V nedělních volbách se rozhodne o tom, kdo po šestnácti letech nahradí ve funkci spolkového kancléře Angelu Merkelovou. Pro Česko to znamená konec dosavadních jistot? „Česká politika se bude muset mnohem více snažit, být aktivní, přicházet s projekty a návrhy, získávat pro ně spojence v různých patrech německé federální struktury i v Evropě. Když toho nebude schopna, hrozí, že se bude dále propadat do polohy málo zajímavého souseda,“ říká například expert na německou politiku z Univerzity Karlovy Vladimír Handl.

Němci jsou pro Čechy dlouhodobě nejdůležitějším ekonomickým partnerem. Na jejich území směřuje 32 procent tuzemského exportu. Loni si oba státy vyměnily zboží za více než dva biliony korun a vzájemná obchodní bilance za posledních deset let převážně roste. Německo je zároveň hlavním hospodářským motorem Evropské unie. V posledním předcovidovém roce 2019 na něj připadala téměř čtvrtina hrubého domácího produktu EU.

Příští spolkový kabinet je ovšem po 18měsíční koronavirové krizi zatížený nejvyšším státním dluhem v německé historii. Současně potřebuje mohutně investovat do digitalizace a zelené transformace. Výzkumný institut Ifo ve středu kvůli přetrvávajícím problémům v dodavatelských řetězcích zhoršil odhad letošního růstu německého hospodářství z 3,3 na 2,5 procenta.
Dosavadní průzkumy naznačují, že volby skončí velice těsným výsledkem. Spolkovou republiku proto povede křehčí koalice než dosud. Šance, že ji budou tvořit strany výrazně levicové, nebo strany spíše konzervativní, jsou jen pár dní před klíčovým hlasováním nebývale vyrovnané.

Olaf to spraví. „Merkelizovaný“ Scholz udělal z padající SPD černého koně německých voleb
„Ať už ale německé volby vyhraje kdokoliv, zrychlí se reforma německé ekonomiky a poroste tlak na udržitelnost a ekologický přístup k fungování,“ vysvětluje viceprezident české Hospodářské komory Tomáš Prouza. Větší tlak na zelenou transformaci podle něj pocítí i tuzemští exportéři, kteří se budou muset přizpůsobit změnám rychleji, než plánovali.
Zelená evoluce
„Pro tuzemské firmy to znamená, že budou mnohem pečlivěji řešit z jakých surovin vyrábějí a jak velká je jejich uhlíková stopa. Vzhledem k tomu, jak laxně k těmto reformám přistupuje současná česká vláda, budou to mít tuzemské podniky mnohem těžší než jejich konkurenti z jiných zemí,“ myslí si Prouza.
Na druhé straně nelze podle odborníků očekávat náhlou změnu, která by ze dne na den otřásla celým trhem. „Spíše, než o zelenou revoluci půjde o zelenou evoluci,“ říká Kristýna Kubíčková, zástupce ředitele zahraniční kanceláře CzechTrade Německo.

Angela Merkelová se loučí. Německo čekají tuto neděli volby do spolkového sněmu
Odchod Merkelové bude pro Česko každopádně nepříjemnou ztrátou. Zkušená politička byla známá svým empatickým přístupem k ČR. Často mírnila napětí v kontroverzních tématech, jako je migrace nebo energetika. „Lepší kancléř než byla Merkelová nepřijde. Česko znala a v řadě jednání na evropské i česko-německé úrovni nám vycházela vstříc. To už bohužel nikdy nenastane,“ míní Prouza.

„Německé volby pro Česko nebudou žádným zlomem, ztratíme ale bianco šek zájmu, porozumění a tolerance, který jsme měli k dispozici a málo využívali u Merkelové,“ souhlasí Handl.
Mezi Arminem Laschetem (CDU) a Olafem Scholzem (SPD) nevidí odborníci z ekonomického hlediska velké rozdíly. Přípomínají však, že oba i kandidátka Zelených Annalena Baerbocková se ve svém vidění světa dívají především na Západ. „Češi na jejich mentální mapě nejsou,“ uvádí Handl.

Komu držet palce?
Z čistě byznysového pohledu by pro Českou republiku byla patrně nejlepší koalice křesťanských demokratů (CDU/CSU) s liberální FDP, případně pokračování dosavadní koalice CDU/CSU se sociálními demokraty (SPD).

Větší nejistota by teoreticky mohla přijít ve chvíli, kdy by strana Merkelové ve volbách zcela propadla a SPD by byla nucena uzavřít koalici například s radikálně levicovou Die Linke. Taková vláda by nejspíš prosazovala vysoké daně, růst mezd a sociálních dávek. „Ani v tomto případě však nečekám výrazné problémy pro české exportéry,“ tvrdí Prouza.

„Příliš restriktivní politika zaměstnanosti a zvyšování mezd v Německu by znamenal, že by firmy více subdodávek importovaly než vyráběly doma. Finální výrobu si ale z Německa odejít nenechají, takže by to pro nás znamenalo zůstat v pozici levného subdodavatele, navíc v situaci, kdy už dnes nemáme zaměstnance potřebné na pokrytí všech zakázek,“ dodává Prouza.
„Pravděpodobnost takové koalice je ale stejně velmi nízká, právě z toho důvodu, že ani SPD neví co od Die Linke v řadě otázek očekávat,“ doplňuje Handl.
Stávka železničářů už připravila Německo o miliardy. Jejich spor s Deutsche Bahn nekončí

Firmy mohou pochopitelně pojmout příchod nové vlády i jako výzvu. Pokud se třeba do vlády dostanou Zelení, lze očekávat, že vznikne tlak na to, aby od roku 2030 po německých silnicích jezdila pouze bezemisní vozidla. „Ty automobilky, které zareagují rychle a nabídnou na německý trh vozy, které splní regulace a budou zároveň cenově dostupné, budou mít výrazný náskok oproti konkurenci,“ upozorňuje Kubíčková.

Velká příležitost se podle Kubíčkové nabízí též technologickým společnostem. „Všechny politické strany, které mají potenciál sestavit vládu, nebo se na ní podílet, uvádějí digitalizaci jako jeden z pilířů svých volebních programů,“ upřesňuje.
Problém Babiš
Obchodní vztahy samozřejmě může ovlivnit také výsledek domácích voleb, které se konají necelé dva týdny po těch německých, byť ani jeden z potenciálních českých premiérů nemá podle expertů příliš významný vztah k Berlínu. Jako problém vidí Prouza především pokračování vlády Andreje Babiše (ANO). „Kvůli jeho střetu zájmů jsme nejen v Německu přestali být respektovaným partnerem,“ tvrdí Prouza.

Je čas se rozhlédnout v Berlíně a v Bratislavě, říká pražský developer Luděk Sekyra
„Jestliže budeme procházet paralelní transformací a nová vláda masivně investuje do výzkumu, vzdělání či infrastruktury, budeme mít jako hospodářský partner co nabídnout,“ uzavírá Handl.

X X X

NÁSTUPCE MERKELOVÉ LASCHET ODMÍTÁ ZVYŠOVAT DAŇE

V poslední předvolební debatě se Laschet mimo jiné dostal do sporu se svým rivalem Olafem Scholzem z SPD o výši minimální mzdy. Uvedl, že otázku výše mezd by měli společně řešit zaměstnavatelé a odbory. "Nám jde o to, zachovat pracovní místa a zaměstnance za práci rozumně zaplatit," řekl s tím, že v některých oborech už nyní minimální hodinová mzda činí 15 eur (381 korun). "Žoviální Porýňan Armin Laschet umí tvrdě útočit," komentoval jeho diskuse se Scholzem magazín Focus. Oproti Scholzovi byl také proti možnému zvyšování daní:

"Zvýšení daní v této situaci je špatná cesta," uvedl s tím, že vyšší odvody by byly brzdou hospodářské obnovy po dosud neskončené pandemii nemoci covid-19.
V otázce možné povolení spolupráce Laschet prohlásil, že unie CDU/CSU nebude vládnout s postkomunistickou Levicí, kterou považuje za krajně levicovou, a ani se bavit s protiimigrační Alternativou pro Německo (AfD), kterou označuje za krajně pravicovou. Opakovaně varoval před hrozbou vlády SPD, Zelených a Levice.

Laschet zažil před volbami několik přešlapů. V srpnu musel čelit výtkám kvůli novému volebnímu spotu. Kritikům se nelíbily záběry z berlínského památníku holokaustu a také se podivovali nad tím, že Laschet má jako jediný z návštěvníků uhelného dolu zašpiněný obličej od uhelného prachu.

Koncem července se objevilo nařčení Lascheta z plagiátorství v jeho knize "Postupující republika. Přistěhovalectví jako šance" (Die Aufsteigerrepublik. Zuwanderung als Chance) z roku 2009. Kandidát na kancléře uznal chybu při psaní knihy, agentuře DPA sdělil, že neuvedl nejméně jeden zdroj textu: "Nejméně jeden autor v knize použitého materiálu není v textu ani seznamu zdrojů zmíněn," odpověděl Laschet na dotaz DPA s tím, že nechá bezodkladně prověřit, zda jsou v knize další chyby. Za nedopatření se omluvil.

Laschet, ministerský předseda Severního Porýní-Vestfálska, nejlidnatější spolkové země s téměř 18 miliony obyvateli, je označován za umírněného konzervativce. Politicky má blízko ke kancléřce Angele Merkelové, mimo jiné podporoval její přístup k uprchlické krizi v roce 2015.

Laschet se stal oficiálně předsedou CDU, nejsilnější německé strany, letos 22. ledna. Tím se otevřela cesta k jeho kancléřské kandidatuře. Jeho soupeřem byl předseda bavorské sesterské Křesťanskosociální unie (CSU) a bavorský premiér Markus Söder. Lascheta podpořili mimo jiné ministryně obrany Annegret Krampová-Karrenbauerová, která před ním CDU vedla, či ministr zdravotnictví Jens Spahn, označovaný za vycházející hvězdu CDU. Podle něj je Laschet schopný spojovat odlišné proudy ve straně i společnosti.

