Merkelová vyzvala k celosvětovému konci spalování uhlí pro výrobu elektřiny. Merkelová ve svém projevu vyzdvihla důležitost mezinárodní spolupráce při ochraně klimatu. Německo v této souvislosti navázalo spolupráci s Jihoafrickou republikou, aby jí pomohlo v procesu odchodu od spalování uhlí pro výrobu elektřiny, uvedla kancléřka. Má se podle ní jednat o "pilotní projekt pro mnoho dalších afrických zemí". S Kolumbií, Norskem a Británií již Německo spolupracuje při ochraně lesů.

Hlavním nástrojem boje proti změnám klimatu a celkové přeměny způsobu našeho žití a podnikání je podle Merkelové zpoplatnění emisí skleníkových plynů. "Se zpoplatněním, které již máme v Evropské unii, které se zavádí v Číně a které by se mělo zavést v mnoha dalších zemích po celém světě, můžeme podpořit náš průmysl a naše hospodářství, aby našly nejefektivnější způsob, jak dosáhnout klimatické neutrality," citovala Merkelovou stanice CNN.

Podle kancléřky, která se po 16 letech v čele německé vlády chystá odejít do politického důchodu, stojí před světovým společenstvím v otázkách ochrany klimatu stále mnoho práce. "Ještě jsme se nedostali tam, kam se dostat musíme," dodala Merkelová, pro níž je konference COP26 pravděpodobně posledním velkým summitem, kterého se účastní jako šéfka vlády.
Zároveň vyjádřila přesvědčení, že je stále možné zmírnit dopady oteplování Země. "Že jsou dopady klimatické změny zničující, víme. A musíme - a také říkám, že můžeme - uvést do praxe závěry pařížské klimatické dohody," dodala. Signatáři dohody se v roce 2015 v Paříži mimo jiné zavázali přijmout taková opatření, která povedou k oteplení planety nanejvýše o 1,5 stupně Celsia oproti období před průmyslovou revolucí.

X X X

Nový ředitel vězeňské služby Simon Michailidis: Vězení jako hotel? Hloupost

U Vězeňské služby ČR strávil téměř celý profesní život. Kariéru zahájil před 28 lety jako strážný v opavské věznici. Proto, jak říká v rozhovoru pro Českou justici, může nový generální ředitel vězeňské služby Simon Michailidis porovnávat a hodnotit vývoj úrovně odborné péče, ale i dalších vnitřních procesů ve věznicích. „Je hloupé říkat, že vězení je jako hotel,“ myslí si.

X V jaké kondici jste na začátku října převzal vedení vězeňské služby?

Kondice vedení není špatná, jsem v něm již nějakou dobu. Svých kolegů náměstků, ředitelů odborů, ředitelů věznic, a dalších vedoucích pracovníků si velmi vážím, především pro jejich obětavost a ochotu vydat ze sebe pro svou službu, práci a pro své ostatní kolegy to nejlepší. Ale pokud máte na mysli kondici vězeňské služby jako takové, tak samozřejmě se v hodnocení odráží zhruba 30 let její existence, a tedy i podmínek, za jakých fungovala a funguje. S ohledem na podmínky dokázala v pozitivním slova smyslu neskutečné věci. Já jsem nastoupil do služby v roce 1993 a hlavní věc, která se velmi výrazně změnila, je způsob myšlení našich zaměstnanců. Profesionalita a odbornost je zcela jinde, podobně jako úroveň zajišťování logistiky, správních činností nebo ekonomiky.

X Máte na mysli obecnou úroveň všech zaměstnanců? Co se změnilo?

Především přístup k vězněným lidem. Dnes je systémově prosazován korektní vztah mezi zaměstnancem vězeňské služby a vězněným člověkem. Nikoli paternalistický a hierarchický, často se sklonem k přezíravosti, nebo dokonce hostilitě k vězněnému. A také obecný náhled na účel věznění. Je akcentována regulativní funkce účelu věznění, nikoli ta odplatná. Jsem přesvědčen, že tyto změny jsou prospěšné pro nás všechny. Pro pachatele, pro oběti i pro všechny ostatní.

Abych nebyl nesprávně pochopen, korektním vztahem myslím jak slušný, lidsky vstřícný přístup a elementární vzájemnou lidskou úctu obecně, tak přístup důsledný ve vymáhání dodržování základních pravidel života ve vězení, které určuje vězeňská služba. V naší práci se slušnost, vstřícnost a empatie s přísností a důsledností doplňují, nikoli vylučují. Netvrdím, že je to jednoduché, ne každý takový úkol zvládne. Chováním a jednáním některých jednotlivců z našich řad se občas musí zabývat GIBS. Jsem rád, že dnešní systém dokáže naznačené anomálie účinně „odladit“.

X Když jsem se ptala některých zaměstnanců vězeňské služby, jaké problémy je trápí, tak například zmiňovali odchody zkušených kolegů. Že jim chybí dostatečné finanční ohodnocení a nedaří se kvalitní pracovníky udržet. Co s tím?

Já teď asi hodně lidí zklamu, ale já s tím příliš nesouhlasím. Měl jsem možnost pracovat s již fungující rodinou jako dozorce a nemohl jsem si stěžovat. Průměrný plat příslušníka je okolo 42 tisíc korun. Průměrný plat v zaměstnanecké sféře je kolem 35 000 korun a dosáhne na něj sotva třetina zaměstnanců. K tomu je dobré dodat, že vězeňská služba má v porovnání s jinými bezpečnostními sbory velmi nízký počet jak velitelů, vedoucích různých oddělení a různých součástí vězeňské stráže či výkonu trestu, tak vedoucích mezi civilními zaměstnanci. Když nabídnete člověku po maturitě, bez zkušeností, bez přesčasů, nástupní plat 25 až 28 tisíc korun hrubého, benefity, které lze čerpat z FKSP, náborový příspěvek dle lokality místa služby až 150 tisíc korun, stabilizační příplatek po zkušební době (6 měsíců pozn. red.) ve výši 3 000 Kč, šest týdnů dovolené, tak to myslím není málo.

Po zkušební době se příslušník dostává v nepřetržitém režimu služby na nějakých 34 500 korun měsíčně. Není to ani mnoho, ale je velmi zřejmou skutečností, že pokud se člověk rozhodne sloužit své zemi, tak na tom nikdy nezbohatne. Pokud chce být bohatý, musí si vybrat jiné zaměstnání. Jestliže do služby, pro kterou se rozhoduje, dává srdce a vidí v ní smysl, tak mu země, které se rozhodl sloužit, může nabídnout důstojné živobytí. Osobně si myslím, že nespokojenost zkušených dlouholetých kolegů se ani tak nebude týkat platu a platových podmínek, jako podmínek ke službě nebo pracovní atmosféry, přístupu vedoucích zaměstnanců. Tam vidím velkou výzvu pro nás všechny, kteří máme nějakou dobu povinnost vést ostatní kolegy a nést za ně odpovědnost. Jde o mezilidské vztahy a obecnou náladu na jednotlivých pracovištích. Tam je vždycky co vylepšovat.

