"Myslím si, že kritická bude fáze finálního a fatálního obklíčení Kyjeva, která může přimět ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby připustil fakt, a Evropa mu to ukazuje stále, že žádná Aliance a zrychlený vstup do EU není v tuto chvíli na místě. Když obětuje Krym a Doněck a Luhansk, tak se zbaví ruské menšiny. Představa, že by Rusko někdy přestalo bránit ruskou menšinu, je hloupost.

Pokud najde velkou politickou odvahu, tak zbavit se těchto tří částí je ideální řešení. Lepší kontrolovat tři čtvrtiny Ukrajiny, než ji nekontrolovat vůbec. Musí přemýšlet o tom, že když bude dále vzdorovat, bude více a více mrtvých, a to nejen civilistů, ale i vojáků. Bude více zničena infrastruktura. A Rusko má ještě kde přitlačit. To vnímám jako rozumné řešení," přiblížil racionální scénář generál Andor Šándor.

X X X

Rusko: Při útoku v Javorivu, na Ukrajině, zlikvidovalo 180 žoldnéřů a zahraniční zbraně

Ruské ministerstvo obrany prohlásilo, že jeho ozbrojené síly při nedělním útoku na vojenskou základnu v západoukrajinském městě Javoriv zlikvidovaly přibližně 180 zahraničních žoldnéřů a množství zahraničních zbraní. Mluvčí resortu Igor Konašenkov dále podle agentury TASS uvedl, že ruské síly budou pokračovat v likvidaci zahraničních žoldnéřů, kteří přicházejí na Ukrajinu. Agentura AFP poznamenala, že tyto informace nebylo možné nezávisle ověřit.

Ruské ministerstvo obrany prohlásilo, že jeho ozbrojené síly při nedělním útoku na vojenskou základnu v západoukrajinském městě Javoriv zlikvidovaly přibližně 180 zahraničních žoldnéřů a množství zahraničních zbraní

Gubernátor Lvovské oblasti Maksym Kozyckyj už dříve oznámil, že při ruském raketovém útoku na vojenskou základnu ve městě Javoriv, které se nachází jen zhruba dvacet kilometrů od polských hranic a 50 kilometrů severozápadně od centra Lvova, v neděli zahynulo nejméně 35 lidí. Dalších 134 lidí utrpělo zranění a ošetřují je v nemocnicích.
Tato část Ukrajiny zatím zůstávala vojenského konfliktu do velké míry ušetřena, do Lvova a okolí se uchýlila část Ukrajinců prchající před konfliktem.

Konašenkov tvrdí, že výcviková střediska ukrajinských ozbrojených sil v obci Staryči a nedaleké vojenské cvičiště Javoriv v neděli zasáhly „vysoce přesné zbraně dlouhého doletu“.

Kyjev v těchto zařízeních podle něj zřídil výcvikové středisko pro zahraniční „žoldnéře“ a sklad zbraní dodaných ze zahraničí. Lvovský gubernátor dříve sdělil, že ruské jednotky vypálily na středisko více než třicet raket.
Náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov v sobotu uvedl, že Moskva považuje konvoje se západními zbraněmi dodávanými na Ukrajinu za legitimní cíle, poznamenala agentura Reuters.

X X X

Generál Śedivý: Scénář bojů v Kyjevě
 
„Myslím, že se blíží kritický okamžik. Ukrajina bude potřebovat obnovit síly. Pokud se to nepodaří, dostane se do situace, kdy by celá východní Ukrajina byla obklíčena a Ukrajinci by ztratili mnoho vojáků. Uvidíme, jak budou pokračovat útoky z jihu a zda se Rusům povede Ukrajince uzavřít,“ vypočítal generál.

Stále jasněji se však podle něj ukazuje, jak moc Rusové podcenili odhodlání a sílu ukrajinské armády i obyčejných občanů. „Nepochopili, že nebudou jako Rusové vítáni. To bylo zásadní a velmi překvapivé selhání, že ukrajinský lid neznají,“ popsal Šedivý.

Podle něj to dokazuje i přechod mezi první a druhou fází invaze, ve které Rusové více útočí na civilní cíle. „Útok na civilisty je válečný zločin, popírá jakoukoliv kulturu. To dělá Islámský stát a teď začali i Rusové,“ prohlásil generál.
Zdůraznil, že Putin teď bude chtít posilovat vojska na východě Ukrajiny a ovládnout ji. „Vycházejme z toho, že se Putin chová absolutně arogantně a odmítavě k příměří. Rusové stále trvají na nepřijatelných podmínkách, de facto na kapitulaci Ukrajiny. Myslím, že se rozhodne na bojištích, až pak se bude jednat, jak konflikt zmírnit nebo úplně zastavit,“ doplnil Šedivý.

X X X

Arestovyč: Bude válka, odhadl před třemi lety. Předpověděl, jak invaze dopadne

Ruskou invazi na Ukrajinu předpověděl již v roce 2019. Oleksij Arestovyč, poradce ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, také důkladně popsal, jak bude válka probíhat. Podle něj chce Putin Ukrajinu totálně zdemolovat, aby o ni NATO ztratilo zájem.

Na sociálních sítích se objevilo video z roku 2019, kde Oleksij Arestovyč v rozhovoru pro ukrajinskou televizi Apostrof TV mluví o hrozící ruské invazi na Ukrajinu. Podle něj je hrozba způsobena žádostí této země o vstup do NATO. „Budou nás muset zničit z hlediska infrastruktury a území zdevastovat, aby nás v Alianci nechtěli,“ popsal tehdy Arestovyč.

Do přímé konfrontace s NATO by se ale podle něj Rusko nikdy nepustilo. „Musí to udělat ještě před naším vstupem do NATO, aby o nás Aliance ztratila zájem. Zdevastované území je nebude zajímat,“ popsal současný poradce prezidenta. Dodal, že na 99 procent bude cenou za žádost o vstup Ukrajiny do NATO velká válka s Ruskem. „Pokud do NATO nevstoupíme, Rusko nás pohltí během 10 až 12 let,“ předpověděl Arestovyč.

Ukrajina byla podle něj před třemi lety na rozcestí, žádal proto tehdy lidi, aby zvolili za prezidenta Zelenského. Ideální scénář byl podle něj jasný: „Válka s Ruskem a vstup do NATO na základě válečného vítězství,“ zdůraznil.

Dobře si však byl vědom, co by válka s Ruskem znamenala. „Útočné letecké operace, útok ruských armád rozmístěných u hranic, obležení Kyjeva, snaha obklíčit ukrajinskou armádu u Doněcku, útok přes Perekopskou šíji ke Kachovské přehradě, aby zajistili vodu pro Krym. Útok z Běloruska, vyhlašování nových lidových republik, diverze, útoky na objekty klíčové infrastruktury, výsadky,“ vypočítával Arestovyč. „Nejkritičtější budou roky 2020 až 2022,“ tušil tehdy prezidentský poradce.

X X X

Sankce nás stály polovinu rezerv, tvrdí Rusko. Věří v Čínu, na kterou tlačí USA

Světové mocnosti uvalují na Rusko čím dál přísnější sankce. Ty vedou mimo jiné k zmražení ruských devizových rezerv. Aktuálně jich je kvůli sankcím odříznuta zhruba polovina. Kreml věří, že se k němu Čína neotočí zády, a naopak zintenzivní spolupráci. Centrální banka chce zamezit dalším škodám v důsledku sankcí, proto se rozhodla ani nadále neotevřít burzu.
„Sankce zahraničních zemí zmrazily zhruba 300 miliard dolarů v státních devizových rezervách, jimiž disponuje Rusko. Dohromady jejich hodnota činí 640 miliard,“ uvedl ruský ministr financí Anton Siluanov.

Mezi rezervy patří například zlato či depozita zahraničních měň.

Siluanov uvedl, že západní země tlačí na Čínu, aby omezovala obchod s Ruskem a zamezila Moskvě v přístupu k rezervám, které má v čínské měně. 
„Věřím, že naše partnerství s Čínou nám dovolí obhájit spolupráci, které jsme dosáhli. A nejen obhájit, ale i ji zvýšit v prostředí, ve kterém jsou západní trhy uzavřeny,“ dodal ministr.

Peking neodsoudil ruský útok Ruska na Ukrajinu, nenazývá ho invazí, ale naléhá na jednání o příměří. USA varovaly Čínu, aby sankcemi zatíženému Rusku nepomáhala.
„S Pekingem komunikujeme přímo a soukroměo tom, že přijdou následky, pomůže-li Rusku vyhýbat se uvaleným rozsáhlým sankcím,“ prohlásil v neděli pro CNN americký poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan, který se v pondělí v Římě setká s vysoce postaveným čínským diplomatem Jang Ťie-čchim.

Rusko a Čína v poslední době více spolupracují, protože jsou pod silným tlakem Záoadu kvůli lidským právům a dalším otázkám. Prezidenti Vladimir Putin a Si Ťin-pching se setkali v únoru setkali v Pekingu a oznámili strategické „přátelství bez hranic“ s cílem bojovat proti vlivu Spojených států.

