Oznamovatel kauzy soudce Sováka neuspěl s dovoláním. Sedmileté vězení platí. Oznamovatel údajné korupční kauzy na Vrchním soudu v Praze neuspěl se svým dovoláním u Nejvyššího soudu. Bývalý, několikrát odsouzený, policista Ladislav Kirschner tak bude muset nastoupit sedmiletý trest za podvod. Duševně nemocný Ladislav Kirschner je klíčovou postavou vyšetřovatelů v kauze soudce Zdeňka Sováka. Podle zjištění České justice už Kirschnerův obhájce rozhodnutí napadl ústavní stížností.

Oznamoval údajnou korupci soudce Vrchního soudu v Praze Zdeňka Sováka a zároveň předával příteli soudce policejní peníze, které měly představovat část požadovaného úplatku. Oznamovatel a spolupracovník Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) – bývalý policista Ladislav Kirschner neuspěl se svým dovoláním u Nejvyššího soudu proti sedmiletému trestu za mřížemi kvůli podvodu.

Kirschner podle lékařů a znalců trpí léta vážnou psychickou chorobou. Soud kvůli tomu už před téměř dvaceti lety upustil od jeho výkonu trestu v délce čtyř a půl roku za vydírání a zneužití pravomoci veřejného činitele.
„Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2020 o dovolání obviněného L. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze takto: Dovolání obviněného L. K. se odmítá,“ stojí v anonymizovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu, které má Česká justice k dispozici.

Podle zjištění České justice už Kirschnerův obhájce rozhodnutí napadl ústavní stížností.
Kirschner byl vloni pravomocně odsouzen k nepodmíněnému sedmiletému trestu za podvod. Proti rozsudku podal dovolání, v uplatnil dovolací důvody v podle něj nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

„V rámci dovolacího důvodu poukázal obviněný na to, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2020, mu byl povolen odklad nástupu výkonu trestu odnětí svobody do doby vyhotovení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví interna a odvětví psychiatrie. A to z důvodu, že dovolatel trpí nevyléčitelnou duševní poruchou. Tato byla zjištěna již v předchozí trestní věci obviněného vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3, v níž bylo usnesením ze dne 25. 9. 2002 rozhodnuto o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody. Přesto v předmětné trestní věci nebyla v celém řízení posouzena otázka přípustnosti trestního stíhání. Je tedy nutné provést znalecké zkoumání obviněného ve vztahu k příčetnosti i schopnosti vnímat a chápat smysl trestního řízení, což je ovšem evidentně nad rámec dovolacího řízení,“ popisuje rozhodnutí Nejvyššího soudu Kirschnerem popsané dovolací důvody.

Obviněný Kirschner navíc namítl, že projednávané skutky nenaplňují znaky žádného trestného činu. „Odkázal na odůvodnění svého odvolání a s ním související přípisy založené ve spise, které tak „zahrnul do obsahu dovolání, a to v celém rozsahu. Vady rozhodnutí soudů obou stupňů spatřuje v: a) pominutí okolností svědčících ve prospěch obviněného, neúplnosti skutkových zjištění a nevypořádání se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, b) nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, c) nesprávném hodnocení důkazů, když oba soudy nižších stupňů k některým důkazům přihlédly a k některým nikoli,“ tvrdí Kirschner.

Soudy tak podle něj učinily, aniž by takový postup odůvodnily. „(Soudy)… …Nekriticky převzaly výpovědi poškozených, nezabývaly se rozpory mezi jednotlivými důkazními prostředky a pojaly skutkové závěry, k nimž neexistují důkazní prostředky. V jednotlivostech odkázal na argumentaci obsaženou v odůvodnění odvolání. Skutková zjištění jsou podle obviněného v extrémním rozporu s výstupy provedeného dokazování, čímž došlo k porušení principů spravedlivého procesu,“ tvrdil Kirschner.

Nejvyší soud v rozhodnutí zmiňuje, že ačkoli zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů a dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního řízení, měl obviněný s odkazem na judikaturu Ústavního soudu za to, že ve věci jde o extrémní nesoulad právních závěrů soudů s učiněnými skutkovými zjištěními, protože svoji vinu popíral. „Přitom závěry odsuzujícího rozsudku vychází z výpovědí poškozených, kteří se jej snažili kriminalizovat. Řádné objasnění věci bylo zmařeno též nevyhověním návrhům na provedení důkazů ve prospěch obviněného, resp. takovým důkazům nebyl připsán patřičný význam,“ stojí v rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze Kirschner.

„Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a rozhodl ´o zastavení trestního stíhání obviněného, event. o jeho zproštění obžaloby a o odkazu poškozených na občanskoprávní řízení´,“ lze se dále dočíst v dnes zveřejněném dokumentu.
Námitky nemohly obstát

V případě důvodu Kirschnerova dovolání považoval nejprve Nejvyšší soud za potřebné vyjádřit se k samotné koncepci dovolání. Ta je tvořena kromě generálně tvrzeného tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů nižších stupňů de facto odkazem na argumentaci uplatněnou obviněným v řízení odvolacím.
Tedy odkazem na obsah odvolání a s tím souvisejících přípisů obviněného. Povahu tohoto opravného prostředku reflektuje též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012 (publikované pod č. 46/13 Sb. rozh. tr.), podle kterého se Nejvyšší soud může v dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. „Z těchto důvodů dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stádiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně. Přitom přesně o takovou situaci se v dané věci jedná, neboť obviněný tvrzený dovolací důvod opřel téměř výlučně o argumentaci obsaženou v jeho odvolání, na niž ´odkazuje´. Nejvyšší soud tak vycházel na základě shora uvedeného z obsahu dovolání bez přihlédnutí k argumentaci, která nebyla přímo zakomponována do textu dovolání,“ vypíchl při rozhodování o kauze pravomocně odsouzeného podvodníka Kirschnera Nejvyšší soud.