X Dozorci si stěžují, že musí sloužit přesčasy, o které nemají zájem. Dozorců je ale málo, a tak nemají na výběr. Jak to tedy je?

Je to pravda a vězeňská služba s tím bojuje už od dob, kdy jsem byl sám dozorcem a sám jsem přesčasy musel sloužit – třebas i měsíc v kuse, bez jediného dne volna. Dnes je situace taková, že ze 7 a půl tisíce míst je potřeba obsadit asi 500 míst příslušníků vězeňské služby. Ta v tom dělá a udělala mnohé. Nejenom ve snaze příslušníky získat, ale také si je udržet. Společně s ostatními bezpečnostními sbory se nám podařilo dostat do zákona o služebním poměru částku, které se říká věrnostní příplatek a také náborový příspěvek. Učíme ředitele věznic pracovat s osobním ohodnocením a dalšími příplatky. Ten problém tu bude do té doby, dokud podmínky pro službu a pro práci nevylepšíme ještě víc. Aby služba a práce ve VS ČR byla dlouhodobě atraktivní, musí se zaměstnanci při plnění svých pracovních povinností cítit dobře a bezpečně. Neměli by do služby a do práce chodit neradi, ve svých kolezích i nadřízených by měli nacházet oporu a totéž jim nabízet. Dosažení takového stavu, stavu vzájemné loajality a přirozené soudržnosti, je úkolem pro všechny vedoucí, od inspektorů po generálního ředitele.

X Co říkáte na řadu soudních sporů, které vedou dozorci s vězeňskou službou? Například kvůli tomu, že si nemohou udělat regulérní půlhodinovou přestávku na oběd, protože musí být fakticky stále v pohotovosti. Nedávno navíc Ústavní soud rozhodl v podobném případě ve prospěch hasiče.

To si nezaslouží komentář a ani bych to komentovat neměl. Mohu vám říct jenom sám za sebe jako Simona Michailidise, nikoli generálního ředitele, že když jsem byl dozorcem, v životě by mne nenapadlo soudit se kvůli přestávkám. A to jsem také ve službě nejednou zažil extrémní podmínky a časový tlak. Ale beru to tak, že doba se mění a přístup lidí také. Měli bychom se učit rozlišovat mezi službou a „pouhou“ prací. Na druhou stranu, každý musí dostat to, co mu náleží. A pokud je pravda, že velitelé nejsou v některých případech schopni u příslušníků díky extrémnímu vytížení dlouhodobě zajistit, aby si „jejich lidé“ vyčerpali přestávku, tak se s tím něco udělat musí. I když mě ty spory vůbec netěší. A už vůbec mě netěší představa, že by příslušník nemohl využít během služby půl hodinu, aby si došel na oběd nebo na večeři. To je špatně.

X Mluví se také o tom, že je málo zdravotnických pracovníků a tím pádem je problém zajistit péči o odsouzené. Jak chcete situaci zlepšit?

I v běžném prostředí začíná být problém zajistit si odpovídající zdravotní péči. O to větší problém to je ve věznicích. Pracovat jako lékař nebo zdravotník ve vězeňství není úplně atraktivní. Obecně práce ve vězeňství není v naší společnosti zatím ještě nic atraktivního. Doufám, že se to někdy změní. Ale s lékaři a zdravotními sestrami máme opravdu veliký problém, především v lůžkových zařízeních. Snažíme se být konkurenceschopní. Když k nám přichází lékař bez praxe a třeba ještě bez atestace, kterou u nás umožňujeme získat těm, kteří by se chtěli stát praktickými lékaři, tak má platový stupeň v příslušné třídě na úrovni 4. K tomu některé další příplatky. Dostane tedy při nástupu asi 45 tisíc hrubého. To mu žádná nemocnice nenabídne. Stejný krok se v nejbližších dnech chystáme udělat i u zdravotních sester. V současné době se řešením problému zdravotnictví ve VS ČR její vedení společně s ministerstvem intenzivně zabývá a předkládá návrhy systémových a legislativních změn.

X Hodně kladete důraz na humanizaci vězeňství. V minulých letech se v Jiřicích například otevřela tzv. otevřená věznice, která má odsouzené lépe připravit na návrat do běžného života. Chystáte další podobné kroky?

Vězeňská služba by v této oblasti měla pokračovat v tom, co už dělá a rozvíjet to. Když bych začal od konce, ta tzv. otevřená věznice nám zdokonaluje koncept, který tu už byl delší dobu, ale s vězni se pracovalo jinak, a to ve věznicích s ostrahou s nízkým stupněm zabezpečení. Zase to bylo dáno ubytovacími podmínkami, také podmínkami stavebnětechnickými, personálními a celkovým konceptem práce s vězněnými osobami. Otevřená věznice nám ukazuje, že velmi dobře začíná fungovat jednak přijetí vlastní odpovědnosti za svou blízkou budoucnost vězněnou osobou, a také vedení k samostatnému způsobu života už ve vězení. Připravujeme lidi na tzv. bezpečné propuštění tím, že vězeň v určité fázi svého výkonu trestu a za předem daných podmínek je zařazen do programu, v němž začíná žít život, který se velmi podobá životu na svobodě. Říká se tomu princip normality. To nebylo donedávna úplně běžné. Společně s kolegy se domníváme, že to, co dnes vidíme ve věznici v Jiřicích, by mohla být cesta i v ostatních věznicích s nízkým stupněm zabezpečení. Tímto způsobem by se mělo podařit i přispět ke snižování kriminální recidivy jako takové, ale především penologické recidivy. Byli bychom opravdu rádi, aby se nám vězni do věznic nevraceli.

X Je tedy koncept otevřené věznice v praxi úspěšný? Snižuje riziko recidivy

I když evaluace projektu ještě není dokončena, již dnes se ukazuje, že koncept „Otevřené věznice“ je v ohledu společenského očekávání minimalizace návratnosti odsouzených do vězení vysoce efektivní. Dále chceme pracovat na osobní motivaci vězněných osob. Proto také v roce 2017 došlo k redukci počtu typů věznic s tím, že naprostá většina vězňů začíná svůj výkon trestu ve věznici s ostrahou ve vysokém stupni zabezpečení a znají podmínky, které musí splnit, aby se postupně dostali do těch nižších stupňů.

X Příprava na propuštění by tedy měla probíhat už v podstatě od nástupu k výkonu trestu?

