Když Marie Benešová nastupovala do funkce ministryně spravedlnosti, napsal jsem, že oproti svým předchůdcům bude mít velmi silné postavení dané tím, že jí bude podporovat prezident a víceméně volnou ruku jí nechá i premiér.
Jsou však očividně situace, kdy i Miloš Zeman svoji „Marušku“ musí pokárat a Andrej Babiš zavelí.

Ohledně obsazení postu předsedy Vrchního soudu v Praze bylo od nástupu Benešová do funkce jasné, že Jaroslav Bureš v lednu příštího roku jistojistě končí. Aby zabránila úvahám o možné poslanecké iniciativě, která by sjednotila mandáty předsedů soudů na deset let a teoreticky tak umožnila Burešovi ve funkci pokračovat, oznámila paní ministryně hned v jednom ze svých prvních rozhovorů, že Bureš se těší na důchod. A vyhlásila s výrazným předstihem také výběrové řízení na jeho nástupce.

Znalým poměrů bylo zřejmé, že pokud se do něho přihlásí Burešův místopředseda Jan Sváček, nebude patřit mezi favority paní ministryně. Ti dva jsou totiž jako nebe a dudy. Jakkoliv, anebo spíše právě proto, že „funkcionařili“ v justici v podstatě ve stejnou dobu. Je možné, že počátek jejich nelásky spadá do časů, kdy Sváček patřil mezi favority Otakara Motejla. Mohlo sehrát roli i to, že o něm uvažoval Vladimír Špidla jako o ministrovi spravedlnosti, a přitom by logicky mohl sáhnout po tehdejší nejvyšší státní zástupkyni. Kdo ví.

Sváček si také rozhodně nepomohl svojí veřejnou kritikou výroků premiéra ohledně možnosti objednat si trestní stíhání. Na toto téma dokonce Sváček zveřejnil článek v deníku Právo, přičemž tehdy nemohl tušit, že do ohníčku pochybností již fouká paní dnešní ministryně, která k věci vypracovala i své stanovisko coby poradkyně pana prezidenta. „Polepené“ to má historicky Sváček u premiéra Babiše, který se angažoval dosti humpolácky při jeho první kandidatuře na místopředsedu pražského Vrchního soudu, a to v jeho neprospěch.

Benešové výrazně pomohlo, že se do výběrového řízení přihlásil se Sváčkem další kvalitní kandidát, předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem Luboš Dörfl. A tak když Dörfl získal ve výběrovém řízení o 4 body více než Sváček (44 vs. 40), poslala paní ministryně na Pražský hrad a posléze do vlády návrh na jeho jmenování. A u prezidenta narazila.
Podle všeho totiž Zeman čekal postup, který sice instrukce pro výběr soudních funkcionářů u předsedů krajských a vrchních soudů přímo neurčuje, ale také nevylučuje. Totiž že by jako v případě předsedů okresních soudů mohl návrh obsahovat dva kandidáty v pořadí, v jakém ve výběrovém řízení uspěli.

Zeman by tak pravděpodobně dal přednost Sváčkovi, třeba s vysvětlením, že získal u některých justičních členů komise více hlasů, zatímco Dörfl byl favoritem těch ministerských. Precedent by tu byl: Miloš Zeman už jednou odmítl navrženého kandidáta jmenovat, díky čemuž se pak do funkce předsedy ústeckého krajského soudu dostal právě Luboš Dörfl. Že by to v tomto případě bylo neuctivé jak ke Sváčkovi, tak k Dörflovi, o tom nejsou pochyby.

Prezidentova „Maruška“ však narazila na mantinely své podpory i u premiéra Babiše. Ten si totiž stáhl návrh zákona o státním zastupitelství s tím, že než si ho nastuduje, nemá jej paní ministryně posílat na vládu. Můžeme jen spekulovat, zda je za tímto krokem blížící se výročí 17. listopadu a zcela střízlivá politická rozvaha nedávat demonstrantům záminku vyvolat další kolo kýčovitého boje o nezávislost státního zastupitelství, anebo o něco přízemnější úvaha rozeného obchodníka.

