Německo po Hitlerovi už válku nechce. Je to velmoc a snaží se jednat i za EU, protože ve vedení EU není žádný schopný politik. Leyenová z Německa je tam jenom proto, aby tam Německo někoho mělo, ale už dávno ji mělo vyměnit za schopnějšího a výraznějšího politika. Německo už dávno začalo spolupracovat s Ruskem, vybudovalo plynovod a ropovod a teď svoje úspěšné plány nebude rušit.

Je jasné, že USA se to moc nelíbí, ale má své záměry i v jiných částech světa. Přesto se Amerika snaží zasahovat i do Evropy a Ukrajiny, ale Ukrajina sama o to nestojí, protože má blíž k Rusku než k Americe, která je daleko.

O zamezení války v Evropě se snaží také Francie v čele s Macronem, což je dobře, protože po odchodu Britů z EU zde není žádný jiný velký stát na ochranu Evropy. Johnson se nechce nechat zahanbit odchodem z EU, tak se snaží přátelit a podnikat s Bidenem. A to i tak, že by šel do války, protože Biden už dříve byl pro válku v Iráku. Proto Johnson rychle vyslal námořní vojenskou flotilu k Rusku, aby se předvedl a zavděčil Bidenovi, že to myslí s jeho spoluprací a přátelstvím nesmírně vážně. Přitom Britové mají problémy doma s dopravou zboží a mnohé jiné, ale o to se Johnson nestará. U Trumpa Johnson moc nepochodil, a tak nyní to snaží napravit aspoň na určitý čas s Bidenem.

X X X

Rusko by při konfliktu s Ukrajinou spoléhalo na dělostřelectvo. Odradit je můžou javeliny, říká expert

Navzdory údajnému stahování ruských jednotek od hranic zpět na základny, jak to tvrdí Moskva, napětí okolo Ukrajiny neklesá. Ke středeční invazi ale nedošlo. Podle Richarda Stojara z Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií při Univerzitě obrany za tím mohou být i dodávky zbraní, které západní státy poskytly Ukrajině. Jak řekl v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz, Rusko by mělo mít obavu hlavně ze systému Javelin.

V posledních týdnech se velkým tématem stala ruská vojska na ukrajinských hranicích. Podle některých zdrojů tam má být mezi 130 až 160 tisíci vojáků – údaje se liší. V posledních dnech začala Moskva tvrdit, že své jednotky stahuje, což dokládá i videi. USA, Velká Británie a další státy to ale zpochybňují. Dejme tomu, že na hranicích s Ukrajinou se stále nalézá něco kolem 150 000 ruských vojáků. Má v takovém případě ukrajinská armáda početní převahu?

Početní převahu by ukrajinské síly – nejen armáda – teoreticky měly, ale samozřejmě je to otázka hlavně kvalitativního poměru. Ukrajina kromě ozbrojených sil disponuje i teritoriální obranou a dalšími ozbrojenými formacemi, které by se v případě ruské invaze postavily protivníkovi.

Ukrajinští vojenští činitelé zmiňují, že je aktuálně připraveno na 500 000 příslušníků jak armády, tak teritoriální obrany a dalších ozbrojených formací. Kvantitativně by převahu nad ruskými silami – pokud by došlo k nějakému konfliktu – měly, ale to je samozřejmě pouze jedna stránka věci.

Hodně se v případě převahy Ruska nad Ukrajinou mluví o velkém nepoměru v počtu tanků a letadel. Jak velký je?
Jednoznačně se dá říct, že tady by ukrajinská strana převahu neměla. Převaha by byla jak kvalitativní, tak kvantitativní na ruské straně. Samozřejmě pokud bychom vzali celkový poměr sil mezi Ruskem a Ukrajinou, tak nepoměr ve prospěch ruské strany je ještě výraznější. Pokud bychom mluvili o vojenském personálu, tak celkové počty ruských ozbrojených sil jsou asi čtyřnásobné. Co se týká celkově techniky, tak je nepoměr samozřejmě daleko větší.

Ale v případě těch rozmístěných sil, o kterých se diskutuje, je poměr nasaditelné techniky opět ve prospěch Ruska. Počet tanků na začátku února, kdy došlo k největší koncentraci ruských sil na ukrajinsko-ruských a bělorusko-ukrajinských hranicích, dosáhl až na 1700, dělostřeleckých systémů přes 2000 a tak dále. Je to v podstatě srovnatelné nebo mírně převažující to, co má k dispozici Ukrajina na celém svém teritoriu. Takže pokud bychom mluvili o předpokládaném místě přímého střetu, tak tam by početní převaha – co se týká těžké techniky – byla na straně Ruska.

Plus k tomu samozřejmě přispívá i kvalitativní převaha. Ruská technika je většinou přece jen modernější, byť se v zásadě jedná o stejné typy vycházející ze sovětské produkce. Rusko v posledních letech více investovalo do modernizačních procesů než Ukrajina, kde to do roku 2014 bylo prakticky zanedbatelné.

Mohla by Ukrajina nasadit veškeré své jednotky proti těm ruským, protože předpokládám, že Rusko celou armádu – někde jsem četl, že tři miliony lidí – nasadit nemůže, vzhledem k velikosti toho státu a potřebě jeho ochrany?
Ruské síly nejsou tak početně velké, tři miliony osob ne. Aktivní personál současných ruských ozbrojených sil se pohybuje kolem 850 tisíc vojáků. Pro srovnání, uvádí se, že Ukrajina disponuje 250 tisíci vojáků. Samozřejmě pak jsou tady rezervy, ty jsou srovnatelné, ale jsou tady ještě polovojenské síly. Ale i pro ruskou stranu to celkově dává 1 300 000.

Rusko by to tam nemohlo z principu nasadit všechno, nemohlo by nechat zbytek svého teritoria prakticky bez vojenské ochrany. Takže proto, když se mluví o ruské straně, tak by v úvahu připadaly minimálně v první fázi jednotky koncentrované u hranic, kde se uvádí až 150 000 vojáků. Pokud by Ukrajina byla v defenzivní pozici, tak by mohla samozřejmě nasadit více svých sil. Jak jsem zmínil, ukrajinští činitelé mluví až o půl milionu vojáků.

Samozřejmě by asi také nemohla všechny koncentrovat do jednoho relativně omezeného prostoru, ale dá se říct, že v ohroženém směru z východu nebo ze severu – v případě bělorusko-ukrajinské hranice – by mohla nasadit většinu svých sil, byť by se asi nejednalo o 100 procent nasaditelných jednotek. Něco by zůstávalo v rezervě, něco by musela použít i pro ostrahu teritoria v týlové oblasti. Ukrajina je také obrovská země.

Změna strategického pohledu
Změnily nějak poměr sil dodávky zbraní, munice a materiálu od západních zemí. Hodně se mluví o protiletadlových systémech Stinger a protitankových systémech Javelin?

Tady se asi většina pozorovatelů shodne na tom, že to výrazně ovlivnilo poměr sil. Samozřejmě to neřeší celkový nepoměr, který je mezi ukrajinskou a ruskou stranou v těžké technice a letectvu. Ale ty dodávky to ovlivnily nejen z taktického hlediska, ale z celkového strategického pohledu. Většina zdrojů včetně ukrajinských uvádí, že Ukrajina disponuje asi osmi tisíci moderních střel, ať už jsou to převážně americké javeliny nebo švédsko-britské protitankové systémy Bofors.

Třeba u javelinů je vysoká přidaná hodnota. Jsou to uživatelsky příjemné systémy, nepotřebují nějaký složitý dlouhodobý výcvik nebo zkušené operátory. V podstatě okamžitě po převzetí a krátkém zácviku mohou být plně nasaditelné a zároveň jsou vysoce efektivní. Plně by asi dostačovaly k eliminaci ruské obrněné techniky – tanků, obrněných vozidel a tak dále – ovšem pouze na relativně krátkou vzdálenost.

