V Mariupolu zemřelo od začátku blokády 5000 lidí, 170 tisíc jich tam zůstává, odhadly místní úřady. V ukrajinském Mariupolu zemřelo od 1. března, kdy začalo obléhání města ruskými silami, podle odhadů místních úřadů téměř 5000 lidí, uvedl web Ukrajinska pravda. V izolovaném městě podle stejné statistiky, na níž se web odvolává, nadále zůstává okolo 170 000 lidí.

„Podle přibližného odhadu vedení města do 27. března zemřelo téměř 5000 lidí včetně přibližně 210 dětí. Přesný počet obětí nelze nyní spočítat,“ napsal ukrajinský web. Ještě před začátkem blokády se zhruba 140 000 lidem podařilo z města odjet a dalších asi 150 000 se během ní evakuovalo. Asi 30 000 dalších obyvatel města bylo deportováno do Ruska nebo na území na východní Ukrajině, která nejsou pod kontrolou Kyjeva, napsal dále portál.

Ve městě bylo při útocích poničeno 2340 bytových domů, 61 200 rodinných domů, sedm nemocnic, čtyři polikliniky, tři porodnice, 57 škol, 70 školek a sedm vysokoškolských zařízení, uvádí podle webu statistika.

X X X

Loupající se kůže či dočasná ztráta zraku. Abramovič se stal obětí otravy, píší média.

U ruského oligarchy Romana Abramoviče a minimálně dvou vysoce postavených ukrajinských mírových vyjednavačů se v březnu projevily příznaky otravy. Trpěli bolestmi, olupováním kůže i zarudlýma očima. Ruský podnikatel navíc přišel dočasně o zrak. Informaci přinesla investigativní skupina Bellingcat, deník The Wall Street Journal (WSJ) a web The Guardian. Není jasné, která strana se měla stát terčem útoku ani kdo za pokusem o otravu stojí. Ukrajinští i američtí představitelé ale označili zprávy o otravě za spekulace.

K možné otravě neznámou látkou mělo podle novinářů dojít 3. března v Kyjevě, kde se prvních mírových jednání zúčastnil jak Abramovič, tak ukrajinská delegace včetně ukrajinského zákonodárce a krymského Tatara Rustema Umerova.

Skupina Bellingcat na Twitteru informovala, že se u Abramoviče a dalších dvou ukrajinských účastníků jednání objevily první zdravotní problémy v noci na 4. března. Mimo jiné dostali zánět očí a loupala se jim kůže na rukou i obličeji. Oslovení experti se přiklonili k teorii, že příznaky byly následkem otravy neznámou chemickou zbraní, napsal WSJ.
Na zprávy záhy navázal reportér deníku The Guardian Shaun Walker, kterému informovaný zdroj řekl, že Abramovič „na několik hodin ztratil zrak“. Oligarchu ošetřovali v Turecku. Zdroje WSJ doplnily, že jsou mezi podezřelými představitelé Moskvy, kteří chtějí vyjednávání sabotovat. Také dodaly, že zdravotní stav zasažených lidí se už zlepšil.

Kreml na žádost WSJ o komentář nereagoval a mluvčí ukrajinského prezidenta uvedl, že nemá žádné informace o podezření z otravy aktérů mírových jednání. Hlava státu Volodymyr Zelenskyj podle něj nebyla zasažena. Osoba blízká Abramovičovi uvedla, že není jasné, kdo se měl stát terčem útoku.

Vyšetřování zorganizoval Christo Grozev z Bellingcatu. Ten v roce 2020 upozornil, že kremelští sabotéři otrávili ruského opozičního politika Alexeje Navalného nervově paralytickou látkou.

Grozev uvedl, že viděl záběry účinků útoku na Abramoviče a ukrajinské vyjednavače. Dodal ale, že i přes veškerou snahu nebylo možné zajistit včasný odběr vzorků, které by mohly upřesnit, jaký jed byl použit. Než byl německý forenzní tým s potřebným know-how schopen provést vyšetření, uplynulo příliš mnoho času. „Jed nebyl určen k vraždě, mělo to být varování,“ konstatoval Grozev.

Nebylo by to zdaleka poprvé, co by Rusko sáhlo po otravě nepohodlných osob. V roce 2018 obvinila Velká Británie ruské zpravodajské služby z útoku nervovou látkou na bývalého ruského důstojníka Sergeje Skripala a jeho dceru Julii.
Ruský oligarcha v roli mírového prostředníka

Ruský miliardář Roman Abramovič se osobně podílí na mírovém vyjednávání mezi Ruskem a Ukrajinou. V rámci rozhovorů se v Kyjevě setkal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a v Moskvě navštívil jeho ruského protějška Vladimira Putina.
Abramovič při setkání Putinovi údajně předal ručně psaný dopis od Zelenského s podmínkami nutnými k ukončení války, který ruský státník nepřijal nadšeně.

Abramovič společně s poslancem Umerovem odcestoval přes Varšavu do ukrajinské metropole, kde se osobně setkal se Zelenským. Vzhledem k tomu, že se na oligarchovo soukromé letadlo vztahují sankce EU, cestoval letadlem registrovaným na tureckou společnost.

Abramovič je jediným ruským oligarchou, který veřejně prohlásil, že se snaží přimět Moskvu k nalezení mírového řešení konfliktu. Několik dní po zahájení ruské invaze jeho mluvčí sdělila, že podnikatel nabídl ukrajinské vládě pomoc s dosažením mírového řešení. Podle Británie a EU má ale blízké vazby na Putina, země ho proto zahrnuly na sankční seznam.

Abramovičův mluvčí potvrdil stanici BBC, že miliardář měl při mírových jednáních v ukrajinském hlavním městě tento měsíc podezření na otravu.
Ukrajinští představitelé ale zprávu amerického deníku zpochybnili. Vyjednavač Mychajlo Podoljak na dotaz ohledně podezření z otravy uvedl, že „existuje spousta spekulací a různých konspiračních teorií“. Další člen vyjednávacího týmu Rustem Umerov vyzval, aby lidé nevěřili „neověřeným informacím“.

Nejmenovaný americký představitel agentuře Reuters sdělil, že zdravotní potíže dotčených byly podle zpravodajských informací velmi pravděpodobně způsobeny „prostředím“, nikoli otravou.

X X X

Poslanec Havlíček: Jurečka sliboval na uprchlíky geniální příspěvky. Je to ale velké fiasko.

I když se politici napříč spektrem snaží válečným uprchlíkům pomáhat, v konkrétních opatřeních se neshodnou. Vládní okamžitá finanční pomoc je podle exministra průmyslu Karla Havlíčka (ANO) jedno velké fiasko. Částka pro Ukrajince je vyšší, než kolik dostanou Češi za ubytování ukrajinských uprchlíků, a úřady, které ji vyplácejí, jsou navíc přetížené. Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) však tuto enormní zátěž ustály.

„Už před dvěma měsíci nám pan ministr Jurečka říkal, jak geniální budou jeho nástroje ve smyslu zvýšení příspěvků za bydlení nebo mimořádné okamžité pomoci. Ve finále je to jenom jedno velké fiasko,“ pustil se do vlády Havlíček v pořadu

O humanitární dávku, která činí 5 000 korun, zatím požádalo 60 tisíc lidí. Jenže právě velký zájem vedl k tomu, že se před úřady tvořily dlouhé fronty. „I přes enormní zátěž, se kterou se nyní úřady práce potýkají, se nám daří dávky vyplácet v řádu několika dní,“ sdělil Jurečka minulý pátek.

Kromě toho bude podle něj od 11. dubna také možné požádat o solidární dávku určenou domácnostem, které ubytují ukrajinské uprchlíky. Jenže i to se stalo předmětem kritiky některých českých občanů. Lidé, kteří u sebe doma ubytují uprchlíky, totiž za měsíc získají příspěvek tři tisíce korun na osobu. Ve srovnání s pěti tisíci pro Ukrajince podle nich vláda nemyslí na české občany.

Konkrétně předseda hnutí ANO a bývalý premiér Andrej Babiš také kritizoval, že kabinet Patra Fialy (ODS) opomněl české matky samoživitelky. Byty, které mohly být původně určeny pro ně, se nyní věnovaly potřebnějším, a to Ukrajincům.

Sociologové ale varují, že solidarita Čechů nebude bezmezná a politici by na to měli brát zřetel. „Nechceme české občany popouzet, udělali jsme velké množství kroků k tomu, abychom Ukrajincům pomohli. Snažíme se je podpořit, ale to neznamená, že nepoukážeme na věci, kterou nejsou v pořádku,“ argumentoval Havlíček ve vysílání CNN Prima NEWS.
Předseda hnutí ANO Babiš se však často prezentuje tím, že sociálně potřebným –⁠ a zvlášť matkám samoživitelkám –⁠ finančně pomáhá. „My jsme se pochopitelně nepřipravovali na uprchlickou vlnu, schválil jsme ale stavební zákon, který mnoho usnadnil,“ dodal Havlíček.

X X X

STAROSTA GDAŇSKA: JSEM NEVINNÝ, PROKURATURA ZFALŠOVALA PŘIZNÁNÍ

Jsem nevinný. Mé přiznání zfalšovala prokuratura, tvrdí obžalovaný z vraždy gdaňského starosty.

Po více než třech letech od atentátu začal v pondělí v největší soudní síni gdaňského soudu proces s obžalovaným z vraždy gdaňského starosty Pawla Adamowicze. Obžalovaného polská média v souladu s tamními zákony označují pouze jako Stefan W. Na lavici obžalovaných je chráněn neprůstřelným sklem a „během prvního jednání soudu nepronesl ani slovo“, napsal list Gazeta Wyborcza na svém webu.

