Soudce pražského vrchního soudu Ivan Elischer se v dnešním hlavním líčení velmi ostře ohradil proti obžalobě, podle níž za úplatky zmanipuloval několik odvolacích řízení. Popřel obvinění, že práci jeho senátu ovlivnily peníze nebo jakýkoliv člověk. Zkritizoval postup a údajnou podjatost policie. Uvedl, že ho uráží, že správnost rozhodování vrchního soudu hodnotili „policejní kapitáni bez právního vzdělání“. Jeho stíhání se podle něj hodilo vrchní státní zástupkyni Lence Bradáčové.

Obžaloba tvrdí, že Elischer dlouhodobě vycházel vstříc požadavkům svého přítele Nguyen Quoc Hunga, pro kterého v neveřejných rejstřících lustroval řadu stíhaných Vietnamců. V několika případech pak údajně Vietnamcům zmírnil či naopak zvýšil trest.

„Nikdy jsem nepřijal peníze, abych rozhodoval nezákonně. Ostatní obžalované kromě pana Hunga neznám, nikdy jsem se s nimi nesetkal, vietnamsky neumím,“ řekl Elischer u pražského městského soudu, který dnes jeho obžalobu začal projednávat.

Devětapadesátiletý muž tvrdí, že rozhodoval vždy nestranně a spravedlivě. Kolegovi Ľubomírovi Klimáčkovi, který v jejich senátu rozděloval případy, si podle vlastních slov nikdy neřekl o přidělení konkrétní věci.

„Trvám na tom, že nikoho z členů senátu jsem nikdy neovlivňoval v jeho rozhodnutí. Všechna rozhodnutí byla výsledkem diskuse. Taky se musím důrazně ohradit proti tomu, že by mě pan Hung naváděl k trestné činnosti nebo mi ji nějakým způsobem organizoval,“ uvedl soudce. „S panem Hungem si vykáme. Kdyby to měla být osoba tak blízká, že by mě měla korumpovat, tak by to asi vypadalo trochu jinak,“ doplnil.

Elischer vyzdvihl, že prověrka všech jeho spisů, kterou nařídil předseda vrchního soudu, nezjistila nic mimořádného. Podivil se také nad tím, že státní zástupci nenapadli jeho rozsudky dovoláním nebo jinými mimořádnými prostředky, pokud měli indicie, že rozhodnutí nejsou v pořádku. Podle něj to neudělali, protože by se dověděli, že rozhodování jeho senátu bylo správné.

Ohledně obstarávání informací pro Hunga Elischer připustil, že to skutečně dělal, nicméně podotkl, že „v mnoha případech šlo o veřejné informace“. „Rozhodně jsem to nečinil, abych mu nebo komukoliv poskytl nějakou výhodu,“ zdůraznil. „Bral jsem to tak, že pan Hung má známé ve Vietnamu a že se zajímá o jejich osud,“ vysvětlil.

Elischer zkritizoval práci Národní centrály proti organizovanému zločinu i státního zastupitelství. Podle něj „se nedá říct, že by znaly právo“. „Vždy byla uplatňována jedna vůdčí idea: obviněnému nic nepovolit, ničemu nevyhovět, vše zamítnout, maximálně porušovat jeho práva na obhajobu,“ řekl. Postěžoval si mimo jiné na to, že policie mu vyčlenila pouhé tři dny k nastudování jeho trestního spisu, který měl v té době přes 7000 stran. „Nevím, kde je právo na fér proces,“ poznamenal.

V souvislosti s policisty použil soudce vrchního soudu i rčení „blahoslavení chudí duchem“. Obvinil je z toho, že mu při domovní prohlídce „zašantročili“ mobilní telefon, který podle něj obsahoval důkazy v jeho prospěch. Zmínil také, že jeho stíhání se „velmi hodilo“ pražské vrchní státní zástupkyni Lence Bradáčová, která podle něj „vede soukromou válku“ s pražským vrchním soudem. „Mezi soudci VS v Praze se ví, že doktorka Bradáčová vede s VS svoji malou soukromou válku,“ uvedl doslova.

Elischer zcela odmítl motiv naznačený obžalobou – totiž že chtěl korupcí řešit svou ekonomickou situaci a uspokojit svou zálibu v cestování. Popřel, že peníze, které policie našla u něj v kanceláři, pocházely z trestné činnosti. Uvedl, že u sebe vždy míval větší množství hotovosti, protože nedůvěřuje bankám. Poukázal také na to, že vydělával 110.000 korun měsíčně. „Je o mně všeobecně známo, že jsem abstinent a nekuřák. Jedinou mou zálibou je běh, a to je velmi levná zábava,“ řekl.

