Situace na britské politické scéně má do stability daleko. Od červnových parlamentních voleb se zejména konzervativci potýkají s drhnoucím vyjednáváním brexitu i stranickými spory. Johnsonovi však došla trpělivost a ve společné diskuzní skupině konzervativních poslanců na aplikaci WhatsApp údajné anonymní zdroje vyzval, aby přestaly vynášet smyšlené informace a nemluvily jeho jménem, uvádí server The Guardian.

„V Telegraphu a Sunu jsem četl spoustu vyjádření od mých údajných přátel a spojenců. Já ale netuším, o koho jde. Nevím, jestli to jsou skutečně moji přátelé nebo spojenci, nebo zastupují nějaké podvodníky. Od srdce nesouhlasím se vším, co řekli,“ dodal Johnson.

V britské Konzervativní straně dál bují spory o moc. Premiérka Theresa Mayová čelí rostoucímu tlaku na rezignaci. Britská média spekulují o roli ministra zahraničí Borise Johnsona. Ten tvrdí, že za Mayovou stojí. I přesto se v zákulisí mluví o jeho odvolání, křeslo se třese rovněž pod ministrem financí Philipem Hammondem.

Náladu neuklidnil ani nedávný sjezd Konzervativní strany, na kterém Mayovou trápila nejen hlasová indispozice, ale také údajná rebelie ministra zahraničí Johnsona.

Ten ještě před sjezdem publikoval svou vizi brexitu, která se rozchází s plány týmu okolo Mayové a ministra pro brexit Davida Davise. Pod tlakem však později prohlásil, že za Mayovou stojí. V následujících dnech do médií prosákla celá řada zpráv od dobře informovaných zdrojů z okolí ministra zahraničí, které uváděly, že Mayová se chystá Johnsona vyhodit, ale on je připraven na rebelii a rezignaci odmítne. Informoval o tom server The Telegraph.

Otázka loajality Johnsona k Mayové není v britských politických kruzích ničím novým. Řeší se v podstatě od překvapivého jmenování Johnsona do funkce ministra zahraničí krátce po referendu o brexitu. Křeslo se však začíná třást také pod konzervativním ministrem financí Philipem Hammondem.

Část konzervativních poslanců vedených Bernardem Jenkinem a Nadine Dorriesovou tvrdí, že současné ministerstvo financí vede Británii k nevýhodné brexitové dohodě s EU a v podstatě jen slepě následuje požadavky unijních vyjednavačů. „Jen legitimizují ekonomické výhrůžky z EU,“ prohlásil Jenkin.

Ministerstvo financí se k těmto nařčením postavilo zdrženlivě. V tiskovém prohlášení uvedlo, že cílem Británie je „odchod z EU, celní unie i jednotného trhu do konce března 2019". Nejmenovaný konzervativní ministr k tomu dodal, že realistický pohled ministerstva financí na brexit „by neměl být považovaný za hřích“.

Třetí kontroverzi posledních dní spojenou s konzervativci má na svědomí bývalý předseda strany Grant Shapps. Ten v pátek prohlásil, že získal podporu 30 zákonodárců, kteří chtějí Mayovou dostat z vedení strany. K tomu, aby se hlasovalo o důvěře vůdci strany, je však nutná podpora nejméně 48 z 316 konzervativních členů zákonodárného sboru.

Bývalý konzervativní premiér John Major později v listu Mail on Sunday označil kritiky Mayové za egocentriky. Upozornil přitom, že neloajální konzervativní poslanci by měli s podkopáváním Mayové přestat, jinak usnadní cestu do Downing Street předsedovi Labouristické strany Jeremymu Corbynovi. Toho ve svém článku označil za marxistu.

Nejistou pozici má Mayová i u veřejnosti. Ztráta mandátů v červnových volbách naznačila, že popularita premiérky klesá (více o výsledcích voleb zde). Aktuální průzkumy ukazují, že její rezignaci považuje za řešení současné politické krize celá řada Britů. Sondáž televizní stanice Sky ukázala, že podle 35 procent dotazovaných by Mayová měla odstoupit hned.