Ano. Musíme s každým vězněm pracovat tak, abychom posílili především regulativní funkci výkonu trestu, nikoliv tu odplatnou a odstrašující, a to ihned v počátku výkonu trestu. Účelem trestu odnětí svobody přeci již dávno není pouhá odplata za spáchaný čin, ale především příprava na další život po propuštění v souladu s oprávněným očekáváním společnosti, že již nebude páchána další trestná činnost. Ihned na začátku výkonu trestu se tedy spouští mechanismus diagnostiky osobnosti odsouzeného, jeho rizik a potřeb, je vybírán a stanovován nejoptimálnější obsah programu zacházení a ve věznici s ostrahou pak i určován stupeň zabezpečení. Trest má pak dále funkci ochrannou, která k němu také jednoznačně patří. Tu mají na starosti naši kolegové, kteří střeží věznice, střeží vězně, eskortují je atd.

X S tím zřejmě úzce souvisí kvalita systému vzdělávání zaměstnanců, a to jak vstupního, tak dalšího vzdělávání. Co by měli příslušníci ovládat?

U příslušníků zajišťujících úkoly vězeňské stráže je například velmi důležité, aby krom ovládání zbraní a rutinních úkonů při předvádění a eskortování ovládali zásady korektní a bezpečné komunikace, stejně jako komunikace krizové a tuto dovednost si udržovali. Kvalitní příslušníci pak vědí, že případným hostilním přístupem k vězni při běžných úkonech, jako je vyvádění z cely, předvádění, nebo provádění prohlídky, posilují jeho antisociální postoje a snižují efektivitu práce odborných zaměstnanců.

U odborných zaměstnanců pak musíme upevňovat a rozvíjet celou škálu odborných dovedností. To se děje prostřednictvím specializačních a odborných kurzů, které nám zajišťují potřebnou profesní úroveň při naplňování všech úkolů Vězeňské služby.
Abychom podpořili regulativní funkci trestu, musíme také rozvinout celou oblast vězeňského školství a odborného zacházení.

X Jaké mají odsouzení možnosti v oblasti vzdělávání?

Dnes disponujeme jedním odborným učilištěm, které má deset poboček, Školských vzdělávacích středisek. Postupně jsme docílili toho, že dnes už naprostá většina učebních oborů odpovídá potřebám trhu práce a snažíme se vzdělat a připravit na povolání vězně tak, aby ho mohli po propuštění uplatnit. Také tomu tak nebylo vždy. Ještě před pěti lety v učilišti převládaly dvouleté učební obory a krátkodobé kvalifikační kurzy. Chceme s kolegy vyvinout nějaký systém, který by ty, kteří k tomu mají předpoklady, mohl přivést k maturitní zkoušce. Měla by být možnost získat i vyšší odborné či vysokoškolské vzdělání. Zákon to dnes umožňuje, ale jde spíše o jednotlivé případy, kdy je podobné studium zajištěno.
Dále s kolegy v posledních letech velmi akcentujeme rozvoj specializovaných programů zacházení, určených pro specifické skupiny vězňů. Tyto programy jsou postupně standardizovány a po pilotáži jsou rozšiřovány do věznic.

X Jaké specifické skupiny vězňů máte na mysli?

Mohu zmínit programy určené pro agresivní řidiče, vězněné otce dětí, zadlužené vězně, pachatele násilí a další. Díky evaluacím jednotlivých programů a díky spolupráci s Institutem pro kriminologii a sociální prevenci již víme, že tyto programy velmi výrazně snižují riziko recidivy kriminálního jednání.
Velmi aktuální pro dosažení vyšší efektivity našeho společného snažení o dosažení bezpečného propouštění je také propojení penitenciární a postpenitenciární péče. V této oblasti velmi úzce spolupracujeme s probační a mediační službou především při přípravě odsouzených na podmínečné propuštění s dohledem, a dále pak s mnoha renomovanými neziskovými organizacemi, které nabízejí propuštěným lidem z výkonu trestu pomoc a poradenství, a které mohou kontaktovat vězněné osoby ve výkonu trestu a navazovat s nimi spolupráci již před propuštěním.

X Je mezi vězni o vzdělávání vůbec zájem? Nebo je spíše budete muset více motivovat?

Vězni mají zájem pracovat i se vzdělávat. A právě v rámci uplatňování principu normality se snažíme některé vzdělávací aktivity nabízet i zaměstnaným vězňům. Vzdělávání je jedna z priorit, ale stojí vedle další priority, kterou je zaměstnávání vězněných osob. Při tom také dochází k zaučení v různých profesích, ale už není tolik možností získat certifikované vzdělání. Na tom také intenzivně pracujeme. Pokud jde o zájem vězněných osob, tak učiliště má v současné době svou kapacitu naplněnou a ve Vinařicích dokonce působí i soukromé učiliště. Motivace vězňů ke vzdělávání v učilišti VS ČR se velmi zvýšila poté, co se nám podařilo zavést prospěchové stipendium, které částečně nahrazuje pracovní výdělek.
 
X Ve veřejném prostoru se čas od času objeví názor, že někteří vězni se do káznic rádi vracejí. Že tam mají zajištěné
ubytování a stravu, a že vězení je vlastně trochu jako hotel. Mají to tak někteří vězni?

Já si myslím, že toto říkat je prostě hloupé. A každému, kdo to říká, bych přál, aby strávil 14 dní ve vězení, kde musí sdílet prostor s dalšími spoluvězni, kde si nevybírá spolubydlící, kterých je třeba šest nebo i deset, kde sdílí sociální zařízení s dalšími padesáti lidmi, kde mu nepoteče teplá voda 24 hodin denně, kde si nemůže večer svítit podle své úvahy, kde se musí denně podrobovat různým režimovým a bezpečnostním opatřením a úkonům atd. Má přesně nalinkováno, kdy bude mít jaké činnosti a aktivity, kde musí žádat téměř o cokoli co souvisí s naplněním běžných osobních potřeb (nákup, návštěva, telefon atd.).

Souhlasím s názorem, že trest by měl být jako trest pociťován, ovšem to nijak neodporuje naší společné dlouhodobé snaze o zajištění lidsky důstojných podmínek pro jeho výkon a o jejich postupné zlepšování. Ano, jistě jsou vězni, kteří ve vězení dostanou svého druhu pohodlí, kterého na svobodě nejsou schopni dosáhnout a možná po něm ani netouží. Skutečnost, že jsou institucionalizovaní ovšem neznamená, že jsou šťastní, spokojení se svým životem a že se jim život ve vězení líbí. Mezi současnými téměř devatenácti tisíci vězni je takových naprosté minimum.

X Míra recidivy byla v Česku dlouhodobě okolo 70 procent, což znamená, že po propuštění se zpátky do vězení vrací téměř tři čtvrtiny propuštěných. Zlepšuje se trochu ta situace?

Ještě nevíme úplně proč, ale od roku 2017 ubylo zhruba 3400 vězněných osob. To si myslím, že není málo. Sestupný trend stále pokračuje. A dovolím si neskromně předpokládat, že je tu mimo jiné vidět i výsledek progresivní práce Vězeňské služby. Samozřejmě je zde velmi pravděpodobný silný vliv vyššího počtu ukládaných peněžitých trestů, některých dalších alternativních trestů, práce Probační a mediační služby v oblasti dohledu nad podmínečně propuštěnými a další oborové spolupráce.

