Tvrdý rozsudek v případu N.D. a N.T. v. Španělsko vynesl ve čtvrtek odpoledne Velký senát Evropského soudu pro lidská práva. Těleso sedmnácti soudců rozhodlo, že Španělsko neporušilo lidská práva, když předalo osoby z Mali a z Pobřeží slonoviny zapojené do hromadného útoku na plot v Mellile obratem zpátky do Maroka. Soud shledal, že přistěhovalci nevyužili možnost vstoupit legálně, namísto toho vzali hromadně a násilím ztečí hraniční plot.

Sami se dostali do protiprávní situace a byli vyhozeni oprávněně. Španělsko nenese odpovědnost za to, co se děje na marocké straně, uvedl rovněž Soud. Rozsudek, který ve čtvrtek 13. února 2020 vynesl Velký senát Evropského soudu pro lidská práva je opakem sekčního rozsudku, který v dané věci padl v říjnu 2017.

Sekce Evropského soudu pro lidská práva v roce 2017 konstatovala, že Španělsko se vytlačením skupin násilně slézajících ploty v Mellile a Ceutě dopouští „hromadného vyhoštění“, což je v rozporu s Článkem 4 dodatkového protokolu. O postoupení případu k Velkému senátu požádala vláda Španělska. Nyní Velký senát předložil zcela nový pohled na věc a otevřel otázku právní odpovědnosti smluvního státu Úmluvy za dění na druhé straně hranice.

Mají Španělé právo zavřít před útočícími Afričany?

O případu i o průběhu veřejného slyšené v roce 2019 Česká justice detailně informovala. Španělská vláda se před Soudem hájila tím, že nejde o uprchlíky, ale o ekonomické přistěhovalce, kteří přicházejí z bezpečné země: „Tito lidé nepřicházejí z nebezpečné země, což už bylo před Soudem prokázáno stejně jako fakt, že ani ze strany španělských ani marockých úřadů nedošlo ke špatnému zacházení s přistěhovalci.“ Podle jeho slov ustavilo Maroko v roce 2013 azylový a integrační systém, který efektivně funguje ve spolupráci s OSN. „Ani jeden ze stěžovatelů však o azyl nepožádal. Jsou to ekonomičtí přistěhovalci. Občan Mali se vrátil do Mali a až doposud proti němu žádné sankce nebyli vzneseny,“ uvedl zástupce španělské vlády ke stížnosti, kterou Soudu předložili občané Mali a Pobřeží slonoviny N.D. a N.T.

Kdyby Španělsko vidělo, že se k plotu blíží děti, byla by to podle zástupce vlády Španělského království jiná situace, než když na plot útočí hordy Afričanů. „Je to jiná situace, než když hranici vezme z ničeho nic ztečí šest set mladých mužů. Budeme v takové situaci naopak před nimi chránit děti nebo necháme dveře otevřené?,“ vznesl otázku zástupce španělské vlády během veřejného slyšení v roce 2018.

Předmětní dva přistěhovalci byli součástí pětisethlavého davu, který zaútočil na hranici v Mellile v ranních hodinách 13. srpna 2014, ale španělští hraniční úředníci vyhnali celou hordu útočníků zpátky do Maroka.

Vyhoštění je následek chování přistěhovalců

Nyní dal Velký senát Evropského soudu pro lidská práva španělskému stanovisku za pravdu. „Soud shledal, že stěžovatelé dostali sami sebe do protiprávní situace, když se úmyslně pokusili dne 13. srpna 2014 vstoupit do Španělska překročením hraniční ochranné struktury jako součást velké skupiny, na neoprávněném místě a využívali při tom výhodu velké početné skupiny a používali síly,“ uvedl ve čtvrtek Soud doslova.

V rozsudku se rovněž uvádí, že dva afričtí migranti, kteří podali stížnost k soudu ve Štrasburku v roce 2015, se do nelegální situace dostali „vlastním přičiněním“. Podle soudu úmyslně neoprávněně vstoupili 13. srpna 2014 na španělské území, ač měli různé možnosti, jak to udělat legálně. „Rozhodli se tedy nevyužít legální proceduru, která existuje za účelem legálního vstupu na španělské území. V důsledku toho Soud konstatuje, že nedostatek individuálních rozhodnutí ve věci vyhoštění lze přičíst faktu, že sami žadatelé za předpokladu, že si přáli uplatnit práva podle Úmluvy, neučinili tak s použitím pro to existujících úředních postupů, a proto jde o následek jejich vlastního chování:“

Soud: Nic nezakládá odpovědnost Španělska za dění v Maroku

Podle Soudu jsou události logickým následkem jednání migrantů a nelze z nich vinit Španělsko: „Pokud bylo zjištěno, že nedostatek individuálního rozhodnutí ohledně vyhoštění je následek vlastního chování žadatelů, Soud nemůže považovat žalovaný stát za odpovědný za nedostatek práva na přezkum v Mellile, který by jim umožnil napadnout vyhoštění,“ uvedl Soud.

Soud tentokrát rovněž pronesl vážnou výhradu k faktu, že za události, které se odehrávají převážně v Maroku a na marockých hranicích by mělo nést odpovědnost Španělsko. „Článek 4 protokolu č. 4 neukládal smluvnímu státu obecnou povinnost přivést osoby, které byly pod jurisdikcí jiného státu do jeho vlastní jurisdikce. I za předpokladu, že by existovaly problémy fyzicky dosáhnout hraničního přechodu Beni Enzar na marocké straně, nic nezakládá odpovědnost žalované vlády Španělska za tuto situaci. Proto Soud dospěl k závěru, že nedošlo v tomto případě k porušení Článku 4 dodatkového protokolu 4,“ uvedl mimo jiné Evropský soud pro lidská práva.