Soudkyně během jednání přečetla doznání obžalovaného, které učinil během vyšetřování, ale také vyjádření k obžalobě, kterou označil za falešnou, zmanipulovanou a opírající se o podvržené důkazy.
„Jsem nevinný, nezabil jsem Adamowicze, mé přiznání zfalšovala prokuratura,“ tvrdil obžalovaný v přečteném písemném vyjádření o obžalobě. Stefan W. současně tvrdil, že má problémy se zdravím, sotva přežil onemocnění covidem-19, a vyhrožoval, že pokud ho zavřou do vězeňské nemocnice, „budu zabíjet a mrzačit personál a dozorce“.

Prokurátorka Agnieszka Nickelová-Rogowská, která má případ na starosti, označil doznání za fikci smíšenou s pravdivými prvky. Domnívá se, že obžalovaný si vymyslel historku o vraždě na zakázku kohosi, s kým se před vraždou údajně setkal ve Varšavě.
Ve skutečnosti byl podle prokurátorky jeho motivem pocit, že se mu stala křivda, že byl nespravedlivě odsouzen za předchozí přepadávání bank a že byl ve vězení mučen.

Advokáti komentující proces soudí, že „mlčení je určitá póza“ a že se obžalovaný možná pokouší soud přesvědčit, že zločin spáchal ve stavu nepříčetnosti. Jednání soudu má podle deníku pokračovat 7. dubna.
‚Zabila ho slova‘
Třiapadesátiletého Adamowicze 13. ledna 2019 přímo na pódiu před televizním kamerami během charitativního koncertu napadl a pobodal tehdy sedmadvacetiletý útočník, jehož zadrželi na místě. O den později Adamowicz, který stál v čele přístavního města na severu Polska více než 20 let, zraněním podlehl.

Vdova vzápětí obvinila veřejnoprávní televizi TVP, ovládanou vládnoucí stranou Právo a spravedlnost, z nepřímého podílu na vraždě jejího manžela. „Mého muže zabila slova,“ prohlásila Magdalena Adamowiczová, podle které si vrah vybral oběť kvůli „jazyku nenávisti“ proti opozičním politikům v provládní televizi.

X X X

OPILÁ SOUDKYNĚ LEHKA KS V ÚSTÍ, POSUDEK ZNALKYNĚ, TEĎ OBŽALOVÁNA

Kapky na kašel místo alkoholu. Kvůli posudku na opilou soudkyni padla obžaloba.

Státní zástupce podal k Okresnímu soudu v Mostě obžalobu na znalkyni Evu Herkommerovou kvůli posudku, který vypracovala pro někdejší místopředsedkyni ústeckého krajského soudu Markétu Lehkou odsouzenou za řízení pod vlivem alkoholu. Herkommerová ve svém dokumentu opilost zpochybňovala.

Státní zástupce Herkommerovou obžaloval z trestného činu křivé výpovědi a nepravdivý znalecký posudek. Hrozí jí tak trest odnětí svobody na šest měsíců až tři roky, případně zákaz činnosti. Informovala o tom Mladá fronta DNES.
„Jako znalkyně v oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, vědomě a v rozporu s poznatky z oboru ve snaze umožnit jiné osobě dosáhnout zbavení se trestní odpovědnosti zhotovila znalecký posudek, v němž v rozporu s objektivně zjištěným stavem mimo jiné uvedla, že je víc než pravděpodobné, že hladina alkoholu v krvi byla nulová,“ stojí v obžalobě.

Lehkou zastavila policejní hlídka v centru Mostu v prosinci 2019. Policisty upoutala její nestandardní jízda. Žena vzápětí nadýchala bezmála dvě promile. Odběr krve, z čehož by vzešel hlavní důkaz, však odmítla. Hájila se, že hodnotu způsobily léky stopangin a bromhexin, které krátce předtím požila.

Zatímco znalec obžaloby i odborník, který vypracoval revizní posudek, obhajobu Lehké rázně odmítli, Herkommerová ji podpořila s tím, že dechové zkoušky nemají žádnou vypovídací hodnotu. „Můžeme říci, že v dechu byl etanol. Dechová zkouška ale nebyla provedena tak, jak má,“ uvedla u soudu znalkyně. Věrohodnost výsledku dechové zkoušky snižuje podle ní mimo jiné to, že nedošlo ke stabilizaci dechového přístroje v terénu a ten nebyl dostatečně vzdálen od zařízení, která vysílají vlny.

Znalkyně také uvedla, že aplikace léků může mít vliv na výsledek dechové zkoušky. „Zkoušku je vhodné opakovat po patnácti až třiceti minutách,“ uvedla. Lehká navíc žvýkala.
Do přístroje dýchala soudkyně několikrát, protože výdech nebyl dostatečný k záznamu hodnot. „Nechci na krev, chci normálně správní delikt,“ uvedla při kontrole Lehká k dotazu policisty, zda se podrobí krevnímu testu. Podle hlídky byl cítit z ženy alkohol. Obhajoba dnes předložila soudu vánoční vůni do automobilu. „Nemůžeme vyloučit, že odér z vozidla byl způsoben vůní, která byla v té době intenzivnější než nyní,“ uvedl u soudu obhájce Rostislav Sochor.

Lehká dostala čtyřměsíční trest odnětí svobody s osmnáctiměsíční zkušební dobou, pokutu 100.000 korun a zákaz řízení na 18 měsíců. Proti pravomocnému verdiktu se odvolala, to však Nejvyšší soud odmítá, ceskajustice.cz

X X X

Kauza úniku odposlechů Janouška a Béma nekončí. Žalobce se odvolal k vrchnímu soudu.

Žalobce Městského státního zastupitelství v Praze se odvolal proti rozhodnutí Městského soudu v Praze v případů úniku odposlechů lobbisty Romana Janouška a někdejšího primátora Pavla Béma z Bezpečnostní informační služby. Soud osvobodil někdejšího předsedu Věcí veřejných Víta Bártu i bývalého příslušníka BIS a policistu Jana Petržílka na konci listopadu. Státní zástupce Michal Muravský u soudu neprokázal, že Petržílek s Bártou vynesli odposlechy Bezpečnostní informační služby, ve kterých se lobbista Roman Janoušek a tehdejší pražský primátor Pavel Bém (ODS) oslovovali „Mazánku“ a „Kolibříku“.

Po neúspěchu u prvoinstančního soudu to žalobce Městského státního zastupitelství v Praze Michal Muravský zkouší s kauzou úniku odposlechů z tajné služby podruhé. Muravský v tomto případu obžaloval někdejšího předsedu Věcí veřejných Víta Bártu a bývalého příslušníka BIS a policistu Jana Petržílka z vynesení odposlechů lobbisty Romana Janouška a někdejšího primátora Pavla Béma z Bezpečnostní informační služby.

Proti zprošťujícímu rozsudku podal Muravský odvolání 15. prosince, tedy v zákonné 8-denní lhůtě, odvolání. Jedenáctého ledna odeslal prostřednictvím městského sodu Vrchnímu soudu v Praze odůvodnění odvolání.

Senát pražského městského soudu, kterému předsedala Jarmila Pavlátová, zpochybnil věrohodnost klíčového utajeného svědka z prostředí Bártovy bezpečnostní agentury ABL, o jehož výpověď se opírala obžaloba a který vystupoval pod smyšleným jménem Vlasta Schmidt. Ve skutečnosti šlo o ženu z blízkého okolí Víta Bárty.
„Je nutno přisvědčit obhajobě, že motivaci a věrohodnost takto utajovaného svědka není možné zcela dokonale ověřit. Tato výpověď je jedinou osamocenou výpovědí, která svědčí proti obžalovaným. Zejména co se týká pana obžalovaného Petržílka, je to absolutně jediný důkaz,

Pavlátová upozornila, že podle judikatury nemůže být výpověď jediného utajeného svědka podkladem pro odsouzení.
Žalobce: Rozsudek je nezákonný a nepřezkoumatelný
„Městskému soudu v Praze nelze zajisté vytýkat, pokud důkazní situaci vyhodnotil odlišně od orgánů přípravného řízení. Procesní postup, který k vynesení meritorního rozhodnutí vedl i jeho samotné zdůvodnění jsou nicméně z hlediska zásad trestního řízení neakceptovatelné,“ začal žalobce Michal Muravský své odvolání.

Muravský poukazuje na údajnou závažnou procesní vadu, spočívající v tom, že nalézací soud v předmětné věci neprovedl veškeré dostupné důkazy nezbytné pro její řádné posouzení a postupoval podle něj tak ve zjevném rozporu s trestním řádem.

„Napadený rozsudek současně považuje za nezákonný a nepřezkoumatelný, když soud z  provedených důkazů, vinou jejich chybné interpretace (tato se zásadním způsobem promítla v odůvodnění rozsudku, jak bude následně podrobně rozvedeno) a hodnocení nerespektujícího zásady zakotvené v § 2 odst. 6 tr. řádu, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Pochybnosti, pro něž soud vynesl zprošťující výrok ohledně obou skutků tak nejsou podloženy přesvědčivými argumenty, naopak odůvodnění rozsudku v mnoha ohledech odporuje tomu, co z důkazů, které měl soud k dispozici, skutečně vyplývá,“ tvrdí Muravský.

„Státní zástupce je naopak přesvědčen, že za skutkového stavu vyplývajícího z provedených důkazů ve spojení s důkazy, které soud prvního stupně neprovedl, ačkoli je měl k dispozici a jejich provedení bylo obžalobou navrhováno, při jejich správném a zákonným hlediskům odpovídajícím hodnocení, nelze dospět k jinému závěru, než že se skutky, které jsou předmětem řízení staly, že se jich dopustili jmenovaní obžalovaní a že tyto naplňují všechny zákonné znaky trestných činů
ohrožení utajované informace podle § 106 odst. 1, 2 písm. b) trestního a zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona, v případě obviněného Petržílka, a pokud jde o obviněného Bártu, pak přinejmenším trestného činu ohrožení utajované informace podle § 106 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona,“ napsal dále žalobce.
Co se týče namítaného neúplného dokazování, soud prvního stupně pro údajnou nadbytečnost zejména odmítl provést znalecké posudky z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat a z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, specializace kryptologie, bezpečnost informačních systémů a informatika, vypracované Kriminalistickým ústavem a znalcem Jiřím Bernatíkem. Soud odmítl jejich zpracovatele vyslechnout i v hlavním líčení.