Sama výše recidivy v České republice je otázkou k hlubší diskusi. Většinou se v této souvislosti hovoří o tzv. penologické recidivě, tedy o míře „návratnosti“ pachatelů trestné činnosti do věznic po prvním uvěznění. U nás jsou do statistik počtů návratů do vězení započítáváni všichni, kteří se během svého života do vězení vrátí – bez ohledu na to, po jaké době. A to je skutečně vysoké číslo.

Pokud by se tedy recidiva vypočítávala na základě odlišných údajů, tak za zbytkem Evropy tolik nezaostáváme?
Stačí se podívat na způsoby vykazování obdobné recidivy v zahraničí, zejména v západní a severní Evropě a aplikovat je u nás a recidiva v ČR je rázem na cca 46,5 %. Země, jako například Skotsko, Irsko, Severní Irsko, Nový Zéland, Norsko a další započítávají mezi recidivující, přesněji mezi opakovaně navrátivší se do vězení jen ty, kteří jsou odsouzeni k dalšímu trestu odnětí svobody do dvou let od posledního propuštění z vězení. A v těchto zemích je vykazována obdobná recidiva, jako u nás při použití jejich měřítek.

Nemyslím si, že bychom ve způsobu vykazování penologické recidivy měli cokoli měnit a začít si tak lhát do kapsy. A už vůbec si nemyslím, že bychom měli být se současným stavem v této oblasti spokojeni. Jakákoli míra recidivy bude vždy vyžadovat hledání cest, jak ji minimalizovat, nebo dokonce eliminovat. Jen mne mrzí, že někteří odborníci na české vězeňství a českou trestní justici při kritice nedostatků systému do nekonečna jako mantru akcentují zdejší výši recidivy, aniž k vykazovaným datům přidají jakékoli vysvětlení. Skoro to budí dojem, že je vysoká recidiva těší a slouží jim k prosazování svých parciálních i osobních ambicí.

X Policie i státní zastupitelství také disponuje statistikami, podle kterých trestná činnost dlouhodobě klesá a velmi se na tom také podepsala pandemie koronaviru. Nemají právě tyto jevy klíčový vliv na to, že vězněných osob ubývá?

To je otázka, jestli poklesla. Možná jen nevíme, že se děje v jiném rozsahu a v jiném prostředí. Mám na mysli kyberprostor a kriminalitu v něm páchanou, o které se hodně mluví, ale zatím méně ví. Je zde možná řada obětí trestných činů, které třeba takové zločiny ani nehlásí. Kapsáři dnes asi opravdu nemají dobré časy. Lidé u sebe dávno nenosí moc hotovosti a mobilní telefon vám dnes také ukradne jenom blázen, protože ví, že za krátký čas může být dopaden, pokud ho rychle někam nezahodí. Běžná trestná činnost opravdu klesá a ve věznicích nám zůstávají více ti nebezpeční pachatelé. Jak se na předpokládaném poklesu trestné činnosti podílí pandemie, je zatím obtížné posoudit.

X Česko ale dál patří mezi země s nejvyšším počtem vězňů v přepočtu na obyvatele. V minulosti mezinárodní organizace jako Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT), ale i Rada vlády kritizovaly podmínky v tuzemských věznicích. Například kvůli nedostatku místa či nadužívaní osobních prohlídek. Pokud počet vězňů klesá, je pro vás stále aktuální řešit nedostatek místa například výstavbou nových věznic?

Z mého pohledu je to velmi aktuální, leč v dnešních společenských i hospodářských podmínkách téměř bez šance na realizaci. Úplně nejhezčí by bylo zavřít některé staré, nevyhovující věznice co do prostoru i co do podmínek k práci i k věznění, a postavit několik nových. Pokud máme zajistit opravdu efektivní výkon trestu odnětí svobody a další činnosti spojené s vězněním lidí, bude nutné postupně zajistit důstojnější podmínky jak pro samotné věznění, tak pro výkon odborných a veškerých dalších činností, které zajišťují zaměstnanci. Ohledně kritiky podmínek v tuzemských věznicích tedy mohu sdělit, že ji přijímáme s vědomím obecné potřeby postupného naplnění obdržených doporučení ze strany CPT a také Kanceláře ombudsmana, přičemž sami dlouhodobě realizujeme řadu kroků k další humanizaci podmínek ve výkonu trestu, vazby a zabezpečovací detence, aniž by nás k tomu vedl kdokoli „zvenčí“.

K tomu, aby tento proces byl i nadále úspěšný, je potřeba vytvářet udržitelné podmínky a zajistit obecně společenskou podporu. Morální, materiální i odborné podpory se nám v naší práci dostává plně ze strany ministerstva spravedlnosti, velmi si ceníme podpory probační služby a některých neziskových organizací jako jsou například Vězeňská duchovenská péče, Mezinárodní vězeňské společenství, spolek LightHouse, nebo Polytechna a některé další. Jinde se spíše, než s podporou často setkáváme s neinformovanými, povrchními názory a s kritikou, která má k té konstruktivní velmi daleko.
Vězeň při videokonferenci s advokátem Foto: Vězeňská služba ČR

X Jaké jsou nyní priority pro Vězeňskou službu ohledně výstavby či rekonstrukce věznic?

Nyní je nutná dostavba areálu ve Světlé nad Sázavou, protože počty vězněných žen znamenají jednu kategorii osob, kde máme neustále problém s prostorem a s kapacitou. Vězeňská služba je dnes na 96 procentech naplnění kapacit při dodržení zákonných 4 metrů čtverečních na jednoho vězně. My sami jsme navrhli do zákona v souladu s doporučeními CPT, aby se výměra pro vězně změnila na 6 metrů čtverečních pro jednu osobu. Ale protože k tomu ještě nejsou vytvořené podmínky, tak sice v zákoně o výkonu trestu od 1. 1. 2022 ta změna bude, ale účinnost ustanovení bude odložena. Nižší počty vězňů by rozhodně neměly vést ke snižování počtu odborných zaměstnanců nebo dokonce ke snižování počtu věznic. Naopak.

Pokud dnes máme v průměru 22 vězněných osob na jednoho vychovatele, tak já, když mám příležitost, říkám, že zákonný poměr 20 vězňů na jednoho vychovatele, je ten nejhorší možný, avšak ještě ze zákona přípustný. Často se setkáme s tím, že nám někdo říká, tak už budete mít těch dvacet na jednoho, to jste na tom dobře. Nejsme. Optimální by bylo disponovat výrazně vyšším počtem vychovatelů a speciálních pedagogů, sociálních pracovníků a dalších odborných zaměstnanců, včetně dozorců na stejný, nebo ještě nižší počet vězňů. Tito kolegové mají obrovský vliv na kvalitu a efektivitu celkového procesu práce s vězněm. Skutečnost, že co nejvyšší míra individualizace odborné práce se v našem oboru vyplatí celé společnosti, je doložena mnohými zahraničními výzkumy a není v penologii žádnou novinkou, ani převratnou ideou.