„V tomto ohledu námitky obviněného, které uplatnil s poukazem na uvedený dovolací důvod, nemohly obstát. Jednalo se předně o jeho výhrady, jimiž zpochybňoval správnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů,“ konstatoval předseda senátu Nejvyššího soudu Vladimír Veselý.

Nejvyšší soud v tomto směru také připomněl, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.). Stejně tak je třeba odvolací námitky obviněného (byť dovolacím soudem nemohly být detailně posuzovány z důvodů uvedených výše) vnímat jako zamýšlenou podstatu jeho dovolací polemiky se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. „Měly-li být tyto námitky totožné, přičemž soudy se s těmito námitkami v předchozím řízení již náležitě vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002),“ stojí v odůvodnění rozhodnutí, sepsaném soudcem Veselým.

Soudy postupovaly správně

Soudy nižších stupňů podle Nejvyššího soudu zcela správně vycházely z uceleného řetězce důkazů svědčících o vině obviněného. „Ten tvoří zejména trestnou činnost podrobně mapující suma listinných důkazů, dokladující mj. zejména kontraktační historii obviněného i relevantní finanční toky a dispozici s finančními prostředky jak obviněným tak poškozenými, dále pak především obsahově totožné a co do věrohodnosti nezpochybněné obviněného usvědčující svědecké výpovědi celkem tří různých poškozených – J. M., J. J. a P. M. Tito popsali jednání obviněného shodně, ač se navzájem neznají, a těžko tak v korespondenci s důkazy dalšími (tj. důkazy listinnými i četnými svědeckými výpověďmi potvrzujícími podvodný charakter jednání obviněného vůči poškozeným – zejména A. M., D. E., R. K., popř. potvrzujících obviněným popírané převzetí finančních prostředků – zejména G. S., F. Š., T. J., M. H.) přisvědčit obecnému tvrzení obviněného, že se poškození pouze snaží jej kriminalizovat. V tomto ohledu lze plně odkázat na výše zmíněné pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů,“ napsal dále soudce Veselý.

Tvrzení extrémního nesouladu právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními podle Nejvyššího soudu dominantně obviněný Kirschner postavil na tom, že svou vinu popřel, přitom soudy vycházely z usvědčujících výpovědí poškozených. „Akceptace takové argumentace by ovšem ad absurdum znamenala, že nelze hodnocením důkazů dospět k závěru o vině obviněného, pokud ten uplatní ve své výpovědi trestnou činnost popírající stanovisko. Takový závěr samozřejmě není možný ani přípustný, když je třeba trvat na procesu hodnocení důkazů způsobem předvídaným v trestním řádu,“ osvětluje svoje rozhodnutí Nejvyšší soud. V tomto zákonném rámci se pak podle nejvyšší instance oba soudy nižších stupňů pohybovaly a zákonem vyžadovaným nárokům na hodnocení důkazů plně dostály.

Na těchto závěrech podle soudu ničeho nemění ani Kirschnerova námitka, že soudy nemohly zohlednit k návrhu obhajoby neprovedené důkazy, které mohly svědčit ve prospěch obviněného. „Návrhy na doplnění dokazování v hlavním líčení před soudem prvního stupně uplatněny nebyly, k tomuto došlo ze strany obviněného teprve u veřejného zasedání konaného před odvolacím soudem a o takových návrzích bylo procesně adekvátně rozhodnuto usnesením, podle kterého ve věci další důkazy prováděny nebudou. Ačkoli tedy explicitně obviněný nevznesl námitku tzv. opomenutých důkazů, tedy že by důkazy nebyly provedeny bez náležitého odůvodnění odvolacího soudu, přesto Nejvyšší soud doplňuje, že ani podle judikatury Ústavního soudu není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Obviněný se pak toliko obecně domáhá odlišného hodnocení důkazů v jeho prospěch s tím, že jaksi hypoteticky by takovému způsobu hodnocení důkazů mohly napomoci důkazy, které nebyly soudem akceptovány. V této konkrétní trestní věci, jak již bylo uvedeno, je však třeba učinit závěr o dostatečné šíři i intenzitě důkazního řízení, které je plně dostačující k přesvědčivému závěru o vině obviněného bez přetrvávajících důvodných pochybností,“ konstatuje předseda senátu Nejvyššího soudu.

Podle Vladimíra Veselého pak „dlužno dodat“, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. „Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje,“ pokračuje soudce Veselý.

Pokud by Kirschner svoji domněnku o existenci dovolacího důvodu spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení založil na polemice se skutkovými zjištěními soudů, tedy v tomto rozsahu bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než uvedeného v § 265b tr. ř., míní Nejvyšší soud.

„Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného bylo podáno dílem z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., dílem relevantně uplatněnými námitkami dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. naplněn nebyl. Proto dovolání jako celek odmítl,“ uavírá předseda senátu Nejvyššího soudu Vladimír Veselý.
Podle informací České justice si doposud někteří z účastníků řízení rozhodnutí nepřevzali.

Faksimile rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 v kauze Ladislava Kirschnera z roku 2002. Na základě tohoto rozhodnutí nenastoupil trest za vydírání.

Ladislav Kirschner byl přitom v minulosti sám několikrát odsouzen, a to za vydírání a podvod. Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) přes tyto skutečnosti Kirschnerovi svěřila jeden a půl milionu korun, který měl jako část požadovaného úplatku doputovat k soudci Sovákovi. Označené peníze předal Kirschner v rámci předstíraného převodu příteli soudce Sováka Milanu Bíbovi po tři čtvrtě milionu korun vloni v dubnu a v květnu. K soudci Sovákovi ovšem „policejní“ úplatek nedoputoval.