Na Nejvyšším státním zastupitelství dostal mezitím na starost přípravu stanoviska v případu Čapího hnízda odborník na evropské fondy, státní zástupce Michal Fiala. Ten o tomto druhu kriminality publikuje a přednáší, z čehož se dá usuzovat velký nápor na argumenty státního zástupce Šarocha, který si tuto problematiku musel teprve nastudovat v souvislosti s případem. Čas na své rozhodnutí má Pavel Zeman do 17. prosince.

Paní ministryně však do střetu o podobu zákona o státním zastupitelství investovala hodně sil. Byla také terčem vcelku ostrých ataků (ať již přímo či přes spolupracující novináře) ze strany některých vedoucích státních zástupců. Jakýkoliv kompromis, či dokonce ústupek, by pravděpodobně mohl znamenat její rezignaci. A těžko by jí mohl někdo vyčítat, že to není krok zásadový. Petr Dimun, ceskajustice.cz

POLICIE ZÍSKÁVAT I BEZ PODEZŘENÍ CITLIVÉ ÚDAJE?

Terorismus v ČR mírně roste a státní zastupitelství naléhavě potřebuje změnit zákon tak, aby v případě hrozby teroristickým útokem nebo během něho mohlo nasadit domovní prohlídky a odposlechy ihned se souhlasem státního zástupce bez soudu Foto: Flickr.com

Citlivé údaje o politických názorech, přesvědčení, náboženství, ale i o členství v odborech či dokonce o sexuální orientaci by mohla shromažďovat policie, aniž by šetřila podezření z konkrétního trestného činu. Nově má policii postačovat přesvědčení, že je to potřebné pro předch

ázení hrozbě terorismu. Novinku obsahuje novela zákona o policii, kterou ministerstvo vnitra předkládá vládě.
Policie by tak mohla nově získat v podstatě zpravodajské pravomoci, spočívající ve vyhledávání a shromažďování citlivých údajů a dlouhodobém monitoringu osob, u nichž bude přesvědčena o riziku možné radikalizace, směřující k hrozbě teroristického činu. Vnitro odůvodňuje potřebu jednoduše tím, že takové pravomoci policie zatím nemá a je omezena ustanovením, které jí to umožňuje pouze je-li to nezbytné pro účely šetření konkrétního trestného činu nebo přestupku.

„Policie dále nemá doposud zákonné zmocnění ke shromažďování údajů o náboženském nebo politickém přesvědčení u zájmových osob z hlediska preventivně bezpečnostních opatření, tak jako je tomu v jiných evropských státech (SRN, Francie). Teroristické trestné činnosti se dopouští především osoby, které prošly procesem radikalizace, k jejich odhalení však bezpečnostní složky nezbytně potřebují mít možnost shromažďovat a pracovat s citlivými osobními údaji,“ uvádí se pouze v důvodové zprávě.

Ani v dalších materiálech k tomuto zásadnímu rozšíření pravomocí orgánů činných není uvedeno, proč k tomu je potřeba sáhnout nyní, tedy zda je Česká republika zásadním způsobem ohrožena a bezpečnostní orgány státu selhávají. Z jiných pasáží materiálu i z průběhu připomínkového řízení se spíše zdá, že vázne spolupráce mezi policií a zpravodajskými službami, najmě s BIS. Té policie například odmítla automaticky předávat údaje z bezpečnostních kamer, které spravuje. Věc se bude muset řešit na úrovni ředitele BIS a policejního prezidenta.

Jakkoliv z důvodové zprávy vyplývá, že policie usiluje o tuto novou pravomoc proto, aby tak mohla činit dlouhodobě a shromažďovat při této činnosti množství citlivých dat, nikde není vysvětleno, jak bude s takovým množstvím informacím nakládáno.