Na druhé straně je 36 procent dotázaných názoru, že by funkci do příštích všeobecných voleb, jež by se měly konat v roce 2022, složit neměla. Podle 14 procent by tak ještě před volbami učinit měla, ale až po ukončení rozhovorů o brexitu v březnu 2019. Na 52 procent dotázaných si myslí, že Mayová je slabou premiérkou.

ZELENÍ V NĚMECKU PROTI MIGRANTŮM, ÚSTUPKY PO MERKELOVÉ

Velmi skepticky hledí na dohodu konzervativní unie CDU/CSU o migraci Zelení, s nimiž chtějí sesterské strany vyjednávat o příští vládě. Svobodní demokraté, tedy další z pravděpodobných koaličních partnerů, mají naproti tomu kompromis za dobrý základ pro další jednání.

„Z dohody čiší duch formálního kompromisu, o němž oba vědí, že nemusí vydržet déle, než do prvního rozhovoru se Svobodnými demokraty (FDP) a Zelenými,“ nechala se slyšet volební lídryně Zelených ze zářijových voleb Katrin Göringová-Eckardtová.

Nedělní jednání CDU a CSU podle ní ukázalo, že jednota obou stran před volbami byla pouhou inscenací. Šéf Zelených Cem Özdemir uvedl, že na konci koaličních vyjednávání bude stát něco jiného než nynější kompromis dvojice stran.

„To je shoda mezi CDU a CSU, a ani zdaleka ne výsledek sondovacích rozhovorů k budoucí koalici,“ poznamenala zase předsedkyně Zelených Simone Peterová. Číslo 200 000, s nímž počítají CDU a CSU, se podle ní rovná horní hranici pro přijímání běženců, i když ji tak jejich dohoda přímo nepojmenovává.

Zelení nadále požadují, aby nejbližší rodinní příbuzní uprchlíků měli možnost přijít za nimi do Německa, protože to podle nich přispěje k integraci. Jsou i proti tomu, aby země jako je Alžírsko nebo Tunisko byly prohlášeny za bezpečné, tedy za státy, kam je možno snadněji vracet odmítnuté žadatele o azyl.

Místopředsedkyně svobodných demokratů Marie-Agnes Stracková-Zimmermannová vyjádřila přesvědčení, že dohoda sesterských stran je dobrým základem pro další jednání. Zároveň zdůraznila, že právo na azyl pro politicky pronásledované musí zůstat neomezené.

Dohodu CDU a CSU kritizovali sociální demokraté (SPD), kteří po zářijových volbách míří do opozice. Kompromis podle nich vznikl jen proto, aby bylo možné začít s vyjednáváním s dalšími stranami o příští vládě. Nic konkrétního domluva CDU a CSU nepřinese podle protiimigrační Alternativy pro Německo (AfD).

Do počtu 200 000 se mají počítat především příchozí žadatelé o azyl a uprchlíci. Odečítat se naopak budou běženci, kteří Německo dobrovolně opustí, nebo budou deportováni. Dohoda CDU a CSU počítá i s výjimkou pro zvláštní situace, v nichž by vláda a Spolkový sněm mohly limit zvýšit, nebo naopak snížit. Neměla by ale vést k tomu, že by Německo žadatele o azyl odmítalo na hranicích.

Omezení počtu přijímaných běženců na 200 000 ročně dlouhodobě požadovala CSU, která se dokonce nechala slyšet, že bez takové hranice nevstoupí do nové vlády. Naopak Merkelová byla jasně proti a ještě v předvolební kampani nedlouho před zářijovými parlamentními volbami řekla: „Můj postoj k horní hranici je známý. Nechci ji. Zaručeně. Nepovažuji ji ani za realizovatelnou.“

Angela Merkelová i šéf sesterské formace CSU Horst Seehofer považují kompromis v otázce migrace za dobrý základ pro koaliční jednání. Sdělili to na pondělní společné tiskové konferenci. „Mám radost z nalezeného kompromisu,“ uvedla Merkelová. „I my jsme spokojení,“ konstatoval Seehofer.