Do Španělska v posledních letech míří velké množství migrantů z Afriky, kteří buď plují přes Středozemní moře nebo přelézají ploty s ostnatými dráty ve dvou španělských enklávách v Africe Ceuta a Melilla. Ty překážky často překonávají ve velkých skupinách, aby je policisté nestihli zadržet všechny. Například v červenci 2018 se v Ceutě pokusilo plot přelézt naráz na 850 migrantů, šesti stovkám z nich se to povedlo. Migranti přitom zranili dvě desítky policistů, když proti nim použili zápalné lahve či nehašené vápno, které může způsobit těžké popáleniny.

Někteří migranti se při přelézání plotů na hranicích Ceuty a Melilly zraní o ostnaté dráty, což dlouhodobě kritizují nevládní organizace. Španělsko proto loni v prosinci tyto dráty začalo odstraňovat a nahrazovat je jinými bezpečnostními prvky. Irena Válová, ceskajustice.cz

NOVÁ KÁRNÁ ŽALOBA NA SOUDKYNI ŠOLJAKOVOU Z LIBERCE, POCHYBILA PRACOVNICE SOUDU

Nejvyšší správní soud (NSS) bude muset v kárné agendě vyřešit zajímavý problém. Kárnou žalobu na bývalou předsedkyni Okresního soudu v Liberci (OS) Ivanu Šoljakovou, kterou na konci října minulého roku podal tehdejší předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem (KS), musela opětovně na NSS odeslat místopředsedkyně KS Lenka Ceplová. Ta původní totiž do Brna nedorazila.

„Doktor Dörfl jako předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 30.10.2019 zpracoval a podepsal kárnou žalobu proti JUDr. Ivaně Šoljakové. Kárná žaloba spolu s přílohami byla téhož dne i odeslána. Pochybením příslušné pracovnice nebyla ale žaloba odeslána na Nejvyšší správní soud,“ sdělila České justici Lenka Ceplová s tím, že chybující pracovnice byla pracovně právně postižena.

Kárnou žalobu se rozhodl minulý rok Dörfl podat poté, co Šoljaková, ještě ve funkci předsedkyně libereckého okresního soudu, nechala na jeho stránkách zveřejnit informace interních charakteru, včetně emailové komunikace mezi soudci. Jednalo se přitom o odpověď místopředsedkyni téhož soudu podle zákona o svobodném přístupu k informacím, kdy se tato dotazovala na svého kolegu, soudce téhož soudu, který se ucházel spolu s ní o vedení libereckého soudu.

Místopředsedkyně Ceplová se rozhodla vyřešit nastalý problém s formálně nepodanou kárnou žalobou tak, že ji odeslala ve znění, které bývalý předseda Dörfl podepsal, na správnou adresu, tedy na NSS do Brna. I s vysvětlením, proč a kam se žaloba „zatoulala“. Ceplová se, z procesní opatrnosti, zároveň k žalobě jako osoba pověřená vedením KS připojila.
Není to poprvé, co se v justici něco takového přihodilo. Podobně pochybila pracovnice Ministerstva spravedlnosti za ministra Roberta Pelikána, která zapomněla odeslat kárnou žalobu na celý senát Vrchního soudu v Praze.
Jindy se přehlédne podavatel a kárné řízení kvůli uplynutí lhůty zastavuje NSS. Tak tomu bylo před třemi lety u dnes již bývalého soudce Jana Kozáka. Petr Dimun, ceskajustice.cz

SOUDCI TURECKA ZPROSTILI SPISOVATELKU OBVINĚNÍ Z TERORISMU

Soud v Istanbulu v pátek zprostil obžaloby tureckou spisovatelku a novinářku Asli Erdoganovou, která čelila obvinění z propagace terorismu. Kauza vzbudila velkou pozornost a její obvinění kritizovala řada nevládních organizací bojujících za lidská práva. Spisovatelka a nositelka několika zahraničních cen nyní žije v exilu v Německu.

O rozhodnutí soudu informovala agentura AFP. Dvaapadesátiletá Erdoganová, která má shodou okolností stejné příjmení jako turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, byla zatčena v srpnu 2016 při policejní razii v redakci deníku Özgür Gündem.

Tento deník, s nímž Erdoganová spolupracovala, se věnoval hodně otázkám práv Kurdů v Turecku, za něž vede už několik dekád ozbrojený boj proti vládě organizace Strana kurdských pracujících (PKK). Tu považují Ankara, Evropská unie i Spojené státy za teroristickou.

Více než desítka zaměstnanců deníku Özgür Gündem, včetně Erdoganové, byla v roce 2016 obviněna z propagace terorismu, členství v teroristické organizaci a narušení národní jednoty, za což v Turecku hrozí až doživotní vězení. Žena strávila ve vazbě přes čtyři měsíce, než ústavní soud nařídil její propuštění. Poté, co jí soud v září 2017 zrušil zákaz vycestovat, odjela do Německa.

Pátečního slyšení v Istanbulu se tak nezúčastnila. Její právník však přečetl prohlášení Erdoganové, že její sloupky neobsahovaly žádné prvky násilí. „Jejich politický obsah se omezil na porušení lidských práv,“ dodala podle agentury AFP.

Obvinění z propagace terorismu a vazeb na PKK čelí v Turecku řada lidí, včetně novinářů i opozičních politiků. Podle nevládních organizací se tak vláda zbavuje svých kritiků. Tažení vůči opozici i nepohodlným novinářům zintenzivnil turecký režim po neúspěšném pokusu části armády o převrat z července 2016, z něhož vláda viní duchovního Fethullaha Gülena.

