Představitelé českého soudnictví ostře zkritizovali návrh, z nějž chce ministerstvo spravedlnosti vycházet při rekodifikaci civilního procesního práva. Na konferenci v Senátu označili současnou podobu věcného záměru civilního řádu soudního za nemoderní, neúplnou, ryze teoretickou a neopravitelnou. Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (ANO) řekl, že ho kritika mrzí, a soudcům slíbil další debatu nad návrhem. Jeho úřad prý nebude usilovat o přijetí nového civilního řádu v tomto volebním období.

Teze k právní normě, která má nahradit mnohokrát novelizovaný občanský soudní řád z roku 1963, připravila za Kněžínkova předchůdce Roberta Pelikána (ANO) pětičlenná skupina právníků. Místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala situaci přirovnal k tomu, jako by metodiku k operacím napsal lékař, který nikdy neoperoval, a ti, kteří operují denně, by se těmito pravidly museli řídit. Zároveň ale zdůraznil, že současný ministr za návrh nemůže.

Fialovi i dalším představitelům justice vadí, že si tvůrci návrhu v první řadě nezpracovali důkladnou analýzu toho, co ve stávajícím procesu funguje a nefunguje, a nestanovili si parametry toho, čeho vlastně chtějí dosáhnout. „Stávající cesta je špatná, protože nezačíná na začátku, ale uprostřed. Návrh věcného záměru se týká jen sporného civilního procesu, vůbec se nedotýká zvláštních řízení soudních ani exekucí a insolvencí. Nezabývá se doručováním soudních a vůbec úředních písemností,“ připomněl. Nový předpis by měl být podle něj komplexní a zahrnout všechny aspekty od porušení práva přes soudní řízení až po nápravu práva.

Také ústavní soudce Jaromír Jirsa si přeje, aby jediný zákon přirozeně propojil a dokonale na sebe navázal nalézací, odvolací, insolvenční, exekuční, případně i dědické řízení. Chci nový procesní předpis, ale nerad bych, aby byl uspěchaný,“ řekl. „Proces musí být moderní, svižný, light – odtučněný od různých upachtěných postupů, kterým se soudci musí věnovat takřka na každém kroku,“ podotkl.

Kněžínek dnes činnost rekodifikační skupiny vedené akademikem Petrem Lavickým bránil. „Ministerstvo vykonalo velký kus práce na tom, aby se rekodifikace rozjela. Je pravdou, že pracovní tým pracoval v poměrně malém kroužku, ale kdyby ne, tak by nikdy žádný výstup přijat nebyl,“ uvedl. „Proto mě mrzí kritika, že nic nebylo konzultováno, že je to dílo příliš akademické a odtržené od reality,“ doplnil s tím, že návrh je „výstupem pro další debatu“, práce na něm neskončily a bude nutné vytvořit jeho další části.

„Předložený materiál není způsobilým, abychom na jeho základě vedli další debaty. Jeho užitečnost spatřuji v tom, že nám ukázal cestu, kudy se rozhodně dát nemáme,“ reagoval Petr Šuk z Nejvyššího soudu. Jeho kolega Zdeněk Krčmář připomněl pohádku Járy Cimrmana, která u dětí propadla. „Ministerstvo spravedlnosti by mělo zpozornět, protože věcný záměr civilního řádu soudního propadl zejména u soudců,“ glosoval. Předseda středočeského krajského soudu Ljubomír Drápal pak návrh označil za remake předpisů z 19. století, který by se hodil do muzea kuriozit.

NS ZAMÍTL PELIKÁNOVU STÍŽNOST NA BIS A RITTIGA

Nejvyšší soud zamítl stížnost, kterou v květnu podal tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) kvůli kauze vyzrazení utajované zprávy BIS. Na dotaz to uvedla Maja Dangal z tiskového oddělení ministerstva. Stížnost pro porušení zákona směřovala v neprospěch obžalovaných, tedy i lobbisty Iva Rittiga či Jany Nečasové (dříve Nagyové). Exministrovi kromě jiného vadilo, že pražský vrchní soud zpochybnil použitelnost klíčového důkazu – odposlechů z hotelu Ventana.

„Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podanou stížnost pro porušení zákona zamítl, protože shledal, že zákon porušen nebyl,“ sdělilo ministerstvo bez dalších podrobností.