„Jelikož zmíněnými expertizami byl mimo jiné zpřístupněn datový prostor elektronických médií obsažených ve spise, či k němu přiložených, a zadokumentován jejich obsah a soud tato data zajištěná v souladu s trestním řádem v průběhu přípravného řízení jiným způsobem k důkazu neprovedl, svým postupem je fakticky z dokazování vyloučil, přestože přinejmenším některá z nich mají přímý vztah k předmětu trestního řízení,“ namítá Michal Muravský.

Neproveden tak zůstal znalecký posudek Kriminalistického ústavu, zpracovaný v průběhu prověřování, jehož závěry svědčí podle Muravského o tom, že firma ABL Víta Bárty disponovala
soubory obsahující audiozáznamy odposlechů telefonických hovorů Romana Janouška, přičemž jde o záznamy identické s těmi, pořízenými policejním Útvarem zvláštních činností pro BIS na jaře roku 2007.
Rovněž nebyl podle Muravského předložen, ani jinak proveden jako důkaz, wordovský dokument s názvem Vyjádření na OI BIS z datového nosiče, zajištěný při domovní prohlídce u Jana Petrřžílka.

„Svědčící – přičemž státní zástupce podotýká, že ve zjevném rozporu s výpovědí učiněnou v hlavním líčení – o pečlivé přípravě obžalovaného Petržílka na podání vysvětlení před policejním
orgánem odboru inspekce BIS, k němuž se dostavil z vlastní iniciativy dne 26. 3. 2012, tedy krátce poté, co byly uniklé záznamy odposlechů medializovány,“ namítá dále žalobce.
Michal Muravský dále nesouhlasí s tím, jak se soud vypořádal s výslechy utajených svědků, kteří vypovídali po pseudonymy Vlasta Schmidt a Josef Novák.

„K původu nosiče vydaného policejnímu orgánu BIS svědek Schmidt jednoznačně sdělil, že pochází z ABL a že na něj v určitou chvíli zkopíroval data obsažená na nosiči, který Vítu Bártovi předala osoba, která byla svědku představena jako Jan Petržílek a že s těmito daty dále pracovali vybraní pracovníci uvedené firmy… …Ze spisu (zejména z žádného z provedených důkazů, včetně předmětného výslechu), není zřejmé, nakolik se soud, než označil výpověď svědka vystupujícího pod jménem Josef Novák za nevěrohodnou, zabýval možností, že přístup do kanceláře JUDr. Bárty a k jeho laptopu mohlo tomuto svědkovi umožňovat jeho konkrétní pracovní zařazení v rámci společnosti ABL, resp. pracovní úkoly, které zde plnil,“ oponuje soudu žalobce.

„Závěrem lze tedy zopakovat a shrnout, že postup a rozhodnutí, které v daném případě Městský soud v Praze zvolil, jsou v přímém rozporu s účelem trestního řízení, kterým je zejména náležité objasnění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů i s několika základními zásadami, jimiž je trestní řízení vedeno, kdy nutno mít za to, že soud si pro meritorní rozhodnutí, které učinil, neopatřil dostatečný podklad, jak mu ukládá § 2 odst. 5 tr. řádu, naopak vycházel i z důkazů, které sám neprovedl při ústním jednání, čímž porušil § 2 odst. 11, 12 tr. řádu, a značnou část provedených důkazů hodnotil selektivně, nikoli v jejich vzájemné souvislosti, čili v rozporu s ust. § 2 odst. 6 tr. řádu, a dospěl ke zjištěním, která nekorespondují jejich skutečnému obsahu,“ tvrdí Michal Muravský.
Vrchní mu soudu v navrhl napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušit a uložil nalézacímu soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Vyšetřuje se od roku 2012
Reportér Ekonomického deníku a autor tohoto článku je důvěrníkem jednoho z obžalovaných. Z důvodu utajení byl proto nucen podepsat poučení o styku s utajovanými informace, zjednodušeně mlčenlivost. V rámci líčení přitom zazněly velmi vážná zjištění a skutečnosti. Při informování veřejnosti proto autor může vycházet bohužel jen z již dříve zjištěných poznatků nebo aktuálně neutajovaných dat. Ale i tak jde o velmi bizarní příběh.

Stíhání bývalého důstojníka Bezpečnostní informační služby Jana Petržílka a podnikatele a expolitika Věcí veřejných Víta Bárty kvůli úniku odposlechů z tajné služby bylo zahájeno posledního říjnového dne roku 2013.
Vyšetřování samotné započalo už v březnu roku 2012. Hlavní osobou byl pro inspekci BIS a obžalobu Jan Petržílek, který tajnou službu opustil kvůli špatným vztahům s vedením, především jejím tehdejším šéfem Jiřím Langem, v roce 2011. Tehdejší šéf protikorupční policie Tomáš Martinec o nějaký čas později později dosadil Petržílka na post hlavního analytika „svého“ Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality.

Nějakou dobu po Petržílkově odchodu, přesněji v březnu roku 2012, se v deníku Mladá fronta Dnes a týdeníku Euro objevily odposlechy pražského lobbisty a politického podnikatele Romana Janouška, které částečně odkryly, kam všude sahal jeho vliv. Protože měl Petržílek na BIS tyto věci ve své působnosti, podezření směřovalo a priori k němu.
Audiozáznamy prokazovaly, jak dobré vztahy Janoušek udržuje nejen s politiky, ale i některými příslušníky tajné služby. A to přestože by bezpečnostní složky měly pokusy o ovlivňování politiků sledovat a konat v zájmu státu. Odposlechy tak zachytily Janouška, jak rozmlouval především s Pavlem Bémem (známé přezdívky Kolibřík, Mazánek, Jimbič), ale i letitým důstojníkem BIS Janem Pavlíčkem.

Kauza se tak táhla osm let. Státní zástupce Michal Muravský byl předloni soudem odmítnut s utajovanou obžalobou, tak napsal novou – neutajovanou. Ani s tou ale neuspěl a Městský soud v Praze trestní stíhání obou obžalovaných zastavil. Důvodem jeho rozhodnutí měla být absence byť jediného zákonného důkazu svědčícího o možné vině obžalovaných.
Nakonec bylo ve věci přeci jen nařízeno soudní líčení.

Utajená svědkyně
Pro BIS, která Janouškovy aktivity delší dobu sledovala, bylo zveřejnění odposlechů velkou ostudou.
Kvůli vynesení, ale i předání, odposlechů tedy čelí obvinění Jan Petržílek a Vít Bárta od listopadu roku 2013. Petržílka zadržela zásahová jednotka při cestě do práce. Zadržen byl také zakladatel politické strany Věci veřejné, exministr dopravy a někdejší majitel bezpečnostní agentury ABL Vít Bárta, kterému měl dle svědecké výpovědi Petržílek předat audionosiče na vánočním večírku bezpečnostní agentury ABL (dnes Mark 2 Corporation – pozn. red.).

Vyšetřování úniku odposlechů mělo podobný průběh jako řada známých kauz z poslední dekády. Obvinění mělo být neprůstřelné a doprovázely je slova o brzy následujícím odsouzení. Tak se alespoň nechal slyšet krátce po zatčení údajného pachatele ředitel BIS Jiří Lang na nahrávce ze setkání se svými podřízenými. 

„Ke konci se blíží kauza odposlechů Roman Janoušek, která unikla z vašeho pracoviště a o kterou se postaral pan Petržílek. Který to předal Vítu Bártovi a Vít Bárta mu slíbil funkci v rámci policie a pan Petržílek z politických motivů podlehl pokušení a zradil vás všechny. (…) Byl to člověk, který o ten odposlech požádal, který ho tedy dostal od vrchního soudu, dostal výsledky a pak je ukradl – zloděj. (…) Udělám všechno pro to, aby pan Petržílek byl co nejpřísněji potrestán,“ prohlásil Lang a BIS začala vyšetřovat i únik této nahrávky, jejíž části zveřejnil v září 2014 týdeník Euro.
Vyšetřovatelé, jejichž práci dozoruje zmíněný Michal Muravský z Městského státního zastupitelství v Praze, se snažili opřít o dva základní důkazy. Svědectví utajených svědků a rozkódování počítačů a externích disků. To vyšetřovatelům ale vyšlo pouze částečně, jeden z nich prohlásil, že pouze viděl v počítači Víta Bárty inkriminované audionahrávky.

Zato utajovaná svědkyně s krycím jménem Vlasta Schmidt (Ekonomický deník o ní informoval ještě před podpisem mlčenlivosti jeho reportéra) tvrdí, že k předání nosičů s nahrávkami mezi Petržílkem a Bártou skutečně došlo.
Utajovanou svědkyní má být pravděpodobně někdejší podřízená a také přítelkyně někdejšího lídra hnutí Věci Veřejné Víta Bárty:
Podle informací, která Ekonomický deník nashromáždil, by měla být touto svědkyní pravděpodobně někdejší Bártova podřízená a také přítelkyně. Ta tvrdila, že existuje ještě několik dalších svědků, ty se ale podle dostupných zjištění nepodařilo ustanovit.
Svědkyně totiž ukázala na Bártu, paradoxně ale vyšetřovatelé neověřovali, zda tím, kdo měl audionosiče předávat, byl skutečně Petržílek. Bártu svědkyně podrobně popsala, ale Petržílka tak detailně ne. A neproběhla ani standardně užívaná rekognice, při které jsou svědkům předkládány fotografie různých lidí, a ti mají za úkol ukázat na podezřelou osobu.
Ještě větší problém se ukázal s daty na počítačích a externích discích, od kterých si vyšetřovatelé slibovali přesné zmapování cesty Janouškových odposlechů. Snažil se Kriminalistický ústav Praha, snažil se najatý soudní znalec, druhý, ale marně. Data zůstala zašifrována.

