Nový premiér Fiala chce spravedlivě vládnout a napravit nedostatky v ČR. V prvé řadě je to urychleně vyhrát boj s covidem, aby už konečně neumírali zbytečně stovky a tisíce lidí. Teď by měl být na pořadu dne i mrtvý vězeň, který byl nemocen a musel odklízet sníh. Kromě toho je v ČR mnoho lidí, kteří se vyhýbají práci, žijí z podpor státu a jsou tak drzí, že nedokáží odnést ani smetí do popelnic, ale vše vyhazují z oken bytů a domů na ulici. Demolují byty a domy na Ostravsku, na severu Čech i jinde, ale úřady je za to nestíhají, policisté nešetří a žalobci nežalují a soudci nesoudí a nežádají po nich milionové škody uhradit. Napraví to premiér profesor Fiala?

Popožene, Leyenovou, Michela, Sassoliho a další šéfy vedení EU, aby se urychleně vzpamatovali a vyřešili uprchlíky na hranicích Polska a Běloruska a dalších zemí? I tam zbytečně umírají dospělí a malé děti. Mrznou v lesích bez ubytování a stravování. Zaslouží se o to premiér Fiala a Pekarová, která chce dokonce prezidenta Běloruska Lukašenka odstranit, jak se chlubila v televizi. Ale zatím nic nepodnikla a zřejmě ani dosud nic nepodniká. Nemá k tomu odvahu. Spíš jen řeční, místo aby rázně zasáhla.

X X X

Nemocného vězně poslali kvůli pandemii uklízet sníh, kardiak v mrazu zemřel

Motivací vězňů byla porce zbytkové stravy a kázeňská pochvala. Důvodem, proč věznice dělala nábor „na sníh“ mezi nezpůsobilými muži, byl Covid-19 ve věznici. Celkem 259 vězňů bylo v karanténě a v izolaci. Vězeň A. v mrazu třikrát upadl, poté padl do bezvědomí, přestal dýchat a za hodinu zemřel. Věznice Stráž pod Ralskem přijala opatření a rozeslala e-maily, policie případ založila.

Ke smrti vězně, jehož vážný zdravotní stav byl znám, došlo letos 9. února ve věznici Stráž pod Ralskem při úklidu sněhu ve čtyři hodiny ráno. Odklízet sníh odešlo pět odsouzených v doprovodu čtyř dozorců. „Skupina odsouzených, včetně odsouzeného A., byla tvořena z řady nepracujících odsouzených, tedy z odsouzených, kteří neměli potřebné zdravotní posouzení,“ stojí v záznamu o případu smrti vězně. Zabývala se jím zástupkyně veřejného ochránce práv Monika Šimůnková.

Minuty od nástupu do práce do smrti
Šimůnková popsala událost takřka minutu po minutě: „Z dokumentace a z kamerového záznamu je patrné, že po výdeji nářadí začali odsouzení zapsaní na seznamu dobrovolníků ve 3:43 h před objektem kuchyně uklízet sníh. Ve 3:48 h se odsouzenému A. udělalo nevolno, upadl na zem, ale bez cizí pomoci se zvedl. Pokračoval v práci. Během jedné minuty se mu udělalo znovu nevolno a upadl. Opět se sám zvedl. V práci již nepokračoval. V čase 3:50 h opět upadl. Na to již reagovali přítomní dozorci. Dozorce přistoupil k sedícímu odsouzenému a komunikoval s ním,“ uvádí v popisu případu zástupkyně veřejného ochránce práv.

Ze spisu dále plyne, že u odsouzeného došlo ke zrychlenému dýchání. Proto přítomní dozorci odsouzeného uložili do stabilizované polohy a vyrozuměli VISS a IDS. Následně odsouzený upadl do bezvědomí, při kterém došlo k zástavě dechu, stojí v záznamu o případu.