„Můžeme říci, že jsme našli klasický kompromis, obě strany si vyšly vstříc,“ poznamenala Merkelová. Šéfka spolkové vlády však i v pondělí zdůraznila, že lidé musí mít možnost požádat o azyl. Výsledky zářijových voleb a rozhodnutí dosud koaličních sociálních demokratů (SPD) odejít do opozice, přitom nedávají jinou realistickou možnost, než vznik vlády CDU/CSU, FDP a Zelených.

Když se na ní vedení těchto dohodne, budou o ní ještě hlasovat jednotlivé stranické sjezdy, případně všichni straníci. Není přitom vůbec vyloučené, že by se právě Zelení v takovém hlasování proti jakýmkoliv snahám o stanovení horní hranice pro příjem uprchlíků postavili.

REPUBLIKÁN USA: TRUMP NÁS ŽENE K TŘETÍ VÁLCE

Mezi Donaldem Trumpem a vlivným senátorem Bobem Corkerem se rozhořela prudká roztržka, která veřejně potvrdila hluboké rozpory mezi Bílým domem a táborem republikánských kongresmanů. Uvedla to agentura AP. Senátor Cork patří v horní parlamentní komoře k hlavním zahraničněpolitickým expertům, a protože napřesrok svůj post v kongresových volbách neobhajuje, nijak se ve svých vyjádřeních nemírní.

V nedělním rozhovoru s listem The New York Times Trumpa obvinil, že zavádí Spojené státy „do třetí světové války“ a šíří chaos. Trump se podle něj chová jako hvězda televizní show a jeho politika musí znepokojit každého, komu na osudu národa záleží. Corker dodal, že jeho názory sdílí téměř každý republikánský poslanec.

Reakce z Bílého domu na sebe nenechala dlouho čekat. Prezident na Twitteru Corkera obvinil, že je zodpovědný za „děsivou“ jadernou smlouvu s Íránem, kterou chce Trump zrušit. Corker prý „nemá kuráž“, aby v listopadu 2018 znovu kandidoval do Senátu. Senátorovi prý vadí, že si ho prezident nevybral jako ministra zahraničí.

„Je ostuda, že se Bílý dům stal denním stacionářem pro seniory. Dnešní ranní směnu zjevně někdo promeškal,“ reagoval Corker na twitteru na Trumpovy útoky.

Znepokojením z atmosféry v Bílém domě se Corker netají dlouhodobě. Nedávno prohlásil, že prezidentovi poradci a ministři, zejména John Kelly, James Mattis a Rex Tillerson, „pomáhají chránit zemi před chaosem“. Trump podle něj dokazuje, že „neporozuměl charakteru tohoto národa“.

KIMOVA SESTRA: BRATR MILÝ VŮDCE…

Lídr Severní Koreje Kim Čong-un o víkendu povýšil do nejvyššího vedení země svou sestru Kim Jo-čong. Ta se v uplynulých letech starala o veřejný obraz svého bratra a organizovala jeho setkávání s obyčejnými lidmi. Podle expertů je její povýšení dalším krokem v omlazování vrcholných politických kruhů KLDR.

Kim Jo-čong se povýšení dočkala v sobotu, kdy ji do svých řad přivítal ústřední výbor vládnoucí Korejské strany práce. Oficiálně se stala členkou všemocného politického byra KLDR (více se dočtete zde). Pro zahraniční média je však, na rozdíl od jejího bratra, stále spíše neznámou. Svou politickou kariéru začala relativně nedávno.

Předurčena pro ni přitom byla už dávno. Narodila se 26. září 1987 coby dcera vládce KLDR Kim Čong-ila. Během 90. let absolvovala základní vzdělání ve švýcarském Bernu. Studovala tam spolu se svým bratrem Kim Čong-unem. Žila v uzavřené rezidenci, kterou strážil početný tým ochranky. Její otec se podle vzpomínek zaměstnanců rozlehlého sídla snažil svým potomkům ukrátit dlouhou chvíli a z KLDR do Švýcarska několikrát vyslal členy severokorejských kapel.

