„Nechápu, proč jsme jednali o rozdělení částky a podmínkách pro Česko, když zároveň probíhala jednání o snížení té částky, takže logicky ta částka pro Česko bude nižší,“ sdělil premiér novinářům. Původně měla ČR na grantech dostat přes osm miliard eur, na základě změny rozdělovacího klíče jí přibyly přes dvě miliardy. O kolik se po navržené úpravě částka sníží, není zatím jasné.

Pro Českou republiku je podle Babiše důležité, aby mohla využívat peníze z fondu obnovy na investice. Odmítl také informaci, že by se vyjednávání zaseklo na tom, aby bylo čerpání prostředků podmíněno dodržováním zásad právního státu.

Česko si podle Babiše i tak vystačí se strukturálními fondy. „My jako Česká republika bychom nepotřebovali žádný fond obnovy. Ale my jsme solidární, protože Itálie, Španělsko, Portugalsko, mají velké ekonomické problémy. Jsou to země, kam vyvážíme, máme zájem, aby tyto země fungovaly, aby tu krizi přežily. A to je ta evropská solidarita,ů řekl v pondělí odpoledne Babiš.

Dříve přitom tyto země kritizoval, že pomoc nečerpaly z evropského stabilizačního mechanismu. Podle českého premiéra se tak chtěly vyhnout nutným reformám. Právě reformami chce podmínit čerpání také ze záchranného balíčku například Nizozemsko. Proti tomu se ale Itálie ohrazuje.

Nizozemský premiér Mark Rutte prohlásil, že chce, aby existovala souvislost mezi rozdělováním peněz z unijního fondu a dodržováním zásad právního státu. Což bylo jasnou narážkou na Polsko a Maďarsko, se kterým Evropská komise vede řízení kvůli porušování evropských hodnot. Proti tomu se ale obě země ohradily a zároveň nenaznačily, zda jsou ochotni ustoupit, řekl Babiš. Očekává se, že se o tuto podmínku se ještě povede souboj.

RESTART EKONOMIKY EU? MACRON BOUCHL DO STOLU, KURZ PŘESTAL POSLOUCHAT

Třetí jednací den summitu Evropské unie v Bruselu skončil po téměř 20 hodinách rozhovorů až v pondělí nad ránem. Prezidenti a premiéři přesto stále nedošli k dohodě na parametrech fondu obnovy na pomoc ekonomikám zasaženým koronavirovou krizí a budoucího sedmiletého rozpočtu. Mezi účastníky je s postupujícím časem znát únava.

Lídři unijních zemí se zatím nedokázali shodnout na celkovém objemu fondu na pomoc ekonomikám zasaženým pandemií ani na poměru grantů a úvěrů. Zatímco takzvané šetrné země, Nizozemsko, Rakousko, Dánsko a Švédsko, navrhly zmenšit celý balík a ubrat na přímých dotacích, Itálie a Španělsko jako největší příjemci peněz se snažily omezování co nejvíce zmírnit.

„Jednání jsou stále velmi obtížná, šetrné státy to dál blokují,“ poznamenal kolem půlnoci jeden z diplomatů, kterého citoval server Politico. Podle diplomata využívá nizozemská a rakouská delegace požadavek na dodržování vlády práva k blokování diskusí.

Rozhovory v Bruselu vstoupily do čtvrtého jednacího dne, což je téměř rekord. Šéfové států a vlád všech 27 členských zemí tak dál hledají kompromis. Opět se sejdou v pondělí v 16:00, oznámil mluvčí předsedy Evropské rady Charlese Michela.

Macron bouchl do stolu

Z uniklých informací z jednání vyplývá, že postupem času rostlo napětí a únava mezi jednotlivými členy. Francouzský prezident Emmanuel Macron podle diplomatů v jednu chvíli bouchnul pěstí do stolu, zatímco rakouský kancléř Sebastian Kurz už přestal ostatní poslouchat.

Když Kurz v jednu chvíli opustil jednání, aby si zatelefonoval, Macron okamžitě zareagoval. „Vidíte? Jemu je to jedno. On ostatní neposlouchá, má špatný přístup. Stará se o svůj mediální obraz a basta,“ citují diplomaté francouzského prezidenta.

EU potřebuje ambiciózní dohodu, ne rychlou a za každou cenu, říká šéfka ECB

Italský premiér Giuseppe Conte se také dostal do ostrého sporu s nizozemským protějškem Markem Ruttem, kterého i část ostatních lídrů vidí jako hlavní překážku v dosažení kompromisu. Diplomaté ze Španělska a Itálie ho překřtili na „Pana Ne“, píše agentura Reuters.

„Možná budeš ve své vlasti pár dnů hrdinou, ale po pár týdnech budeš před všemi evropskými občany tím, kdo je zodpovědný za to, že adekvátní a účinná evropská reakce je zablokovaná,“ vyčetl Conte Ruttemu jeho nezlomný postoj. Upozornil také, že pokud Evropa na krizi nezareaguje okamžitě, mohou být náklady na plán hospodářské obnovy kontinentu nakonec dvakrát až třikrát vyšší než teď.