Podle záznamu ve 3:55 hodin zahájili dozorci resuscitaci a přivolali zdravotnickou záchrannou službu. Ve 4:04 h dozorci použili defibrilátor, který odsouzenému během dvou minut dal tři výboje. V resuscitaci dozorci pokračovali až do příjezdu zdravotnické záchranné služby. „Ve 4:13 h je zachycen na kamerovém záznamu příjezd zdravotnické záchranné služby, která převzala resuscitaci odsouzeného. V 5:10 h lékař konstatoval smrt odsouzeného a byla nařízena zdravotní pitva. Dle zprávy o výsledku pitvy smrt odsouzeného nastala z chorobných příčin. Protože z vyšetřování nevyplynulo podezření z trestného činu, případně přestupku, Policie České republiky spisový materiál založila,“ končí souhrn událostí od nástupu do práce až po úmrtí muže.

Vězeň se odmítl léčit, dozorci věděli, kdo jde na práci
Jak dále vyplývá ze záznamu šetření případu, věznici byl zdravotní stav vězně znám: „Ze zdravotnické dokumentace odsouzeného skutečně vyplývá, že byl kardiak. Odsouzený byl pravidelně, i v akutních případech, ošetřován lékařem kardiologem. Zdravotním stavem odsouzeného se však v souvislosti s jeho úmrtím blíže nezabývám, protože takové posouzení mi nepřísluší. Mohu pouze doplnit, že ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že odsouzený s lékaři nespolupracoval. I přes opakovaná poučení lékařů a doporučenou léčbu několikrát podepsal negativní reverz a odmítal doporučenou implantaci přístroje pro podporu srdečních funkcí,“ uvedla do záznamu Monika Šimůnková.

„Prap. B., i ppor. C., který prap. B. nařídil, aby nachystal odsouzené na úklid sněhu, do úředního záznamu uvedli, že si byli vědomi skutečnosti, že odsouzení ze skupiny dobrovolníků nemají potřebné zdravotní posouzení. V důsledku epidemiologické situace ve věznici a akutní potřebě udržet věznici v běžném chodu však tuto skutečnost upozadili. Oba současně uvedli, že žádný z odsouzených, který neměl zdravotnické posouzení, nebyl k práci nucen. Všichni byli na seznamu zapsáni dobrovolně a dobrovolně šli odklízet sníh. Tuto skutečnost potvrdili i ostatní odsouzení, kteří odklízeli sníh spolu se zemřelým A.,“ pokračuje popis vyšetřování.

Za zbytky jídla a příslib odměny
O jako konkrétní situaci šlo? „V důsledku epidemie covid-19 ve věznici bylo k 8. 2. 2021 celkem 85 odsouzených v izolaci a dalších 174 v karanténě. Z odsouzených zařazených do skupiny BO byla práce schopných méně než polovina. Mělo se jednat pouze o 7 práce schopných odsouzených. Z tohoto důvodu příslušník vězeňské služby, prap. B., obešel jak odsouzené ze skupiny BO, tak odsouzené, kteří byli uvedeni na seznamu dobrovolníků. Prap. B. odsouzeným měl sdělit, že z důvodu epidemiologické situace se nemohou mezi sebou míchat, proto půjdou uklízet sníh ve dvou vlnách. Odsouzení ze skupiny dobrovolníků byli navedeni na úklid v první vlně v brzkých ranních hodinách. V důsledku mimořádné události popsané v následujícím odstavci však již druhá skupina (BO) nebyla na úklid navedena,“ stojí v záznamu o tragédii.

Jak zjistila Monika Šimůnková, BO znamená práce bez odměny. Mezi tuto činnost je zařazen i úklid sněhu. K pravidelně se opakujícím pracím typu BO sloužícím k udržení věznice musí mít vězeň potvrzení o zdravotní způsobilosti. Kvůli chybějícím mužům však dělala věznice tentokrát nábor mezi všemi dobrovolníky.  „Zapisovali se na seznam dobrovolníků, který visel na nástěnce na dozorčím stanovišti. Za mimořádnou brigádnickou činnost jim byl ze strany dozorců přislíben návrh na udělení kázeňské odměny a zbytková strava,“ stojí doslova v záznamu o šetření.