Vyšetřovatelé vedli k Petržílkovi celkem tři věci. Jedno trestní stíhání zrušilo vrchní státní zastupitelství v Praze, skončilo také prověřování BIS ohledně poškozování cizích práv.
K soudu se tedy po značných peripetiích dostala jen jedna větev – Janouškovy odposlechy.
Jak už jsme předeslali, pražský Městský soud nejprve stíhání obou obžalovaných zastavil.

Žalobce: Znaky libovůle
Proti tomu si podal stížnost žalobce Michal Muravský a v podstatě až na třetí pokus bylo nařízeno hlavní líčení. Ekonomický deník proto zveřejňuje řadu argumentů ze stížnosti dozorujícího státního zástupce.
„Postup a rozhodnutí, které v daném případě Městský soud v Praze zvolil, jsou v přímém rozporu s účelem trestního řízení, kterým je zejména náležité objasnění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů i s několika základními zásadami, jimiž je trestní řízení vedeno. Zejména zásadami materiální pravdy (čili zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností), volného hodnocení důkazů, ústnosti a bezprostřednosti, jak jsou formulovány v trestním řádu,“ argumentoval ve stížnosti Muravský.

Státní zástupce si je podle svých slov plně vědom, že důkazní břemeno při prokazování viny obviněných osob leží na obžalobě. Současně se ale podle svých slov nedomnívá, že řízení před soudem má a bude nahrazovat řízení přípravné.
Muravský dále tvrdil, že „pochybení městského soudu v hodnocení důkazů, které je vzhledem k absenci řádného odůvodnění nepřezkoumatelné a nese prvky libovůle, se v napadeném usnesení projevilo také v paušálním zavrhnutí relevance řady opatřených důkazů (listin i svědeckých výpovědí).“ Podle Muravského s tím, že tyto „neposkytují žádné relevantní informace ke skutku, který je předmětem obžaloby, poskytují pouze informace o tom, že měl Jan Petržílek v BIS nepříliš dobré vztahy se svými podřízenými.

Neakceptovatelné závěry
Bývalý důstojník BIS Jan Petržílek se vůči závěrům státního zástupce ještě před nařízením hlavního líčení ohradil. Soud podle něj v rámci usnesení přezkoumatelným způsobem odůvodnil své rozhodnutí. A kvůli významné důkazní nouzi na straně obžaloby se se závěry soudu ztotožňuje. Zejména s tím, že důkazní břemeno při prokazování viny podezřelé osoby musí ležet na obžalobě.

„Soud má za to, že v tomto žalobce svou roli nesplnil. Obžaloba tak, jak je podaná ke zdejšímu soudu, nedostatečně odůvodňuje postavení obviněných před soudem. Nelze proto očekávat, že po poměrně dlouhotrvajícím a rozsáhlém šetření v rámci přípravného řízení trestního by mohly orgány činné v přípravném řízení trestním zajistit relevantní a zákonné důkazy svědčící o vině obviněných. Proto stíhání zastavil, když je přesvědčen, že shromážděné důkazy vině obviněných nesvědčí a obžaloba nemá šanci obstát,“ tvrdí Petržílek ve svém vyjádření k Muravského stížnosti.
Je proto podle jeho názoru povinností soudu nepřipustit mnohaleté řízení před soudem. 
„Další a další náklady jednak státu, jednak obviněných, za situace, kdy je přesvědčen, že státní zástupce nemá šanci unést důkazní břemeno,“ říká bývalý důstojník BIS.

Bývalý příslušník BIS a policie je od obvinění postaven mimo službu. Bere polovinu policejního platu, udělal si rekvalifikační kurz a pracuje jako řidič záchranář v Mělníku.
Petržílek se zamyslel i nad snahou žalobce dosáhnout hlavního líčení, když soud jednoznačně zkonstatoval, že se Muravskému nepodařilo nashromáždit pádné důkazy.

„Logikou státního zástupce by toto oprávnění soudů a právní úprava předběžného projednání obžaloby byla zcela obsoletní. Protože podle státního zástupce by k projednání obžaloby mělo docházet patrně automaticky a vždy, a to i v případech tak zásadní důkazní nouze, jako tomu je u podané obžaloby,“ míní Petržílek.

A podotýká: „Jsou to tedy závěry státního zástupce, nikoliv soudu, které jsou neakceptovatelné, neboť nepřípustně zasahují do pravomoci soudů přijmout rozhodnutí o zastavení trestního stíhání v rámci předběžného projednání obžaloby. Pokud státní zástupce ve své stížnosti označuje rozhodnutí soudu za předčasné, nutno opět konstatovat, že řízení před soudem by nemělo nahrazovat řízení přípravné. Za situace, kdy jsou shromážděné důkazy k prokázání viny obviněných zcela nedostatečné, nelze důkazní břemeno o vině obžalovaných přenést z obžaloby na soud.“
Přestože autor textu nemůže uvádět konkrétní informace z dosavadního průběhu procesu, může zodpovědně prohlásit, že důkazy obžaloby, které před soudem zazněly, byly velmi chabé.

Navíc, v některých výpovědích se objevují zásadní rozpory a paměť svědků je po tolika letech v některých aspektech kauzy, které soud potřebuje přesně pojmenovat a popsat, slušně řečeno více než okoralá. Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

X X X

Spor o dědictví. Posudky mluví ve prospěch dr. Davida Ratha, jeho bratr Michal se proti rozsudku odvolal.

Už šest let trvá pře bratrů Michala a Davida Rathových o dědictví po otci Ratmírovi. Obvodní soud pro Prahu 6 v lednu rozhodl ve prospěch exhejtmana Davida. Vycházel z posudků znalců, kteří zkoumali písmo závěti, ale i záznamů o zdravotním stavu Ratmíra Ratha v době vzniku poslední vůle. Starší Michal si stojí za tím, že závěť je neplatná. Rozsudek považuje za nespravedlivý a odvolal se proti němu. Server iROZHLAS.cz má oba dokumenty k dispozici.

Michal Rath, starší z bratrů, předložil se svým advokátem Tomášem Lazničkou u soudu hned několik argumentů, které měly znevěrohodnit platnost závěti sepsanou Ratmírem Rathem těsně před jeho transportem do nemocnice. 
Ve zkratce: podle Michala měl expolitik David svého otce k sepsání závěti v jeho prospěch přesvědčit při telefonickém hovoru v době, kdy Ratmír Rath utrpěl infarkt. Text závěti – psaný vlastní rukou – ani podpis pak podle Michala neodpovídal otcovu písmu. A pochybná měla být i doba, za jakou k sepsání závěti došlo.

Soud ale jednotlivá tvrzení žaloby odmítl. „V posuzovaném případě zůstavitel sepsal závěť vlastní rukou a vlastní rukou podepsal dne 18. 8. 2014, což soud vzal za prokázané výpovědí svědkyně Šárky Staruchové (zdravotní sestry, která při podpisu závěti asistovala, pozn. red.) a znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví vypracovaným JUDr. Strakou,“ stojí v rozsudku.

„Nic nenasvědčovalo tomu, že zůstavitel nebyl pisatelem.“
Irena Voštová (soudkyně)
Na to Michal Rath namítal, že soud vychází z posudku vypracovaného pro potřeby policie, která se případem také zabývala. 
Vypracování nového však nebylo podle soudkyně Ireny Voštové třeba. „Znalecký posudek a jeho závěry jsou jednoznačné a nevzbuzují pochyby, proto soud návrh žalobce na doplnění tohoto řízení znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví zamítl,“ píše se ve verdiktu. 
Telefonát
Soud posuzoval také tvrzení, že exposlanec Rath svého otce k sepsání závěti přesvědčil během telefonátu, k němuž došlo v době otcova infarktu. Bratři se přitom liší v interpretaci, jak silný infarkt Ratmíra postihl.

„Žalovaný (David Rath, pozn. red.) ve své výpovědi uvedl, že rozhovor se týkal pouze zdravotního stavu otce, který odmítl poskytnutí lékařské pomoci, konkrétně odvoz sanitkou do nemocnice, žalobce (Michal Rath, pozn. red.) tvrdí, že při telefonickém rozhovoru žalovaný zůstavitele (Ratmíra Ratha, pozn. red.) přiměl k sepsání závěti v jeho prospěch,“ je psáno v rozhodnutí.
Že k telefonátu mezi Ratmírem a Davidem skutečně došlo, potvrdila i zdravotní sestra Staruchová. Ta ale podle své výpovědi neměla být přímo při hovoru, tvrzení Michala Ratha proto podle soudu nelze ověřit.
„Další důkazy k prokázání svého tvrzení o obsahu telefonického rozhovoru zůstavitele s žalovaným žalobce nenabídl, je však pravdou, že důkazní situace související s objasněním telefonického rozhovoru je značně problematická,“ zmiňuje dokument.

Zdravotní stav
Zdravotní sestra Staruchová se u soudu vyjádřila také o zdravotním stavu Ratmíra Ratha v době sepsání závěti. Uvedla, že měl v době příchodu do ordinace zdravotní problémy, což ostatně dokázalo i měření EKG. Přesto měl odmítat odvoz do nemocnice. I proto Staruchová volala nejprve jeho manželce, a když se jí nedovolala, tak jeho synovi Davidovi.
„S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.“

Irena Voštová (soudkyně)
„Následoval kratší telefonický hovor mezi zůstavitelem (Ratmírem Rathem, pozn. red.) a žalovaným (Davidem Rathem, pozn. red.), u kterého (Šárka Staruchová, pozn. red.) nebyla přítomna, a po kterém okamžitě zůstavitel přistoupil k sepisu závěti již v ordinaci. Byla přítomna při dokončení sepisu závěti, zůstavitel jí požádal, aby text podepsala jako svědek, což učinila a ještě předtím si text přečetla. Z výslechu svědkyně nevyplynulo, že zůstavitel by v době sepisu závěti nebyl orientován,“ píše se v rozsudku.