Asi je to prostředek, který výrazně zvýšil obranné schopnosti ukrajinské armády. Určitě by měl za následek v případě konfliktu až neúměrný nárůst ztrát na ruské straně. Pokud by jeden použitý systém dokázal zničit jedno obrněné vozidlo nebo tank… Tolika jich ani ruská strana nedisponuje. Pokud by se skutečně Rusko odhodlalo k nějaké vojenské operaci, tak se uvádí, že tohle je věc, která mění nepoměr a neúměrně by zvyšovala možnost ruských ztrát.

Stingery a protivzdušná obrana – to je trochu něco jiného. Zase to zvyšuje schopnosti ukrajinské strany, ale celkově by to obranu vzdušného prostoru pro ukrajinskou armádu zase až tak neřešilo. To jsou systémy krátkého dosahu, mohly by být efektivně využity třeba proti bitevním vrtulníkům nebo nízko letícím cílům, případně ruským dronům.

Ale systémy dalekého dosahu, které jsou pro spolehlivou ochranu vzdušného prostoru potřebné, Ukrajina nemá v takovém počtu. Je to jedna z největších slabin ukrajinské strany. Proto byla snaha získat protiletadlové systémy Patriot nebo izraelský Iron Dome, protože to je věc, která by výrazně změnila poměr sil, neúměrně by navyšovala riziko ruských ztrát nebo eliminovala i efektivitu potenciálních ruských raketových úderů prostřednictvím systému Iskander, ze kterého má Ukrajina největší obavu.

Zeptám se teď trochu teoreticky. Jaký druh zbraně je v moderních konfliktech klíčový? Jde o tanky, letectvo…

Tady bych se bál nějaké generalizace. Záleží konflikt od konfliktu a od aktéra, který je do konfliktu zapojen. Třeba pro Spojené státy americké a jejich ozbrojené síly je klíčovou složkou – jak se ukázalo v řadě konfliktů – letectvo. Absolutní vzdušná nadvláda, kterou Američané v konfliktech mají, a možnost zasahovat protivníka vzdušnými údery – to je z amerického pohledu klíčová schopnost. Pokud v konfliktu jsou strany, které nemají tak sofistikované a kvalitní vzdušné síly, tak tam pak hrají roli i jiné druhy vojsk.

Co se týká ruské strany, tak tam se uvádí, že pro ni je tím zásadním aktérem na bojišti dělostřelectvo. Ruské vzdušné síly nedosahují takových kvalit jako americké – těch pochopitelně nedosahuje nikdo na světě. Naopak ruské dělostřelectvo je možná v tomto směru světovým šampionem. I pro ruské uvažování je právě klíčovou zbraní dělostřelectvo. Proto i počty dělostřeleckých systémů jsou větší než u ostatních armád. Třeba co se týká ruských sil, tak každý z praporních úkolových uskupení – na rozdíl od Američanů, kteří dělostřelecké systémy mají až na úrovni brigády – má vlastní dělostřelecké systémy.

Dělostřelectvo, jak se ukázalo i v konfliktu na Ukrajině na přelomu let 2014 a 2015, bylo pro ruskou stranu klíčovou zbraní. Dá se předpokládat, že to by bylo klíčové pro ruskou stranu, jak zlomit protivníka. Ruské vzdušné síly by také přispívaly, ale byly by jen doplňkovým komponentem.

Ostraha dobytého území.

Jak by v případném konfliktu s Ukrajinou mohly pomoc Doněcká a Luhanská lidová republika?

To je zajímavá a diskutovaná otázka. De facto tyto separatistické entity jsou plně závislé na ruské straně, jak co se týká každodenního provozu, tak i co se týká nějaké vojenské kooperace. Navíc co se týká výzbroje, tak je z ruské strany. Nejedná se ale o sofistikované jednotky, jsou to spíše jednotky miličního typu.

Pro ruskou stranu by poskytly živou sílu, která by třeba nebyla uplatněná v první fázi, protože její efektivita by asi nebyla taková jako u ruských sil a také by mohly utrpět vysoké ztráty. Užít by je mohly až v druhé fázi pro kontrolu obsazeného teritoria. Mohla by počítat s několika tisíci kombatanty.

Ale tady je třeba zajímavá diskuse, zdali ruské počty jsou dostačující a zdali ruská strana v případě nějakého obsazení větší části ukrajinského teritoria má dostatečné kapacity, aby ho udržela pod kontrolou a případně eliminovala nějaké případné gerilové aktivity ukrajinské strany. Tady se názory rozcházejí. Uvažuje se o tom, že nějaký potenciál tam je, že těch 150 000 vojáků je dostačujících pro rozsáhlejší vojenskou operaci. Jsou tady i názory, že Rusko by mohlo spoléhat na milice z Luhanska a Doněcka nebo případně že by byly schopny vytvořit „kolaborantské“ formace z proruského obyvatelstva z východní Ukrajiny.

Na druhé straně je to taková senzitivní otázka. Ukrajinská strana popírá, že by se na území Ukrajiny vyskytlo nějaké větší množství potenciálních kolaborantů s ruskou stranou a samozřejmě to neodpovídá obrazu jednoty ukrajinského státu a národa, jak je v těchto dnech prezentováno.

V posledních dnech se na serveru Flight Radar objevuje americký dron, který startuje od Sicílie a létá nad celou Ukrajinou. Co tam podle vás dělá? Jde o nějakou demonstraci síly, když je takto veřejně vidět, nebo jen monitoruje situaci?

Lze říct, že je to demonstrace toho, že Američané tu situaci sledují nebo že skrz své průzkumné prostředky na ruské jednotky vidí. Na druhé straně z toho určitě nevyplývá, že by Spojené státy byly ochotné nějak aktivně vstoupit do konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, pokud by k němu došlo.
To bylo vyvráceno ze strany nejvyšších amerických politických činitelů, byť na druhé straně pochopitelně zaznělo, že by Rusko muselo čelit vážným problémům, vážným sankcím a zásadnímu tlaku ze strany Spojených států, i Západu jako takového.
Tady si myslím, že americká strana přispěla už dodávkou javelinů a stingerů. Podpora Ukrajiny by podle mě zůstala omezena na další dodávky zbraní, byť třeba ještě sofistikovanější a nákladnější.

Lze vůbec říct, jestli a jak dlouho by se byla schopná Ukrajina případné invazi bránit?

To je hodně nesnadno zodpověditelná otázka. Názory se nějakým způsobem liší, není ani jasné, co by bylo ruským záměrem. Pokud by k tomu konfliktu došlo, tak stejně by asi ruská strana neusilovala o to, aby obsadila celou Ukrajinu, takže nejčastěji se hovoří o nějakém „limitovaném“ konfliktu v oblasti levobřežní Ukrajiny, ale že na západ Ukrajiny by ruská vojenská operace nemířila, protože to už by bylo asi mimo možnosti této koncentrace ruských ozbrojených sil. Takže těžko nějakým způsobem predikovat.

Ukrajina je velká rozsáhlá země, má velké zdroje. Přímá konfrontace regulérních sil by asi mohla být poměrně rychlá, ukrajinský vojenský odpor by mohl být zlomen, ale automaticky by z toho nevyplývalo, že by celá ukrajinská obrana naprosto zkolabovala. Tam by mohlo dojít k situaci obdobné, jako jsme mohli sledovat třeba na východě Ukrajiny v roce 2014/2015 v bojích o Debalcevo, kde ukrajinské regulérní síly utrpěly vojenskou porážku, byly nuceny se stáhnout na západ a Ukrajina v podstatě musela rezignovat na území těch dvou lidových republik.

Že by ukrajinská společnost naprosto rezignovala na nějakou další obranu, to určitě nikdo nečeká a určitě s tím nepočítají třeba ani ruští vojenští nebo poltičtí činitelé. Ukrajinský odpor by mohl mít dlouhodobý charakter a je to jeden z hlavních faktorů, který může sloužit k tomu, že ruská strana bude nějakým způsobem odstrašena.