Elischerovi hrozí za zneužití pravomoci, přijímání úplatků, neoprávněný přístup do počítačového systému a za nadržování až 12 let vězení a také trest propadnutí majetku.

SOUDCE ELISCHER: ŽÁDNÉ ÚPLATKY JSEM NEPŘIJAL

Soudce pražského vrchního soudu Ivan Elischer, který čelí obžalobě z korupce, dnes řekl novinářům po vyslechnutí dvouhodinového přednesu obžaloby, že žádné úplatky nepřijal. Údajný organizátor korupce Nguyen Quoc Hung pak v hlavním líčení vypověděl, že se s Elischerem zná, ale že s obžalobou nesouhlasí a že nikomu peníze nedával. Soudci hrozí za údajné ovlivňování drogových trestních řízení ve prospěch vietnamské komunity až 12 let vězení a také propadnutí majetku.

Obžaloba, kterou řeší pražský městský soud, viní devětapadesátiletého Elischera v šesti různých bodech ze zneužívání soudcovské pravomoci v letech 2013 až 2018. K této činnosti ho podle vyšetřovatelů naváděl Nguyen Quoc Hung, jenž ve dvou zadokumentovaných případech také podle obžaloby zorganizoval předání úplatku. V prvním případě Elischer podle státního zástupce Vladimíra Pazourka inkasoval jeden milion korun, ve druhém si prý s Nguyen Quoc Hungem a dalším obžalovaným Nguyen Tan Thanhem rozdělil 670.000 korun.

V obou zmíněných případech Elischer údajně dokázal jakožto předseda odvolacího senátu snížit tresty vězení pěti Vietnamcům obžalovaným z drogové kriminality. U další obžalované prý z dohody sešlo, protože žena neměla peníze.
„Nesouhlasím s obžalobou. Nejsem vinen. Nikomu jsem nedával žádné peníze a také jsem nikdy od nikoho žádné nedostal,“ uvedl u soudu Nguyen Quoc Hung, který vypovídal jako první z obžalovaných. Připustil, že se s Elischerem přátelil a stýkal se s ním jak na soudcově dovolené ve Vietnamu, tak i v Česku. Když se ho soudkyně chtěla začít ptát na podrobnosti jejich vztahu, využil svého práva nevypovídat.

Elischer zatím obžalobu pro zástupce médií komentovat nechtěl. Uvedl ale, že vypovídat bude. Na řadu by měl přijít po polední přestávce.

Obžaloba zmiňuje mimo jiné i případ, kdy Elischerův senát zvýšil o rok a čtvrt tresty vězení ženě a muži vietnamské národnosti – podle státního zástupce proto, že odmítli Elischerovu nabídku na snížení trestu a soudce se jim společně s Nguyen Quoc Hungem rozhodl pomstít. V další kauze údajně Elischer sepsal a podepsal za jiného obžalovaného dodatek k odvolání, kterým mu dopomohl ke snížení doby vyhoštění.

Státní zástupce vyčítá Elischerovi také to, že v letech 2013 až 2016 lustroval na základě požadavků Nguyen Quoc Hunga řadu Vietnamců v neveřejných rejstřících, především v evidenci vězněných osob. Informace Elischer údajně získával často tak, že se obracel na další pracovníky justice, a to pod nepravdivými záminkami. Na lavici obžalovaných sedí i dvě Vietnamky Cao Thi Kieu Khanh a Nguyen Thi Hoai Thu, které Elischera podle obžaloby uplácely ve prospěch svých příbuzných. Na zprostředkování milionového úplatku se podle obžaloby podílel i doktor práv Mac Van Nhat.

Žalobce Pazourek se prozatím nechtěl vyjádřit k tomu, zda policie u Elischera našla peníze z údajné trestné činnosti, ani k tomu, zda se některý z obviněných rozhodl spolupracovat. Na dotaz ČTK uvedl, že u členů Elischerova senátu – tedy soudců Bohumila Kaláta, Tome Frankiče staršího a Ľubomíra Klimáčka vyšetřovatelé neshledali spoluodpovědnost za stíhané trestné činy. Proto mají v trestním řízení postavení svědků.