Jednotný postoj se začal drolit

Někteří diplomaté tvrdí, že zmíněná „šetrná čtyřka“ už nedrží tak pohromadě. Nizozemsko a Rakousko podle nich dál odolávají a nechtějí přistoupit na kompromis ohledně výše grantů. Naopak Dánsko je „celkem bez problémů“ a Švédsko „dělá pokrok“ směrem ke kompromisu, cituje Politico dalšího z diplomatů.

„Ti, kteří odolávají, posouvají diskusi k otázce vlády práva ve snaze odpoutat pozornost od grantů, poznamenal diplomat. Spojování peněz s dodržováním vlády práva je požadavek, který je namířen zejména vůči Maďarsku a z části i vůči Polsku. Právě s těmito dvěma zeměmi vede Evropská komise řízení kvůli porušování evropských hodnot.

V neděli a pak i v noci na pondělí se objevovaly informace o ukončení rozhovorů a o jejich pokračování později, buď ještě v červenci, nebo až v srpnu. Ale vzhledem k tomu, že jednání se protáhla až do časných ranních hodin, dohoda podle diplomatů stále vypadá jako reálný výsledek maratonu jednání.
Angela je se mnou, prohlásil Macron

Objem fondu obnovy byl stanoven na bezprecedentních 750 miliard eur (asi 20 bilionů Kč). Návrh Evropské komise předpokládá, že 450 miliard eur bude ve formě grantů a 300 miliard eur ve formě půjček.
Babiš: Česko si vyjednalo nejvyšší nárůst peněz. Na dohodu to zatím nevypadá

Macron současné vyjednávání a postoj šetrné čtyřky přirovnal k postoji Británie, když ji vedl premiér David Cameron a když se také vyjednávalo o unijním rozpočtu. Je to podle něj ten samý postoj, který vedl ke špatnému konci.
„Můžete mě s mými granty klidně považovat za cvoka, ale i Angela je na mé straně,“ řekl v jednu chvíli Macron, což část vyjednavačů rozesmálo, údajně i samotnou kancléřku Angelu Merkelovou. Německo a Francie podporují návrh Evropské komise.

V Bruselu se jedná o celkové částce zhruba 1,85 bilionu eur (asi 49,3 bilionu Kč). Z toho 1,074 bilionu eur připadá na sedmiletý rozpočet unie a 750 miliard eur na fond obnovy. Peníze do fondu si chce Evropská komise vypůjčit na kapitálových trzích, ručiteli by bylo všech 27 členských zemí.

JINDRÁK Z HRADU BUDE DOJEDNÁVAT SPOR S RUSKEM

Ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolf Jindrák bude zmocněncem pro konzultace s Ruskem. V pondělí to schválila vláda, sdělil ministr zahraničí Tomáš Petříček. Ten už dříve řekl, že plánované konzultace mají pokrýt celou šíři česko-ruských vztahů a nevěnovat se pouze dílčím aktuálním sporným záležitostem.

Jindrák na začátku července uvedl, že návrh na jeho jmenování je výsledkem debaty mezi prezidentem Milošem Zemanem, premiérem Andrejem Babišem, vicepremiérem Janem Hamáčkem a Petříčkem. Zdůraznil, že jednání povede v úzké spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí a případně s dalšími členy vlády, kdyby se obsah debaty týkal jejich resortu.

Česko-ruské vztahy se v posledních letech výrazně zhoršily. Ministerstvo zahraničí v květnu navrhlo Moskvě na základě vzájemné smlouvy o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993 konzultace k vyřešení vzájemných sporů.
Rozhovory se ale dosud neuskutečnily, podle české strany Rusko nechtělo přistoupit na jednání v rovném postavení.
Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že Moskva je připravena k dialogu s Českem na úrovni náměstků ministrů zahraničí, brzkému setkání ale podle úřadu brání nynější pandemie nemoci covid-19. Místo toho chce Moskva co nejrychlejší konzultace zplnomocněnců.

POTYČKA S POLICISTY VE FRANKFURTU

„Nová úroveň násilí“. Dav zasypal policisty ve Frankfurtu kameny a lahvemi: Víkendová taneční technopárty v německém Frankfurtu se změnila v nepokoje. Policisté se snažili rozehnat potyčku, při které se zranil jeden muž. Přihlížející dav lidí na ně ale zaútočil kameny a lahvemi. Policie nakonec zadržela devětatřicet lidí, většina z nich měla zahraniční původ.

Párty se změnila v nepokoje. Ve Frankfurtu se zvedl odpor proti policii | (1:21) | video: Alice Weidel, Hartes Geld
Frankfurtské náměstí Opernplatz se po uzavření barů a klubů kvůli obávám z šíření koronaviru stalo oblíbeným místem pro letní víkendové párty. Německá média tato shromáždění nazvala „koronavirové párty“.

V sobotu v noci se ve Frankfurtu odehrávala technopárty, které se zúčastnilo asi 3 000 lidí. Ve tři hodiny ráno došlo ke střetu mezi dvěma skupinkami jejich účastníků, po které jeden muž zůstal ležet zakrvácený na zemi. Policisté mu chtěli pomoci, účastníci párty se ale obrátili proti nim.

Dav asi 500 až 800 lidí začal na policisty házet lahve a kameny. Když nějaká láhev policistu zasáhla, reagovali účastníci párty se smíchem a potleskem. Podle serveru Deutsche Welle účastníci též skandovali ACAB (All cops are bastards - „Všichni policisté jsou bastardi“).