X X X

ZBYTEČNĚ VYHOZENÉ MILIONY ZA ZOH, VYMĚNIT ŠĚFA ČOV KEJVALA, ZRUŠIT AGENTURU SPORTU

Kejval: Z výsledků her nemusíme být zklamaní... ? DVĚ MEDAILE A PŘES STO SPORTOVCŮ ČR, CO GAZDÍK?

Zimní olympijské hry v Pekingu končí. Česká výprava na nich získala jednu zlatou a jednu bronzovou medaili. Předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval v rozhovoru pro Radiožurnál uvedl, že nebere výsledek českých sportovců jako zklamání, naopak vyzdvihl premiérovou účast hokejistek a curlerů. Organizaci her ve ztížených podmínkách ohodnotil kladně i přes neadekvátní podmínky v takzvaných covidových hotelech.

 Kejval: Když se na to na konci podíváme s těmi čtvrtými, pátými, šestými místy a s celkovým projevem české reprezentace, tak si myslím, že nemusíme být zklamaní. Co bych vyzdvihl, je fakt, že jsme se poprvé historicky kvalifikovali ve dvou sportech – v curlingu a ženském hokeji.

Oba týmy tady zanechaly skvělý dojem. Hrozně se nám líbily hokejistky, nadšené holky amatérky, u kterých z každého pohybu bylo vidět, jak je to tady strašně baví. To bylo nádherné. Pevně doufám, že to nebylo naposledy, ale naopak je to začátek ženského hokeje v Česku.

Curling se představil celému národu a i pro mě bylo překvapení, že to není jen házení kamenů, ale je to obrovsky strategická hra podobná šachům. Doufám, že manželé Paulovi se také stali takovými zakladateli curlingu v Česku.
Na hodnocení sportovních výsledků bude v nadcházejících týdnech dostatek času, přesto bych se zastavil u dvou jmen. Jsou to jména českých medailistek – Ester Ledecká a stálice ve sbírání cenných kovů Martina Sáblíková. Co říct na jejich adresu?
Martina je úkaz. Se sedmi medailemi z olympijských her se zařazuje mezi největší esa v historii českého sportu. Pevně doufám, že to ještě nezabalí a že se třeba na příštích olympijských hrách ještě ukáže. Přece jen jsme tu viděli například německou rychlobruslařku Claudii Pechsteinovou, která bude slavit padesátku.

Co se týče Ester, minulé olympijské hry to bylo velké lyžařské překvapení a byli jsme moc rádi i za tu snowboardovou medaili. Letos už jela jako velká favoritka snowboardových závodů a prokázala, že je o třídu jinde než všechny její soupeřky.
Musím říct, že jak minule měla štěstí, tak letos byla smůla, že další medaili nezískala. V tom nedokončeném sjezdu to vypadalo jednoznačně na medaili a v každém závodě atakovala stupně vítězů.

Národ ze sportovního hlediska zajímal asi hlavně hokej. Mnozí fanoušci budou hodnotit olympijské hry právě podle výkonu hokejistů, vy to ale asi tak mít nebudete…
Pojďme být spravedliví a dnes už říkejme hokejisté a hokejistky. Hokejistky byly za mě super. Ukázaly maximum toho, co mohly. Co jsem mluvil s trenéry, holky už jsou nabuzené na další turnaje, kde chtějí bojovat o medaile.
Kluci porazili v obrovsky vypjatém utkání Rusy, porazili i Švýcary, v tom dalším utkání se to ale bohužel už nepovedlo zopakovat. Tlak, pod kterým hráli, nebyl jednoduchý. Při neúčasti hráčů z NHL se také strašně vyrovnaly týmy.

Slováci sem přicházeli jako outsideři a vybojovali bronzové medaile. Mohlo se stát cokoliv, ale nevyšlo nám to. Nemyslím si, že tým byl špatný a že si zaslouží nějaké odsouzení, byť chápu, že fanoušci nemohou být s výsledkem spokojeni.

X X X

Francouzský policista nazval oběť sexuálního obtěžování „tlustou děvkou“

Velké pobouření vzbudilo ve Francii jednání pařížského policisty, který se nelichotivě vyjadřoval na adresu ženy, jež si stěžovala na sexuální obtěžování. Strážník ji nazval tlustou děvkou a zpochybnil její slova s tím, že chce podezřelému muži jen ublížit.
Třiačtyřicetiletá učitelka, kterou média znají pod pseudonymem Elodie, byla na počátku února v pařížském baru. Když odcházela, obklopila ji skupina mužů. „Cítila jsem prsty, které se mě dotýkaly v klíně,“ uvedla.
Původně o záležitosti vtipkovala. Později se ale rozhodla nahlásit, že byla sexuálně obtěžována. Na stanici Rive gauche podala výpověď. Policisté podezřelého muže zadrželi, uvádí list The Guardian. 

Později ji volal jiný policista, aby znovu na stanici přišla. Strážce pořádku ale zapomněl vypnout telefon. Elodie ho tak slyšela hovořit se svým kolegou. A slova, která padala na její adresu, nebyla milá.

„Je to tlustá děvka,“ slyšela na druhé straně. „Je to jen proto, aby toho chlapa vyděsila a usekla mu koule,“ řekl policista. Postěžoval si též, že nejdřív žena dělala potíže tím, že se bránila dotekům, a nyní v nich pokračuje tím, že chce záležitost vyšetřovat.
Šokovaná žena znovu přišla na stanici, aby si stěžovala. Policistka jí slíbila, že se záležitosti bude zabývat. Podle Elodie se však nic nedělo, rozhodla se proto podat stížnost na Národní policejní inspekci.
Náčelník pařížské policie nařídil suspendaci strážníka. Prokurátor nyní případ zkoumá, aby rozhodl o případném trestu.

„Jak je možné, že se cítí oprávněn takto mluvit o oběti? Jaká pracovní atmosféra mu umožňuje myslet si, že tohle může dělat zcela beztrestně?“ komentovala případ feministická skupina Dare to be Feminist.
Po zveřejnění nahrávky serverem Médiapart se k záležitosti vyjádřil i ministr vnitra Gérald Darmanin. Policista podle něj nemá „místo v policejních službách“ a jeho slova byla „plivancem na uniformu“ kolegů.

Francouzská policie je nyní pod velkým tlakem ohledně přístupu k obětem sexuálního obtěžování. Tisíce Francouzek se připojily k online kampani, ve které si stěžují na přezíravé a zlehčující jednání strážců pořádků, uvedla agentura AP. 
Kampaň s hashtagem Dvojité odsouzení spustila francouzská feministka Anna Toumazoffová poté, co se dozvěděla o případu devatenáctileté dívky, které se příslušník uniformovaných sborů zeptal, zda během znásilnění prožila orgasmus. Jiné ženy si stěžovaly, že se před skeptickými policisty musely hladit, odpovídat na otázku, co nosily a proč se více nebránily.
Průzkumy ukazují, že se ženy zdráhají na policejní stanice vůbec jít a nahlásit případy, kdy byly sexuálně obtěžovány. Podle průzkumu národního statistického institutu INSEE jen 10 procent obětí podalo žádost o vyšetřování.

X X X

PROČ ČR ŽENE VOJÁKY PO FRANCII DO MALI? CHCE JE NECHAT ZABÍT?

Hořký konec francouzského působení v Mali. Stažení vojsk vyvolává obavy z posílení islámských radikálů.

Když francouzská vláda v roce 2013 rozhodla o zahájení vojenské intervence v Mali, slibovala jediné – zastavit postup islámských radikálů, kteří znamenali ohrožení nejen pro Mali, ale také pro okolní státy. Po devíti letech a dvouletých sporech s malijskou vládou se nyní Francouzi společně se spojenci včetně Čechů z bouřlivé země na západě Afriky stahují a zanechávají za sebou vakuum, které mohou vyplnit islamističtí extremisté.

