Už takřka každou chvíli a léta přinášejí světové agentury zprávy a fotografie o stovkách mrtvých, kteří přišli o život v mořích kolem Evropy, protože se na člunech chtějí dostat do Německa, Itálie, Španělska, Francie a dalších zemích, neboť je k tomu zvala Merkelová, která dnes už není kancléřkou, ale Scholz. Šéfové EU Leyenová, Michel, Sassoli a spol. spolu s náčelníkem NATO Stoltenbergem k tomu jen stále mlčeli a mlčí dodnes. Nic neudělali na záchranu lidí z jiných zemí. Kdo je bude trestat, žalovat? Žalobci EU a soudit soudci EU? Bude to brzy, aby přestalo zbytečné umírání lidí, dospělých i malých dětí?

VOJÁCI RUSKA ZACHRAŇUJÍ AFRIČANY

V Rusku se představí film o skupině „ruských armádních instruktorů, kteří vyrazili pomoci Mosambiku v boji s Islámským státem. Kontroverzní snímek je dalším z děl věnovaných operacím ruských vojáků, jež vyrobila společnost ruského miliardáře Jevgenije Prigožina. Toho média viní, že financuje ruské žoldnéřské společnosti, zejména Wagnerovu skupinu.

Film Granit, jenž autoři věnovali „našim ruským chlapům“, podle listu The Moscow Times (TMT) líčí události ze skutečného života ruských žoldnéřů, kteří bojovali v severomosambickém regionu Cabo Delgado.
„Film vychází z působení ruské soukromé vojenské společnosti v Mosambiku. To vše se stalo v reálném životě,“ popsal deníku režisér snímku Denis Nejmand. Granit v premiéře odvysílá ruská provládní stanice NTV. Film vyrobila společnost Aurum, kde má Prigožin hlavní podíl.

Film začíná scénou, v níž bojovníci Islámského státu zničí vesnici třináctiletého Joseho a jeho staršího bratra Luise. Radikálové poté chlapcům řeknou, ať se přidají do jejich řad, nebo čelí stejnému osudu jako jejich příbuzní. Luis s nabídkou i přes nesouhlas bratra souhlasí.

„Mosambik poté žádá Rusko o pomoc s bojem proti ozbrojencům a do země přijíždí speciální skupina v čele s velitelem Granitem. Jednotka najde v džungli Joseho, jenž ozbrojencům utekl. Chlapec se ale nemůže vrahům pomstít a prozradit jejich polohu, protože by pak ohrozil svého staršího bratra,“ líčí distribuční společnost na YouTube.

V traileru zaznívají z úst Afričanů například věty jako „Sověti pro nás byli jako Bohové“. Nechybí dramatická hudba, množství výbuchů a speciálních efektů ani hrdinská záchrana druhů zraněných v boji.

Rusové bojující proti zlým silám
TMT již dříve informoval, že v roce 2019 bojovalo v Mosambiku několik set Rusů, kteří patří k žoldnéřské Wagnerově skupině. Ta je podle mnoha západních činitelů napojena na lidi z blízkosti ruského prezidenta Vladimira Putina. Při boji proti islámským povstalcům přišlo v Mosambiku podle listu o život nejméně sedm ruských žoldnéřů.
Žoldáci Wagnerova uskupení podle TMT slouží ruským soukromým i státním zájmům také na východní Ukrajině či v Sýrii. V Africe se kromě Mosambiku „wagnerovci“ zapojili do bojů ve Středoafrické republice, Libyi či v Súdánu. Pozvánku na podzim obdrželi také do konfliktu v Mali.

Podle Nejmanda během natáčení nebylo tajemstvím, že žoldáci, na jejichž příběhu je film Granit postaven, patřili právě k Wagnerově skupině.
„Ve filmu jsme je ale nejmenovali, protože ve skutečnosti nezáleží na tom, která soukromá vojenská společnost tam působí. Film je o tom, jak ruští chlapi pomáhají Afričanům proti zlým silám,“ uvedl Nejmand s tím, že film se natáčel ve Středoafrické republice.

Ačkoli Prigožin opakovaně trvá na tom, že není s wagnerovci ani dalšími žoldnéřskými společnostmi nikterak spojen, řada filmů produkovaných jeho firmami zobrazuje ruské „instruktory“ bojující na východní Ukrajině či ve Středoafrické republice, tedy na místech, kde Wagnerova skupina působí.

Jedním z těchto filmů je Turista, jenž pro změnu vypráví příběh týmu ruských vojenských poradců vyslaných do Středoafrické republiky v předvečer prezidentských voleb v roce 2020. Nevládní organizace i nezávislí pozorovatelé OSN tvrdí, že tito „instruktoři“ byli ve skutečnosti právě polovojenské jednotky wagnerovců. 

Evropská unie v polovině prosince uvalila sankce na osm lidí a tři společnosti, které jsou podle ní na Wagnerovu skupinu napojené. Sedmadvacítka schválila zákaz vstupu a zmrazení jejich majetku na území unie. Kreml jakékoli napojení na žoldnéřskou organizaci odmítá. 
Podle EU je skupina „zapojená do závažného porušování lidských práv a destabilizačních aktivit“ a má na svědomí mučení, svévolné zabíjení či mimosoudní popravy. Mezi potrestanými je i někdejší důstojník ruské GRU Dimitrij Utkin přezdívaný Wagner, jenž skupinu zakládal.

X X X

MOCNÍ SI ROZDĚLILI NĚMECKO

Po Hitlerově válce USA, Sovětský svaz, Anglie a Francie rozdělily Německo. Budou stíháni i politici Západního Německa, že nedovolili Němcům z NDR navštěvovat příbuzné v Západním Německu, nebo tam jezdit pracovat? Proč žalobci ČR stíhají jen politiky ČR? Co je to za nesmysl podle odborníků i obyčejných lidí, místo toho, aby stíhali v ČR korupci a 50 až 60 miliard Bakaly, které sebral OKD, těžce pracujícím horníkům? NSZ, Stříž, by k tomu neměl mlčet, zvláště, když je ČR ekonomicky na dně a potřebuje každou korunu.

X X X

Duševní stav Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara bude zkoumat znalecký ústav v Praze

Městské státní zastupitelství v Praze učinilo opatření, podle něhož má znalecký ústav Psychiatrická nemocnice v Praze-Bohnicích zjistit, jaký je současný zdravotní stav Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara, kteří jsou obviněni, že spoluzavinili zranění, a dokonce i smrt lidí na československých hranicích. Ekonomickému deníku to sdělil právní zástupce poškozených Lubomír Müller.

Lubomír Štrougal (nar. 1924) byl členem předsednictva ÚV KSČ a předsedou československé vlády, Vajnar (nar. 1930) federálním ministrem vnitra.
Ve znaleckém posudku se znalci mají vyjádřit k tomu, zda jsou obvinění schopni chápat smysl trestního řízení, například porozumět tomu, co je jim kladeno za vinu.

Toto opatření je reakcí na nález vyhlášený Ústavním soudem dne 3. 12. 2021. Ústavní soudci totiž zpochybnili předchozí znalecké posudky, neboť je vyhotovili znalci, kteří sami byli úzce spojeni s komunistickým režimem. (Viz tiskovou zprávu Ústavního soudu, včetně textu nálezu)

Státní zástupce Vladimír Hackl určil lhůtu k vypracování nových znaleckých posudků do 31. března 2022.

Žalobci se musí znovu zabývat případem bývalých komunistických pohlavárů Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara v souvislosti se zraněnými a zabitými při přechodu státních hranic na základě rozhodnutí Ústavního soudu ze začátku prosince.
Ústavní stížnost proti zastavení trestního stíhání podalo šest německých občanů. Jedná se o zraněné a pozůstalé po zabitých na státních hranicích bývalého Československa.

Orgány činné v trestním řízení zjistily, že bývalý předseda federální vlády a člen předsednictva Ústředního výboru KSČ Lubomír Štrougal a bývalý federální ministr vnitra Vratislav Vajnar spáchali zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby, a to tím, že jako vrcholní představitelé ČSSR spoluzavinili zranění a dokonce smrt těch, kdo se pokoušeli přejít státní hranici.
Trestní stíhání ale žalobci nakonec zastavili na základě stanoviska znalců. To konstatovalo, že bývalý předseda vlády i někdejší ministr vnitra trpí duševní chorobou a nerozumí smyslu trestního řízení.

Zločin spáchali, ale nechápou smysl trestního řízení
O zastavení stíhání rozhodlo loni v září Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 s vysvětlením, že Štrougal i Vajnar zločin spáchali, ale nejsou schopní chápat smysl trestního řízení. Letos rozhodnutí potvrdil náměstek městského státního zástupce, jehož rozhodnutí ústavní soudci zrušili.

Podle německých občanů, kteří proti rozhodnutí o zastavení podali ústavní stížnost, byli znalci, kteří vypracovali klíčový posudek, podjatí vzhledem ke své stranické či profesní minulosti před rokem 1989.
Ústavní soud jejich výtky potvrdil. Podle soudců skutečně vyvstaly pochybnosti o nestrannosti znalců a z jejich závěrů nelze vycházet.

Lubomíru Štrougalovi je dnes 97 let, Vajnarovi 91. Policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu zahájil jejich stíhání v listopadu 2019. Za zneužití pravomoci jim hrozilo až deset let vězení. Úřad obvinil také někdejšího generálního tajemníka Komunistické strany Československa Miloše Jakeše, který ale následně ve věku 97 let zemřel.

Stížnost pozůstalých i zraněných
Stížnosti k Ústavnímu soudu podali pozůstalí po zabitých na československých hranicích.
Christa Brunies (nar. 1944) z Hatten/Sandkrugu, jejíž syn Hartmut Tautz (nar. 1968) byl v srpnu 1986 roztrhán pohraničními psy. Carola Tautz-Bär (nar. 1965) z Drážďan, sestra Hartmuta Tautze.

