsou obrázky zničených měst a mrtvých lidí na Ukrajině falešné. A tento způsob uvažování je natolik silný, že nemám pocit, že bych s tím mohla cokoliv udělat. Takže toho nechávám a ukončuji rozhovor,“ dodává Marina.

Srbským emocím se dostává i pochopení
IT specialista Jakov Borevič říká, že si zvolil Bělehrad kvůli „mentalitě“ a „kulturní blízkosti“. Zároveň ho ale trápí proruský sentiment na ulici, včetně například malby Putina na zdi jeho nového domu, pod níž je cyrilicí napsáno „bratr“. Dodává však, že do jisté míry emočním projevům v Srbsku rozumí. Zaznamenal je i u svých spoluobčanů, kteří mnohdy směšují vlastenectví s podporou Putina.

V Srbsku volí parlament i prezidenta, Vučić kráčí za dalším vítězstvím.

„Můj otec mi říkal, že už nejsem vlastenec, že musím zůstat a přispívat hospodářství,“ uvádí 31letý stavební inženýr Kiril, který nedávno přesídlil do Bělehradu. „Bylo mi jasné, že kdybych zůstal, všechny daně, které bych zaplatil, by byly přímým příspěvkem na válku,“ říká. Zároveň připouští, že si není jistý, zda má v Srbsku zůstat, nebo se vrátit domů do Petrohradu.
Někteří se bojí, že se už domů nikdy nevrátí – s ohledem na Putinův tlak na opozici i na skutečnost, že nová „železná opona“ izoluje Rusko od většiny světa. „Jakmile jsem sem přijela, cílila jsem ohromnou úlevu. Teď se děsím, když vidím, co se děje v Rusku,“ uzavírá Marina.

X X X

V NĚMECKU KRITIZUJÍ MINISTRYNI OBRANY LAMBRECHTOVOU

Německá ministryně obrany se ocitla pod palbou kritiků. Vyčítají jí přístup k Ukrajině i vedení resortu

Německo má, stejně jako Česko, poměrně novou spolkovou vládu, která je u moci sotva čtyři měsíce. A zatímco někteří ministři se v nové funkci našli, jiní přecházejí od jednoho skandálu ke druhému. Špatnou pověst si už stihla získat ministryně obrany Christine Lambrechtová z SPD a opozice začíná volat po jejím konci.

Už její nástup do úřadu byl překvapením, protože v parlamentních volbách nekandidovala a mluvila o odchodu z politiky.
O obranu se navíc sociální demokratka profesně nezajímala - předtím řídila ministerstvo spravedlnosti. Do nového resortu si odtamtud přivedla svůj vlastní okruh lidí, zatímco dlouholeté úředníky bez vysvětlení propustila.
Nesouhlas s tímto postupem se odrazil i do podoby jejího nástupu do funkce: zatímco na jiných resortech dosluhující ministři symbolicky vystoupili se svým nástupcem, Annegret Krampová-Karrenbauerová se s Lambrechtovou odmítla setkat.

5000 přileb
Největší kontroverze ale přišly s válkou na Ukrajině. Ohrožená země už předem žádala o dodávky zbraní, Lambrechtová jí tehdy nabídla jen 5000 přileb.
Po ruském útoku se německý přístup k vývozu zbraní změnil a Bundeswehr daroval Kyjevu například protitankové nebo protiletadlové střely. Teď ale ministryně tvrdí, že Německo patří mezi trojici největších dodavatelů materiálu - její čísla ale začal okamžitě rozporovat Kyjev, podle kterého se dají vyvrátit i jen z volně dostupných údajů.

Ukrajina donedávna marně čekala na seznam nabízených věcí, který měla Lambrechtová dávno připravený. Podle informací deníku Welt se o jeho existenci dozvěděla náhodou - jen díky tomu, že se na něj bratr kyjevského starosty Vladimir Kličko při návštěvě Berlína výslovně optal.

Manikúra a nákupy
Veřejnému obrazu ministryně nepomáhá ani zjištění deníku Tagesspiegel, podle něhož si šéfka obrany pouhý den po začátku invaze nechala část dopoledne volnou, aby zašla na manikúru a na nákup do luxusního obchodního domu. Tuto informaci podle agentury DPA nikdo z ministerstva nezpochybňuje.
Podle německé ústavy je přitom Lambrechtová i vrchní velitelkou ozbrojených sil - a její jednání si může část veřejnosti vyložit trochu nepatřičně.