Washington zatím nezaznamenal, že by se Peking snažil sankce obcházet. Americká ministryně obchodu Gina Raimondová nicméně minulý týden upozornila čínské výrobce čipů, že pokud budou nadále dodávat do Ruska položky podléhající sankcím, bude to mít následky.
Čína je pro Rusko druhým největším exportním trhem po Evropské unii. Ruský export do Číny měl v roce 2021 hodnotu 79,3 miliardy dolarů, z čehož 56% činil vývoz ropy a plynu, uvedla čínská celní agentura.

Ruská centrální banka rozhodla, že na ruské akciové burze se nebude obchodovat ani příští týden. Ruská burza je zavřená od 28. února. 
Ruská měnová autorita tak chce zabránit dalším škodám po zavedení západních sankcí, které přivodily kolaps rublu a ochromily ruskou ekonomiku.
Ruská centrální banka uvedla, že devizový a peněžní trh příští týden v pracovních dnech bude fungovat od 07:00 GMT (08:00 SEČ). Banka uvedla, že provozní režim pro následující týden oznámí později.

Naposledy se na ruské akciové burze obchodovalo v pátek 25. února, tedy den po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Rubl vůči dolaru od ruského vojenského vpádu na cizí území oslabil o více než 35 procent.

X X X

Co domluvil exkancléř Schröder? S Putinem osobně hovořil několik hodin

Na povrch se dostaly podrobnosti k cestě Gerharda Schrödera do Moskvy. Bývalý německý kancléř jednal několik hodin s Vladimirem Putinem, poté i s jeho poradci. Po schůzce odcestoval do Turecka, kde se měl sejít s ukrajinskými mírovými vyjednavači.
Čtvrteční schůzka mezi německým exkancléřem Gerhardem Schröderem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Moskvě trvala několik hodin, uvedl německý list Bild am Sonntag.
Schröder podobně dlouho hovořil i s nejbližšími poradci šéfa Kremlu. Bývalý sociálnědemokratický kancléř opustil Rusko v sobotu brzy ráno a zamířil do Istanbulu. 

V Turecku se údajné setkal s částí ukrajinského týmu.  Schröder se tak podle německého listu zapojil do mírových rozhovorů.
S ruským prezidentem i s vyjednavači Kyjeva probíral situaci na Ukrajině a možný konsensus mezi stranami. Není však zatím zřejmé, čeho bylo na jednáních dosaženo, ani jaká je přesně jeho role.

Podle dostupných informací hovory o míru mezi Moskvou a Kyjevem zatím nepřinesly žádné výsledky. Ve čtvrtek spolu jednali ministři zahraničí Sergej Lavrov a Dmytro Kuleba. 
Rusko podle Kuleby trvá na svých, pro Ukrajinu nepřijatelných, požadavcích. Představitelé se nedohodli ani na humanitárních koridorech pro evakuaci civilistů.
Bývalý kancléř Schröder do Moskvy odjel ve čtvrtek. Svou cestu nekoordinoval s německou vládou, ani domovskou sociální demokracií.

Německá politická garnitura kritizuje Schrödera za úzké vazby na ruský režim. Exkancléř totiž působí na vysokých postech v ruských státních společnostech Nord Stream AG a Nord Stream 2 AG.
SPD na konci února Schrödera dopisem vyzvala, aby z ruských firem odstoupil. Konkrétní lhůtu však nedostal. Někdejší kancléř na to dosud nereagoval. 

Jihokorejská manželka bývalého kancléře Kim So-jon na sociálních sítích vyjádřila rozhořčení, jakému tlaku je její muž
vystaven. Také uvedla, že se na Schrödera mnozí obracejí, zda by mohl pomoci s vyjednáváními.
Sám Schröder na veřejnosti mlčí. Dříve na sociální síti LinkedIn k ruské invazi sdělil, že se obě strany, tedy Rusko i Západ, dopustily chyb, což ale Moskvu neopravňuje k tomu, aby na obranu svých bezpečnostních zájmů nasadila vojenské prostředky.

O tvrdých sankcích uvedl, že je třeba předejít zpřetrhání zbývajících politických, hospodářských a společenských vazeb mezi Ruskem a Evropou.

X X X

Kalousek: Kvůli válce upadne do chudoby pětina českých domácností.

Vláda se musí zaměřit nejen na uprchlíky, ale také na české občany, které ohrožují ekonomické dopady války na Ukrajině, shodli se v nedělním vysílání Partie na CNN Prima News bývalý ministr financí Miroslav Kalousek a předseda ČMKOS Josef Středula. Podle Kalouska upadne pětina českých domácností do dramatické chudoby.

„Intervence v rámci zastropování cen bych, stejně jako vláda, také nenavrhoval, trhy jsou v naprosté panice. Na trzích nerozhoduje výpočet, na trhu rozhodují emoce. Musíme počkat, až se panika uklidní,“ uvedl Miroslav Kalousek.
Dle jeho slov s sebou každé dočasné opatření nese spoustu nevýhod. Nemůžeme proto ceny kompenzovat do nekonečna, když i dál porostou. „Pro letošní i příští rok se musíme smířit s tím, že životní standard poklesne. Nemůžeme to vykompenzovat všem,“ dodal Kalousek.

Podle Kalouska upadne do dramatické chudoby až dvacet procent domácností, což je poměrně vysoké číslo. Vláda se podle něj musí zaměřit zejména na tuto vrstvu obyvatel.

„Pokud sem přichází dvě stě tisíc uprchlíků – a není to konečné číslo –, tak se nás to prostě dotkne a musíme se s nimi rozdělit. Těm nejchudším dvaceti procentům se vláda musí věnovat nejvíc. Nemůžeme pomáhat stejně někomu, kdo je v ohrožení života, a někomu, komu se zdražuje benzin. Všichni budeme mít nižší úroveň a všichni zchudneme. Plošné nástroje si nemůžeme dovolit, země na to nemá, důsledky by potom byly ještě dramatičtější,“ dodal bývalý ministr financí.

V závěru také uznal, že pro Česko to bude velká finanční zátěž. „Na dvě stě tisíc uprchlíků budou pojišťovny potřebovat až sedm a půl miliardy. Ale ti lidé utíkají před vražděním. Tím, že jim pomůžeme, financujeme i vlastní hodnoty a humanistické kořeny, na nichž byl založen náš stát,“ dodal.

Ohledně finančních problémů se vyjádřil i Josef Středula, který připomněl vysokou inflaci a fakt, že problémy Česka byly vážné již před zahájením války na Ukrajině.
„Válka má své náklady a ty padnou i na Českou republiku v oblasti zdravotnictví či sociálním systému. Jsou to mimořádné výdaje, ale ty nejvíc opodstatněné z lidského hlediska. Věřím, že to zvládneme, ale nesmíme zapomínat na naše občany,“ řekl Středula.

„V první řadě se musí zasanovat zdravotnictví, což bude stát dvacet až třicet miliard korun, školství a další, abychom pomohli těm, kteří před válkou prchají. Co se týká jejich integrace, je problém, že si myslíme, že přišla levná pracovní síla. V získání práce bych ale chtěl, aby se koukalo i na kvalifikaci uprchlíků,“ uvedl Středula.

Dále podle Středuly musíme zasáhnout do školství, abychom mohli češtinu učit cizince, tedy děti, které žádné základy českého jazyka nemají. „Na to všechno budou potřeba finance, ale zároveň se stále musí myslet na Čechy, aby se nezvedla vlna xenofobie,“ dodal předseda ČMKOS.

X X X

Pomoc uprchlíkům na úkor českých chudých, říká Hůle z Člověka v tísni

Mluvme o tom, jaký dopad bude mít současný příchod bezprecedentního počtu uprchlíků na českou společnost teď, dokud ještě převažuje solidarita, říká Radiožurnálu Daniel Hůle, odborník na sociální začleňování z Člověka v tísni. Školy možná budou muset zase částečně přejít na distanční výuku, zhorší se dostupnost zdravotní péče. Nejdůležitější je teď vyřešit bydlení. Motivovat majitele soukromých bytů a stavět modulární „kontejnerové“ bydlení.

X Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) mluví o tom, že ubytovací kapacity, včetně těch nouzových jako jsou tělocvičny, brzy dojdou a budou se muset začít stavět provizorní kempy. Co na to jako odborník na sociální začleňování říkáte?

Vládě nic jiného na přechodnou dobu nezbyde. Ale je potřeba otevřeně říct, že většina uprchlíků zde zůstane roky nebo i natrvalo, takže je třeba hledat systémové řešení úplně jiné povahy, pokud tedy Českou republiku nechceme přeměnit na uprchlický tábor.

X Jak by takové systémové řešení mělo podle vás vypadat?

