Volby ve Francii: Macron a Le Penová postupují do druhého kola, odhady. Šéf Elysejského paláce Emmanuel Macron v prvním kole prezidentských voleb porazil krajně pravicovou rivalku Marine Le Penovou a společně s ní postupuje do druhého kola, ukazují projekce zveřejněné francouzskými médii po uzavření volebních místností.

Odhady francouzskcýh agentur ukazují, že Emmanuel Macron a Marine Le Penová postupují do druhého kola voleb. Macronovi zároveň předpovídají vítězství. Macrona podle odhadů agentur Ifop, Opinionway nebo Ipsos volilo o čtyři až šest procent více hlasujících než Le Penovou.

X X X

Francouzi sčítají hlasy z prezidentských voleb. Odhady posílají do druhého kola Macrona a Le Penovou

Po celé Francii začíná sčítání hlasů po prvním kole prezidentských voleb. Současný prezident Emmanuel Macron získal podle prvotních povolebních odhadů agentury Ipsos nejvíce hlasů - 28,1 procenta. Krajně pravicová kandidátka Marine Le Penová zaostává - exit poll jí přisuzuje 23,3 procenta. Hlasování po celou neděli provázela nízká volební účast, rekordního minima z roku 2002 - 58 procent - však nedosáhla.

Podle prvotních exit pollů vede Macron s 28,1 procenta. Le Penová ztrácí necelých pět procentních bodů. Třetí skončil levicový kandidát Jean-Luc Mélenchon s 20,1 procenta. Jedná se však o předběžné výsledky, oficiální data zveřejní v pondělí ráno francouzské ministerstvo vnitra.

Neúspěšní kandidáti se vyjadřují k výsledkům voleb. K podpoře Macrona vyzvala své příznivce zástupkyně Republikánské strany Valéry Pécresseová. Ekologický kandidát Yannick Jadot dle svých slov spoléhá na voliče, že zabrání tomu, aby se k moci dostala krajní pravice, podpoří Macrona. Také socialistická kandidátka Anne Hidalgo pro něj ve druhém kole bude hlasovat: „Nechci, aby Francie upadla do nenávisti, prosím, abyste 24. dubna hlasovali proti Le Penové.“

Naopak krajně pravicový kandidát Éric Zemmour už vyjádřil podporu pro druhé kolo Le Penové.

Volební účast dosáhla v 17 hodin 65 procent, tedy nižší než před pěti lety o čtyři procenta. Míra neúčasti v prvním kole prezidentských voleb by mohla dosáhnout 26,5 procenta. Ukazují to původní odhady agentury Ipsos-Sopra Steria.
Znamenalo by to druhé nejnižší číslo v historii prezidentských soubojů ve Francii. Vůbec nejnižší byla v roce 2002, kdy do druhého kola postoupil Jacques Chirac a Jean-Marie Le Pen.

Jako dva hlavní důvody Francouzi uváděli, že nezaznamenali žádné novinky v programech kandidátů. Neoslovili je ani jejich projevy. Podle France Info měli také pocit, že výsledek prvního kola hlasování nepřinese žádné napětí.
Do současné volební neúčasti se promítl nezájem obyvatel velkých měst, především Pařížanů. Naopak ukáznění voliči jsou na venkově.

Macron a Le Penová se v druhém kole setkali už před pěti lety. Tehdy zvítězil nováček Macron s 66 procenty. Nyní se pokouší triumf zopakovat. Le Penová je ovšem za současné situace silnější vyzývatelkou, očekává se vyrovnanější souboj pro druhé kolo.

V předvolebních průzkumech se na třetím místě umisťoval krajně levicový kandidát Jean-Luc Mélenchon. O prezidentský post se ucházel Éric Zemmour, který stejně jako Le Penová reprezentuje krajní pravici. Pátá pozice pak připadala republikánské zástupkyni Valérie Pécresseové.

X X X

HEJTMAN VONDRÁK: LIDÉ VINOU FIALY HŮŘE, NA HODONÍNSKU NEOPRAVENÉ DOMY PO TORNÁDU

Vondrák: V některých lidech to bublá. Mají se stále hůře a nevnímají žádnou pomoc

Atmosféra ve společnosti v souvislosti s uprchlickou a energetickou krizí bublá. V nedělní Partii Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS to řekl moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák (ANO). Naopak ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) sdělil, že vláda na české občany nezapomíná a plánuje další možnosti, jak jim v nelehké době pomoci.
„Pokud se těm lidem nepomůže, tak si řekněme na rovinu, že v některých to už od covidu bublá. Jako hejtmanovi mi chodí e-maily, že se lidé mají stále hůře a nevnímají žádnou pomoc. V lidech narůstá vnitřní odpor, staráme se o Ukrajince a nestaráme se o ně. Máme tady dvě krize a musíme řešit obě,“ sdělil místopředseda hnutí ANO Vondrák.

Babišův plán na krizi: 6000 korun pro důchodce, 100 tisíc navíc rodičům a rušení daní

Jurečka však tvrdí, že vláda na české občany nezapomíná. „Vláda rozhodně na domácí občany i firmy pamatuje. Děláme celou řadu kroků, kterými se snažíme cíleně či méně plošně pomáhat českým domácnostem,“ prohlásil ministr práce.
„Máme připravené další kroky, které jsme jako vláda připraveni udělat. Je to například mimořádné zvýšení slevy na poplatníka a děti. Jednáme o tom, jsme připraveni to v určitý okamžik udělat. Zvýšili jsme od června mimořádně důchody. Počítáme, že do října či listopadu bude další mimořádná valorizace důchodů,“ doplnil.