O kandidatuře na předsedu CDU Laschet uvažoval už v roce 2018, nakonec se ale tehdy do volebního klání nezapojil; vítězně z něj vyšla Krampová-Karrenbauerová. Hledání jejího nástupce se už zúčastnil: "Můžeme a musíme naši stranu a naši zemi znovu spojit... a proto budu kandidovat na předsedu CDU," prohlásil loni v únoru tento politik, dlouholetý místopředseda německých křesťanských demokratů.

Laschet je od června 2017 premiérem Severního Porýní-Vestfálska, kde vládne v koalici s liberály z FDP. Při hledání partnera se tehdy mimo jiné znovu ostře vymezil vůči Alternativě pro Německo (AfD). "AfD štve lidi proti sobě, provokuje je. Spolkový úřad pro ochranu ústavy (BfV) by to měl sledovat. Když nějaká strana začíná stále agresivněji zpochybňovat a potlačovat základní hodnoty, měl by to úřad (pro ochranu ústavy) pečlivě vyhodnotit," řekl už v roce 2016 Laschet na adresu AfD, označované za protiimigrační uskupení, kterou on sám nepovažuje za demokratickou stranu.

Laschet se s problematikou imigrace důkladně seznámil v letech 2005 až 2010 jako ministr pro ženy, rodinu a integraci ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. V této funkci se zasazoval o větší porozumění mezi většinovou společností a tureckou komunitou v průmyslovém Porúří. Uveřejňoval sloupky v tureckých komunitních časopisech, což mu vyneslo přezdívku "Armin Turek."

V posledních letech se Laschet ostře vymezil i proti maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi. Orbánovu protiimigrační kampaň odsoudil Laschet jako antisemitskou. "Ve svém životě už překročil mnoho linií, teď i tu červenou," řekl před dvěma lety o Orbánovi.

Na volebním sjezdu CDU letos v polovině ledna Laschet uspěl ve volbě předsedy podle politoložky Ursuly Münchové hlavně proto, že byl považován za záruku, že i pod jeho vedením bude strana zaměřena středově. Podle ní je občas trochu váhavý a nerozhodný. Ve funkci předsedy zemské vlády Severního Porýní-Vestfálska Laschet v minulosti hodnotil pozitivně i ruský zásah v Sýrii a anexi Krymu.

Podle tisku si Laschet jako premiér nepočínal příliš přesvědčivě v boji s pandemií covidu-19. Zatímco na jaře se bránil tvrdému lockdownu, během druhé vlny přešel k těm, kdo volali po tvrdém přístupu. Po svém zvolení do čela CDU prohlásil letos v lednu na regionálním sjezdu strany ve Stuttgartu, že dlouhodobá strategie otevírání po plošné uzávěře nebude až do léta možná.

Laschet se narodil 18. února 1961 v Cáchách v katolické rodině s kořeny v Belgii. Kromě práv studoval i žurnalistiku a novinařině se také věnoval předtím, než v roce 1994 zamířil do politiky. Byl mimo jiné členem Spolkového sněmu (1994 až 1998) a europoslancem (1999 až 2005). V posledních letech se angažoval zejména ve své domovské spolkové zemi - pět let byl ministrem pro ženy, rodinu a integraci, od roku 2017 je zemským premiérem.

Před zvolením do čela CDU byl Laschet od prosince 2012 místopředsedou strany, už v červnu téhož roku stanul v čele její organizace v Severním Porýní-Vestfálsku.
Laschet je ženatý, s manželkou Susanne, se kterou se seznámili už jako děti v církevním sboru, mají tři dospělé děti (dva syny a dceru).

X X X

Morawiecki prý nejede do Budapešti kvůli přítomnosti Babiše a sporu o Turów

V maďarské metropoli začal 4. budapešťský demografický summit, jehož hlavním tématem je Rodina: klíč k udržitelnosti. Záměrem je diskutovat o podpoře mladých rodin a vytváření co nejlepších podmínek pro zvyšování porodnosti a tím zamezit stárnutí populace. Účast na této vrcholné schůzce původně plánoval i Mateusz Morawiecki, než se podle webu rozhodl, že nepojede. Polsko tak bude na akci zastupovat ministryně rodiny, práce a sociální politiky Marlena Malagová.

Soudní dvůr Evropské unie v pondělí uvalil na Polsko pokutu půl milionu eur denně (asi 12,7 milionu korun) za neuposlechnutí květnového soudního příkazu okamžitě přerušit těžbu v dole Turów. Toto předběžné rozhodnutí unijní soud vydal po české žalobě, podle níž důl mimo jiné ohrožuje zásoby pitné vody v českých obcích. Polsko však příkaz dodržet odmítlo a požádalo soud o jeho zrušení s tím, že náhlé zastavení těžby by ohrozilo energetickou bezpečnost země a tisíce pracovních míst.
V úterý Morawiecki rozhodnutí Soudního dvoru EU o udělení pokuty Polsku důrazně odmítl jako špatné a slíbil, že Varšava využije všechny právní i jiné prostředky k tomu, aby prokázala jeho nevyváženost. Premiér zároveň obvinil Česko, že se v řešení sporu chová "absolutně bez dobré vůle".

X X X

V4 není cesta, zní z Česka i Polska. To si pozvalo českého velvyslance

Předseda polské vlády Mateusz Morawiecki se nezúčastnil summitu v Budapešti údajně kvůli přítomnosti českého premiéra Andreje Babiše. Kvůli sporu o těžbu v dole Turów si polské ministerstvo dokonce pozvalo velvyslance ve Varšavě Ivana Jestřába. Orientace na spolupráci jen s V4 není cesta, komentovala situaci předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Podle zjištění serveru Novinky.cz si polské ministerstvo zahraničí českého velvyslance Jestřába „pozvalo, nikoli předvolalo”. Co bude obsahem jednání, není jasné.

„Česká strana je od počátku jednání v kauze Turów konstruktivní, polská strana bohužel nemalou část našich návrhů odmítá, přesto jsme nadále otevřeni jednání. Záleží nyní na polské straně, jestli bude mít dostatek vůle se dohodnout,” řekla serveru mluvčí českého ministerstva Eva Davidová.
Podobný názor má i předsedkyně TOP 09. „Jedna věc je kritizovat vše, s čím se v EU přijde a druhá věc něco konstruktivně navrhnout a na něčem se domluvit. Orientace jen na V4 není cesta,“ napsala na Twitteru

Polský premiér Morawiecki podle portálu wPolitice zrušil svoji cestu do Budapešti, protože tam bude Andrej Babiš. Jedna věc je kritizovat vše, s čím se v EU přijde a druhá věc něco konstruktivně navrhnout a na něčem se domluvit. Orientace jen na V4 není cesta.
„Tento spor je potřeba vyřešit dvoustranným jednáním s Polskem a premiér Babiš by neměl již otálet,“ napsal iDNES.cz šéf SPD Tomio Okamura.
„Morawiecki utíká ze setkání s Babišem. Vládu řídí nezodpovědný škůdce,“ komentoval na Twitteru situaci polský politik Michał Szczerba.
„Ukázková diplomacie. Téměř rok nemáme v České republice velvyslance, nyní předsedy vlády chce pozastavit kontakty s českým premiérem. I když budeme na Čechy uražení, platit budeme muset stejně, pane premiére,“ dodala polská levicová politička Monika Falej.
Polsko má platit denně půl milionu eur za to, že nezastavilo těžbu v dole Turów

Polský opoziční list Gazeta Wyborcza postup premiéra Mateusze Morawieckého ve sporu s Českem o pokračování těžby v polském hnědouhelném dole Turów přirovnal k šílenému řidiči, který se s autobusem plným jeho krajanů v roli rukojmích řítí po české dálnicí v protisměru.

Toto pondělí unijní soud uvalil na Polsko pokutu půl milionu eur denně (asi 12,7 milionu Kč) za neuposlechnutí květnového soudního příkazu okamžitě v dole přerušit těžbu, polská vláda ale nadále odmítá takový krok učinit.
„V případu Turówa jsme se všichni Poláci stali rukojmími Mateusze Morawieckého, vlády PiS a její bezradnosti,“ napsal deník. Pokuty nařízené Soudním dvorem EU totiž budou platit všichni daňoví poplatníci, ať z Bogatynie u Turówa nebo z Varšavy.
Případ Turów podle deníku vyjadřuje podstatu „evropské“ politiky vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS), „která si myslí, že není nutné se ohlížet na nikoho a na nic, dokud její předseda Jaroslaw Kaczyński akceptuje tento stav“. A nakonec místo řešení PiS obviní všechny ostatní.

X X X

Seber se, Macrone. Američané a Britové chlácholí rozzuřené Francouze

Půl hodiny trval telefonický hovor, během nějž se Joe Biden a Emmanuel Macron snažili zahladit šrámy napáchané novým bezpečnostním paktem Aukus. Naopak sůl do francouzských ran přisypal Boris Johnson. Britský premiér svému „francouzskému příteli“ vzkázal, aby se po ztrátě miliardové zakázky na ponorky sebral.

Šéf Bílého domu a francouzský prezident se během středečního telefonátu podle společného vyjádření shodli, že vzniklé situaci „by prospěly otevřené konzultace mezi spojenci o záležitostech strategických zájmů Francie a našich evropských partnerů“.
Podle BBC to v podstatě znamená, že Biden se Macronovi omluvil za způsob, jakým byla dohoda mezi USA, Velkou Británií a Austrálií vyjednána a oznámena. Za samotný vznik trojkoalice, která je vnímána jako nástroj k dalšímu odstrašení Číny, se ovšem omlouvat nehodlal.

Mluvčí Bílého domu Jen Psakiová uvedla, že telefonát se nesl v přátelském duchu a Biden vyjádřil naději, že představoval první krok na cestě k normálu. Oba státníci by se měli příští měsíc setkat během Bidenovy cesty do Evropy.
Do Washingtonu by se také měl brzy vrátit francouzský velvyslanec, který byl v pátek povolán na konzultace do Paříže. A Biden ve společném prohlášení slíbil, že Spojené státy navýší pomoc francouzské armádě bojující proti islamistům v Sahelu.
Trilaterální dohodu označovanou zkratkou Aukus oznámili Joe Biden, Boris Johnson a australský premiér Scott Morrison minulou středu. Australané díky ní získají osm ponorek s jaderným pohonem (nikoliv jadernými zbraněmi), což značně zvýší jejich vojenské kapacity.
Do poslední chvíle utajovaná dohoda posouvá snahy Washingtonu zadržet rostoucí asertivitu Číny na novou úroveň. Zároveň ale pořádně namíchla Francii, která tím přišla o lukrativní zakázku na dodávku ponorek s dieselovým pohonem, za něž měla Austrálie zaplatit 90 miliard australských dolarů.