Vedle Rittiga a bývalé šéfky premiérského kabinetu Nečasové jsou v kauze obžalováni také Rittigův právník David Michal a někdejší poradce ministra zemědělství Tomáš Jindra. Pražský městský soud původně prvním třem obžalovaným uložil podmíněné tresty, odvolací senát vrchního soudu ale následně verdikt zrušil, takže případ se bude znovu řešit v hlavním líčení. Jak vyplývá z justiční databáze, městský soud nařídil nové projednání na 27. prosince.
Mluvčí pražského městského soudu Markéta Puci zatím nechtěla rozhodnutí Nejvyššího soudu rozvádět. „Věc nemůžeme komentovat, protože jsme usnesení ještě nerozeslali všem účastníkům řízení,“ vysvětlila.

Vrchní soud zpochybnil přípustnost odposlechů z hotelu Ventana kvůli tomu, že policie záznamy pořídila při prověřování jiného případu – konkrétně činnosti někdejšího náměstka pražského vrchního státního zástupce Libora Grygárka. Kauza kolem zprávy BIS byla později vyloučena k samostatnému řízení, protože se nacházela v pokročilejší fázi než zbytek šetření. Pelikán ve stížnosti mimo jiné připomněl obecnou zásadu, podle níž smí za důkaz v trestním řízení sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, pokud trestní řád nestanoví opak.

Pelikán zkritizoval i to, že vrchní soud věc vrátil k novému projednání, přestože si mohl doplňující důkazy obstarat a provést sám. Postup vrchního soudu tak byl podle exministra „svévolný a de facto nezákonný“.

Obžaloba tvrdí, že Rittig se v roce 2012 dověděl od Nečasové a tehdejšího ministra zemědělství Petra Bendla, že premiér Petr Nečas (ODS) dostal utajený materiál. Lobbista dovodil, že se týká právě jeho, a proto poslal svého právníka na schůzku s Nečasovou, která právníkovi podle obžaloby obsah zprávy sdělila. Rittig pak údajně mohl učinit kroky k zakrytí svého vlivu na státní orgány, státní instituce a společnosti s majetkovou účastí státu.

Nečasová i Rittig čelí obvinění i v dalších kauzách. Někdejší vysoká úřednice je souzena v případu tzv. trafik pro poslance ODS a za krácení daní z luxusních darů. Kvůli údajnému zneužití Vojenského zpravodajství byla nepravomocně potrestána dvouletou podmínkou a pětiletým zákazem činnosti ve vedoucích funkcích státní správy. Rittig je obžalován v souvislosti s tunelováním firmy Oleo Chemical a v případu jízdenek pro pražský dopravní podnik.

VLÁDA ZAVÁDÍ TRESTNÝ ČIN POUŽITÍ MAJETKU Z ROZPOČTU EU

Vláda na jednání schválila novelu zákona o státním zastupitelství, do které byla naroubována ustanovení o evropském žalobci a evropském pověřeném žalobci. Současně schválila novelu trestního řádu a trestního zákona, kterých se toto nové trestní právo existující vedle národních trestních systémů dotklo. Novely byly využity rovněž ke zpřísnění některých stávajících ustanovení všech třech zákonů. Zavádí se nový způsob komunikace státních zástupců a další informační povinnost policie.

Dnes dopoledne o tom po svém jednání informovala vláda. Podle usnesení vláda schválila na návrh ministra spravedlnosti a předsedy Legislativní rady vlády „návrh zákona, kterým se mění zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony“.

Státní zástupci budou mít ztížené informování

Nikoli bezvýznamnou změnu v této souvislosti navrhlo ministerstvo spravedlnosti v zákonu o státním zastupitelství § 12g, kdy napříště budou muset všichni státní zástupci při vzájemné komunikaci v rámci soustavy zdůvodňovat, proč žádají informaci. Přibývá rovněž ustanovení, podle kterého státní zastupitelství jinému úřadu informaci neposkytne. Původně zamýšlené ustanovení pro evropského žalobce se dotkne nakonec všech státních zástupců:
Změna zákona o státním zastupitelství – Poskytování informací 12 g:

(1) Státní zastupitelství si vzájemně poskytují informace, které potřebují k plnění svých úkolů; má-li být informace poskytnuta na žádost, v žádosti o poskytnutí informace se vždy uvede důvod vyžádání informace. Informací se pro tyto účely rozumí údaje o postupu státního zastupitelství při výkonu jeho působnosti v určité věci a údaje, které v této souvislosti státní zastupitelství zjistilo. S právem vyžadovat informace není spojeno právo jakkoliv zasahovat do postupu ve věci, v níž se informace vyžadují, nejde-li současně o výkon dohledu nebo o výkon oprávnění nejvyššího státního zástupce podle tohoto zákona.