Z napojení na něj byly obviněny desetitisíce lidí, přes 77 tisíc z nich skončilo ve vězení a na 150 tisíc státních zaměstnanců, včetně soudců či učitelů, přišlo o práci. Uzavřeny byly desítky novin i vydavatelství.

Seberou vás a hodí do díry, popsala turecká spisovatelka Erdoganovo vězení

Společnost Demirören Holding blízká tureckému prezidentovi předloni koupila mediální část konglomerátu Dogan, do kterého patří například deník Hürriyet založený v roce 1948. Ten byl do té doby vůči politice Erdoganovy vlády kritický, po koupi však například z jeho anglicky psané webové verze odešel šéfredaktor a komentátor Murat Yetkin a otevřených polemik i informací ubylo.

Loni v dubnu pak turecká státní tisková agentura Anadolu přešla přímo pod Erdoganovu správu. Nově ji totiž začalo kontrolovat ředitelství prezidentského úřadu pro komunikaci, díky čemuž zasahovat do jejího personálního obsazení či organizace a může nařídit i kontrolu zdrojů agentury.

ZEMAN JMENOVAL NOVÉ SOUDCE, HÁJIL MILOST PRO KÁJINKA

Prezident Miloš Zeman dnes na Pražském hradě jmenoval 35 nových soudců. Popřál jim, aby nepodléhali mediálním a jiným tlakům a řídili se vlastními názory. Vysvětloval jim také, jak se rozhoduje při udílení milostí. Hájil své rozhodnutí omilostnit odsouzeného vraha Jiřího Kajínka a uvedl, že milost by nikdy nedal tunelářům.

Zeman nováčky před jmenováním označil za „mladou krev do našich soudů“. Vedle zdaru a úspěchů jim popřál pokoru a shovívavost. „A především to, abyste se řídili vlastním právním názorem a nepodlehli různým mediálním a dalším tlakům, neboť ti, kdo vám budou radit, o té věci zpravidla vůbec nic nevědí,“ řekl.

„Já jsem váš kolega, a víte proč? Protože zákony České republiky dávají prezidentovi České republiky právo udělovat milost. Zrovna dneska jsem jednu zamítl, i když bych byl rád, kdyby těch milostí bylo více. Ale v řadě případů žádostí o milost se jedná o mnohonásobné recidivisty,“ sdělil novopečeným soudcům. Podotkl, že milost dává jen tehdy, pokud jsou žadatelé nemocní v terminálním stadiu a pokud jim prezidentská milost umožní strávit alespoň několik měsíců s jejich rodinou.

„Jednou jedenkrát jsem udělil milost, která neodpovídala těmto kritériím. To byl známý případ člověka, který byl 23 let ve vězení a jeho vina nebyla jednoznačně prokázána,“ připomněl případ Kajínka, kterého soudy usvědčily z dvojnásobné nájemné vraždy a jednoho pokusu o vraždu a poslaly ho za mříže na doživotí.

Zeman řekl, že ohledně Kajínkovy milosti se řídil starořímskou zásadou in dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch obviněného. „Myslím si, že je dobré, abychom uvažovali i o pochybnostech, které někdy při vynesení rozsudku máme,“ poznamenal.

„Nikdy jsem neudělil milost lidem, které označujeme jako tuneláři. Protože majetkové trestné delikty by měly být potrestány, aby nikdo jiný tyto tuneláře pokud možno nenapodobil,“ dodal prezident. Jmenovací dekrety dnes po složení slibu převzalo z rukou prezidenta 20 mužů a 15 žen. Byla mezi nimi i brněnská advokátka Sylva Šiškeová, která bude jako soudkyně působit u Nejvyššího správního soudu (NSS).

Nejvíc nováčků, celkem 12, zamíří k okresním soudům spadajícím pod Krajský soud v Praze. Osm posil získají soudy v obvodu Městského soudu v Praze. Pět nováčků půjde pod Krajský soud v Ústí nad Labem, tři pod ostravský a plzeňský krajský soud. Do obvodu Krajského soudu v Brně přibudou dva noví soudci. Poslední z kandidátů nastoupí u Okresního soudu v Trutnově, tedy v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové.

Mezi novými soudci je 11 justičních čekatelů. Ostatní za sebou mají jinou právní praxi – dva doposud pracovali jako státní zástupci, pět jako advokáti, dalších pět jako vyšší soudní úředníci a zbytek jako asistenti soudce. Většina nováčků jsou třicátníci.

Jedenačtyřicetiletá Šiškeová už u NSS působila, a to v letech 2003 až 2014 jako asistentka soudců. Její kandidatura na soudkyni získala podporu soudcovské rady NSS, podnět na její jmenování pak ministryni spravedlnosti podal předseda soudu Michal Mazanec.
Zeman soudce naposledy jmenoval loni v září, tehdy jich bylo 29.

V USA O NÁZVU ČR, CO JE VHODNĚJŠÍ?

Název Czechia, který OSN od dubna 2016 vede jako oficiální anglický název pro Česko, se příliš neuchytil, zjistil The Wall Street Journal. List podotýká, že si s názvem často nevědí rady ani zahraniční diplomaté. K pátrání po tom, zda už Czechia zapustila kořeny, inspiroval americké reportéry rozhovor, který jim v březnu 2019 dal premiér Andrej Babiš.

Zhruba před rokem se údajně premiér Babiš od reportérů The Wall Street Journal dozvěděl, že někdo změnil oficiální název České republiky (anglicky Czech Republic -CR) na Czechia. „Vy jste to změnil? Nebo vy jste to změnil?“ měl se podle nich udivený premiér otáčet v křesle na své poradce.