Tedy jak například budou zabezpečeny proti úniku či zneužití a jak bude také ošetřen výmaz v případě, že u sledované osoby se podezření na možnou radikalizaci neprokáže. „Jak je uvedeno výše, teroristické trestné činnosti předchází proces radikalizace, který úzce souvisí s vývojem náboženského (a)nebo politického přesvědčení pachatelů. Pro vyhodnocení rizikovosti konkrétních osob je proto nutné shromažďovat údaje vypovídající o náboženském přesvědčení nebo politických názorech zejm. u osob, u kterých není dána konkrétní souvislost s již spáchanými teroristickými trestnými činy, nebo s připravovanými teroristickými trestnými činy, které jsou policii známy alespoň na úrovni podezření. Jde tedy o případy, kdy dosavadní znění novelizovaného ustanovení brání policii přistupovat k jednotlivcům jako k jednotlivcům a nikoli jen jako ke členům určité skupiny (např. ženy muslimského vyznání ve výkonu trestu),“ popisuje se pouze v důvodové zprávě.

Tato část novely zákona o policii může souviset se záměrem rozdělit současný útvar Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), kdy se podle již zveřejněných informací má oddělit část „policejní“ od „protiteroristické“. Vznikl by tak policejní útvar, který by v dozoru podléhal výhradně vrchním státním zastupitelstvím, najmě tedy Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Jeho vedoucí Lenka Bradáčová se již nechala slyšet, že rozdělení NCOZ podporuje. Petr Dimun,ceskajustice.cz

EXNÁMĚSTEK ŠIŠKA PROPUŠTĚN Z VĚZENÍ

Vladimír Šiška – bývalý náměstek ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka – byl na návrh státní zástupkyně podmínečně propuštěn z výkonu čtyřletého trestu, který si odpykával za zmanipulování zakázky na výplatu sociálních dávek. Podmínka je na dva roky, tedy zbytek uloženého trestu.

Po dvou letech byl na návrh státní zástupkyně podmínečně propuštěn z výkonu trestu bývalý náměstek ministerstva práce a sociálních věcí Vladimír Šiška. Podle informací Ekonomického deníku se soudní jednání o podmínečném propuštění konalo minulý týden v pátek (25. října). Podmínka je dvouletá, tedy po dobu druhé poloviny trestu, který byl Šiškovi stanoven.

Vladimíra Šišku poslal na čtyři roky do vězení pražský vrchní soud, který snížil o dva roky původní šestiletý trest za zneužití pravomoci a sjednání výhody firmě Fujitsu Technology při dodávce IT technologií pro ministerstvo práce a sociálních věcí, ceskajustice.cz

ADVOKÁTKA EU: ZEMĚ ODMÍTÁNÍM UPRCHLÍKŮ NESPLNILY POVINNOST

Česko, Polsko a Maďarsko nesplnily povinnosti plynoucí z právních předpisů Evropské unie, když se odmítly zapojit do systému přerozdělování uprchlíků. V dnešním stanovisku to uvedla generální advokátka Soudního dvora Evropské unie Eleanor Sharpstonová. Státy žalované Evropskou komisí (EK) podle advokátky nemohou zdůvodňovat odmítání solidárního přebírání migrantů obavami o svou vnitřní bezpečnost. Pohled generálního advokáta není pro soud závazný, soudci se jím ale často při rozhodování řídí.

Unijní státy program povinného přerozdělování zavedly v roce 2015 s cílem odlehčit Řecku a Itálii, kam v době vrcholící migrační vlny proudily desetitisíce žadatelů o azyl. Uvedená trojice zemí se však nechtěla k systému připojit mimo jiné s argumentem, že rozhodovat o záležitostech týkajících se vnitřní bezpečnosti je výlučně v jejich kompetenci.
Podle advokátky však systém umožňoval odmítnout uprchlíky, kteří by byli vyhodnoceni jako bezpečnostní riziko. „Tři žalované členské státy tudíž mohly bez problémů zajistit ochranu bezpečnosti a blahobytu svých občanů“ odmítnutím konkrétních žadatelů o azyl, uvedla Sharpstonová v tiskovém prohlášení soudu.