Kirschner byl třikrát odsouzen za páchání trestné činnosti, ve dvou případech vydírání, jednou podvod, a trpí údajně nevyléčitelnou psychickou chorobou s těžkými depresemi. Díky tomu se vyhnul vězení. Přes tuto závažnou diagnózu řídí automobil a působí jako jednatel dvou firem, jejichž náplní činnosti jsou služby soukromých detektivů a ostraha majetku a osob.
Jak zjistila Česká justice, expolicista se ze zdravotních důvodů vyhnul už prvnímu trestu. Vyplývá to z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 z roku 2002, které Česká justice získala na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Kirschner byl v roce 1997 pravomocně odsouzen k nepodmíněnému pobytu za mřížemi za vydírání a zneužití pravomoci veřejného činitele, kterého se dopustil jako policista elitního útvaru. Po vynesení rozsudku neustále žádal o odklad trestu ze zdravotních důvodů a soud mu po několika letech vyhověl. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

X X X

Biden a Putin se dohodli na další kontrole jaderných zbraní. Řešili i Navalného

Joe Biden v úterý poprvé jako americký prezident hovořil se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem. Po telefonu mluvili mimo jiné o smlouvě o kontrole jaderných zbraní Nový START, obě země se rozhodly ji prodloužit. Prezidenti řešili také otravu ruského opozičníka Alexeje Navalného i prosincový hackerský útok na americké úřady.

Biden s Putinem mluvil šest dní po nástupu do funkce. Podle Bílého domu vyjádřil znepokojení nad otravou a zatčením Navalného. Vedoucí představitel ruské opozice skončil v poutech po návratu do Ruska poté, co se z otravy zotavoval mimo zemi.
Biden se postavil za Tchaj-wan a varoval Čínu: Přestaňte na ostrov tlačit

Mezi tématy jednání obou hlav států byla kromě dohody Nový START a hackerského útoku také americká podpora Ukrajině, uvedla Bidenova mluvčí Jen Psakiová. Nový prezident dal najevo, že Washington bude podporovat Ukrajinu při ruské „agresi“. Kreml uvedl, že Putin podpořil „normalizaci“ americko-ruských vztahů.

Podle Psakiové se během rozhovoru probírala „řada citlivých témat“, například i zásahy ruské policie proti pokojným demonstrantům či údajná ruská nabídka odměn pro povstalce v Afghánistánu, o které loni v červnu informoval deník The New York Times.

O prodloužení smlouvy Nový START nejprve informoval ruský deník Kommersant. Zástupci obou zemí si podle jeho zdrojů vyměnili nóty, kterými smlouvu prodloužili o pět let bez jakýchkoli předběžných podmínek. Později zprávy potvrdil úřad ruského prezidenta.

Prohlášení Moskvy zdůrazňovalo zmíněnou dohodu omezující počet jaderných hlavic rozmístěných na nosičích. Biden a Putin byli údajně spokojeni s výměnou nót o prodloužení její platnosti. Ruský prezident také podle Kremlu poznamenal, že normalizace vztahů mezi USA a Ruskem je v zájmu obou zemí i mezinárodního společenství.

Podle agentury AP chtěl Biden dnešním telefonátem ukázat rázný odklon od vřelé rétoriky, kterou směrem k Putinovi často praktikoval bývalý prezident Donald Trump. Už o víkendu nová americká administrativa Rusko vyzvala, aby propustilo vězněného lídra opozice Navalného a s ním i tisíce lidí zatčených při protestech na jeho podporu. Psakiová poté uvedla, že Biden nevylučuje žádný scénář, pokud jde o reakci Washingtonu na zatčení prominentního Putinova kritika.

Smlouva, známá též jako START 3, byla podepsaná v roce 2010 v Praze a její platnost vyprší 5. února. Omezuje počet jaderných hlavic rozmístěných na nosičích na nejvýše 1 550 na každé straně.

Rusko dlouho navrhovalo prodloužit úmluvu bez předběžných podmínek či změn, ale vláda předchozího amerického prezidenta Donalda Trumpa se zahájením jednání čekala až do loňského roku a předložila řadu požadavků. Podle informací deníku The Washington Post americký zmocněnec pro jadernou problematiku strávil měsíce neúspěšným přesvědčováním Číny, aby se k dohodě připojila.

Smlouva o raketách z Prahy vyprší za pár dní, varoval šéf NATO

Moskva zahájila nová jednání s Washingtonem o prodloužení smlouvy 21. ledna, tedy den poté, co se prezidentského úřadu v USA ujal Joe Biden. V pondělí na téma prodloužení dohody telefonicky hovořili tajemník ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev s Bidenovým poradcem pro národní bezpečnost Jakem Sullivanem.

Rusko a Spojené státy v roce 2019 odstoupily od smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF) z roku 1987. Začátkem tohoto měsíce Moskva oznámila, že odchází od mnohostranné dohody o otevřeném nebi, která umožňuje účastnickým zemím kontrolní přelety nad územím dalších signatářských států. Své rozhodnutí zdůvodnila zejména tím, že USA od této úmluvy odstoupily loni.

Biden potvrdil závazky USA k NATO

Biden v úterý telefonoval i s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem, kterému potvrdil závazky Spojených států k principu kolektivní obrany. Prezident také šéfovi Severoatlantické aliance řekl, že je připravený spolupracovat s americkými spojenci při řešení řady společných bezpečnostních problémů, jako je Afghánistán, Irák a Rusko.
Podle Bidena je také důležité, aby se aliance zaměřila na nové hrozby, jako je klimatická změna a globální zdravotní bezpečnost.

Vztahy USA a jejich spojenců v NATO byly v posledních čtyřech letech napjaté. Bidenův předchůdce v Bílém domě Donald Trump mimo jiné kritizoval evropské členy aliance kvůli nízkým výdajům na obranu a zpochybnil i to, zda by USA přispěchaly na základě článku pět Severoatlantické smlouvy o kolektivní obraně na pomoc některému z členských států v případě jeho napadení.