Austrálie získá díky paktu s USA a Brity jaderné ponorky. Čína a Francie zuří
Nejde jen o ponorky, Francie se totiž v Pacifiku a Indickém oceánu považuje za významného hráče. V regionu má svá zámořská území, jako je Nová Kaledonie, Réunion nebo Francouzská Polynésie, udržuje si zde trvalou vojenskou přítomnost a v posledních letech se snažila s Austrálií posílit své bezpečnostní vazby.

I proto šéf francouzské diplomacie Jean-Yves Le Drian minulý týden hovořil o „dýce vražené do zad“ a velvyslance ve Washingtonu a Canbeře povolal na konzultace. Bylo to vůbec poprvé v historii, kdy Francie vůči Spojeným státům učinila takové diplomatické gesto. Spekulovalo se o nejvážnější krizi ve vzájemných vztazích od války v Iráku.

„Donnez-moi un break“
V Londýně francouzská diplomacie svoji velvyslankyni ponechala. Británie totiž podle rozzuřeného Le Driana představuje v novém paktu jen „páté kolo u vozu“, další představitelé ponížené země označili Británii za „vazalský stát“ Washingtonu.

Ponorkový pakt proti Číně. Nový trojspolek míří na její Achillovu patu
Britský premiér Boris Johnson ve středu vyjádřil ochotu pocuchané vztahy s Francouzi uhladit. „Myslím, že síla francouzské reakce nás všechny trochu zaskočila, chtěli bychom jim zase nabídnout ruku. Francouze milujeme,“ prohlásil během návštěvy USA.
Zároveň si směrem k Francouzům neodpustil drobný rýpanec. Mixem francouzštiny a angličtiny prohlásil, že „jeho nejdražší přítel“ Macron by se měl vzchopit (prenez un grip) a dát mu pokoj (donnez-moi un break).
„Aukus má svoji vlastní logiku. Trojice velmi podobně smýšlejících států stojí bok po boku a vytváří nové partnerství pro sdílení technologií,“ okomentoval pakt, který podle mnoha odborníků posiluje význam pobrexitové Británie na světové scéně.

X X X

V Německu volby? Migranti v Německu mohou rozhodnout, ale k urnám se nehrnou

Jejich hlas by mohl být v nadcházejících německých spolkových volbách v některých obvodech rozhodující, hlasování je však příliš neláká. Lidé cizího původu mají o klání, z něhož vzejde nový německý kancléř, jen pramalý zájem. Podle expertů se politikům nedaří tuto skupinu oslovit, někteří migranti ani vůbec nevědí, že se volby budou konat.

Mezi lidmi s imigračním původem je obecně malá ochota chodit k volebním urnám. V posledních parlamentních volbách byla účast v této skupině 20 procent pod průměrem.
Nezájem se projevuje i nyní. „Jaké volby?“ reagovali syrští migranti ze známé berlínské ulice Sonnenallee na otázku reportéra portálu Bloomberg na otázku, jak vnímají letošní zápas o křesla v Bundestagu. Sonnenallee, která je domovem mnoha běženců z Blízkého východu, je jedním z nejvýraznějších symbolů dědictví vstřícné migrační politiky odcházející kancléřky Angely Merkelové.

V roce 2017 bylo v Německu asi 6,3 milionu voličů cizího původu. V současnosti je to už 7,4 milionu, což je 12,2 procent elektorátu. Počet odpovídá 74 křeslům ve Spolkovém sněmu.
Podle studie organizace Citizens for Europe (CFE) představují voliči s migračními kořeny v 167 z 299 obvodů sílu schopnou rozhodnout o tom, kdo bude zvolen. Pokud by například Křesťanskodemokratická unie (CDU) dokázala v Zhořelci zmobilizovat 4 888 voličů z této skupiny, mohla by uzmout přímý mandát kandidátovi z protiuprchlické Alternativy pro Německo (AfD).

Celkem má migrační pozadí v Německu 24,2 procent populace. Šest lidí z deseti (62,5 procent) v této skupině však nemá právo volit, protože nejsou německými občany.
CFE proto mluví o „demokratickém deficitu“, který se projevuje i v nedostatečné reprezentaci této části německé populace v Bundestagu. V tom současném je jen 58 z 709 členů neněmeckého původu.

Podle sociální vědkyně Sabriny Mayerové politici imigranty zřídka přímo oslovují. Témata, která je zajímají, se ve volebních kampaních objevují zřídka. Lidé cizího původu tak mohou mít pocit, že je nikdo neoslovuje, čímž se snižuje jejich ochota se o německou politiku vůbec zajímat.

Svou roli zřejmě hraje i jazyková bariéra. Například čtyřicetiletý syrský uprchlík Ibrahim Mohammed může sledovat politické debaty, protože umí německy. Jiní jeho krajané však němčinu neovládají.
Turci volí sociální demokraty
Ibrahimovi se líbí Sociálnědemokratická strana Německa (SPD), protože chce zvýšit minimální mzdu. Oceňuje i CDU. „Nakonec, vpustili nás sem,“ řekl Bloombergu.

Na pivu s „panem Merkelem“. Luštění záhady, čím robotický Scholz oslnil Němce
O volebních preferencích lidí cizího původu v Německu existuje jen málo studií. Dostupné se týkají těch největších menšin v zemi – Turků (2,8 milionu), Poláků (2,2 milionu) a Rusů (1,4 milionu).
Zatímco Rusové volí převážně CDU, Turci SPD. V posledních letech se ovšem voličstvo stran proměňuje, zvýšila se voličská mobilita. Do popředí se dostávají konkrétní témata.

AfD jako strana imigrantů? Němci cizího původu stále víc volí pravici

S tím, jak se migranti začleňují do společnosti v procesu takzvané „normalizace“, začínají měnit svou politickou orientaci, často z levicové na pravicovou. Z toho těží konzervativní strany jako CDU, ale i AfD.
Někteří příchozí pro sebe nevidí v Německu budoucnost a neplánují v zemi zůstat. Osmadvacetiletý Mustafa Naim, který pracuje jako bezpečností pracovník, touží po tom získat německé občanství a žít v Káhiře. „Je rozdíl mezi dětmi, kteří vyrůstají se zvukem azánu, muslimské výzvě k modlitbě, a těmi, kteří vyrůstají zde.“

X X X

Policie se stále snaží dostat podnikatele Savova z Anglie do ČR

Kontroverzní podnikatel František Savov je už sedm let obviněn v případu obřích daňových úniků a zhruba stejnou dobu se skrývá v Británii. Vyšetřovatelé však přesto, že dosud nebyl vydán do Česka, v kauze dál pokračují.
Jak zjistila MF DNES, detektivové z protimafiánské centrály NCOZ zajistili v létě jeho vilu v pražských Nebušicích a¬ navrch téměř sto milionů korun, které pocházejí z prodeje jedné z ¬nejdražších nemovitostí v Česku, takzvané vily Vista v ¬pražské čtvrti Dejvice.
Celkem 156 milionů dostane spořitelní družstvo Artesa, které stavbu úvěrovalo, a dalších 13 milionů korun získá firma, která vilu stavěla a ještě nedostala zcela zaplaceno.

X X X

V Kanadě zemřel nacistický tlumočník, podezírali ho z vyhlazování Židů

V Kanadě ve věku 97 let zemřel někdejší nacistický tlumočník ukrajinského původu Helmut Oberlander. Hrozilo mu vyhoštění kvůli podezření, že se během druhé světové války účastnil vyhlazování Židů. Několikrát tvrdil, že byl do nacistické jednotky zařazen proti své vůli.

V Kanadě zemřel ukrajinský Němec Helmut Oberlander podezřelý z účasti na holokaustu. | foto: koláž iDNES.cz
Podle Wiesenthalova střediska se tento na Ukrajině narozený Němec podílel na masovém vraždění Židů na jihu Ukrajiny. Kanadské úřady Oberlanderovi po dlouhé právní bitvě odebraly kanadské občanství, což v prosinci před dvěma roky definitivně stvrdil nejvyšší soud země. Od té doby mu hrozilo vyhoštění.

Oberlander se proti odebrání občanství třikrát úspěšně odvolal - v letech 2001, 2007 a 2012. Argumentoval přitom tím, že do nacistické jednotky byl začleněn proti své vůli. Soudy pokaždé rozhodnutí zrušily. Až v září 2019 federální nejvyšší soud kanadskou státní příslušnost dotyčnému definitivně zrušil.
O tři měsíce později se už kauzou odmítl zabývat. Rozhodnutí při tom označil za legitimní, protože Oberlander lhal úřadům o své skutečné činnosti za války, kdy „dobrovolně a významně přispěl k činnosti a zločinnému účelu jednotky SS“.
Oberlander byl obviněný, že se po vstupu na kanadské území nezmínil o své příslušnosti k jedné z mobilních jednotek Einsatzkommando, které během postupu nacistických sil do hloubi sovětského území vyhlazovaly Židy. Oberlander, který se v roce 1960 stal Kanaďanem, vždy tvrdil, že jej do této jednotky povolali jen kvůli tomu, že hovořil německy a rusky. Prý sloužil pouze jako tlumočník.

X X X

Šéfka GSFT: Divoká devadesátá léta jsou pryč, o peníze v bance se bát nemusíme

Asi každý ví, že své peníze v bance má ze zákona pojištěny. Jak funguje Garanční systém finančního trhu (GSFT), jaké jsou od letoška změny v organizaci výplat náhrad a máme se bát o své finance nyní, v době celosvětové krize? Na tyto i další otázky odpovídá ředitelka GSFT Renáta Kadlecová.

x Garanční systém finančního trhu (dříve Fond pojištění vkladů) funguje v ČR už 26 let. Jaké byly jeho začátky, tedy jak byly garantovány vklady střadatelů před čtvrtstoletím?