Řádově budeme hledat byty pro 80 tisíc domácností. Městských bytů může být osm až devět tisíc, těch volných na trhu až 20 tisíc. Vláda tedy bude muset postavit zhruba 50-60 tisíc modulárních bytů. A na tom je třeba začít pracovat hned teď.

X Majitele soukromých bytů chce vláda motivovat k tomu, aby je pronajímali ukrajinským uprchlíkům, příspěvkem pro solidární domácnost. Jak vysoký by měl být, aby měl skutečně motivační účinek?

Podle předběžných výsledků výzkumu PAQ Research je 6,6 procenta majitelů ochotných pronajmout svůj volný byt zadarmo. Zavedení příspěvku ve výši 1000 korun za uprchlíka, jak se původně zvažovalo, tu ochotu zvedne na celkových 7,3 procenta, tedy pouze o 0,7 procentního bodu. Takže to by bylo k ničemu.

Proto navrhujeme, aby to byly 4000 korun na hlavu za první tři ubytované osoby, tedy 12 tisíc za průměrnou domácnost. To by zvedlo ochotu majitelů až na 16-17 procent. Toto opatření by podle našeho propočtu znamenalo byty pro zhruba čtyři tisíce domácností. A stálo by to 576 milionů korun. Uprchlíci by se tak rozptýlili do běžné zástavby a tím bychom jim umožnili mnohem snazší integraci. Šetření na tom mi přijde šílené.

X Jak ty modulární byty vypadají a kde by se měly stavět?

Dneska už představují relativně plnohodnotné bydlení – jsou to dvě kontejnerové jednotky spojené dohromady. Zásadní je, aby v každé bytové jednotce vždy bylo sociální zařízení. Protože když budou společné, jak se to většinou dělá u kontejnerových ubikací, tak to vytváří efekt ubytoven, kde společné prostory vytvářejí spoustu třecích ploch a vznikají různé konflikty.

X Jak víme ze zahraničí, výstavba bydlení pro uprchlíky by mohla vést ke vzniku segregovaných lokalit, ukrajinských ghett. Jak tomu zabránit?

Je potřeba budovat nanejvýš třeba pět bytových jednotek dohromady. A nestavět je někde v lese, ale v bytové zástavbě, kde je napojení na sítě, infrastrukturu. Pak i to kontejnerové bydlení může třeba na dva roky představovat plnohodnotné bydlení i pro rodinu s dětmi.

Vláda sice může dočasně nakoupit kapacitu v hotelech, rekreační zařízení, ale to je možné přes jaro, ne přes léto, kdy už je kapacita plná. Navíc se zdražuje palivo, devalvuje koruna, lidi nebudou mít na dovolenou v Chorvatsku nebo Itálii a budou chtít na dovolenou v Česku. A když jim všude řeknou, „Sorry, máme tu Ukrajince“, tak to začne velmi antagonizovat vztah Čechů a uprchlíků, který se ještě pořád zdá velmi solidární. Je naprosto jasné, že ochlazení solidarity přijde, proto je potřeba s tím dopředu počítat.

X Kde by se modulární byty měly stavět?

Je důležité najít klíč, podle kterého bude potřeba rozmístit uprchlickou populaci po republice. A zohlednit u toho několik faktorů. Zaprvé, kde jsou školy s volnou kapacitou. Zadruhé, rozmístění ukrajinských pracovníků, kteří sem teď dostávají své rodiny, tak aby nedocházelo k nějakému inženýrskému přesouvání lidí. A zatřetí zohlednění pracovních příležitostí. Podle těchto klíčů je třeba zmapovat celé území ČR a identifikovat města a obce, kde mohou modulární domy vzniknout.

Zapojení do výuky

X V Česku už teď je přes 100 tisíc ukrajinských dětí, to je přes 10 procent školní populace. Školy proto mají navyšovat své kapacity. Jaké velké budou od 1. září české třídy, kolik se tam sejde dětí?

Někde nejspíš vzniknou ukrajinské třídy, kde budou ukrajinské učitelky učit ukrajinské reálie, dějepis, literaturu. Proto je potřeba snížit kvalifikační nároky, vykašlat se na zbytečné formalismy, že mohou mít jen status asistenta ap. Dát ukrajinským ženám práci a tím i vyřešit kapacity učitelů. Už teď jich bylo málo, třetina z nich je navíc v předdůchodovém věku nebo i za ním. A bylo by ideální, aby ukrajinské třídy měly třeba tělocvik nebo družinu s českými žáky, aby nám tu nevznikly segregované třídy.

X Jenže nejvíce lidí z Ukrajiny zůstává v Praze a okolí, kde jsou kapacity škol naplněné. Co s tím?

Ministerstvo školství bude muset zjistit, ne jaká je současná kapacita škol, to víme, ale jaký je potenciál tu kapacitu navýšit. Dřív školy pojímaly mnohem víc dětí než dnes. Je třeba se ptát, jestli se nedají kapacity získat nějakou jednoduchou stavební úpravou, bude nezbytné snížit hygienické normy. Špatné je, že obecně je víc volných míst v horších školách. A umisťovat uprchlíky do škol segregovaných, romských, je špatná cesta.

X Říkáte, že teď je lepší mluvit o tom, co tato migrační vlna bude znamenat pro společnost, dokud ještě převládá solidarita. Takže na co se máme připravit?

Snaha pomoci uprchlíkům bude trochu na úkor českých chudých. Najít si byt bude pro lidi s exekucemi a podobně komplikovaným kontextem těžší. To bude vyvolávat velkou frustraci a začnou svůj hněv obracet proti Ukrajincům. Lítost s jejich osudem a válkou pomine a nahradí ji třeba takováto zkušenost s uprchlíky. Do toho se zdražuje, pediatři a zubaři jsou už dnes nedostatkové zboží. A teď přibude nemalé množství lidí, kteří jejich služby také budou využívat.

X Lze s tím něco dělat, nějak ten nápor na systém „změkčit“?

Pomoct nám může urychlené uznávání kvalifikací. Když si budou jednotlivé profese hlídat svůj píseček, problém jen naroste.

X Zhorší se kvalita vzdělávání a dostupnost zdravotní péče?

U vzdělávání těžko říct. Také to může být příležitost, naučit se vzdělávat trochu jinak. Možná bude zase potřeba částečně zapojit distanční formu výuky. Dostupnost zdravotní péče to nevyhnutelně sníží, protože skokově naroste počet lidí, kteří péči budou potřebovat. Navíc lidé z Ukrajiny možná budou v horším stavu, protože tam je zdravotní péče mnohem méně dostupná.

Přechod do ‚soukroma‘?

X Až lidí zjistí, jak dlouhou musejí čekat na prohlídku u lékaře nebo že jejich děti se už zase vzdělávají distančně, povede to k dalšímu pnutí ve společnosti. Dá se tomu vůbec zamezit?

Zamezit ne, ale je potřeba tu polarizaci zmírnit. A první krok je si tu situaci připustit, jasně pojmenovat a vidět trochu dopředu. Ještě před dvěma týdny vláda říkala, že jsme připraveni na pět tisíc uprchlíků, přitom už bylo jasné, že jich budou statisíce. Když budeme doufat, že nějaký problém nenastane, hrozí, že nás ještě předběhne. A to je přesně případ šetření na příspěvku pro solidární domácnosti. Tak jako tak bude zajištění bydlení stát spoustu peněz, a pokud se nerozhodneme pro motivaci vlastníků soukromých bytů, bude to stát ještě víc.

X Povede přetlak ve veřejných službách k tomu, že zajištění lidé přejdou do „soukroma“ - do soukromých škol a ambulancí?

Máme skutečně velmi slušný standard ve veřejných službách, proto zde dosud nebyl takový tlak na soukromý sektor. V zahraničí, například ve Velké Británii, pokud chce člověk skutečně kvalitní zdravotní péči, musí si za ni zaplatit v soukromém systému. A u škol platí to samé.

V Česku máme velmi málo soukromých škol do značné míry proto, že skoro v každém městě je aspoň jedna veřejná, která plní funkci prestižní soukromé školy. Není primárně pro spádové žáky, žáci do ní dojíždí.
Například v Praze mají školy jako Londýnská na Vinohradech nebo Drtinova na Praze 5 naschvál zúžený spádový obvod, takže počet spádových dětí odpovídá zhruba 30-40 procentům kapacity školy.

Zbytek žáků si školy výběrovými řízeními „nasávají“ odjinud. Tím pádem mají „lepší“ složení dětí, což zrychluje výuku a děti se toho naučí víc. To vyhledávají zajištěnější, vzdělanější rodiče. A tímto způsobem dostávají zdarma to, co by si na západě museli zaplatit. Tady jim to platíme my všichni.

Takže ano, možná příchod bezprecedentního množství lidí do veřejných systémů urychlí přechod zajištěné populace do „soukroma“. A myslím si, že by to bylo dobře. Nerovnost nemá být financována z veřejných peněz a nemá byt součástí veřejného školství. V každé svobodné společnosti si část lidí pro své děti zaplatí super lukrativní vzdělání. To je přirozená redukce. Ale pro ostatní má být kvalita vzdělávání stejná.