X X X

JUDr. SOKOL, UNIE OBHÁJCŮ: ZBYTEČNĚ TVRDÉ TRESTY V DOBĚ COVIDU

Unie obhájců: Drakonické tresty v nouzovém stavu za bagatelní činy vzbuzují otázku, čeho má být dosaženo. Praxi udělování nepodmíněných trestů vězení v nouzovém stavu za krádeže v ceně desetikorun považuje Unie obhájců ČR za podivnou a ohrožující důvěru veřejnosti ve spravedlivé rozhodování soudu. Pokud nejde o rabování ani o ohrožení cíle nouzového stavu, není podle Unie jasné, čeho má být takovou represí dosaženo. Soudy rozhodují různě, NSZ jmenuje konkrétní činy.

První letošní stanovisko vydal prezident Unie obhájců ČR (UOČR) advokát Tomáš Sokol v pondělí 25. ledna 2021. Stanovisko je vyvěšeno na webu Unie.
Unie obhájců ve svém stanovisku vychází z informace v médiích, podle kterých soudy v ČR opakovaně ukládají přísné tresty za krádeže v cenách desetikorun nebo stokorun, a to s odkazem na nouzový stav, což je zvláště přitěžující okolnost.
Česká justice o těchto případech dlouhodobě informuje. Případ krádeže vibrátoru za 500 Kč naposledy ilustroval dvojí rozhodování soudu v těchto věcech. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že ke kvalifikaci činu nelze přistupovat bezmyšlenkovitě. Plzeňský odvolací soud se zabýval samou podstatou nouzového stavu. Podle soudu v ČR zatím nedošlo k situaci válečného stavu a nouzový stav byl přijat jen z preventivních důvodů. Naopak podle předsedy Nejvyššího soudu ČR Petra Angyalossyho přísnější tresty za drobné krádeže v době nouzového stavu odpovídají zákonu i okolnostem.

Krádež housky neohrožuje cíl nouzového stavu

Také Unie obhájců ústy Tomáše Sokola vidí praxi vysokých trestů za bagatelní činy jako ve válečném stavu za spornou: „Unie obhájců má jednak pochybnosti o tom, zda lze samotný fakt vyhlášení nouzového stavu považovat za okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, tedy za stav ohrožení, válečný stav, situaci živelní pohromy nebo jiné události ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nemíníme zpochybňovat, že epidemie korona viru sama o sobě ohrožuje zdraví lidí a jejich životy. Současně ale máme za to, že zmíněné drobné krádeže cíl sledovaný vyhlášením nouzového stavu nijak neohrožují a také je nelze považovat za zneužití tohoto stavu,“ uvádí Unie ve svém prvním stanovisku roku 2021.

„Je rozdíl mezi krádeží vibrátoru nebo několika housek v normálně fungujícím obchodě, byť v režimu nouzového stavu, tj. s omezeným počtem zákazníků, povinností zákazníků i zaměstnanců nosit roušky atd., a mezi rabováním v obydlích opuštěných v důsledku povodně. Z pohledu zmíněného zloděje vibrátoru, housek nebo láhve rumu, ale i z pohledu majitele obchodu, v němž ke krádeži došlo, je situace zcela stejná jako kdyby žádný nouzový stav vyhlášen nebyl,“ vysvětluje prezident unie Tomáš Sokol.

Unie: Přitěžující okolnosti neexistují

Podle respektovaného právníka je na místě otázka, čemu takový postup slouží: „Po tomto konstatování se nutně nabízí otázka, čeho má být dosaženo uložením poměrně přísného trestu, podle zmíněných médií trestu odnětí svobody, navíc nepodmíněného. Je nesporné, že trest by měl reflektovat konkrétní stupeň škodlivosti spáchaného skutku, která je dána jednak osobou pachatele a jednak okolnostmi případu. Jak již naznačeno, vyhlášený nouzový stav nic nemění na osobě pachatele ani na okolnostech, za kterých k drobným krádežím dochází. Lze mít tedy pochybnosti o tom, zda je splněna materiální podmínka pro kvalifikaci takového jednání jako jednání spáchaného za zvlášť přitěžujících okolností, když žádné takové okolnosti neexistují,“ uvádí ve stanovisku Unie obhájců.

„Unie obhájců samozřejmě respektuje nezávislost soudního rozhodování, ale i přesto považuje tuto praxi za nešťastnou a ohrožující důvěru veřejnosti ve spravedlivé rozhodování,“ uzavírá stanovisku Unie Tomáš Sokol.

Už v březnu roku 2020 vydalo na svém webu stanovisko k posuzování trestných činů za nouzového stavu Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ). Podle NSZ vyhlášení nouzového stavu odůvodňuje obecně přitěžující okolnost a tím vyšší trestní sazby v konkrétních situacích a jen u některých trestných činů. „Těmi jsou šíření nakažlivé lidské nemoci, ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty, krádež, zpronevěra, podvod, lichva a také šíření poplašné zprávy,“ informovala už loni v březnu Česká justice. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

Zadržení restauratérů bylo pokusem o zastrašení, říká iniciativa Chcípl PES

Iniciativa Chcípl PES, která podporuje živnostníky a bojuje proti podle ní chaotickým vládním nařízením, odsoudila sobotní zadržení majitele ústecké restaurace Veranda Radka Žďáreckého. Iniciativa má za to, že místo pomoci vláda podnikatele zastrašuje. I proto hnutí požaduje prošetření zákroku policie a odstoupení ministra vnitra.

Kvůli tomu, že restauratér nechal na protest proti vládním opatřením svůj podnik otevřený i v době, kdy je to oficiálně zakázáno, byl v poutech odvezen do cely předběžného zadržení. Tam strávil dvě hodiny a policisté ho propustili až poté, co se za něj postavili právě lidé z hnutí Chcípl PES. Ti nyní žádají prošetření zákroku policie a okamžité odstoupení ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD).

„Vláda svou neschopnost nahrazuje stále silnějšími represemi. Místo toho, aby podnikatelům podala pomocnou ruku a začala s nimi jednat, útočí na podnikatelský sektor a vyhrožuje. Extrémním případem byl právě sobotní zásah ve zdejší restauraci. Jsme přesvědčeni, že ministr Hamáček by za to měl převzít plnou zodpovědnost a rezignovat,“ sdělil právní zástupce iniciativy Chcípl PES Radek Suchý.