Pět policistů utrpělo zranění, strážci zákona zadrželi 39 lidí. Až na jednu ženu šlo o muže ve věku 17 až 23 let. Podle policie většina zadržených byla zahraničního původu.

„Šokuje mě, že policisté se stanou terčem útoku, když chtějí někomu pomoci,“ prohlásil šéf frankfurtské bezpečnosti Markus Frank. „Tohle je nová úroveň násilí,“ dodal. Na pondělí svolal bezpečnostní konferenci, která má najít řešení problému nočních násilností.

Starosta Frankfurtu Peter Feldmann vyzval k posílení policie na místech, kde se odehrávají večerní párty. Podle policejního šéfa Gerharda Bereswilla nemá smysl blokovat shromáždění na Opernplatzu, protože by se večerní akce pouze přesunuly na další místa.

K událostech ve Frankfurtu došlo nedlouho po červencových nepokojích ve Stuttgartu, kde se dav lidí střel s německou policí a zničil několik obchodů. I ve Stuttgartu zaznívala protipolicejní hesla.

Podle Bereswilla násilí proti polici přímo souvisí s protesty proti policejní brutalitě a rasismu v USA, které vyvolala smrt černocha George Floyda. „Německá policie je falešně srovnávána s americkou policií,“ odmítl policejní šéf nařčení, že i německá policie se dopouští rasistické diskriminace.

HAMÁČEK: HLASOVÁNÍ V KARANTÉNĚ NELZE, ŘEŠENÍ NEEXISTUJE

Do podzimních krajských a senátních voleb nelze podle ministra vnitra Jana Hamáčka prosadit změny, které by umožnily hlasovat lidem v karanténě a současně zamezily rizikům přenosu covidu-19. Hamáček v pondělí novinářům před jednáním vlády řekl, že nemožnost hlasování pro lidi v karanténě kvůli potenciální nákaze přenosnou nemocí není žádnou novinkou.

Hamáček zdůraznil, že podle předpisů není možné, aby se lidé izolovaní kvůli nakažlivé nemoci dostavili do volební místnosti. „Nelze ani za nimi poslat urnu, protože by hrozilo nakažení volební komise. To není nic, co by si vymyslelo ministerstvo vnitra, je to tady dlouhodobě, je to realita,“ uvedl. Na to, že lidé v karanténě se nemohou účastnit voleb, upozornila mimo jiné v pondělí MF DNES.

Volby se na podzim uskuteční. Lidé v karanténě o právo volit přijdou

Šéfka opoziční TOP 09 Markéta Pekarová Adamová v pondělí na Twitteru uvedla, že ve Sněmovně opakovaně navrhovala zákon o korespondenčním hlasování. Kabinet by podle ní měl hledat cestu, jak umožnit občanům volební právo uplatnit. „Korespondenční hlasování se do října stihnout nedá, navíc by to situaci nevyřešilo,“ podotkl Hamáček.
Na obálkách by podle něj mohl virus zůstat, což by s sebou přineslo například nutnost jejich dezinfekce. „Vystavilo by to riziku všechny, kdo by s tou zásilkou přišli do kontaktu,“ řekl Hamáček. Řešení, které by se stihlo do podzimu a vyloučilo všechna rizika, podle něj neexistuje. V dlouhodobém horizontu by to mohly být elektronické volby. „Ale to je běh na dlouhou trať,“ dodal.

Zpochybnění výsledků voleb se neobává. „Věřím, že situace na podzim nebude tak dramatická, aby to nějak zásadně ovlivňovalo volby,“ řekl vicepremiér. Podle dřívějších informací z webu Státního zdravotního ústavu na předmětech virus zůstává různě dlouho, zřejmě až dva dny se může udržet na plastech a 24 hodin na papíru nebo nerezové oceli.

Podle odborníků z Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR není přenos z kontaminovaného povrchu pravděpodobný. Ve čtvrtek novinářům řekli, že hrubost povrchu výrazně převyšuje velikost zachycených virových částic, které se proto při kontaktu nesetřou. O tom, že v zásilkách z čínských
e-shopů virus být nemůže, ujišťovala v počátcích pandemie Česká pošta.

VE FRANCII RADIKÁLNÍ ISLÁM

Francií se šíří radikální islám. Zemi hrozí rozpad, tvrdí senátorka: Islámský radikalismus se stává realitou ve stále více francouzských regionech. Tvrdí to senátní zpráva o islamismu. Francouzská senátorka varuje, že pokud stát nezakročí, začne se Francie rozpadat na jednotlivé regiony. Francouzský premiér i ministr vnitra se zavázali, že budou bojovat proti radikálnímu islámu i hrozícímu separatismu.

Senátní výbor pro islámskou radikalizaci sestavil zprávu na základě výpovědí skoro 70 odborníků. Výbor vyzpovídal akademické pracovníky, politické aktivisty, úředníky i ministry. „Radikální islamismus je mnohotvárný a proniká do všech aspektů sociálního života,“ uvedla republikánská senátorka Jacqueline Eustache-Briniová. „Celá Francie, mimo západ, je zasažena radikálním islámem,“ tvrdí. Pokud stát nezasáhne, „celé oblasti opustí Republiku“.