Do roku 1991 existovaly pouze státní banky a všechny vklady byly garantovány státem. Po revoluci začaly vznikat nové banky, kde jakákoli garance vkladů chyběla. V květnu 1994 byla přijata první směrnice EU upravující a sjednocující základní pravidla pojištění vkladů, jejímiž principy se řídila i česká legislativa, a k 1. lednu 1995 začal u nás fungovat Fond pojištění vkladů. Od té doby začali mít vkladatelé jistotu, že při krachu finanční instituce nepřijdou o všechny své úspory.
x Co bylo tehdy pojištěno a jak je tomu dnes?

Pojištěny byly pouze bankovní vklady fyzických osob vedené v českých korunách na jméno, příjmení, adresu a datum narození vkladatele, a to ve výši 80 % hodnoty pojištěných vkladů. Náhrady byly vypláceny maximálně do výše 100 000 Kč pro jednoho vkladatele u jedné banky.

Dnešní limit pro náhradu je 100 000 Eur, můžeme tedy říci, že se za 26 let zpětadvacetinásobil. Vkladatelé nyní navíc získají 100 % ze svých uložených peněz a ne pouze část, jak tomu bylo dříve. Pojištěny jsou vklady u bank, stavebních spořitelen i družstevních záložen.

x Dnes i výplaty náhrad probíhají rychleji. Do kdy vkladatel získá zpět své peníze ze zkrachovalé banky?

Původní výplatní termín činil tři měsíce od krachu dané instituce. Od roku 2010 byl stanoven limit 20 pracovních dní, od roku 2016 to je už jen 7 pracovních dnů.
Rozdíl je obrovský i díky vývoji technických možností. Dnes vše funguje mnohem rychleji a všichni jsou předem připraveni na tuto eventualitu. Banky mají veškerá data dostupná elektronicky tak, aby je v případě vyhlášení platební neschopnosti do 3 pracovních dní předaly Garančnímu systému. Ten je po provedení kontroly v elektronické podobě posílá vyplácející bance.
V počátcích existence Fondu pojištění vkladů se všechno předávalo papírově nebo na disketách. Připravit první výplaty bylo poměrně časově náročné. Jen zpracování podkladů pro výplatu náhrady bankou trvalo skoro celý měsíc.

x Od letošního roku jsou změny v organizaci výplat, jaké změny to jsou?

Oproti minulosti, kdy byli klienti informováni o krachu pouze prostřednictvím médií a našich webových stránek, nyní všem klientům zkrachovalé instituce odešleme doporučený dopis, ve kterém je uvedena výše náhrady, na jejíž výplatu mají nárok spolu s uvedením postupu, jak si náhradu vyzvednout. Další novinkou je, že už nemusí žádat o výplatu osobně, lze to i korespondenčně, a to odesláním žádosti vyplácející bance s úředně ověřeným podpisem.

Renáta Kadlecová:
Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Pracovala v ČSOB a pak řadu let na Ministerstvu financí ČR, mimo jiné i v oddělení státních cenných papírů. Od roku 2002 vykonávala funkci finanční manažerky Fondu pojištění vkladů a od roku 2006 byla jeho výkonnou ředitelkou. Po jeho transformaci v roce 2016 šéfuje i nástupnickému Garančnímu systému finančního trhu.

x Kolik výplat náhrad vkladů za dobu své existence Garanční systém provedl?

Za dobu své existence Fond pojištění vkladů (a následně Garanční systém finančního trhu) vyplácel náhrady vkladů ve dvaceti třech případech, při kterých poskytl v podobě devatenácti řádných a čtyř dodatečných výplat náhrad vkladatelům třinácti bank a šesti družstevních záložen. Celkem od roku 1995 vyplatil Fond pojištění vkladů a Garanční systém náhrady vkladů téměř 350 000 vkladatelům v celkové výši zhruba 45,7 miliard korun.

x Která z výplat byla ta největší?

V roce 2003 ještě Fond pojištění vkladů vyplácel náhrady vkladů klientům Union banky. Celkově asi 130 000 klientům vyplatil téměř 12,5 miliard korun. Druhou největší byla v roce 2014 výplata klientů Metropolitního družstva. Tehdy Fond pojištění vkladů vyplatil prostřednictvím tzv. vyplácející banky téměř 14 000 klientům přes 12 miliard korun.

x V devadesátých letech došlo ke krachu několika bank, co bylo příčinou?

Devadesátá léta znamenala překotný vývoj ve všech oblastech našeho života, ekonomickou oblast nevyjímaje. Nové zákony umožnily zakládání bank, které nebyly dostatečně kapitálově vybaveny a byly řízeny nezkušenými manažery, což se projevilo v poměrně krátké době od jejich vzniku. Chyběla regulace podnikání, zakládal se bankovní dohled, získávaly se první zkušenosti.

Změna v myšlení obyvatel však za tímto překotným vývojem zaostávala. Lidé byli zvyklí na to, že v minulosti vždy za vše ručil stát, zejména starší lidé tyto změny nechápali. Neexistovala jakákoli edukace ve finanční oblasti, přizpůsobení myšlení novému způsobu podnikání se ukázalo jako mnohem složitější a rozhodně dlouhodobější, než si řada z nás představovala.
Mnoho podnikavců také zneužívalo důvěru lidí. Deregulace cen a vysoká inflace přispěly k tomu, že lidé hledali, kde by uložili své peníze a vkládali je tam, kde byl nejvyšší úrok a řada lidí za své chyby zaplatila.

x Jak tyto krachy bank dopadly, mělo to nějakou dohru, ve smyslu trestněprávních dopadů na majitele bank?

S manažery zkrachovalých bank byla vedena řada trestních jednání, která se táhla mnoho let. Většina z nich skončila bez jejich odsouzení, neboť nedošlo k prokázání viny nebo bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu amnestie či změny zákona.
Řadu klientů znervózní, když jejich banka takzvaně zmizí, tedy sloučí se s jinou. Obávají se, že na vině jsou finanční problémy banky.
Za stávající vlnou slučování bank vidíme spíše rostoucí objem regulace. Větší banky jsou schopny těžit z úspor, který jim větší instituce přináší a jsou tak schopny fungovat efektivněji a lépe na trhu konkurovat.

x Jak se dozvím, že je moje banka v dobré finanční kondici?

V prvé řadě je důležité připomenout, že vklady v každé bance jsou pojištěny do výše 100 tisíc euro. Z tohoto důvodu je vhodnější vyšší částky úspor rozdělit do více finančních institucí.
Pokud jde o informace týkající se finančního zdraví vaší banky, tak musím říci, že pro neodborníka je velmi těžké posuzovat její finanční situaci. Obecně platí, že je dobré sledovat informace o jejím hospodaření, tj. jaké banka dosahuje výsledky (zda dlouhodobě není například ve ztrátě), zda zveřejňuje všechny finanční zprávy, auditor nemá výhrady k jejímu hospodaření a v médiích nebo na sociálních sítích se neobjevují negativní zmínky a stížnosti klientů. Pokud máte jakékoli pochybnosti, je dobré se obrátit na odborníky, například finanční poradce.

x Nemáme se bát o své finance nyní, v době celosvětové krize?

Dnešní situace je dramaticky odlišná od té, kterou představovala doba devadesátých let. Banky jsou dobře kapitálově vybaveny, mají povinnost tvořit finanční rezervy, jejich hospodaření je monitorováno vysoce odborným bankovním dohledem. Česká národní banka pravidelně provádí zátěžové testy celého bankovního sektoru. Poslední údaje nedávno zveřejnila ve zprávě o finanční stabilitě 2020/2021 a výsledky provedených testů hodnotí pozitivně.

X X X

ŽALOBCI ČR MARNĚ TRÁVÍ ČAS BABIŠEM, MÍSTO STÍHÁNÍM BAKALY ZA 60 MILIARD OKD

Bradáčová: Šaroch v Čapím hnízdě pochybil, bezodkladně nereagoval na informace.
Dozorující státní zástupce Jaroslav Šaroch pochybil, když bezodkladně nereagoval na nové informace týkající se možného výslechu svědků v kauze Čapí hnízdo. Vznikly tak průtahy v trestním řízení. V tiskové zprávě o tom dnes informovala pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Pražské městské státní zastupitelství (MSZ), kde Šaroch působí, sdělilo, že závěry dohledové činnosti bere na vědomí, bude se jimi zabývat a zváží vhodná opatření.
V případu jsou obviněni premiér Andrej Babiš (ANO) a jeho někdejší poradkyně Jana Nagyová (dříve Mayerová). Policie je stíhá kvůli poškození finančních zájmů Evropské unie a z dotačního podvodu. Oba vinu dlouhodobě odmítají.

„V rámci dohledového přezkumu bylo zjištěno pochybení dozorového státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, který bezodkladně, jak je jeho povinností, nereagoval na nové informace týkající se možného výslechu svědků. Tímto pochybením dozorového státního zástupce pak došlo ke vzniku průtahů v trestním řízení,“ uvedla Bradáčová. Vedení MSZ by podle ní mělo na zjištěné pochybení reagovat a přijmout opatření tak, aby se v budoucnu neopakovalo.

Šaroch o tom, že policistům vrátí případ k došetření, rozhodl na konci srpna, rozhodl tak zejména proto, aby vyšetřovatelé doplnili výslechy svědků. Informace, kvůli kterým kauzu vrátil, však měl podle Deníku N už od července. Kriminalisté poté, co doplnili výslechy, Šarochovi spis s návrhem na podání obžaloby předali v pondělí.
Mluvčí pražských žalobců Aleš Cimbala uvedl, že o závěrech přezkumu bylo MSZ vyrozuměno. „Tyto bereme na vědomí, budeme se jimi zabývat a zvážíme vhodná opatření. Za důležité považujeme soustředit se v současné době na dopracování věci a vydání meritorního rozhodnutí,“ dodal Cimbala. Připomněl, že šéf MSZ Martin Erazím Šarochovi stanovil měsíční lhůtu, do které by měl o policejním návrhu na obžalobu rozhodnout.