X Takže se na migrační krizi můžeme dívat i tak, že nás zase o něco víc „posune na západ“, kde si zajištění lidé platí nadstandard v soukromém sektoru a zbytek dostává standard ve veřejném systému?

Ano, možná. A musíme počítat s tím, že se s tím budou pojit i negativa.

X X X

Hejtmani vládě předají požadavky na uprchlickou krizi

Kraje v pondělí odevzdají vládě písemně aktuální požadavky pro vyrovnání se s uprchlickou krizí, sdělil po nedělním večerním on-line jednání s hejtmany ministr vnitra Vít Rakušan (STAN). Pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti) řekl, že většina požadavků už v zásadě padla na nedělním jednání, v pondělí je shrne Asociace krajů.

Hřib chce, aby bylo v krajských asistenčních centrech pro pomoc uprchlíkům dále povinné nosit respirátory kvůli riziku šíření covidu. Vláda v neděli podle něj hejtmany informovala o tom, že ubytování uprchlíků by mělo být řešeno ve třech kategoriích, a to podle délky pobytu a kvality ubytování.

„Pro nouzové přístřeší do 30 dnů by byl státní příspěvek 180 korun i se stravou, pro nouzové ubytování do tří měsíců 180 korun bez zahrnutí stravy,“ uvedl Hřib s tím, že ve druhé kategorii považuje výši příspěvku za nízkou. Pro třetí kategorii – ubytování v rodinách – považuje Hřib za nutné, aby byl příspěvek dostatečně motivační. „Tady jsem zaznamenal, že průzkumy hovoří o 4 000 korunách na osobu za měsíc. Pevně doufám, že to bude racionálně stanovená částka, která bude motivovat k tomu ubytování poskytnout,“ uvedl.

Hejtmani podle Hřiba se zástupci vlády rozebírali i počty uprchlíků, které by měly jít do jednotlivých krajů. „Bylo představeno, že směrná čísla platí jen pro první dvě kategorie ubytování, to znamená nouzové přístřeší a nouzové ubytování, což doufám, že bude ještě upraveno. Nedává smysl, proč tam nezapočítávat i ubytované v rodinách, protože to má být hlavní preferovaný způsob,“ uvedl. Hejtmani by podle něj také chtěli, aby obce měly na jednom místě přístup k adresám ubytovaných.

Uprchlické tábory jen jako nouzová varianta
Rakušan nedělní jednání blíže nekomentoval. Uvedl, že jednání bylo důležité. „Čelíme situaci, která nemá obdoby. Chci všem poděkovat za to, že se ji snažíme zvládnout, že hledáme dobré a udržitelné řešení. V pondělí dostaneme od zástupců krajů formulované jejich aktuální požadavky a potřeby, které budeme řešit na vládní úrovni,“ sdělil.

Téma výstavby uprchlických táborů podle Hřiba účastníci nedělního jednání moc neprobírali. „Letmo to tam zaznělo, ale byla v zásadě shoda, že jde o jakousi nouzovou variantu, do které se vlastně úplně nechceme dostat,“ konstatoval.

X X X

Havlíček: Rozpočet je mrtvý. Vláda ho kvůli svým švindlům i Ukrajině bude muset předělat.

Vláda bude muset přepracovat předpokládaný státní rozpočet na rok 2022. Ve vysílání CNN Prima NEWS to uvedl poslanec Karel Havlíček (ANO). Soudí tak na základě ruské invaze na Ukrajinu, která započala 24. února. Podle někdejšího ministra průmyslu a obchodu kabinet premiéra Petra Fialy (ODS) dopředu vyčerpal rozpočtovou rezervu a nyní už nemá kde brát.

Poslanecká sněmovna schválila ve čtvrtek zákon o státním rozpočtu pro rok 2022. Návrh rozpočtu Fialova kabinetu předpokládá schodek 280 miliard korun, což je o 97 miliard méně, než navrhoval bývalý kabinet Andreje Babiše (ANO).

Návrh se schodkem 280 miliard odevzdal ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) vládě ještě před vypuknutím války na Ukrajině. „Je zcela jisté, že rozpočet je mrtvý. Bude se muset předělat, a to nejen kvůli krizi na Ukrajině, ale i kvůli vládním trikům a švindlům. Kabinet si dopředu vyčerpal rozpočtovou rezervu a nyní už nemá kde brát,“ uvedl Karel Havlíček.
V souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu ve čtvrtek prošlo Sněmovnou i několik pozměňovacích návrhů rozpočtu. Došlo k přesunu 1,5 miliardy korun na pomoc ukrajinským uprchlíkům pro resort vnitra, 300 milionů korun na humanitární pomoc rovněž pro vnitro a 1,5 miliardy armádě na nákup zbraní.

Konec biosložky a silniční daně
Vládní činitelé připouštějí, že se rozpočet může v souvislosti s dopady situace na Ukrajině v budoucnu dál měnit, peníze ale podle nich nedojdou. Evropa válku pociťuje například na základě nárůstu cen pohonných hmot. Jednotlivé státy se tento trend snaží co možná nejvíce eliminovat.

Fialova vláda zatím v otázce růstu cen nafty a benzínu zvolila cestu zrušení povinného přimíchávání biosložky do paliv i silniční daně pro auta do 12 tun. Rovněž hodlá pečlivě kontrolovat pumpaře, zda nenavyšují ceny benzínu a nafty uměle.

Havlíček považuje takovou pomoc za absolutně nedostatečnou. Bývalý ministr průmyslu je přesvědčen, že česká vláda reaguje na nárůst cen nejhůře v Evropské unii.

Spor o zastropování či DPH
„Opatření jsou nulová a nedělají s cenou nic. Biosložky pomůžou korunou, možná korunou dvacet, navíc nejdříve v horizontu měsíců. Silniční daně jsou zbytečný krok, který pomůže jen malé části firem, a naopak dopadne na kvalitu dopravy. Ohledně kontrol si neumím představit, jak to udělat u čtyř tisíc benzínových čerpadel,“ zkritizoval Havlíček.

Podle něj by vláda v rámci zvýšení cen pohonných hmot i energií měla volit jednu z metod plošné pomoci. Někteří členové hnuté ANO navrhují zastropování cen nafty a benzínu, jiní zase snížení DPH na pohonné hmoty. To však Fialův kabinet považuje za nezodpovědné a nebezpečné. Havlíček zmínil i možnost zastropovat marže pumpařů.

X X X

Středula o zdražení pohonných hmot: Divím se, na co vláda čeká. Bojí se lidé i dopravci

„Divím se, na co vláda čeká. Ceny rostou naprosto šíleně, lidé se bojí, dopravci se bojí, zda nemají zavřít. Nic nebrání tomu, aby vláda konala, prodlení je zbytečné a zbytečně zvyšuje napětí,“ sdělil ve vysílání CNN Prima NEWS Středula.
Nejde podle něj přitom jen o zastropování cen, ale „jejich věcné usměrňování“. „Vítám kontroly, které již nastaly, ale nestačí to. Vláda má i další nástroje, měl by konat antimonopolní úřad,“ prohlásil Středula.

Navrhl také změnit státní rozpočet na letošní rok. „Prvně si vláda musí říct, jestli chce občany ochránit. Problémy ČR byly vážné už před zahájením války. Požádal jsem o svolání mimořádné tripartity. Válka má své náklady, třeba na zdravotní systém. Rozpočet, který byl ve čtvrtek schválen, se musí změnit,“ doplnil Středula.

Kalousek: Nejdřív musí odeznít panika
Podle Kalouska však musí primárně odeznít panika na trzích. „Já bych snížení DPH či zastropování také nenavrhoval. Trhy jsou v naprosté panice, nerozhoduje výpočet, ale emoce. Musíme počkat, až se panika uklidní. Pokud zůstanou ceny v této výši, nemůžete je kompenzovat donekonečna. Zvednou se i další ceny – masa, pečiva. Musíme se smířit, že náš standard poklesne. Nemůžete zdražení kompenzovat všem, maximálně těm nejchudším,“ řekl Kalousek.

„Máme jedenáctiprocentní inflaci a obří deficit. Celá situace, která nastala, bude vyžadovat velké náklady. Je třeba si říct, jak bude vypadat mix opatření, ta současná nejsou dostačující. S příchozími uprchlíky je třeba situaci nějak sanovat,“ doplnil.

Vláda nejedná empaticky, tvrdí Středula
Kalousek však znovu upozornil, že nelze pomáhat plošně. „Vláda má omezené finanční možnosti, aby pomáhala. Je tu 20 % domácností, kterým hrozí, že upadnou do energetické chudoby a nebudou mít na jídlo. To je skutečně hodně. A na ně se vláda musí zaměřit. Ale nemůže pomoci všem. Je nesmysl říkat, že ta situace nedopadne na občany. Všichni trochu zchudneme. Protože to není z čeho zaplatit. Rozpočet prostě není nafukovací,“ reagoval bývalý ministr financí.