Podle zprávy „minorita Francouzů muslimského vyznání si osvojuje chování“, které je v rozporu s francouzskými hodnotami, jako je svoboda vyznání či rovnocennost pohlaví. Autoři zprávy varují, že různorodé islamistické skupiny mají společný cíl, jímž je zřízení chalífátu , tj. Božího království na zemi. Aniž by podávala bližší informace, podle zprávy islamisté živí zvláště na francouzských předměstích nebezpečný separatismus.

Zpráva identifikuje jako hlavní propagátory radikálního islamismu ve Francii Muslimské bratrstvo, které má v zemi asi 50 000 příslušníků, a salafistické hnutí, které má asi 40 000 členů. Obě organizace jsou považované za nejvlivnější islamistické skupiny na světě.

Muslimské bratrstvo začínalo jako protikoloniální odbojové hnutí. Některé státy jako Egypt, Rusko či Saúdská Arábie, jej považují za teroristickou organizaci. Salafisté představují jeden z nejpřísnějších směrů v islámu. Cílem hnutí je „očistit islám od všech cizorodých novot a pověr a navrátit jej zpět k prapůvodní víře předků (salaf = předchůdci)“.
Jak radikalizaci a separatismu zabránit

Francouzská teenagerka urazila islám. Nyní se musí skrývat, hrozí jí smrtí

Zpráva navrhuje čtyřiačtyřicet opatření, které mají za cíl zabránit tomu, aby se islamistické separatistické tendence dál šířily. Požadují větší finanční transparentnost islámských organizací, omezení domácích muslimských škol, zákaz pouličního kázání či posílení činnosti zpravodajských agentur.

Krátce po vydání senátní zprávy nový ministr vnitra Gérald Darmanin řekl, že „politický islám je smrtelným nepřítelem“ Francie. Darmanin zdůraznil, že jeho děd byl muslim a zároveň Francouz a on sám je hrdý na „francouzskou asimilaci“.
Nový francouzský premiér Jean Castex prohlásil, že bude „neústupně“ bojovat za francouzský sekularismus proti „radikálnímu islamismu ve všech jeho formách“. Pětapadesátiletý premiér oznámil návrh zákona proti „etnickému náboženskému separatismu“, který má zabránit izolaci určitých segmentů společnosti.

Castex v projevu hovořil i o brutálním útoku na řidiče autobusu v jihofrancouzském Bayonne či o nedávných násilnostech v Dijonu a okolí. V mnoha oblastech drobná kriminalita, nezdvořilosti, zesměšňování, urážky či obchod s drogami zesílily natolik, že lidem brání v normálním životě, míní Castex.

DO MILIARDOVÉHO SPORU O ODPADECH ZASÁHLI I ÚSTAVNÍ PRÁVNÍCI

Projednávání návrhu zákona o odpadech provází spor o pozměňovací návrh poslanců, který by zpětně osvobodil od poplatků část odpadu uloženého na skládkách. Vedle politického a byznysového střetu o stamilióny korun jde i o střet právní, kdy obě strany disponují posudky právních kapacit, které ovšem došly ke zcela opačným závěrům.
Ve sporu o pozměňovací návrh jde jednoduše řečeno o to, zda měly odpadové firmy, které provozují skládky, vybírat poplatky od producentů odpadu i za tu jeho část, kterou použily k tzv. terénním úpravám skládek. Tedy k různým stavebním a sanačním pracím na jejich tělese. Dosavadní úprava zákona je totiž už roky předmětem výkladových sporů, kdy část odpadových firem takto deklaruje nemalou část odpadu. Za ten pak nejen nevybírají poplatky od jeho původců, ale ani za něj neplatí obcím, na jejichž území skládku provozují, ani povinné odvody Státnímu fondu životního prostředí (SFŽP).

Nebezpečný odpad jako terénní úpravy

Poprvé na dlouhodobě úřady neřešenou praxi upozornil už v roce 2013 Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). “Kontrolou byl také zjištěn vysoký podíl nebezpečného odpadu použitého na terénní úpravy. (Tento stav trvá minimálně od roku 2008.) Jedná se např. o uložení stavebního nebo demoličního odpadu či přebytečné výkopové zeminy. Takovýto způsob uložení (kód nakládání N1) není zpoplatněn a zároveň není legislativně upraveno množství nebezpečného odpadu, které lze využít na terénní úpravy, tak jako je tomu u technologického materiálu na zabezpečení skládky,“ uvedl tehdy NKÚ v kontrolních závěrech.

Veřejně znám je případ konkrétně firmy AVE a skládky poblíž města Čáslav. Zde po zprávě NKÚ začala provádět kontroly a ukládat pokuty i Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Minulý rok se pak na Krajský úřad Středočeského kraje s podnětem na doměření údajně dlužných úhrad poplatků za uložený odpad obrátilo město Čáslav. Letos v březnu krajští úředníci, kteří jinak vydali povolení k provozu skládky a prováděli i kontroly, rozhodli, že firma AVE má doplatit na zmíněných poplatcích zatím 128 milionů korun. Tomu předcházel rozsudek Městského soudu v Praze z prosince minulého roku, který zamítl žalobu AVE proti jedné z pokut od ČIŽP z roku 2015. Firma podala kasační stížnost a věc tak bude posuzovat Nejvyšší správní soud (NSS).