S prací ministryně obrany je podle průzkumu institutu Allensbach spokojených jen 16 procent lidí, zatím ale není jasné, jestli z toho vláda vyvodí i personální důsledky. Magazín Focus si nicméně všiml detailu, který naznačuje její možný konec.
Kritika z opozice
Německo ještě letos navýší výdaje na obranu a resortu vyhradí 100 miliard eur, tedy v přepočtu skoro 2,5 bilionu korun navíc. O jejich investování by měla logicky rozhodovat ministryně - kancléř Olaf Scholz (SPD) to ale chce udělat sám.
Lambrechtovou totiž začíná kritizovat i opoziční unie CDU/CSU, bez které se hlasování o těchto výdajích neobejde. A taky vedení parlamentního obranného výboru naznačuje, že se současnou šéfkou resortu není spokojené.

Šéfka sociálních demokratů Saskia Eskenová si celou kauzu vykládá tím, že opozice prý nedokáže snést ženy ve vysokých funkcích a snaží se je v uvozovkách sestřelit. Zástupci CDU/CSU to ale odmítají - obranu ostatně i za jejich vlády řídily ženy: nejdřív současná šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová a pak již zmíněná Annegret Krampová-Karrenbauerová.

Konzervativci ostatně jednu současnou ministryni vysloveně chválí a místopředsedkyně jejich poslaneckého klubu Andrea Lindholzová vzkazuje, že jedna osobnost v posledních týdnech politicky dozrála. Řeč je o šéfce diplomacie Annaleně Baerbockové, které se začíná řadit mezi nejoblíbenější politiky v zemi a s její prací jsou vedle Němců spokojení i sami diplomaté.

Resort z nouze
Trochu jiné je to u vojáků Bundeswehru - jejich současná velitelka ostatně do resortu přišla bez větší průpravy. Podle deníku Die Welt na ni ministerstvo obrany víceméně zbylo.
Kancléř Scholz jednak musel splnit svůj předvolební slib a do vlády posadit stejný počet mužů i žen - Liberálové tento poměr nerespektovali, protože ze čtyř postů dali tři mužům, a sociální demokraté to museli vyvážit. SPD sice měla jasného kandidáta na resort obrany - Lars Klingbeil dovedl stranu jako volební manažer k vítězství a k armádě má dlouhodobě blízko. Nakonec ale využil možnosti stát se společně s Eskenovou šéfem sociálních demokratů.

Sama Lambrechtová měla spíš zájem o ministerstvo vnitra, ale Scholz ji potřeboval jinde. Na vnitro totiž dosadil regionální političku Nancy Faeserovou, která se měla ve funkci ideálně vyprofilovat a čistě teoreticky by díky tomu mohla uspět v příštích zemských volbách v Hesensku.

Faeserová po nástupu na vnitro mluvila hlavně o posílení boje s pravicovým extremismem, kterému se dlouhá léta systematicky věnuje. Ministryně vnitra je ale naráz uprostřed uprchlické krize a taky její resort čelí kritice za špatně odváděnou práci. Už ve zmíněném průzkumu pro Allensbach to ostatně ani pro Faeserovou nevypadá dobře - spokojených je s ní jen 17 procent lidí. Na rozdíl od Lambrechtové s ní ale nejsou spojené žádné větší skandály.

X X X

Analytička: Němci nechtěli, aby jejich zbraně stály proti ruským. Byla to pro ně těžká volba.

Od začátku ruské invaze na Ukrajinu působilo Německo jako váhavá země, která spíše brzdí snahy uvalit na Rusko co nejtvrdší sankce. Na druhé straně ale německý kancléř Olaf Scholz rozhodl o bezprecedentním navýšení rozpočtu na obranu a ujistil, že v případě nutnosti bude jeho země bránit každý metr území NATO.

Německo výrazným způsobem změnilo i přístup k dodávkám zbraní na Ukrajinu, čemuž se až do invaze vyhýbalo kvůli

Podle analytičky Zuzany Lizcové, vedoucí Katedry německých a rakouských studií z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, se Německo obává, že pokud by se konflikt rozhořel ve válku Ruska proti Ukrajině a NATO, může to vést k nedozírným následkům.
„V tom je rozdíl oproti předchozím válkám, které Putinův režim vedl. Německo se cítí být osobně dotčeno,“ vysvětluje Lizcová.