Vyšší počty odborných zaměstnanců, z toho plynoucí možná vyšší intenzita aplikace již evaluovaných a standardizovaných aktivit programů zacházení a rozvinutější systém dalšího vzdělávání všech zaměstnanců Vězeňské služby, by nám také umožnil intenzivnější a efektivnější zavádění některých prvků restorativní justice i do věznic a užší profesní propojení s orgány a organizacemi poskytujícími podporu po propuštění z vězení.

X Kdo je brigádní generál a generální ředitel Vězeňské služby ČR Simon Michailidis?

Kariéru zahájil v květnu 1993 jako strážný a krátce poté dozorce II. třídy ve Věznici Opava, o rok později nastoupil jako dozorce I. třídy ve Věznici Stráž pod Ralskem; v roce 1998 se ve Stráži pod Ralskem stal radou oddělení prevence a stížností, následně vedoucím oddělení prevence a stížností; v letech 2003 až 2010 byl prvním zástupcem ředitele věznice a v letech 2010 až 2016 ředitelem Věznice Stráž pod Ralskem; v roce 2016 odešel na Generální ředitelství Vězeňské služby ČR, kde byl jmenován náměstkem generálního ředitele pro vzdělávání a odborné zacházení.
V průběhu dlouholetého působení u Vězeňské služby ČR byl Michailidis odměněn řadou ocenění za výsledky výkonu služby a za vysoké nasazení při plnění služebních úkolů. Získal medaile a plakety Vězeňské služby ČR, zejména za mimořádné a dlouholeté zásluhy při rozvoji humanizace a demokratizace českého vězeňství. Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

Ústavní soud zrušil advokátní tarif pro výpočet odměny advokáta jako opatrovníka

Ústavní soud zrušil i zbývající ustanovení vyhlášky ministerstva spravedlnosti o advokátním tarifu pro výpočet odměny advokáta v případech, kdy poskytuje právní služby jako ustanovený opatrovník. Princip je v rozporu s rovností ve výkonu advokacie, s právem advokáta získávat prostředky na obživu i s právem opatrovaného na právní pomoc, uvedl Soud.
Plénum Ústavního soudu tím vyhovělo návrhu veřejného ochránce práv Stanislava Křečka.

Návrh na zrušení zbylého ustanovení §9 odst. 5 vyhlášky o advokátním tarifu podal Stanislav Křeček letos 8. března 2021 na základě podnětu. „Stěžovatel ombudsmana požádal, aby využil své aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení § 9 odst. 5 advokátního tarifu. Stěžovatel poukazoval na to, že Ústavní soud v sérii čtyř nálezů postupně zrušil jednotlivé části § 9 odst. 5 advokátního tarifu. Podle stěžovatele bylo přitom zřejmé, že ke zrušení celého ustanovení Ústavní soud nepřistoupil pouze z procesních důvodů,“ uvedl ve zprávě o podnětu Stanislav Křeček už v březnu.

„Navrhovatel využil svého práva na podání návrhu na zrušení celého ustanovení, neboť jeho novelizaci lze podle informací ministerstva spravedlnosti očekávat nejdříve v roce 2022. Do té doby by však i nadále docházelo k jeho aplikaci v jednotlivých případech, a tím i k neústavnímu zásahu do práva na právní pomoc účastníků řízení, kteří byli stiženi duševní poruchou nebo kteří nejsou schopni se srozumitelně vyjadřovat,“ uvádí k tomu dnes Ústavní soud.
Soudy porušovaly základní práva advokátů i klientů

Ústavní soud předmětné ustanovení dlouhodobě postupně derogoval a opakovaně rozhodoval stížnosti advokátů, kteří za právní služby v roli opatrovníka obdrželi od soudu symbolické odměny, ať byla složitost a pracnost případu jakákoli. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že jsou tím porušovány zásady rovnosti i práva na právní pomoc.
Například v letošním judikátu II. ÚS 3210/20 z 8. dubna 2021 Ústavní soud mimo jiné uvedl: „Na základě těchto východisek Ústavní soud i v nyní posuzované věci konstatuje, že určil-li krajský soud odměnu stěžovatele jako advokáta vykonávajícího opatrovnictví s odkazem na § 9 odst. 5 advokátního tarifu, porušil tím zásadu rovnosti k uplatňování základního práva stěžovatele získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Stejně tak porušil práva stěžovatele soud odvolací, když i přes relevantní námitky a judikaturu Ústavního soudu usnesení soudu prvního stupně potvrdil.“

„Důvody, pro které v uvedených typových případech přistoupil Ústavní soud k derogaci části ustanovení, se v plné míře uplatní rovněž v nyní posuzovaném případě výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat,“ uvedl dnes Ústavní soud.

Za tarif se považovalo 1000 Kč bez dalšího
Ombudsmanem napadené ustanovení advokátního tarifu stanoví, že při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč, shrnuje dnes meritum věci Ústavní soud.

„Ústavní soud tedy konstatoval, že stanoví-li § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), že při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se pro účely výpočtu odměny advokáta jako opatrovníka považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč, pak je takové pravidlo v rozporu nejen s principem rovnosti vztaženo k výkonu advokacie v širším slova smyslu a v rozporu s právem advokáta získávat prostředky pro své životní potřeby prací (čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), ale také s právem opatrovaného na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Zároveň platí, že zaručuje-li stát právním předpisem vymezeným účastníkům řízení právní pomoc ve formě opatrovnictví, musí také vytvořit podmínky pro to, aby taková právní pomoc byla poskytována na odpovídající úrovni,“ uvedl dnes doslova Ústavní soud ve svém nálezu.
„Jsem rád, že díky dnešnímu nálezu ÚS dojde k narovnání podmínek pro všechny advokáty – opatrovníky bez ohledu na to, koho zastupují,“ okomentoval dnešní nález Křeček. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

Zradil STAN Piráty? Za kroužkováním své favoritky stál i Rakušan

Zástupci hnutí Starostové a nezávislí porušovali před volbami koaliční dohodu, vyplývá podle serveru Neovlivní.cz z interní analýzy, kterou si nechali zpracovat Piráti. Ke kroužkování vyzýval i sám šéf STAN Vít Rakušan. Výsledek analýzy nyní projednají stranické orgány Pirátů, poté budou Piráti jednat přímo s hnutím STAN, řekl jejich předseda Ivan Bartoš.

Uskupení Pirátů a STAN v říjnových volbách do Sněmovny získala 37 mandátů za 15,6 procenta hlasů. Kvůli preferenčním hlasům však v dolní komoře zasedne 33 poslanců za STAN a čtyři za Piráty, kteří do koalice vstupovali jako silnější uskupení.
Zástupci STAN podle analýzy opakovaně porušili příslušná ustanovení koaliční smlouvy a pravidel osobnostní kampaně, uvedl server Neovlivní.cz.