Vězni vyslechnuti až po smrti A., ten už nepromluví
Jak dále vyplývá ze záznamu o šetření, sama věznice Stráž pod Ralskem přiznala chybu, neboť porušila svoje vlastní vnitřní předpisy. Šimůnková však v záznamu o případu vyjadřuje pochybnosti o jejich účinnosti: „Věznice přijala opatření, která mají zamezit opakování podobné mimořádné situace, tj. aby úklidem nebyly pověřovány jiné osoby, než které mají potřebné zdravotní posouzení. Všem zaměstnancům oddělení výkonu trestu byl znovu zaslán e-mail s pokynem k dodržování platných úkolů a nařízení, zejména k dodržování pokynu zástupce vedoucího oddělení výkonu trestu ze dne 2. 3. 2012. Tento pokyn byl podrobně rozebrán s jednotlivými inspektory dozorčí služby i s občanskými zaměstnanci věznice. Navýšil se počet odsouzených v pracovní skupině BO o 9 nových odsouzených a mimořádná událost byla probrána na Bezpečnostní komisi věznice,“ cituje řadu opatření ve Stráži pod Ralskem Šimůnková.

Zástupkyně veřejného ochránce práv rovněž pochybuje o „dobrovolnosti“, se kterou se vězni hlásili na práci. Dobrovolnost akce potvrdil i ředitel věznice Stráž pod Ralskem. Poznámka Šimůnkové má logiku, avšak nelze ji prokázat.
„Současně si dovolím vyslovit jistou pochybnost nad tvrzenou dobrovolností odklízení sněhu odsouzenými bez zdravotního posouzení.

Ačkoli odsouzení uvedli, že práci vykonávali dobrovolně, vyslechnuti byli až po smrti odsouzeného, který se sám k věci již vyjádřit nemůže. Je velmi nepravděpodobné, že by odsouzení nyní uváděli cokoli jiného, než že sníh odklízeli dobrovolně. Dobrovolnost mohli příslušníkům vězeňské služby potvrdit i z důvodu obav z případných represí vůči nim, kdyby se k věci vyjádřili jinak. Současně seznam dobrovolníků, na který se odsouzení měli zapisovat, mi nebyl doložen. Ani není jasné, z čí iniciativy tento seznam vznikl,“ uvádí v záznamu o případu zástupkyně ombudsmana. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

Běloruská stráž našla ve spacáku zbitého mrtvého migranta, viní Litvu

Běloruská pohraniční stráž v neděli uvedla, že u hranic s Litvou našla ve spacáku mrtvého migranta, který měl na těle stopy po bití. Bělorusko obvinilo litevské bezpečnostní složky, že ho tam odhodily. Litevská ostraha hranic tvrdí, že o žádném incidentu neví a migranti se na zmíněném místě nepokusili hranici překonat.

Mrtvému běženci bylo podle běloruské pohraniční stráže kolem třiceti let a byl „afroasijského“ původu. „Za účelem zjištění okolností a příčin smrti byla na místo přivolána vyšetřovací skupina. Provádí se nezbytná vyšetřovací opatření,“ uvedla dále běloruská stráž. Tuto informaci nelze nezávisle ověřit, podotkla agentura DPA.

Zástupce litevské ostrahy hranic v neděli prohlásil, že pohraniční služba nemá o „žádné takové události“ informace. „Mimochodem, v tom místě, o kterém hovoří Bělorusové, se v poslední době migranti nepokoušeli dostat do Litvy,“ řekl podle litevské veřejnoprávní stanice LRT Giedrius Mišutis z pohraniční stráže.
Migranti, zejména z Blízkého východu, se v posledních měsících ve zvýšené míře snaží překonat z Běloruska vnější hranice Evropské unie, a to do Polska nebo pobaltských států. 