PREZIDENT ZEMAN SE DOTKL MUSLIMSKÉHO SVĚTA

Policie ČR evidovala v loňském roce 16 náboženských zahraničních bojovníků s vazbou na Českou republiku. Tři z nich jsou mrtví a čtyři na útěku. Uvádí se to ve Zprávě o projevech extremismu a předsudečné nenávisti v ČR za rok 2018 v kapitole o nábožensky motivovaném extremismu. Ve zprávě není uvedeno jejich náboženství, zmíněn je však i prezident Miloš Zeman, který se dotkl citlivého muslimského světa.

Podle ministerstva vnitra a jeho poslední Zprávy o projevech extremismu a předsudečné nenávisti za rok 2018 končí válka s Islámským státem a lze očekávat přesun teroristů a jejich příbuzných do Evropy: „S ohledem na končící válečný konflikt s Islámským státem lze předpokládat přesun bojovníků Islámského státu či jejich příbuzných na evropský kontinent. Ti mohou představovat bezpečnostní riziko z pohledu možné radikalizace nebo přípravy teroristického útoku,“ uvádí se ve Zprávě.

Pět obviněných, tři mrtví, čtyři zmizelí

V této souvislosti ministerstvo navrhlo novelu trestního zákona s novými skutkovými podstatami, kterých se může dopustit právě zahraniční bojovník. Analýzu statutu účastníků zahraničních teroristických skupin, která původně se změnou trestního zákona nepočítala, vláda schválila letos v lednu.

Takových osob podle Zprávy nakonec loni česká policie evidovala šestnáct: „Policie ČR eviduje celkem 16 osob s vazbou na Českou republiku, které podezřívá z toho, že se jedná o tzv. zahraniční bojovníky. Čtyři jsou občany České republiky, ostatní měly nějakou formu pobytu, či zde např. měly blízké příbuzné. Pět z nich bylo obviněno (jedna osoba je ve vazbě, čtyři osoby jsou na útěku). Jedna osoba se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. U třech osob se předpokládá, že zahynuly,“ uvádí se doslova ve Zprávě.

„V několika případech bezpečnostní složky detekovaly pohyb osob s vazbou na mezinárodní terorismus přes Českou republiku. Relevantní poznatky jsou pravidelně sdíleny se zahraničními partnery,“ stojí rovněž ve Zprávě.
Jakého náboženství nebo proti kterému náboženství evidovaní teroristé s vazbou na ČR bojují, Zpráva neuvádí. Pouze návaznost na odstavec o Islámském státu může vést ke spekulaci, že jde o muslimy.

Naopak islám je otevřeně uveden v odstavci Zprávy, která zmiňuje projev prezidenta Zemana v izraelském parlamentu: „Česká republika znovu otevřela v květnu v Jeruzalémě honorární konzulát, v listopadu pak ve stejném městě Český dům. Prezident Miloš Zeman uvedl v projevu v izraelském Knessetu, že si přeje přesunutí českého velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma. Tyto akty, spojené s Jeruzalémem, mají velký symbolický význam a jsou vnímány v muslimském světě velmi citlivě,“ uvádí ministerstvo vnitra doslova.

V náboženském extremismu figuruje jen jedno náboženství

Jak dále vyplývá ze Zprávy o náboženském extremismu, všichni v roce 2018 odhalení respektive obvinění náboženští extremisté byli muslimského vyznání: „Policisté obvinili bývalého pražského imáma Sámera Shehadeha z trestného činu financování a podpory a propagace terorismu. V listopadu byla tato osoba eskortována z Jordánska do České republiky. Kromě Sámera Shehadeha byl obviněn i Sámerův bratr a jeho žena, česká konvertitka k islámu. Manželský pár čelí i obvinění z členství v teroristické organizaci Džabhat Fatah aš-Šám (Fronta dobytí Sýrie). Na tuto dvojici byl vydán mezinárodní zatykač,“ stojí ve Zprávě.

„V jiném případu byla obviněna další osoba z financování terorismu. Zde se mělo jednat o údajnou podporu Islámského státu,“ vyjmenovává Zpráva. Také další trestní řízení se podle Zprávy týká muslima: „Probíhalo trestní řízení se slovenským konvertitou k islámu Dominikem Kobulnickým, kterého státní zástupce viní z přípravy teroristického útoku a z trestného činu založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka,“ stojí v kapitole o náboženském extremismu, kde však figuruje pouze jedno náboženství.