Podle něj došlo sobotním zákrokem v ústeckém podniku k fatálnímu a zcela bezprecedentnímu porušení trestního řádu a lidských práv.„Policie nemá na takto neadekvátní postup žádné právo. Budeme podávat stížnost na její postup a věříme v objektivní vyšetření celé kauzy,“ doplnil Suchý.

Nezatýkalo se jen na severu

Podle Davida Biksadského ze stejného hnutí policie v sobotu nezadržela jen majitele restaurací ze severu Čech.
Kmotr Benda asi slavil sám. Všichni hosté tvrdí, že v hotelu byli pracovně

„Víme celkem o čtyřech zadržených v republice. Postup policie byl koordinovaný, v reálném čase jsme sledovali, jak postupovala. Bereme to jako pokus zkusit zastrašit jednotlivé provozovatele. Chceme tímto vyzvat všechny hostinské a podnikatele, kdyby se dostali do stejné situace, ať nás okamžitě kontaktují. Vždycky je dostaneme ven,“ sdělil Biksadský.

Iniciativa Chcípl PES si nechala udělat právní rozbor, z kterého prý vyplývá, že majitelům, kteří nechají své podniky na protest otevřené i v době nouzového stavu, nehrozí žádný postih.„Vláda používá k řízení nouzového stavu krizový zákon, o který musí opírat svá nařízení. V něm ale není psáno, že pokud právnická osoba nebo OSVČ poruší vládní nařízení, stává se tím přestupek. Pokud tedy policisté do vašeho podniku přijdou, mohou vás informovat, že porušujete vládní nařízení, ale další jejich kroky už nemají právní oporu,“ upozornil za hnutí Jakub Olbert.

Zároveň podotkl, že po celé republice jsou desítky otevřených podniků.

Protesty budou přibývat

„Tímto chceme poděkovat hotelu Prince de Ligne na Teplicku, že se na ‚tajňačku‘ přidal ke Chcíplému psovi a spousta odvážných politiků ho v sobotu navštívila,“ řekl s nadsázkou zakladatel iniciativy a majitel pivovaru Malý Janek Jiří Janeček. Už vážnějším tónem ale dodal, že protestní aktivity hnutí budou i dál přibývat.

„Pokračujeme ve shánění podpisů na naše dvě petice, k dnešnímu dni je podepsalo dohromady přes 13 tisíc lidí. Posledním zdviženým prstem pak bude 14. února Valentýnský pochod s lampiony na Petřín. Až dosud byly naše akce velmi mírné, ať to byla cesta půllitrů od Strakovy akademie na Staroměstské náměstí nebo různé dopisy, v kterých jsme vládu vyzývali, aby s námi problematiku řešila. Dnes už je ale situace ve společnosti velmi vážná,“ upozornil.
„Dáváme nyní vládě čtrnáct dní čas, aby mlčela a přišla s programem, který podnikatelům opravdu pomůže. Přehmatů už bylo dost,“ vyzval Janeček.

David Biksadský pak upozornil sympatizanty iniciativy a majitele otevřených podniků, aby se vyvarovali fyzických či verbálních útoků proti příslušníkům policie, a to i na sociálních sítích.

„Tím je nepřimějeme k tomu, aby s námi spolupracovali nebo sami přemýšleli nad tím, zda jsou rozkazy, které dostávají, legální, či nelegální. Nepřítel, proti kterému bojujeme, je vláda a ne policie,“ dodal.
Zdroj: https://www.idnes.cz/usti/zpravy/restaurace-veranda-policie-zakrok-zadrz...

X X X

Ústavní soud zasáhl v případu rezignace z politické funkce kvůli nezákonnému trestnímu stíhání

K Obvodnímu soudu pro Prahu 2 vrátil Ústavní soud případ starosty, který rezignoval kvůli nezákonnému trestnímu stíhání. Soud pro Prahu 2 tvrdil, že starosta rezignoval dobrovolně. Pokud je trestně stíhán politik, nezbývá mu, než se vzdát funkce, příčinná souvislost je zjevná, uvedl Ústavní soud. Nemá být na svém jednání škodný ten, kdo jedná politicky kulturně, uvedl dále Ústavní soud v nálezu k ústavní stížnosti. Výkon funkce souvisí s morálkou a mravností. Trestně stíhaní politici jsou ve funkcích nežádoucí, vzkazuje Ústavní soud.

Mimořádně důležitý nález pro politiky ve funkcích vyhlásil v úterý 26. ledna 2021 Ústavní soud. Trestní stíhání politika, už nemusí pro příště zůstat bez náhrady újmy způsobené tímto stíháním. Tím je nejen ušlý zisk, ale také obtížné konec v politice, přičemž mezi stíháním politika a újmou je příčinná souvislost, vyplývá z nálezu Ústavního soudu.
Celý nález lze stáhnout zde.
Dodnes za svůj úspěch na svém webu vydávají trestní stíhání někdejšího starosty Jiřího Palusky aktivisté spolku Transparency International. Jiří Paluska po zahájení trestního stíhání v roce 2012 rezignoval z funkce starosty a posléze i z funkce člena zastupitelstva. Někdejší starosta Prahy 2 byl trestně stíhán dva roky za údajné zneužití pravomoci úřední osoby a porušování povinností při správě cizího majetku kvůli výstavě půdních bytů. V roce 2015 byl všech obvinění Vrchním soudem v Praze zproštěn.

Obvodní soud: Rezignoval dobrovolně, proto chybí souvislost

Podle odůvodnění Ústavního soudu poté po státu stěžovatel požadoval náhradu nákladů vynaložených na obhajobu ve výši 317 661 Kč. „Dále náhradu majetkové újmy ve výši 2 331 566 Kč. Jednalo se zejména o ztrátu na výdělku za dobu 38 měsíců, protože druhý den po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatel rezignoval na funkci starosty Městské části Praha 2. Na náhradě nemajetkové újmy za trestní stíhání trvající 38 měsíců se stěžovatel domáhal přiznání částky 3 800 000 Kč,“ cituje odůvodnění, co rezignace a obhajoba starostu stály.