Astrid Schmidt (nar. 1971) z Magdeburgu, jejíž otec Gerhard Schmidt (nar. 1939) byl v srpnu 1979 zastřelen pohraničníky.
Za zraněné pak stížnosti podali: Thomas Bartsch (nar. 1966) ze Schwarzenbachu, který byl v červenci 1989 postřelen pohraničníky. Siegfried Karl Fröbel (nar. 1955) z Kolína nad Rýnem, který byl postřelen pohraničníky v dubnu 1982 a Jürgen Seifert (nar. 1951) z Berlína, který byl v listopadu 1983 pokousán pohraničními psy na stehně a genitáliích.

Vyšetřování skončilo
Policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu vydal 25. srpna usnesení, ve kterém konstatuje, že 17 prověřovaných členů předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) nespáchalo zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby, když se jako vrcholní představitelé totalitní moci podíleli na úmrtích na československých hranicích před rokem 1989

Podezření pramenilo z toho, že vrcholní představitelé komunistické strany nerespektovali právo na opuštění republiky, jak ho garantoval Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který vstoupil pro Československo v účinnost 23. 3. 1976. Podle oznamovatelů, nesli politici spoluvinu na usmrcení či zranění osob, které se snažily o přechod československé státní hranice.

Trestní oznámení podala Platforma evropské paměti a svědomí, která se zabývá objasňováním zločinů totalitních režimů. Na základě tohoto oznámení policie začala některé bývalé představitele KSČ a komunistické vlády stíhat.
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ale začal postupně stíhání odkládat. Odůvodnil to především úmrtím bývalých komunistických potentátů.

Naposledy úřad zastavil stíhání člena předsednictva ÚV KSČ Ladislava Adamce. Po dlouhá léta také vykonával významné vládní funkce. Od roku 1969 zastával post místopředsedy české vlády. Od března 1987 do října 1988 byl předsedou české vlády, poté do prosince 1989 předsedou federální vlády.
Ačkoli Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu dospěl k závěru, že Adamcovo provinění je nepochybné, trestní stíhání proti němu nemůže být vedeno, protože v roce 2007 zemřel.

Trestní stíhání bylo zastaveno u vícera zemřelých. Ale i u dvou žijících, protože podle policie a státního zastupitelství nejsou schopni vnímat smysl trestního stíhání. Jde o Lubomíra Štrougala (nar. 1924), a Vratislava Vajnara (nar. 1930). Proti zastavení trestního stíhání podali poškození, resp. jejich pozůstalí, ústavní stížnost, o níž není dosud rozhodnuto.
Vůči těmto představitelům KSČ bylo stíhání kvůli úmrtí na hranicích zastaveno, protože zemřeli.

Odpovědnost se dále prošetřovala u dalších, dosud žijících členů předsednictva ÚV KSČ;
dosud žijících federálních ministrů vnitra a jejich náměstků, odpovědných za ochranu státních hranic; dalších osob, které by mohly mít přímou odpovědnost za úmrtí a zranění na hranicích;
vojenských prokurátorů, kteří tehdy měli řádně vyšetřit případy úmrtí a zranění na hranicích.

X X X

Žalobci stížnost zamítli

Jak už jsme uvedli, proti zastavení stíhání dvou žijících vrcholných představitelů KSČ byly podány stížnosti na Městské státní zastupitelství v Praze. A to kvůli soudním znalcům, kteří konstatovali, že podle nich nejsou schopni vnímat smysl trestního stíhání Lubomír Štrougal (nar. 1924) a Vratislav Vajnar (nar. 1930).

Stížnosti ale státní zastupitelství takřka permanentně zamítá.
Stížnost, podanou kvůli zastavení stíhání někdejších komunistických pohlavárů kvůli úmrtí na československých hranicích před rokem 1989, zamítl náměstek městského státního zástupce v Praze Vladimír Hackl.

Hackl zamítl stížnost poškozeného Jürgena Seiferta ze dne 25. 9. 2020, podanou prostřednictvím zmocněnce Lubomíra Müllera, neboť podle něj není důvodná. Stejně tak naložil se stížnostmi stížnost dalších poškozených – Christy Brunies, Caroly Tautz-Bärové, Astrid Schmidtové, Siegfrida Karla Fröbela, a Thomase Bartsche, ze dne 26. 9. 2020.

Státní zástupce Tomáš Jarolímek zastavil stíhání bývalých vrcholných představitelů komunistického režimu, které se týkalo používání střelných zbraní na československých hranicích, na konci loňského září. Někdejší generální tajemník Komunistické strany Československa Miloš Jakeš loni v červenci zemřel.

Bývalý předseda vlády Lubomír Štrougal a exministr vnitra Vratislav Vajnar pak podle šéfa Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Jana Lelka trpí duševní chorobou, která jim trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání.
Policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) zahájil jejich stíhání předloni v listopadu. Mužům kladl za vinu zneužití pravomoci, za což jim hrozilo dva až deset let vězení.
(nik, hrb), ceskajustice.cz

X X X

Ruský soud rozpustil organizaci Memorial zkoumající zločiny stalinismu

Nevládní organizace Mezinárodní Memorial, která je známá odhalováním zločinů komunismu a stalinismu v někdejším Sovětském svazu, bude rozpuštěna. V úterý o tom rozhodl ruský nejvyšší soud. Memorial se odvolá v Rusku i k Evropskému soudu pro lidská práva, uvedla právní zástupkyně Maria Ejsmontová. Žaloba podle ní byla politicky motivována.

Ruský nejvyšší soud rozhodl o rozpuštění nevládní organizace Mezinárodní Memorial. (28. prosince 2021) | foto: Reuters
O rozsudku informoval zpravodajský server rádia Echo Moskvy. Podle agentury RIA Novosti soud rozhodnutí odůvodnil porušením ruského zákona o zahraničních agentech.

„Soud na základě žaloby prokuratury rozhodl o zrušení mezinárodní veřejné organizace Mezinárodní historická vzdělávací, charitativní a lidskoprávní společnost Memorial a jejích strukturálních organizací,“ citovalo Echo Moskvy ze soudního rozhodnutí.
Nezávislý zpravodajský server Mediazona zveřejnil na twitteru video, na němž je vidět dav lidí, kteří se sešli před soudní síní, kde v reakci na rozhodnutí soudu skandovali: „Hanba! Hanba!“ Podle informací agentury AP policie před soudní budovou zadržela několik lidí.
Mezinárodní Memorial dostal od úřadů nálepku „zahraničního agenta“ v roce 2016. Toto označení, které si od dob Sovětského svazu nese hanlivý podtext, obnáší další vládní kontrolu a komplikace.

Rusko kontroverzní zákon o „zahraničních agentech“ přijalo v roce 2012 a postupně ho rozšířilo z nevládních organizací na nezávislá média i jednotlivce, kteří přijímají finance ze zahraničí a podle úřadů vyvíjejí politickou činnost.
„Mezinárodní Memorial vznikl jako organizace pro uchování paměti národa, ale nyní se téměř výhradně zaměřuje na zkreslování historické paměti, především pak na Velkou vlasteneckou válku,“ prohlásil při soudním slyšení zástupce ruské generální prokuratury Alexej Žafjarov. Podle něj organizace „vytváří falešný obraz SSSR jako teroristického státu“.
„My, potomci vítězů, jsme nyní nuceni přihlížet rehabilitaci zrádců a nacistických kolaborantů – nejspíš proto, že za to někdo platí. A to je skutečný důvod, proč Memorial tak ostře odmítá svůj status zahraničního agenta,“ dodal Žafjarov.

Nežádoucí skupina
Memorial vznikl na konci 80. let a k jeho zakladatelům patřil sovětský disident a nositel Nobelovy ceny za mír Andrej Sacharov. Organizace proslula především odhalováním zločinů stalinismu, věnuje se také ochraně lidských práv. Uskupení samo sebe označuje spíše za hnutí než za jednu organizaci. V roce 2018 mělo přes 60 poboček a přidružených organizací roztroušených po celém Rusku. Řada z nich se stala v minulosti terči útoků.

Memorial a jeho příznivci tvrdí, že obvinění jsou politicky motivovaná, a vedoucí představitelé organizace ještě před začátkem úterního soudního slyšení slíbili, že budou pokračovat ve své práci i v případě, že soud organizaci zruší. Tlak na skupinu vyvolal veřejné pobouření a na její podporu se tento měsíc vyslovilo mnoho významných osobností v Rusku i v zahraničí.

Rusko chce zlikvidovat Memorial, organizaci zkoumající hrůzy stalinismu
Ruské úřady v posledních měsících vyvíjejí nátlak na skupiny hájící práva, média a jednotlivé novináře, a desítky z nich označily za zahraniční agenty. Část z nich dostala nálepku „nežádoucí“ - což je označení, které v Rusku staví organizace mimo zákon - nebo se dočkaly obvinění z napojení na „nežádoucí“ skupiny. Několik skupin muselo ukončit činnost nebo se samy rozpustily, aby zabránily dalšímu stíhání.

Už tuto středu zřejmě moskevský městský soud rozhodne o druhé ze žalob prokuratury, tentokrát proti moskevskému Lidskoprávnímu středisku Memorial, sesterské organizaci Mezinárodního Memorialu. Také moskevské centrum podle názoru ruských prokurátorů ospravedlňuje terorismus, extremismus a závažně porušuje zákon o takzvaných zahraničních agentech.

X X X

FIALOVI MINISTŘI SE V CIZINĚ NEDOMLUVÍ, NEZNAJÍ CIZÍ JAZYKY

Koalice slibovala jazykově schopné ministry. Přesto se někteří nedomluví
Několik členů nové vlády nezvládne vést jednání v angličtině a bude využívat tlumočníka. Zjistily to Hospodářské noviny s tím, že nedostatečné jazykové schopnosti má nejméně pět ministrů. Strany vládní koalice přitom slibovaly, že do funkcí obsadí lidi s výbornou znalostí světových jazyků. Zvlášť angličtina má být klíčová při blížícím se předsednictví Česka v EU
„Profesionálně a zodpovědně připravíme české předsednictví EU na podzim 2022. Zaručíme, že každý člen vlády bude ovládat alespoň jeden cizí jazyk, kterým se bez problému domluví,“ slibovala koalice Spolu (ODS, KDU-ČSL a TOP 09). „Budeme důsledně vyžadovat znalost světových jazyků u ministrů a náměstků,“ avizovali Piráti a STAN.