EK zažalovala trojici států předloni v prosinci s cílem domoci se dodržování unijního práva. Jejich zástupci ale tvrdí, že verdikt nebude mít praktický význam, neboť nemůže zajistit nápravu. Připomínají, že program nefungoval a že v jeho rámci bylo nakonec přesunuto výrazně méně migrantů, než byly původní předpoklady. Přerozděleno bylo asi 29.000 lidí z původně zamýšlených 160.000, své kvóty splnilo pět unijních států.

Program původně odmítalo také Slovensko, žalobě se však vyhnulo tím, že nakonec přijalo nevelkou skupinu uprchlíků.
Advokátka dnes také odmítla argument žalovaných zemí, že se na přebírání migrantů nepodílely kvůli rizikům spojeným s rychlým zpracováváním velkého počtu žádostí. Podle Sharpstonové mohly země v případě přetížení požádat o dočasné pozastavení přijímacího procesu a nikoli program úplně odmítat.

Systém byl podle advokátky založen na třech významných zásadách unijního práva, které platí bez výjimky pro všechny členské státy: právním státu, solidaritě a loajální spolupráci. „Nerespektování těchto povinností proto, že v konkrétním případě nejsou vítány nebo jsou neoblíbené, představuje nebezpečný první krok k rozpadu uspořádané a strukturované společnosti, která se řídí zásadami právního státu,“ uvedla ve zprávě Sharpstonová.

Soudní dvůr EU má v současnosti 11 generálních advokátů. Jejich úkolem je předkládat veřejně, nestranně a nezávisle odůvodněné návrhy rozhodnutí. Zpravidla v nich analyzují dosavadní vývoj unijního práva ve vztahu k dotčeným právním otázkám a navrhují rozhodnutí.

Podle původních odhadů měl soud vynést rozsudek ke konci roku. Advokátka však vydání stanoviska dříve plánovaného na červenec odložila až na dnešek, což může zpozdit i samotný verdikt.

HROMADNÉ ŽALOBY, ZÁKON VNUCOVAT ŘÍZENÍ SUBJEKTŮM?

Vzhledem k zásadě vigilantibus iura by měl být v zákonu o hromadných žalobách uplatňován režim opt-in. Režim odhlašovací, tedy opt-out, dává smysl v případech poškození životního prostředí, ale v Česku by pravděpodobně nebyl šťastný. Shodli se na tom odborníci diskutující v rámci akce „Hromadné žaloby: Revoluce v procesním právu?“,“ kterou tento týden pořádal Institut pro politiku a společnost.

Zákon o hromadných žalobách představuje jedno z nejaktuálnějších a nejvýznamnějších legislativních témat současnosti. Má za cíl přinést zcela nové možnosti hromadného vymáhání soukromoprávních nároků, a to v široké oblasti právních vztahů. Legislativní proces intenzivně běží a hromadná žaloba má být zavedena za necelé dva roky. Aktuálně míří do vlády. Institut pro politiku a společnost na své akci představil například praktické příklady z USA, kde funguje institut class-action.

David Elischer z pražské právnické fakulty uvedl, že má obavu, že když na pomyslné misce vah začneme přidávat na veřejném zájmu cestou, kdy vnutíme řízení subjektům, které by se ho jinak neúčastnili, tak to bude připomínat autoritářský až totalitní způsob uvažování. „Jsem právník a teoretik soukromého práva, a hájím tak do posledního dechu možnost se rozhodnout, zda chci či nechci. Upřednostnil bych princip autonomie vůle před veřejným zájmem,“ řekl ve svém příspěvku s tím, že je jednoznačným stoupencem opt-in režimu, tedy modelu přihlašování, protože je nejblíže standardním pravidlům civilního procesu. „Pokud bychom si představili opt-out režim, tedy jakési vnucené hromadné řízení, kdy by se dotčení a priori, aniž by o tom věděli, tušili, chtěli, stali součástí civilního procesu, a ten by je ve výsledku i zavazoval, tak mi to připadá jako nejrevolučnější zásah z toho všeho,“ dodal. Aplikovat zákon experimentálně na všechny oblasti považuje za velmi riskantní. Na tom už se dříve shodla řada odborníků.