Vrchní státní zastupitelství v kauze Čapí hnízdo vykonává dohled. Podle zákona o státním zastupitelství je nadřízené státní zastupitelství oprávněno dávat nižším státním zástupcům pokyny, kterými se musí žalobci řídit. Nejbližší vyšší státní zastupitelství může také nižšímu státnímu zastupitelství věc odejmout a vyřídit ji samo, a to v případě, kdy je nečinné nebo se v jeho postupu vyskytují nedůvodné průtahy.

Podstatou případu je to, že farma Čapí hnízdo původně patřila premiérovu holdingu Agrofert, v prosinci 2007 se však přeměnila na akciovou společnost s akciemi na majitele a později získala padesátimilionovou evropskou dotaci v programu pro malé a střední podniky, na kterou by jako součást Agrofertu neměla nárok. Akcie údajně vlastnily Babišovy děti a partnerka. Společnost se po několika letech pod Agrofert vrátila. Premiér holding v roce 2017 vložil do svých svěřenských fondů.
V kauze Čapí hnízdo bylo původně obviněno 11 lidí včetně členů Babišovy rodiny. Šaroch postupně zastavil stíhání všech obviněných. Bývalý nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman však v prosinci 2019 po přezkumu obnovil stíhání premiéra Babiše a Nagyové. Zároveň potvrdil, že stíhání Babišových blízkých definitivně skončilo. Minulý týden na policii v kauze vypovídal premiérův syn Andrej Babiš mladší, novinářům po svém výslechu řekl, že z něj otec udělal takzvaného bílého koně a že nikdy nechtěl být součástí dotačního podvodu.

Poslance ani senátora nelze podle Ústavy trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Je tak pravděpodobné, že pokud Babiš v říjnových volbách do Sněmovny obhájí mandát, bude muset policie znovu žádat o jeho vydání. Sněmovna už Babiše ke stíhání vydala dvakrát, nejprve v září 2017, následně v lednu 2018 v novém složení po sněmovních volbách, v nichž byl Babiš znovu zvolen.

X X X

Výbor doporučil Kateřinu Šimáčkovou soudkyní ESLP a odmítl celou kandidátku Ukrajiny

Výbor pro volbu soudů Evropského soudu pro lidská práva velkou většinou doporučil Shromáždění Rady Evropy hlasovat pro Kateřinu Šimáčkovou ve volbě nového soudce ESLP za Českou republiku. Výbor svoje stanovisko zveřejnil 22. září 2021 v pozdních večerních hodinách. Znamená to, že Kateřina Šimáčková se s nejvyšší pravděpodobností stane novou soudkyní za ČR u ESLP.

Soudkyně českého Ústavního soudu Kateřina Šimáčková obdržela doporučení jako jediná ze tří českých kandidátů na soudce Evropského soudu pro lidská práva. Shromáždění Rady Evropy zvolí nového soudce za ČR 28. září 2021. Nový soudce nahradí soudce Aleše Pejchala, kterému končí mandát 31. října 2021.

O funkci soudce Evropského soudu pro lidská práva za ČR usilují soudce Nejvyššího soudu Pavel Simon, soudkyně Ústavního soudu Kateřina Šimáčková a soudce Nejvyššího správního soudu Tomáš Langášek. Šance Kateřiny Šimáčkové stát se soudkyní ESLP po doporučení Výboru nyní raketově vzrostla. Shromáždění Rady Evropy volí obvykle podle doporučení svého poradního orgánu, jak již dříve Česká justice informovala.

„Výbor uskutečnil pohovory se všemi kandidáty 16. září 2021. Výbor velkou většinou doporučuje Shromáždění paní Kateřinu Šimáčkovou jako nejkvalifikovanějšího kandidáta,“ stojí doslova v dokumentu pro Shromáždění Rady Evropy.
Totožnou formulaci použil Výbor v souvislosti s kandidátkou Ruské federace, ze které také vybral jednoho soudce. Z moldavské kandidátky vybral „dva rovnocenné kandidáty“, takže rozhodovat bude Shromáždění.

Naopak Výbor doporučuje Shromáždění zamítnout celou kandidátku Ukrajiny, neboť ne všichni soudci splnili kritéria pro volbu soudce ESLP. Současně Výbor navrhuje požádat vládu Ukrajiny o seznam nových kandidátů.
Zajímavý je rovněž seznam členů Výboru, kteří se zúčastnili jednání. Přítomno bylo šest členů skupiny Sociálních demokratů a Zelených, osm členů frakce Evropské Lidové strany, dva členové aliance Liberálů a demokratů pro Evropu, tři členové frakce konzervativců a demokratické aliance a dva členové Sjednocené evropské levice. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

JUDr. MLSNA, PŘEDSEDA ÚOHS: Chceme raději vysvětlovat než pokutovat

Český antimonopolní úřad slaví třicet let své existence. Od roku 1991 změnil nejen své brněnské sídlo, ale i náplň činnosti. Vedle dohledu nad hospodářskou soutěží dozoruje i zadávání veřejných zakázek, poskytování veřejné podpory a brání nekalým praktikám mezinárodních obchodních řetězců vůči dodavatelům. Rolí úřadu však není jen pokutovat, ale hlavně vysvětlovat a kultivovat, prohlásil jeho současný předseda Petr Mlsna na včerejší narozeninové konferenci. Vyvíjí se však i sám úřad. Musí reagovat nejen na soudní přezkumy svých rozhodnutí, ale také výzvy, které přináší současný společenský i ekonomický vývoj.

„ÚOHS vznikl jako strážce konkurence. Ta zajišťuje, aby podnikatelé dosáhli co největší efektivity a svým zákazníkům nabízeli pestřejší výběr, za nižší ceny a s vyšší kvalitou. Zkrátka spotřebitelský blahobyt,“ prohlásil včera v úvodu konference pořádané u příležitosti třicátých narození Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) jeho již pátý předseda Petr Mlsna.

Antimonopolní úřad, který vznikl v roce 1991, však již dávno nedohlíží pouze na to, aby si podnikatelé u nás zdravě konkurovali. Během tří desítek let činnost ÚOHS výrazně nabobtnala. Nejen počtem zaměstnanců – z původních pěti zakládajících pracovníků kolem prvního předsedy Stanislava Bělehrádka na současných 250, většinou právníků a ekonomů, ale i rozsahem své působnosti. Vedle ochrany hospodářské soutěže začal úřad, jak mu zákony postupně ukládaly, dohlížet i na zadávání veřejných zakázek a poskytování veřejné podpory. Od roku 2009 má také bránit nekalým smluvním praktikám mezinárodních obchodních řetězců vůči jejich dodavatelům.

Souběh všech tří agend je podle Mlsny unikátní a v Evropě neobvyklý, nicméně přínosný. „Hospodářská soutěž je středobodem zájmu ve věcech veřejné podpory a široká soutěž mezi dodavateli je leitmotivem veřejného zadávání,“ konstatuje. Získanou expertízu tak může úřad využít například při odhalování kartelových dohod mezi uchazeči o veřejné zakázky. „To je naše vlajková loď, v níž se nyní profilujeme,“ prohlásil Mlsna.

To je ostatně vidět i v současnosti, kdy olomoucký krajský soud otevřel rozsáhlý případ třinácti údajně zmanipulovaných veřejných zakázek na informační systémy se škodou zhruba čtvrt miliardy korun. Již dříve antimonopolní úřad označil postup některých obviněných firem v jedné ze zakázek za kartelovou dohodu a uložil (zatím nepravomocné) pokuty v celkové výši kolem 75 milionu korun.
Nejsme jen ex-post soudce
ÚOHS za dobu své existence vydal tisíce rozhodnutí a uložil pokuty za miliardy korun. Mlsna však nevidí roli svého úřadu jen jako ex-post soudce. „Každé naše rozhodnutí domácí soutěžní i zadávací prostředí kultivuje. Tato preventivní složka má mnohem větší význam než naše individuální rozhodnutí,“ zdůrazňuje. Včasný zásah úřadu nápravným opatřením a následná úprava zadávací dokumentace je tak pro něj cennější než udělená pokuta. Od jeho nástupu do funkce v prosinci minulého roku se úřad také mnohem více otevřel. Je aktivnější v komunikaci vůči laické i odborné veřejnosti, začal například nově pořádat tzv. metodické dny.

Právě směrem k osvětovým a preventivním programům plánuje Mlsna nyní napnout své síly. „Chceme podnikatelům vysvětlovat, že určité formy spolupráce jsou nezákonné. Obdobně při školení veřejných zadavatelů budeme vždy připomínat rizika bid riggingu a vysvětlovat, jak lze kartelovou dohodu v zadávacím řízení vysledovat a jak na její likvidaci s námi spolupracovat,“ vysvětluje. Zároveň připouští, že i jeho úřad se vyvíjí. „Naše rozhodnutí přezkoumávají soudy, a i nás toto kultivuje,“ říká.

Veřejné zadávání se kultivuje
„Společně hledáme míru rozumného přístupu,“ zhodnotil letitou spolupráci s antimonopolním úřadem ředitel odboru práva veřejných zakázek ministerstva pro místní rozvoj Vlastimil Fidler. Souhlasí s Mlsnou v tom, že se prostředí veřejného zadávání daří v poslední dekádě kultivovat. „To, co se odehrávalo před čtrnácti lety a dnes, to je zcela nesrovnatelné,“ uvedl.

Jeho resort se s úřadem poměrně tvrdě střetl před šesti lety při tvorbě zákona o zadávání veřejných zakázek, který platí od roku 2017. Společně se snažili napravit nedostatky přísné novely pravidel veřejného zadávání z roku 2012. Ta, slovy Fidlera, „radikálně utáhla šrouby, a řadu zakázek se tak nepodařilo ani zadat.“ Podle něj chtěl jeho resort nastavit flexibilnější pravidla, ÚOHS však prosazoval větší přísnost. A toto pracovní napětí zůstává mezi oběma úřady v podstatě dodnes. „Náš vztah je někdy tvrdý. Vždy ale korektní a odborný,“ říká Fidler, který oceňuje metodické úsilí, jež úřad vyvíjí v poslední době. „Nevnímáme to jako konkurenci. Jsou to dvě různé cesty ke stejnému cíli – vyváženost a kultivace prostředí veřejných investic,“ uzavírá své hodnocení

To, že jsou zadavatelé zkušenější, potvrzuje i Mlsnova místopředsedkyně Markéta Dlouhá odpovědná za oblast veřejného zadávání. To se podle ní ukazuje i na tom, že dnes již předmětem sporu nebývá porušení základních procesních pravidel daných zákonem, ale co a hlavně jak se poptává. „Diskriminace je často skryta v detailu,“ upozorňuje. Úřad tak často musí při hodnocení veřejné zakázky řešit složité právní otázky, doptává odborné posudky a sám provádí vlastní průzkumy trhu, aby se zorientoval v tom, co je v daném tržním sektoru obvyklé. To může být na druhou stranu poměrně zdlouhavý postup, a úřadu je tak někdy vyčítána pomalost. To ale není podle Dlouhé úplně spravedlivé. „Chtě nechtě potřebujeme na rozhodnutí určitou časovou dotaci. Pak je složité hodnotit efektivitu rozhodování,“ hájí svůj úřad.