Reagoval také na návrh expremiéra Andreje Babiše (ANO), který v týdnu představil – mimo jiné zvýšení důchodů o 6000 korun či rodičovského příspěvku o 100 tisíc korun. „Kdybychom přistoupili na to, co teď navrhl Andrej Babiš, tak je to skoro 250 miliard ze státního rozpočtu. Když ty peníze dáváte plošně, tak to pomáhá roztáčet inflaci, a to je největší problém, který způsobuje, že ti lidé reálně chudnou,“ myslí si Jurečka.

Podle Vondráka jsou však některé z Babišových návrhů rozumné. „Když se podíváme na 12 bodů, které Andrej Babiš předložil, tak tu máme pár bodů, které považuji za velmi rozumné, a myslím, že se stejně použijí. Podporoval bych například odpuštění poplatků občanům a zaměstnavatelům za obnovitelné zdroje. To je 19 miliard,“ řekl.

X X X

RAKOUSKÝ KANCLÉŘ ZAŘÍDÍ NA UKRAJINÉ KONEC VRAŽDĚNÍ LIDÍ? ZELENSKYJ NEPLNÍ PODMÍNKY

Stane se z Rakouska prostředník mezi Ukrajinou a Ruskem? Nehammer se setká s Putinem.

Vídeň by se v budoucnu mohla stát prostředníkem pro vyjednávání o příměří mezi Ukrajinou a Ruskem. Rakouský kancléř Karl Nehammer se v pondělí v Moskvě setká s Vladimirem Putinem, oznámil mluvčí rakouské vlády. Stane se tak jen dva dny poté, co Nehammer v Kyjevě mluvil s Volodymyrem Zelenským.

Plánovaná schůzka je prvním moskevským setkáním mezi lídrem z Evropské unie a Putinem od 24. února, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, píše agentura AFP. Nehammer podle mluvčího před cestou informoval kolegy v EU i ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, s nímž v sobotu jednal v Kyjevě.

Cílem cesty je prý podpořit dialog mezi Ukrajinou a Ruskem. Rakousko je jednou z mála zení EU, která není členem Severoatlantické aliance, přičemž kancléř Nehammer minulý měsíc prohlásil, že na „neutralitě“ jeho země se nic nezmění.
V sobotu nicméně prezidentovi Zelenskému slíbil další podporu a zpřísňování protiruských postihů. Kyjev mezitím ohlašuje, že je odhodlán pokračovat v jednáních s Moskvou, ačkoli za více než šest týdnů války tyto rozhovory nepřinesly žádné hmatatelné výsledky a ruská armáda pokračuje v bombardování různých částí Ukrajiny i v pozemních operacích.
Do role prostředníků se v těchto jednáních staví různé země, především Turecko. Podle ruské agentury Interfax se schůzka Nehammera s Putinem uskuteční i za souhlasu tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.

X X X

Ani okamžité embargo na plyn a ropu Rusko nepoloží. Sankce tvrdě pocítí až koncem roku

Západ neustále hovoří o zesílení protiruských ekonomických sankcí, avšak stále lavíruje nad odstřihnutím se od ruského plynu a ropy. Putinův režim díky tomu získává potřebné peníze na financování války na Ukrajině a zejména Evropská unie kvůli tomu čelí silné kritice jak ze strany ukrajinského prezidenta, tak některých expertů. Okamžité odstavení plynovodů z Ruska je ale pro EU prakticky neproveditelné a navíc by ani nemuselo vést ke kýženému padnutí ruské ekonomiky na kolena. Putin by měl zdrojů pro pokračování války na Ukrajině ještě nějakou dobu dostatek.

Rusko za prodej ropy a zemního plynu letos utrží kolem 320 miliard dolarů (7,1 bilionu korun), jak odhadla agentura Bloomberg. To bude asi o třetinu, tedy necelých 80 miliard dolarů, více než v roce 2021. Podle výpočtu think-tanku Bruegel jen samotná Evropská unie zaplatí Rusku v první polovině letošního roku průměrně 850 milionů dolarů (19 miliard korun) denně. Pokud by taková denní částka vydržela i ve druhém pololetí, za celý rok evropská sedmadvacítka pošle na účty ruských těžařských firem přibližně 310 miliard dolarů

Konec ruského plynu a ropy? Každý Čech zaplatí 7600 korun navíc, upozorňuje ekonom

Pro Rusko jde o zcela zásadní penězovod. Obzvláště poté, co protiruské sankce ze strany Západu zacílily na ruský finanční sektor i samotnou centrální banku. Jenže Západ, tedy zejména Evropská unie se zatím zdráhá sankce rozšířit právě o omezení nebo úplný zákaz dovozu ruských energetických komodit. Nejde totiž o jednoduché a zcela beznákladové rozhodnutí.

Scholz: Nechceme způsobit recesi

„Ohroženy by byly statisíce pracovních míst. Celá průmyslová odvětví by se ocitla nad propastí. Udělat to ze dne na den by znamenalo uvrhnout naši zemi a celou Evropu do recese,“ obhajoval německý kancléř Olaf Scholz (SPD) už před více než dvěma týdny zachování dovozu energetických komodit z Ruska.

Evropská unie je na importu ruského plynu závislá z více než 40 procent, závislost navíc není rovnoměrná. Některé státy ruský plyn nedovážejí téměř vůbec (Nizozemsko či Belgie), jiné naopak plyn odjinud téměř nevyužívají (Česko nebo Slovensko).

Stupeň dolů můžeme obětovat. Kulichy a teplé ponožky jsou válečná varianta, říká expert

Odborníci se vesměs shodují, že okamžité odstřižení od ruských dodávek plynu je pro Evropskou unii prakticky neuskutečnitelné. „Jsme v situaci asymetrických dopadů. Rusko by uzavřením dodávek plynu přišlo jen o své příjmy, my bychom měli pohromu v hospodářství. Někde by mohl vypuknout blackout, který by vedl k rozpadu společnosti,“ varoval hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček v pořadu Co na to vaše peněženka na CNN Prima NEWS.