Vojenská intervence vedená Francií slavila v roce 2013 úspěch. Právě díky ní se podařilo svrhnout islamistické skupiny, které tehdy získaly kontrolu nad severní částí Mali. Zahraniční vojáci v zemi zůstali a přislíbili boj proti teroristům i nadále podporovat. Po vojenském puči z roku 2020 se ale vztahy mezi Paříží a novými vládci Mali začaly zhoršovat, Francie proto byla nucená svou misi v západoafrické zemi přehodnotit.

„Není možné vyhrát nad terorem, pokud to nepodporuje ani samotný stát (kde k teroru dochází),“ prohlásil francouzský prezident Emmanuel Macron, když odchod z Mali tento týden ohlašoval. Šéf Elysejského paláce zároveň razantně odmítl, že by francouzská mise selhala, a obvinil vládnoucí juntu v Mali z „četných obstrukcí“, které mají vést k ukončení francouzské vojenské přítomnosti.

Stažení se má týkat všech vojáků, kteří v zemi působí v rámci operace Barkhane a mise Takuba pro boj s islamistickými milicemi. Mezi nimi jsou nejen příslušníci sil Francie, kterých je v zemi kolem 2400, ale také několika stovek vojáků z dalších evropských zemí včetně Česka nebo také Kanady.

Přestože se tomu Macron snaží bránit, stažení z bývalé francouzské kolonie, která získala nezávislost v roce 1960, bude podle amerického deníku The New York Times (NYT) obecně vnímáno jako francouzská prohra.
„Říkají sice, že se rozhodli odejít, ve skutečnosti jsou ale vyhozeni,“ tvrdí analytička a odbornice na oblast Sahelu Hannah Armstrongová pro deník NYT, podle kterého bude odchod Francie zároveň považován za velké vítězství islamistických skupin. Stažení zahraničních sil je totiž jedním z jejich dvou hlavních cílů, druhým požadavkem teroristů je pak také nastolení pravidel, které by byly v souladu s přísným výkladem práva šaría.

Od Francie k Rusku
Země, která se už několik let potýká s velice nestabilní bezpečnostní situací způsobenou zejména posilováním islamistických radikálů, v posledních dvou letech zažila hned dva státní převraty.
První se v Mali odehrál v srpnu 2020, po něm loni v květnu následoval vojenský převrat kvůli neshodám o složení nové vlády. V té době v čele země stanul viceprezident a velitel junty plukovník Assimi Goïta.

„Mali a Niger jsou země, které se v uplynulé dekádě staly velice nestabilními z důvodu rostoucího islámského džihádu, ať už spojeného s Al-Káidou, nebo Islámským státem. Jsou to velmi slabé státy, kde má armádní puč daleko větší pravděpodobnost,“ popsal na podzim pro iROZHLAS.cz afrikanista Vilém Řehák.

Právě od prvního vojenského převratu v roce 2020 se vztahy mezi Francií a Mali začaly radikálně zhoršovat. Kromě puče vzbudilo kritiku Francie a dalších zemí také odložení voleb, které měly vést k návratu demokratického systému. Koncem letošního ledna pak junta vyhostila z Bamaka francouzského velvyslance a vyzvala Dánsko, aby ze země okamžitě stáhlo své vojáky.

Reakce na vyhoštění velvyslance na sebe nenechala dlouho čekat. Evropské státy podepsaly deklaraci, která odsuzuje rozhodnutí Mali a zároveň v ní zástupci EU vyjádřili znepokojení z postupu junty vůči zemím ECOWAS. „Česká republika vyjádřila názor, že kroky jako vypovězení francouzského velvyslance poškozují společný cíl boje proti terorismu a v konečném důsledku i udržitelný rozvoj,“ komentovala pro server iROZHLAS.cz mluvčí ministerstva zahraničí Lenka Do.
Francie i další evropské země nicméně kritizují také nasazení nechvalně známých ruských žoldnéřů z takzvané Vagnerovy skupiny, kteří v zemi operují. Podle amerického ministerstva obrany jich je v Mali kolem 800–1000 a jejich počet bude dál růst. Paříž přitom obviňuje malijskou vládu, že „vagnerovce“ do země pozvala, ta ale tvrzení Francie odmítá.

Web britské televize BBC nicméně upozorňuje, část Malijců má žoldáky Vagnerovy skupiny za politicky neutrální a jejich přítomnost v zemi vítá. Země Západu ale před jejich přítomností naopak varují a upozorňují, že se Rusko prostřednictvím vagnerovců snaží pouze rozšířit svůj vliv v Mali i dalších afrických zemích.

„Lidé (v Mali) jsou přesvědčení, že tam jsou Francouzi proto, aby jim kradli přírodní zdroje. Chtějí se ale obrátit na Rusy, kteří tam jdou výslovně za tímto účelem,“ podotýká pro britský deník Financial Times bývalý analytik CIA a ředitel globálních programů poradenské společnosti 14N Strategies Michael Shurkin.

Sílící spory mezi Francií a Mali nakonec vedly k výraznému zhoršení vztahů a rozhodnutí o stažení vojáků. Proces začal už před několika měsíci a podle čtvrtečního vyjádření Emmanuela Macrona by tři zbývající francouzské vojenské základny v Mali měly být uzavřeny během následujících čtyř až šesti měsíců. Malijská vojenská junta nicméně v pátek vyzvala Francii, aby se stáhla okamžitě a její devítileté působení v zemi označila za „neuspokojivé“. 

Odborníci přitom varují, že odchod jednotek může vést k ještě hlubší nestabilitě nejen v Mali, ale také v oblasti celého Sahelu. Navzdory zahraničním misím totiž aktivita teroristických organizací Al-Káida a Islámský stát, případně aktivita skupin na ně napojených v posledních měsících a letech neustále roste.

Například deník Financial Times s odkazem na údaje nevládní organizace The Armed Conflict Location & Event Data Project, která se zabývá sběrem dat o konfliktech, uvádí, že jen za poslední rok si teroristické útoky a ozbrojené boje v Mali vyžádaly životy zhruba tisícovky lidí. V roce 2013 to přitom bylo o více než 700 méně.

Navzdory přítomnosti mírových sil OSN se totiž teroristé začali dostávat i do míst, která byla dříve považována za bezpečná. Mírová mise OSN MINUSMA, která má v současnosti kolem 13 tisíc vojáků, od svého zahájení v roce 2013 zaznamenala na 250 úmrtí, což z ní podle agentury Reuters dělá nejnebezpečnější mírovou misi OSN na světě.
Ulf Laessing, odborník na oblast Sahelu z Nadace Konrada Adenauera, přitom varuje, že stažení francouzských jednotek tvrdě dopadne právě i na misi MINUSMA. „Francouze jakožto sílu bojující proti  terorismu nelze nahradit misí OSN, která má pouze obranný mandát a není na zastavení terorismu dostatečně vybavena,“ varuje Laessing pro německou televizi Deutsche Welle.

Kromě mírové mise OSN MINUSMA v zemi bude i nadále působit také výcviková mise Evropské unie (EUTM). Do obou jsou zapojení i Češi.
Podle informací, které má server iROZHLAS.cz od mluvčí ministerstva zahraničí, bude v následujících měsících pokračovat angažovanost tuzemska. „Sahel představuje pro Česko hlavní prioritu zahraniční politiky v Africe. Region bude jednou ze tří zahraničněpolitických priorit nejvyššího významu nadcházejícího předsednictví ČR v Radě EU,“ sdělila Lenka Do. Postup bude dle jejích slov konzultován především s Francií, ale také se Švédskem, jež tvoří předsednické trio.
Z Mali do Nigeru
Obě bojové operace Barkhane a Takuba na území Mali sice končí, Francie a její spojenci ale nechtějí z regionu Sahelu zmizet úplně. Paříž zvažuje přesunout základnu svých bojových operací do náhradní hostitelské země, kterou by se mohl stát Niger – další z bývalých francouzských kolonií.