Podle Středuly ale vláda nejedná dostatečně empaticky. Neřeší otázku energetické chudoby, s přicházejícími uprchlíky je podle něj potřeba vyřešit i otázku zdravotnictví. „Zasanovat zdravotnictví dělá přibližně 30 miliard korun. Jednak se platí za pojištěnce, jednak za péči,“ vypočítal odborový předák.

„Přál bych si, aby Ukrajinci získali práci i podle kvalifikace. Třeba paní, která umí s polymery, aby získala adekvátní zaměstnání. Jestli tu je s dítětem, musí se o ně někdo postarat. Musíme mít i nástroj, který zajistí integraci, aby děti třeba mohly přejít ze základních škol na střední,“ doplnil.

X X X

Židé opět prchají z Ukrajiny. Ruská invaze ničí to, co budovali desítky let

Ruská invaze na Ukrajině přinutila miliony obyvatel k opuštění jejich domovů. Mezi nimi jsou také ukrajinští Židé, kteří se kvůli válce stěhují především do Izraele, který jim nabídl možnost se přistěhovat. Pro mnohé to vše může znamenat začátek konce něčeho, co bylo tak dlouhou dobu pečlivě budováno, uvedl list The Washington Post.

Ukrajinská židovská komunita byla na vzestupu. V posledním desetiletí byl viditelný rozkvět synagog, židovských škol či různých komunitních center. Po staletích masakrů a vln emigrace poháněných antisemitismem, po nichž následovaly carské pogromy a holokaust, si židovská komunita mohla konečně v poklidu budovat své životy. 

Židovské humanitární organizace odhadují, že do ukrajinské společnosti bylo integrováno přibližně 200 tisíc Židů, mezi nimiž byli jak věřící, tak i nevěřící, kterých byla většina. Zajímavé bylo také to, že Volodomyr Zelenskyj využil svůj židovský původ během své prezidentské kampaně v roce 2019. Ten nevadil ortodoxní pravoslavné církvi ani pravicovým nacionalistům, ale spíše samotné židovské komunitě, která se bála, že se jí jeho kandidatura vymstí.

Noční můra pro ukrajinské Židy nastala ve chvíli, kdy Ruská federace zahájila invazi na Ukrajinu. Židovští obyvatelé se stejně jako jiní snaží uprchnout ze země, nebo jdou do boje. Někteří ukrajinští Židé se stěhují do Izraele, který jim nabídl možnost přistěhovat se.

Mnoho pilířů židovské komunity je v ohrožení. Rabíni prchají ze země a synagogy, židovské školy a komunitní centra zejí prázdnotou.
Jednou se vrátíme, jen nevíme kdy
„Během třiceti let jsme vybudovali úžasnou komunitu,“ řekl rabín Avraham Wolff, který se v roce 1992 přestěhoval z Izraele do Oděsy, jež měla na Ukrajině historicky jednu z nejpočetnějších židovských populací. Wolff přišel jakožto vyslanec jednoho z nejvýznamnějších ortodoxních židovských hnutí Chabad Lubavič, o kterém se snažil rozšířit povědomí mezi veřejností. „A je škoda, že to došlo až sem,“ dodal.

Minulý týden sám Wolff pomohl s evakuací obyvatel v Oděse. Po týdnu bojů sám se svou rodinou nasedl na autobus a odjel do Moldavska. Uvedl však, že je odhodlaný se na Ukrajinu vrátit a vše přestavět, jen neví, kdy to bude možné. „Velmi se modlíme, abychom se z tohoto snu velmi rychle probudili. Ještě rychleji, než jsme odjeli,“ vyjádřil se k situaci Wolff. S evakuací pomáhají také židovské humanitární skupiny a samotný Izrael.

Konsorcium židovských skupin na šesti hraničních přechodech pomohlo převést přes hranice tři tisíce ukrajinských Židů do sousedního Moldavska a přibližně stejný počet do Polska, Maďarska a Rumunska, řekl Michael Geller, ředitel pro komunikaci a vztahy s médii v Americkém židovském spojeném distribučním výboru. Pomoc zprostředkovává mimo jiné také Židovská agentura v Izraeli a zmíněné hnutí Chabad Lubavič se sídlem v New Yorku. Izrael také plánuje zřízení polní nemocnice u Lvova na západě Ukrajiny. 

Vyjednávání se chopil izraelský premiér, byl v Kremlu i Berlíně
Stejně jako většina ukrajinských mužů od 18 do 60 let dostali i Židé v tomto věku povolávací rozkaz a je jim zakázáno ze země odejít. Také pro starší lidi je evakuace náročná a v zemi zůstávají.

„Mnozí, kteří se z Ukrajiny dostali, pravděpodobně zůstanou rozptýleni na neurčitou dobu po Evropě. Někteří jsou ubytováni a podporováni židovskými humanitárními organizacemi a místními komunitami,“ řekl Geller.

Ukrajinští Židé, kteří přišli do Izraele, se mohou stát jeho občany, jelikož zákon umožňuje imigrovat všem Židům.
K 9. březnu Židovská agentura uvedla, že dosud prověřila a pomohla imigrovat do Izraele více než tisíci Židů. Další dva tisíce přišly do izraelských imigračních center zřízených podél ukrajinské hranice. 

Izraelská ministryně vnitra Ajelet Šakedová v úterý řekla, že Izrael se celkem připravuje absorbovat až 100 tisíc Židů a nežidovských blízkých rodinných příslušníků z Ukrajiny, Ruska a dalších východoevropských zemí, kteří chtějí uprchnout.
Prezident Zelenskyj v pondělí v projevu k americkým židovským organizacím přirovnal hrozbu, kterou pro Ukrajinu představuje ruský prezident Vladimir Putin, k hrozbě, kterou představovalo nacistické Německo. Putin přitom nepravdivě tvrdí, že Zelenskyj a jeho vláda jsou nacisté.

X X X

Rusko bombarduje města českých krajanů na Ukrajině. Střílí se 630 km od Ostravy.

Ruské zbraně ohrožují na životech i české krajany na Ukrajině, kteří žijí v takzvané Volyni. V pátek bylo bombardováno město Luck, kde je stále činný český spolek. Luck přitom leží jen 88 km od polských hranic a pouhých 623 km od Ostravy, válka se nebezpečně blíží. „Právě organizujeme evakuaci krajanů z bombardovaného Žitomiru s okolím, do Česka jsme už dostali na tisícovku krajanů,“ informuje CNN Prima NEWS Dagmar Martinková ze Sdružení Čechů z Volyně.

Předsedkyně Sdružení Čechů v Lucku Jevgenija Vasyljevá nebere telefon. A stejně tak mlčí i mobil Antoníny Ponomarenkové, předsedkyně Sdružení Stromovka v nedalekém městě Dubno. „Možná jen mají obavy z neznámého čísla. Zatím nemám zprávy, že by tyto ženy mířily do Česka, zkusím jim zavolat. Teď mám ale plnou hlavu českých krajanů z bombardovaného Žitomiru, kteří právě dorazili do Prahy,“ vypráví o překot Dagmar Martinková z pražského ústředí Sdružení Čechů z Volyně.

Žitomir je ruskými vojsky ostřelován od počátku března. Letectvo třeba tento týden zničilo městskou nemocnici s porodnicí a také třináct civilních domů v okolí špitálu. „Na rovinu řeknu, že jsme teď naprosto vytíženi pomocí krajanům ze Žitomirské oblasti. Právě dojíždějí utečenci z českých obcí Malín a Malinovka. Ale pokud se nám ozve někdo z bombardovaného Lucku anebo nedalekého Dubna, určitě se jim budeme snažit pomoci,“ slibuje Martinková.

Uprchlo už na tisíc krajanů

A jak Sdružení Čechů z Volyně evakuaci krajanů organizuje? „Nemůžeme tam pochopitelně posílat české autobusy. Sháníme proto peníze pro ukrajinské dopravce, kteří se s Čechy odvážně vypraví na strastiplnou cestu,“ vysvětluje Martinková. Nejsou to prý malé částky, část krajanů by si jen na základě úspor nemohla takovou cestu dovolit. „Prosím, nedívejte se na to politicky, ale zásadní částkou na evakuaci nám přispěl především expremiér Andrej Babiš,“ prozrazuje organizátorka. „Zatím se podařilo dostat do Prahy něco přes tisícovku uprchlíků českého původu ze Žitomirské oblasti,“ počítá.
Padlo 1300 našich vojáků, přiznal Zelenskyj. Další jednání by mohlo proběhnout v Izraeli.

Martinková napřed peníze na evakuaci marně sháněla na ministerstvu vnitra i od různých humanitárních organizací. „Neuspěla jsem. Když jsem ale oslovila expremiéra Babiše, řekl mi, že s tím nemá problém. A prakticky hned nám předal potřebnou částku,“ líčí aktivistka z pražského ustředí Sdružení Čechů z Volyně.