Jeden z nich předstoupil a tiše Babišovi vysvětlil, že OSN akceptovala český návrh na oficiální uznání nového názvu. „O tom jsem nevěděl. Vůbec se mi to nelíbí,“ řekl Babiš s tím, že se obává, aby si nepletli v zahraničí nový název České republiky s názvem pro Čečensko (Chechnya).

Babiš svůj názor na změnu názvu nezměnil. „Nechápu, proč to redaktoři Wall Street Journal s odstupem téměř jednoho roku řeší? Mě by zajímalo, jestli vůbec vědí, kde Česká republika leží. V rozhovoru jsem se divil, že někdo výraz Czechia používá. Já mluvím vždy o Czech Republic, takže to jejich tvrzení není přesné,“ sdělil Babiš serveru iDNES.cz.

Při rozhovoru s reportéry amerického deníku se premiérovi nejspíše vybavila situace, která vznikla krátce po bombovém útoku v Bostonu v roce 2013. Spáchali ho dva teroristé čečenského původu. Některá americká média i řada amerických uživatelů sociálních sítí, si však pletla Čečensko s Českem. Někteří z nich potom Česku dokonce vyhrožovali svržením atomové bomby. Na omyl ve zvláštním prohlášení upozornil tehdejší český velvyslanec v USA Petr Gandalovič, podle něhož se jednalo o „krajně nešťastné nedorozumění“.

„My jsme Česká republika. My jsme Češi. Nevím, kdo přišel s takhle stupidním nápadem. Šílené,“ postěžoval si premiér. Wall Street Journal v odezvě na Babišovu otázku napsal: „Odpověď: 75letý prezident země, Miloš Zeman.“
Zeman prosazuje název Czechia dlouhodobě. „Používám výraz Czechia, protože zní krásněji a je kratší než chladný název Česká republika,“ prohlásil krátce po svém zvolení prezidentem v roce 2013 v Izraeli. Tehdejšího izraelského prezidenta Šimona Perese pochválil za to, že název použil.

Podle nejmenovaného západního diplomata, kterého Wall Street Journal citoval, prezident využívá předávání pověřovacích dokumentů jako příležitost k tomu, aby nové ambasadory poprosil o používání termínu Czechia. „Slibte mi, že ji (ČR) budete nazývat Czechia,“ měl říct Zeman diplomatovi při potřásání rukou.

Jsme země úžasných lidí. Czechia má propagační klip | (5:06) | video: Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Zeman se v roce 2016 s premiérem, předsedou Senátu a předsedou Sněmovny jednohlasně shodl na novém termínu, který OSN přijala jako oficiální zahraniční název pro Českou republiku. Nový název nicméně vzbudil značný rozruch. Nebyli s ním spokojeni někteří ministři včetně Babiše, který v té době byl ministrem financí. Proti novému názvu se pořádaly i demonstrace.

Podle mluvčího prezidenta Jiřího Ovčáčka není nic špatného na tom, že premiér a prezident mají na různá témata odlišné názory. „Pan premiér má jiný názor než pan prezident. To je svoboda a demokracie,“ řekl mluvčí portálu iDNES.cz.

Opomíjený název

The Wall Street Journal poukazuje na to, že se nový název neobjevuje na sociálních sítích OSN, ačkoliv organizace měla čtyři roky na to, aby je aktualizovala. „Zabere čas, než se facebookové, twitterové nebo instagramové účty změní,“ uvedl mluvčí OSN bez dalšího vysvětlení.

Změna se neprojevila ani na oficiálních stránkách Hradu, ačkoliv prezident prosazoval změnu. Zeman je na nich veden jako „President of the CR“ a návštěvníci stránky se mohou dozvědět o poloze či ústavě „Czech Republic“.

Na oficiálních stránkách Pražského hradu se termín Czechia nepoužívá.

A je to „oficiální“. Mapy Google začaly Česku říkat Czechia

Mezi běžnými Čechy se název Czechia příliš neuchytil. „Je to trochu matoucí, nikdo nám neříká Czechia, nevím proč,“ řekl reportérovi britského listu The Guardian inženýr Lukáš Hasik. Sám upřednostňuje název Czech Republic, a tak by to podle něj mělo zůstat.

Že název Czechia není příliš oblíbený, ukazují i výsledky vyhledávače Google, podotýká list. V období od 17. 2. 2019 do 14.2. 2020 byl počet vyhledávání názvu Czech Republic řádově vyšší, než počet vyhledávání slova Czechia. Google vede pojem Czechia jako oficiální název pro Českou republiku.

Graf ukazuje vývoj zájmu o výraz Czechia, červeně je označen výraz Czech Republic a modře Czechia
Jak se stavět k novému názvu, nevědí ani některé diplomatické instituce. Americký velvyslanec v ČR Stephen King přiznal, že kratší termín užívá zřídkakdy a na veškeré oficiální úrovni „jako většina Čechů“ používá název Česká republika. Britský velvyslanec v ČR Nick Archer podle listu řekl, že diskuze o tom, zda používat název Czechia, ani neproběhla.

Naopak česká ambasáda v Austrálii zaujala diplomatický přístup. Rok 2020 na svých stránkách nazvala „The Year of Czechia in Australia (rok Česka v Austrálii)“, přičemž doufá, že „přinese radost přátelům a milovníkům České Republiky v Austrálii.

Šéf české diplomacie Tomáš Petříček na dotaz portálu iDNES.cz, jaký název používá při zahraničních jednáních, odpověděl, že oficiální jsou oba výrazy, přičemž on sám při jednání za zavřenými dveřmi používá více Czechia, při veřejných spíše Czech Republic. Podle Petříčka je situace stejná, jako když se v případě „našich slovenských přátel“ používá jak Slovakia, tak Slovak Republic.