Propojení veřejných a soukromých prostředků je novým trendem
V minulých měsících ÚOHS svým know-how ohledně pravidel pro veřejnou podporu na jednotném trhu EU aktivně pomáhal vládě obhájit v Bruselu celkem 45 dotačních programů na obnovu ekonomiky zasažené koronavirovou krizí. „I díky tomu jsou naše veřejné finance po covidovém lockdownu v dobré kondici,“ ocenil roli úřadu premiér Andrej Babiš (ANO), podle něhož úřad významně ovlivňuje tržní prostředí, investování i ekonomiku země jako celek.

Právě covidová pandemie obecně upřela pozornost na propojování veřejných a soukromých prostředků, což se stává novým trendem u celoevropských projektů strategického rázu. Ty mají starý kontinent popostrčit v oblastech, kde průmyslově zaostává, především tedy s konkurencí z USA a Číny. Nyní tak pod dohledem Evropské komise například míří masivní veřejná podpora do výroby mikroelektroniky jako jsou polovodiče, čipy a senzory. „Je bohužel smutnou skutečností, že Česká republika se zatím žádného z těchto projektů neúčastní,“ upozornil místopředseda ÚOHS odpovědný za oblast veřejné podpory Petr Solský. A doufá, že situace se změní u aktuálně připravovaného projektu na podporu výroby vodíkové infrastruktury. Ministerstvo průmyslu a obchodu již podle Solského aktivně vyhledává české subjekty, které by mohly účastnit, a s ÚOHS spolupracuje na nastavení pravidel.

Digitální a udržitelná budoucnost
Podle třetího Mlsnova místopředsedy Kamila Nejezchleba zasáhla covidová pandemie do soutěžněprávního světa opravdu mocně. A urychlila některé trendy potenciálně ohrožující hospodářskou soutěž. Nejen tím, že zavedení dominující soutěžitelé ještě více posilují svou tržní sílu. Stále více obchodů se odehrává v digitálním prostředí internetu. Viditelnost ve vyhledavačích a data se stávají alfou a omegou úspěchu v hospodářské soutěži při boji o zákazníky. „Zavedení hráči kupují vznikající a rozvíjející se společnosti s relativně malým obratem za gigantické sumy. Algoritmy kontrolují a upravují téměř v nulovém čase ceny produktů na internetu. Soutěžitelé nabízející produkty na cenových srovnávačích dokážou prostřednictvím robotů monitorovat výkyvy cen,“ popisuje Nejezchleb. Podle něj jsou právě data do budoucna klíčovou oblastí, na níž bude nutné se zaměřit.

Podle Markéty Dlouhé nabírá nové trendy i veřejné zadávání. „Klíčovým pojmem začíná být kvalita. Zadavatelé si uvědomují, že nejsou tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci,“ říká s tím, že pomalu ale jistě klesá počet zakázek, kde hlavní roli hraje cena. Velkou výzvou do budoucna je podle ní tzv. strategické a odpovědné zadávání. „Zde nejde jen o technickou kvalitu, ale o širší společenské dopady,“ vysvětluje. Hlavní myšlenkou strategického zadávání je podpořit v rámci velkých veřejných zakázek ty sociální či ekologické aspekty, které přinášejí výhody společnosti jako celku. „Co se vyřeší v rámci zakázky, nemusí se pak podporovat z jiných nástrojů. Je proto třeba dobře zvažovat, co vše může zadavatel ovlivnit,“ uzavírá místopředsedkyně.

Do budoucna by Mlsna, mimochodem první vystudovaný právník v čele úřadu, rád také prohloubil spolupráci ÚOHS s akademickou sférou. V dubnu proto uzavřel memorandum o spolupráci s Masarykovou univerzitou v Brně a v současnosti vyjednává s Univerzitou Palackého v Olomouci. Právě spolupráci s akademických prostředím, osvětovou činnost úřadu a zapojení do mezinárodních projektů ocenil i rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Helena Sedláčková, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

X X X

NA OSTRAVSKU VÁLKA MEZI ŽALOBCI, SOUDCI NS UDĚLALI POŔÁDEK

Šikana ve státním zastupitelství: Nejvyšší soud odmítl dovolání ostravských žalobců
Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání Krajského státního zastupitelství v Ostravě (KSZ) proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, který shledal jako důvodnou žalobu někdejší vedoucí Okresního státního zastupitelství v Ostravě (OSZ) Tamary Kornasové na stát. Kornasová žalobu podala, protože byla terčem bossingu a šikany ze strany své tehdejší nadřízené, vedoucí KSZ v Ostravě Zlatuše Andělové.

Je to dobrá zpráva pro Tamaru Kornasovou, špatná pro soustavu státního zastupitelství: NS odmítl dovolání KSZ v Ostravě, čímž je pravomocně potvrzeno, že v soustavě státního zastupitelství docházelo k dlouhodobému porušování práva, které mělo systémový charakter, neboť, jak bylo soudy shledáno, byly o těchto nezákonných praktikách informovány špičky státního zastupitelství. A to včetně jak bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, tak i toho současného, Igora Stříže. Ten naopak ve své výpovědi před soudem první instance podrobil Kornasovou ostré kritice.
Nevůle vyšších složek soustavy
„Odvolací soud považuje za případný i argument žalobkyně, že k věci přistoupila i opakovaně vyjádřená nevůle ze strany vyšších složek soustavy státního zastupitelství s tímto problémem, který byl zbytkem soustavy celkem jasně vnímán, cokoli činit,“ konstatoval v odůvodnění svého rozhodnutí KS v Ostravě.

Přestože docházelo k těmto nelegálním praktikám delší dobu a byli o nich zpraveni i místní členové Unie státních zástupců (USZ), tato nátlaková skupina uvnitř státního zastupitelství se k věci vyjádřila až po podání dovolání KSZ v Ostravě. A to pouze proti té části argumentace dovolání, která se týkala odlišnosti v postavení soudce a státního zástupce.
Naopak fakt, že o bossingu a šikaně uvnitř státního zastupitelství referovala Česká justice, byl předmětem ostré kritiky této nátlakové skupiny. Zvláštní je mlčení nátlakové skupiny USZ v této věci v kontrastu s případem své členky Radky Pavlišové, za jejíž postup při dozoru v trestní věci zastupitelů Postoloprt bude muset stát zaplatit statisícové odškodné.
Soudy podle NS obstály

NS odmítl dovolání z několika důvodů, přičemž mezi ty hlavní patří ten, že dovolání napadalo skutková zjištění. Podle NS však soudy obou stupňů své role dostály a „dovolací soud přitom neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými závěry odvolacího soudu, ani znaky nepřípustné libovůle“.

„Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že opomenul ustanovení § 16a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, které stanoví povinnost vyřizovat anonymní podání, pak přehlíží, že „nedůstojné praktiky“ vůči žalobkyni odvolací soud neshledal jen v prověřování anonymních podnětů, ale též ve využívání zvukových záznamů z pracovních porad Okresního státního zastupitelství v Ostravě pořízených bez vědomí a souhlasu žalobkyně a tajně pořízených kopií docházky.

Především ale dovolatelka ve svých námitkách týkajících se jednotlivých opatření uplatněných vůči žalobkyni přehlíží, že odvolací soud svůj závěr, že dlouhodobý postup žalované vůči žalobkyni byl zneužitím výkonu práv ze strany nadřízeného státního zastupitelství a projevem šikany („bossingu“), učinil s přihlédnutím k tomu, že jednotlivá opatření nelze posuzovat „izolovaně“, ale že je nutno vzít v úvahu, že „působí kumulativně“, přičemž zejména zohlednil skutečnost, že zmiňovaná opatření žalovaná využila v rozporu s jejich zákonným smyslem a účelem k vytvoření tlaku na žalobkyni s cílem donutit ji k „dobrovolnému“ vzdání se funkce okresní státní zástupkyně v Ostravě,“ konstatuje se mj. v odůvodnění rozhodnutí NS.
Z rozhodnutí soudu musel stát vyplatit Kornasové symbolické odškodné 50 tisíc. Kč a zároveň uhradit veškeré náklady spojené se soudním sporem. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Afghánské soudkyně prchají před pomstou mužů, které odsoudily

Afghánská soudkyně už je po útěku z Kábulu v bezpečí v Evropě a může si oddechnout, že už jí nehrozí pomsta od mužů, které kdysi poslala za mříže. Mnohé její kolegyně ale takové štěstí neměly a volají o pomoc, protože se bojí o život. Nebezpečí pro ně představuje jak vláda radikálního Tálibánu, tak trestanci, kteří se po ofenzivě tálibů a vyprázdnění věznic dostali na svobodu, napsala agentura Reuters.

„Přišlo čtyři nebo pět členů Tálibánu a vyptávali se sousedů v mém domě, kde ta soudkyně bydlí. To byli lidé, které jsem poslala do vězení,“ řekla Reuters afghánská soudkyně, která našla útočiště v Nizozemsku. Kvůli svému bezpečí si nepřála uvést své jméno.