Válka jen 88 km od Polska

Město Luck bylo poprvé bombardováno v pátek. „Výbuchy nedaleko letiště. Všichni do krytů. Nezveřejňujte žádné fotografie, adresy ani souřadnice,“ vyzval po útoku na Twitteru starosta Lucku Igor Poliščuk. Podle britské BBC byla cílem továrna na motory, kterou po ostřelování zachvátily plameny. Údajně jde o jedinou továrnu, která na Ukrajině opravuje motory bojových letadel. „Je to strašná válka, proto jsem se také hned po jejím začátku pustila do evakuace žitomírských krajanů. A když bude třeba, pomůžeme i dalším volyňským Čechům.“

Z ukrajinského Lucku je to na polské hranice jen 88 kilometrů. Většina z krajanů, kteří by chtěli z města a okolí utéct před válkou, se zřejmě mohou dostat do Evropské unie vlastními silami. „Hranice rovná se bezpečí a z Polska jsme schopni zajistit dopravu,“ říká Dagmar Martinková. „Jsem sama matkou, tuhle pomoc považuji za samozřejmost,“ dodá 46letá žena. Z Ostravy je to do Lucku jen 623 kilometrů, před válkou se tato trasa dala autem zdolat za osm hodin. Válka se tedy nebezpečně blíží.
Manželka ukrajinského velvyslance: Nemůžeme se složit a plakat. Starý život se nevrátí

Volyňští Češi odešli na Ukrajinu v druhé polovině 19. století na pozvání ruského cara Alexandra II. Carská vláda je nalákala nabídkou levné půdy, ale i pobídkami k podnikání. Tehdy přišli do národnostně smíšené oblasti, kde žili Rusové, Ukrajinci, Poláci, Němci a především Židé. A Češi mimo jiné všem těmto komunitám ukázali, jak se vyrábí řízné pivo. V tehdy ruské Volyňské gubernii začali pěstovat chmel a stavěli pivovary.

Rusko přistěhovalce lákalo i zaručením práv na národní školství a náboženskou svobodu. Carové sliby vesměs splnili, krajané si ale hodně vytrpěli po první světové válce, když byla Volyňská gubernie rozdělena mezi bolševické Sovětské Rusko a Polsko. Mnozí volyňští Češi v éře stalinské hrůzovlády skončili v gulazích, prožili si násilnou kolektivizaci a někteří z nich museli na tancích do Budapešti (1956), do Prahy (1968) i do Afghánistánu (1979).

Vrátí se ještě domů?

Těsně po 2. světové válce a znova po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se proto část Čechů vrátila do vlasti. A bylo vlastně s podivem, že i přes tyto historické zkušenosti někteří v oblasti zůstávali dodnes. „Volyňáci prožili strašné věci, leccos mi stačili vyprávět ještě i mí rodiče,“ říká 65letý Mirek Kučera, pražský předseda Sdružení Čechů z Volyně. „Přesto někteří zůstávali. V bombardovaném Lucku třeba dodnes najdete Zemanův pivovar,“ vypráví. Pivovar z konce 19. století vaří ležák s názvem Zeman, etiketa je psána v latince. Mezi volyňskými Čechy jsem pobýval vícekrát a pokaždé jsem tam cítil až srdcervoucí lásku ke staré vlasti. Přímo v Lucku jsem ochutnal i pivo Zeman, v Dubnu mi zase vařila česká jídla předsedkyně krajanského spolku Antonína Ponomarenkové.

Vrátí se ovšem volyňští Češi domů i po ruské invazi? „Teď jsou v šoku, válku nikdo z nich nečekal. Je to ale brzo, aby řešili budoucnost. Mnozí na Ukrajině postavili krásné domy, podnikali, tak samozřejmě uvažují o návratu. Pokud budou mít kam. A za kým,“ smutně přemítá Dagmar Martinková ze Sdružení Čechů z Volyně. „Manželé evakuovaných žen museli zůstat na Ukrajině a mnozí už slouží v armádě,“ dodá.

Z dějin volyňských Čechů

Volyňskou Rus v letech 1867 až 1880 kolonizovalo na 16 tisíc Čechů. Na území velkém jako dnešní Česká republika založili nebo dosídlili jen za prvních deset let stovku obcí. Od příchodu v druhé půli 19. století dostávali Češi od cara i daňové úlevy, nemuseli do armády, lákala je levná ruská půda. Na Volyni se stali příkladnými hospodáři, zakládali chmelnice a postavili třeba 16 pivovarů, 5 cukrovarů, 113 mlýnů nebo 19 cihelen. Vesměs přijali pravoslavné vyznání a za 1. světové války a následné bolševické revoluce a občanské války zažili mnoho krutostí.

Západní část Volyně pak připadla Polsku (např. Dubno. Luck či Rovno), východní Sovětskému svazu (Žitomir, Malá Zubovščina či Malinovka). Východ tak zažil komunistický teror, kolektivizaci i ukrajinský hladomor, západní Volyň ale totéž prožívala po anexi oblasti Stalinem v roce 1939. Těžce zkoušený kraj v roce 1941 okupovalo Německo, Češi se pak dostali do útlaků ze strany Němců (vypálení českého Malína se 374 oběťmi) i Ukrajinské povstalecké armády (asi 260 obětí).
Po novém příchodu Sovětů většina Čechů z Volyně narukovala do armádního sboru generála Svobody a podílela se na osvobození z Československa, což byl podnět k jejich návratu do staré vlasti, který v roce 1947 umožnil Stalin. Před touto velkou reemigrací žili Češi na sovětské Ukrajině v 638 obcích, přitom 109 jich bylo čistě českých.

Sověti však nepustili zdaleka všechny Volyňáky, další se mohli vrátit až v letech 1991 až 1993 (asi 2000 osob), poté se snadný návrat do Česka opět zkomplikoval, což trvalo až do aktuální ruské invaze. Odhaduje se, že na Ukrajině žilo před Putinovou invazí přes 10 tisíc lidí českého původu, ti nejangažovanější se sdružují ve více než dvaceti krajanských spolcích.

X X X

Velké množství letících raket by ani štít NATO neuměl eliminovat, říká generál.

Systém protiraketové obrany NATO je funkční od roku 2010. S velkou pravděpodobností by nás ochránil i proti ruským raketám. Je ale potřeba podotknout, že uspořádání tohoto štítu bylo původně směřováno proti jiným státům než Rusku, a to hlavně Íránu, případně Severní Koreji, řekl brigádní generál v záloze František Mičánek.

„Máme několik typů balistických raket: krátkého, středního, dlouhého a mezikontinentálního doletu. Ty rakety mohou nést různé hlavice. Samozřejmě jaderná je nejhorší, ale stejně tak mohou nést chemické či konvenční hlavice,“ vysvětluje brigádní generál Mičánek a dodává:

„Dá se ale říct, že systémy, které máme rozmístěné v rámci toho aliančního štítu, a to je hlavně Polsko, případně Rumunsko, tak jsou schopny eliminovat určitý počet cílů. Určitý počet znamená, že máme určitý počet „protiraket“ vůči těmto balistickým raketám.“
V případě odpalu je raketa nejprve detekována satelitem. Tuto informaci ihned přebírá řídicí centrum na vojenské základně v německém Ramsteinu, a ta následně vydává úkoly pozemním radiolokačním stanicím.

„Důvod, proč přecházíme z vesmírného sledování na pozemní radiolokační, je, že jak balistická raketa stoupá, tak v první fázi průchodu atmosférou je velmi horká. Takže satelity jsou schopny ji lokalizovat pomocí infračervených senzorů,“ vysvětluje František Mičánek fáze letu balistické rakety.

Po vystoupání do mesosféry a výš se z rakety oddělí aktivní bojové hlavice a raketa prudce ochladne. Podle Mičánka je tak nutné přejít od infračerveného systému do radiolokačního. 

„Raketa může být ničena ve všech třech fázích svého letu. To znamená i ve fázi startu, za předpokladu, že máme některé interceptory (protiraketové prostředky) v blízkosti odpalu. Tam je důležité říct, že ničit raketu můžu zhruba do vzdálenosti asi šesti set kilometrů a do výšky asi třiceti kilometrů,“ říká generál. 
Velké množství letících raket by ani štít NATO neuměl eliminovat, říká generálPodcast

Pokud se vystřelenou raketu nepodařilo zničit v první fázi, tedy asi tří a půl minuty od odpálení, přechází do druhé fáze. To se raketa dostane mimo zemskou atmosféru, kde je možné ji zničit prostředky dalekého dosahu.
„Původně to jsou prostředky, které byly postavené na raketách, když budu mluvit za USA, Minuteman 3, Minuteman 2, s dosahem čtyři tisíce kilometrů. A ty vynesou prostředek (interceptor), který může raketu ničit i v tom vysokém apogeu.“

Start americké mezikontinentální balistické střely Minuteman III z Vandenbergovy základny v Kalifornii (6. února 2020)
Poslední, třetí fáze letu rakety trvá zhruba tři minuty. „A v této fázi jsou účinné právě ty prostředky, které máme dislokované v Evropě. To je systém Aegis s raketou Standard Missile 3, případně ještě systém Patriot, dodává Mičánek.