Migrační krize se nedávno vyhrotila, když se na běloruské straně hranic s Polskem utábořilo několik tisíc běženců, kteří se podle polských úřadů někdy i za pomoci běloruských bezpečnostních složek pokoušeli překonat hranici. 
V neděli polská pohraniční stráž uvedla, že v sobotu se pokusilo nelegálně překročit hranici z Běloruska 125 lidí. Podle serveru Polsatnews dále tvrdí, že v některých případech se „skupiny několika desítek lidí“ pokusily překonat hranici násilím, na polské hlídky údajně létaly kameny a běloruské bezpečnostní jednotky je oslepovaly lasery a stroboskopy. Přejít do Polska se povedlo 17 Iráčanům, kteří byli vráceni zpět na hranici, píše web.

V noci na neděli z Minsku odletělo dalších 418 Iráčanů, napsal běloruský nezávislý server Naša Niva s odvoláním na běloruský televizní kanál Belarus 1, podle něhož to byl už pátý repatriační let, který odvezl migranty zpět do vlasti.
Polsko, pobaltské země a další státy Evropské unie obviňují režim autoritářského lídra Alexandra Lukašenka, že láká migranty z krizových oblastí do Běloruska a pak je posílá k hranicím EU. Minsk se tak podle západních zemí mstí za sankce, které EU na režim uvalila kvůli porušování lidských práv. Běloruská strana podobná obvinění odmítá.

Byla chyba v roce 2015 otevřít hranice
Litevský prezident Gitanas Nauséda v neděli podle agentury Reuters prohlásil, že NATO musí přehodnotit svůj postoj k Bělorusku, jehož armáda se čím dál více integruje s ruskými ozbrojenými silami. 
Polský premiér Mateusz Morawiecki německé agentuře DPA řekl, že otevření hranic během migrační krize v roce 2015 byla chyba. „Většina unijních zemí, s výjimkou jedné či dvou, rozumí, že nemůžeme vést politiku otevřených dveří a multikulturalismu,“ prohlásil ministerský předseda. Podle agentury PAP znovu odmítl možnost, že by polským bezpečnostním složkám na hranicích pomáhala evropská pohraniční agentura Frontex. 

X X X

Zapomenutá východní trasa znovu ožila. Migranti na ní umírají

Řekli mu, že ho dostanou do Saúdské Arábie, kde si může vydělat spoustu peněz. Když tam dorazil, požádali ho o další peníze, a protože je neměl, nechali ho napospas svému osudu. K cíli jich nedorazí většina, o východní cestu však začíná být znovu zájem.
Devatenáctiletému Etiopanovi Fentahunovi Derebemu nezbylo než se vydat zpět, což znamenalo překonat několik set kilometrů pouští.

„Řekli mi, že budu mít dobrou práci a že mi to změní život. Že to bude snadné, ale vůbec to tak nebylo,“ řekl agentuře AFP mladý muž v severosomálské Hargeyse. 
Zde, na křižovatce nejfrekventovanějších migračních tras takzvané „východní cesty“ vedoucí na Arabský poloostrov ztroskotají mnozí, zejména Etiopané. O východní cestu začíná však být znovu zájem.

Vede napříč pouští a chaosem poznamenanými oblastmi Afrického rohu, bouřlivými vodami Adenského zálivu do válkou zmítaného Jemenu a mnozí ji nepřežijí. Z Jemenu čeká běžence další strastiplná cesta do Saúdské Arábie nebo dalších zemí oblasti Perského zálivu, kde chtějí najít práci.

Většina jich k cíli nedorazí. Desítky tisíc jich uváznou v Jemenu. Nejsou schopni zaplatit za zpáteční cestu, stanou se rukojmími převaděčů nebo vězni místních úřadů. V březnu při požáru v přeplněném záchytném centru v Saná zahynuly desítky uprchlíků. V tomtéž měsíci se utopilo dvacet lidí, když převaděči vyhodili z přeplněného člunu plujícího do Jemenu desítky uprchlíků.