Hizballáh z ČR provozoval kyberšpionář

Podle Zprávy bezpečnostní složky považují stále za „největší výzvu možné osamělé vlky, u kterých neexistují žádné vazby na teroristické organizace, byť se po spáchání útoku k některé z nich přihlásí“.
Bezpečnostní informační služba v říjnu informovala, že společně se zahraničními partnery odhalila, analyzovala a nakonec iniciovala vypnutí sítě hackerských serverů na území České republiky. Za provozováním serverů, jehož cílem měla být kybernetická špionáž, podle služby téměř jistě stojí militantní hnutí Hizballáh. Útoky, cílící na mobilní zařízení, zneužívaly falešných profilů atraktivních dívek na Facebooku, stojí rovněž v kapitole o náboženském extremismu Zprávy za rok 2018. Irena Válová, ceskajustice.cz

SOUDCI PROTI ETICKÉMU KODEXU

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová se rozhodla vstoupit do debat ohledně podoby etického kodexu soudců. 8. července proto oslovila dopisem předsedy krajských, vrchních a nejvyšších soudů, a také prezidentku Soudcovské unie (SU) s tím, že pro vznik kodexu ustavuje komisi a vyzývá je k účasti na její práci. Její výzvu však předsedové soudů odmítli. O věci jako první informoval Český rozhlas.

Ministryně Benešová v tomto dopise předsedům soudů zdůvodňuje svůj záměr přijmout závazný etický kodex soudce požadavky z poslední hodnotící zprávy skupiny států proti korupci GRECO, jejichž naplnění si stanovila jako svůj úkol. Ve zprávě je ČR kritizována mj. právě za absenci etických kodexů soudců a státních zástupců. Rozhodla se proto ustavit ministerskou komisi a předsedy soudů vyzvala k vyslání jejich zástupců, kteří by se na vzniku kodexu podíleli. O
„Etický kodex soudce by měl mít hodnotově založený aspirativní charakter, který primárně nebude pouze kopírovat povinnosti soudců již zakotvené v právním řádu České republiky, nýbrž bude klást na soudce vyšší nároky v oblasti etického jednání při výkonu funkce soudce, ale i v soukromém životě“, píše Benešová.

Ta také vyjadřuje záměr výsledný kodex doporučit předsedům soudů k vydání coby vnitřní předpis. „Výsledný návrh Etického kodexu soudce a souvisejícího komentáře si Vám následně dovolím poskytnout s doporučením, abyste jej ve své působnosti vydali formou vnitřního předpisu se závazností pro soudce působící u Vámi vedeného soudu. V žádném případě se tedy nebude jednat o jakoukoliv moji snahu ingerovat do nezávislého postavení soudů a soudců. Z mé strany půjde toliko o doporučení a bude pak na Vašem rozhodnutí, jakým způsobem s Etickým kodexem soudce naložíte“, popisuje své představy Benešová.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Navzdory době letních dovolených se 18. července sešli všichni oslovení, s výjimkou dvou předsedů KS (Praha, Hradec Králové) a na tomto setkání domluvili společný postup. Tedy že výzvu ministryně odmítnou a oznámí jí svoji představu řešení. Na zmíněném setkání bylo konstatováno, že stejný problém, jako ČR, má i Německo a Rakousko a i zde přijetí závazného kodexu brání absence orgánu reprezentujícího moc soudní.

Pokud má takový kodex vzniknout, shodli se účastníci, pak musí vzejít zevnitř justice a má mít charakter spíše preventivní, přičemž není možné jej aplikovat formou vnitřního předpisu tak, jak navrhla ministryně. K tomuto účelu si soudci ustaví vlastní pracovní těleso, kde budou zástupci jednotlivých soudů, na jejichž nominaci se budou podílet i soudcovské rady. Na souboru etických doporučení pak pracuje aktuálně SU, která má tento soubor přijmout v říjnu na svém shromáždění. Justiční funkcionáři se také shodli, že závazné etické principy dostatečně upravuje zákon o soudech a soudcích a jsou vynutitelné v rámci kárného řízení. Jejich úsilí by tak mělo směřovat spíše k co největší osvětě uvnitř justice samotné.

Na konci července tak předsedové obou nejvyšších soudů, Pavel Šámal a Michal Mazanec, a prezidentka SU Daniela Zemanová, poslali ministryni Benešové dopis, v němž ji informují o závěrech setkání a ustavení pracovní skupiny. „Tato skupina se bude dlouhodobě zabývat otázkami formulace etických pravidel chování soudců, která by byla přijatelná pro všechny soudce, a současně bude diskutovat i možný způsob jejich přijetí ve smyslu doporučení GRECO pro Českou republiku a všechny podstatné související otázky.