Tyto systémy se však nenacházejí na území České republiky, ale třeba na území Polska a Rumunska, kde podle Mičánka vytvářejí nárazníkovou zónu před hlavním prostorem Evropské unie. Pokud by případný útok sestával z jednotlivých raket, tak je naděje na úspěšné zničení podle generála poměrně vysoká. Nezanedbatelnou hrozbou však jsou i takzvané taktické balistické rakety (např. systém Iskander) s dosahem pět set až tisíc kilometrů (v případě použití jiného paliva).

František Mičánek dodává: „To už se z oblasti Kaliningradu bavíme třeba o prostoru Varšavy, nebo možná i Prahy. Nicméně tyhle rakety jsou podstatně menší, jsou mobilní, jsou velmi těžko detekovatelné. Kdyby je Rusko vyslalo ve velkém množství, tak by se nám je asi nepodařilo všechny eliminovat.“

Rusko v současné době disponuje zhruba čtyřmi až pěti tisíci jaderných hlavic. Podle Mičánka jak USA, tak Rusko pomocí satelitů monitorují veškerý neobvyklý pohyb v místech, kde předpokládají výskyt jaderných zbraní. Rusko se však podle něj snaží přesunout co nejvíc těchto platforem do mobilní podoby.

V minulosti zarezonovala českou veřejností otázka vybudování radaru na našem území. „Je potřeba říct, že ten radar byl součástí trochu něčeho jiného než je dnešní severoatlantický systém protiraketové obrany,“ vysvětluje Mičánek. „To byla v podstatě americká aktivita. George Bush přišel v roce 2000 s tím, že by bylo dobré vybudovat v Evropě štít proti balistickým raketám. A jeho součástí byl ten radar, který mohl být umístěný v České republice a „protirakety“ Minuteman 3 v Polsku.“

„To negativní rozhodnutí bylo o tom, že Česká republika v roce 2008/09 si ještě nebyla jistá pozicí v alianci. A příliš dávala na to, jak silný argument použije Rusko. Proto jsme od toho odstoupili, na rozdíl od Polska. Proto Poláci dneska mají nejen lokátor systému Aegis, ale i aktivní protiraketový systém,“ doplňuje brigádní generál v záloze.

Podle hosta bylo rozhodnutí neumístit zmíněný radar na naše území chybou. „Vždycky si musíme klást otázku, když taková hrozba balistických raket existuje – a ona existuje – kdo nás bude chránit. Anebo v případě, že se rozhodneme, že budeme součástí systému, tak musíme přispět.“

Podle Františka Mičánka jsme svědci nové, hybridní války, ve které se ozbrojený konflikt přesouvá do dezinformací, kybernetických útoků a ekonomických dopadů. 
Neměla by Evropa zvážit větší množství vlastního jaderného arzenálu? Kam až zasahuje protiraketový štít aliance? A co by si ze současné situace měla odnést ČR pro další rozvoj své armády? I o tom ví generál v záloze Mičánek.

X X X

Expertka: Ruská invaze může vyvolat válku na Blízkém východě i posílit Írán.

V dnešním globalizovaném světě bude mít válka na Ukrajině dopad i na obyvatele regionů, které od fronty dělí tisíce kilometrů. Takovou oblastí je například Blízký východ, varuje arabistka Lenka Hrabalová. V rozhovoru pro iDNES.cz vysvětluje, že ruská invaze zkrouhne vývoz obilí do chudých států, jako je Egypt. A hlad tamních občanů může mít nedozírné následky.

X Nedávno jste upozornila na to, že současná válka na Ukrajině bude mít zásadní dopad i na region tak vzdálený, jako je Blízký východ. Jak Rusko, tak Ukrajina tam totiž vyvážejí obilí. Můžete popsat, kdo kam a v jakém poměru?

Dohromady se Rusko a Ukrajina podílí na pětadvaceti procentech světové produkce obilí, přičemž Rusko z osmnácti procent a Ukrajina ze sedmi. Devadesát pět procent ukrajinského obilí jde na export a z toho čtyřicet procent na Blízký východ. Tam je největším příjemcem obilovin Egypt, dováží až 85 procent, ovšem většinu z Ruska. Stejně jako Turecko. 
I další země mimo Blízký východ, jako je Bangladéš, Nigérie, Ázerbájdžán, Senegal nebo Vietnam, berou primárně od Rusů. Mezi státy, které dovážejí obilí hlavně z Ukrajiny, patří Indonésie, Filipíny, Thajsko, Jižní Korea či Španělsko. Na Blízkém východě je to pak Tunisko, Maroko a Izrael.

X Jaký dopad tedy budou mít pravděpodobné výpadky dodávek obilí, ať už z Ukrajiny nebo z Ruska, na situaci v těchto zemích?

V Egyptě se už dřív silně zdražovalo, za poslední rok a půl ceny některých potravin stouply o osmdesát procent. A teď si představte, že nebude k dostání chleba nebo levná mouka. Chudí lidé, kterých je v Egyptě obrovské množství, nebudou mít co jíst.

Lenka Hrabalová, Arabistka, íránistka, akademička a novinářka Lenka Hrabalová se zabývá kulturní a environmentální bezpečností regionu Blízkého východu.

Hlad tlačí lidi k zoufalým krokům, jako jsou revoluce, povstání a války. Mnozí se mohou přidat ke skupinám, které tyto problémy vyřeší za ně. Zároveň z Blízkého východu mizí voda a půda vysychá. Některé státy už si dělají zásoby vody a neohlížejí se na ty, které jsou po proudu řek pod nimi. 

Loňský rok byl horký a už tehdy byla v Sýrii potravinová krize. Letošní rok bude taky horký, což odhaduji ze své nedávné návštěvy Íránu. A dva suché roky po sobě? Riziko krize se opravdu ve velkém zvyšuje.

X Má zmíněný Egypt možnost dovážet obilí odjinud?

Ano, snaží se vyjednávat, ale celá situace je velmi čerstvá. Zaslechla jsem třeba zmínky o Austrálii, která by mohla výpadky obilí zčásti nahrazovat. Producentské státy však už většinou mají uzavřené smlouvy a mají kam své obilí vyvážet. Je tak otázkou, jak pružně budou umět zareagovat. Problém také je, že ukrajinští zemědělci letos zřejmě nebudou moct ani zasít. U Ruska uvidíme, ale i tak hrozí velký výpadek.

X V souvislosti s Ruskem se nabízí i otázka na ropu. Spojené státy už zakázaly její dovoz. Může to mít vliv na Blízký východ s ohledem na to, že sám tento region je významným producentem ropy?

Třeba Írán to může ovlivnit velmi pozitivně. Těží obrovské množství ropy, asi dva miliony barelů denně, a s Ruskem má navíc velmi úzké vztahy. Teď má šanci ho v prodeji ropy nahradit.

Ve Vídni nyní probíhají jednání o obnovení íránské jaderné dohody. Tu íránský režim skutečně potřebuje. Země je ekonomicky na dně, Íránci jsou unavení a frustrovaní. Na jednáních samozřejmě sedí i Rusko, které podmínilo jednání tím, že se současné západní sankce nebudou vztahovat na jeho vztahy s Íránem. Prakticky ho tím strčilo pod vlak.

X Jak na to ostatní strany zareagovaly?

Írán sebou cukl, Západ sebou cukl, americký ministr zahraničí Antony Blinken řekl, že v žádném případě. Rusko se pokusilo vydírat svět ropou, místo toho však velmi posílila vyjednávací pozice Íránu. Dokonce už proběhlo médii, že Američané přemýšlí, že by s ním mohli o ropě začít jednat. 

X Když ještě zůstaneme u ropy, jak se může změnit situace u dalšího velkého producenta, a sice Saúdské Arábie?

Američané na Saúdy tlačí, aby začali těžit víc ropy. Korunní princ Muhammad bin Salmán to však zatím odmítá. Víc ropy totiž dělá ropu levnou. Čím méně ropy, tím vyšší cena. A Saúdové potřebují zalepit díry, které jim způsobil covid.

X Ekonomická izolace Ruska se zřejmě projeví i na množství ruských turistů v prázdninových destinacích, je to tak?

Ano, v Egyptě či Turecku jsou Rusů tisíce. Obě země přitom už teď mají velké ekonomické problémy. Egypt se horko těžko dostal z covidu a absence turistů tam byla pro mnohé rodiny zničující. Další výpadek už by nemusely zvládnout, obzvlášť v kombinaci s tím, že nebudou mít ani na nejlevnější potraviny. Chleba je na Blízkém východě opravdu zásadní věc. A u Turecka platí totéž. Lira zažívá prudký pád a země je na Rusko v mnoha ohledech ekonomicky vázaná. Spousta lidí velmi zchudne.