Poplatky se zpětnou účinností

V této situaci, kdy je projednáván v Poslanecké sněmovně návrh zákona o odpadech, který připravilo Ministerstvo životního prostředí (MŽP), předložili dva poslanci – Antonín Staněk (ČSSD) a Jan Zahradník (ODS) – zmíněný pozměňovací návrh. Ten by v zákoně, explicitně tuto praxi upravil a z poplatkové povinnosti takto „uložený“ odpad vyjmul, a to se zpětnou účinností. Vedle argumentu nejasné právní úpravy se ve prospěch návrhu zmiňuje i ta skutečnost, že by „dlužné“ poplatky museli doplatit původci tohoto odpadu, včetně desítek či stovek obcí, pro něž by to znamenalo velkou finanční zátěž.

„Jedná se o problematiku materiálu, který byl umístěn na skládku jako technické zabezpečení skládky v souladu s integrovaným povolením a se všemi předpisy pro provozování skládky, a tedy zabraňuje tomu, aby zpětně bylo možné tyto už jednou schválené procedury měnit a po tom, kdo odpad uložil, tedy po provozovateli skládky, vyžadovat placení poplatku,“ uvedl k tomu při třetím čtení zákona na schůzi PS 8. července jeden z autorů pozměňovacího návrhu, poslanec ODS Jan Zahradník.

Odpůrci pozměňovacího návrhu, v čele se starostou města Čáslav Vlastislavem Málkem, naopak argumentují účelovostí, a především možnou protiústavní retroaktivitou návrhu. V tomto je podpořilo stanovisko docenta Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (PF UK) Jana Wintra. Podle jeho názoru je totiž záměrem navrhovatelů provést výklad zákona, který náleží pouze soudu.

Wintr: Pravá retroaktivita, právní nejistota a nerovnost

Podle Wintra poslanecký návrh představuje pravou retroaktivitu, kterou ve své judikatuře odmítl Ústavní soud (ÚS). „U posuzovaného pozměňovacího návrhu jde sice o vertikální právní vztah mezi soukromou osobou (původcem odpadu) a veřejnou mocí (obcí nebo Státní inspekcí životního prostředí jako příjemci poplatku), ale i vůči obcím jako příjemcům poplatku je třeba chránit princip právní jistoty, důvěru v právo a nabytá práva. Pokud by stát takto retroaktivně rozhodoval jen o zrušení či snížení daně či poplatku, jejichž příjemcem je sám stát, o zásah do důvěry v právo a nabytých práv ostatních subjektů by nešlo, jenže obce jsou od státu oddělené“, píše ve svém posudku pro starostu Čáslavi Wintr.

Podle jeho názoru tyto poplatky za odpad nejsou ani v rozporu se základními principy, ani morálkou, naopak představují legitimní účel ochrany životního prostředí. „Zvlášť závažným zásahem do principu právní jistoty, důvěry v právo a nabytých práv by bylo, kdyby obce musely na základě retroaktivního zákona vybrané poplatky vracet; pokud by je nemusely vracet, vznikla by zase neodůvodněná nerovnost mezi původci odpadu, kteří poplatek odvedli a kteří poplatek neodvedli,“ upozorňuje ve svém stanovisku docent Wintr.

Gerloch: Retrospektiva je přípustná, návrh povinnost nezavádí

Wintrově názoru však konkuruje profesor Aleš Gerloch, vedoucí katedry teorie práva a právního učení PF UK. Ten vypracoval na konci června pro poslance posudek, kde pozměňovací návrh podrobuje analýze z pohledu dosavadních nálezů ÚS. Podle Gerlocha o žádnou pravou retroaktivitu nejde.

„Pokud navržený pozměňovací návrh mění dosavadní právní úpravu, v důsledku čehož nebude možno požadovat placení poplatků za již uložený odpad, jde o případ nepravé retroaktivity, resp. retrospektivy, jež je obecně přípustná a případný závěr o její výjimečné nepřípustnosti by musel být odůvodněn zásadním zásahem do nabytých práv, respektive legitimního očekávání, které by nesledovalo žádný legitimní cíl.“uvádí ve svých závěrech z konce června profesor Gerloch.

Ten v dané věci vidí dva konkurující si rovnocenné zájmy, tedy původců odpadu a těch, kdo jsou příjemci poplatků. Návrh podle něj nelze vykládat ani tak, že by zaváděl povinnost obcím vrátit již uhrazené poplatky od původců odpadu. Takovou povinnost by musel totiž zákon musel podle Gerlocha explicitně obsahovat. To ale není případ tohoto pozměňovacího návrhu.

Pozměňovací návrh zatím prošel

„Pokud tedy předložený pozměňovací návrh vůbec mění dosavadní právní úpravu a není jen jejím zpřesněním, činí tak podle našeho mínění ve formě přípustné retrospektivy, resp. nepravé retroaktivity, a to s vážením konkurujících si zájmů dotčených subjektů. Nelze jej proto považovat za odporující ústavnímu pořádku,“ uzavřel Gerloch.