Po návratu do vlasti nastoupila Kim Jo-čong na prestižní Pchjongjangskou univerzitu, píše The Guardian. Zaměřila se na obor výpočetní techniky. Po ukončení studií se vytratila ze společenského dění. Až v roce 2007 se začala angažovat v Korejské straně práce. V roce 2008 se náplň její práce změnila. Její otec utrpěl v druhé polovině roku infarkt. Dlouho se spekulovalo, že zemřel. Režim začal připravovat převzetí moci Kim Čong-unem. Jednou z hlavních figur celého procesu byla i Kim Jo-čong.

Od roku 2010 už se pravidelně objevovala na fotografiích ze stranických sjezdů, později pak truchlila společně se svým bratrem na pohřbu Kim Čong-ila. Oficiální zmínky v severokorejských sdělovacích prostředcích se však dočkala až v březnu 2014 během voleb do stálého výboru Nejvyššího lidového shromáždění, píše server North Korea Leadership Watch.

Jedno z prvních vystoupení Kim Jo-čong v severokorejské televizi. Zahraniční média dokonce spekulovala, že na podzim téhož roku krátce stanula v čele KLDR, když se její bratr kvůli zdravotním problémům stáhl z veřejného dění.

Krátce na to byla jmenována zástupkyní ředitele stranického propagandistického výboru. Během několika měsíců změnila veřejný obrázek svého bratra a lídra KLDR. Obyčejnému lidu ho vykreslila jako skromného muže, kterému není lhostejný osud i těch nejchudších obyvatel země.

Pravidelně s ním vyjížděla na návštěvy farmářů i továren rozesetých po celé Severní Koreji. Předobrazem pro novou tvář Kim Čong-una byl jeho dědeček a zakladatel novodobé Severní Koreje Kim Ir-sen.

Kim Jo-čong podle zákulisních informací rovněž iniciovala mediálně propírané přátelství mezi jejím bratrem a bývalým americkým basketbalistou Dennisem Rodmanem. Ten v minulosti opakovaně navštívil KLDR a život v této komunistické zemi popisoval jako ráj na zemi.

V roce 2015 se provdala za Čoe Songa, syna místopředsedy Korejské strany práce. V květnu téhož roku mu porodila prvního potomka. Její manžel byl shodou okolností minulý týden povýšen do vlivné armádní komise KLDR, uvedla státní tisková agentura KCNA. Kim Jo-čong se sobotním povýšením stala jednou z nejvlivnějších žen v KLDR. Konkurovat ji může snad jen manželka Kim Čong-una Ri Sol-ču.

Nedávná historie však ukázala, že rodinné vazby na vůdce KLDR nemusí být jistotou pro kariérní růst. V roce 2013 posvětil Kim Čong-un čistky v nejvyšším vedení země, které dopadly na 140 vysoce postavených armádních činitelů. Nařídil rovněž popravu svého strýce a blízkého poradce Čang Song-tcheka.

Podle Kima připravoval státní převrat, a proto skončil na popravišti (více zde). Spekuluje se, že Kim Čong-un má rovněž prsty ve vraždě svého nevlastního bratra Kim Čong-nama, kterého v únoru letošního roku na letišti v Kuala Lumpur otrávily dvě agentky KLDR (více o případu zde). Kim Jo-čong by se však podobného osudu bát neměla, společně s Kimem má i stejnou matku, tanečnici a třetí partnerku Kim Čong-ila Ko Jong-hui.

Experti na dění v KLDR se shodují, že povýšení Kim Jo-čong znamená další kolo očišťování režimu od minulého vedení země. V nejvyšších kruzích už zůstává jen několik lidí z nejbližšího okolí zesnulého Kim Čong-ila. „Personálními změnami chce Kim Čong-un ukončit prolínání s pohrobky předchozího režimu Kim Čong-ila.

Jde o generační výměnu na klíčových postech strany,“ potvrdil profesor Kim Jong-hjun z Dongguk University v jihokorejském Soulu. Pro Kim Jo-čong se jedná o radikální skok v politické kariéře. Jejího rostoucího vlivu si všímají i ve Spojených státech. Už v lednu letošního roku ji Kongres zařadil na sankční seznam kvůli „porušování lidských práv“. /r/