V Afghánistánu pracovalo před nástupem Tálibánu k moci asi 250 soudkyň. Některým se v posledních týdnech podařilo utéct ze země, většina ale zůstala na místě a snaží se dostat za hranice s pomocí kolegů v zahraničí a aktivistů, kteří pro ně shánějí pomoc.
Tálibán, který se po stažení mezinárodních sil dostal k moci, v době své předchozí vlády před 20 lety nedovoloval ženám zastávat většinu profesí. Mluvčí hnutí po dobytí Kábulu v půlce srpna sliboval, že práva žen budou chráněna v souladu s islámským právem a že budou moci pracovat.
Evakuace soudkyň
Ženy v justici ale bývaly terčem násilí už před nástupem Tálibánu. Letos v lednu neznámí ozbrojenci zastřelili dvě soudkyně nejvyššího soudu. Tehdy Tálibán tvrdil, že nemá s vraždami nic společného. Nyní tálibové po celé zemi propustili vězně, což podle soudkyně znamená pro její kolegyně hrozbu, že přijdou o život.

„Posílají mi vzkazy plné strachu a naprosté hrůzy. Píšou mi, že když je nezachrání, tak budou jejich životy v přímém ohrožení,“ řekla Reuters žena, které se podařilo z Afghánistánu uprchnout s pomocí obránců lidských práv a zahraničních kolegů z Mezinárodní asociace soudkyň (IAWJ). Propuštění vězni podle ní „telefonují soudkyním, prokurátorkám a policistkám a vyhrožují jim smrtí, říkají jim, že po nich půjdou“

Britský ministr spravedlnosti Robert Buckland minulý týden uvedl, že Londýnu se podařilo evakuovat devět afghánských soudkyň. „Tyto soudkyně prosazovaly vládu práva a celkem oprávněně se nyní obávají, jaké důsledky to pro ně bude mít s nástupem Tálibánu,“ řekl.
Mnozí zástupci organizací na ochranu lidských práv a aktivisté tvrdí, že západní země při evakuacích neměly záchranu žen z justice jako prioritu. „Vlády měly nulový zájem na tom evakuovat lidi, kteří nebyli jejich občany,“ tvrdí Sarah Kayová z mezinárodní asociace právniček Atlas.

Informacemi, lobbováním u vlád a organizací evakuací se snažilo kolegyním v Afghánistánu pomoci i šest soudkyň z IAWJ. „Ta zodpovědnost, která na nás leží, je v tuhle chvíli skoro nesnesitelná, protože jsme jedni z mála, kdo za tuhle skupinu bojuje,“ říká americká soudkyně Patricia Whalenová. „Zuřím kvůli tomu. V takové situaci by nikdo z nás být neměl,“ dodává.

X X X

USA PO 20 LETECH PRCHLY Z AFGHÁNISTÁNU, TEĎ VELKÉ POTÍŽE ŽEN, KDO JE ZACHRÁNÍ?

Ženy mohou tak akorát uklízet záchody. Afghánské soudkyně se musejí skrývat
Slibovaná práva se kamsi vytratila. Afghánské ženy víc a víc zjišťují, jaký bude život pod vládou Tálibánu. Radikálové jmenovali náměstky nové vlády, vybírali však čistě mezi muži. Úřadující starosta Kábulu zase oznámil, že do práce mohou přijít jen ty, které muži nemohou nahradit. Třeba uklízečky záchodů. Někdejší soudkyně se skrývají. A dívky zřejmě nepustili do školy.

Zaměstnankyně radnice v Kábulu mají i nadále zůstat doma. Až na jedinou výjimku – ženy, jejichž práci nemohou vykonávat muži. Vůli nového vedení města v neděli oznámil úřadující starosta Hamdullah Nohmani. Jednou ze „šťastných“ profesí tak je uklízečka dámských toalet.

Zbylé Afghánky fakticky přišly o práci. Před příchodem Tálibánu jich pro kábulské úřady pracovaly stovky. Podle Nohmaniho město zaměstnává zhruba 2 930 lidí. Na sedmadvacet procent z nich byly ženy. Situace v Kábulu je tak dalším důkazem, že slibované zachování práv afghánských žen se nekoná.

Afghánky nemají zastoupení nejen v novém kabinetu, ale ani na pozicích náměstků ministerstev. Seznam nově jmenovaných činitelů představil mluvčí vlády Zabíhulláh Mudžáhid. Zatímco mezi nimi není jediná žena, obávaných radikálů si tálibánci vybrali hned několik.
Náměstkem ministra obrany se stal Abdul Kajjúm Zákir, který v minulosti působil jako šéf vojenské komise Tálibánu a byl vězněn na americké základně Guantánamo na Kubě. Náměstkem ministra vnitra pak je Sadr Ibráhím, který svého času také vedl vojenskou komisi Tálibánu. Pracovat bude v resortu obsazeném dalším obávaným válečníkem Sirádžuddínem Hakkáním.
Tálibán vládu prezentoval jako přechodnou, neuvedl však, jestli někdy v budoucnu hodlá v zemi uspořádat volby. Mudžáhid podle AP složení kabinetu hájil, přičemž prohlásil, že mezi náměstky ministrů jsou i zástupci etnických menšin, včetně Hazárů, které Tálibán za své minulé vlády tvrdě pronásledoval.
Mudžáhid také řekl, že ženy by do vlády mohly být zařazeny později. A slíbil, že vláda „co nejdříve“ umožní dívkám návrat do škol. Zatímco chlapci od sedmé třídy výše totiž mohli hned první školní den zpět do lavic, jejich spolužačky musely zůstat doma.

Tálibánci zavraždili těhotnou policistku, na univerzitách rozdělují studenty
Stejná je situace i na středních školách, na univerzitách zase studentky musejí sedět od svých mužských kolegů odděleně. Samozřejmostí je nošení tradičního závoje. Kromě toho také Tálibán oznámil, že by ženy měly učit zase jen ženy.
Muži a ženy mají rovněž využívat oddělené vchody a východy z univerzit. Za předpokladu, že jsou obě pohlaví v jedné učebně, mají ženy z vyučování odejít o pět minut dřív.

Soudkyně se obávají propuštěných trestanců
Strach o život pak mají někdejší afghánské soudkyně. Mnozí zločinci, které svým verdiktem poslaly do vězení, se totiž s příchodem Tálibánu dostali na svobodu. A ženy se teď obávají nejen islámských radikálů ovládajících zemi, ale i toho, že se jim propuštění trestanci budou chtít pomstít.

„Přišlo čtyři nebo pět členů Tálibánu a vyptávali se sousedů v mém domě, kde ta soudkyně bydlí. To byli lidé, které jsem poslala do vězení,“ řekla agentuře Reuters Afghánka, která našla útočiště v Nizozemsku. Kvůli bezpečí si nepřála uvést své jméno.
V Afghánistánu pracovalo před srpnovým nástupem Tálibánu asi 250 soudkyň. Některým se v posledních týdnech podařilo utéct ze země, většina však zůstala na místě a snaží se dostat za hranice s pomocí kolegů v zahraničí a aktivistů, kteří pro ně shánějí pomoc.
Ať ženy zůstanou doma, naši bojovníci je neumí respektovat, varuje Tálibán

„Posílají mi vzkazy plné strachu a naprosté hrůzy. Píšou mi, že když je nezachrání, jejich životy budou v přímém ohrožení,“ říká žena, které se podařilo z Afghánistánu uprchnout s pomocí obránců lidských práv a zahraničních kolegů z Mezinárodní asociace soudkyň (IAWJ).

Propuštění vězni podle ní „telefonují soudkyním, prokurátorkám a policistkám a vyhrožují jim smrtí, říkají jim, že po nich půjdou“. Ženy v justici však bývaly terčem násilí i předtím. Letos v lednu neznámí ozbrojenci zastřelili dvě soudkyně nejvyššího soudu. Tehdy Tálibán tvrdil, že nemá s vraždami nic společného.

X X X

Přirovnávat úředníky k „esesákům“ je přestupek, potvrdil Ústavní soud

Přirovnávat úředníky k „esesákům“, kteří také „jen plnili rozkazy“, je přestupek a podobné výroky nechrání svoboda projevu. Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost jednatele obchodní firmy, který v přestupkovém řízení znevažoval práci úředníků z východních Čech. Nešlo o věcnou kritiku veřejné správy, ale osobně mířené poznámky, konstatovali soudci.
Podle ÚS musí úřední osoby vykazovat větší dávku tolerance, velkorysosti a nadhledu, než lze očekávat od ostatních lidí. Snesitelná kritika však má své hranice, které nejsou u úředníků tak široké jako u politiků. „Výroky stěžovatele směřovaly proti ‚řadovým úředníkům‘ městského úřadu, od nichž nelze legitimně požadovat, aby snášeli stejnou míru přípustné kritiky jako politicky činné osoby,“ stojí v usnesení.

„Chápeme, že práce, kterou děláte, se vám jeví jako nejlepší možnost z těch, které máte. Děláte pouze svou práci, zákony jste si nevymysleli. Obdobně svoji práci dělali příslušníci jednotek Waffen SS likvidující židy v koncentračních táborech. Ani oni nevymysleli norimberské zákony či nařízení Adolfa Hitlera o konečném řešení židovské otázky, jakkoliv s ním zřejmě souhlasili,“ stálo v jedné z písemností.

Pisatel úředníkům vzkázal, že „míra nechutnosti“ jejich práce je jistě menší než u esesáků, nicméně přesto by se měli stydět. Později napsal, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí o přestupku, nikoliv „proti výši IQ pracovnice domnělý přestupek vyřizující, proti kvalitě jejího účesu či vůni jejího pižma.“

Za přestupek dostal jednatel firmy pokutu 5000 korun. Neuspěl se žalobou ke Krajskému soudu v Brně ani s kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu, podle kterého se každopádně dopustil znevážení úřední osoby. V ústavní stížnosti muž tvrdil, že sice možná použil netradiční příměr, nešlo však o nepřípustnou či nepřiměřenou kritiku. Správní soudy prý upřednostnily ochranu výkonu veřejné moci před jeho právem na svobodu projevu.

ÚS konstatoval, že pokud mají úřední osoby požívat důvěru veřejnosti a řádně plnit svoji úlohu, potřebují také ochranu před nepříjemnými a urážlivými verbálními útoky. Míra snesitelné kritiky se posuzuje v jednotlivých případech s ohledem na postavení úředníka a roli, kterou ve veřejné správě zastává. Tentokrát šlo o řadové úředníky. „Ze znění výroků lze seznat, že spíše než charakter jakékoliv věcné kritiky činnosti veřejné správy, měly povahu osobně mířených poznámek, které však bezvýhradné ochraně svobody projevu nepodléhají,“ uzavřeli ústavní soudci.