„Minimálně v devíti případech vyzvali ke kroužkování přímo kandidáti STAN. Senátorský klub STAN a jeho konkrétní členové samostatně opakovaně podporovali formou videí nebo facebookových statusů kroužkování kandidátů STAN,“ cituje server z analýzy.
Díky preferenčním hlasům například uspěla ve Středočeském kraji zastupitelka Dolních Břežan a spolupracovnice šéfa STAN Víta Rakušana Barbora Urbanová.

Z 12. místa
„V den voleb vyzval ke kroužkování své asistentky předseda STAN ve sponzorovaném příspěvku. Tato asistentka byla na 12. místě kandidátky, tedy na nevolitelném místě. Následně získala mandát poslankyně,“ stojí v analýze.
Dokument podle serveru také upozorňuje, že STAN měl na starosti tzv. mikrotargeting, kdy kampaň podle dat cílí na základě individuálních preferencí na úzké skupiny lidí či jednotlivce.

„STAN cíleně podporoval pouze své kandidáty, ze kterých se polovina dostala do Sněmovny. Na podporu mikrotargetingu STAN byla vynaložena více než dvakrát vyšší částka než na Piráty. Piráti přitom vložili do kampaně dvě třetiny finančních prostředků,“ stojí v analýze.

Rakušan s analýzou nesouhlasí
Bartoš řekl, že členům strany předal první část analýzy v pondělí ráno. „Jedná se o část týkající se porušení koaliční smlouvy ze strany STAN. Dokument jsme stejně tak zaslali i hnutí STAN. Celou věc nyní projednají stranické orgány Pirátské strany, následně o našich závěrech budeme jednat s hnutím STAN,“ řekl.

Zdůraznil, že se jedná o dílčí část komplexní analýzy. „Stejně tak analyzujeme vlastní chyby. Stěžejní je pro nás nicméně i nadále jednání o vznikající vládě a budoucnosti této země, tedy prosazování našeho programu,“ dodal.
Rakušan k analýze uvedl, že o příčinách volebního výsledku se mělo jednat nejprve v rámci koalice, ne prostřednictvím médií. „STAN byl připraven vyměnit si vzájemně své analýzy. Náš pohled na důvody volebního výsledku je zcela jiný, ale sdělíme ho nejprve Pirátům. Ale hlavně se teď chceme plně soustředit na sestavování nové vlády,“ uvedl. Piráti a STAN jednají o většinovém kabinetu s koalicí Spolu (ODS, KDU-ČSL, TOP 09).

X X X

HEREČKA FABIÁNOVÁ CHCE POŠKODIT PSYCHIATRA CIMICKÉHO?

Sexuální predátor krytý lékařským titulem? Cimický čelí obvinění
Psychiatr a spisovatel Jan Cimický odmítl tvrzení zpěvačky a herečky Jany Fabiánové, která ve čtvrtek na sociální síti uvedla, že ji lékař v minulosti sexuálně napadl. Ten v návaznosti řekl, že podobnému obvinění je těžké se bránit, není si však vědom žádného profesního či osobního selhání. Cimického podle Hospodářských novin ze sexuálního napadení obvinily i další ženy.

„Jednoznačně odmítám jakékoli nařčení, které proti mně bylo vzneseno na sociální síti. Ženu, která mě obvinila, jsem znal, léčila se u mě, a já samozřejmě nemohu sdělovat žádné bližší informace,“ řekl Cimický pro ČTK.
„Podobnému obvinění je těžké se bránit, nejsem si však vědom žádného profesního ani osobního selhání. Není to pravda. Vzniklou situaci považuji za politováníhodnou snahu o zviditelnění se ve chvíli, kdy se prezident republiky rozhodl ocenit mou celoživotní práci,“ dodal psychiatr.

Fabiánová podle HN zveřejnila příspěvek na sociální síti v reakci na informaci o tom, že Cimický dostane od prezidenta Miloše Zemana vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti kultury. „Sexuální predátor, který se desítky let schovává za lékařský titul, by neměl získat ocenění za zásluhy v naší zemi,“ uvedla mimo jiné Fabiánová. Později příspěvek smazala.

O tom, že ji sexuálně napadl psychiatr, ke kterému šla vyhledat pomoc po rozvodu, mluvila Fabiánová i v pořadu České televize 13. komnata. „Psychiatr mě na druhém sezení sexuálně napadl u sebe v ordinaci. Použil i násilí. Držel mě za temeno hlavy a snažil se mě líbat. Vytrhla jsem se mu a utekla,“ uvedla mimo jiné herečka. Jméno muže tehdy neuvedla.
Hospodářské noviny v sobotu uvedly, že ze sexuálního obtěžování Cimického obvinily i další ženy.

Cimický dlouhá léta působil v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, v letech 1981 až 1996 zde byl primářem socioterapeutického a rehabilitačního oddělení. V roce 1996 otevřel centrum duševního zdraví Modrá laguna, kde působí dodnes.

X X X

Stovky restaurací hosty kontrolovat nebudou, řekli zástupci Chcípl PES

Zhruba 400 restaurací nebude dodržovat kontroly bezinfekčnosti hostů. Byla by to diskriminace zákazníků na základě zdravotního stavu, uvedli v pondělí zástupci iniciativy Chcípl PES, která se později změnila na politické hnutí Otevřeme Česko normálnímu životu. Samotné vládní nařízení je podle nich nezákonné.

Organizátoři akce již minulý týden poslali na pražskou hygienickou stanici své vlastní udání, že od pondělí nebudou kontrolovat bezinfekčnost a kvůli omezování svobod svolává hnutí demonstraci na 17. listopadu od 15:00 na pražské Staroměstské náměstí.
„Naši zaměstnanci nemají právo na informace o zdraví našich hostů, dopustili by se porušení zákona, proto jsme se minulý týden nahlásili na pražskou hygienu, že nebudeme plnit nařízení vlády a poprosili jsme Českou obchodní inspekci o pomoc,“ řekl v pondělí v restauraci Šeberák v pražských Kunraticích první místopředseda iniciativy Otevřeme Česko - Chcípl PES Jiří Janeček.
Vlastník restaurace Šeberák a předseda hnutí Jakub Olbert dodal, že zástupci hnutí budou v pondělí v tomto podniku protestovat. Kontrolovat  hosty nebudou, což ohlásili na Hygienickou stanici hlavního města Prahy. Očekávají z její strany kontrolu, kterou ale již nahlásili České obchodní inspekci (ČOI) jako snahu o diskriminaci hostů. „Požádali jsme ČOI o ochranu,“ dodal místopředseda hnutí Jiří Janeček. 

„Jak hygiena, tak ČOI nám oznámili přijetí, v případě hygieny to bylo udání. Hygiena má povinnost v případě udání konat,“ dodal Olbert. Podle zástupců hnutí je možné, že hygienici buď následně odejdou, nebo je předají do správního řízení. Olbert neočekává konflikt, ale argumentaci s lidmi, kterým vysvětlí, proč je jejich konání protizákonné.