Obvodní soud pro Prahu dvě stěžovateli přiřkl pouhých 66 tisíc korun, Městský soud v Praze zvedl částku na 152 tisíc korun. Dovolání Nejvyšší soud zamítl. Důvodem byl fakt, že starosta po zahájení trestního stíhání dobrovolně rezignoval:“ Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že to byl sám stěžovatel, kdo rezignoval na funkci starosty a k zániku funkce tak nedošlo v příčinné souvislosti s nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání stěžovatele,“ uvádí Ústavní soud.

ÚS: Místo sledování příčin a následků formální postup

S takovým hodnocením situace však Jiří Paluska v ústavní stížnosti nesouhlasil a nedostatek příčinné souvislosti, o který svá rozhodnutí soudy opřely, zpochybnil: „Stěžovatel konstatoval, že jeho ,dobrovolná´ rezignace byla výrazem akceptace určité politické kultury. V případě, že by nedošlo k zahájení trestního stíhání, stěžovatel by o své rezignaci neuvažoval. Veřejné funkce přitom zastával od roku 1990,“ stojí v nálezu Ústavního soudu.

Ústavní soud se v nálezu mimo jiné opřel o dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu: V rozsudku ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 237/2013, Nejvyšší soud vyložil, že ,je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další,“ stojí v nálezu.

Okolnosti rezignace po dvaceti letech jsou zásadní

Podle Ústavního soudu měly obecné soudy sledovat řetězec příčin a následků, avšak namísto toho rozhodly formálně. Podle Ústavního soudu je třeba zabývat se otázkou, čím byla starostova rezignace vyvolána a zda nebyla vynucena. Bývalý starosta před všem soudy tvrdí, že rezignací dostál zvyklostem politické kultury. „Není tedy pochyb o tom, že minimálně soud prvního stupně si byl vědom materiální souvislosti mezi zahájeným trestním stíháním a ukončením politické činnosti stěžovatele, tedy jeho rezignací.

Tato úvaha se však nijak nepromítla do posuzování příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním a způsobenou materiální škodou,“ stojí doslova v nálezu Ústavního soudu.
Podle Ústavního soudu jsou okolnosti rezignace zásadní: „Obecné soudy spatřovaly příčinu ukončení politické činnosti stěžovatele v jeho (dobrovolné) rezignaci na post starosty městské části, přičemž odhlédly od souvisejících okolností případu, které z takového jednání činí krok toliko formální. Podle Ústavního soudu jsou však zásadní okolnosti rezignace stěžovatele. Stěžovatel byl po více než dvacet let veřejně činnou osobou, v rozhodné době dokonce starostou městské části,“ uvádí v nálezu Ústavní soud.

ÚS: Funkce mají vykonávat nadaní důvěrou s morálním kreditem

„Snad je možné stále konstatovat, že výkon politické funkce úzce souvisí s dodržováním určitých morálních a mravních pravidel. S důvěryhodností politika. Stát zahájením trestního stíhání zasáhl stěžovatele na místě pro něj nanejvýš citlivém, zpochybnil jeho důvěryhodnost. Ta je přitom rozhodná pro další působení ve veřejné funkci či obecně v politice. V takovém případě se však stát nemůže zprostit své odpovědnosti za vzniklou škodu, neboť zpětné nabytí důvěry bývá, když ne nemožné, tak přinejmenším velmi obtížné,“ vysvětluje svoje stanovisko Soud.

Podle Ústavního soudu morálnímu politikovi, který je trestně stíhán, nezbývá, než rezignovat: „Vztah mezi politikem a občanem/voličem je do značné míry založen na důvěře, která jde ruku v ruce s morálními hodnotami, uplatňovanými v té které společnosti. Pokud dojde k zahájení trestního stíhání, je zpravidla morální apel na politika natolik intenzivní, že mu nezbývá, než se výkonu veřejné funkce vzdát, a to aniž by musel být odvolán. Ve své podstatě se jedná o akt vyvození osobní odpovědnosti, který plyne z obecného požadavku na to, aby veřejné funkce vykonávaly osoby s určitým morálním kreditem a nadanými důvěrou občanů,“ uvádí se v nálezu.

„Pokud stěžovatel naznal, že je v souladu s politickou kulturou, aby v případě zahájení jeho trestního stíhání rezignoval na výkon veřejné funkce, lze mu to jen stěží přičítat k tíži. Nejedná se o ´pouhé´ politické gesto. S ohledem na důvěru občanů v systém zastupitelské demokracie jde o gesto natolik zásadní, že by jej právo, co by jeden z normativních systémů, nemělo přehlížet. Pokud stěžovatel jednal v souladu se zásadami politické kultury, ,neměl by být na svém jednání škodný´, resp. neměl by se nacházet v horším postavení, než kdyby se těchto pravidel nedržel,“ uvádí v nálezu doslova Ústavní soud.

ÚS: Trestně stíhaní politici jsou ve funkcích nežádoucí

Poté Ústavní soud vyslal vzkaz všem politikům, kteří jsou trestně stíhaní, ale naopak zůstávají ve funkci: „Viděno z jiného úhlu pohledu, tímto přístupem by byl politikům poskytnut silný argument, proč mají (musí) ve své funkci setrvat i přesto, že je proti nim zahájeno trestní stíhání. Takový přístup k věci však považuje Ústavní soud, z pohledu zachování důvěry v základní demokratické hodnoty, za nežádoucí,“ uvádí doslova Ústavní soud v nálezu k ústavní stížnosti Jiřího Palusky.
Ústavní soud v nálezu zrušil usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Městského soudu v Praze Obecné soudy se více podmínkami odpovědnosti za škodu nezabývaly, je přesvědčen Ústavní soud: „Nyní, vázány právním názorem Ústavního soudu, mohou své úvahy v tomto směru případně rozvinout,“ uzavírá nález senát vedený soudcem Tomášem Lichovníkem. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí ministerstva vnitra, které odmítlo udělit azyl čínské křesťance

Městský soud v Praze (MS) na začátku ledna vyhověl žalobě čínské křesťanky, která do České republiky uprchla před pěti lety. Ministerstvo vnitra v roce 2018 zamítlo její žádost o udělení azylu, o který požádala z důvodu pronásledování pro svou víru ve své vlasti. Podle ministerstva však byla její žádost nedůvěryhodná.