Možný přesun francouzských jednotek a jejich evropských partnerů včetně Česka v pátek potvrdil také nigerijský prezident Mohamed Bazoum, podle kterého by nově příchozí síly mohly přispět k potírání džihádistické hrozby v Nigeru.
„Naším cílem je, aby naše hranice s Mali byla bezpečná,“ poznamenal Bazoum, který podle svých slov očekává, že se teroristická hrozba po odchodu zahraničních sil z Mali zvýší. „Tato oblast bude ještě více zamořená a teroristické skupiny posílí. Víme, že jsou odhodlané rozšířit svůj vliv,“ dodal nigerijský prezident podle agentury Reuters.

Podle nigerijského novináře a ochránce lidských práv Moussy Tchangariho by ale přijetí francouzských vojáků mohlo být pro Mohameda Bazouma příliš riskantní. Obliba Francie totiž klesá nejen v Mali, ale také v řadě dalších bývalých kolonií a Niger není výjimkou. Televize Deutsche Welle připomíná například incident z loňského prosince, kdy odpůrci v Burkině Faso a Nigeru několik dní zadržovali francouzský vojenský konvoj cestující z Pobřeží slonoviny do Mali.

Podle Tchangariho by proto příchod francouzských jednotek mohl znamenat „ohrožení stability Nigeru“. Před podobným scénářem nicméně varuje také Mahamadou Idder Algabid, šéf nigerijské nevládní organizace, která se zabývá bezpečností v oblasti Sahelu. Podle něj by příchod francouzských vojenských jednotek mohl v už tak napjaté politické atmosféře jen „přilít olej do ohně“ a napětí v zemi ještě zvýšit.

X X X

Rasismus, nenávist a manipulace. Novinář se infiltroval do Zemmourovy kampaně.

Reportér, který se na podzim infiltroval mezi příznivce krajně pravicového kandidáta na francouzského prezidenta Érica Zemmoura, popsal, že se stal svědkem opakovaného rasismu a nenávisti. Novinář rovněž popsal, že na Zemmourově online kampani se podílí obří „stínová armáda“ dobrovolníků, kteří se snaží uživatele internetu přesvědčit, že je tím nejlepším kandidátem.

Francouzský krajně pravicový kandidát Eric Zemmour během setkání v Chateaudunu (7. ledna 2022) | foto: Profimedia.cz
Sedmadvacetiletý novinář Vincent Bresson strávil více než tři měsíce ve skupině mladých Zemmourových příznivců nazvané „Génération Z“, kde byl podle svých slov svědkem mnoha rasistických poznámek ze strany dobrovolníků i vedoucích zaměstnanců. 

„Oficiálně, pokud jste černoch nebo arabského původu, Zemmour věří v asimilaci. Hlásá, že pokud budete tvrdě pracovat a přizpůsobíte se francouzské kultuře, můžete být Francouz jako ostatní,“ uvedl pro list The Guardian Bresson, podle kterého je však realita odlišná.
„Ve skutečnosti se zdá, že někteří zemmouristé vás budou už navždy považovat za méněcenného Francouze. Myslím, že to vyvolává vážné otázky ohledně Zemmourových předvolebních slibů, že bude v případě vítězství zacházet se všemi lidmi stejně,“ míní Bresson.

Někdejší novinář Zemmour, jenž si svou popularitu vybudoval v televizních vystoupeních, je známý svými kontroverzními výroky na adresu žen, islámu, menšin či migrantů. Soud ho již několikrát odsoudil za podněcování k rasové nenávisti, on nicméně veškerá obvinění popírá.

V průzkumech veřejného mínění je nyní Zemmour na čtvrtém místě a o přízeň krajně pravicových voličů soupeří s vůdkyní Národního sdružení Marine Le Penovou, která je v průzkumech druhá před republikánkou Valérií Pécresseovou. Oba krajně pravicoví kandidáti přitom doufají, že v dubnových volbách porazí současného prezidenta Emmanuela Macrona.
Bresson se ke skupině přidal poprvé loni v říjnu, když jí pomáhal s vylepováním plakátů. „Jeden z nich používal slovo negr a nikdo nehnul brvou,“ uvedl novinář, jemuž nyní o infiltraci vyšla kniha „V srdci Z“.
Při jiné příležitosti si dobrovolníci podle Bressona pro změnu utahovali z černošského řidiče, jenž pro ně rozvážel propagační letáky. „Kdyby tak věděl, co veze,“ smáli se údajně. Rasistických komentářů na adresu černochů a Arabů se zemmouristé dopouštěli podle novináře běžně. 

Bresson si „Génération Z“ vybral proto, že ji považoval za nejsnazší cestu do Zemmourovy kampaně. „Jako mladý běloch s univerzitním vzděláním a křesťanským jménem Vincent jsem se jevil jako ideální rekrut,“ uvedl Bresson s odkazem na Zemmourovo tvrzení, že v případě svého zvolení zakáže rodinám dávat dětem nefrancouzská křestní jména.
„Překvapilo mě, jak rychle jsem se začlenil. Od roznášení letáků jsem se posunul k týmu aktivistů, kteří hledali na sociálních sítích potenciální  hrozby pro Zemmourovu bezpečnost,“ popsal Bresson.

Údajně se rychle zařadil na „elitní“ seznam důvěryhodných jedinců, již měli za úkol příležitostně přespávat v sídle Zemmourovy kampaně v ulici Jeana Goujona v Paříži a působit tam jako ochranka výměnou za podepsanou knihu, fotografii nebo oběd se Zemmourem.

Zemmour chce na sítích vypadat oblíbeně
Bresson rovněž popsal „stínovou armádu“ stovek dobrovolníků, kteří dostali instrukce, aby se připojili k různorodým skupinám na Facebooku – od fanoušků zesnulého rockera Johnnyho Hallydaye přes příznivce fotbalových klubů RC Lens či Olympique Lyon, milovníky pizzy až po odpůrce očkování.

„Řeknou jim, ať zveřejňují co nejvíce prozemmourovského obsahu – články, videa, odkazy na web jeho stoupenců. Mají se také ptát, co si lidé o Zemmourovi myslí, a komentovat a reagovat co nejčastěji,“ uvedl Bresson.
„Mohou dát to samé do dvaceti různých skupin. Jde o to vytvořit dojem masivního online hnutí, a zlepšit tak Zemmourův profil,“ dodal.
Zajímavá je podle novináře také skupina přezdívaná „WikiZédia“, jež má na starost úpravu záznamů o Zemmourovi na Wikipedii. Hlavně pak přímo stránku o něm, kterou si podle The Guardianu loni zobrazilo více než 5,2 milionu lidí, což z ní činí nejnavštěvovanější stránku Wikipedie ve Francii.

Podle administrátora francouzské Wikipedie, kterého Bresson cituje v knize, jde o „bezprecedentní“ aktivitu, jež odporuje požadavkům webu na objektivitu a neutralitu. Šéf Zemmourovy digitální strategie Samuel Lafont nicméně ve čtvrtek prohlásil, že se jedná pouze o „snahu vylepšit“ kandidátovy stránky, které předtím „zkreslila“ levice. 
6. prosince 2021

X X X

Vláda vyhlásí tendr na dostavbu Dukovan v nejbližších týdnech. Vyhodnocení bude do dvou let.

Vláda podle premiéra Petra Fialy (ODS) v nejbližších týdnech vyhlásí tendr na stavbu nového bloku Jaderné elektrárny Dukovany. Vyhodnocení by mělo být uzavřeno do konce roku 2024. Zkušební provoz je nutné spustit v roce 2036. Česká republika má dostatečné nástroje k tomu, aby do projektu kdykoliv zasáhla a ohlídala tak, kdo bude například dodavatelem technologií. Fiala to v neděli řekl v ČT.

Smlouva s dodavatelem by měla být podle Fialy uzavřena v roce 2024, s vydáním stavebního povolení se počítá v roce 2029. „Teoreticky by se to dalo ještě nějakým způsobem stihnout,“ řekl v neděli Fiala.