„Zavedením zkrácené verze se však snažíme bojovat proti různým nepřesným označením pro celou naši zemi – slýchávám Bohemia nebo jen ‚here in Czech’...Pro tyto případy by mělo sloužit právě oficiální zkrácení na Czechia,“ vysvětlil ministr zahraničí. EU používá oba názvy. Zatímco kratší termín upřednostňuje v geografických a ekonomických záležitostech, delší název používá v právních záležitostech.

V ČR PROJEVY EXTREMISMU A NENÁVISTI?

Zpráva o předsudečné nenávisti: Podpora pomníku maršála Koněva s hudbou zpěváka Ortela: Další polarizace společnosti, nárůst nenávistných projevů, ale také zcela nová témata nenávisti a extremismu. Rozšiřuje se spektrum adresátů výhrůžek a urážek, napadáni jsou lidskoprávní aktivisté, neziskovkáři a politici i novináři. Extremismus a předsudečná nenávist v druhém pololetí roku 2019 akcelerují. Vyplývá to ze souhrnné Zprávy o projevech extremismu a předsudečné nenávisti, jak ji aktuálně zveřejnilo ministerstvo vnitra.

Zprávu pravidelně sestavuje odbor bezpečnostní politiky ministerstva. Souhrnná zpráva datovaná 20. ledna 2020 byla na webu vnitra zveřejněna ve středu 12. února 2020. „Dochází k další polarizaci společnosti a nárůstu intenzity nenávistných projevů. Někteří starší neonacističtí aktivisté průběžně obnovují své dřívější aktivity. Detektivové obvinili další dvě osoby v souvislosti s údajnou účastí v konfliktu na východě Ukrajiny. Dominik Kobulnický byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání šest a půl roku. Z teroristických trestných činů byli obžalováni bratři Shehadehovi a Fátima Hudková. Anarchisté a dogmatičtí komunisté procházejí obdobím stagnace a obtížně oslovují veřejnost,“ shrnují v úvodu pracovníci ministerstva nejdůležitější události druhého pololetí loňského roku.

Bývalý neonacista „Ortel“ Hnídek

Zpráva už pravidelně hodnotí projevy předsudečné nenávisti, které nyní zaujímají vlastní kapitolu: „Kauza kolem pomníku maršála Koněva v Praze ukázala, že tradiční politologické kategorie se rozmělňují a dřívější ideologičtí oponenti mohou nalézt v některých případech společné téma. Proti odstranění sochy tak společně protestovali dogmatičtí komunisté, příslušníci domobran, zástupci dezinformačních médií šířících nenávistné předsudky, protiimigrantští a protimuslimští aktivisté či bývalí neonacisté. Docházelo i k paradoxním situacím, kdy např. protest za zachování sochy sovětského vojevůdce doprovázela hudba bývalého neonacisty Tomáše ,Ortela´Hnídka. Pojítkem těchto skupin je deklarovaný pozitivní vztah k vlasti a Ruské federaci,“ uvádí ministerstvo v kapitole o předsudečná nenávist.

Do událostí poznamenaných předsudečnou nenávistí patří podle vnitra akce ve vesnici u Sedlčan Příčovy, kde se loni v létě konal maratón přednášek na různá témata – od vlastenectví až po média: „Srpnové vlastenecké setkání v Příčovech, které pořádalo Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže, hostilo podle pořadatelů „výrazné vlastenecké osobnosti“. Bylo koncipováno jako protipól vůči Prague Pride. Vedle protiislámských aktivistů, zástupců domobran, či novinářů z dezinformačních médií se ho zúčastnil i předseda DSSS Tomáš Vandas,“ uvádí o akci vnitro.

Podle zprávy se nenávist a urážky šíří českou společností: „Vedle tradičních témat, která dříve štěpila českou společnost, byla generována témata nová. Výše zmíněné skupiny tato nová témata (typicky např. kauza Koněv) ochotně přebíraly. Dochází přitom k dalšímu vyhrocování antipatií. Běžně dochází k verbálním urážkám, evidovány jsou výhružky, výjimečně i fyzické konflikty. Rozšířilo se i spektrum adresátů urážek a výhrůžek. Napadány jsou i osoby, které nepatří do žádné národnostní, etnické či náboženské menšiny. Typicky lze zmínit lidskoprávní aktivisty, pracovníky neziskových organizací či některé politiky. Alarmující jsou rovněž cílené výhrůžky adresované některým novinářům, kteří se věnují rasistickým a xenofobním subjektům, médiím šířícím nenávistné předsudky či samozvaným nenávistným domobraneckým subjektům,“ uvádí se ve zprávě doslova.

Jak vyplývá ze zprávy, k této atmosféře podle vnitra přispívají média šířící nenávistné předsudky: „Média šířící nenávistné předsudky ve třetím čtvrtletí opět zintenzivnila produkci obsahů zaměřených proti imigrantům. Téma migrace plynule nahradilo kauzu pomníku maršála Koněva. V srpnu v souvislosti s akcí Prague Pride a ,Vlasteneckým setkáním´ v Příčovech zase bylo zmiňováno ohrožení české společnosti ,homosexualismem´. Denně vznikaly texty namířené proti veřejnoprávním médiím a neziskovým organizacím. Některá z těchto ,alternativních´ médií přicházejí se stále více urážlivými a agresivními sděleními. Pro mnoho extremistů se ,alternativní´ média stala jediným ,validním´ zdrojem informací,“ uvádí se v souhrnné zprávě.