X X X

„Moravská justice“ navrhuje, aby Ústavní soud zrušil věkový limit pro výkon soudcovské funkce

Ústavní soud (ÚS) posuzuje návrh na zrušení části zákona o soudech a soudcích, která stanovuje zánik funkce soudce dosažením věku 70 let. Na ÚS se obrátil s návrhem jeden ze senátů Okresního soudu v Olomouci (OS), který posuzuje žalobu soudce Vrchního soudu v Olomouci (VS). Soudcem zpravodajem návrhu je Vojtěch Šimíček.

Žalobu na Českou republiku, v zastoupení VS v Olomouci, podal soudce civilního úseku tohoto soudu Pavel Kolář. Ten dosáhne věku 70 let v roce 2023 a žalobou se domáhá určení, že jeho funkce soudce s koncem tohoto roku nezaniká.
Kolář, který je soudcem od roku 1995, považuje příslušné ustanovení zákona o soudech a soudcích za ustanovení zakládající diskriminaci z důvodu věku s tím, že jeho důsledkem je porušení ustanovení čl. 26 Listiny základních práv a svobod zajišťující právo na svobodnou volbu povolání.
Paušální omezení
Soudce Kolář také navrhnul, aby olomoucký okresní soud řízení přerušil a předložil věc k posouzení ÚS s návrhem na zrušení této části zákona o soudech a soudcích. S tímto souhlasil i žalovaný VS v Olomouci a k návrhu se připojil. A ke stejnému závěru dospěl i senát olomouckého okresního soudu v čele s Markétou Fialovou.

„S ohledem na skutečnost, že okresní soud shledal argumentaci žalobce opodstatněnou a sám dospěl ve shodě s žalobcem k závěru o rozporu dotčeného ustanovení zákona o soudech a soudcích s ústavním pořádkem, předkládá Ústavnímu soudu v souladu s ustanovením čl. 95 odst. 2 Ústavy návrh na jeho zrušení,“ konstatuje se v návrhu.
Podle soudu totiž není důvod omezovat paušálně věk pro zánik soudcovské funkce. Soud poukazuje například na to, že u některých právnických profesí tento věkový limit absentuje. Překážkou není ani v případě ústavních soudců, přičemž v tomto případě tak padá argument o spojení věku s „fyzickými“ předpoklady pro výkon funkce soudce.

Soud poukazuje i na to, že zákonodárce nestanovil maximální věk ani u laických přísedících, ačkoliv ti mají stejná práva a povinnosti při rozhodování jako profesionální soudci a mohou je v senátu i přehlasovat. „Konečně nazíráno širším pohledem je nebytné poukázat na skutečnost, že úprava trvání funkce podmíněné pouze určitým věkem není zakotvena ani u ostatních ústavních činitelů, tedy představitelů moci výkonné a moci zákonodárné, byť ze základních principů demokratického státu plyne požadavek na vzájemně doplňující se a vyvážené postavení všech tří mocí ve státě, tedy včetně moci soudní,“ konstatuje se v návrhu.

Prodlužující se délka života
Podle soudu je také nutné brát v potaz jak prodlužující se délku lidského života, tak zvyšující se délku dožití ve zdraví.
Jde-li o dosažení legitimního cíle, tedy aby funkci soudce vykonávali po všech stránkách způsobilí jedinci, lze zvolit podle soudu ústavně komfortnější řešení.

„Uvedeného legitimního cíle (stejně jako deklarovaného cíle posílení soudcovské nezávislosti-za předpokladu zakotvení příslušného zákonného rámce) lze dosáhnout i prostřednictvím objektivního individuálního posouzení schopností každého soudce, který by měl zájem ve své funkci setrvat i po dosažení věku 70 let. Takovým objektivním individuálním posouzením by například mohlo být povinné odborné přezkoumání psychického stavu soudce, který by se po dosažení věku 70 let ucházel o setrvání ve funkci. Přitom i současný zákon o soudech a soudcích obsahuje rámec, jenž by uvedenému cíli mohl sloužit, a sice v podobě důsledné aplikace ustanovení § 94 písm. b) ve spojení s ustanovením § 91 písm. a),“ upozorňuje se v návrhu. Petr Dimun, ceska justice.cz

X X X

Soudci NS vyhověl policistovi, žádá náhradu ušlého zisku za dobu stíhání

Nejvyšší soud vyhověl dovolání pražského kriminalisty Zdeňka Bašného, který se po skončení nezákonného trestního stíhání domáhá náhrady ušlého zisku za dobu, kdy byl postavený mimo službu. Žádal přibližně 1,2 milionu korun. O peníze podle žaloby přišel kvůli tomu, že v době stíhání nemohl vykonávat pohotovost, sloužit přesčas nebo dostávat odměny. Obvodní soud pro Prahu 2 ani Městský soud v Praze Bašného nároku nevyhověly, nyní se spor vrací znovu na začátek. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je zpřístupněné na úřední desce.

Bašný čelil podezření ze zneužití pravomoci a podvodu. Šlo konkrétně o zacházení s penězi určenými pro informátory. Nikdy ale nebyl pravomocně odsouzen. Justice nakonec případ postoupila krajskému policejnímu řediteli s tím, že šlo maximálně o přestupek nebo kázeňské provinění. Policejní funkcionáři ale už mohli případ pouze odložit, protože mezitím uplynula lhůta pro uložení kázeňského postihu.

Bašný byl postavený mimo službu v letech 2010 až 2014. Se žádostí o náhradu ušlého zisku se obrátil na ministerstvo spravedlnosti a posléze na soudy. Odvolací Městský soud v Praze ale konstatoval, že jak přesčasy, tak odměny či příplatky za pohotovost byly pro dané období pouze hypotetické, na jejich náhradu tedy neexistuje právní nárok. Městský soud argumentoval také tím, že pokud byl policista mimo službu, nemohl konat přesčasy ani získávat odměny. Podle NS jde o nesprávnou úvahu a potenciálně nespravedlivé rozhodnutí.

„Pokud se poškozený nikoli vlastní vinou ocitne v situaci, kdy je postaven mimo službu, a dojde tím ke snížení jeho služebního příjmu, vede úvaha odvolacího soudu k tomu, že mu nikdy nemůže být ušlý výdělek nahrazen,“ stojí v rozhodnutí NS. Justice podle NS mohla při úvaze o ušlém zisku vycházet z pravděpodobného hrubého příjmu policisty, včetně nenárokových složek, a zohlednit dřívější přesčasy a příplatky, stejně jako tehdejší praxi odměňování u policie.

X X X

Soudci otevřeli případ znalce obžalovaného v kauze směnek expolitika Severy

Okresní soud v Olomouci dnes otevřel případ znalce v oboru psychiatrie Petra Ročka, který byl obviněn z křivé výpovědi a kvůli nepravdivému znaleckému posudku. Roček se přečinů údajně dopustil v případu směnek bývalého poslance a generálního sekretáře TOP09 Pavla Severy. Roček vinu popírá, soudkyně dnes hlavní líčení odročila na neurčito. Kauza směnek za víc než deset milionů korun, které Severovi podepsal dnes již zemřelý přítel, se táhla déle než šest let. Severa byl nakonec obžaloby zproštěn.

Obžaloba Severu vinila, že nechal podnikatele Zdeňka Švece, který měl kvůli nemoci a závislosti na alkoholu snížené až vymizelé rozpoznávací a ovládací schopnosti, podepsat čtyři směnky. Cenné papíry, jejichž uznání a proplacení se Severa domáhal, měly dokládat, že ještě jako politik a poslanec Švecovi půjčil peníze. Podle soudu se ale nepodařilo prokázat, že by směnky byly falešné a že by Severa zneužil Švecova špatného zdravotního stavu. Podnikatel také nikdy podpisy směnek nezpochybňoval. Podle soudu skutek nebyl trestným činem. Vrchní soud v Praze na začátku září Severu pravomocně osvobodil.

Vyplacení směnek se po úmrtí manžela bránila vdova Dagmar Švecová, právě ona najala Ročka. Jeho psychiatrický posudek se ale výrazně lišil od závěrů jiných soudních znalců. Severa proto podal trestní oznámení, policie začala poté Ročka stíhat kvůli přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Při zpracování posudku ke zjištění duševního stavu Švece v době podpisu směnek Roček podle obžaloby nepostupoval způsobem, který je u znalce nezbytný. Dospěl tak nesprávným závěrům, což potvrdili autoři revizního posudku.

Roček dnes zopakoval, že Švec kvůli nadměrné konzumaci alkoholu trpěl na sklonku svého života třemi druhy demence. Pití alkoholu po předchozím několikaletém období abstinence podle Ročka nabralo u Švece opět na intenzitě v roce 2010 a vyústilo jeho smrtí v závěru roku 2013. Žalobce upozornil, že ani jedna lékařská zpráva o demenci nehovoří. Roček tvrdí, že diagnózu demence stanovil na základě informací od jeho manželky.

Severa u soudu řekl, že Švec byl jeho dlouholetý soused a přítel, který se potýkal s dluhy. Peníze mu Severa postupně půjčoval od roku 2001, vystaveno bylo 25 směnek. Po roce 2010 byly sloučeny do čtyř směnek. Švec byl podle Severy sezonním konzumentem alkoholu. „Mnozí z něho dělají trosku, ale když byl v práci, tak pracoval a věděl, co dělá,“ upozornil Severa. V posledních třech letech svého života Švec podle Severy absolvoval četné podpisy u notáře i pracovní schůzky, na kterých se choval standardně. Na sklonku života chtěl Švec rozprodat své firmy a stabilizovat dluhy, v plánu měl léčebný pobyt v zahraničí, dodal Severa.

Po Ročkovi požaduje Severa odškodné milion korun, protože kvůli svému předchozímu obvinění přišel o práci a utrpěl psychickou újmu. „Dopad byl nejen finanční, ale hlavně psychický. Spousta lidí se se mnou přestala stýkat,“ podotkl Severa, podle kterého trpěla celá jeho rodina.