Projednávání návrhu zákona o odpadech bylo přerušeno a poslanci s k němu vrátí na další schůzi. Pozměňovací návrh poslanců Staňka a Zahradníka však hlasováním již prošel a získal podporu 140 ze 190 přítomných poslanců. Například z hnutí ANO proti němu hlasoval jen předkladatel zákona, ministr životního prostředí Richard Brabec. Petr Dimun, ceskajustice.cz

UNIE OBHÁJCŮ NAVRHLA ÚPRAVU VIDEOKONFERENCI U SOUDU

Unie obhájců navrhla úpravu videokonference u soudu kvůli Covid-19, odmítá dodatečná jednání o obviněném
Unie obhájců ČR navrhla ministryni spravedlnosti urychlenou novelizaci vyhlášky č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy tak, aby v ní byla upravena základní pravidla jednání soudu během řízení formou videokonference. Obhájci vychází ze zkušenosti z nouzového stavu kvůli Covid-19: Po vypnutí videokonference slyšeli obhájce i klient dialog mezi soudem a státním zástupcem, protože soud zjevně zapomněl vypnout zvuk. Unie odmítá i takového „dodatečné“ jednání jako nezákonné. Navíc jde o prolomení zásady veřejnosti.

Unie obhájců dává v úvahu i návrh na úpravu trestního řádu, který by jasně formuloval, že podmínkou soudního řízení formou videokonference je souhlas státního zástupce a obviněného či obžalovaného. Vyplývá to z v pořadí třetího letošního stanoviska unie, které vychází ze zkušeností obhájců s vazebním jednáním i s trestním řízením před soudem v podmínkách nouzového stavu kvůli údajné pandemii nemoci Covid-19.

Podle stanoviska Unie obhájců bylo videokonferenční zařízení v době nouzového stavu využíváno pro různé typy jednání: „A to jednak pro vazební zasedání, tedy podle § 73f trestního řádu, ale podle našich informací i v případě hlavního líčení, tedy postupem dle § 111a trestního řádu. Unie obhájců se samozřejmě nebrání využívání videokonferencí v trestním řízení, neboť to představuje jeho významné zrychlení, a tedy výhodu pro obviněné či obžalované. Přesto se ale objevují určité nedostatky, na které chceme tímto stanoviskem upozornit,“ uvádí ve stanovisku Unie.
Tuto přidanou hodnotu pro obviněného odmítáme

Obhájci ovšem obdrželi signály o vadném průběhu jednání: „Především bylo Unii signalizováno, s požadavkem na respekt k povinné mlčenlivosti advokáta, že po skončení videokonference dle § 73f trestního řádu, tedy vazebního zasedání, slyšel po vypnutí obrazů obhájce dialog mezi soudem a státním zástupcem o podmínkách či okolnostech za kterých by státní zástupce akceptoval propuštění obviněného z vazby,“ uvádí Unie.

„Sama o sobě je tato informace nepochybně přidanou hodnotou pro obviněného, nicméně principiálně je třeba odmítnout jakékoliv takové ,dodatečné´ jednání. Je možná nedostatkem trestního řádu, že tuto možnost interní konference mezi státním zástupcem a obhájcem neupravuje, ale rozhodně není vhodné, aby tato sice ve své podstatě racionální řešení byla realizována uvedeným způsobem. Nutně to vyvolává představu, že mezi soudem a státním zástupcem jsou konzultována i jiná rozhodnutí,“ komentuje událost Unie obhájců.

Nikoli diskuse, nýbrž nezákonná konzultace

Jak dále vyplývá ze stanoviska, podle další informace za stejné technické situace, tedy po vypnutí obrazu, byl obhájce a jeho klient zvukově přítomen debatě soudu se státním zástupcem o tom, zda vyhovět závěrečnému návrhu obhajoby na uložení jiného trestu než nepodmíněného trestu odnětí svobody anebo zda přistoupit k uložení takového trestu. „Zde už rozhodně nejde o racionální diskuzi, ale o konzultaci zcela nezákonnou,“ konstatuje Unie obhájců k události.

„Zřejmě se shodneme na tom, že problémem není technický nedostatek spočívající v opomenutí vypnout zvuk, ale že jde o hrubé pochybení soudu. Možnou příčinou je, že podrobnosti videokonferenčního jednání, které připouští trestní řád, nejsou upraveny ve vyhlášce č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Domníváme se, že by mělo být i jasně deklarováno, že státní zástupce po formálním skončení jednání opustí jednací síň dříve, než bude vypnuto videozařízení tak, aby bylo patrno že k ničemu podobnému již dojít nemůže, Samozřejmě předpokládáme, že soud nepřipustí návrat státního zástupce poté, kdy zařízení bude vypnuto. A vice versa, bude-li přítomen obhájce ale nikoliv státní zástupce,“ vysvětluje Unie obhájců.

Chybí souhlas obviněného s prolomením zásady veřejnosti

Ještě větším problémem je podle Unie obhájců samotná stávající úpravu videokonference v trestním řádu, která striktně nepodmiňuje využití videokonferenčního zařízení souhlasem obviněného či obžalované. „A to zejména při vazebním zasedání a při hlavním líčení. Je zřejmé, že videokonference je svým způsobem prolomení zásady veřejnosti a do jisté míry i zásady bezprostřednosti a mělo by být ponecháno na obviněném či obžalovanému, aby rozhodl, zda je z jeho pohledu přijatelné, aby za urychlení řízení ,zaplatil´ tímto průlomem anebo zda to odmítne a bude trvat na osobní přítomnosti v jednací síni. Vzhledem k rovnosti stran by jistě takové právo měl mít i státní zástupce. Při preferenci všeho, co zrychluje soudní řízení je znepokojivá představa, že by rozhodnutí o tom, zda proběhne ,klasické´ soudní jednání anebo se vše odbude formou videokonference, záleželo jen na soudu,“ stojí ve stanovisku Unie.