Do roka o třetinu méně
Podle analytiků Mezinárodní energetické agentury (IEA) je však v silách Evropské unie do roka snížit odběr ruského zemního plynu o více než 50 miliard metrů krychlových ročně, tedy asi o jednu třetinu oproti stávajícímu stavu. IEA dokonce vypracovala desetibodový plán, podle kterého by Evropská unie mohla postupovat.

Žádný členský stát by v první řadě neměl s Ruskem uzavírat nové kontrakty na dodávky plynu. Zhruba 30 miliard kubíků by dokázalo nahradit využití alternativních dodavatelů. EU totiž plyn odebírá také z Norska, Alžírska nebo Kataru. V návrhu figuruje rovněž doporučení snížit teplotu vytápění v budovách o 1 stupeň Celsia, což by snížilo potřebu plynu asi o 10 miliard kubíků ročně.

IEA dále doporučuje také instalaci alternativních zdrojů energie jako tepelná čerpadla, rozšíření solárních či větrných elektráren, ale také těch jaderných, nechybí ani doporučení snížit energetickou náročnost budov.

Odstřižení plynu? Hrozí pohroma, blackout a rozpad společnosti, předpovídá ekonom
„Evropa by se v první řadě měla podívat na svoje vlastní zdroje. Vždyť máme obrovské množství břidličného plynu, a to dokonce více, než mají Spojené státy. Ty provedly doslova revoluci v těžbě plynu, který získávají z břidlic mnohem laciněji než jiné státy,“ řekl CNN Prima NEWS známý dánský environmentální ekonom Bjørn Lomborg.

A komu by to (ne)prospělo?

Otázkou však je, nakolik by odklon od ruského plynu (a ropy) skutečně negativně na ruské hospodářství, a tedy i tamní státní rozpočet dopadl. Ne všichni experti se totiž shodnou, zda by to skutečně mohlo přispět k brzkému ukončení ruské vojenské agrese na Ukrajině skrze utnutí důležitého penězovodu Kremlu.

„Je mimořádně zvláštní si myslet, že Západ přijde s takovými sankcemi, které okamžitě zarazí ruskou válečnou mašinu,“ uvedl pro portál Politico.eu Andris Strazds z Evropské rady pro zahraniční věci. Podle něho by k tomu nevedlo ani úplné embargo na dovozy ruského plynu a ropy. „Mají své vlastní pohonné hmoty, mají zásobu raket, mají vojenské vybavení, a je mi líto, mají i potravu pro děla. Mají zkrátka všechny hlavní zdroje, které jim umožní ještě nějakou dobu pokračovat,“ dodal Strazds. Podle něho se dopad současných sankcí na ruské ekonomice začne vážně projevovat ke konci letošního roku.

Trochu jiného názoru je Iikka Korhonen, který se ve Finské národní bance věnuje analýze trhů rozvíjejících se ekonomik, včetně Ruska. „Výrazně zvýšené úrokové sazby jsou vážným problémem pro ruské banky. Jejich marže dramaticky klesnou a očekávám, že první problémy se ukáží, až banky budou vykazovat hospodářské výsledky za druhé letošní čtvrtletí,“ uvedl Korhonen pro portál Politico.eu. Finský centrální bankéř tak naráží na zvýšení základní sazby na 20 procent, ke kterému přistoupila ruská centrální banka poté, co Západ zmrazil její devizové rezervy držené v zahraničí. Bank of Russia tím chtěla ztlumit propad kursu rublu vůči dolaru a euru, který po použití „finanční atomovky“ ze strany Západu nutně následoval.

X X X

Učitel v Soběslavi, Rusko osvobozuje Ukrajinu od nacistů

Skandál otřásá gymnáziem v Soběslavi. Tamní učitel dějepisu veřejně hlásá, že Rusko na Ukrajině nepáchá agresi, ale pouze ji osvobozuje od nacistů. Náměstek hejtmana už na učitele podal trestní oznámení. Ředitel ho ale zatím nechává učit.
Marek Adam je učitel dějepisu a místopředseda strany Aliance národních sil. Skandál způsobilo jeho vystoupení na demonstraci na pražské Letné. „Udělali ze mě schvalovače agrese Ruska, já toto spojení naprosto odmítám, protože Rusko tam neprovádí agresi, snaží se osvobodit oběti genocidy, která tam trvá osm let,“ hlásal učitel.

Názory učitele pobouřily náměstka jihočeského hejtmana Pavla Klímu (TOP 09), který na něj podal trestní oznámení. „Může se jednat o hlásání věcí natolik škodlivých, že může jít o trestnou činnost,“ popsal Klíma.

Ředitel gymnázia Petr Lintner sice s Adamovými výroky nesouhlasí, s jeho prací byl ale dosud spokojen. „Navštívil jsem několik hodin výuky pana Adama včetně moderních dějin a musím potvrdit, že jeho politické názory se do výuky nepromítají,“ uvedl ředitel školy. Škola podle něj nemá rozhodovat, kde končí hranice svobody slova a začíná trestný čin. Pedagog, který měl v neděli nedostupný telefon, proto učí dál. „Je proti mě vedena cílená likvidační a dehonestační kampaň na politickou objednávku,“ sdělil Marek Adam.