Připomněl, že výběrové řízení na stavbu nového jaderného zdroje mělo být vyhlášeno už za vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD), která byla u moci mezi lety 2014 až 2017. Nepodařilo se to ale ani předchozímu kabinetu Andreje Babiše (ANO).
Možnou stavbu brzdily hlavně nejasnosti ve způsobu financování. To by měl nakonec zřejmě plně zajistit stát.
V současných cenách by podle dřívějších informací měl za nový jaderný blok zaplatit zhruba šest miliard eur (přibližně 162 miliard korun), někteří experti ale upozorňují na to, že cena bude vyšší.

Možné zásahy státu
Dalším problémem byl zájem o stavbu ze strany ruských a čínských firem. Prezident Miloš Zeman loni v září podepsal tzv. nízkouhlíkový zákon. Ten mimo jiné prostřednictvím bezpečnostních záruk počítá s tím, že pro výstavbu bude možné využít pouze technologie od dodavatelů ze států, které přistoupily k mezinárodní dohodě o vládních zakázkách z roku 1996.
„Stát má možnost podle první prováděcí smlouvy zasáhnout do toho kdykoliv z důvodu bezpečnostních zájmů. Proto ta cesta bezpečnostní výjimky je lepší než otevření zadávací řízení, které mimochodem by na tohle vůbec nemohlo fungovat,“ uvedl Fiala.
Doplnil, že pustit Čínu a Rusko do takového projektu by bylo extrémní riziko, čemuž dává za pravdu i mezinárodní situace.
Nový jaderný blok má nahradit stávající, které budou muset být odpojeny. Fiala také v neděli upozornil, že jádro tvoří v energetickém mixu České republiky 40 procent. Je tedy velmi podstatné.
Mezi uchazeče na stavbu nového bloku v Dukovanech patří francouzská společnost EDF, jihokorejská KHNP a severoamerický Westinghouse.

X X X

Alergeny nás mohou potrápit i v zimě. Jak se projevuje takzvaná chladová alergie?

Alergie jsou nejčastěji spojovány s jarem. Jakmile všechno začne kvést, přicházejí pylové alergie. Ale i v zimě se mohou objevit alergeny, které nás dráždí a způsobují nepříjemné reakce. Jaké alergie se objevují v zimním období nejčastěji a proč je právě teď ideální doba podstoupit alergologické vyšetření na specializovaném pracovišti? CNN Prim NEWS oslovila alergoložku Radku Šedivou z ambulance SYNLAB.

X Jaké typy alergií se nejčastěji vyskytují v zimním období?

V zimním období trávíme více času doma, méně se větrá, projevují se tedy především alergie na alergeny vnitřního prostředí. Těmi jsou roztoči, plísně, domácí zvířata nebo peří z lůžkovin. I pobolívání v krku a rýma mohou být projevem alergie.

X Velmi často se také setkávám s pojmem „alergie na chlad“. Já sama například kdykoliv vyjdu v zimě ven, spustí se mi rýma. Může jít o chladovou alergii?

Někteří lidé jsou citliví na chlad, mráz nebo studenou vodu. Mohou pak vznikat otoky, zarudnutí kůže a svědění na místech, která nejsou chráněna oblečením, nejčastěji v obličeji a na rukou. Častěji jsou postiženy ženy. Dalším projevem je kopřivka. Kopřivka způsobená chladem se nejčastěji objevuje během několika minut v místě podráždění a přetrvává méně než dvě hodiny. Teplota potřebná k vyvolání je kolem 0 °C, méně často 10 °C a více. Reakce na chlad se ale objevuje i v letních měsících, například při koupání v ledové vodě. Ojediněle může vyvolat otok rtů a jazyka například zmrzlina nebo pití ledových nápojů.

MUDr. Radka Šedivá je absolventka 1. lékařské fakulty UK v Praze se specializací na vnitřní lékařství, alergologii a klinickou imunologii. Dříve pracovala na interních odděleních v nemocnicích v Nymburce a Městci Králové. Nyní je ambulantní specialistkou alergologie a klinické imunologie společnosti SYNLAB. Je též vedoucí lékařkou ambulancí a poraden. Je členkou České společnosti alergologie a klinické imunologie a České vakcinologické společnosti.

X Rýma tedy není přímo spojená s chladovou alergií?

Kýchání, kašel či dušnost při přechodu z tepla do zimy nebývá projevem chladové alergie. Je důsledkem inhalační alergie, kdy dojde k podráždění zánětem postižených sliznic. K potvrzení diagnózy chladové alergie je důležitá podrobná a pečlivá anamnéza, dále pak chladové testy, kterými jsou přikládání ledové kostky a oplach vodou o teplotě 10 °C po dobu deseti minut. Chladová kopřivka může být i druhotným projevem jiných chorobných stavů, jako některých autoimunitních onemocnění či infekcí. K odlišení těchto chorob nám pomůže laboratorní vyšetření krve.

X Pomáhají na chladovou alergii běžná antihistaminika?

Zásadní je ochrana nekrytých míst před působením mrazu a větru, používání vhodných ochranných krémů v zimním období a vyhýbání se prudkým změnám teplot. Léčebně se podávají pravidelně antihistaminika, především preventivně před vystavením chladu.

X Jak je to s přetopenými místnostmi, které také nedělají alergikům příliš dobře? Měli by mít lidé s alergií doma spíše chladněji?

Ano, obzvlášť ekzematikům přetopené místnosti nesvědčí. Ve větším teple se více potí, pak je svědí kůže, drbou se, a tím se ekzém opět zhoršuje. Podobně je to u alergiků na roztoče – když se topí, více se víří prach a alergiky pálí oči, kýchají, nebo se jim zhorší astma a kašel. I samotní roztoči se více množí v teplotách vyšších než 15 °C. Proto by minimálně v místnosti, kde spíme, mělo být chladněji. Samozřejmě zaleží i na způsobu vytápění místnosti. Podlahové vytápění bude vhodnější než kamna na uhlí. Důležitou roli hraje i správná vlhkost vzduchu. U alergiků je vhodné také imunitu posilující otužování.

X Lze užívat antihistaminika „preventivně“ po celý rok i v době, kdy je člověk bez potíží?

Antihistaminika si můžete vzít jednorázově při akutních obtížích ke ztlumení alergické reakce (například při kožní reakci po bodnutí komárem) nebo je užívat pravidelně k tlumení sezonních alergických obtíží, jakými jsou pylové alergie. V některých případech, jako jsou chronická alergická rýma a přecitlivělost na roztoče, je nutno léky užívat celoročně.

X Jaká je vlastně hlavní „úloha“ antihistaminik?

Antihistaminika mají protialergický účinek, blokují receptor histaminu, který způsobuje alergické obtíže. Zároveň mají i širší protizánětlivé účinky a ovlivňují reakce imunitního systému. Jejich pravidelné celoroční užívání je tedy vhodné jako preventivní. Předchází se tím zhoršení některých onemocnění, u jejichž původu stojí alergický zánět. Jsou jimi některé formy průduškového astmatu, atopický ekzém, léčba potravinové alergie apod.

X Proč je právě zima ideálním obdobím na podstoupení alergologických testů?

Většina pacientů má potíže závislé na pylové sezoně. Zima je období, kdy mohou vysadit léky, a to je ideální čas k provedení kožních testů. Ty by byly při užívání léků ovlivněny a výsledek by mohl být falešně negativní. V zimě často vyšetřujeme i zdánlivou poruchu imunity, za kterou se objeví právě alergie na roztoče.

Trombózy: Proč nás krevní sraženiny ohrožují na životě a jaká je prevence?

X Jak přesně probíhá vyšetření alergií, abychom zjistili, zda jsme na něco alergičtí. Co všechno je třeba podstoupit?