Při této práci předpokládáme využití již vypracovaných materiálů Soudcovské unie, dále Bangalore Principles of Judicial Conduct a také zahraničních zkušeností organizací soudců ve státech, které již obdobný Etický kodex soudce přijaly. Na podkladě jednání této pracovní skupiny hodláme také zajistit důvěrné poradenství pro soudce v etických otázkách. Věříme, že tato aktivita, tj. vznik pracovní skupiny soudců s popsanou náplní činnosti, pomůže splnit cíle, ke kterým směřuje doporučení GRECO, efektivněji nežli navrhovaný záměr Ministerstva spravedlnosti“, stojí mj. v tomto dopise. O etickém kodexu již soudci v minulosti jednali.

Takový závěr může být pro ministerstvo překvapivý, neboť ještě v únoru Nejvyšší soud (NS) vyzýval ministerstvo k přesně takové aktivitě, kterou nyní předvedla Benešová. „K zavádění etických kodexů soudců a státních zástupců lze uvést, že o tomto se diskutuje dostatečně dlouho na to, aby Ministerstvo spravedlnosti přikročilo již ke konkrétní realizaci výstupů z nich, nikoliv aby se jen v těchto diskuzích neustále pokračovalo“, stojí v připomínkách NS k záměrům ministerstva v boji s korupcí na rok 2019, ceskajustice.cz

ÚOOÚ: FIRMY OMEZENY VE VYUŽÍVÁNÍ BIOMETRICKÝCH ÚDAJŮ

Zaměstnavatelé by podle Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) měli mít zákonem vymezeno, za jakým účelem mohou používat biometrické údaje svých zaměstnanců. Nemohou je využívat například jen k evidenci docházky. Úřad proto doporučil v tomto směru upravit novelu zákoníku práce, kterou chystá ministerstvo práce a sociálních věcí. Své připomínky zveřejnil na svém webu.

„Zaměstnavatelé zakládají zpracování některých biometrických údajů zaměstnanců pro účely kontroly vstupu, přítomnosti a přístupů na souhlasech zaměstnanců. Takové používání souhlasu ve vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec je však nepřijatelné,“ konstatoval ÚOOÚ s ohledem na unijní pravidla ochrany soukromí (GDPR).

Biometrické údaje, tedy například zobrazení obličeje nebo otisky prstů, lze podle úřadu využít například pro omezenou kontrolu přístupu do vybraných prostor či k přístrojům nebo zařízením zaměstnavatele. Novela by také měla stanovit způsoby ověřování biometrických údajů, z nichž by měl být vyloučen například odběr biologických vzorků.
ÚOOÚ tím reagoval na případy, kdy někteří zaměstnavatelé rutinně zpracovávají biometrické údaje zaměstnanců pro účely kontroly jejich přítomnosti, například ve stavebnictví.

SOUDCI PODPORUJÍ PŘÍSEDÍCÍ, BEZ NICH NESPRÁVNÁ ROZHODNUTÍ

Soudcovská unie nesouhlasí se záměrem ministryně spravedlnosti Marie Benešové (za ANO), aby laičtí přísedící v trestních procesech spolurozhodovali pouze u nejzávažnějších, především násilných činů. Viceprezident unie Petr Černý uvedl, že toto opatření může vést ke zvýšení počtu případů, kdy soudní rozhodnutí samosoudce nebude zcela správné.
Návrh na omezení účasti přísedících v trestních řízeních je součástí novely zákona o soudech a soudcích, kterou ministerstvo předložilo vládě. Tříčlenné senáty složené ze soudce a dvou laiků by podle plánu úřadu v budoucnu působily jen u kauz úmyslných trestných činů, kde horní hranice trestní sazby činí nejméně deset let – ovšem s výjimkou trestných činů majetkových a hospodářských, kde by nově rovněž rozhodoval pouze samotný soudce.

„Institut laických přísedících není součástí právního řádu v kontinentálním i angloamerickém právu jen tak. Jedná se o důležité propojení mezi justicí a tzv. normálním životem. Vedle kontroly soudní moci občany, která má ústavněprávní rovinu, jsou přísedící schopni do rozhodování soudu přinést cenný úhel pohledu, kterého soudce, ať už sebevíce erudovaný, není schopen,“ upozornil Černý, který působí jako trestní soudce v táborské pobočce českobudějovického krajského soudu.