Varoval také před vysokým rizikem podávání šikanózních žalob na společnosti. „Může to být úžasný nástroj konkurenčního boje. Umím si představit situaci, kdy někdo seskupí desít

ky dlužníků či věřitelů a budu je motivovat k tomu, aby podali hromadnou žalobu na jeho konkurenta,“ uzavřel.
Advokát Michal Sylla připomněl velkou zkoušku pro civilní soudnictví, kterou byl a je insolvenční zákon. „Civilní soudnictví za těch 13 let prošlo velkým vývojem a došlo k extrémnímu zatížení krajských soudů v oblasti insolvence. Právě krajské soudy jsou ty, které budou hromadné žaloby řešit, takže již přetíženým soudům přidáme zvláštní školení a novou zátěž,“ varoval. Listina podle něj stanoví úplně jasně v čl. 36 odst. 1, že každý má mí mít právo domáhat se svých práv, tedy aktivně jednat, a to podle Sylly zcela jakýkoliv režim opt-outu u hromadných žalob vylučuje.

Výkonný ředitel LitFin Maroš Kravec uvedl, že za problematické považuje, že z režimu hromadných žalob je vyjmut stát. „Je nepřípustné, aby stát něco porušoval, a zároveň nebyla občanovi dána možnost, aby po něm vymáhal škodu, která mu vznikla, ačkoli to proti soukromým osobám možné je,“ řekl v debatě.

Návrh zákona vrátila resortu spravedlnosti k přepracování Legislativní rada vlády. Výhrady měla k investorskému charakteru, vnucování ochrany tam, kde není veřejný zájem nebo ke zbytečnému „předhánění“ evropské směrnice o reprezentativních žalobách, ceskajustice.cz

JANOUŠKŮV PŘÍPAD SE ZNOVU VRACÍ K SOUDU V PRAZE

ÚS: Soudy porušily právo Romana Janouška na ochranu. Ústavní soud dnes dal lobbistovi a podnikateli Romanu Janouškovi šanci na nový proces. Justice musí znovu rozhodnout o návrhu na obnovu řízení. Pražské soudy původně návrhu nevyhověly, podle dnešního nálezu však porušily Janouškovo právo na soudní ochranu. Za sražení ženy si má lobbista odpykat 4,5 roku ve vězení, momentálně má trest přerušený ze zdravotních důvodů.

„Ústavní soud nerozhodoval o vině a trestu, ani o tom, zda má být původní trestní řízení obnoveno, či nikoliv,“ řekla novinářům mluvčí soudu Miroslava Sedláčková. Z ústavněprávního hlediska se soud zabýval jen řízením o obnově, kde zjistil pochybení. Znovu bude o návrhu na povolení obnovy rozhodovat Městský soud v Praze, musí se lépe vypořádat s argumenty obhajoby.

Opilý Janoušek srazil ženu automobilem v roce 2012 v Praze-Michli. Po předchozí kolizi se jej snažila na křižovatce zastavit. Původně čelil Janoušek obžalobě z pokusu o vraždu, nakonec byl odsouzen za ublížení na zdraví a řízení pod vlivem návykové látky.

V roce 2016 požádal o obnovu řízení, nevyhověl mu však ani Městský, ani Vrchní soud v Praze. Obhajoba předkládala například znalecké posudky, údajně prokazující Janouškovu závislost na alkoholu a dalších návykových látkách. „Tato skutečnost je svou povahou v řízení nová,“ řekl při vyhlášení nálezu ústavní soudce zpravodaj Radovan Suchánek.