„Unie obhájců ČR navrhla ministryni spravedlnosti, urychlenou novelizaci vyhlášky č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy tak, aby v ní byla upravena základní pravidla jednání soudu v případě, že řízení probíhá formou videokonference. V úvahu též dává i návrh na úpravu trestního řádu, který by jasně formuloval, že podmínkou soudního řízení formou videokonference je souhlas státního zástupce a obviněného či obžalovaného,“ uzavírá Unie obhájců, ceskajustice.cz

ZEMAN MUSÍ ZNOVU ŘEŠIT JMENOVÁNÍ HISTORIKA FAJTA

Soud zrušil rozhodnutí Zemana o nejmenování Fajta profesorem: Prezident Miloš Zeman bude muset znovu řešit jmenování historika umění Jiřího Fajta profesorem. Správní soud dnes dospěl pravomocně k závěru, že Zemanovo předchozí rozhodnutí o Fajtově nejmenování bylo nezákonné. Hodnotilo totiž uchazečovu odbornou způsobilost a vhodnost, což prezidentovi nenáleží. Obdobně soud nedávno rozhodl i ohledně nejmenování fyzika Ivana Ošťádala, proti čemuž si prezident podal kasační stížnost. Podle jeho právníka se Zeman na Nejvyšší správní soud pravděpodobně obrátí i tentokrát.

„Prezidentu republiky nenáleží posuzovat otázky hmotného práva, otázky kvalifikace a odbornosti. Náleží mu toliko zabývat se případnými závažnými procesními vadami řízení o jmenování profesorem. Tedy například, že vědecká komise vysoké školy nezasedala ve složení, v jakém měla, že byl špatně zachycen výsledek hlasování a podobně,“ vysvětlil předseda senátu pražského městského soudu Milan Tauber.

Soud proto Zemanovo rozhodnutí zrušil a vrátil mu věc k novému projednání. Hradu také nařídil, aby žalujícím stranám – tedy Fajtovi a Univerzitě Karlově – uhradil náklady soudního řízení.

Fajt závěr správního soudu vítá. „Mám upřímnou radost z toho, že stále ještě žijeme v právním státě, kde justice rozhoduje podle práva bez ohledu na to, kdo se s kým soudí a kde jsou bráněny akademické svobody a autonomie univerzit před úřednickou zvůlí. Na druhé straně zůstávám realistou a nedomnívám se, že by pan prezident ochotně vykonal to, co mu soud pravomocně nařizuje,“ sdělil Fajt ČTK.

Spor se táhne od jara roku 2015, kdy Zeman odmítl podepsat Fajtův i Ošťádalův jmenovací dekret. Fajtovi původně vyčítal jeho údajnou žádost, aby mu banka prostřednictvím sponzorského daru poskytla doplatek k platu ředitele Národní galerie.

Aktuální žaloba směřovala proti rozhodnutí prezidenta z listopadu 2018. Zeman se v něm opřel o dřívější stanovisko soudu, že prezident je povinen návrhu na jmenování profesorem vyhovět, ledaže by zjistil, že jmenovací řízení bylo zatíženo vadami, které by mohly mít vliv na výsledek řízení. Zeman tvrdil, že Fajt o sobě univerzitě předložil nepravdivé i zavádějící informace.

„Prezident republiky setrvává na právním názoru, že na jmenování profesorem není právní nárok a že rozhodnutí o nejmenování nepodléhá přezkumu správního soudnictví,“ prohlásil dnes právník Hradu Tomáš Rousek. Zároveň trval na tom, že Zeman se nesnažil hodnotit pedagogickou činnost či úroveň Fajtových publikací. „Jednoznačně poukazuje na vady jmenovacího řízení. Nemělo být zahájeno, a když už bylo, mělo být přerušeno,“ podotkl.

S takovou argumentací ale soudce nesouhlasil. „Nejedná se o ústavní pravomoc prezidenta republiky, jedná se o pravomoc založenou zákonem o vysokých školách. Činit jakoukoliv paralelu s ústavními pravomocemi prezidenta, ať už jde o veto zákonů, nebo třeba jmenování generálů, není vůbec na místě. Prezident zde má mnohem blíže k postavení kteréhokoliv jiného správního orgánu,“ konstatoval Tauber.

Právník Martin Bělina, který zastupuje Fajta a Univerzitu Karlovu, to odmítl. „Pan prezident hodnotí odborné kvality pana Fajta. Přezkoumává rozhodnutí vědecké rady, respektive hodnotící komise. Toto mu nepřísluší, zákon mu to neumožňuje,“ uvedl a soud mu dal následně za pravdu.

Podle Zemana bylo jednoznačně zavádějící Fajtovo tvrzení, že je hlavním editorem devítisvazkové rukověti dějin umění středovýchodní Evropy, když v době řízení nebyl vydán ani první díl. Výhrady měl Zeman také k tomu, že se Fajt prohlásil za hlavního autora publikace The Crown of Bohemia a nezmínil v podkladech hlavní editorku. Prezident dále dovodil, že Fajt nesplnil podmínku souhrnné pětileté pedagogické činnosti na vysoké škole.