Úloha přísedících spočívá podle něj především ve zjišťování skutkového stavu projednávané věci. „Správně vybraní a dobře pracující přísedící jsou vedle účinné pomoci ve své odbornosti schopni zachytit a následně předsedovi senátu reprodukovat nonverbální projevy osob v jednací síni v okamžiku, kdy předseda senátu upřel svou pozornost na spis nebo na jinou osobu v jednací síni a těchto nonverbálních projevů si nemohl všimnout,“ zdůraznil viceprezident profesní organizace českých soudců.

Tyto postřehy mohou mít podle Černého zásadní dopad na závěr, zda je určitý provedený důkaz věrohodný, či nikoliv. „Bez přísedících těchto informací při rozhodování citelně ubude,“ konstatoval soudce.

Černý označil novou úpravu působení přísedících za „klasickou ukázku bezradnosti ministerstva spravedlnosti“. „Místo toho, aby stát učinil nutná opatření směřující k zatraktivnění laického prvku v justici zejména v podobě navýšení odměny za účast u soudu či v organizaci každoročních školení přísedících, raději řekne, že přísedící, kteří jsou soudům k dispozici, nejsou dostatečně erudovaní, snižují pro svůj často vysoký věk a zdravotní problémy s ním spojené důstojnost soudních jednání, případně komplikují vedení řízení svými absencemi,“ zrekapituloval.

Podle Černého je při této argumentaci nelogické, že chce stát omezit rozhodování přísedících jen na ty nejzávažnější případy, kde může špatné fungování prvku přísedících způsobit největší škody.

Přísedícím se podle zákona může stát plně svéprávný a bezúhonný člověk starší 30 let. Do této čestné funkce jej volí zastupitelstvo obce či kraje, a to na čtyři roky, přičemž je možné i opakované zvolení. Přísedící působí v soudních senátech při rozhodování pracovněprávních sporů a v závažnějších trestních řízeních, kde nerozhoduje samosoudce. Podle dostupných statistik působilo u českých soudů k loňskému červnu 5415 přísedících.

V BRATISLAVĚ LIDÉ UKRADLI POLOVINU KOLOBĚŽEK

Hlavní město Slovenska se koncem července přidalo k řadě evropských metropolí a do svých ulic rozmístilo 50 elektrických koloběžek značky Mint. Jenže jen během týdne jich polovina zmizela, policie registrovala 25 případů krádeží vozítek.Podle provozovatele se nicméně podařilo všechny odcizené stroje vrátit, v několika případech i předběžně zadržet pachatele. „Už pět zlodějů sedí za mřížemi z pětadvaceti případů krádeží. Nechybí nám ani jedna koloběžka,“ uvedl Mint na svém Facebooku.

⛔ Pár príkladov toho, čo sa robiť nemá! Áno, stalo sa, že sa niektorí z našich spoluobčanov rozhodlo prisvojiť si naše kolobežky. Doplatili na to!

Už 5 zlodejov sedí za mrežami z 25 prípadov krádeží. Verte nám, neoplatí sa vám to! (Mimochodm, nechýba nám ani jedna.)

☝️ Všetky naše kolobežy sú totiž vybavené bezpečnostným systémom, vďaka ktorému vieme presne v čase určiť, kde sa naše kolobežky nachádzajú. Dokonca aj to, či je kolobežka zaparkovaná, spadnutá, opretá o niečo... a pod.
To se mi líbí (110)Komentáře (14) Zveřejnil také fotografie dvou mužů, na nichž koloběžky odnášejí. „Chceme poprosit o spolupráci. Pokud uvidíte, že se někdo snaží koloběžku ukrást, kontaktujte policii,“ dodala společnost.

Jak Mint podotýká, všechny koloběžky jsou vybaveny bezpečnostním systémem, díky kterému lze za pomoci GPS přesně určit, kde se stroj nachází. Je možné zjistit i její stav, tedy zda je zaparkovaná, opřená či leží na zemi.
Menší sdílené elektrokoloběžky zaplavily na podzim i Prahu, strojů značky Lime je v metropoli asi tisíc. Na konci roku evidovala společnost Lime v Česku 49 tisíc uživatelů a 185 tisíc jízd. Aktuální čísla odmítla poskytnout. Globálně služba funguje ve více než 100 městech.

Koloběžky budí po světě kontroverze, hlavně kvůli častému bezohlednému používání. Ve Spojených státech podávají sražení chodci hromadné žaloby, Francie či Španělsko už registrovaly i případy usmrcení.
Francouzská vláda uvedla, že zakáže provoz koloběžek na chodnících. I v české metropoli provází tuto službu kritika kvůli jízdě uživatelů po chodnících, i když se to podle českých zákonů nesmí.