X Ve chvíli, kdy Rusko plně pocítí všechny uvalené sankce, ať už to bude dřív či později, mohlo by se o pomoc obrátit na Blízký východ? Nebo je ten vzájemný vztah čistě jednosměrný?

Země, se kterými má dobré vztahy, jsou na Rusku závislé. Z Egypta moc pomoci nevysaje, ze Sýrie také ne. Samozřejmě může dál dovážet uran, zlato a diamanty, které se těží v Africe. Ale na ekonomickou pomoc to příliš nevidím.

X Když se podíváme, jak blízkovýchodní země na ruskou invazi reagovaly, často se zmiňuje Izrael, který ji od začátku komentuje velmi opatrně s tím, že si chce zachovat dobré vztahy jak s Rusy, tak s Ukrajinci. Vyplatil se mu tento přístup?

Izraelský premiér Naftali Bennett jel před pár dny vyjednávat do Moskvy, na rozdíl od lídrů Západu. 
Izrael musí mít dobré vztahy s oběma zeměmi. Od Ukrajiny bere zrní a Rusko zase ovládá Sýrii. To, že odmítl Ukrajincům dodávat útočné zbraně, mu ovšem umožnilo nyní vystupovat jako mediátor. Izraelci navíc vyjednávat docela umějí.

Podobně je na tom Turecko, které sice Rusku nakonec uzavřelo úžiny Bospor a Dardanely, ale ve čtvrtek hostilo schůzku ukrajinského a ruského ministra zahraničí.
Také mu nic jiného nezbývá než to nějak zvládnout. S oběma zeměmi má dobré vztahy a musí balancovat. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se už na začátku nabízel jako prostředník, takže to mu do jisté míry vyšlo. 

S Ruskem musí jednat i v otázce syrských Kurdů, na kterých se dopouští akcí, jež by mu bez ruského koukání jinam neprošly. Turecko sice hned ze začátku ruský útok na Ukrajinu odsoudilo, ale dál už se výrazněji nevymezovalo, s výjimkou uzavření Bosporu a Dardanel, na což Rusko nijak ostře nereagovalo. Aspoň pokud vím.

x Zřejmě tomu pomohla doložka smlouvy z Montreux, podle níž do Černého moře mohou plout lodě, které tam stabilně kotví, tedy i ty ruské. Nicméně, když se hlasovalo o rezoluci OSN, jež odsoudila ruský vpád na Ukrajinu, jedinou blízkovýchodní zemí, která s ní nesouhlasila, byla Sýrie, což se asi dalo čekat, že?

Ano, syrský režim je na Rusku zcela závislý.

X Mimochodem, přežije režim Bašára Asada bez ruské podpory?

Musí si najít jiného spojence, jinak ne. Potenciálním spojencem může být třeba Írán, ale ten má dost svých problémů. Ze Západu vůbec nikdo. Ovšem možnost, že syrský režim padne, zatím jako reálnou nevidím. Pro Rusa je to opravdu důležitý region a oni tak udělají maximum možného pro to, aby si svůj vliv udrželi.

Rezoluce OSN

Pro text odsuzující vpád Ruska na Ukrajinu hlasovalo 141 zemí. Pět států bylo proti – Rusko, Sýrie, Eritrea, Bělorusko a Severní Korea. 
Dalších 35 států se zdrželo hlasování, například Arménie, Bangladéš, Čína, Kuba, Írán, Pákistán, Kazachstán, Mongolsko, Mali či Bolívie. 
Dvanáct států pak vůbec nehlasovalo, třeba Ázerbájdžán, Venezuela, Etiopie, Togo nebo Maroko.

X Dalších pětatřicet zemí se v OSN zdrželo hlasování, mezi nimi třeba Alžírsko či Irák s Íránem. Celkem 141 států však bylo pro tuto rezoluci, včetně mnoha blízkovýchodních. Překvapil vás v tomto ohledu někdo?

Ani ne, z hlavních ruských spojenců tam nebyl nikdo. Blízký východ je stabilně rozdělený na prozápadní a provýchodní. U Libye byla zase přítomná vláda, kterou OSN uznává. Zaráží mě však, že Maroko vůbec nehlasovalo.

X Rusko do války na Ukrajině povolalo i skupinu zvanou Vagnerovci, která tam působí na straně maršála Chalífy Haftara. Může tak konflikt na Ukrajině zamíchat kartami i ve vámi zmíněné Libyi?

Nemyslím si. Z tak strategických míst asi Rusové nebudou stahovat tolik jednotek, aby se to projevilo. Libye je pro Rusko velmi důležitým vstupem do Středomoří. Vagnerovci jsou nasazení v půlce Afriky a podle odhadů jich bude do čtyř a půl tisíce. Třeba v Súdánu jich mělo být kolem pěti set, v Mali kolem tisíce, další pak na jihu kontinentu. Určitě jsou místa, kde je Moskva dokáže oželet snáz. 

X Rusko teď bude nějakou dobu řešit vlastní problémy a jeho vliv coby silného hráče na Blízkém východě zřejmě zeslábne. Mohou díky tomu posílit režimy v zemích, jako je Turecko, Saúdská Arábie nebo Írán? Zvětší se jejich vliv?

Íránu by se opravdu mohlo dařit lépe a Turecko se bude muset mnohem víc provázat s Blízkým východem, aby nahradilo všechno to, co mu Rusko přestane dávat – obilí, palivo, turisty. Pokud to udělá, dá se očekávat, že posílí svůj vliv. Saúdská Arábie se zase může více prosazovat prostřednictvím ropy.

X Bude mít teď Západ v čele se Spojenými státy šanci na tento region, s ohledem na izolaci Ruska, více působit?

To je otázka. Velkým hráčem je Írán, který má prsty v mnoha dalších zemích. Takže pokud by došlo k nějakému zlepšení vztahů s Amerikou, je možnost, že tam Amerika bude více přítomná. Myslím si, že pokud bude Rusko dál tlačit na to, aby proniklo do Středomoří, Západ se mu bude snažit vyrovnat. Záleží však, kolik energie teď bude Rusko mít.

X Rusko do války láká i syrské žoldnéře. Mohou mu na Ukrajině skutečně pomoci?

Je žoldák a žoldák. Mohou to být řadoví vojáci, kteří posílí standardní ruskou armádu. Pak tu jsou různé alternativní skupiny, které mají zkušenosti například s guerillovým bojem. A co si budeme povídat, v Sýrii je stále i nemálo hrdlořezů z bývalého Islámského státu. Tyto lidi opravdu nechcete potkat. Na Ukrajině mohou páchat terorismus, nikoliv ve smyslu džihádu, ale ve smyslu brutálních zákroků vůči civilnímu obyvatelstvu.

Rusko totiž dalo Ukrajině ultimátum, že když nepřijme jeho podmínky, ještě přitvrdí. A myslí tím právě i zvýšenou brutalitu vůči lidem. Rusové s tím mají zkušenosti, je to jejich osvědčená taktika. Už to udělali v Sýrii i Čečensku. Syrští žoldnéři jim s tím teď mohou pomoci, zkušenosti na to mají. Na druhou stranu však ze Sýrie či Iráku odešli muži bojovat i za Ukrajinu. Odjely tam třeba kurdské jednotky.

X Začátek války vás zastihl v Íránu. Co vám říkali tamní lidé?

Ptali se, jestli chce být Ukrajina součástí Ruska, jestli jsou tam nacisté a co si o nich myslím. U nás jsme sice Sputnik a podobné servery zakázali, ale na Blízkém východě ruská propaganda a ruská média v arabštině i perštině pořád běží. 

Mlátí nás na obou stranách. Běženci u hranic živoří v mrazu bez jídla i bot

Na uprchlickou krizi pak lidé reagovali s rozpaky. Samozřejmě soucítí s Ukrajinou i uprchlíky a ruský útok odsuzují. Zejména v oblastech, které se s konfliktem setkaly v nedávné době. Ale stále častěji se objevují vůči Evropě kritické názory. 

x Co říkají?

Prý preferujeme bílé uprchlíky před těmi tmavými. A konkrétně visegrádská čtyřka, která nebyla schopná přijmout ani pár lidí tmavé pleti, najednou masově pomáhá. Řeší se tak univerzálnost lidských práv. Často se objevuje srovnání obrázků, kdy na jednom polští vojáci objímají bílé děti z Ukrajiny a na druhém stojí v lese a koukají na děti tmavé pleti, jak leží na zemi ve špíně.

Hodně se teď kritizuje i to, že mnoho států zavádí nějaká opatření pro uprchlíky. Třeba Dánsko v minulosti omezovalo peněžní částky, které u sebe migranti mohli mít, aby dostali azyl a tak podobně. A tyto doložky se s novou uprchlickou krizí ruší. Je to jeden z paradoxů, které na Blízkém východě hodně rezonují.