Soud dále vycházel ze znaleckého posudku a záznamu záchranné služby, která se podle něj dostavila během několika minut. „Zůstavitel v době jejich příjezdu seděl ve své ordinaci, stěžoval si na mírnou bolest v hrudi, nevykazoval dechové obtíže, byl stabilizován, jakož i zprávy ÚVN (Ústřední vojenské nemocnice, pozn. red.), kam byl zůstavitel sanitkou převezen, kdy tyto záznamy byly ve znaleckém posudku podrobně specifikovány.“

Podle soudu pak pro zneplatnění závěti není dostatečná ani skutečnost, že Ratmír Rath napsal původně v závěti špatný rok narození jeho syna Davida, který měl podle exposlance následně opravit. 
„Byl nepochybně do určité míry rozrušen i s přihlédnutím k tomu, že tzv. pospíchal, neboť si byl vědom toho, že v krátké době lze očekávat příjezd sanitky a jeho odvoz do nemocnice, když předtím stanovisko změnil a s odvozem do nemocnice vyslovil souhlas,“ odůvodnil soud.

‚Spolčil se s policií‘
Podobně dopadla i snaha závěť zneplatnit tvrzením, že bývalý poslanec Rath není způsobilým dědicem, protože „se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu“ proti otci a bratrovi.

DVĚ VĚTVE KAUZY RATH

Davida Ratha policie zadržela v květnu roku 2012 se sedmimilionovým úplatkem v krabici od vína. Pražský vrchní soud později uznal Rathovu vinu v případu ovlivňování tendrů na rekonstrukci zámku Buštěhrad na Kladensku. V této takzvané první větvi kauzy Rath dostal sedmiletý trest vězení a také desetimilionový peněžitý trest a zákaz činnosti. 
Ve druhé větvi kauzy prodloužil Krajský soud v Praze Rathovi nepravomocně trest ještě o rok. Trestné činnosti kolem zdravotnických zakázek v kraji se podle senátu dopustilo i dalších osm obžalovaných lidí a devět firem, včetně stavební firmy Metrostav. Druhou větví se bude odvolací vrchní soud zabývat v dubnu.

David Rath totiž u soudu vypověděl, že k výsledné podobě závěti se jeho otec rozhodl proto, že svého druhého syna považoval za zrádce, který se proti němu „spolčil s policií“. Podle Michala Ratha mohl jeho otec dojít k podobnému závěru pouze na základě „lsti žalovaného, který měl nepochybně zájem získat majetek po zůstaviteli a žalobce z dědění vyloučit“. 

A soudkyně odmítla i další tvrzení Michala Ratha ohledně trestných činů, které měly souviset s dědickým řízením.
„Ani v tomto řízení z pohledu soudu, který zvažoval i další v řízení provedené důkazy, neshledal důvod pro vyslovení existence dědické nezpůsobilosti ve smyslu citovaného zákonného ustanovení na straně žalovaného, přičemž znova opakuje, že tvrzení žalobce, že žalovaný zůstavitele k sepisu poslední vůle uváděného obsahu lstivě přiměl, nebylo nijak podpořeno důkazy,“ rozhodla soudkyně. 

A v odůvodnění pokračovala: „Také převedení majetku na jiný subjekt v době, kdy dědické řízení nebylo skončeno, nelze hodnotit z pohledu dědické nezpůsobilosti žalovaného. Jde o neplatný právní úkon,“ uvedla s tím, že žalobu musí zamítnout jako nedůvodnou.
Odvolání
Michal Rath s rozsudkem spokojený není a se svým advokátem se proti němu odvolal. Celý spor o dědictví po Ratmíru Rathovi se proto potáhne dál. Případem se bude zabývat Městský soud v Praze.

X X X

Věřitelé zadlužených ČSA přijali reorganizační plán na záchranu firmy. Rozhodnutí musí potvrdit soud

Věřitelé zadlužených Českých aerolinií v pondělí na své schůzi přijali reorganizační plán společnosti. Rozhodnutí bude ještě potvrzovat soud, vzhledem k souhlasu všech skupin věřitelů by ovšem jeho přijetí mělo být spíše formální. Investorem v ČSA by se tak měla stát nová firma Prague City Air, kterou vlastní majitelé Smartwings Jiří Šimáně a rodina Vikových.
Podle reorganizačního plánu poskytnou investoři aerolinkám vypořádací úvěr 125 milionů korun na vyplacení věřitelů. ČSA jsou od loňského března v úpadku, soud následně povolil jejich reorganizaci.

Podle zástupců mateřské společnosti Smartwings, z jejíž dílny plán pochází, je jeho přijetí věřiteli důležitým krokem k udržení letecké licence Českých aerolinií. Rozhodnutí věřitelů ještě musí potvrdit soud, což by se mělo stát v následujících dnech či týdnech. Všech pět skupin věřitelů ovšem v pondělí hlasovalo pro přijetí plánu.

Počítá s tím, že podíly stávajících akcionářů zcela zaniknou. Skoro 98 procent akcií ČSA nyní vlastní Smartwings, další 2,2 procenta pak má Česká pojišťovna. Hlavním investorem by se tak měla stát v lednu založená Prague City Air.
Vedle vypořádacího úvěru by měla aerolinkám poskytnout také provozní úvěr 15 milionů korun. Vůči němu bude zastaven letoun Airbus A319, což je jediný stroj, který aerolinky nyní vlastní.

Hodnota nezajištěného majetku ČSA byla dříve stanovena na 253 milionů korun. Podle plánu by měly být více než z poloviny uspokojeny pohledávky dvou zajištěných věřitelů.
Quiver Beta si nárokuje 55 milionů korun, Lufthansa Technik tři miliony. Ostatní věřitelé dostanou 4,6 procenta svých pohledávek. Airbus, který patří se 17,3 miliardy korun za neodebraná letadla mezi největší věřitele ČSA, by následně měl svou pohledávku stáhnout.

ČSA zasáhly dopady epidemie koronaviru, dopravce musel zrušit velké množství spojů. Kvůli ztrátám už předloni propustil kolem 300 pracovníků.
Loni v únoru firma oznámila úřadu práce záměr propustit až všech 430 zaměstnanců. ČSA v této souvislosti upozornily na to, že jde o jeden z kroků v připravované reorganizaci, záměr tak nemusí znamenat propuštění všech.
Kvůli krizi se zmenšila flotila letecké společnosti, provoz však dále pokračuje.

X X X

Česko pervitinovou velmocí, ukazují odpadní vody. Prvenství obhájila Ostrava.

Množství pervitinu v českých odpadních vodách je podle studie Evropského monitorovacího střediska pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) nejvyšší v Evropě. Studie analyzovala vzorky z odpadních vod ve zhruba 80 městech 25 evropských zemí. Za loňský rok česká města v případě pervitinu obsadila dokonce prvních pět příček. Nejhůře dopadla Ostrava.

Studie současně zjišťovala stopy kokainu, konopí, pervitinu či extáze v odpadních vodách za rok 2021. Například pervitin, kokain a extáze patří mezi stimulační drogy. Heroin je tlumicí opiát.
Nejvyšší množství metamfetaminu, což je účinná látka v pervitinu, se našlo v Ostravě, a to 684 miligramů na 1 000 lidí na den. Druhou příčku obsadilo Brno, následovaly České Budějovice, Karlovy Vary a Praha. V dalších českých městech se měření neuskutečnilo.
Ostrava však v tomto ohledu podle studie dominovala i v loňském roce, kdy se ve vzorcích vody účinné látky objevilo zhruba 703 miligramů na 1 000 lidí na den. Naopak Brno tehdy nebylo ani v první desítce.

Za loňský rok česká města v případě pervitinu obsadila prvních pět příček. Nejhůře dopadla Ostrava. | foto: EMCDDA
Teprve s výrazným odstupem za českými městy za loňský rok skončila lotyšská Riga (226 mg), Bratislava (187 mg) a Piešťany (151 mg).
„Není o tom pochyb. Zatímco většina Evropy má jako hlavní drogu heroin, u nás je to tradičně pervitin, a to i kvůli domácí výrobě,“ vysvětlil pro ČTK národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil.

Pervitin není žádná selanka
Podle něj počet takzvaných problémových uživatelů, tedy závislých, je v Česku pod evropským průměrem. Vobořil současně podotkl, že třeba heroin je dražší než pervitin, užívá se i víckrát za den, byť riziko trestné činnosti a infekčních chorob je vyšší. 
„Pervitin ale není žádná selanka. Je to velmi riziková látka. Člověk nespí, hubne, nemá chuť k jídlu a ztrácí energii. Není pak schopen studovat či pracovat,“ doplnil expert. 

Pokud jde o další výsledky v českých městech, do první pětky se ohledně množství nalezených pozůstatků konopí v odpadních vodách dostaly Karlovy Vary, které skončily na pátém místě. Za nimi se umístila Paříž. Jasně první byla Barcelona, za kterou následoval Amsterdam.

Studie současně poukázala na to, že konopí je nejběžněji užívanou nelegální drogou v Evropě s odhadovaným počtem 22,1 milionu uživatelů v loňském roce. Užívání konopí podle průzkumu pandemie příliš neovlivnila. 

Prodal pervitin za 300 tisíc, drogu schovával v krabici s hroznýšem

„Údaje z Evropského webového průzkumu o drogách: COVID-19 (EWSD-COVID) ukázaly, že mezi respondenty zůstaly vzorce užívání konopí relativně stabilní během prvního období lockdownů, přičemž více než dvě pětiny (42 procent pozn. red.) uživatelů neuváděl žádnou změnu v užívání drogy ve srovnání s obdobím před pandemií,“ stojí v závěrech studie EMCDDA za loňský rok.