Žalobkyně, občanka Čínské lidové republiky, požádala o udělení mezinárodní ochrany v říjnu roku 2015, a to z důvodu perzekuce z náboženských důvodů. V žádosti uvedla, že je křesťanského vyznání, konkrétně vyznává víru hnutí Zhao hui (Křičící), přičemž nebyla nikdy politicky aktivní.

Kvůli víře se měla dostat celá její rodina do problémů, ona sama byla nucena přerušit studium na univerzitě. Popsala, že všichni se neustále se obávali sledování ze strany čínské vlády. Ta podle ní vyhlašuje odměnu za ohlášení křesťanů, víru tak musí křesťané tajit, neboť jsou v Číně zatýkáni a mučeni.

Sama prý byla vystavena psychickému nátlaku, šikaně ze strany učitelů, ale i pokusu o znásilnění. Její rodiče měli být vydíráni zkorumpovanými policisty, vězněni a vystaveni úřední šikaně, kdy jim například nebyl zaveden vodovod.
Ministerstvo její žádost v roce 2018 zamítlo. A to hned z několika důvodů. Předně mělo pochybnosti o důvěryhodnosti žalobkyně a také o tom, že vůbec byla pronásledována. „Žalovaný na základě svého špatného postupu dovodil, že žalobkyně pouze využila znalostí o problematice pronásledování některých náboženských menšin v Číně, aby svými tvrzeními vygradovala svůj azylový příběh a vytvořila údajné obavy z návratu do vlasti, přestože sama ve skutečnosti ve své vlasti ohrožena nikdy nebyla,“ popisuje se v rozhodnutí soudu postoj ministerstva vnitra.

Otázky ohledně víry

Žadatelka se však nevzdala a podala správní žalobu, které na začátku ledna vyhověl Městský soud v Praze.
Podle soudce Kamila Tojnera, který věc rozhodoval, se předně ministerstvu nepodařilo popřít náboženské přesvědčení žadatelky, neboť ta v pohovoru odpověděla na všechny položené otázky ohledně víry a znalostí Bible.

Dále je podle soudce zřejmé, že si ministerstvo opatřilo podklady svědčící o tom, že příslušníci náboženského hnutí Křičících, k němuž se žadatelka hlásí, mohou mít v Číně opravdu pro svou víru problémy. Příslušníci hnutí, které bylo založeno ve třicátých letech 20. století a v Číně je zakázáno coby „zlá sekta“, jsou totiž podle podkladů ministerstva v Číně opravdu pronásledováni a zatýkáni.

I přesto ale dospělo ministerstvo k závěru, že žadatelka pronásledována nebyla. Respektive, že její obtíže nedosahovaly intenzity pronásledování požadované zákonem o azylu. Jakkoli se tedy žadatelka dostala do nepříjemných situací, nejde podle úředníků o pronásledování. S takovým závěrem ovšem soudce Tojner nesouhlasí.

„Žalovaný v tomto ohledu pochybil především tím, že se zaměřil pouze na zkoumání možného pronásledování žalobkyně pouze v minulosti a naopak zcela pominul zkoumat možnou hrozbu pronásledování do budoucna, tedy zda by žalobkyně mohla být pronásledována při svém návratu do vlasti, i kdyby v minulosti dříve pronásledována nebyla, a to i přesto, že mu bylo známo, že situace některých náboženských skupin není v Číně dobrá. Odůvodnění žalovaného tak je vnitřně rozporné, neboť žalovaný na jednu stranu konstatuje, že žalobkyně nebude ve vlasti čelit pronásledování, zároveň však připouští, že situace příslušníků církve Zhao hui v Číně je špatná, přičemž nelze dle něj vyloučit, že žalobkyně patří právě do této ohrožené skupiny,“ napsal v lednovém rozhodnutí soudce.

V Číně dochází k represím vůči křesťanům

Ten také ministerstvu vytkl, že žadatelkou uvedené potíže značně bagatelizovalo. Například nijak blíže nezkoumalo její tvrzení, že byla v pěti letech znásilněna, aniž by to ovšem rodina ze strachu z represí státní moci nahlásila. Soud také odmítl úvahu úředníků, že se žadatelka mohla v rámci Číny přestěhovat tam, kde by pronásledována nebyla. Podle soudce je ovšem zřejmé, že v Číně dochází k represím vůči křesťanům na celém jejím území. „Za takového stavu věci není tedy vůbec zřejmé, na základě jakých informací se žalovaný domnívá, že by tak v některém místě Číny být nemělo, či dokonce dovozuje existenci jakéhosi fiktivního bezpečného území,“ konstatuje se v rozhodnutí.

Soud také odmítl závěr ministerstva, které vyslovilo pochybnosti nad celkovou důvěryhodností žadatelky. Důvodem bylo, že měla opakovaně uvádět úřadům nepravdivé údaje, dále že z Číny vycestovala bez problémů, v rámci organizované skupiny, a o mezinárodní ochranu nepožádala hned po příletu.

Soud proto ministerské rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost a vrátil ho úředníkům k novému rozhodnutí. „Žalovaný v dalším řízení odstraní nedostatky, které mu soud vytkl tímto rozsudkem. Hrozbou pronásledování žalobkyně se bude zabývat i z prospektivního pohledu, tedy posoudí, zda žalobkyni hrozí pronásledování po jejím návratu do vlasti, a to jednak pro její příslušnost k náboženské skupině Zhao hui, jednak jako neúspěšné žadatelce o mezinárodní ochranu z náboženských důvodů.