Ne u všech šéfů resortů tomu tak však je, jak v pondělí napsaly Hospodářské noviny (HN) . „Moje angličtina je podle mých lektorů na úrovni B1 a snažím se dál zlepšovat,“ sdělila ministryně obrany Jana Černochová (ODS), která se podle svých slov domluví polsky a pasivně umí rusky. Úroveň B1 je dokladem schopnosti základní konverzace.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) uvedl, že pro důležitá pracovní jednání bude používat tlumočníka. „Aktivně jsem anglicky s výjimkou několika dovolených v poslední době příliš nemluvil a sám sobě umím přiznat, že úroveň mé angličtiny je spíše společenská než vrcholně pracovní,“ řekl. Ve škole se učil rusky, pasivně umí polsky. Stanjura bude během předsednictví předsedat radě ministrů financí Ecofin, která pravidelně řeší důležitá finanční a ekonomická témata.

Bez jazykového vzdělání s certifikátem o dosažení nějakého stupně znalostí je podle Hospodářských novin také ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). Je schopen komunikovat v němčině. „Angličtinu si v posledních letech doplňuji, nicméně na oficiálních jednáních využívám spolupráci s tlumočníky,“ řekl. Tlumočníka bude používat i ministr kultury Martin Baxa (ODS).

Angličtinu zvládá premiér i ministr zahraničí
Spolehlivou angličtinu HN potvrdili ministryně pro vědu a výzkum Helena Langšádlová (TOP 09), ministr školství Petr Gazdík (STAN) a ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti). Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) řekl, že jako vystudovaný germanista hovoří německy.

Ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL) se jako první vydala do Bruselu na jednání ekologických ministrů. Na dotaz, zda hovoří anglicky, ale nereagovala. Od mluvčího jejího resortu přišla bez dalších podrobností odpověď, že „se paní ministryně domluví“.
Někteří další oslovení, ministr dopravy Martin Kupka nebo spravedlnosti Pavel Blažek (oba ODS) či ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek (STAN), na dotaz HN nereagovali.

X X X

Záchrana z Ameriky, tankery přivážejí plyn. Energetická krize však nekončí

Stačí pár lodí naplněných americkým zkapalněným plynem LNG a ceny plynu v Evropě prudce klesnou. Zatímco před Štědrým dnem stála surovina s dodávkou v lednu rekordních 180 eur za megawatthodinu, v úterý ráno se už na burze obchoduje kolem 100 eur. Podobně klesly i ceny kontraktů na další období. Z dlouhodobého pohledu je však plyn stále drahý.
Na začátku letošního roku se dodávky na aktuální zimní sezonu prodávaly za 18 eur, v polovině roku to bylo kolem 36 eur. Dražší plyn se následně odrazí i v cenách elektřiny. Její ceny na burzách se totiž odvíjejí od provozních nákladů nejdražší, neboli závěrné elektrárny, jejíž výroba je v danou chvíli v síti potřeba. A to jsou nyní v Evropě právě plynové elektrárny.
V cenách pro domácnosti či pro firmy se však tyto rekordy zpravidla nepromítnou v plné výši, protože dodavatelé většinou nakupují suroviny postupně a s předstihem. Díky tomu dokážou prudké cenové výkyvy vyhladit. Ale koncoví dodavatelé se vyšší cenové hladině nevyhnou. Celková cena pro domácnosti bez fixace se od ledna zvedne u elektřiny o třetinu a u plynu zhruba i dvě třetiny.

Kdo na krizi vydělá?
Důvodem aktuálního poklesu jsou tankery naplněné americkým zemním plynem, které díky vyšší ceně zamířily do Evropy. Podle agentury Bloomberg nyní do Evropy směřuje 20 lodí, zatímco před Vánocemi jich bylo jen patnáct. Dalších 14 plavidel je na cestě přes Atlantik a čekají na konečné objednávky, aby mohly připlout do evropských přístavních terminálů

Američtí producenti zemního plynu mohou být jediní, kdo na evropské energetické krizi nakonec vydělá. Evropa sice chce vyrábět elektřinu bez emisí, zemní plyn ovšem ještě bude nějakou dobu potřebovat.
Svou roli v nynějším zlevnění plynu může hrát i předpověď mírnějšího počasí pro velkou část kontinentu. Před Silvestrem se má oteplovat, což snižuje poptávku po energii. Panuje i nejistota kolem dopadů rychle se šířící varianty koronaviru omikron v některých regionech. Například Čína o víkendu ohlásila nejvyšší počet případů od ledna, což může zpomalit oživení ekonomiky a snížení hladu po plynu.

K poklesu cen plynu mohlo přispět také snížení napětí na rusko-ukrajinské hranici.

A kdy krize skončí?
Konec evropské energetické krize však není podle analytiků v dohledu. Nezvykle vysoké ceny plynu jsou nyní i u kontraktů přes léto, kdy je spotřeba v Evropě nízká. A také na následující zimní sezonu. Až ceny plynu s dodávkou v dubnu 2023 klesají pod 40 eur za megawatthodinu.
Řada západních politiků obviňuje Rusko, které podle nich zadržuje dodávky plynu, aby prosadilo otevření plynovodu Nord Stream 2. Ačkoliv plynovod Jamal už více než týden přepravuje místo západním směrem plyn zpět na východ, němečtí i polští odběratelé tvrdí, že do Evropy proudí nasmlouvané objemy.

„Všechna obvinění proti Rusku a proti Gazpromu, že nedodáváme dostatek trhu na evropské trhy, jsou neopodstatněná a nepravdivá,“ říká rovněž mluvčí Gazpromu Sergej Kuprijanov. Ruský prezident Vladimir Putin dokonce tvrdí, že si za energetickou krizi může Evropa sama.

Napříč kontinentem navíc panují obavy, zda bude po novém roce dostatek elektřiny. Německo totiž na konci roku uzavře polovinu kapacity ze zbývajících jaderných elektráren. Druhou polovinu hodlá zavřít napřesrok. Krok, který má nasměrovat zemi k většímu využívání „zelenější“ elektřiny, však podle kritiků povede spíše ke spalování špinavějšího uhlí. Případně zvedne poptávku po zemním plynu (a tím ho dál zdraží).
Vysoké ceny energií v Evropě už přinutily řadu firem omezit nebo odstavit výrobu, což může přiškrtit oživení ekonomiky. Případně způsobit zaostávání kontinentu za jinými světovými regiony.

X X X

Soudci osvobodili státní zástupkyni obviněnou z krácení daně při prodeji bytu

Odvolací soud osvobodil státní zástupkyni Sylvu Krützner, kterou obžaloba vinila z úmyslného neodvedení daně při prodeji bytu. Žena podle pravomocného rozsudku splnila podmínky pro osvobození od daně. Odvolací senát proto vyhověl jejímu odvolání a zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, který ženě v létě uložil peněžitý trest 346.000 korun. Krützner, která byla do konce trestního stíhání postavena mimo službu, od počátku vinu odmítala.

Krützner začínala jako čekatelka v Praze 10, kde si úspěšně zažádala o přidělení služebního bytu. Nastěhovala se do něj v roce 2008, o čtyři roky později jej od městské části odkoupila za zhruba 900.000 korun. Po dalších dvou letech jej prodala dalšímu majiteli za 3,4 milionu. Právě o tomto příjmu obžaloba tvrdila, že ho žena nepřiznala finančnímu úřadu.
Náměstkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 Krützner se hájila tím, že splnila podmínku pro osvobození od daně, protože v bytě před prodejem bydlela. Obžaloba tvrdila, že to nebyla pravda a Krützner byt pronajímala jiným lidem. Žena v minulosti u soudu řekla, že šlo o její dočasné spolubydlící, nikoliv nájemnice. Dívky ale tuto verzi ve svých výpovědích popřely.

Spolubydlící nedoložily řádnou smlouvu
Podle předsedy odvolacího senátu pražského městského soudu Tomáše Kubovce ale obvodní soud špatně vyhodnotil to, zda měla Krützner v bytě bydliště podle definice uvedené v zákoně o daních z příjmů. Podle toho je bydliště místem, „kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat“. Od daně je pak osvobozen příjem z prodeje bytu, ve kterém měl prodávající bydliště nejméně po dobu dvou let bezprostředně před prodejem.
Podle soudce tuto podmínku Krützner splnila. Dívky, které v bytě bydlely, totiž nedoložily, že by měly řádnou nájemní smlouvu, obžalovaná tak měla podle Kubovce možnost je z bytu kdykoli vyhodit, a měla ho tedy k dispozici podle své potřeby. Tím byla zachována tzv. stálost bytu. Kubovec ale podotkl, že výpovědi svědkyň o tom, že v bytě bydlely samostatně, soud nijak nezpochybňuje. Podle odvolacího soudu Krützner splnila i druhou podmínku pro osvobození od daně, a to že získané prostředky použila na „uspokojení vlastní bytové potřeby“.

K soudu nedošla kvůli karanténě
Krützner se dnešního jednání nezúčastnila. Soudu podle svého obhájce zaslala omluvu s tím, že měla pozitivní antigenní test na nemoc covid-19 a má nařízenou karanténu. Požádala o odročení zasedání, Kubovec jí však nevyhověl. Omluva podle něj nebyla včasná, dnešní termín jednání byl navíc poslední možný, jedna ze členek odvolacího senátu totiž ke konci prosince končí.