Závěry současně poukazují na to, že v roce 2021 více než dvě pětiny měst (13 z 31) nahlásily zvýšení zátěže THC-COOH ve vzorcích odpadních vod.
Vědci v odpadních vodách také hledali stopy kokainu. Ze studie vyplývá, že jeho užívání zůstává nejvyšší ve městech západní a jižní Evropy, zejména v Belgii, Nizozemsku a Španělsku. Nízké hladiny byly zjištěny ve většině východoevropských měst, ale nejnovější údaje ukazují již známky nárůstu.

Česko s kokainem na 30. místě
„Údaje z loňského roku odhalují nárůst zbytků kokainu ve většině měst (32 z 58) ve srovnání s údaji z roku 2020, zatímco 12 měst neuvedlo žádnou změnu a 14 měst oznámilo pokles. Celkový nárůst je vidět u všech 12 měst s údaji za rok 2011 i 2021,“ popisují závěry.

Nejvíce stop po kokainu se našlo v belgických Antverpách (1 582 mg), švýcarském St. Gallenu (1 337 mg) a Amsterodamu (887 mg). Z českých měst byla nejvýše Praha (240 mg) na 30. pozici.
Na prvních příčkách nebyla česká města, ani pokud jde o amfetamin a extázi (MDMA). U amfetaminu byl celkově první nizozemský Eindhoven (805 mg) a z českých měst Ostrava (77 mg) na 20. pozici. U extáze byl nejvýše Amsterodam (125 mg), Praha (27 mg) byla jako první z tuzemských měst na 17. místě.

Belgie má kolosální problém s kokainem, droga zaplavila antverpský přístav

Studie rovněž poukázala na fakt, že na užívaní drog v uplynulých letech měl vliv covid.
Byť podle dlouhodobější analýzy odpadních vod byla zátěž MDMA v roce 2021 vyšší než v roce 2011, tak v roce 2020 nastal propad. 
To bylo podle studie způsobeno tím, že ve většině měst byl kvůli covidu omezen noční život. 

„Téměř polovina měst (24 ze 49) hlásila pokles a 18 měst hlásilo nárůst. Z 58 měst, která mají údaje o zbytcích MDMA v odpadních vodách za roky 2020 a 2021, jich 38 hlásilo pokles, 15 nárůst a 5 stabilní situaci,“ vypočítává studie. 
Ta rovněž podtrhla, že více než tři čtvrtiny měst také vykázaly vyšší zatížení MDMA v odpadních vodách během víkendu od pátku do pondělí, než během pracovních dnů. „Což odráželo převážně rekreační užívání extáze, ačkoli noční ekonomika byla stále uzavřena nebo otevřena s omezeními,“ dodává výzkum.

X X X

Maďarsko před volbami: jedni chtějí kontinuitu vlády Orbána, druzí doufají ve viditelnou změnu diskurzu.

Maďarsko je týden před parlamentními volbami rozděleno na dva tábory. „(Viktor) Orbán a vláda se snaží dělat dobro. Občas se některé věci nepodaří úplně nejlépe. Ale ukažte mi člověka, který je vždy stoprocentně úspěšný,“ myslí si volička strany Fidesz. „Chci demokratičtější, liberální a bezpečný stát,“ vysvětluje své důvody naopak žena, která plánuje hlasovat pro šestikoalici sjednocené opozice.

„Nejdůležitější je obnovit demokratický a právní stát v Maďarsku. Postavit se jednoznačně na stranu Evropské unie, a ne na stranu Číny nebo Ruska,“ říká Radiožurnálu asi třicetiletý student bojových umění Zoltán. S knížkou v ruce sedí v jednom z budapešťských parků.
 
Jaké jsou nálady mezi obyvateli Budapešti týden před volbami? Zjišťoval reportér na místě
V posledních 12 letech – tedy za vlády Fideszu v čele s Viktorem Orbánem – se podle něj rozkrádaly unijní peníze a Maďarsko není státem evropského formátu, jak by si přál.

Jeho manželka Audriane přitakává. Spojené šestikoalici dá hlas i ona. „Chci demokratičtější, liberální a bezpečný stát. Kdybychom se teď rozhodli mít dítě, tak nechci, aby ve školce a později ve škole bylo vystaveno té současné vládní propagandě,“ vysvětluje grafička z Budapešti.

Manželům se nelíbí, jak se v Maďarsku zachází s menšinami. Přestože omezení sami nepociťují, lhostejné jim to není.
Zoltán dodává, že se lidé z jeho okruhu bojí napsat své pravé názory na sociální sítě, aby neměli problémy v práci. V tomhle směru podle něj vládne autocenzura.
Současné vládě není nakloněná ani Zsuzsanna, která pracuje v oblasti duševního vlastnictví. „Nemám ráda politiku symbolů, odkazující na staré dobré časy velkého Maďarska. Ráda bych viděla víc rovnosti pro minority, ženy, sexuální menšiny,“ popisuje.

S tvrzením některých politologů, že parlamentní volby rozhodnou o budoucnosti maďarské demokracie, Zsuzsanna souhlasí. I její rodina je názorem na Orbánovu vládu rozdělená. Lidé se prý hodně hádají a druhou stranu není možné nijak přesvědčit.
„Snažím se číst média obou stran – vládní média i nezávislé zdroje. Z toho si skládám, co může být pravda. Je to jako za starých časů, musíte neustále číst mezi řádky,“ uvádí Zsuzsanna a vrací se k dětem na hřišti.

‚Hledí do budoucnosti‘
Na lavičce před hudebním muzeem sedí starší paní. Místo jména raději prozradí věk – 77 let. Je bývalá učitelka jazyků – hlavně němčiny a ruštiny, narozená v Pozsony, neboli Bratislavě. Hlásí se k táboru Viktora Orbána. V Budapešti tak patří k menšině.
Něco vybudovat, něco dobrého, prý trvá dlouho, několik generací, v řádu desetiletí. A proto dává přednost současné vládě. Líbí se jí, jak Fidesz přemýšlí o historii, o Maďarsku. O stav demokracie se nebojí.

„Orbán a vláda se snaží dělat dobro. Občas se některé věci nepodaří úplně nejlépe. Ale ukažte mi člověka, který je vždy stoprocentně úspěšný. Orbán hledí do budoucnosti. Mnoho lidí ho volilo před čtyřmi lety, osmi i dvanácti lety. A to něco znamená. Kdežto opozice by zničila všechno,“ myslí si.

‚Kritika opozice‘
Fidesz podporuje i manželský pár v seniorském věku. Paní říká: Chraň bůh, aby vyhrála opozice.
„Za posledních 10 let se Fidesz chová velmi korektně. Dělá stabilní politiku, třeba z hlediska daňových úlev, podporují podnikání a rodiny s dětmi. Máme pro ně jen chválu. Přejeme se, aby pokračovali i do budoucna,“ doufá.
Koalici šesti opozičních stran vyčítají, že mezi sebe vzali i krajně pravicový Jobbik. Žádná z nich prý není připravená vládnout.
V Budapešti se očekává vítězství opozice v čele s Péterem Márki-Zayem. Březnové předvolební průzkumy ale favorizují Viktora Orbána.

X X X

Trump zřejmě loni v lednu spáchal těžký zločin, míní federální soudce.

Bývalý americký prezident Donald Trump se 6. ledna minulého roku na konci svého prezidentského mandátu pravděpodobně dopustil těžkého zločinu, vyjádřil v pondělí svůj názor federální soudce Los Angeles. Trump se podle něj snažil bránit Kongresu ve výkonu funkce a tím se účastnil na zločinném spiknutí.
Výroky o potenciálních Trumpových zločinech zahrnul soudce David Carter do příkazu adresovaného právníkovi Johnu Eastmanovi, který byl klíčovou postavou Trumpovy povolební kampaně. 

Ke konci jeho působení v Bílém domě se Eastman prezidentovi snažil radit, jak zabránit nástupu Joea Bidena do funkce hlavy státu. Soudce nyní Eastmanovi nařídil, aby předal zvláštnímu vyšetřovacímu výboru Sněmovny reprezentantů dokumenty, které kongresmani požadují.

„Tohle je ohromný verdikt,“ napsal na twitteru reportér webu Politico Kyle Cheney, který dohru 6. ledna u amerických soudů podrobně sleduje.
„Mohlo by to být první soudní rozhodnutí v dějinách, které konstatuje, že úřadující prezident pravděpodobně spáchal trestné činy,“ dodal. Deník The New York Times (NYT) zase psal o významném úspěchu pro desetičlennou sněmovní komisi.
V dnešním příkazu se mimo jiné píše, že soud na základě důkazů hodnotí jako pravděpodobnější variantu, že „prezident Trump se pokusil nekalým způsobem zmařit společnou schůzi Kongresu 6. ledna 2021“. 
Obě komory Kongresu se toho dne sešly, aby udělaly tradiční ceremoniální tečku za listopadovými prezidentskými volbami. Trump, který svou porážku nikdy neuznal a volby dodnes lživě označuje za zmanipulované, ovšem mimo jiné naléhal na tehdejšího viceprezidenta Mikea Pence, aby formální schválení výsledku zablokoval.

„Nezákonnost tohoto plánu byla zjevná,“ uvedl soudce Carter. Zároveň označil za pravděpodobné, že Trump a Eastman se dopustili zločinného spiknutí s cílem mařit práci Kongresu a spáchat podvod proti Spojeným státům. Snaha Trumpa zabránit schválení výsledku prezidentské volby podle Cartera představovala „převrat“. Eastman ani Trump se k verdiktu ihned nevyjádřili.