Obhajoba poukazovala také na údajnou poruchu zorného pole a na možnost, že Janouškovy rozeznávací schopnosti mohl ovlivnit chronický subdurální hematom v mozku. Pražské soudy však argumenty obhajoby odmítly s poukazem na Janouškovo chování po nehodě.

„Městský soud i vrchní soud tak učinily z následného chování stěžovatele po předmětném incidentu zcela zásadní důkaz, stojící i nad závěry znaleckého zkoumání. Takové hodnocení a dovozování skutkových závěrů však již přesahuje účel řízení o povolení obnovy a má být vyhrazeno soudu rozhodujícímu v obnoveném řízení,“ stojí v nálezu.

Trest nastoupil Janoušek už v listopadu 2014. V brněnské věznici ale zůstal jen do března 2016, potom byl z rozhodnutí Krajského soudu v Brně dočasně propuštěn na svobodu. Momentálně má trest přerušený do jara příštího roku kvůli závažným zdravotním problémům.

Janoušek také dvakrát žádal pražský městský soud o prominutí zbytku trestu ze zdravotních důvodů, ten mu však ani jednou nevyhověl. V létě nechal Vrchní soud v Praze těžce Janouška sledovat a ukázalo se, že chodí bez doporučeného doprovodu na plovárnu, vyjel si na kole nebo navštívil galerii.

Vyhlášení dnešního nálezu se Janoušek nezúčastnil, v Brně obhajobu zastupoval advokát Jan Staněk. „Od klienta nemám autorizaci, abych to jakkoliv komentoval,“ řekl novinářům, ceskajustice.cz

V SR SOUDCI KÁDRUJˇI SOUDCE?

Několik soudců už dříve požádalo o přerušení výkonu funkce nebo je mimo službu postavil disciplinární senát
Více než desetina z celkového počtu zhruba 1400 soudců na Slovensku dnes v prohlášení vyzvala své kolegy, kteří jsou podezřelí z korupce, zneužívání funkce a propojení s „mafiánským prostředím“, aby až do vyšetření svých případů požádali o postavení mimo službu. Soudci prohlášení zveřejnili v reakci na informace o komunikaci obviněného kontroverzního podnikatele Mariana Kočnera, které poukázaly na korupci a na ovlivňování soudců.

Několik soudců už dříve požádalo o přerušení výkonu funkce nebo je mimo službu postavil disciplinární senát. Mimo službu byl dnes postaven také bývalý generální prokurátor Dobroslav Trnka, který je známý svými kontakty s Kočnerem.
„Jsme hluboce znepokojeni podezřeními vůči několika aktivním soudcům z jejich propojení s mafiánským prostředím, z korupce a zneužívání funkce soudce, které postupně pronikají na veřejnost a traumatizují celou společnost,“ píše se v prohlášení, které podle slovenských médií dosud podepsalo přibližně 170 soudců. Dodali, že slušní soudci negativně vnímají stávající justiční skandály, které zpochybňují důvěryhodnost celého soudcovského stavu.
Soudci rovněž uvedli, že pokud jejich podezřelí kolegové nepožádají o přerušení výkonu funkce, měla by je mimo službu postavit soudcovská samospráva.

Aféru ohledně podezření z korupce a z ovlivňování slovenských soudců spustily informace, které policie zajistila v Kočnerově mobilním telefonu. Kočner je obžalován i z objednání loňské vraždy novináře Jána Kuciaka. Kontroverzní podnikatel byl v čilém kontaktu s bývalým generálním prokurátorem Trnkou, dále s politiky či soudci, kteří podnikateli podle uniklé komunikace patrně také pomáhali v jeho soudních kauzách výměnou za úplatky. Slovenská policie ještě v srpnu několika představitelům slovenské justice, včetně soudců, zajistila mobilní telefony.