Ozval se jen jeden rodič

Rodiče se prý ale nijak dramaticky nebouří. „Ne, ozval se jeden rodič,“ řekl ředitel. „Hodně rodičů, kteří tady mají děti, se bojí prezentovat svoje názory, mají strach,“ sdělil zastupitel Soběslavi Miloš Bučinský (Piráti).
Za schvalování války nebo popírání zločinů přitom hrozí vězení. Případ má nyní na stole státní zastupitelství pro Prahu 5 a už měli být osloveni první svědci. Policie podle dřívějšího vyjádření také prošetřuje některé účastníky demonstrace, na které pedagog vystoupil. „Zjišťujeme, zda se někdo dopustil protiprávního jednání či nikoliv,“ uvedl mluvčí Policie ČR Jan Daněk. Policie v souvlislosti se schvalováním ruské invaze řeší už desítky případů.

X X X

BANDEROVCI NA UKRAJINĚ A V POLSKU, S HITLEREM I PROTI RUSKU?

Azov, banderovci. Jaká je pravda o neonacismu na Ukrajině a v Rusku?

Vladimir Putin ospravedlňuje invazi na Ukrajinu tím, že je potřeba ji denacifikovat. Údajné neonacistické podhoubí v napadené zemi spojuje třeba s takzvanými banderovci, s plukem Azov. Rusové tomu věří, nevykazuje však známky pokřivené ideologie spíše jejich režim? Odborník na extremismus Miroslav Mareš z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v rozhovoru pro CNN Prima NEWS demaskuje mnohé mýty a lži, v jejichž jménu se teď na východě zabíjí.

X První otázka nemůže znít jinak: Je na Ukrajině co denacifikovat?

Nelze popřít, že tam skutečně působí určité neonacistické organizace. A také že před několika lety nabyly jistého vlivu; někteří neonacisté třeba zasáhli do struktur praporu a později pluku Azov i dalších polovojenských či vojenských jednotek. Pokud už ovšem přijmeme tezi o potřebnosti zmíněné denacifikace, je nutné jedním dechem dodat, že by ji Ukrajina dozajista zvládla sama, případně s pomocí mezinárodních partnerů v oblasti civilního boje proti extremismu. Tím spíš, že podobné excesy v posledních letech nebyly tak závažné jako dříve. Denacifikaci prostě nelze chápat jako ospravedlnitelný důvod k agresi vůči druhému státu, při níž hynou tisíce civilistů, kteří s nacismem nemají vůbec nic společného.

X Byť nějací neonacisté na Ukrajině jsou.

Stejně jako v celé řadě jiných zemí. Počet ukrajinských neonacistů a jejich moc není třeba přeceňovat, přestože je nutné je monitorovat a potírat jejich negativní činnost. A aniž bych chtěl zlehčovat soudobé neonacistické zločiny ve světě, masakr v Buči uskutečněný údajnými denacifikátory je rozsahem a brutalitou zásadně převyšuje.

X Zmínil jste pluk Azov, jednotku speciálního určení bojující už od roku 2014 proti proruským separatistům. Ruská propaganda jej zmiňuje velmi často, co má ale Azov dnes doopravdy společného s nacismem?

Je toho jistě méně než dřív. Vliv neonacistů na fungování Azovu je nyní méně patrný, přesto asi není zcela nulový. V jedné reportáži BBC z letošního března se kupříkladu objevil jeho voják, který měl na rameni symbol SS-Totenkopf, subkulturní element neonacismu tedy zjevně úplně nezmizel. Zasaďme si to ovšem do širšího kontextu – vedení Azovu se od neonacismu distancuje, hlásí se k ukrajinskému národovectví. A mimochodem, stejný nacistický symbol se objevil i na snímcích vyznamenávaného bojovníka tzv. Doněcké lidové republiky, tedy proruského uskupení.

X Používá pluk Azov běžně symboliku spojenou s nacismem?

Není sporu o tom, že v roce 2014 ji používal. Změnilo se to až postupem času – upozadil černé slunce, které sice má vazby i na pohanskou scénu, v dané kombinaci s jinými symboly však celkem jasně poukazuje na nacismus. O tom ostatně svědčí i spolupráce členů Azovu s otevřeně neonacistickou organizací Misanthropic Division. Dnes Azov za svůj hlavní symbol považuje něco, co připomíná vlčí hák využívaný nacisty, sami členové pluku jej však označují za kombinaci písmen I a N, což má údajně vyjadřovat ideu národa. Mimo to využívají ukrajinský trojzubec.

X Vnější oficiální prezentace Azovu se tedy umírnila.

Zůstal v ní sice silný ukrajinský nacionalismus, jeho součástí už ale nejsou zjevné neonacistické prvky. Ani příslušníci jednotky se už tohle propojení nesnaží zdůrazňovat, jak to někteří na sociálních sítích činili třeba v letech 2014, 2015. K Azovu tehdy skutečně přešla například velká část neonacistické scény fotbalových chuligánů.

X Je pravda, že se k Azovu hlásili mnozí evropští a dokonce též američtí neonacisté?

Ano, roku 2014 bojovali v jeho řadách, později za ním jezdili na Ukrajinu na výcvik. Tohle všechno Rusové využili k propagandě. Neonacistické tendence na Ukrajině se pokoušeli sami podněcovat nasazováním svých lidí, využíváním falešných profilů na sociálních sítích. Důležité je, že musíme rozlišovat Azov jako řádný pluk ukrajinských bezpečnostních složek a Hnutí Azov, které je přece jen kontroverznější.

X Rusové nepoukazují v souvislosti s neonacismem na Ukrajině jen na Azov, ale i na takzvaný Pravý sektor. Co je to za organizaci?

I Pravý sektor má několik podob. Existuje politická strana toho jména, která vznikla v kontextu majdanských událostí. V jejích řadách se seskupily některé elementy, které dříve patřily k vyhraněným postbanderovským strukturám. Politické výsledky Pravého sektoru jsou ale katastrofální, ve volbách nezískal parlamentní zastoupení. Je nicméně pravdou, že zmíněné elementy vytvořily vedle politické strany i jednotku, která má ještě volnější vazbu na bezpečnostní složky – tzv. Dobrovolnický ukrajinský sbor Pravého sektoru.