Bývalý ředitel Národní galerie Fajt dnes k soudu nedorazil. Už dříve se ohradil s tím, že Zeman není schopen předložené podklady správně interpretovat. Univerzitu Karlovu loni ve sporu s prezidentem podpořila Česká konference rektorů.

KOČNER HLEDAL BÍLÉHO KONĚ, CHTĚL NA NĚJ HODIT VRAŽDU KUCIAKA

Podnikatel Marian Kočner, který je obžalovaný z objednání vraždy slovenského novináře Jána Kuciaka, hledal bílého koně. Na něj pak měla padnout vina za objednávku vraždy novináře. U soudu to v pondělí řekl již odsouzený zprostředkovatel Andruskó, podle kterého za jeho nalezení byla vypsaná odměna v přepočtu téměř 30 milionů korun.

Z Andruskóvy výpovědi vyplynulo, že do hledání bílého koně za odměnu milion eur, v přepočtu 26,7 milionu korun, byl zapleten kontroverzní podnikatel Norbert Bödör. Ten nebyl obviněn v Kuciakova případu, slovenský Nejvyšší soud ho ale tento měsíc poslal do vazby v korupční kauze spojované se státní zemědělskou platební agenturou.„Pan Andruskó lže,“ řekl Kočner poté, co svědkovi kladl sérii otázek, z nichž několik ale soudkyně nepřipustila. Podobně se vyjádřili i další dva obžalovaní z vraždy investigativního novináře.

Ti také odmítli Andruskóvo vyjádření, že si nepůjčoval peníze a že měl ze svých podnikatelských aktivit ve stavebnictví a provozu restaurace dostatek prostředků na běžný život. Například obžalovaná Alena Zsuzsová tvrdila, že sama Andruskóvi půjčila peníze. Ten to ale popřel.

Jiný svědek v Kuciakově případu dříve řekl, že se Bödör podílel na financování sledování novinářů, včetně Kuciaka, pro Kočnera a u policie získal osobní údaje o sledovaných reportérech. Bödör tato tvrzení u soudu v lednu popřel.
Marček se u soudu přiznal k vraždě a popsal, jak novináře Kuciaka zastřelil

Andruskó je prvním z původně pěti obviněných v případu Kuciakovy vraždy, který byl po doznání pravomocně odsouzen. Loni přistoupil na trest 15 let ve vězení.

Dříve také u soudu řekl, že na pokyn Kočnera zprostředkoval vraždu Kuciaka mezi Zsuzsovou a dalším obžalovaným.
Vražda Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové vyvolala na Slovensku mohutné protivládní protesty a politickou krizi, která vyústila v demisi tehdejšího premiéra Roberta Fica. Jeho strana Směr-sociální demokracie po porážce v letošních parlamentních volbách skončila v opozici. Po následném vnitrostranickém rozkolu ze Směru-SD vystoupila v čele s expremiérem Peterem Pellegrinim více než čtvrtina poslaneckého klubu strany.

DCERA GOTTA DOMINIKA MACHÁČKOVÉ-GOTTOVÉ: NELŽETE, OTCE JSEM MILOVALA

Dominika Gottová se vyjádřila k výroku mluvčí Anety Stolzové. Ta před pár dny uvedla, proč chyběl na hrobu Karla Gotta v den výročí jeho nedožitých 81. narozenin vzkaz od nejstarší Gottovy dcery. Dominika není podle Stolzové s rodinou v kontaktu a o od svého návratu do Česka se o ni ani nezajímá.

„Ráda bych veřejnost informovala, že jsem uctila památku svého otce u místa jeho posledního odpočinku na pražských Malvazinkách. V den výročí jeho narození jsem se uctění památky z pracovních důvodů nemohla zúčastnit,“ napsala Dominika Gottová ve vyjádření pro iDNES.cz.

„Rodinného uctění památky formou kytice a napsaného vzkazu jsem se nezúčastnila proto, že jsem o tomto vůbec nebyla informována! Není pravda, jak tvrdí manželka mého otce, paní Ivana Gottová, že se členy rodiny nekomunikuji a o otcův odkaz se nezajímám,“ pokračuje nejstarší dcera Karla Gotta.

„Vyjádření tiskové mluvčí paní Ivany Gottové na moji adresu považuji za lživé a skandální, protože se o mně vyjadřuje osoba, která mne vůbec nezná. Pokud skutečně toto vyjádření sepsala manželka mého otce, pak k tomu říkám, ať si každý zamete před vlastním prahem,“ píše Dominika Gottová.

„S rodinou v kontaktu jsem a paní Ivana Gottová mi mohla ohledně výročí narození otce zavolat a říci mi, jakou formu uctění jeho památky s rodinou zvažuje. Nestalo se tak, zatímco jiné členy rodiny pravděpodobně kontaktovala. Zvolila jsem vlastní formu uctění památky.

Ráda bych zopakovala, že mého otce jsem velmi milovala, a jak už jsem sdělila na začátku tohoto roku, jsem připravena se s rodinou podílet na vzpomínkových akcích na něj. Děkuji též veřejnosti za podporu, které se mi dostává - i přes nelehké chvíle, které jsem v posledních měsících z důvodů manželských potíží prožila,“ dodala Dominika Gottová.