Autoři článků vyjadřují nechuť k politickému vývoji v ČR

Pravicově extremističtí a jiní nenávistně se profilující politici a aktivisté jejich činnost velmi oceňují a ochotně využívají mediální prostor, který jim nabízejí. Dochází k obsahovému prolnutí „alternativních“ médií a oficiálních PR produktů nenávistně profilovaných politických subjektů. Společnost Google, která vlastní server YouTube, smazala archiv rádia Svobodný vysílač pro „opakované nebo vážné porušení zásad služby YouTube, která zakazuje projevy nenávisti.“
Aeronet nadále produkoval antisemitské konspirační texty.

Zvláštní odstavec je věnován periodiku Parlamentní listy v souvislosti s nepravomocným zamítnutím žaloby vlastníka: „V říjnu Městský soud v Praze zamítl žalobu společnosti Our Media, která je vydavatelem Parlamentních listů, na web Forum 24 za komentář s titulkem ,Problémem senátora Valenty není jen střet zájmů, ale ruská žumpa jménem Parlamentní listy´, zveřejněný v prosinci roku 2018,“ píše vnitro.

„V rozsudku se uvádí, že ,v Parlamentních listech lze publikovat jakýkoli text, aniž by byla zkoumána pravdivost jeho obsahu, … na stránkách Parlamentních listů publikují, a to nikoli ojediněle, autoři, kteří jsou nesnášenliví k jiným kulturním, náboženským a sociálním odlišnostem, mají velmi vyhraněné postoje vůči menšinám národnostním či sexuálním, migrantům apod., vlastní národ či rasu ostatním nadřazují, prosazují ,tradiční hodnoty´ a ,silný stát´, nabízejí jednoduché cesty k řešení složitých problémů´.

V dalších pasážích rozsudku je uvedeno: ,… řada článků v Parlamentních listech zveřejňovaných významně a nekriticky straní Rusku, že mnoho jejich autorů vyjadřuje hlubokou nechuť ke společenskému i politickému vývoji v České republice či k jejímu členství v Evropské unii, užívá přitom demagogických argumentů, ale též ,velmi expresivních výrazů´. Podle soudu je šíření lží a dezinformací nebezpečné a nemělo by se zaštiťovat právem na svobodu projevu,“ uvádí ve zprávě doslova ministerstvo vnitra. Společnost Our Media se proti rozsudku odvolala, uzavírá vnitro pasáž o Parlamentních listech. Irena Válová, ceskajustice.cz

ŠABATOVÁ ŽALUJE MAGISTRÁT OLOMOUCE KVŮLI VĚŽÁKU

Odcházející ombudsmanka Anna Šabatová podala žalobu ve veřejném zájmu proti rozhodnutí olomouckého magistrátu o umístění Šantovka Tower. Věžák by podle ní mohl nevratně poškodit historické panorama Olomouce. Olomoucký magistrát podle Anny Šabatové porušil řadu předpisů, například zákon o státní památkové péči, o ochraně přírody a krajiny, správní řád, stavební zákon nebo Úmluvu o ochraně architektonického dědictví Evropy.

Veřejná ochránkyně práv má rovněž pochybnosti o tom, zda jsou úředníci magistrátu nestranní. Olomoucký stavební úřad podle ní vydal povolení na základě nezákonného stanoviska památkářů. Stavba je totiž v rozporu s územním plánem.
„O věci rozhodovali úředníci magistrátu, u nichž lze pochybovat o jejich nepodjatosti, protože magistrát prostřednictvím svého primátora uzavřel s investorem smlouvu, v níž se město zavázalo pod hrozbou sankcí, že nebude stavební činnosti developera v dané lokalitě bránit,“ stojí v tiskové zprávě ombudsmanky.

Ta také požádala Krajský soud v Ostravě o přednostní projednání žaloby. Investor už má totiž k dispozici územní rozhodnutí a může požádat o stavební povolení a zahájit výstavbu. Stavbu více než sedmdesátimetrového věžáku Šantovka Tower, který se nachází na pozemcích v ochranném pásmu městské památkové rezervace, připravuje developerská skupina okolo podnikatele Richarda Morávka.

Případ se vymyká principům řádného fungování státní správy

Stavbu věžáku provází kontroverze od počátku. Šabatová upozornila na to, že stanovisko olomouckých památkářů je v rozporu s ostatními odborníky. Na nepřijatelnosti stavby se jednomyslně shodla vědecká rada Národního památkového ústavu, podobný názor vyslovilo ministerstvo kultury a krajský úřad.

Dokonce i posudek, který si objednal sám magistrát, uvádí, že stavba je v dané lokalitě nevhodná, protože narušuje mimořádně cennou sestavu kostelů, chrámů a radniční věže, tvořící panorama historického jádra Olomouce.
Celý případ se podle ombudsmanky zcela vymyká principům řádného fungování státní správy. „I přes jasně vyjádřený odlišný názor nadřízených orgánů vydával prvostupňový orgán památkové péče stále stejné souhlasné stanovisko,“ konstatovala Šabatová.

„Developer se dokonce dopisem přímo obrátil na primátora, tajemníka a další klíčové představitele města s důraznou připomínkou závazku města nečinit žádné kroky proti projektu. Uvedený postup developera nelze vnímat jinak než jako nátlak na město, aby v územním řízení nepostupovalo nezávisle,“ uvedla Šabatová.