X Před chvílí jste letmo zmínil banderovce, někdejší představitele boje za ukrajinskou nezávislost. Rusové je řadí k nacistům, Ukrajinci je mají za hrdiny. Co z toho je blíž pravdě?

Českou optikou je to složité posoudit. U nás bylo časté opírat se o dědictví heroizace boje proti banderovcům.

X Což je chyba?

Určitě není rozumné si banderovce a jejich předchůdce idealizovat. Už od 20. let minulého století existovala velká řada různých ukrajinských nacionalistických organizací včetně těch inspirovaných fašismem. A jeden z jejich nejvýraznějších představitelů Stepan Bandera se nepochybně podílel též na akcích, které se i z tehdejšího pohledu daly označit za teroristické.

X Myslíte atentát na polského ministra vnitra Pierackého z roku 1934?

Ano. Za něj byl Bandera původně odsouzen k trestu smrti, později to bylo zmírněno na doživotí. On a jemu podobní Ukrajinci tehdy bojovali za samostatnost svého národa zejména proti Polsku a později Sovětskému svazu, proto u tamních nacionalistů následně došlo i na kolaboraci s německými nacisty. Snili o nezávislé Ukrajině v rámci nového evropského pořádku pod nacistickým vedením. Když se jim to kvůli nesouhlasu nacistických pohlavárů a neúspěchům Wehrmachtu nepodařilo, dostali se do konfliktu i s Němci. Jinak ovšem skutečně docházelo k různým brutálním scénám, například na Volyni mělo být Ukrajinskou povstaleckou armádou zavražděno podle některých zdrojů až 100 tisíc civilistů.

X To je šílené číslo.

Docházelo k tomu ale v kontextu celkové brutality, která se na tomto území odehrávala už od konce první světové války. Přístup Ukrajinců hodně ovlivnil hladomor. Za vysoký počet jeho obětí často obviňovali bolševiky a Stalina, a i tahle drsná zkušenost později posilovala agresivitu banderovců. Samozřejmě v kontextu celkového brutálního charakteru války na východní frontě a v jejím týlu.

X Je paradoxní, že Rusové označují Banderu za nacistu, přestože strávil podstatnou část války v německém koncentračním táboře.

I proto říkám, že historie je komplikovanější. Jakmile se Banderovi nesplnilo přání samostatné Ukrajiny v rámci nového evropského řádu, byl uvězněn v Sachsenhausenu. Zacházení s ním zřejmě nebylo tak kruté jako u ostatních, propuštěn byl už v roce 1944. Přesto to berme jako důkaz, že Bandera byl Němci alespoň dočasně vnímán jako nepřítel. Pro jím ideově inspirované krajany je dnes především člověkem, který bojoval za ukrajinskou samostatnost. K takovému odkazu ho předurčil i způsob smrti, když jej roku 1959 v Mnichově zavraždil kyanidem agent KGB. Pro část Ukrajinců se i proto stal hrdinou.

X Jen pro část?

Ano, to mohu doložit osobní vzpomínkou: Když jsem se roku 2010 vracel z přednášky v Charkově, seděl vedle mě v letadle ruskojazyčný Ukrajinec z východu země, který přesně pro tohle neměl pochopení: „Jak u nás na západě země mohou uctívat toho darebáka Banderu?“ Musíme si uvědomit, že miliony Ukrajinců za druhé světové války bojovaly i v řadách Rudé armády, v zemi je proto dodnes velmi silné i toto dědictví. A banderovce věru nelze chápat jako ideální bojovníky bez poskvrnky, používali i dost brutální metody. Na druhé straně – jakmile se po válce stahovali přes české země na Západ, žádné boje už nevyhledávali. Snažili se projít v klidu.

X Československá propaganda je přitom popisovala jako krvežíznivé bandity, kteří se zvěrstev dopouštěli i na našem území. Jak to tedy bylo?

V českých zemích opravdu neměli o krutosti proti civilistům žádný zájem, byť od nich vyžadovali stravu a ubytování. Do střetů se dostávali jen v situacích, kdy se proti nim postavily zdejší bezpečnostní složky. Tímto způsobem došlo k několika přestřelkám, například ve Žďánickém lese. Zločinů proti obyčejným lidem se jinak dopouštěli spíš na Slovensku. Přinejmenším se to tak traduje; podle novější slovenské historiografie to totiž bylo tak, že ne všechny zločiny, které se běžně připisují banderovcům, měli na svědomí opravdu oni. Spoustu z toho prý spáchaly volnější kriminální bandy, nezřídka z Polska.

X Lze tomu věřit?

I kdybych na to přistoupil, banderovci minimálně v některých případech z let 1946 a 1947 stejně jednali brutálně; zdůrazňuji – především na Slovensku. Tam měli sympatizanty, což ale vlastně platí i pro české země. I na našem území měli totiž síť podporovatelů, rekrutujících se jak z představitelů řeckokatolické církve, tak z některých bývalých vlajkařů. Nelze pominout, že komunistický režim později problematiku banderovců milerád nadsazoval a zneužíval. Už jen proto, že se poválečným bojem proti nim pyšnila velká část lidí, kteří se pak v 50. letech angažovali v bezpečnostních složkách. Zpětně jim takové působení poskytovalo legitimitu bojovníků.

X X X

Miroslav Mareš (48). Politolog, odborník na extremismus. Vyučuje na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.
Byl soudním znalcem v oboru kriminalistika. Je členem European Expert Network on Terrorism Issues. ani současným polsko-ukrajinským vztahům.