(2) V trestním řízení se informace podle odstavce 1 po nezbytně nutnou dobu neposkytne, lze-li důvodně předpokládat, že by její poskytnutí ohrozilo podstatné národní bezpečnostní zájmy, průběh trestního řízení nebo bezpečnost osob. O dočasném neposkytnutí informace sepíše státní zastupitelství, které by informaci mělo poskytnout, záznam, který založí do spisu.

Zavádí se čin neoprávněné použití majetku z peněz EU

Ke zpřesnění i ke zpřísnění dochází na návrh ministerstva spravedlnosti také v trestním zákoníku, konkrétně v popisu skutkové podstaty trestného činu „poškození finančních zájmů Evropské unie“. Nově vzniká trestný čin „neoprávněné použití majetku pořízeného z rozpočtu EU nebo z rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem“.
Změna trestního zákoníku § 260 – Poškození finančních zájmů Evropské unie:

(1) Kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje anebo zatají doklady nebo podstatné údaje, a tím umožní neoprávněné použití nebo zadržování finančních prostředků pocházejících z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu nebo umožní neoprávněné použití nebo zadržování majetku pořízeného z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.

(2) Stejně bude potrestán, kdo neoprávněně použije finanční prostředky pocházející z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem, majetek pořízený z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo zmenší zdroje některého takového rozpočtu.

Proti evropskému žalobci není možno podat stížnost

Co se týče nové instituce v českém právním řádu – evropského žalobce a evropského pověřeného žalobce, Česká justice o zavedení této funkce, příslušnosti žalobce a soudu a jeho vysoké míry nezávislosti na národní soustavě státního zastupitelství i silnému oprávnění už informovala.

O vysoké míře nezávislosti například svědčí fakt, že proti evropskému žalobci nebude možné podat stížnost kromě stížnosti na jeho chování, jak plyne z novelizovaného §16b zákona o státním zastupitelství. „(1) Každý je oprávněn podat stížnost na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství nebo na nevhodné chování státních zástupců, vyšších úředníků a ostatních zaměstnanců státního zastupitelství; proti evropskému pověřenému žalobci lze podat pouze stížnost na nevhodné chování.“

Na rozdíl od národních státních zástupců, kteří jsou kárně odpovědní, evropský žalobce tuto odpovědnost ponese podle zvláštního ustanovení: „Státní zástupce je odpovědný za kárné provinění. Státní zástupce jmenovaný do funkce evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce je odpovědný za kárné provinění v případech, ve kterých to nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce umožňuje; ustanovení této části se na státního zástupce jmenovaného do funkce evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce použijí obdobně,“ uvádí se v novele zákona o státním zastupitelství.

Naopak z novely trestního řádu § 265 plynou vysoká oprávnění evropského žalobce, který například bude moci podat dovolání proti rozhodnutí národního soudu: „Dovolání mohou podat: b) příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, pokud veřejnou žalobu před soudem zastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce.“
Informační povinnost pro polici.

Evropský žalobce dále navrhuje soudu použití agenta, vazbu, zajištění majetku či náhradní hodnoty, zákaz vycestování a vykonává dozor na zákonností trestního řízení stejně jako národní státní zástupce.

Nová povinnost čeká i policisty, kteří budou muset informovat státního zástupce „o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, u něhož by Úřad evropského veřejného žalobce mohl vykonat svou pravomoc v souladu s čl. 22 a čl. 25 odst. 2 a 3 nařízení Rady (EU) 2017/1939.“

Plat evropského žalobce má být vyšší než plat národního nejvyššího státního zástupce a má č 290 tisíc korun měsíčně, informovala rovněž již dříve Česká justice. Irena Válová, ceskajustice.cz

SOUDCI VAROVALI PŘED HROMADNÝMI ŽALOBAMI

Před vyvoláním dalšího selhání justičního systému nepřipraveným, nerozumným a nepromyšleným zavedením zákona o hromadných žalobách varovali zástupci soudců. Soudní funkcionáři jako příklad selhání použili insolvenční zákon a exekuce. Na sympoziu se k tématu vyjádřili soudní funkcionáři Luboš Dörfl a Jiří Grygar. Divili jsme se exekucím, po nich insolvencím, můžeme se divit i hromadným žalobám.

Kolektivizace nároků jako dobrý nástroj na straně jedné, ale dosavadní tragická zkušenost s dobrými nápady v justici na druhé straně vah vyvolala u soudců vystupujících minulou středu na sympoziu o hromadných žalobách více otázek, než odpovědí. Návrh zákona o hromadných žalobách by mělo ministerstvo spravedlnosti předložit v březnu 2019, jak již Česká justice souvislosti se středečním sympoziem informovala.