Trump před volební schůzí Kongresu kromě nátlaku na viceprezidenta a zákonodárce také pokračoval v burcování svých voličů nepodloženými tvrzeními o podvodech s hlasy, načež 6. ledna dav lidí vtrhl do sídla zákonodárného sboru a schůze musela být přerušena. 

Zákonodárci zřejmě navrhnou stíhání
Tyto události vyšetřuje i federální ministerstvo spravedlnosti, zatím ale nedalo najevo, zda se chystá stíhat i samotného Trumpa. Sněmovna může stíhání pouze doporučit, přičemž podle NYT by takový krok mohl zvýšit tlak na ministra spravedlnosti Merricka Garlanda.
O tom, že zákonodárci by mohli stíhání bývalého prezidenta navrhnout, se spekuluje už delší dobu, přičemž podle agentury Reuters se nyní očekává, že na tento krok dojde. 

Vyšetřovací výbor Sněmovny reprezentantů soudu na začátku března předložil závěr, že Trump se po volbách podílel na kriminálním spiknutí a že se mohl společně se svými spojenci dopustit vícero různých trestných činů.
„Jakkoli se dál hromadí důkazy, že Trump a mnozí kolem něj se pokusili o převrat, je stále ohromující, když takový závěr písemně formuluje federální soudce,“ komentovala dnešní vývoj profesorka práv z vysoké školy Loyola Law School Jessica Levinsonová.

X X X

Arenbergera nahradí náměstek Votava. Vinohradská nemocnice má nového ředitele.

Novým ředitelem pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady bude k pátku 1. dubna jmenován dosavadní náměstek pro léčebnou péči Jan Votava, který byl řízením nemocnice pověřený. V pondělí to sdělil mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob. Předchozího ředitele a exministra Petra Arenbergera ministr Vlastimil Válek (TOP 09) v lednu odvolal.
Votavu doporučila do čela nemocnice i výběrová komise. „Předpokládám, že pan ředitel provede revizi v managementu organizace a obklopí se spolupracovníky, kteří mu pomohou realizovat jeho úkoly,“ uvedl v tiskové zprávě ministr Válek.

Zaměřit by se podle něj měl na udržení stabilní ekonomiky, nastavené řízení lidských zdrojů a vytvoření vize rozvoje organizace včetně investic. „Je nutné provést revizi projektu Traumacentra FNKV, dát investice v této oblasti do souladu s moderními požadavky a vhodně provázat s ostatními budovami v rámci existujícího areálu,“ dodal Válek.

Traumacentrum je specializované nemocniční oddělení, kde se koncentrují pacienti ve vážném stavu, například po úrazech či dopravních nehodách. Vybudování nového pavilonu se plánuje už od roku 2009. Tehdy byla jeho cena odhadována na 3,6 miliardy korun a vybavení mělo stát další miliardu. O deset let později se cena zvýšila na sedm miliard

Loni v červnu tehdejší premiér Andrej Babiš (ANO) oznámil, že místo traumacentra vznikne v areálu vinohradské nemocnice Český onkologický institut. Projekt ale dál nemá podporu vlády ani odborné společnosti.

Odvolaný ředitel Arenberger nemocnici vedl od října 2019 do dubna 2021, kdy se stal na krátkou dobu ministrem zdravotnictví v Babišově vládě. Z ministerstva musel odejít po několika kauzách, kdy média upozornila na to, že nemocnici pronajímá své nemovitosti, a na pochybnosti o tom, jak získal byt v centru Prahy.
O místo ředitele vinohradské nemocnice mělo zájem 14 účastníků. Dva z nich ministerstvo vyřadilo, protože nesplnili podmínky výběrového řízení.

X X X

Putinův ‚oblíbený oligarcha‘ Usmanov. Potrpí si na luxus, zbohatl na igelitkách a spoluvlastnil Arsenal

68letý ruský podnikatel uzbeckého původu Ališer Usmanov bývá označován za Putinova „oblíbeného oligarchu“.
Zbohatl díky továrně na igelitové tašky, opravdové jmění ale vydělal v ocelářském průmyslu. Mimo to měl několik let i podíl ve Facebooku.
Vlastní nemovitosti, letadla i jachty v hodnotě miliard dolarů, ty má ale teď v důsledku sankcí zmrazené. Nemůže si tak užívat anglické panství, soukromý tryskáč ani megajachtu.
Sportovní nadšenec Usmanov se vzdal postu prezidenta Mezinárodní šermířské federace a fotbalový klub Everton pozastavil sponzorské smlouvy s Usmanovovými společnostmi. V minulosti spoluvlastnil i londýnský Arsenal.

Ališer Usmanov je jedním z nejbohatších Rusů, v minulé dekádě byl dokonce nějaký čas na prvním místě. Loni byl podle časopisu Forbes 99. nejbohatším podnikatelem na světě s hodnotou majetku 18,4 miliardy dolarů (413 miliard korun).
Jak se ale k takovému bohatství dopracoval? První velké úspěchy zaznamenal díky výrobě igelitových tašek, což bylo v tehdejším Sovětském svazu nedostatkové zboží a do velké míry i znak luxusu. Lidé si jich velmi považovali, omývali je a znova používali.

I díky tomto byznysu své firmy Agroplast, jejíž výrobní linka chrlila jednu igelitku za druhou, se tak mohl stát dolarovým milionářem ještě před rozpadem Sovětského svazu.

V té době však už měl odsezeno šest let ve vězení. V roce 1980 byl totiž odsouzen za zpronevěru a rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, což mu na Západě čas od času dělalo při různých byznysových akvizicích problémy.
V roce 2000 ale uzbecký nejvyšší soud rozsudek zpětně zrušil coby zmanipulovaný a Usmanov tvrdí, že se stal obětí sporu úředníků z Moskvy a uzbeckých elit, což vyústilo v uvěznění několika dětí uzbeckých boháčů z Taškentu včetně Usmanova, jehož otec Bourkhan byl tamním prokurátorem.

Všestranný podnikatel
Usmanov primárně podniká v oblasti těžby železné rudy a jejího zpracování na ocel. Založil a ovládá holding USM a má podíl v ocelářském gigantu Metalloinvest, kterému patří několik desítek metalurgických firem v Rusku, Austrálii nebo na Papui-Nové Guineji. Spoluvlastní třeba největšího ruského těžaře vzácných kovů Norilsk Nickel.

Podle britského deníku The Guardian zbohatl Usmanov v tomto odvětví díky svému často až bezohlednému akvizičnímu postupu. V oblasti těžkého průmyslu to v postsovětském prostoru ostatně zřejmě ani jinak nešlo.
Skrze USM vlastní i většinový podíl v druhém největším ruském telefonním operátorovi MegaFon a v roce 2006 koupil deník Kommersant. A tak se z média občas vůči Kremlu kritického, stalo médium loajální.

Investoval i do technologií, díky svému byznysovému partnerovi Juriji Milnerovi dokázal často brzy odhadnout potenciálně ziskové investice. Spoluvlastní ruskou doménu Mail.ru a skrze ní ruskou sociální síť VKontakte a byl jedním z prvních zahraničních investorů do Facebooku či čínského Xiaomi, kde stále drží akciový podíl a předpovídá mu roli budoucího světového technologického giganta.

Facebooku pomohl investicemi v roce 2009, kdy měl Marc Zuckerberg problémy s financováním kvůli finanční krizi. Usmanov tehdy do firmy napumpoval přes 900 milionů dolarů (více než 20 miliard korun). Pět let pak ve Facebooku vlastnil podíl a v roce 2014 jeho prodejem vydělal přes stovky milionů dolarů.

V technologickém odvětví investoval i do Applu, Twitteru či LinkedInu a uvádí, že daroval více než 2,6 miliardy dolarů (58 miliard korun) na veřejně prospěšné zdravotnické a vzdělávací projekty.

Zmrazený majetek
Po ruském vpádu na Ukrajinu byl Usmanov jedním z oligarchů, které zasáhly evropské, americké i britské sankce. K nim se přidaly i kanadské, australské, japonské či švýcarské.

Německá vláda mu před třemi týdny zabavila 150 metrů dlouhou megajachtu Dilbar, kterou před šesti lety koupil za 600 milionů dolarů (13,5 miliardy korun). A to přesto, že ji vlastnil přes holdingovou společnost se sídlem na Maltě a plula pod vlajkou Kajmanských ostrovů.
Jedna z největších jachet planety procházela v hamburském přístavu od loňského října rekonstrukcí, tudíž ji Usmanov nedokázal odklonit například do Černé Hory, Dubaje nebo na Maledivy jako jiní oligarchové.

Německé loděnice Lürssen, které ji na zakázku stavěly přes čtyři roky, plavidlo označily za „jedno z nejsložitějších a nejnáročnějších, které kdy bylo postaveno, a to jak z hlediska rozměrů, tak i technologie“.

Koráb Dilbar, pojmenovaný po Usmanovově matce, je dále zajímavý tím, že se může pochlubit největším krytým bazénem uvnitř jachty na světě, dvěma heliporty, saunou, salonem krásy a posilovnou.
S výtlakem téměř 16 tisíc tun se také jedná o největší motorem poháněnou jachtu na světě, kterou obsluhuje posádka čítající až 96 lidí. Na palubě je 12 apartmánů.

Usmanova zabolí i britské sankce, protože ve Spojeném království vlastnil majetek v hodnotě 210 milionů liber (6,3 miliardy korun), který mu byl zmražen a byl mu zamezen vstup do země.
Perlou jeho tamního majetku bylo honosné sídlo Sutton Place poblíž města Woking jihozápadně od Londýna. 120 hektarů velké panství s tudorovským zámečkem z 16. století si pořídil v roce 2004. Jedním z předchozích majitelů byl i americký ropný magnát J. Paul Getty.

V severním Londýně mu pro změnu patří zámeček Beechwood House, který si koupil před patnácti lety za 48 milionů liber (1,4 miliardy korun).
Mimo to vlastní nemovitosti v Lausanne, Monaku, na Sardinii či v Mnichově.