X X X

Pravoslavné chrámy na Hané připomínají Ukrajincům domov. Ne všichni je však vítají

Rovinatá Haná se uprchlíkům zamlouvá, podobá se široširé Ukrajině. Domov jim nejvíce připomíná několik vesnic, nad nimiž svítí barevné kupole a báně pravoslavných chrámů, které dokonce navrhl ukrajinský architekt. „Pravoslavná tradice na Hané je dlouhá, už od první republiky. Teď mezi sebe zveme věřící běžence,“ vyzývá Tomáš Radim Loučka, duchovní správce chrámu v Chudobíně. Ne všichni Hanáci ale migranty vítají. „Netahejme jich sem tolik, bude z toho bordel,“ myslí si 38letý Ivo Žídek z Chudobína.

Pestrobarevné báně zdobí kostely v Řimicích, Vilémově, Střemeníčku, Kroměříži, Olomouci i jinde na Hané. „Tohle jsem v České republice nečekala, při vjezdu do Chudobína jsem se cítila jako doma na Ukrajině,“ vypráví běženkyně, která získala práci a ubytování v Olomouci. Chudobínský pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje stojí jako Pravoslavný kostel v Chudobíně na Hané od roku 1935.

Tehdy zde působila velká komunita moravských pravoslavných. Na věžích a věžičkách se střídá zelená, modrá a žlutá barva. Šestice pravoslavných křížů na vrcholcích bání je pozlacená. Od římskokatolického kříže se ten ortodoxní zásadně liší, má dvě vodorovná břevna a třetí břevno šikmé.

Hlas z vesnice: Ukrajinců se nezbavíme

Hned vedle kostela stojí vilka původně určená pro kněze a jeho rodinu. Pravoslavný duchovní nemusí dodržovat celibát a může mít i potomstvo. Dům dnes obývá 38letý Ivo Žídek, jehož se ptám, zda se do chrámu přichází modlit ukrajinští běženci. Zřejmě jsem ho ale otázkou spíš popudil.

„Hlavně je sem moc netahejme, protože bude bordel. A už se Ukrajinců nikdy nezbavíme, protože se ani nebudou mít kam vrátit,“ tvrdí. Pak se na chvíli odmlčí, aby dodal: „A ten pitomec Fiala to ještě všechno podporuje.“
Dialog pokračuje, ptám se na viníka války. „Ukrajinci si za to mohou sami,“ dozvím se. Nesouhlasím, Ivo Žídek se tedy poopraví. „Tak ne úplně sami, ale mají s Rusáky dlouholeté spory a tímhle to vyústilo,“ myslí si. Do diskuse o permanentním bombardování Mariupolu a masakrech v Buči se nechce vůbec pouštět. „Víte, já to vlastně ani nesleduji, mě to nezajímá.“ V Chudobíně to není ojedinělý názor. A také v okolních vsích uvažuje podobně nejeden Hanák.
Heydrichova oběť z Hané

Paradoxní je, že 38letý Ivo Žídek je pravnukem zakladatele chudobínského pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje. „Praděd Josef Žídek nechal tento chrám postavit v letech 1934 až 1935. Já tam ale nechodím, jsem ateista. Něco vám ale prozradím. Když se pradědovi narodil za první republiky syn, za kmotra mu šel přímo biskup Gorazd,“ vypráví.

Zřícené budovy i mrtví civilisté. Která ukrajinská města nejvíce utrpěla ruskou invazí?

Jméno pravoslavného biskupa Gorazda přitom zná skoro každý Čech i Moravan. V září 1942 byl Gorazd popraven nacisty za přechovávání parašutistů v pravoslavném chrámu v pražské Resslově ulici. Tedy za poskytnutí úkrytu strůjcům úspěšného atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Právě Gorazd (vlastním jménem Matěj Pavlík) za první republiky šířil pravoslavnou viru i tady na Hané. A přátelil se s Josefem Žídkem. Oba přitom původně patřili k římskokatolickému kněžstvu. Po první světové válce ale odmítali zůstat v církvi, která žehnala rakouským zbraním. Gorazd i Žídek proto stáli u vzniku Církve československé (husitské), aby nakonec svorně zjistili, že za „nejlepší formu křesťanství“ považují pravoslaví.

Na Hané se tak od dvacátých let formovala silná pravoslavná komunita z bývalých katolíků. Josef Žídek napřed v Chudobíně nechal postavit husitský kostel, ovšem s pravoslavnými architektonickými prvky a velkou červenou cibulí na střeše. Ve třicátých letech pak ve vsi vybudoval další chrám, výhradně pravoslavný.

Tři chrámy pro 300 obyvatel
V Chudobíně žilo před válkou asi 300 obyvatel, měli však k dispozici hned tři velké kostely. Římskokatolický, husitský a pravoslavný. „Doslova se tady bojovalo o víru, faráři jednotlivých církví se přetahovali o každého věřícího,“ vypráví Ivo Žídek. „Nejúspěšnější byl pradědeček a jeho pravoslavný kostel,“ ukáže k chrámu, který částečně stojí na jeho soukromém katastru.

Ortodoxní kostely v Chudobíně, Řimicích, Olomouci i jinde na Hané tehdy projektoval ukrajinský architekt Vsevolod Kolomackij, který studoval v Kyjevě. Proto zdejší kostely tak mile překvapují uprchlíky, ve zdech svatostánků je i kus ukrajinské duše.
Kolomackij se oženil s dívkou z Charkova a v roce 1922 se mu před bolševiky podařilo utéct do Československa. Nejprve postavil 18 chrámů na Podkarpatské Rusi, od počátku třicátých let pak projektoval církevní stavby i pro pravoslavné z Hané.
Před ruskou invazí na Ukrajinu se v chudobínském kostele scházeli kromě moravských vyznavačů pravoslaví i Rusové, Ukrajinci, Moldavané či Srbové. „Teď mezi námi rádi uvítáme každého zbožného uprchlíka z Ukrajiny. V našem pravoslavném klášteře ve Vilémově už jsme ubytovali přes dvacet uprchlíků,“ vypráví duchovní správce kostela Tomáš Radim Loučka. A zároveň koordinátor pro běžence za olomoucko-brněnskou pravoslavnou eparchii. „Poskytli jsem jim ubytování téměř hotelového typu, někteří už mají práci, děti chodí do školy.“