Mluvčí ČOI Jiří Fröhlich pro iDNES.cz přiznal, že úřad tuto žádost o ochranu zamítne. „Pokud provozovatel restaurace plní povinnost, která vyplývá z mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví, nedopouští se diskriminace spotřebitele. Žádný postih ze strany ČOI mu za toto jednání samozřejmě nehrozí. Stejně tak se nedopouští diskriminace ani pracovníci hygienických stanic, kteří dodržování těchto povinností kontrolují,“ řekl mluvčí.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch si je podle Olberta navíc vědomý, že nařízení není právně v pořádku a že používá ty samé věty, které již v minulosti zrušil Nejvyšší správní soud. K tvorbě samotného nařízení pak podle něj nepřizval Legislativní radu vlády. „A podle toho to také vypadá,“ doplnil.

Hygienici na kontrolu zatím nepřišli
Restaurace Šeberák po dopolední tiskové konferenci otevřela pro širokou veřejnost. Při vstupu do podniku nikdo nekontroloval bezinfekčnost hostů, ti se navíc mohli ve vnitřních prostorách pohybovat bez respirátorů i v době, kdy zrovna nekonzumovali jídlo či pití.

Uvnitř restaurace byla podle reportéra iDNES.cz po 11 hodině zhruba dvacítka hostů, kontrola ale nepřišla. „Myslím si, že dnes nepřijdou. Dorazí až jindy, až tu nebudou novináři,“ řekl jeden z přítomných hostů Dušan Mesarč.
Mesarč nepatří k běžným hostům restaurace, zúčatnil se i tiskové konference, byť v roli diváka, jelikož je dle svých slov příznivcem uskupení. Sám má podnik v centru Prahy a jak říká, už dnes ráno pocítil změnu.

„V čase, ve kterém máme normálně určité tržby, máme dnes tržbu pouze třetinovou,“ rozčiluje se a přeje si, aby se kontrola ještě ukázala. Iniciativa Chcípl pes totiž si od konfrontace totiž slibuje, že kontroly přeargumentuje a vyvede z omylu. „Nejvíce by se nám líbilo, kdyby odcházeli s tím, že máme pravdu,“ říká Jiří Janeček, 1. místopředseda Chcípl pes.
Hygienici však ani půl hodiny po otevření restaurace nedorazili. Vyjádření pražské hygienické stanice a České obchodní inspekce redakce iDNES.cz zjišťuje.

Restaurace musí hosty kontrolovat
„Pokud je to 400 restaurací z těch asi celkových 34 tisíc, které by na kontrole dodržování měly participovat, tak je to jejich rozhodnutí. Obcházení tohoto požadavku je jednoznačně nezákonné, je to platné nařízení vlády,“ řekl v ČT Václav Stárek, prezident Asociace hotelů a restaurací ČR. 

Personál restaurací by od pondělí 1. listopadu neměl obsloužit nikoho, kdo není očkovaný proti covidu-19, toto onemocnění v posledním půlroce prokazatelně neprodělal, případně nemá platný negativní test na koronavirus. Bezinfekčnost mohou hosté prokázat také tím, že na místě podstoupí samotest.
Ke kontrole dokladů o bezinfekčnosti může obsluha restaurací využít aplikaci čTečka pro mobilní telefony. Aplikace je k dispozici pro přístroje s operačními systémy Android a iOS.

Za porušení mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví hrozí pokuta až tři miliony korun. Kontrolovat jeho dodržování mohou krajské hygienické stanice a policie. Hlavní hygienička Pavla Svrčinová již na tento týden ohlásila rozsáhlé kontroly. V každém okrese bude v terénu jedna až dvě kontrolní skupiny.

Ukažte Tečku, požaduje nově personál v gastru. Hosté problém nemají
O povinnosti personálu restaurací kontrolovat bezinfekčnost hostů rozhodl končící kabinet premiéra Andreje Babiš (ANO) 20. října. Opatření vyvolalo kritiku některých hospodských, podle který stát přenáší odpovědnost za šíření epidemie na majitele a provozovatele gastro služeb. Restrikce podle nich povedou k úbytku hostů a dalšímu poklesu tržeb.

Od pondělí se také zkracuje doba platnosti testů na covid-19. Negativní výsledek antigenního testu nově platí 24 hodin místo dosavadních tří dnů. U přesnějších PCR testů se platnost zkrátila z týdne na 72 hodin.
Výrazně se omezuje rovněž okruh lidí, kteří mají nárok na preventivní test hrazený z veřejného pojištění. Nenaočkovaní lidé si je ode dneška musí platit ze svého.

Možnost nechat se bezplatně otestovat mají i nadále děti a mladí do 18 let, lidé naočkovaní nebo se zahájenou vakcinací a také ti, kteří se nemohou nechat očkovat ze zdravotních důvodů. Pokračovat bude také úhrada testů, na které pošle pacienta lékař nebo hygiena. Z veřejného zdravotního pojištění zůstává hrazeno i testování v sociálních službách.

X X X

V Severní Makedonii končí premiér. Svou zemi přejmenoval a přivedl do NATO

Premiér Severní Makedonie Zoran Zaev v neděli oznámil, že odchází z funkce. A to kvůli tomu, že jeho strana prohrála v druhém kole místních voleb. Za jeho vlády země změnila název, ukončila spor s Řeckem a stala se členem NATO. Zaev také započal cestu Makedonců do Evropské unie.

„Přebírám odpovědnost za tento výsledek. Rezignuji na post premiéra a předsedy strany,“ řekl Zaev, jehož sociální demokraté (SDSM) jsou nejsilnější stranou současné vládní koalice. Uvedl také, že si nepřeje předčasné volby a že bude podporovat vládu vedenou SDSM, ale s novým předsedou. 

Agentura DPA uvedla, že za mimořádně nepříjemnou je pro Zaeva považována porážka sociálních demokratů v Skopje, kde nad jejich kandidátem a stávajícím starostou Petrem Šilegovem zřejmě zvítězila zástupkyně opozice. Zaev dal už před volbami najevo, že v případě porážky Šilegova rezignuje. 

Političtí analytici podle DPA tvrdí, že nynější porážka může znamenat ohrožení pro těsnou většinu, kterou má Zaevova vláda v parlamentu, neboť prý hrozí odchod některých poslanců. SDSM má se stranami albánské menšiny, s nimiž je v koalici, jen 62 křesel ve 120členném parlamentu.

Zaev stál v čele vlády dvakrát, nejdříve post premiéra zastával od roku 2017 do loňského ledna, znovu se jím stal po předčasných parlamentních volbách konaných loni v červenci. 
Agentura Reuters připomíná, že Zaev přivedl Severní Makedonie na cestu směrem k Evropské unii. Uzavřel letitý spor s Řeckem o název státu, když souhlasil s tím, že se Makedonie doplní o přídavné jméno „Severní“. Země se také loni v březnu stala třicátým členem Severoatlantické aliance (NATO).