Usmanovův tryskáč značky Bombardier je dále jedním z řady ruských letadel, která zůstala na letišti EuroPort na francouzsko-švýcarsko-německém rozhraní. Nejsou zabavená, úřady je ale nepustí do vzduchu.
Zůstal mu alespoň soukromý čtyřmotorový Airbus A340 v hodnotě dalších stovek milionů dolarů, který v civilním letectví dokáže přepravit zhruba tři stovky pasažérů. Usmanov jej však má pro osobní potřeby.

Airbus pojmenovaný po Usmanovově otci Bourkhan je registrován na ostrově Man a jeho poslední let byl zachycen jen pár dní po ruské invazi. 28. února odletěl z Mnichova do Taškentu, hlavního města Uzbekistánu.

Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) však upozorňuje, že na podstatnou část Usmanovova majetku zřejmě žádné sankce nedosáhnou. Oligarchův mluvčí pro The Guardian uvedl, že většina jeho britského majetku byla už před časem přesunuta do různých rodinných svěřenských fondů a nadací.

Ani to však nezabránilo britské vládě v jejich zmrazení. Západní státy nemohou skrze sankce jachty, letadla či vily vyvlastnit. I když je obstaví, stále oligarchům patří, jen s nimi v době zmrazení nemohou manipulovat či převádět vlastnictví.
Sportovní nadšenec
Usmanov je celoživotním šermířem, od roku 2008 byl i prezidentem Mezinárodní šermířské federace (FIE) a jejím velkým sponzorem.
Právě na stránkách šermířské federace označil zmrazení svého majetku za nespravedlivé a na post šéfa světového šermu rezignoval. „Využiji všechny dostupné právní prostředky, abych ochránil svou čest a pověst. Proto s okamžitou platností přerušuji výkon svých povinností předsedy Mezinárodní šermířské federace do doby, než bude obnovena spravedlnost,“ uvedl v prohlášení na stránkách FIE.

Oligarchovou další velkou vášní je fotbal. Jedenáct let vlastnil minoritní podíl v londýnském klubu Arsenal. Od roku 2007 až do roku 2018 v rámci jeho struktur sváděl bitvu s americkým podnikatelem a většinovým vlastníkem Stanem Kroenkem. Usmanov se spolu se svým obchodním partnerem Farhadem Moshirim skrze společnost Red & White Holdings snažil klub několikrát ovládnout.

Začínali na 14,65 % akcií, Moshiri posléze z klubu odešel a Usmanov postupně získal až 30procentní podíl. Fanoušci si jej oblíbili. V roce 2017, kdy od něj chtěl Kroenke jeho podíl vykoupit, dokonce horovali za jeho setrvání v majetkové struktuře klubu.
Čím dál horší vztahy mezi Ruskem a Západem nakonec ale přeci jen donutily Usmanova podíl v Arsenalu prodat a nezbylo mu nic jiného než jej předat právě Kroenkemu. Americký podnikatel mu za to v roce 2018 vyplatil necelých 700 milionů dolarů (15,5 miliardy korun).

Usmanov tudíž zvedl kotvy a záhy přesedlal k jinému anglickému fotbalovému týmu – Evertonu. V klubu z Liverpoolu má velký vliv skrze sponzoring svých firem USM Holdings, MegaFon a Yota. Ženský tým Evertonu měl na dresech loga Megafonu a Yoty a tréninkový areál mužského týmu se jmenoval USM Finch Farm.

Když však na něj Evropská unie uvalila sankce se zdůvodněním, že jde o „prokremelského oligarchu s obzvláště úzkými vazbami“ na prezidenta Vladimira Putina, klub 2. března oznámil, že s Usmanovovými společnostmi pozastavil sponzorské smlouvy.
Everton vlastní Usmanovův partner Moshiri. Britsko-íránský podnikatel v souvislosti se sankcemi skončil jako člen představenstva USM a klub se tak od Usmanova snaží odstřihnout.
Usmanovovy peníze se objevily i v ruské lize. Firma Metalloinvest se v roce 2008 stala sponzorem fotbalového Dynama Moskva.

Usmanov je autorem výroku: „Jsem pyšný na to, že se s Putinem znám. Že ho nemá nikdo rád, není jeho problém. Nemyslím si, že třeba Truman byl na celém světě po svržení atomové bomby na Nagasaki milován.“
Také bývá označován za jednoho z Putinových nejoblíbenějších oligarchů. I proto mohl v letech 2000-2014 vést Gazprom Investholding, dceřinou společnost státního plynového konglomerátu Gazprom.

Jeho manželka Irina Viner-Usmanovová je úspěšnou podnikatelkou a mimo jiné celý život trénovala ruské moderní gymnastky. Jednou z jejích nejúspěšnějších svěřenkyň byla olympijská vítězka Alina Kabajevová, kterou mohla seznámit s prezidentem Putinem.
Ze sankcionovaných oligarchů je Usmanov jedním z Putinových úplně nejbližších. Ruský vůdce mu naslouchá v byznysových otázkách a pověřuje ho řadou úkolů souvisejících s financováním ruského státu.

X X X

‚To jsou přesně momenty, o kterých jsem snila.‘ Jízda Fruhvirtové v Miami nekončí, čeká ji osmifinále

Šestnáctiletá Linda Fruhvirtová stále ohromuje tenisovou veřejnost. Na významném turnaji v Mialmi, jedním z těch největších hned po grandslamech, už dosáhla na osmifinále. Nad někdejší světovou jedničkou Azarenkovou vedla 6:2, 3:0, když běloruská hráčka utkání vzdala. Fruhvirtová se o postup do čtvrtfinále utká s nasazenou pětkou Španělkou Paulou Badosaovou.

X Viktoria Azarenková je šampionka, kterou jste jako malá sledovala v televizi. Jaké jsou dojmy z vašeho vzájemného zápasu, který neskončil úplně tradičně?

Je to nepopsatelné, je to úžasný a skvělý pocit. Dochází mi to pomalu a asi mi to dojde až v průběhu dalších dní. Vika je hráčka, kterou jsem sledovala v televizi, když vyhrála grandslamy a byla první na světě. Je neskutečné, že jsem proti ní měla šanci hrát a dokonce z toho zápasu vyjít jako vítěz.

VYJÁDŘENÍ AZARENKOVÉ

Azarenková po utkání uvedla, že kvůli problémům v osobním životě neměla na turnaji v Miami do nedělního utkání 2. kola s šestnáctiletou českou hráčkou Lindou Fruhvirtovou vůbec nastoupit. Nyní si chce od tenisu odpočinout.

X Řekla vám něco po konci, když vám přišla podat ruku, že už nebude pokračovat?

Ne, neřekla nic. Nevím, co s ní bylo, žádného zranění jsem si nevšimla.

X V zápase na velkém kurtu se vám dařila spousta věcí. Co zažíváte, když se vám podaří nějaká výměna?

To jsou přesně momenty, které jsou nepopsatelné a o čem jsem vždy snila - hrát proti takovým hráčkám na takových kurtech. Je to krásné a užívám si to.

X Jste ten typ, který má rád velká pódia?

Určitě. Když jsem byla mladší a koukala jsem se na hráčky v televizi, tak jsem si říkala, že to je to, kde chci jednou být. A určitě se mi to líbí.

X Jak vám pomáhají zkušenosti z akademie trenéra Patricka Muratogla a že vás nějakým způsobem hvězdy obklopují už delší dobu?

Určitě mi to pomohlo v tom, že už od mladého věku jsem se musela vypořádat s tlakem a očekáváním, hrála jsem mezinárodní turnaje, juniorské grandslamy mezi velkými hráči, nějaké jsem taky potkala.

X Teď vás čeká turnajová pětka Paula Badosaová. Jak se těšíte?

Moc se těším. Je to další zápas proti velké hráčce. Bude to na velkém kurtu a neměla jsem moc šancí, si takové zápasy zahrát, takže se na to těším a dám do toho všechno, abych mohla zase vyhrát.

X Jak dlouho vám zabere taktická příprava na zápas?

Když proti někomu hrajeme, tak koukneme na jeho video a zápasy. Podle toho pak posoudíme, co hrát a co nehrát. Hlavně se ale soustředím na sebe a hraji svoji hru.

X Máte v sobě od malička, že chcete zápasy vyhrávat sama?

Ano, to určitě. Už odmala jsem byla ta, kdo diktovala body. Nikdy jsem nebyla defenzivní hráčka, je to styl, co jsem budovala od mladého věku.

X K vám patří korálky a náramky. Jsou pro vás důležité?

Ano, jsem na ně zvyklá. Mívala jsem je jen na pravé ruce, pak jsem je přidala i na levou. Jsem na to zvyklá, náramky jsou taková moje věc, se kterou ráda hraju.

X Máte ještě nějakou maličkost, co vám pomáhá konkurovat těm nejlepším?

Není to žádné tajemství, ale tvrdá práce nejen mě, ale i lidí kolem. Je to hlavně zásluha rodičů, kteří se na tom podílí.

X Jaké to je, když se o takové úspěchy můžete podělit s tátou, který na kurtu také sedí?

Nepopsatelné. Asi jste to mohli vidět v televizi, ty pocity a emoce jsou krásné. Táta tam byl od začátku, cestoval se mnou skoro na všechny turnaje. Mrzí mě, že tu nemůže být mamka a ségra, ale jsou to krásné momenty, které mohu s tátou sdílet.

X Sledujete žebříček WTA, teď už se zcela jistě posunete do druhé stovky a budete mít jisté kvalifikace grandslamů. Vnímáte tu výhodu?

Ani jsem nevěděla, že se posunu tak vysoko. Určitě je ale cílem se posouvat výš a výš, abych se dostávala na takové turnaje a stabilně hrála proti takovým hráčkám. To je to, kde všichni chceme být.