Válka pravoslavných s pravoslavnými

Bohoslužby v Chudobíně či v nedalekých Řimicích slouží v neděli také kněz Dušan Basil Švábeník. Pokládám mu provokativní otázku. Jak se slučuje s pravoslavnou církví, že moskevský patriarcha Kirill žehná ruským zbraním, hlasitě podporuje Putina, o invazi například říká, že je obdařena „metafyzickým“ rozměrem a míří proti „silám zla“, které se staví proti jednotě lidu a ruské církvi. „Nebere mi to rozum, že i po dvou tisících letech může být církev ve jménu Krista zneužívána k politickým cílům, prostě jde o moc a o peníze,“ přemítá Basil Švábeník.

Smutné je, že v této válce spolu bojují pravoslavní s pravoslavnými. Lidé stejné víry se zabíjejí, Rusové se dokonce uchýlili k masovým vraždám pravoslavných civilistů. Švábeníkovi ale vadí i apatie mnohých venkovských Hanáků, kteří říkají, že válka na Ukrajině je vůbec nezajímá: „Možná mají pořád pocit, že je Ukrajina daleko. Možná mají dost svých starostí, možná hraje nějakou roli jejich vzdělání. Nevím přesně, jsou to pořád i důsledky komunismu.“

V Řimicích nedaleko Chudobína stojí další pravoslavný chrám postavený ve třicátých letech podle plánů ukrajinského architekta. Starousedlíci v obci však nechtějí kostel spojovat s válkou na Ukrajině. „Snažím se nad tou válkou vůbec nepřemýšlet. Měla jsem plné kecky covidu, a teď další taková věc. Televizní noviny vůbec nesleduji, snažím se to nevnímat, aby se člověk nezbláznil,“ svěřuje se 28letá Jana Čepová z Řimic. V téže vesnici oslovuji i dvacetiletou studentku Káju. „Snažím se to nevnímat,“ zní první věta z její odpovědi.

Rusové už nikdy nepřijedou?

Přímo v centru Olomouce vyrostl pravoslavný katedrální chrám svatého Gorazda. Stavba je stejně vysoká jako okolní pětipatrové činžáky, ozdobená kupolemi a zlatými báněmi. I tento kostel vyprojektoval ukrajinský architekt Vsevolod Kolomackij na sklonku třicátých let minulého století. Po okupaci Československa v roce 1968 se ale přímo v protějších kasárnách usídlila na celých 23 let invazní sovětské armáda.

Rusové z Olomouce odešli v roce 1991. A když jsem tady loni v červnu sbíral materiál pro reportáž ke 30. výročí odchodu okupantů z republiky, zeptal se mě jeden olomoucký pamětník v obavách: „A myslíte, že už se Rusáci nemůžou nikdy vrátit?“ Napřed jsem muže uklidňoval, že se nevrátí. Vzápětí mi došlo, že to přece nemohu slíbit, tak jsem dodal: „No, nejsem si úplně jist, Putinovi do hlavy nikdo nevidí.“
Neuplynul ani rok, a Rusové vtrhli s tanky na Ukrajinu. Do Olomouce je to z ukrajinských hranic 470 kilometrů.
K tématu

X X X

Maříková: Americká základna v Česku přináší bezpečnostní riziko. Můžeme se stát cílem

Případná americká základna v Česku může podle poslankyně opoziční SPD Karly Maříkové znamenat bezpečnostní riziko. Naopak zástupkyně vládních ODS a STAN Miroslava Němcová a Věra Kovářová možnost základny v ČR podpořily. Zaznělo to v nedělní Partii Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS.

Řeč byla o ministryni obrany Janě Černochové (ODS), která bude po Velikonocích jednat ve Spojených státech se svým protějškem Lloydem Austinem. Podle Černochové je ve hře i jednání o americké přítomnosti v České republice.

Nerozhodnuté je zatím opoziční hnutí ANO. Podle jeho poslankyně Taťány Malé bude třeba, aby vláda toto téma diskutovala v Poslanecké sněmovně. „Tohle je téma, které může ve společnosti vzbudit obrovské emoce. V roce 2006, kdy probíhala debata o radaru v Brdech, byla společnost velmi rozdělená. Jako ANO nemáme jasné stanovisko, chceme to diskutovat,“ uvedla Malá.

Maříková chce k základně referendum

Jasné ne vyslovila k možnosti americké základny na českém území zástupkyně SPD Maříková. „Rozhodnutí nemůže být jen na vládě, mělo by proběhnout referendum. Může to znamenat bezpečnost, ale také velká rizika. Měli bychom spíše podporovat naši armádu. Nevíme, co se v budoucnu může odehrát a vojenská základna může být cílem jiného agresora – hypoteticky,“ prohlásila Maříková.

„Musíme si uvědomit, že NATO může být vnímáno někým jako agresor, tak to je. To přináší bezpečnostní riziko, když zde budeme mít základnu. Můžeme pak být cílem,“ dodala.
Možnost referenda naopak nepodpořila Malá z opozičního ANO ani Kovářová z vládního STAN.

X X X

NOVÁ LÁSKA GOTTOVÉ-MACHÁČKOVÉ? ŠÉF KASIN TSOUKERNÍK?