Ještě po invazi na Krym v roce 2014 prý byli Němci přesvědčeni, že konflikt lze vyřešit diplomatickou cestou. Nyní ale země, která se profilovala jako civilní mocnost, provádí zásadní obrat.

Zatímco v minulých letech Něměcko spíše zmenšovalo své vojenské kapacity a budovalo armádu schopnou zasahovat v mezinárodních misích, nyní zdůrazňuje nutnost zbrojení a zajištění teritoriální obrany vlastního území.

„Myslím si, že nemají úplně bezprostřední obavu, že by ruská armáda mohla dojít do jejich země. Nicméně vnímají, že pokud by vkročila do jakéhokoliv jiného státu NATO, tak už je to i německý problém,“ zdůrazňuje vedoucí katedry.
Německo výrazným způsobem změnilo i přístup k dodávkám zbraní na Ukrajinu, čemuž se až do invaze vyhýbalo kvůli své zásadě nedodávat zbraně do konfliktních regionů i historické zátěži ve vztazích s Ruskem.

„Zkrátka německé zbraně nasazené proti Rusku, to je věc, která je skutečně politicky velmi brizantní,“ poznamenává s tím, že u dodávek pro Ukrajinu šlo o těžkou volbu, protože nechtěli, aby ještě někdy stály německé zbraně proti těm ruským.
Rusko není SSSR
Lizcová si všímá slov bývalého německého ministra hospodářství Sigmara Gabriela, podle kterého Německo podcenilo to, že Rusko není Sovětský svaz.
„Z našeho hlediska to může znít zvláštně, ale Němci byli přesvědčení, že i za dob Sovětského svazu vlastně byla Moskva spolehlivým partnerem, co se týče dodávek surovin a předvídatelnosti,“ vysvětluje.

Zároveň tam panovalo přesvědčení, že obchodováním s autokratickými státy je možné je posouvat směrem k demokracii. Na základě konsenzu dvou největších politických stran, křesťanských a sociálních demokratů, se také prohlubovala závislost na ruském plynu.

Ten tvoří přibližně polovinu celkové spotřeby plynu a země ho může jen obtížně nahradit.
„V jedné televizní diskusi před pár dny zaznělo, že na základě modelu, kolik by to stálo na osobu, pokud by se Německo vzdalo ruského plynu, to bylo jednorázově okolo 800 až 1000 eur,“ uvádí s tím, že pro sociálně slabé by to byl výrazný zásah.
Lizcová nevylučuje, že by se teoreticky mohli odstřihnout od dodávek ruské ropy nebo uhlí. Podle ní v německé debatě občas zaznívá i to, že pokud by se úplně zastavil obchod s energetickými surovinami, tak už by byl Putin úplně dotlačený do kouta a stal se nepředvídatelným.
„Otázkou je, jestli může být více nepředvídatelný, než je dnes,“ upozorňuje odbornice.

X X X

Ruské potíže na Ukrajině odradí Čínu od útoku na Tchaj-wan?

Šéf tchajwanského Národního bezpečnostního úřadu (NSB) Čchen Ming-tchung věří, že ruský vpád na Ukrajinu odradí Čínu od útoku na Tchaj-wan alespoň po dobu příštích tří let. Zároveň však varuje před polevením pozornosti. Ostrov navíc pečlivě sleduje ukrajinský odpor, aby načerpal inspiraci pro případ, že by jej Čína přesto napadla.

Čchen odmítl tvrzení údajného příslušníka ruské tajné služby FSB zveřejněná na ruském opozičním blogu, že čínský prezident Si Ťin-pching hodlal napadnout ostrov na podzim, ale po ruské invazi na Ukrajinu od plánu upustil. „Je to součást kognitivní války vůči Tchaj-wanu,“ řekl, aniž by bylo jasné, zda má na mysli Rusko, nebo Čínu. Dodal, že bylo „extrémně nepravděpodobné“, že by Čína v tu dobu na Tchaj-wan vtrhla.