Po propuknutí aféry v září odstoupila náměstkyně ministra spravedlnosti Monika Jankovská, která si podle médií vyměnila s Kočnerem tisíce zpráv. Jankovská naopak tvrdila, že s Kočnerem nekomunikovala. Po odchodu z vedení ministerstva se Jankovská do taláru nevrátila, minulý týden ji disciplinární senát pozastavil výkon funkce. Ze stejného důvodu přestali soudit nebo požádali o pozastavení funkce další tři soudci. Disciplinární stíhání hrozí i dalším několika soudcům.

Slovenský generální prokurátor Jaromír Čižnár pak svému předchůdci v čele prokuratury Trnkovi pozastavil výkon funkce prokurátora, potvrdila televizi Joj mluvčí prokuratury. Čižnár tak učinil poté, co do médií unikla nahrávka z rozhovoru mezi Trnkou a Kočnerem, podle které Trnka v minulosti patrně bral úplatky a snažil se s dalšími dvěma osobami prodat šéfovi finanční skupiny Penta Jaroslavu Haščákovi kopii nahrávky z korupční aféry Gorila. Tu si prý u Trnky odložil právě Kočner. Kauza Gorila se týká podezření z uplácení politiků a vysokých úředníků Pentou v letech 2005 až 2006, Penta nekalé jednání dlouhodobě popírá. Unikla také videonahrávka, která podle médií ukazuje, že Kočner instaloval v Trnkově kanceláři kameru.

Kvůli komunikaci s Kočnerem letos na jaře rezignoval náměstek slovenského generálního prokurátora Peter Šufliarsky. Už v lednu Čižnár odvolal jiného svého náměstka Reného Vaneka, a to kvůli tomu, že Vanek komunikoval s jednou z obviněných v případu Kuciakovy vraždy, ceskajustice.cz

OPĚT NOVÉ ZMĚNY V POLICII?

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman si dokáže představit rozdělení Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ). Zeman to dnes řekl v rozhovoru pro iRozhlas.cz. NCOZ vznikla před třemi lety sloučením policejních útvarů, vedení policie ji chce podle Deníku N opět rozdělit. Mluvčí policejního prezidia Kateřina Rendlová uvedla, že proces ještě není uzavřen.

Z NCOZ by se podle Deníku N měly vyčlenit odbor kyberkriminality a boje proti terorismu. Zeman je členem pracovní skupiny policejního prezidenta Jana Švejdara s názvem Reforma, která zasedá od začátku roku. V rozhovoru řekl, že toto (vyčlenění odborů) je pouze jeden z dílčích výsledků. Není to podle něj finální výstup.

Na otázku, co si o tom myslí, Zeman odpověděl, že si to dokáže představit. „Nemyslím si ale, že nastal čas se o tom bavit. Tato debata by měla probíhat dále ve skupině Reforma, a ne na veřejnosti. Beru to skutečně jako dílčí krok. Nemyslím si ale, že je to koncepčně úplně hotové,“ uvedl. Doplnil, že závěr ve skupině Reforma ještě není hotový.
Serveru Seznam Zprávy to potvrdila i mluvčí policejního prezidia Kateřina Rendlová. „Není pravda, že by komise k něčemu definitivně došla, proces ještě není uzavřen,“ řekla. Změnu policejní prezident okomentuje za měsíc na briefingu, na němž zhodnotí svůj první rok ve funkci, řekl ČTK mluvčí prezidia David Schön.

Podle Deníku N by se osamostatnily sekce terorismu a extremismu a sekce kybernetické kriminality, tedy zločinů spojených s počítači a internetem. Týkalo by se to 150 z nynější tisícovky policistů v NCOZ. Policejní prezident podle serveru plán oznámil vedení NCOZ v polovině října.

NCOZ začala po reorganizaci policie fungovat 1. srpna 2016. Nejvyšší žalobce Zeman tehdy před vznikem centrály podle médií v dopise členům vlády kritizoval sloučení protikorupčního a protimafiánského útvaru policie kvůli obavám z toho, že to může ohrozit vyšetřování složitých kauz, ceskajustice.cz