Pokud by žena byla pravomocně odsouzena, její funkce státní zástupkyně by zanikla. Podle zákona o státním zastupitelství totiž zaniká funkce státního zástupce dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl státní zástupce odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně nebo odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný z nedbalosti.
Případy státních zástupců před soudem jsou výjimka
„Jsme rádi, že odvolací soud vyslyšel argumentaci, kterou jsme říkali od počátku, že je to otázka daňových předpisů a jejich správného výkladu,“ řekl novinářům po vynesení rozsudku advokát Krützner Michal Sýkora. „Jsou dva důvody pro zproštění povinnosti odvést daň, my jsme poukazovali na to, že klientka splňovala nezávisle na době oba důvody a odvolací soud s touto argumentací souhlasil,“ dodal. Otázku, zda bude státní zástupkyně žádat o odškodnění za stíhání, považuje obhájce za předčasnou.

Případy, kdy státní zástupce sám skončí potrestán soudem, jsou poměrně výjimečné. Začátkem roku 2011 například přerovský okresní soud vyměřil tehdy již bývalému olomouckému žalobci Aleši Zdráhalovi za jízdu s alkoholem v krvi pět měsíců vězení s podmíněným odkladem na 1,5 roku. Bývalý státní zástupce, který měl na starosti mimo jiné i prohřešky řidičů, nesměl navíc dva a čtvrt roku řídit auto. Trest potvrdil i Krajský soud v Olomouci. Zdráhala kvůli kauze už v září 2010 odešel ze státního zastupitelství.

Častěji než před soudem skončí žalobci před kárným senátem Nejvyššího správního soudu (NSS), který je nejčastěji trestá snížením platu nebo důtkou. Jen několikrát v uplynulých letech sáhl kárný senát k nejpřísnějšímu trestu, odvolání žalobce z funkce. Například v roce 2011 tak rozhodl v případě kladenské státní zástupkyně Evy Růžičkové, která se opila v pracovní době, obtěžovala hosty i personál restaurace, urážela a napadala strážníky a policisty. Podle soudu tak porušila své povinnosti a ohrozila důvěryhodnost úřadu. Kvůli průtahům kárný senát NSS odvolal v roce 2015 z funkce Olivera Pece z Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih.

X X X

Historie sídla ESLP je příběhem poválečné prosperity a naděje

Kdyby nepadl komunismus, budova Evropského soud pro lidská práva (ESLP) by vypadala jinak. Základní kámen položil François Mitterrand, první strom zasadila Alžběta II. a sídlo inauguroval Václav Havel. Budova ESLP ve Štrasburku se řadí mezi díla architekta Richarda Rogerse jako jsou Pompidouovo centrum v Paříži nebo Millennium Dome v Londýně. Richard Rogers zemřel 18. prosince 2021 ve věku 88 let. Soud mu vzdal poctu.

Smrt autora budovy Evropského soudu pro lidská práva architekta Richarda Rogerse však nebyla jen příležitostí, jak vzdát obrazem, čísly i příběhy hold autorovi pozoruhodné stavby. V pondělí 20. prosince 2021 soud publikoval vzpomínky na osobnosti, soudce a předsedy soudu, kteří zde působili v přelomových 90. letech. V roce 1992 prezident Francie

François Mitterrand položil v roce základní kámen nové budovy.
Černobílé fotografie a text mohly připomenout vyprávění některých soudců, svědků „starých časů“, o prvních letech a postojích Evropského soudu pro lidská práva v roce 1959. Tehdy Komise vybírala případy, kterými se soud bude zabývat. V institucích zasedali soudci – většinou účastníci a svědci 2. světové války. Sídlily v tehdejším „evropském parlamentu“. Až v roce 1965 se soudní instituce oddělily a „přestěhovaly se přes ulici“ – do dvoupatrové budovy ve stylu Le Corbusiera.

Dějiny staveb bývají často dějinami politickými. Myšlenka postavit současnou budovu Evropského soudu pro lidská práva vznikla v době začátku pohasínající prosperity 80. let, o které však ještě nebyly pochyby, a dva roky před zlomovým pádem východního komunistického bloku a Berlínské zdi. O nové stavbě rozhodl Výbor ministrů Rady Evropy v roce 1987.
Návrh nové budovy shodily komunální volby 1989
Důkazem o tom, že obecní politika je stejná ve Štrasburku jako v mnoha obcích kdekoli jinde na světě, je průběh „výběrového řízení“: „Projekt předložený městským architektem Štrasburku, Georgesem Sauerem, který byl původně schválen, byl anulován po změně ve vládnoucí většině následující po komunálních volbách roku 1989,“ píše Evropský soud pro lidská práva o historii budovy s tím, že projektu oponovali „místní architekti“.

Následovala další dvě kola konzultací a předkládání návrhů, kterých bylo celkem šest. Odmítnut byl francouzský i německý architekt. Projekt získal spoluautor Centre Pompidou v Paříži Brit narozený roku 1933 ve Florencii v Itálii Richard Rogers.
Architekt Richard Rogers však musel projekt záhy předělávat. „Několik měsíců poté, co získal projekt, padla Berlínská zeď. Vzhledem k tomu že země bývalého komunistického bloku byly nastaveny na připojení se k Radě Evropy, původní projekt musel být upraven, protože se stal příliš malým,“ uvádí o tom Soud. Richard Rogers přidal páté a šesté patro a rozšířil křídla budovy, kde měly být kanceláře. V důsledku toho se plocha budovy zvětšila z 22 500 m2 až 28 500 m2.

Příběh velké Evropy
Na základní kámen stavby poklepal 4. května 1992 prezident François Mitterrand a první strom v zahradě budoucího soudu zasadila o několik dní později britská královna Alžběta II. Komplex, který stavělo 50 smluvních dodavatelů spolu se 125 subdodavateli a odpracovali na něm 800 000 hodin, byl inaugurován 29. června 1995 za přítomnosti prezidenta České republiky Václava Havla.

Prezident Václav Havel je jedinou zahraniční osobností, kterou materiály soudu v souvislosti s inaugurací nové budovy zmiňují. Dějiny budovy kopírují nálady, politiku, očekávání a naděje roku 1995. Příběh budovy Soudu je příběhem další belle epoque poválečné i postkomunistické velké Evropy.

Dar Německa, části Berlínské zdi, byl původně umístěn ve foyer. Nyní se panely zdi nacházejí v zahradě Soudu.
Budova Evropského lékopisu, organizace, která určuje standardy farmaceutického průmyslu a která původně stála na pozemku ESLP (šlo o někdejší zájezdní hostinec), byla kámen po kameni přemístěna.

Loď rozpoznatelná mezi tisíci
Na budově Richarda Rogerse je úplně všechno symbolické. „Budova, postavená z hliníku potaženého kovem, skla a betonu, se majestátně tyčí u vody. Při pohledu zepředu představuje váhy spravedlnosti. Její dvě jednací místnosti jsou dva obrovské válce, zdánlivě zavěšené ve vzduchu. Silné a ikonické architektonické dílo je dnes známé a uznávané po celém světě,“ uvádí k tomu Evropský soud pro lidská práva.

Podle Soudu se Projekt ROGERS (Partnerství Richarda Rogerse) rozhodl umístit budovu záměrně podél vody a místem zdůraznit lidský rozměr, transparentnost a otevřenost. Budova je rozpoznatelná a zapamatovatelná mezi tisíci dalšími. Rovněž je součástí loga Evropského soudu pro lidská práva. „Tato vysoce symbolická a emblematická budova navržená britským architektem Lordem Richardem Rogersem (laureát Pritzkerovy ceny za rok 2007 – Nobelovy ceny za architekturu) je součástí francouzského kulturního dědictví a v roce 2015 byla oceněna značkou , Architecture contemporaine remarquable´,“ uvádí k tomu Soud.

Často je budova označovaná jako „loď“ kvůli své podobnosti s lodí kotvící na řece, je to mocná ikona a dokonale zapadá na nábřeží, uvádí o stavbě Soud.
Evropský soud pro lidská práva v číslech a zajímavostech:
V budově Evropského soudu pro lidská práva pracuje 650 zaměstnanců a 47 soudců volených za 47 členských zemí Rady Evropy.

Centrální kancelář, které přijímá kolem 1500 dopisů a faxů každý den, je nervovým centrem soudu a začátkem každého podání stížnosti každého individuálního stěžovatele.
Od svého vytvoření Soud a před tím Komise pro lidská práva přezkoumala 700 000 případů. Z hlediska archivnictví to představuje 35násobek výšky Štrasburské katedrály nebo 5 090 metrů a 232 tun papíru.

Uvnitř soudu je 532 kanceláří a jednací sály a síně.
V budově se nachází 490 km elektrických kabelů, 5 500 světel, 10 km potrubí, 500 metrů dopravníků dokumentů, 11 výtahů/nákladních výtahů, 450 tun kovového rámu, 1 450 tun betonářské výztuže, 15 000 metrů krychlových betonu, 2 800 metrů okenních květináčů,4 tepelná čerpadla a l6 samostatných vzduchotechnických jednotek. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

Návrh novely nutné obrany chce opět zakotvit princip můj dům, můj hrad. Hrozí potíže, varuje Nejvyšší soud

Návrh novely institutu nutné obrany, podle které by byla beztrestná obrana obydlí při pocitu ohrožení při násilném vniknutím, znovu předkládá SPD. Návrh nutnou obranu naopak zužuje, tvrdí ministerstvo vnitra i ministerstvo spravedlnosti. Podle návrhu SPD by bylo možné střílet na hasiče, na děti na třešních i na souseda, co nese poštu. Přijetím bezdůvodného privilegia domovní svobody hrozí potíže pro právní teorii i praxi a chaos pro veřejnost, uvádí Nejvyšší soud.

K návrhu, který vláda projedná ve středu, je připraveno zamítané stanovisko.
Jde o další návrh na změnu institutu nutné obrany v krátké době. O druhém návrhu, který předložil senátor Zdeněk Hraba (STAN) a který rovněž získal nesouhlasná stanoviska, Česká justice informovala.
Jak ve svém stanovisku upozorňuje vláda Petra Fialy, jde o znovu předložený, avšak parlamentem neprojednaný návrh SPD z minulého volebního období, ke kterému nesouhlasné stanovisko vydala už v říjnu rovněž vláda Andreje Babiše. Návrh podle stanoviska vnitra, ministerstva spravedlnosti i soudů a Nejvyššího státního zastupitelství vyvolává více otázek, než dává odpovědí.