Šéf NSB nicméně soudí, že válka na Ukrajině má skutečně odrazující efekt. „Víme, že Peking zamýšlí nucené sjednocení Tchaj-wanu, to není žádné tajemství. Ale vývoj ruské války na Ukrajině ho od takového jednání odradil,“ řekl Čchen. „Konflikt na Ukrajině slouží jako varování Pekingu, aby nezačal válku,“ dodal.

Peking považuje Tchaj-wan za svou vzbouřenou provincii a nárokuje si ostrov jako vlastní území, i když má vlastní politické zřízení. Opakovaně hovoří o „sjednocení“ ostrova s pevninskou Čínou. Obavy, že by Čína mohla využít ukrajinské krize k poslání svých vojsk na Tchaj-wan, zesílily poté, co čínská letadla v den zahájení ruské invaze narušila jeho vzdušný prostor.
Čína podle Čchena vidí, že ruské válečné aktivity provází spousta chyb, přičemž jednou z nich bylo zahájení „speciální vojenské operace“ bez pořádného plánu. Šéf NSB soudí, že Peking se bude chtít vyhnout „ukvapenému“ jednání a „v následujících třech letech zbývajícího funkčního období prezidentky Cchaj Jing-wen“ s největší pravděpodobností na ostrov své síly nepošle.
Šéf NSB zmiňuje jako podstatný odrazující faktor i obsáhlé a velmi tvrdé mezinárodní sankce proti Rusku. Zdůrazňuje také, že do čínsko-tchajwanského konfliktu by se v případě jeho propuknutí více, než je tomu v případě Ukrajiny, zapojily USA.
„Současná situace dala Číně mnoho podnětů k přemýšlení, USA poskytly Ukrajině mnoho podpory dokonce i bez zákona podobného TRA,“ řekl s odkazem na dohodu o vzájemném partnerství (Taiwan Relations Act), podle níž mají USA poskytnout ostrovu prostředky na jeho obranu. „Kvůli TRA věříme, že USA by byly mnohem více zapojeny,“ dodal šéf NBA, který nicméně varoval, že Tchaj-wan nesmí vůči riziku války s Čínou polevit v pozornosti.
Zelenskyj ukázal, že lídr se nesmí schovat

Tchaj-wan dění na Ukrajině velmi pozorně sleduje. Tamní činitelé přiznávají, že je jim odpor Ukrajinců velkou inspirací. Listu The Financial Times sdělili, že modifikují obranné plány, aby více zahrnovaly efekt charismatického lídra, jakým je ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

„Propaganda a politická válka mají v dnešní válce klíčovou důležitost. Zelenskyj ukazuje jeho lidem, že neutíká a neskrývá se,“ řekl listu jeden výše postavený vládní činitel. „Znamená to, že je nezbytné, aby náš prezident dělal to samé: ukazoval se navenek namísto toho, aby se skrýval.“

Tchajwanské obranné plány pracují s tezí čínských vojenských badatelů, podle nichž úvodní útok čínských sil bude směřovat na prezidentské sídlo a spočívat v zajetí či zabití politických a vojenských lídrů ostrova. Čínská lidová osvobozenecká armáda dokonce postavila ve Vnitřním Mongolsku repliku prezidentského paláce, aby mohla útok nacvičit.
Podle expertů tchajwanské obranné plány počítaly s přesunutím lídrů do podzemí. „Tento druh uspořádání není potřeba. Na Ukrajině vidíte, že lídr musí být venku, aby podpořil morálku a získal podporu ze zahraničí,“ uvedl tchajwanský činitel. Připustil, že prezidentka by mohla využívat předehrané zprávy, aby Číňané nezjistili místo jejího pobytu.

Podle vládní Demokratické pokrokové strany vpád Ruska na Ukrajinu zpočátku Tchajwance vyděsil. Úspěchy Ukrajinců při odrážení Rusů je však povzbudily. Podle jednoho průzkumu veřejného mínění důvěra Tchajwanců ve schopnosti ostrova odrazit čínský útok vzrostla. Stejně tak se zvedl počet Tchajwanců ochotných za ostrov bojovat – o tři procentní body na 65 procent.
Ostrov se dlouhodobě potýká s neochotou obyvatel vstupovat do armády. Představitelé obrany si stěžovali, že v případě napadení nebudou tchajwanské síly dostatečné. Země proto zvažuje, že by prodloužila povinnou čtyřměsíční vojenskou službu na rok.