Mnozí se z Afriky vůbec nedostanou jako Derebe. „Řekli mi, že to bude stát 500 dolarů (11 000 korun). Měl jsem ale jenom 100 dolarů a byl jsem v šoku,“ řekl mladík, který odešel ze svého města Gondar na severu Etiopie, jakmile ukončil střední školu.
Uprchlíci, kteří se chtějí z Afriky dostat do Jemenu, si musí vybrat jednu ze dvou tras. První vede přes Ubuk v Džibutsku. Na tamním pobřeží jsou ale hlídky, které uprchlíky pronásledují. Druhá trasa vede z Bosasa na severu Somálska, kde jsou kontroly méně důsledné. Tato cesta je proto vyhledávaná více, ale je delší a nebezpečnější.

Derebe šel 600 kilometrů pěšky z Bosasa do Hargeysy měsíc a na trase se setkal s množstvím uprchlíků v zoufalé situaci. Někteří byli okradeni, jiní zakusili fyzické násilí. Všem chyběla voda a jídlo. „Měl jsme strach, nebyla to bezpečná cesta,“ řekl Derebe.

Evropu čeká další a mnohem větší vlna migrace. Do pohybu se dá miliarda lidí
Na této trase je mnoho dospívajících, kteří cestují sami. „Někteří nemají ani boty,“ tvrdí Farhan Omer, který pracuje v Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM) v Hargeyse.
Tam uvázly stovky uprchlíků, kteří nemají nic na práci a nedokážou sehnat peníze na cestu do Bosasa ani na návrat domů.
Pětatřicetiletá Woynšat Ešetová snila o tom, že bude v Saúdské Arábii pracovat jako pomocnice v domácnosti. Ale ani ona nemá dost peněz. „Odešla jsem kvůli dětem. Nemám na to, abych je uživila a posílala je do školy. Neměla jsem na vybranou,“ říká svobodná žena a matka čtyř dětí.

Nejfrekventovanější cesta na světě
Východní trasa po loňském ustrnutí znovu ožila. Loni mnoho zemí zavřelo kvůli epidemii covidu-19 své hranice. V letech 2018 a 2019 to bývala nejfrekventovanější námořní uprchlická cesta na světě. Roku 2019 se vydalo na člunech a lodích do Jemenu 138 000 uprchlíků, zatímco středozemní trasu ten rok použilo 110 000 lidí.

Přesuny v této části světa, které neohrožují přívalem uprchlíků Evropu ani Severní Ameriku, zůstávají stranou zájmu. „Je špatné, že se tomu věnuje tak málo pozornosti. O lidi, kteří mají problémy v Africkém rohu, se nikdo nestará,“ řekl šéf mise IOM pro Somálsko Richard Danziger.

Mengistu Amare se svého snu o lepším životě vzdát nehodlá. Nebezpečím, jež ho čeká, se nedá odradit. O místě, kam míří, i o tom, co ho na cestě čeká, ví velmi málo. „Vím, že na cestě do Saúdské Arábie je třeba přeplout moře. V životě jsme nebyl na lodi a neumím plavat. Půjdu kamkoli, když tam bude práce,“ říká tento jedenadvacetiletý Etiopan.

X X X

Afghánský premiér: Tálibán si přeje mírové vztahy se zbytkem světa

Režim Tálibánu si přeje mírové vztahy, prohlásil v sobotu afghánský premiér Muhammad Hasan Achund ve svém prvním projevu k národu, téměř tři měsíce po svém jmenování. Zároveň vyzval mezinárodní nevládní organizace, aby Afghánistánu letos v zimě pomohly vyhnout se humanitární katastrofě. Informovala o tom agentura AFP.