Olomoucký magistrát sdělil, že o žalobě má informace pouze z médií. „Z tohoto důvodu nemáme možnost jakkoli reagovat. Není nám znám obsah žaloby a úřad ombudsmana si od magistrátu v této záležitosti nevyžádal ani žádnou dokumentaci,“ reagovala mluvčí magistrátu Radka Štědrá. Své stanovisko k žalobě magistrát podle ní zveřejní, jakmile se seznámí s obsahem spisu.

OD KOTVA V PRAZE ZNOVU NA PRODEJ ZA 3,5 MILIARDY?

Obchodní dům Kotva mění majitele, informovaly ve středu Hospodářské noviny. Kupcem má být nemovitostní fond Generali Real Estate italské pojišťovací skupiny. Hodnota transakce má činit více než 3,5 miliardy korun. Ke koupi se přitom nechce vyjádřit kupující ani prodávající strana. Tou je realitní společnost PSN, která v Praze vlastní luxusní objekty, jako je Tančící dům, Dům Módy na Václavském náměstí nebo budova Albatrosu na Národní třídě. „Tu informaci (o prodeji) vám nemůžu ani potvrdit ani vyvrátit,“ uvedla vedoucí marketingu PSN Kateřina Jukl.

Společnost PSN podnikatele Václava Skály vlastní obchodní dům Kotva od roku 2016. Tehdy ho koupila od irské konsolidační agentury NAMA za více než 80 milionů eur (zhruba 2,2 miliardy korun).

Poslední tři roky pracovala na podrobném obchodním konceptu, který měl stavbu přeměnit na moderní „department store“. Podle obchodního ředitele domu Marka Vavřiny dostalo PSN i povolení původní architektky Věry Machoninové na rekonstrukci, které vyžadovali památkáři.

Italské Generali Real Estate patří v Praze Palác Křižík, komplex kanceláří na Smíchově. V portfoliu má budovy v Miláně, Paříži, Berlíně i Římu. Vlastní i arkádovou renesanční stavbu Procuratie Vecchie na benátském náměstí Svatého Marka.
Obchodní dům Kotva byl otevřen v roce 1975 jako příklad luxusního československého obchodního domu. V době uvedení do provozu byl pátým největším obchodním domem v Evropě s prodejní plochou 22 160 metrů čtverečních. Stavba na půdorysu propojených šestihranů vznikala podle návrhu Věry Machoninové a Vladimíra Machonina a bývá považována za jednu z nejvýznamnějších českých staveb první poloviny sedmdesátých let

DLUŽNÍKŮM LÉPE V EXEKUCI,

Zvyšovat nezabavitelnou částku u srážek ze mzdy nejde do nekonečna, jinak o tento způsob exekuce přijdeme: Od loňského června platí u srážek ze mzdy zvýšená hranice částky, od které se srážky z čistého zbytku mzdy provádějí bez omezení. Záhy se ukázalo, že východiska pro zavedení změny vycházející z modelového dlužníka v insolvenčním řízení nebyla nejšťastnější. Především pomoc nedopadla na nízkopříjmové dlužníky a u dlužníků s vyššími příjmy přivodila rozevření nůžek mezi výší částek, které jim zůstanou v exekuci a v insolvenci, v důsledku čehož se dlužníci do insolvence příliš nehrnou. V exekuci je jim prý lépe.

V té souvislosti mi uniká motivace k dalším regulacím exekucí například zavedením exekutorské teritoriality nebo povinného zastavování exekucí. Mezitím ale přibylo téma další – zvýšení nezabavitelné částky ze mzdy, tentokráte zezdola, aby se pomohlo i těm nízkopříjmovým dlužníkům.

Ministerstvo spravedlnosti představilo záměr zvýšit základní nezabavitelnou částku na dlužníka z 6 608 Kč na 7 434 Kč (nárůst 826 Kč, tj. o 12,5%) a z 1 652 Kč na 2 478 Kč (nárůst 826 Kč, tj. o 50%) na každou jím vyživovanou osobu. Pro ženatého dlužníka se dvěma dětmi návrh zvyšuje nezabavitelnou částku pro nepřednostní pohledávku o 3304 Kč, tj. o 28,57%.

O tuto část obdrží věřitelé méně, to platí jak pro exekuční, tak pro insolvenční řízení. Řada exekucí se tak významně prodlouží v čase či se dokonce kvůli růstu úroků stanou nesplatitelnými. Pro insolvenční řízení to znamená, že řada dlužníků, jimž bylo v minulosti schváleno oddlužení s výhledem na uspokojení právě oněch 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, se dostane do situace, kdy zákonné srážky na uspokojení věřitelů v minimální výši nebudou stačit a splnění oddlužení bude ohroženo. Ohrožena budou rovněž všechna insolvenční řízení, kde se věřitelům má dostat jen tolik, kolik činí odměna insolvenčního správce. Ani tam nebudou srážky stačit, což tvrdě dopadne zejména na oddlužení důchodců, u nichž normativní stanovení motivace ke zvýšení příjmů nepřipadá v úvahu.

V minulosti dokonce zazněly návrhy na zdvojnásobení základní nezabavitelné částky, což by u čtyřčlenné rodiny znamenalo, že do částky 23 128 Kč by byl příjem dlužníka zcela nepostižitelný. Uvážíme-li, že podle analýzy k insolvenčním řízením činil průměrný čistý příjem dlužníka jen něco kolem 15 tisíc korun, pak by to znamenalo, že všechna dnes běžících oddlužení bude zákonitě muset být ukončena. Je otázkou, zda by v takovém případě insolvenční soudy oddlužení neschválily a řízení zastavily anebo vyslovily osvobození dlužníka od placení neuspokojených pohledávek z důvodů nezaviněných dlužníkem.