Z pohledu soudce je záměr zákona o hromadných žalobách dobrý nápad pro to, aby se soudy zabývaly organizovaným a definovaným způsobem kolektivními nároky, kolektivizace nároků je dobrý nástroj, uvedl v úvodu svého vystoupení předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem Luboš Dörfl. „Na druhou stranu máme v justici velmi mnoho negativních zkušeností s dobrými nápady,“ dodal soudce, který jako příklad uvedl nečekaných 34 000 návrhů insolvence po schválení insolvenčního zákona.

Stotisícová žaloba bude ležet u soudu měsíce

Podle jeho dalších slov pokud chceme mít efektivní nástroj ochrany práv, je nutno správně nastavit systém, tedy vymezit přípustnost či použitelnost principů opt-in a opt out. Další věcí jsou podle něho procesní pravidla. Otázkou ovšem zůstává, zda bude mít soudce na hromadnou žalobu, u které lze očekávat její obrovský rozsah, vůbec čas, když každý soudce už dnes „řeší sto věcí“. „U soudu to bude ležet měsíce, jako se to už dnes děje u trestního soudu, který obdrží obžalobu o šedesáti tisících stranách,“ uvedl předseda KS v Ústí nad Labem, který se současně zeptal, jak vůbec vytvoří tříčlenný senát, zda to má být z odvolacích soudců, kteří rovněž řeší sto věcí.

„To jsou praktické otázky, které si kladu jako soudní manažer,“ uvedl Luboš Dörfl, který rovněž zmínil otázku prostor, kde taková žaloba bude skladována a rozhodována.

Politika v. proces a zajištění soudů

Poté položil v souvislostí se zákonem hromadných žalobách řadu otázek: Jak to bude s incidenčními spory? Bude rozhodovat senát nebo samosoudce? A v rámci dokazování: Mohu zadat znalci úkol, aby mi utřídil tisíce stran?, domýšlel soudce budoucí situace.

Podle jeho slov bude potřeba úplně nová aplikace – podobně jako ji mají insolvence. Což vyvolává další otázku: Kolik informací budou muset zveřejnit pracovníci soudu? Bude to všech sto tisíc stran? Podle předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem systém selhal u konkursních řízeních. „U insolvencí jsme také nečekali takové množství návrhů.“ Řekl soudce. „Hromadné žaloby mají politický potenciál,“ uvedl svůj závěr k otázce, proč politici chtějí tento nový nástroj zavést. Pak je zde ale druhá strana věci, což je proces a zajištění soudů po stránce materiální, lidské, personální a technické, uzavřel Luboš Dörfl.

Proč návrh ignoruje insolvenční zákon?

Ještě dál a do detailů ve srovnání s insolvencemi šel místopředseda Krajského soudu v Praze Jiří Grygar, který zodpovídá u KS v Praze právě za agendu insolvencí. Jiří Grygar hned v úvodu tvrdě kritizoval legislativce z ministerstva spravedlnosti pro neprovázanost návrhu zákona o hromadných žalobách s insolvečním zákonem, s jehož novelou návrh vůbec nepočítá, ačkoli je ministerský návrh zákona o hromadných žalobách insolvenčním zákonem evidentně inspirován: „Jak je možné, že se zapomnělo na agendu, která ročně generuje dvaadvacet tisíce věcí?“, vznesl otázku soudce Jiří Grygar.

Poté vyjmenoval některé situace, které z jeho praktické zkušenosti nastanou, ale návrh věcného záměru zákona o hromadných žalobách nemá nástroj na jejich řešení a rozhodování: „Se škůdcem je vedeno insolvenční řízení, lze podat hromadnou žalobu?“, otázal se soudce Jiří Grygar.

Další nová situace podle jeho slov nastane v případě, že je vedeno řízení o hromadné žalobě a žalovaný na sebe podá insolvenční návrh. „Nebo bude na základě hromadné žaloby vedena exekuce a škůdce se dostane do insolvence,“ položil další otázku v řadě místopředseda Krajského soudu v Praze. A další verze situace: Je vedeno řízení o hromadné žalobě a jeden člen skupiny požádá o oddlužení, uvedl další příklad soudce s tím, že správce skupiny bude muset každý den zjišťovat, zda k tomu nedošlo.

Podle jeho slov není nijak zohledněno stavění promlčecích dob ani statut zahraničních věřitelů, které se řeší u soudů „soustavně“.