X X X

První oběť polského zákazu potratů, píší média o zemřelé těhotné ženě

V Polsku zemřela žena, které lékaři údajně odmítli provést potrat, tvrdí právnička Jolanta Budzowská. Podle ní těhotná žena zemřela v důsledku loňského rozhodnutí ústavního soudu, po jehož nálezu byly v zemi de facto zakázány interrupce. Lidé se chystají vyjít na protest do ulic.

„Důsledky nálezu ústavního soudu (...) Pacientka v 22. týdnu (těhotenství), bez plodové vody. Lékaři čekali na odumření plodu. Plod odumřel, pacientka zemřela. Septický šok. Pátek jsem strávila na prokuratuře,“ napsala před několika dny na twitteru advokátka Budzowská, která se podle svého profilu na této sociální síti zaměřuje na pomoc rodinám, které se staly obětí lékařských pochybení.
Podle listu Gazeta Wyborcza se jedná o první smrtelnou oběť rozhodnutí ústavního soudu z 22. října loňského roku. Více detailů k případu nebo vyjádření relevantních úřadů zatím polská média, která o úmrtí ženy informují, neuvádějí.
 Budzowská listu Gazeta Wyborcza řekla, že rodina zemřelé si nyní nepřeje sdělovat podrobnosti. „Časem poskytneme všechny informace,“ uvedla advokátka, podle níž také většina informací podléhá utajení kvůli vyšetřování.

Informace o úmrtí vyvolala vlnu nevole na sociálních sítích, kde se organizují protesty. Ženy zapalují v oknech svíčky, aby uctily památku mrtvé, popsal list Rzeczpospolita, podle něhož v některých městech vyšli první lidé do ulic už v neděli. Další protestní a pietní shromáždění jsou v plánu na pondělí.

Vyzývá k nim mimo jiné Svaz pro otázky žen a plánování rodiny, který protest svolává mimo jiné na dnešní sedmou hodinu večer před budovu ústavního soudu ve Varšavě. „Nedovolme, aby zemřela ještě jakákoliv další žena kvůli protipotratovému zákonu,“ uvedla organizace na facebooku. Protesty se chystají i v Gdaňsku nebo Katovicích.

Polský ústavní soud loni na podzim zveřejnil svůj nález, v jehož důsledku se zpřísnily už tak velmi restriktivní předpisy týkající se potratů v této katolické zemi. Nově jsou interrupce zakázány i v případě závažného poškození plodu. Kvůli vývojovým vadám plodu se přitom do té doby v Polsku provádělo asi 98 procent všech legálních potratů. Rozhodnutí vyvolalo v Polsku masivní protesty, tamní konzervativní vláda nicméně tlaku veřejnosti neustoupila.

X X X

NA KARLOVARSKU PRODEJNY I DO MALÝCH OBCÍ

Karlovarský kraj podporuje venkovské prodejny krajskou dotací, do ministerského programu se zapojí po úpravě podmínek příští rok
Na konci října 2021 byl ukončen příjem žádostí do dotačního programu Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) Obchůdek 2021+, který je zaměřen na podporu vesnických prodejen. MPO vzápětí zveřejnilo zprávu, že se do výzvy zapojilo 10 krajů. Karlovarský mezi nimi pro letošek není, a to hned z několika jasných důvodů.

1) Karlovarský kraj podporuje vesnické prodejny v obcích do 1000 obyvatel již od roku 2019 v rámci svého vlastního Programu obnovy venkova, jen letos z něj získalo dotaci 12 obcí. Účel dotace je téměř totožný s ministerským programem Obchůdek 2021+. Oproti ministerskému titulu je ale ten krajský mnohem administrativně jednodušší jak pro příjemce, tak pro poskytovatele dotace. To usnadní práci hlavně těm malým obcím, které nemají úředníky na tuto práci.

2) V krajském dotačním titulu je příjemcem dotace výhradně obec, přičemž u ministerského Obchůdku 2021+ to může být jak obec, tak i podnikatelský subjekt. Proto kraj nemůže souhlasit s argumentací ministerstva průmyslu a obchodu, že kraje a starostové obcí budou garancí podpory těm, kteří ji nejvíce potřebují. Podle vyhlášené výzvy dotačního programu Obchůdek 2021+ totiž budou obce pouze vydávat potvrzení, že se jedná o jedinou prodejnu v obci nebo místní části, nikoliv hodnotit, zda je dotace pro konkrétní prodejnu smysluplná. To obce nebudou mít vůbec možnost ovlivnit, i kdyby prodejna nesloužila občanům tak, jak by bylo zapotřebí.

Karlovarský kraj toto základní nastavení ministerského dotačního titulu kritizoval už v rámci připomínkového řízení, o které kraje požádalo MPO před vyhlášením výzvy. „Bohužel bez zpětné reakce. Tím nebyl vyslyšen i další návrh Karlovarského kraje na úpravu pravidel výzvy, aby finanční prostředky v dotačním titulu byly krajům poskytnuty formou zálohové platby dopředu (ex ante), nikoli ex post. Mimoto v rámci Obchůdku 2021+ ale MPO přenáší na bedra jednotlivých krajů i další finanční a administrativní zátěž. Kraje musí z vlastních prostředků zajistit administraci dotačního titulu a kontrolu dodržování pravidel. V případě jejich nedodržení pak řeší i vymáhání poskytnutých finančních prostředků zpět. Týká se to například porušení povinnosti, že obchůdek bude otevřen minimálně 5 dní v týdnu, v případě obcí nebo místních částí do 350 obyvatel minimálně 3 dny v týdnu,“ vysvětlil krajský radní Vít Hromádko.

I přes všechny výhrady, které Karlovarský kraj k dotačnímu programu Obchůdek 2021+ má, plánuje, že se k výzvě připojí v roce 2022 v případě, že MPO dotační titul skutečně vyhlásí. „Velmi nám záleží na tom, aby i v malých obcích měli lidé svou prodejnu, kde nakoupí základní potraviny a další sortiment, a hlavně senioři či lidé hůř pohybliví nebudou muset najezdit nakupovat do větších měst. Proto se do ministerského programu, jestli bude mít příznivější podmínky, v příštím roce rádi zapojíme a zároveň s tím budeme poskytovat dál i krajskou dotaci. V návaznosti na to Karlovarský kraj upraví svůj dotační titul na podporu venkovských prodejen tak, aby se s programem Obchůdek 2022+ vzájemně doplňoval. Lépe tak zacílíme na skutečnou potřebu v obcích. Nově bude možné finanční prostředky kraje využít na investice do oprav nebo vybavení prodejen, což provozovatelům určitě pomůže,“ dodal Vít Hromádko. Mgr. Jana Pavlíková, tisková mluvčí