V porovnání s tím je nový návrh na první pohled návrhem stále ještě střízlivým. Avšak již dnes je zřejmé, že při absenci motivační složky mzdy dlužníka bude tlak na další zvyšování nezabavitelných částek pokračovat i v dalších letech a že nejsme u konce. Za konečný stav je třeba považovat takovou výši nezabavitelné částky, kdy se srážky ze mzdy stanou zcela bezúčinným a obsolentním způsobem exekuce a exekuční i insolvenční řízení se budou hromadně zastavovat pro bezvýslednost.

Máme-li se vymanit ze spirály neustálého škrcení věřitelů, pak je třeba se vymanit ze systému kumulativního navyšování nezabavitelné částky o vyživované osoby. Proto je potřeba revidovat nikoli výši nezabavitelných částek, nýbrž samotný způsob výpočtu srážek tak, aby bylo možné provádět procentuálně určené srážky z jakéhokoli příjmu bez ohledu na jeho výši s tím, že čím více dlužník vydělá, tím více se dostane jak jemu, tak jeho věřitelům.JUDr. Leoš Brantál, LL.M.

NSS SE ROZŠÍŘÍ O MOŽNOST ODMÍTAT KASAČNÍ STÍŽNOSTI

Sněmovna zřejmě bude měnit poslaneckou novelu, podle níž by Nejvyšší správní soud (NSS) mohl odmítnout pro nepřijatelnost jakoukoli kasační stížnost, když shledá, že podstatně nepřesahuje zájmy navrhovatele. Dolní komora poslaneckou předlohu v dnešním úvodním kole podpořila, posoudí ji ústavně-právní výbor. Úprava by měla omezit nynější přetížení soudu. Soud teď může označit za nepřijatelnou jen stížnost v záležitostech mezinárodní právní ochrany, tedy azylu.

K novele už se konal seminář, z něhož vzešel všeobecně přijatelný pozměňovací návrh. Hlavní autor předlohy a předseda výboru Marek Benda (ODS) uvedl, že nepřijatelnost kasační stížnosti by se měla vztahovat na jednodušší případy, tedy takové, které rozhodují na správních úsecích krajských soudů samosoudci. Jde například o spory o pokuty nebo ve věcech sociálního a důchodového zabezpečení. V případech, které projednávají senáty krajských soudů, by musel NSS o kasačních stížnostech rozhodnout.

Kabinet k předloze původně zaujal záporné stanovisko. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) však dnes uvedla, že je mění, protože NSS příval stížností nezvládá. „Není to dlouhodobé řešení,“ řekla k navrhované změně. Do budoucna se bude muset podle ministryně upravit celá koncepce správního soudnictví.

Předkladatelé novely z řad poslanců ODS, ANO, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN v důvodové zprávě zdůraznili, že trend zvyšujícího se počtu kasačních stížností je trvalý, vede k nárůstu délky řízení a bez legislativních opatření situaci nelze čelit.

Nejvyšší správní soud by se podle předloženého znění novely věcně zabýval jen kasačními stížnostmi, které jsou důležité nejen pro samu posuzovanou záležitost, ale i pro sjednocování judikatury správních soudů. Vyrovnala by se také procesní pozice navrhovatelů před Nejvyšším soudem a Nejvyšším správním soudem, který by ale také měl nově povinnost odmítnutí kasační stížnosti odůvodnit.

PŘES 25 TISÍC LIDÍ NA VELETRZÍCH FOR PASIV, WOOD A THERM

Souběh veletrhů FOR PASIV, FOR WOOD a FOR THERM, který se konal ve dnech 6. až 8. února na letňanském výstavišti PVA EXPO PRAHA, si získal rekordní zájem veřejnosti. Třídenní událost roku v oboru nízkoenergetických, pasivních a nulových staveb, dřevostaveb a nově i vytápění navštívilo více než 25 tisíc lidí a zúčastnily se jí téměř dvě stovky vystavovatelů ze čtyř zemí. Oficiálními vozy veletrhů jsou automobily značky FORD.

Premiérový souběh veletrhů FOR PASIV, FOR WOOD a FOR THERM přilákal do Letňan mimořádně velké množství odborné i široké veřejnosti, kdy jej během tří dnů konání navštívilo 25 412 lidí. K vidění byly kromě toho nejlepšího z oboru nízkoenergetických, pasivních a nulových staveb a dřevostaveb také novinky a trendy z oblasti vytápění. Trojici veletrhů doplnila akce Střechy Praha. Úvodní den veletrhu si nenechali ujít ani ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček a ministr životního prostředí Richard Brabec.

Letošními stěžejními tématy byly kromě novinek oborů i dostupné dotace pro bydlení a nová legislativa zpřísňující požadavky na energetickou náročnost budov. S dotačními programy pomohl návštěvníkům generální partner veletrhu FOR PASIV – Státní fond životního prostředí ČR.

Prestižní ocenění

Komplexní informace o úsporném bydlení získali návštěvníci od profesionálů napříč obory v bezplatném poradenském centru, které organizátoři FOR PASIV připravili spolu s Centrem pasivního domu. První den konání akce byly uděleny ceny soutěžní přehlídky Úsporný dům 2019. Ocenění se dočkali ale také samotní vystavovatelé, jejichž expozice vybudované v PVA EXPO PRAHA bojovaly o ceny TOP EXPO. Za veletrh FOR PASIV byly jako nejpoutavější oceněny společnosti STIEBEL ELTRON, Systemair a SUN SYSTEM. V rámci veletrhu FOR WOOD porotu nejvíce zaujaly expozice společností ATRIUM, Puidukoda CZ a Dřevostavby MC NOVÁK za domy NOVATOP. Lucie Bártová, vedoucí PR oddělení ABF, a.s.