Napřed se divili exekucím, pak se divili insolvencím

Podle soudce Jiřího Grygara zde je společenský problém, ale také otázka, zda je nutné řešit ho právě nyní. „Předpokládaná délka řízení o hromadné žalobě podle věcného záměru jsou čtyři roky. To je delší doba, než u individuálního řízení,“ upozornil soudce Grygar.

„Když se zaváděly exekuce, několik právníků k tomu přistoupilo průmyslově a ovládli trh. Všichni se divili. Pak se znovu divili insolvencím,“ varoval před opakující se českou praxí místopředseda Krajského soudu v Praze Jiří Grygar. Irena Válová, ceskajustice.cz

PROCESNÍ PŘEDPIS POTĚBUJE ZMĚNY

Procesní předpis, na jehož základě pracují správní soudy v Česku, zastaral a potřebuje změny. Nový předseda Nejvyššího správního soudu (NSS) Michal Mazanec proto začal sbírat poznatky a náměty na možné úpravy. Soudci nejvyšší instance se kvůli tomu začali scházet s kolegy z krajských soudů. „Zpracované výsledky tohoto rozsáhlejšího projektu pak hodlám předložit ministerstvu spravedlnosti a se svými kolegy se podílet na jejich prosazování,“ uvedl Mazanec v korespondenčním rozhovoru s médii.

Soudní řád správní vznikal v letech 2000 a 2001. Vícekrát byl novelizovaný, změny se ale dosud nedotkly koncepce správního soudnictví a jeho základních principů. „Za dobu téměř 20 let se právní a společenské prostředí výrazně proměnilo, zákonná úprava v některých svých momentech může řízení zpožďovat a komplikovat. Nedůrazně také brání některým procesním obstrukcím,“ uvedl Mazanec.

Jedním z Mazancových cílů po nástupu do funkce bylo nastolit dialog s krajskými soudy, na který v posledních letech nebylo moc času. Inicioval schůzky s funkcionáři i pracovní porady soudců, které začaly v listopadu a budou pokračovat ještě v prvních měsících roku 2019. Cílem je získat podklad pro návrhy zákonodárných oprav a změn s cílem řízení před správními soudy zefektivnit. O záměru už Mazanec informoval ministra spravedlnosti Jana Kněžínka (za ANO).
Snaha o změnu procesního předpisu částečně souvisí s přetížeností NSS. Šestým rokem stoupá počet nově podaných kasačních stížností. Ve Sněmovně už je novela, jejíž podstatou je zavedení možnosti odmítnout kasační stížnost pro takzvanou nepřijatelnost v případech, kdy určitý právní problém byl víckrát řešen, judikatura je stabilní a další rozhodování by bylo opakováním mnohokrát řečeného. „Tento návrh má formu poslanecké iniciativy, jejíž přijetí plénum soudu podporuje,“ uvedl Mazanec.

Nárůst počtu stížností nelze podle Mazance účinně řešit zvýšením počtu soudců – vícekrát se to ukázalo v české historii i v zahraničí. „Často tato cesta končí v bažinách rozbředlé a nesjednotitelné judikatury, v honbě za ‚vyřizováním‘ tisíců nebo i desetitisíců zcela banálních věcí, které bez újmy na právech pro kohokoli mohou konečným způsobem být ukončeny před nižšími instancemi,“ řekl Mazanec. Vidí potřebu vytvářet prostor pro co nejkvalitnější rozhodování zásadních otázek.

Předchůdce nynějšího předsedy NSS Josef Baxa řadu let vkládal energii do prosazení myšlenky Nejvyšší rady soudnictví, která by reprezentovala justici vůči exekutivě a parlamentu. Mazanec je ke zřízení rady v současných podmínkách skeptický. „Myslím také, že ani veřejnost nechápe tento problém jako zvlášť tíživý, zejména za situace, kdy je otázka zřízení Nejvyšší rady soudnictví nepřesně interpretována jako snaha o posílení soudcovské samosprávy,“ popsal Mazanec.

O soudcovskou samosprávu přitom podle něj nejde a jít nemůže. „V principu jde o důsledné prosazení ústavního principu dělby moci, totiž o to, aby justice tvořila plnohodnotnou složku státní moci, jasně oddělenou od moci výkonné a moci zákonodárné, a v systému brzd a vyvažování mocí byla také vybavena k tomu potřebnými nástroji zajišťujícími její nezávislost,“ uvedl Mazanec. Současná situace, kdy téměř ve všech zásadních otázkách v justici má rozhodující slovo ministerstvo spravedlnosti, není s tímto principem ve shodě, podotkl Mazanec. /r/