Radikální islámské hnutí Tálibán převzalo moc v Afghánistánu v polovině srpna poté, co se spojenecká vojska začala stahovat ze země. Tálibán se dnes snaží ukazovat mírnější tvář než během své předchozí vlády v letech 1996 až 2001. V nové afghánské vládě ale není žádná žena a mnoho žen se zatím nesmí vrátit do práce a do školy.
„Nechceme se vměšovat do vnitřních záležitostí cizích zemí, způsobovat jim problémy a zasévat v nich pocit nebezpečí,“ řekl premiér Achund. „Chceme s nimi mít dobré obchodní vztahy,“ dodal.

Premiér se od svého jmenování 7. září ještě nikdy neobjevil na veřejnosti a také sobotní projev byl jen zvukový, bez obrazu. Achund v poslední době čelí kritice na místních sociálních sítích za své mlčení, ačkoliv země se potýká se závažnou hospodářskou krizí, píše AFP. Organizace spojených národů už varovala, že s přicházející tuhou zimou v zemi hrozí „závažná humanitární krize“.

„Topíme se v problémech, zatímco se snažíme dostat náš národ z bídy. Žádáme mezinárodní nevládní organizace, aby nezadržovaly svou pomoc a pomohly našemu vyčerpanému národu,“ uvedl premiér Achund.
Hospodářskou krizi by podle premiéra bylo možné vyřešit, kdyby se uvolnilo přibližně devět miliard dolarů (204 miliard korun) z rezerv afghánské centrální banky, které jsou z větší části uloženy ve Spojených státech, píše DPA.

Tálibán představil vládu, povede ji spolupracovník zakladatele hnutí Achund
Po srpnové změně režimu Spojené státy zmrazily konta afghánské centrální banky, která jsou uložena v USA. Světová banka a Mezinárodní měnový fond pozastavily své subvence pro Afghánistán. Kábul a Washington mají usednout k jednacímu stolu v katarském Dauhá už za několik dní.

X X X

Měl jsem jídlo a má rodina za plotem ne. Iráčan v Polsku pomáhá migrantům

Sedmi členům jeho rodiny se hranici z Běloruska směrem do Evropské unie už podařilo překonat, Arás Palani však dál tráví dny a noci tím, že pomáhá i dalším migrantům, kteří při pokusu dostat se do některé ze západoevropských zemí uvázli v lese u polských hranic. „Říkají mi Arás 24/7, protože mi nonstop zvoní telefon,“ vypráví.
Devětačtyřicetiletý irácký Kurd uprchl z vlasti už před dvaceti lety, ještě za režimu Saddáma Husajna. Usadil se ve Velké Británii, kde získal občanství. „Snažil jsem se svou rodinu dostat do Británie. Zkoušel jsem to různě. Ale neuspěl jsem,“ říká Palani.

V4 jednala o migrantech na hranicích. Boj s pašeráky je neefektivní, míní Babiš
Reportéři agentury AFP jej vyzpovídali v zařízení pro migranty v polském Bialystoku, kde muž nyní vypomáhá. „Když jsem slyšel o Minsku, chtěl jsem to zkusit,“ pokračuje.
Evropská unie a Spojené státy obvinily běloruskou vládu, že příliv migrantů řídí, a Polsko zaujalo tvrdý postoj. Na pomoc pohraniční stráži poslalo tisíce vojáků a policistů, kteří teď společně migrantům v přechodu hranic brání a posílají je zpátky. 
Kromě toho polské úřady v pohraniční oblasti vyhlásily výjimečný stav a nepouštějí tam novináře ani humanitární pracovníky. Palani se na to však neohlíží a tvrdí, že do bezprostřední blízkosti hranic se už několikrát vydal, aby pomohl svým příbuzným, kteří uvázli na druhé straně. 