Vyšetření alergií se skládá z několika součástí. Základem všeho je podrobný rozbor všech událostí předcházejících vzniku zdravotních obtíží, takzvaná anamnéza. Lékař ji provádí s pacientem nebo v případě dětí s jejich rodiči. Následuje interní lékařské vyšetření a až potom provedení kožních testů. Při nich se vpravuje malé množství alergenu (pyly, roztoči domácího prachu, vzdušné plísně, zvířecí srst, hmyzí jed, potraviny apod.) do kůže, nikoliv pod kůži. Dělá se to tak, že přes kapku testovaného alergenu se umělohmotnou lancetou s hrotem povrchově poraní kůže. Pokud má vyšetřovaný ve svém těle alergické protilátky, začnou v místě vpichu reagovat s tímto alergenem a výsledkem reakce je vznik pupenu. To se děje většinou do patnácti minut. Vyšetření je téměř nebolestivé a velmi bezpečné, lze je provádět v jakémkoliv věku. Kojenci do jednoho roku nejsou výjimkou. Důležitým doplněním komplexního alergologického vyšetření je i laboratorní vyšetření krve.

X Pokud se objeví alergická reakce u těchto vpichů, znamená to, že se člověk musí začít léčit? I když nemá žádné subjektivní obtíže?

Velmi důležité je vědět, že pozitivita kožních testů i průkaz přítomnosti alergických protilátek v krvi není důkazem přítomnosti alergie, ale jenom přítomnosti těchto protilátek. Někteří lidé takto reagují, aniž by byli alergiky. Alergikem je pouze ten, kdo má kromě pozitivní reakce v testech a krevních odběrech i typické klinické projevy nemoci, například alergickou rýmu, záněty spojivek, astma, kopřivku nebo reakci na hmyzí bodnutí.

Vzácné nádory se mohou objevit kdekoliv. Diagnostika a léčba bývají složitější

X Jak je tomu u dětských pacientů? Dnes je velmi těžké sehnat dobrého alergologa, který se specializuje na malé děti. Proč je tomu tak?

Dětských specialistů je málo kvůli změně v systému vzdělávání lékařů. Po listopadu 1989 u nás byly zrušeny lékařské fakulty vychovávající dětské lékaře (například Fakulta dětského lékařství v Praze – Motole). V současné době je studium na všech lékařských fakultách všeobecné a pediatrem se lékař stane až za několik let po promoci složením atestační zkoušky a získáním odborné specializace. Druhým důvodem je i fakt, že ošetřování malých dětí je časově velmi náročné.
V SYNLAB úzce spolupracujeme s FN Motol a jsme jednou z mála ambulancí, kde je možné testovat a léčit alergie i u dětí. Věnujeme se mimo jiné léčbě těžké formy atopického ekzému kojenců, potravinové alergie včetně intolerance bílkoviny kravského mléka, širokému spektru plicních onemocnění a také poskytujeme následnou péči nemocným po těžkých akutních onemocněních.

X Jak často je alergologické vyšetření potřeba opakovat?

Protože se alergické projevy v průběhu dětského věku mohou měnit, a to se také týká spektra alergenů, které se může rozšiřovat, je vhodné alergologické vyšetření provádět dle klinického stavu dítěte jednou za jeden dva roky. U dospělých pacientů indikujeme opakování vyšetření nebo jeho doplnění vždy na základě klinického stavu.

X A jak často je potřeba chodit na kontroly, když mám potvrzené alergie?

U stabilního chronického alergického onemocnění kontrolujeme pacienta jednou až dvakrát ročně, ale také vždy při neočekávaném zhoršení nebo změně charakteru onemocnění.

X Jaké druhy alergie testy odhalí?

Provádíme kožní testy i laboratorní vyšetření. Testujeme inhalační alergeny – na pyly, zvířata, plísně, roztoče, dále pak zjišťujeme potravinovou alergii a alergii na hmyzí jed.

X To závisí i na věku pacientů. Děti přicházejí s ekzémem, který bývá často projevem alergie na základní potraviny, s opakovanými respiračními nemocemi, za kterými se někdy odhalí alergická rýma nebo astma. Se vzrůstajícím věkem převažují pacienti s alergickou rýmou a pylově-potravinovým syndromem. Také se objevují závažnější reakce na hmyzí jed.

X Je pravda, že alergie je většinou spojená s astmatem nebo ekzémem? Jdou tato onemocnění ruku v ruce?

Příznaky alergie se v průběhu života mění, hovoří se o takzvaném alergickém pochodu. Začíná v nejranějším věku potravinovou alergií nebo ekzémem, poté tyto příznaky často ustupují a objevuje se alergická rýma nebo chronický zánět průdušek. U některých pacientů přetrvává souběh všech zmíněných alergických onemocnění.

xJak vlastně obecně rozeznat alergickou rýmu od té klasické?

Virová rýma s alergickou má velmi podobné příznaky. U alergické rýmy může jít o klasickou vodovou rýmu s kýcháním nebo obstrukcí nosu. Alergická rýma má ale bez léčby delší průběh, zhoršuje se při vystavení alergenu a dobře reaguje na správně nasazenou medikaci a zavedená opatření.

X Je možné, že v zimě řada lidí snadno zamění alergickou rýmu za tu klasickou?

Klasická rýma vás většinou po týdnu opustí, i když zvláště v dětském věku jsou časté recidivy. Nelze též opominout chronickou nealergickou rýmu. Proto platí, že při chronické rýmě by mělo vždy následovat vyšetření lékařem.

X X X

DCERU GOTTA NA AMBASÁDU V HELSINKÁCH NEVEZMOU

Nejstarší dcera zpěváka Karla Gotta Dominika se na začátku února svěřila, že by chtěla pracovat pro českou ambasádu ve Finsku, kde trvale žije. Údajně kvůli tomu oslovila budoucího velvyslance Adama Vojtěcha. Jak se ale ukázalo, o její služby není zájem.
Dominika Gottová, která má vystudovanou hotelovou školu a obor kosmetika, vyzkoušela řadu profesí. Vydělávala si jako servírka, barmanka, sekretářka v umělecké agentuře, asistentka v rádiu, ucházela se také o zaměstnání u security. „Nyní bych ráda pracovala pro českou ambasádu v Helsinkách. Chtěla bych se věnovat produkci kulturních akcí. Moc by mne to bavilo. Myslím, že za ty roky, co žiji ve Finsku, bych mohla být užitečná,“ prohlásila Gottová, která kvůli tomu údajně kontaktovala i budoucího českého velvyslance ve Finsku Adama Vojtěcha. Podle svých slov mu napsala textovou zprávu a požádala o schůzku.

Mluvčí ministerstva zahraničních věcí Lenka Do ale pro CNN Prima NEWS uvedla: „S paní Gottovou žádná komunikace ohledně jejího pracovního uplatnění na velvyslanectví ČR v Helsinkách neprobíhá. Žádná pracovní pozice na tomto zastupitelském úřadě není ani k dispozici.“

Otevře si kosmetický salón?

Gottová se tak zřejmě bude porozhlížet po něčem jiném. Co to bude, neví nejspíš ani ona sama. „Šoubyznys mě neláká, to je nejistá branže. Jednou jste nahoře, jednou dole. Já potřebuji k životu jistotu. Že mi každý měsíc přijde na účet určitá částka. Ale mým snem je mít jednou svůj vlastní kosmetický salón, to je obor, kterému bych se jednou ráda věnovala naplno. Na to je ale potřeba hodně peněz, které nemám, takže to rozhodně nebude hned,“ svěřila se před časem.
Její otec Karel Gott o ní ve své autobiografické knize Má cesta za štěstím napsal: „Po hotelové škole nastoupila jako servírka do hotelu, poté střídala různé restaurace a bary v Praze. Nelíbil se mi její životní styl, měla úplně přehozený denní režim.“

Gott jí sehnal práci, vydržela v ní necelý rok
Proto jí nabídl práci v umělecké agentuře GoJa, kterou vlastnil s hudebním producentem Františkem Janečkem. „Do kanceláře musela chodit, tuším, na osmou hodinu, což nebylo nic pro ni. Vydržela tam asi tři čtvrtě roku a raději se opět vrátila ke své oblíbené noční práci barmanky nebo servírky. Časem jí ale pozornost lidí a nálepka Gottová začaly vadit.