Podle důvodové zprávy, návrh zakotvuje zásadu „můj dům, můj hrad“ a posiluje postavení občana, který je napaden ve svém domě a hodlá se bránit. „V takovém případě útočník na sebe bere riziko, že vyvolá-li odůvodněnou obavu z ohrožení majetku, zdraví či života oprávněné osoby, bude se napadený bránit, a to účinně, avšak bez případné sankce ze strany státu,“ uvádí předkladatelé z SPD v důvodové zprávě.

Navrhované nové ustanovení třetího odstavce §29 má znít takto:
„(3) O nutnou obranu se naopak jedná, je-li obrana vedena vůči osobě, která neoprávněně vnikla do cizího obydlí za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí, pokud takové jednání může vyvolat u obránce oprávněnou obavu z ohrožení života či zdraví jeho nebo jiné přítomné osoby.“

Co tím předkladatel myslí?

Vláda ve svém nesouhlasném stanovisku poukazuje na skutečnost, že „oproti deklarovanému záměru by předložený návrh zákona mohl paradoxně vést i k zúžení práva na nutnou obranu“. Důvodem je podle vlády užití slovního spojení „pokud takové jednání může vyvolat u obránce…“. „Hrozí totiž, že by tato formulace vedla k objektivnímu výkladu podmínek nutné obrany. Zatímco dnes není sporu o tom, že primárně jde o posouzení subjektivního stavu obránce, tedy posuzuje se, zda obava o život a zdraví byla vyvolána z pohledu obránce, navrhované znění by mohlo znamenat objektivní ex post výklad, tedy zda jednání určitého typu bylo objektivně způsobilé vyvolat obavu o život a zdraví,“ vysvětluje vládní materiál stanovisko k návrhu.

Sporný je podle nesouhlasného stanoviska rovněž výklad použitého pojmu „obydlí“, který autoři návrhu chápou jen jako vnitřní prostor v bytě nebo domě za zavřenými dveřmi, aniž by počítali s garáží, sklepem, půdou, vedlejší stavbou nebo uzavřenou zahradou, jak vláda cituje Nejvyšší soud.

Má být povoleno střílet na hasiče přes dveře?

Podle překladatelů však návrh naopak zpřesňuje požadavek zákona, že se musí jednat o „přímo hrozící nebo trvající útok“. „Podle stávající úpravy musí obránce např. ve svém domě nejdřív čekat, než bude útočníkem přímo napaden, nechce-li riskovat trestní stíhání. Za vhodný příklad lze použít i například střelbu skrze vnitřní dveře na útočníka, který již do chráněného prostoru pronikl,“ uvádí se v návrhu doslova.

K tomu ovšem vydalo jasné stanovisko ministerstvo spravedlnosti: „Není zřejmé, jak může obránce naplnit podmínku nutné obrany, že osoba neoprávněně vnikla do cizího obydlí za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí. Pokud tedy obránce nebude bezpečně vědět, že osoba vnikla do obydlí neoprávněně, pak nebude moci nutnou obranu podle tohoto ustanovení využít. Navíc je nutno brát v potaz i hrozbu vybočení z mezí nutné obrany vůči osobám, které mohou vstupovat do obydlí z jiných zákonných důvodů, např. policisté nebo hasiči, o kterých nebude obránce vědět, že se jedná o takové osoby,“ uvádí k návrhu spravedlnost.

Děti, které přišly krást třešně, nepohodlné osoby
Pokud měl předkladatel na mysli nejen uzavřený prostor za dveřmi, ale všechny prostory, kde někdo žije a používá je, i tak by mohly nastat problémy, upozorňuje ve svém stanovisku Nejvyšší soud: „Tak například by toto nově navrhované ustanovení mohlo dopadat na případ dětí mladších patnácti let, které lstí vniknou na oplocenou zahradu přiléhající k domu obránce domovní svobody, kde pak budou krást třešně, a obránce by mohl i v takovém případě použít neadekvátní prostředky obrany a způsobit vážné zranění či dokonce smrt. Uvedené důsledky nelze podle Nejvyššího soudu v žádném případě považovat za žádoucí a akceptovatelnou obranu v případě minimálního narušení právem chráněného statku osobami dosud trestně neodpovědnými,“ upozorňuje soud.

„Pokud by v takových případech nebyl obránce vůbec omezen, mohlo by dojít ke zneužívání této úpravy např. k vypořádání se s nepohodlnými osobami, provokacím takových útoků s nedozírnými následky apod. Uvedená úprava by i kriminologicky mohla vytvářet mezi občany přesvědčení, že ve zmíněných případech je možné učinit k obraně všechno bez jakýchkoliv ohledů na útočníka,“ uvádí Nejvyšší soud.

Kde jsou hranice domovní svobody?

Navrhovaná úprava je nadbytečná a jejím přijetím hrozí zbytečné potíže pro právní teorii i praxi a nesrozumitelnost pro občanskou veřejnost, upozorňuje ve svém stanovisku Nejvyšší soud, podle kterého návrh rozšiřuje nutnou obranu o princip „můj dům, můj hrad“ podle slovenské úpravy.
„Je zde podle důvodové zprávy snaha privilegovat jeden právní statek (domovní svobodu) oproti jiným. Především pro takový privilegující přístup zákonodárce není jakýkoliv důvod a není vůbec jasné, proč podmínky a limity nutné obrany při ochraně domovní svobody by měly být výhodnější v porovnání s ochranou lidské důstojnosti v sexuální oblasti, osobní svobody, nebo dokonce života a zdraví,“ uvádí k návrhu doslova Nejvyšší soud.
Podle soudu je v návrhu pojem obydlí vyložen restriktivně jako vnitřní prostor obývaného prostoru za zavřenými dveřmi. Byť trestněprávní praxe používá výklad širší, z návrhu vyplývá, že předkladatel má na mysli zřejmě jen „dům“.

NS: Porušování domovní svobody už je trestné

Jak dále Nejvyšší soud upozorňuje, nově popsané jednání je trestné už nyní a schválení návrhu by přineslo jen zmatek, komplikace a znepřehlednění. „Každé  ,speciální´ustanovení vzbuzuje pochybnost o rozsahu jeho použitelnosti i použitelnosti obecného ustanovení. Navíc zde platí, že jestliže útočník vnikl do obydlí způsobem, který se v návrhu popisuje, tj. ,násilím, pod pohrůžkou bezprostředního násilí nebo překonáním překážky, jejímž účelem je zabránit vniknutí´, jde jednoznačně o spáchání trestného činu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 2 trestního zákoníku.“
„Proti takovému neoprávněnému útoku, jímž je trestný čin vždy, je tedy možná nutná obrana už podle stávajícího ustanovení § 29 trestního zákoníku, které je zcela použitelné i proti útokům na domovní svobodu či svobodu užívání vlastního majetku,“ uvádí Nejvyšší soud k návrhu.

NSZ: Legalizace střelby na souseda, který nese poštu

V podobném duchu vydalo nesouhlasné stanovisko i Nejvyšší stání zastupitelství. „Navrhované znění § 29 odst. 3 trestního zákoníku neguje stávající zákonné kritérium vymezující institut nutné obrany v tom smyslu, že způsob obrany nesmí být ,zcela zjevně nepřiměřený způsobu útoku (viz § 29 odst. 2 trestního zákoníku), což by podle Nejvyššího státního zastupitelství finálně vedlo k legalizaci příslušného excesu z nutné obrany,“ uvádí NSZ ve stanovisku.

„To by tedy umožnilo posoudit jako jednání v nutné obraně (a tedy jednání v souladu s právem) i zcela zjevně nepřiměřenou obranu proti osobě, která ,pouze´ neoprávněně vnikne do obydlí, tj. např. proti sousedovi, který bez výslovného svolení vstoupí do domu obránce v dobrém úmyslu předat mu doručenou poštu, pokud by takový neoprávněný vstup do obydlí vyvolal u obránce ,oprávněnou obavu z ohrožení života či zdraví jeho nebo jiné přítomné osoby´,“ uvádí Nejvyšší státní zastupitelství k návrhu. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

Z lesa znělo volání, v minus deseti tam ležel muž v tričku a kašlal krev

Podchlazeného muže zachránili ostravští strážníci. Z lesa na okraji města volal o pomoc, na polystyrenech tam ležel jen v tričku a roztrhaných kalhotách.
Volání o pomoc uslyšela na druhý svátek vánoční před čtrnáctou hodinou žena, která pak zavolala na linku 156. Strážníky navedla k lesíku v ostravské části Výškovice, nedaleko Lumírovy ulice.

Les je na okraji města, v blízkosti je například Fakulta bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské.
„Na místo dorazily hlídky strážníků, které začaly les prohledávat. Po asi patnácti minutách našli na zemi ležet značně prochladlého mladíka. Pod sebou měl kusy polystyrenu,“ sdělil Jindřich Machů, mluvčí Městské policie Ostrava.
V neděli odpoledne klesala teplota v Ostravě k minus desíti stupňům Celsia. Pocitová teplota byla ještě o zhruba dva stupně nižší.
„Pětadvacetiletý muž měl na sobě boty, roztrhané kalhoty a tričko. Strážníci si všimli, že vykašlává krev. Zabalili ho do izotermické fólie a zavolali záchranáře,“ dodal Machů.

Před Vánoci jej vyhodila přítelkyně z bytu
Se zdravotníky potom mladíka odnesli na cestu. „Aby dostali strážníci muže do sanitky, nesli ho zhruba čtyři sta metrů složitým a náročným terénem,“ řekl Machů.
Je možné, že byl venku delší dobu. „Zjistili jsme, že muže vyhodila z bytu jeho bývalá přítelkyně, pravděpodobně tři dny předtím, než jsme ho zachránili z lesa,“ uzavřel Machů.