Při posuzování těchto otázek bude žalovaný vycházet z aktuálních a relevantních podkladů. Na základě řádně zjištěného skutkového stavu se vyjádří k věrohodnosti tvrzení žalobkyně,“ uvedl soudce Tojner.
Ten se v rozhodnutí opakovaně odkázal na předchozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS), který zrušil několik rozhodnutí krajských soudů, které naopak podobným ministerským argumentům přisvědčily.

Případ čínských křesťanek a křesťanů usilujících o azyl v Česku začal před pěti lety, kdy přes 70 Číňanů podalo žádost o udělení azylu. Ministerstvo ale vyhovělo pouze osmi z nich. Někteří pak odjeli zpět do Číny. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Nejvyšší soud přezkoumá trest pro Afričana za znásilnění na Litoměřicku

Nejvyšší soud (NS) přezkoumá verdikt nad Afričanem, jenž si má odpykat čtyři roky ve vězení za znásilnění nezletilé dívky na Litoměřicku. Před několika dny soud obdržel dovolání. O většině dovolání v trestních kauzách soud rozhoduje za několik týdnů, maximálně měsíců.

Abdalláh Ibráhím Diallo, jenž se narodil v Libyi, neúspěšně žádal o azyl v Německu, kde byl třikrát trestán. Do Česka přijel vlakem. V červnu 2019 po poledni na silnici u obce Lukavec zezadu uchopil za rameno patnáctiletou dívku, povalil ji do trávy a znásilnil. Při odchodu jí odcizil mobilní telefon.

Za znásilnění a krádež hrozilo cizinci až 10 let vězení. Okresní soud v Litoměřicích mu uložil dva roky vězení a také ústavní léčbu kvůli psychickému onemocnění. Krajský soud v Ústí nad Labem trest zpřísnil na čtyři roky.

Pachatel je podle pravomocného verdiktu trestně odpovědný, i když čin spáchal ve stavu zmenšené příčetnosti. Jeho ovládací schopnosti byly podle znalců v době skutku snížené, ale nikoliv vymizelé.
Cizince usvědčily výpovědi nezletilé a svědků. Při procesu uvedl, že si na událost nepamatuje. Jeho vyjadřování před soudem bylo často nesrozumitelné či zmatené.

X X X

POSLANEC VOLNÝ NA JEDNÁNÍ S POSLANCI CHCE MÍT ADVOKÁTA

Volného prý bombardují tisíci žádostmi o přátelství, stane se youtuberem. Nezařazený poslanec Lubomír Volný, který minulý týden ve čtvrtek okořenil jednání Sněmovny přetahovanou o mikrofon s předsedajícím, dostává prý stovky až tisíce žádostí o přátelství na sociální síti. Musí je však odmítat, protože dosáhl hranice maximálního počtu přátel. Pro zlepšení komunikace se svými příznivci se hodlá také stát youtuberem.

„Mám stovky, možná i tisíce, já nevím, žádostí o přátelství na svém soukromém profilu. Ale protože jsem dosáhl hranice pěti tisíc přátel, tak už tam nikoho nemohu přijmout. Omlouvám se,“ oznámil Volný na Facebooku. Zároveň svoje fanoušky vyzval k tomu, aby mu jeho stránku přinejmenším „olajkovali“.

Zdvižený palec má od 27 tisíc lidí. O osm tisíc lidí víc jeho stránku sleduje, což jim umožňuje být o poslancově počínání informováni „živě“, když něco vysílá. To učinil nyní i v případě projednávání jeho případu ve sněmovním výboru, který jej za potyčku s kolegy u předsednického pultu, kázeňsky potrestá zřejmě odnětím jednoho měsíčního platu.

Incident vyvolal značnou pozornost a kritiku nejen ze strany politiků. Předseda Sněmovny Radek Vondráček dokonce volného v týž den vykázal ze sálu. Volný se na sociální síti ospravedlňoval. Jeho příspěvek pod názvem Jak to bylo, který trval 14 minut, měl skoro 300 tisíc zhlédnutí. Téměř 11 tisíc lidí mu ho „olajkovalo“, a přes tři tisíce sledujících to označilo za „super“, k čemuž se vztahuje piktogram srdce.

„Zfackoval bych je všechny“

„Obdivuji,že na to máte nervy, já bych je tam zfackoval všechny, nedal bych to!! Díky moc p. Volný, nedejte se...půjdou po Vás!!“ reagoval jeden z jeho fanoušků.

Oni napadli mě, míní poslanec Volný. Po šarvátce je podezřelý z výtržnictví

Pražská policie Volného prověřuje pro podezření z výtržnictví. Poslanec již v pátek řekl, že sám chce podat žalobu na ty, kteří jej podle jeho mínění napadli.
Sněmovna ve čtvrtek jednala o prodloužení nouzového stavu kvůli nemoci covid-19. Volný při svém vystoupení na jejím plénu nemluvil k věci a předsedající Tomáš Hanzel z ČSSD ho upozornil na to, že mu vypne mikrofon. Když to udělal, Volný přišel mluvit přímo na místo předsedajícího a Hanzel se ho snažil odstrčit. Předsedajícímu přišli pomoci další poslanci ČSSD. Po kratší strkanici Volný místo v doprovodu ochranné služby policie opustil.

Volný, který se na Twitteru označuje za „kontradžihádistu, civilizacionistu, obdivovatele přímé demokracie“ a člověka, který „věří kolektivní inteligenci lidu“, v posledním příspěvku také řekl, že se z něho stane youtuber. V novém formátu chce přicházet s kratšími sděleními. Alespoň jednou týdně chce však mít delší příspěvky, na nichž by zodpovídal na dotazy svých fanoušků.