Trápilo ji, že v restauracích či barech ji lidé poznávají a ptají se, proč nedělá lepší práci, když je dcera Karla Gotta. Začala si pohrávat s myšlenkou, že už v naší zemi žít nechce. Jak jsem brzy pochopil, byl v tom opět muž (finský hudebník Timo Tolkki – pozn. red.) a nemělo smysl jí plány ani známost rozmlouvat. V sedmadvaceti letech se Dominika rozhodla, že se vydá za svým štěstím. A to se mělo nacházet někde daleko od Česka a Čechů, hodně daleko ode mě,“ postěžoval si Gott.

X X X

Vedete konta pro zločince, obviňují Credit Suisse. Staré případy, brání se banka

Z druhé největší švýcarské banky Credit Suisse unikla data, která odhalují podrobnosti o účtech více než 30 tisíc klientů. Údajně jsou mezi nimi i drogoví dealeři, obchodníci s lidmi a další zločinci. V neděli o tom informovala agentura AP s odvoláním na německý deník Süddeutsche Zeitung, který údaje obdržel zhruba před rokem. Od té doby je zkoumal spolu s desítkami dalších médií a mezinárodní investigativní sítí OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project).

Únik citlivých údajů podle zahraničního tisku signalizuje možnost, že finanční ústav nedostatečně prověřoval mnohé své zákazníky. Credit Suisse v prohlášení uvedla, že „důrazně odmítá obvinění a narážky týkající se obchodních praktik banky“.
Süddeutsche Zeitung obdržel údaje anonymně prostřednictvím zabezpečené digitální schránky před více než rokem. Uvedl, že není jasné, zda zdrojem byl jednotlivec nebo skupina. Noviny za data neposkytly žádné platby ani sliby.
Deník uvedl, že vyhodnotil údaje od 40. let 20. století až do minulého desetiletí společně s projektem OCCRP a desítkami mediálních partnerů včetně amerického listu The New York Times a britského deníku The Guardian.

Váleční zločinci, obchodníci s lidmi, drogoví dealeři...
Banka podle zahraničního tisku jako klienty přijala „zkorumpované autokraty, lidi podezřelé z válečných zločinů, obchodníky s lidmi, drogové dealery a další zločince“.
Credit Suisse uvedla, že obvinění jsou „převážně historická“ a že „popis těchto záležitostí je založený na částečných, nepřesných nebo vybraných informacích vytržených z kontextu, což vede k tendenčnímu výkladu obchodního chování banky“.

Poláci podvádějí ve velkém s bionaftou. Ohrožují tím evropský trh, stěžují si výrobci

Banka sdělila, že prověřila velké množství účtů, které by mohly souviset s obviněními. Přibližně 90 procent z nich „je dnes uzavřených nebo byly v procesu uzavírání před obdržením tiskových dotazů, více než 60 procent z nich bylo uzavřeno před rokem 2015“.
Pokud jde o účty, které zůstávají aktivní, banka uvedla, že je spokojená s kontrolami, které v případě těchto klientů provedla. Sdělila také, že zákon jí brání komentovat „potenciální vztahy s klienty“.
Švýcarsko se v posledních letech snaží zbavit své pověsti ráje daňových úniků, praní špinavých peněz a zpronevěry státních prostředků, což jsou praktiky, které se provádějí prostřednictvím zneužívání politiky bankovního tajemství. Příslušné švýcarské zákony stále vyvolávají kritiku.

Deník Süddeutsche Zeitung zveřejnil výňatek z prohlášení anonymního zdroje, který mu data poskytnul. „Domnívám se, že švýcarské zákony o bankovním tajemství jsou nemorální. Záminka ochrany finančního soukromí je pouze fíkovým listem, který zakrývá hanebnou roli švýcarských bank jako spolupracovníků daňových úniků,“ stálo v prohlášení.

X X X

Saúdské ženy jsou chtivé práce. Na 30 pozic se jich přihlásilo 28 tisíc

Když saúdskoarabské dráhy vyhlásily, že hledají třicet žen na pozice strojvedoucích, nejspíš nečekaly vlnu zájmu, jež se okamžitě dostavila. Přihlášku poslalo přes 28 tisíc uchazeček. Ty, které projdou sítem, budou vozit pasažéry mezi Mekkou a Medínou. Konzervativní království v poslední době uvolňuje rigidní pravidla v životech žen, včetně možnosti chodit do práce.

Železniční dopravu v Saúdské Arábii provozuje španělská společnost Renfe, která už desítky tamních žen zaměstnává. Nyní vypsala konkurz pro dalších třicet strojvedoucích. Výběr má vskutku bohatý.
Mezi uchazečkami teď hledá ty, které mají akademické vzdělání a domluví se anglicky. To původních 28 tisíc přihlášek zkrouhlo na polovinu. Pohovory budou pokračovat během března. Přijaté ženy pak projdou ročním placeným tréninkem, než konečně usednou do vlaků pendlujících mezi svatými městy Mekkou a Medínou.

Saúdské Arabky mohou řídit auto teprve od roku 2018 a ani možnost pracovat pro ně ještě není samozřejmostí. Pokud byly někde zaměstnané, pak výhradně ve školství nebo zdravotnictví.
Poměry se začaly pomalu měnit až díky reformám korunního prince Muhammada bin Salmána. Ten se snaží zkostnatělé islámské království modernizovat a diverzifikovat ekonomiku závislou na ropě.

V současnosti pracuje zhruba 33 procent žen, zhruba dvojnásobek ve srovnání se stavem před pěti lety. A v první polovině loňského roku se do pracovního procesu zapojilo víc nováčků z řad žen než mužů, píše BBC. Většinu profesí však v Saúdské Arábii stále vykonávají muži.

Stále více Saúdek chodí do práce, některé už i tvrdě vyjednávají platy

Aktivistky bojující za práva tamních žen otevření pracovního trhu vítají. „Už jen počty žen, které se hlásí na takto limitované pozice, naznačují, jak moc ženy chtějí pracovat a jak je pro ně a jejich možnosti trh práce stále omezený,“ říká pro The Times výzkumnice Rothna Begumová, jež se zabývá

X X X

Parlamentní volby se na Maltě uskuteční v březnu, oznámil premiér Abela.

Maltský ministerský předseda Robert Abela v neděli oznámil, že parlamentní volby v zemi se uskuteční 26. března, informovala agentura Reuters. Pětileté funkční období vlády končí v červnu. Podle průzkumů veřejného mínění se dá očekávat, že premiérova středolevicová Labouristická strana potřetí za sebou zvítězí.
„Budoucnost je slibná, protože jsme v současné době silní,“ řekl Abela svým příznivcům na shromáždění ve Florianě nedaleko maltského hlavního města Valletty.
Abela je premiérem a vůdcem Labouristické strany od ledna 2020, kdy rezignoval jeho předchůdce Joseph Muscat, který stranu dovedl k drtivému vítězství v letech 2013 a 2017. Muscat z funkce odstoupil po zatčení vysoce postaveného podnikatele Yorgena Fenecha, který byl obviněn ze spoluúčasti na vraždě novinářky Daphne Caruanové Galiziové v říjnu 2017.

Média tehdy informovala, že Muscat a šéf jeho štábu byli blízkými přáteli Fenecha. Oba přátelství potvrdili, popřeli ale, že by se na vraždě podíleli nebo o ní věděli.
Navzdory Muscatově rezignaci a dalším kontroverzím ohledně korupce ve vládě zůstávají labouristé populární díky silné ekonomice a štědré pomoci podnikům během pandemie covidu-19.

Jejich hlavní soupeř, opoziční středopravá Nacionalistická strana, mezitím za pět let vystřídal tři vůdce a snaží se vystupovat jako jednotná vládní alternativa.
Volby se budou konat týden před návštěvou papeže Františka na středomořském ostrově. Účast v maltských parlamentních volbách je obvykle vysoká a přesahuje 95 procent.