X X X

Soud osvobodil státní zástupkyni obviněnou z krácení daně při prodeji bytu

Odvolací soud dnes osvobodil státní zástupkyni Sylvu Krützner, kterou obžaloba vinila z úmyslného neodvedení daně při prodeji bytu. Žena podle pravomocného rozsudku splnila podmínky pro osvobození od daně. Odvolací senát proto vyhověl jejímu odvolání a zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, který ženě v létě uložil peněžitý trest 346.000 korun. Krützner, která byla do konce trestního stíhání postavena mimo službu, od počátku vinu odmítala.

Krützner začínala jako čekatelka v Praze 10, kde si úspěšně zažádala o přidělení služebního bytu. Nastěhovala se do něj v roce 2008, o čtyři roky později jej od městské části odkoupila za zhruba 900.000 korun. Po dalších dvou letech jej prodala dalšímu majiteli za 3,4 milionu. Právě o tomto příjmu obžaloba tvrdila, že ho žena nepřiznala finančnímu úřadu.
Náměstkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 Krützner se hájila tím, že splnila podmínku pro osvobození od daně, protože v bytě před prodejem bydlela. Obžaloba tvrdila, že to nebyla pravda a Krützner byt pronajímala jiným lidem. Žena v minulosti u soudu řekla, že šlo o její dočasné spolubydlící, nikoliv nájemnice. Dívky ale tuto verzi ve svých výpovědích popřely.

Spolubydlící nedoložily řádnou smlouvu
Podle předsedy odvolacího senátu pražského městského soudu Tomáše Kubovce ale obvodní soud špatně vyhodnotil to, zda měla Krützner v bytě bydliště podle definice uvedené v zákoně o daních z příjmů. Podle toho je bydliště místem, „kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat“. Od daně je pak osvobozen příjem z prodeje bytu, ve kterém měl prodávající bydliště nejméně po dobu dvou let bezprostředně před prodejem.
Podle soudce tuto podmínku Krützner splnila. Dívky, které v bytě bydlely, totiž nedoložily, že by měly řádnou nájemní smlouvu, obžalovaná tak měla podle Kubovce možnost je z bytu kdykoli vyhodit, a měla ho tedy k dispozici podle své potřeby. Tím byla zachována tzv. stálost bytu. Kubovec ale podotkl, že výpovědi svědkyň o tom, že v bytě bydlely samostatně, soud nijak nezpochybňuje. Podle odvolacího soudu Krützner splnila i druhou podmínku pro osvobození od daně, a to že získané prostředky použila na „uspokojení vlastní bytové potřeby“.

K soudu nedošla kvůli karanténě
Krützner se dnešního jednání nezúčastnila. Soudu podle svého obhájce zaslala omluvu s tím, že měla pozitivní antigenní test na nemoc covid-19 a má nařízenou karanténu. Požádala o odročení zasedání, Kubovec jí však nevyhověl. Omluva podle něj nebyla včasná, dnešní termín jednání byl navíc poslední možný, jedna ze členek odvolacího senátu totiž ke konci prosince končí.

Pokud by žena byla pravomocně odsouzena, její funkce státní zástupkyně by zanikla. Podle zákona o státním zastupitelství totiž zaniká funkce státního zástupce dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl státní zástupce odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně nebo odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný z nedbalosti.
Případy státních zástupců před soudem jsou výjimka
„Jsme rádi, že odvolací soud vyslyšel argumentaci, kterou jsme říkali od počátku, že je to otázka daňových předpisů a jejich správného výkladu,“ řekl novinářům po vynesení rozsudku advokát Krützner Michal Sýkora. „Jsou dva důvody pro zproštění povinnosti odvést daň, my jsme poukazovali na to, že klientka splňovala nezávisle na době oba důvody a odvolací soud s touto argumentací souhlasil,“ dodal. Otázku, zda bude státní zástupkyně žádat o odškodnění za stíhání, považuje obhájce za předčasnou.

Případy, kdy státní zástupce sám skončí potrestán soudem, jsou poměrně výjimečné. Začátkem roku 2011 například přerovský okresní soud vyměřil tehdy již bývalému olomouckému žalobci Aleši Zdráhalovi za jízdu s alkoholem v krvi pět měsíců vězení s podmíněným odkladem na 1,5 roku. Bývalý státní zástupce, který měl na starosti mimo jiné i prohřešky řidičů, nesměl navíc dva a čtvrt roku řídit auto. Trest potvrdil i Krajský soud v Olomouci. Zdráhala kvůli kauze už v září 2010 odešel ze státního zastupitelství.

Častěji než před soudem skončí žalobci před kárným senátem Nejvyššího správního soudu (NSS), který je nejčastěji trestá snížením platu nebo důtkou. Jen několikrát v uplynulých letech sáhl kárný senát k nejpřísnějšímu trestu, odvolání žalobce z funkce. Například v roce 2011 tak rozhodl v případě kladenské státní zástupkyně Evy Růžičkové, která se opila v pracovní době, obtěžovala hosty i personál restaurace, urážela a napadala strážníky a policisty. Podle soudu tak porušila své povinnosti a ohrozila důvěryhodnost úřadu. Kvůli průtahům kárný senát NSS odvolal v roce 2015 z funkce Olivera Pece z Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih.

X X X

Kim zahájil schůzi strany, po 10 letech vlády může oznámit klíčová rozhodnutí

Vůdce Severní Koreje Kim Čong-un v pondělí zahájil důležité zasedání vládnoucí Korejské strany práce. Podle odborníků Kim v minulosti na začátku roku svolal stranické setkání proto, aby oznámil klíčové politické události. Kim Čong-un v těchto dnech slaví 10. výročí od převzetí moci v KLDR po smrti svého otce Kim Čong-ila.

Úkolem zasedání ústředního výboru, kterého se účastní stovky stranických funkcionářů, je vyhodnotit politiku, kterou severokorejská vláda a strana vedly v roce 2021. Stranické vedení by během zasedání mělo představit také „taktická rozhodnutí a praktické kroky“, které míní udělat v budoucnosti.
Severokorejská média, která o zasedání informovala, obvykle nepřibližují, jak dlouhé zasedání bude. V roce 2019 trvalo čtyři dny, v jiných letech to bylo i méně.
Podle analytiků severokorejský vůdce v minulosti několikrát využil novoročního zasedání, aby oznámil něco důležitého.
„Kim využil svých projevů během novoročních svátků, aby učinil vstřícná gesta ke Spojeným státům a Jižní Koreji, ale také pro to, aby oznámil vývoj jaderné bomby a další vojenské plány,“ uvedl jihokorejský portál NK News, který se specializuje na dění v KLDR. Například v roce 2018 Kim oznámil účast KLDR na olympijských hrách v Soulu.

Jihokorejské ministerstvo pro sjednocení v úterý vyzvalo KLDR, aby „začala rok otevřením dveří dialogu s mezinárodní komunitou“. Pchjongjang letos oznámil, že obnoví jednání s USA a Jižní Koreou jen v případě, že obě země přestanou s „nepřátelskou politikou namířenou proti KLDR“. Severní Korea opakovaně tvrdí, že USA proti ní používají na mezinárodním poli dvojí metr, například v testování balistických střel a vývoji jaderných zbraní.

X X X

Poslední otrokářská loď je skvěle zachovaná. Najdeme i DNA, věří vědci

Otrokářská loď Clotilda z devatenáctého století, kterou archeologové v roce 2018 objevili v americké Alabamě, je tak dobře zachovalá, že by mohla i 160 let po svém ztroskotání poskytnout DNA zajatců. Oznámil to tým odborníků, kteří vrak škuneru zkoumají. Nález DNA by potomkům otroků mohl pomoci s vystopováním svých předků.

„Je to nejneporušenější otrokářská loď, o které víme,“ uvedl mořský archeolog James Delgado, jenž patří k týmu odborníků, kteří plavidlo zkoumají. „Clotilda nám poskytla velmi dobře zachovalé forenzní důkazy o držení otroků,“ dodal podle listu The New York Times.
Loď, jenž v roce 1860 přivezla ze západoafrického Beninu do alabamského přístavu Mobile v Mexickém zálivu 110 zajatců, je zachovalá ze dvou třetin. Včetně nákladového prostoru, kde otrokáři drželi zajatce během pětačtyřicet dní dlouhé plavby. 

„Je to časová schránka,“ líčí Delgado, podle kterého perfektní zachovalost vraku zvýšila šanci, že by z trámů, sudů a pytlů uložených dlouhá desetiletí v trupu bez přístupu kyslíku mohla být extrahována DNA.
„Studie trupu naznačují, že pod vrstvami bahna se mohla uchovat DNA, která by naznačila přítomnost zajatců,“ uvedl s tím, že vědci nyní odstraní sediment a vše zanalyzují. Delgado doufá, že naleznou DNA, kterou půjde vysledovat do určité oblasti nebo ji spojit právě s potomky otroků.

Osmadvacet metrů dlouhá Clotilda je poslední známou lodí, která z Afriky přivezla do USA otroky. Dovážet otroky do Spojených států bylo sice od roku 1808 nelegální, ale pašeráci lidí se přes Atlantik plavili dál ještě po desetiletí.
Otrokáři po vyložení Afričanů s Clotildou odpluli do říční delty severně od Mobile a spálili ji, aby o jejich nelegální aktivitě nezůstal žádný důkaz. Plavidlo sice potopili, zničit se jim ho však nepodařilo.

Jocelyn Davisová, která je potomkem Charlieho Lewise a Maggie Lewisové, kteří byli na Clotildě zotročeni, doufá, že archeologové DNA najdou. „Těším se, co dokážou najít a uchovat. Nalezení lodi nás spojilo, neporušenost vraku je ohromující,“ uvedla žena.