Nová láska v životě Ivany Gottové? Do společnosti vyrazila s miliardářem kasin Tsoukerníkem

Od smrti zpěváka Karla Gotta letos na podzim uplynulou tři roky. Co se v životě nejslavnější české vdovy Ivany Gottové změnilo? Například to, že poprvé do společnosti vyrazila s mužem.
V přítomnosti Ivany Gottové se v poslední době objevuje o tři roky starší miliardář, majitel řetězce kasin a bývalý obchodník se starožitnostmi Leon Tsoukernik, zámožný podnikatel ze židovské rodiny narozený v Rusku. Leon patřil mezi velmi blízké přátele Karla Gotta a po jeho smrti poskytl Ivaně a jejich dcerám Charlottě s Nelly ve svém honosném sídle na západě Čech útočiště před mediálním humbukem. Nyní se Ivana po jeho boku objevila na oslavě osmdesátých narozenin skladatele a hudebního producenta Karla Vágnera, kde jí dělal doprovod.

Karel Gott na něj pěl ódy. Před smrtí mu plnil přání

Zesnulý zpěvák si Tsoukernika nesmírně vážil. Na sklonku jeho života mu byl nablízku a plnil mu sny. Mistr se o jejich vztahu rozepsal i ve své autobiografické knize Má cesta za štěstím, kterou sepsal těsně před smrtí. Například po první velké oslavě Gottových osmdesátých narozenin, která se konala v Divadle na Jezerce, mu zmíněný podnikatel zajistil velkolepou dovolenou. „Leon věděl, že už dávno do normálních aerolinek nesmím, tak mi splnil přání ještě jednou vidět moře. Bylo mi jedno, kam mě vezme, hlavně ať mohu ještě naposledy dýchat ten blahodárný mořský vzduch. To, že nakonec vybral Sardinii, jsem vnímal jako další bonus. Ne že bych byl na tomto ostrově poprvé, ale nikdy mě nepřestala okouzlovat jeho krása,“ vyznal se v knize Gott.

Na Sardinii ho Tsoukernik dopravil svým soukromým tryskáčem a Gott si chvíle u moře maximálně užíval. „Snažil jsem se nemyslet na to, co bude po mém návratu domů. Dny v nemocnici... udržovací léčba... další transfúze,“ popsal Gott. Také den svých narozenin, o nichž vzhledem ke zprávě lékařů věděl, že budou poslední v jeho životě, strávil s Tsoukernikem. Konkrétně v jeho sídle poblíž Mariánských Lázní. „Šokoval mě obrovským dortem s dvaačtyřiceti Slavíky. Připravil slavnostní oběd, na který k mému dalšímu překvapení přizval mého svědka z Las Vegas Marka a bývalého souputníka Ladislava Štaidla,“ líčil ve své knize nadšeně zpěvák.
Na to, jak to mezi Ivanou a Leonem doopravdy je, si budeme muset počkat. Vdova po několikanásobném českém slavíkovi o svém soukromí zásadně nehovoří.

X X X

Filip Salač si připsal první body v Moto2

V neděli 10. dubna vyvrcholil letošní čtvrtý závod světového šampionátu silničních motocyklů. V závodě nechyběl v kategorii Moto2 Filip Salač, český reprezentant a člen ACCR Czech Talent Teamu Autoklubu České republiky. Ten startoval ze sedmé řady, ale v závodě plném pádů předvedl stabilní výkon a připsal si první dva body v letošní sezóně za čtrnácté místo.

Ranní warm-up znamenal pro Filipa jedenácté místo, ale i technické problémy s motocyklem. Ty bohužel českého jezdce neopustily ani v zahřívacím kole závodu. Musel tak být opatrný, a právě to byl možná základ jeho bodového úspěchu. Hned v prvním kole upadlo několik jezdců, kterým se Salač musel vyhnout a odjížděl jako poslední. Poté se postupně posouval vpřed a přes fyzické vyčerpání zabojoval v samotném závěru. Výsledkem bylo předjetí Itala Fenatiho v posledním kole a čtrnáctá pozice v cíli.

„Dnešní ranní warm-up byl super, jel jsem časy, které jezdila nejlepší pětka. Bohužel motorka padala do falešného neutrálu, před závodem tak byl docela stres, zda se vše zvládne opravit. Měnilo se okolo motoru hodně věcí, ale hned ve warm-up lapu mi tam zase spadl neutrál, celý závod jsem musel jet hodně opatrně, hlavně, když jsem dával jedničku, aby to nepadalo do neutrálu. Nejspíše byla ohnutá vidlička. Start závodu jsem měl tragický, v první zatáčce jsem se vyhýbal kolizi a jel až úplně poslední. Pak jsem se dostával dopředu, ale od desátého kola jsem fyzicky nemohl. Nevím, jestli je to antibiotiky, každopádně jsem byl úplně vyčerpaný.

V posledních třech kolech jsem pomalu viděl hvězdičky, i tak se mi však podařilo v posledním kole předjet Fenatiho a byl jsem opravdu rád, že závod končí. Dnes jsem si opravdu sáhl na dno. Dal jsem do toho úplně všechno, zároveň mě to ale strašně mrzí, protože výsledek mohl být mnohem lepší, nemuseli to být body za to, že spadlo hodně jezdců. Já tento výsledek neberu, i když body to jsou a historie se na to neptá, tak mě to mrzí, protože motorka jela skvěle a dnes měla určitě na víc. Teď poletím domů a musím se dát do kupy. Narvu se vitamíny, abych byl zase ve formě a mohl se soustředit na Portimão,“ okomentoval čtvrtý závod sezóny Filip Salač.

Kolotoč MotoGP teď čeká jeden víkend pauza. Grande Prémio Tissot de Portugal odstartuje v neděli 24. dubna a jezdci se zde utkají o další světové body. Jak se zde Filipovi bude dařit, to se přesně ta dva týdny. Jakub Schimmer, PR a média – sport, Autoklub ČR