„Nejhorší chvilka pro mě byla, když jsem byl přímo u plotu. Věděl jsem, že to k nim mám pět minut. Měl jsem jídlo a oni ne,“ vypráví. Prý prosil příslušníky pohraniční stráže, aby mu dovolili hodit nějaké jídlo přes ostnaté dráty, ale odmítli to a dali mu pokutu.
Palani tvrdí, že s jeho rodinou na běloruské straně hranic zacházela tamní policie velice špatně. „Jednou na ně pustili psa. Pes šel po chlapci, mém vnukovi, a moje dcera ho chránila, takže ji kousl do ramene,“ říká. Celkem jeho blízcí v lese tábořili asi dva týdny a běloruské a polské síly si je posílaly tam a zpátky.

„Jednu noc je takhle vrátili osmkrát. Bylo to opravdu těžké a neuvěřitelné,“ popisuje Palani, jehož rodina už je z velké části v bezpečí. Dceru a další dva příbuzné viděl v zařízení pro uprchlíky v Polsku, jeho manželka a zeť se dostali do Švýcarska. 
Syn s manželkou se však dál skrývají v lesích na polské straně hranic. „Když můžu, posílám jim jídlo,“ říká Iráčan s britským pasem. Teď pomáhá i neznámým lidem. Své kontakty zveřejnil na Facebooku a jeho tři telefony zvoní prakticky celý den a zejména celou noc, kdy se lidé o překročení hranic nejčastěji pokoušejí. 

Mlátí nás na obou stranách. Běženci u hranic živoří v mrazu bez jídla i bot
Spolupracuje s polskými charitami a těm, kteří uspěli, se snaží spolu s nimi zajistit teplé oblečení, jídlo, léky a právní pomoc. 
„Mám přezdívku Arás 24/7 a víte proč? Protože můj telefon zvoní nonstop, laptop mám stále zapnutý,“ vysvětluje Palani, jehož znalosti jsou nedocenitelné, protože celkem hovoří dvanácti jazyky a dialekty.

Bělorusko podle něj migranty využívá jako beranidlo na Evropskou unii, přesto by ale podle něj tito lidé měli mít právo požádat o azyl. Neustále je totiž svědkem zoufalství a lidských dramat, která musejí migranti denně zažívat.
„Neplakal jsem spousty let. Ale od té doby, co jsem tady, pláču pětkrát týdně,“ přiznává. Jeho největší touhou je jednou vidět celou rodinu na jednom místě. Než se to podaří, dál zůstane v Polsku. „Dokud mě tu lidé budou potřebovat,“ uzavírá.

X X X

Očkovaný, nebo ne, při cestě do Švýcarska musí do karantény všichni Češi

Švýcarsko a Lichtenštejnsko omezuje od sobotních 20.00 vstup občanů České republiky na své území bez ohledu na očkování. O okamžitém rozhodnutí švýcarských úřadů, za kterým je výskyt mutace koronaviru omikron v Česku, informoval český ministr zahraničí Jakub Kulhánek.

„Od dnešních 20:00 omezuje Švýcarsko vstup občanů ČR na své území bez ohledu na očkování. I čeští občané s trvalým pobytem ve Švýcarsku musí při vstupu do země předložit test a nastoupit desetidenní karanténu. O zpřísnění pravidel bohužel dopředu neinformovalo,“ uvedl Kulhánek na Twitteru.

Výjimku mají osoby převážející zboží nebo cestující v přeshraničním styku, tedy řidiči kamiónů či autobusů. 
Podle švýcarského velvyslanectví v Praze omezuje země vstup dále obyvatelům Nizozemska, Velké Británie, Egypta a Malawi. Důvodem je výskyt nové varianty koronaviru v těchto zemích.

Vstup do země omezila v sobotu večer i Velká Británie. Britský premiér Boris Johnson v reakci na šíření varianty omikron oznámil, že všichni cestující při vstupu do Británie budou muset podstoupit PCR test a zůstat v karanténě, dokud nedostanou výsledek.