Genetika otrokářství: v USA nejčastěji končili lidé z Konga a Angoly
Clotildu nechal postavit majitel plantáží Timothy Meaher, který navzdory zákazu prosazoval znovuotevření transatlantického obchodu s otroky. Podle historiků se Meaher vsadil, že dokáže přivézt otroky tajně, aniž by ho úřady chytily, což se mu podařilo.
Po skončení americké občanské války se Afričané chtěli vrátit domů, chyběly jim k tomu však prostředky. Podařilo se jim ale koupit pár pozemků severně od Mobile, kde vznikla dodnes fungující komunita Africatown.

X X X

Pardubický kraj se bude aktivně podílet na českém předsednictví
 
Členové Rady Pardubického kraje se seznámili s plánovaným zapojením kraje do předsednictví České republiky v Radě Evropské unie ve druhém pololetí příštího roku. Národním koordinátorem akcí bude Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády.
 Nová česká vláda teprve bude deklarovat své priority, ale Pardubický kraj prostřednictvím Romana Línka, předsedy České národní delegace Výboru regionů a místopředsedy Výboru regionů, již řadu uplynulých měsíců jednal spolu s dalšími českými kraji a institucemi o vhodných aktivitách pro zapojení do předsednictví EU. „Výstupem z těchto jednání je seznam akcí připravovaných ve spolupráci členů České národní delegace Výboru regionů a institucí působících v Bruselu. Hlavními tématy těchto akcí Výboru regionů jak v Bruselu, tak v České republice, jsou klimatické změny, sucho a vodní zdroje, snižování skleníkových plynů a udržitelná energetika. Důležité bude také výjezdní zasedání Výboru regionů a jeho odborných sekcí v Praze s pracovními výjezdy do regionů,“ uvedl Línek.
 
Koordinátorem akcí za Pardubický kraj bude ve spolupráci s Úřadem vlády ČR Ladislav Valtr, radní Pardubického kraje pro regionální rozvoj a evropské fondy: „V době předsednictví České republiky v Radě EU předpokládáme, že se jako Pardubický kraj budeme aktivně účastnit některých akcí v Bruselu, kde můžeme využívat zázemí Plzeňského domu. V rámci jednání předsednictva Výboru regionů v Praze také plánujeme 16. září 2022 pracovní výjezd skupiny delegátů do Pardubic, kde chceme prezentovat integrované teritoriální investice v Automatických mlýnech.“
 
Pardubice by měly hostit i další mezinárodní jednání. „Podařilo se s naším stálým zastoupením v Bruselu vyjednat možnost celoevropského zasedání pracovní skupiny finančních radů v Pardubicích. Ti připravují summit evropských ministrů financí, který se koncem roku 2022 uskuteční v Praze,“ sdělil Roman Línek.

V jednání je také možné předání předsednictví od Francie České republice v rámci festivalu Smetanova Litomyšl, tak jak  tomu bylo také v roce 2009.
Pro realizaci akcí spjatých s předsednictvím ČR v Radě EU vyčlenil Pardubický kraj ve svém rozpočtu pro rok 2022 částku půl milionu korun. 
Další podrobnosti o českém předsednictví se budou doplňovat po jednání nové vlády. U příležitosti zahájení předsednictví by mohly být symbolicky slavnostně nasvíceny některé budovy včetně krajských. Ing. Pavla Sedláková

X X X

Tomáš Kyzlink míří z USK Praha do německého Bambergu

Reprezentační křídelník a odchovanec USK Praha Tomáš Kyzlink ještě před koncem kalendářního roku 2021 mění basketbalové působiště. Z Folimanky zamíří do německého Bambergu. Po odehraných osmnácti kolech Kooperativa NBL po něm sáhl tým Brose Bamberg, vedený bývalým trenérem ERA Basketball Nymburk Orenem Amielem. Tomáš si v německém týmu zahraje nejvyšší německou ligu easyCredit BBL.

„Od začátku spolupráce byla tato možnost otevřená a obě strany s tím do toho šly. Jsme rádi, že jsme mohli Tomášovi nabídnout naše zázemí pro jeho další krok v profesionální kariéře a zároveň jsme rádi, že za nás odehrál přes osmnáct utkání a pomohl nám v průběhu sezóny,“ řekl k jeho přestupu manažer týmu Michal Šob
Tomáš Kyzlink za Sovy zaznamenával přes 18 bodů s 37% úspěšností za 3 body. Díky této statistice je aktuálně šestým nejlepším střelcem celé Kooperativa NBL. I díky němu je USK Praha v této sezóně považován za jeden z největších překvapení Kooperativa NBL.Michal Šob

X X X

Český velvyslanec v Číně podpořil olympiádu. Je to Zemanovo přání, vysvětlil

Český velvyslanec v Číně Vladimír Tomšík vyjádřil v rozhovoru s tamním státním deníkem podporu blížícím se zimním olympijským hrám v Pekingu. Tomšíka o to podle jeho slov v létě požádal český prezident Miloš Zeman. Řada západních zemí se kvůli stavu lidských práv v Číně naopak rozhodla pro diplomatický bojkot her. Česko se k nim dosud oficiálně nepřipojilo.
Na Tomšíkův výstup v deníku Beijing Daily upozornil projekt Sinopsis, který spolupracuje s katedrou sinologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a věnuje se situaci v Číně.

„Prezident (Zeman) mi řekl, že pokud se nebude moci zúčastnit zimních olympijských her, tak mě prosí, abych z pozice velvyslance vynaložil všechny své síly na podporu zimních olympijských her,“ sdělil podle projektu Sinopsis Tomšík v rozhovoru, který se objevil v čínštině na webu Beijing Daily. Se Zemanem Tomšík údajně osobně probíral nadcházejí olympijské hry v létě, když byl na dovolené doma v Česku.

Čínskému listu Global Times, který o podpoře českého velvyslance informoval na Twitteru, Tomšík řekl, že Zeman je „bezpochyby přítel Číny“. Web Guancha pak podle projektu Sinopsis uvedl, že Zeman je starý přítel čínského lidu.

Sportovci budou v Pekingu soutěžit od 4. do 20. února. K diplomatickému bojkotu her v Pekingu se rozhodly přikročit USA, Velká Británie, Kanada, Austrálie nebo Japonsko, které tam nehodlají vyslat vládní představitele, chtějí ale podpořit své sportovce. Čína to označila za „politickou pózu“.

Austrálie jde cestou USA, na OH nepošle politiky. Británie vyčkává
Česká vláda se oficiálně k hrám v Pekingu nevyjádřila. Petr Fiala, ještě coby designovaný premiér, na začátku prosince sdělil, že bojkot ze strany Spojených států je v pořádku, ale že nechce předbíhat ohledně toho, jaký bude postoj české vlády.
Nynější ministr zahraničních věcí Jan Lipavský ještě jako kandidát na ministerský post dříve tento měsíc řekl, že vládní představitelé by se podle něj her v Pekingu neměli zúčastnit, ale že také nechce hovořit za celý kabinet.

X X X

Práce konzulky mě nabíjí, je to oddech od advokacie a rodiny, říká Dvořáková

Je jedinou zástupkyní Islandu v České republice. Kromě honorární konzulky je Klára Dvořáková označována za expertku na cestovní právo. V rozhovoru pro seriál iDNES.cz Inspirativní ženy vzpomíná na své začátky v advokacii, vysvětluje, jak založila Český spolek horských průvodců a proč Island není jen turistickou destinací.

x Jste jedinou zástupkyní Islandu v České republice. O co všechno se staráte?

Mojí primární úlohou konzulky je být styčný důstojník v Česku pro případ, že se tady něco stane Islanďanovi – ztratí pas, má dopravní nehodu, dostane covid, umře. Všechno tohle už jsem za dva roky svého působení musela řešit. Nebo mi třeba přišel e-mail od jedné Islanďanky s tím, že u nás žije její bratr, se kterým jsou za normálních okolností ve velice intenzivním kontaktu, ale nyní se jí dva týdny neozval a tak se o něj bojí a chce po mně, abych zjistila, zda je v pořádku. Jsem tady taky od toho, aby Češi, kteří pracovali na Islandu, dostali důchod, protože musím každý rok ověřit, jestli žijí a dát jim příslušné razítko a teprve potom jim Island vyplatí důchod.

Ve zbytku záleží na mě, jak budu moc aktivní a jak moc budu chtít promovat Island v České republice. A já jsem typ člověka, který když vezme nějakou pozici, tak chci, aby má práce byla odvedena dobře. Takže se snažím promovat Island jak byznysově, tak kulturně i sportovně.

x Jak jste se k práci konzulky dostala?

Úplně lidsky si myslím, že hlavním impulsem bylo to, že jsem na ministerstvu zahraničních věcí byla kapitánkou florbalového týmu ministerstva. (smích) Právě díky tomu jsem poznala celou řadu lidí napříč celým ministerstvem, což by se mi nestalo, kdybych byla zavřená v nějaké právnické buňce. A právě tito kolegové narazili v jednu chvíli na to, že Island hledá nového honorárního konzula.

Požadavek byl, že to měl být někdo mladší, protože dřívější honorární konzul v Česku působil třicet let. Taky to měla být ideálně žena, právnička, která bude organizačně schopná s dobrými kontakty na ministerstvo zahraničí a případně i na další ministerstva. Kamarád, který na to narazil, mi poté říkal: „Ještě jsem nedojedl polévku a už jsem věděl, kdo to bude“. Takže padlo moje jméno, Island se mi ozval, byla jsem ve výběrovém řízení, měla jsem pohovor s velvyslancem. A nakonec si tedy ze všech uchazečů vybrali mě.

x Přemýšlela jste někdy v průběhu toho výběrového řízení, že tu práci nepřijmete?

Musela jsem si to probrat v hlavě, nejdříve jsem si říkala, že nejsem úplně vhodným kandidátem - mám ráda sever i Island, ale neumím islandsky, nemám tam žádné byznysové kontakty, tak proč já? Ale na druhou stranu mi to velmi lichotilo. Rozhodující pro mě byl rozhovor s panem velvyslancem, který byl skvělý – mimochodem také právník. Vysvětlil mi, co by bylo mou úlohou. Zároveň mě ujistil, že vzhledem k tomu, že je to neplacená práce, tak mě nebude okupovat každý den, což pro mě bylo v té době zásadní, protože druhému synovi tehdy byl sotva rok. Takže jsem si řekla, že do toho půjdu, domluvila jsem se svým partnerem v advokacii, Štěpánem Holubem, že do toho projektu půjdeme a dnes u nás nerozlišujeme, zda volá Islanďan, nebo český klient.

x Vy jste to již naznačila, ale jak se práce v diplomacii doplňuje s prací advokátky?

Ta práce mě nabíjí, je to pro mě takový oddech od advokátní a rodinné práce – někdy také třešnička na dortu, díky které se potkávám s lidmi z jiných sociálních skupin. A to je prima.

x Kolik Islanďanů v České republice přibližně máme?

Na ministerstvu vnitra mi řekli, že k listopadu 2020 jich bylo oficiálně registrovaných 37. Ve skutečnosti jich je tu podle mě okolo sta. Samozřejmě všechny je spočítané nemám, neexistuje žádná povinnost, aby mi Islanďané museli napsat e-mail, když přijedou. Ale samozřejmě postupně se snažím nabourat do místní islandské komunity. Velmi mi v tom pomáhá přátelská povaha místních Islanďanů a popravdě miluju islandský zvyk oslovování kohokoli křestním jménem. Islanďan mi zkrátka rovnou napíše ‚Hi Klara‘ a je to. Mimochodem, teď před Vánoci (rozhovor vznikl před vánočními svátky, pozn. red.) doporučuji zajít si ke Gudbjarturovi a Davidovi do Artic Bakehouse na nejlepší skořicové rolky nebo si koupit na štědrovečerní večeři rybu z islandských vod od Icelandicfish.
Stát nemá ruce a nohy, za něj mluví ministerstva. Naopak naléhání klientů, kteří mají ruce a nohy, je samozřejmě intenzivnější.

x Tedy vytvoření islandské komunity. Je ještě něco, na čem chcete jako konzulka pracovat?

Chtěla bych zlepšit image Islandu – nejen jako přírodní a turistické destinace, ale také jako byznys destinace a kulturní destinace. Většina Islanďanů, které v Česku znám, nebo pomalu poznávám, jsou totiž byznysmeni nebo umělci. Některé inovační projekty na Islandu jsou úžasné, a to se v Česku málo ví. Také se neví, že Češi mají možnost investovat do islandských projektů, o což se tady snaží islandská Orka Ventures.

Dlouhá cesta k advokacii

x Pocházíte z advokátské rodiny, přemýšlela jste někdy nad tím, že byste se advokátkou nestala?

Je pravdou, že můj pradědeček, dědeček i tatínek byli advokáti, stejně jako například má teta je právnička. Na jednu stranu by se dalo říci, že jsem to měla nalajnované, ale právě proto jsem jako tvrdohlavé dítě a prvorozená dcera si vždycky říkala, že ne, právničkou nebudu. Ještě snad do poloviny gymplu jsem chtěla být paní učitelkou, módní návrhářkou, v hlavě mi bujelo všechno možné. Až někdy ve čtvrťáku se to najednou změnilo a řekla jsem si, že přece jen na práva půjdu. Tam jsem šla ale s vizí, že bych chtěla být soudkyní.

Klára Dvořáková:

Je přední odbornicí na cestovní právo. Zaměřuje se ale také na medicínské právo a spory s evropským prvkem. 
Je partnerkou ve společnosti Holubová advokáti a honorární konzulkou Islandu, jedinou oficiální zástupkyní Islandu v Česku. 
Vystudovala právnickou fakultu Karlovy univerzity a Politologii na Kansaské státní univerzitě. Dříve pracovala na ministerstvu zahraničních věcí na Odboru komunitárního práva. 
Působila také jako právnička v kanceláři vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Soudním dvorem Evropské unie.
Je spoluautorkou první české komplexní právní knihy o cestovním právu: Cestovní právo.

x Nyní jste však advokátka, co se změnilo?

Když jsem studovala práva, zjistila jsem, jaké obtíže mohou vznikat při výkladu práva, nebo jak je někdy i to právo špatně napsané. Takže jsem si říkala: „Tomuhle právu já bych měla sloužit?“ Dodnes mi přijde mnohem jednodušší být spíše na jedné, nebo na druhé straně. Mít jednoznačné zadání a vědět, za koho kopu, než být soudce uprostřed, který má najít spravedlnost, která je navíc slepá. Takže jsem se odchýlila od myšlenky paní soudkyně a šla jsem jinou cestou.

x Nějakou dobu jste působila i pod ministerstvem zahraničních věcí.

Ano, bavilo mě právo Evropské unie. Vybrala jsem si i téma diplomové práce, které souviselo s unijní problematikou, i když šlo tedy o unijní ochranu ptačích habitátů, takže jsem pak požádala o stáž na ministerstvu zahraničních věcí na Odboru komunitárního práva, při kterém funguje vládní zmocněnec pro zastupování České republiky před Soudním dvorem Evropské unie. Na stáži jsem byla a nakonec to dopadlo tak, že jsem tam na čtyři roky nastoupila do práce a měla na starost předběžné otázky pokládané soudy členských států Soudnímu dvoru.

x Liší se zastupování státu oproti tomu, když zastupujete například fyzickou osobu?

Základ je stejný – dostanete případ a chcete ho vyhrát. Ale samozřejmě stát nemá ruce a nohy, za něj mluví ministerstva. Naopak naléhání klientů, kteří mají ruce a nohy, je samozřejmě intenzivnější, to je asi ten základní rozdíl. (smích) V advokacii se zkrátka musíte naučit komunikovat s klienty.

V současné době jste označována jako odbornice na cestovní právo. K tomu jste se tedy nakonec dostala jak?
Já se vždycky v rámci svých koníčků zajímala o hory a vždycky jsem byla sportovně aktivní. Někdy v roce 2008 jsem narazila na kamarády, kteří pracovali jako horští průvodci, a dopadlo to tak, že jsem jim pomohla založit Český spolek horských průvodců. Zapojila jsem se do vzdělávání průvodců a začala je učit právo, protože i horští průvodci jsou aktéři cestovního ruchu, jen zkrátka poskytují jednu službu – průvodcování na horách.

Sama jsem se na začátku musela seznámit s hodně věcmi, například jaké jsou povinnosti jedné a druhé strany, kdy je to zájezd a kdy naopak ne, jak je to s odpovědností, když se klientovi něco stane. To jsme měli na horských kurzech velké večery plné otázek na taková témata a velmi mě překvapilo, kolik lidí, kteří se pohybují v cestovním ruchu, tomu z právního hlediska vlastně nerozumí. My právníci máme pocit, že na každém rohu visí práva spotřebitelů, ale přitom podnikatelé si je mnohdy neumí správně přeložit.

Takže jsem si řekla, že v tomhle ohledu pomohu podnikatelům v cestovním ruchu. Zároveň jsem v tom viděla určitou díru na trhu, neznala jsem nikoho jiného, kdo by se tomu více věnoval. Jednou večer po vydařeném ministerském florbalovém turnaji jsem se proto rozhodla odejít z ministerstva, zavolala jsem Štěpánovi Holubovi, kterého jsem v té době již znala, a zeptala se ho, zda nepotřebují koncipientku. Potřebovali. Já tak přešla do advokacie k týmu lidí, kterými mi přišel fajn. A oni byli překvapení, že jsem ochotna sestoupit z výšin Soudního dvora tady do bažin české advokacie.(smích)
Praha dostala rok, aby se nadechla

x Jak pandemie poznamenala cestovní ruch?

Naprosto zásadně. V prvních měsících to bylo hlavně o tom, že cestování kanceláře nevěděly, co mají dělat, protože to byla naprosto bezprecedentní situace. Jak v Česku, tak v celé Evropské unii máme právní úpravu, která je postavena na tom, že existuje volný pohyb osob, takže si nějaký stát nemůže jen tak říct: „Zavřu hranice a nikoho nepustím“. Ale tohle se najednou stalo, jednotlivé státy bez jakékoliv koordinace začaly uzavírat hranice. S tímhle nikdo nepočítal, takže cestovní kanceláře, podnikatelé nevěděli, co mají dělat, v jaké situaci vracet peníze, v jaké situaci naopak nevracet. První tři měsíce jsme nedělali nic jiného, než že jsme skutečně pomáhali cestováním kancelářím nastavit komunikaci s klienty a udělat pořádek v tom, která ta situace je jasná a jaká situace je opravdu sporná. Tam jsme třeba radili, aby se zkusili s klientem dohodnout.

Samotné cestovní kanceláře byly v tomhle ohledu zavalené administrativou. Cestovka je zvyklá na to, že si nakontaktuje dodavatele, že si vytvoří ten krásný balíček a potom ten balíček prodá a komunikuje zákazníkovi ideálně až pokyny těsně před cestou. Najednou ale bylo všechno jinak, věci se neustále měnily, lidé volali vyděšení a chtěli vše rušit.

x Uklidnilo se to z hlediska cestovních kanceláří později?

Každý doufal, že se situace nějak vyřeší. Ale ona se nelepšila a peníze na účtech ubývaly. Mnohé cestování kanceláře začaly propouštět, někteří ale měly štěstí a v létě se „zahojily“, nebo se rychle přeorientovaly na jiný trh. Špatně na tom byly kanceláře, které vlastnily nebo splácely nějaký majetek v cizině, například chatky v Chorvatsku. Jinými slovy – tak jako jsem několik let pomáhala zakládat cestování kanceláře, tak jsem potom musela několik kanceláří poslat do insolvence. To bylo hodně smutné.
Vždy jsem si šla za tím, co chci, makala jsem, abych toho dosáhla. Většinou kolem mě byli muži a když to zhodnotím, tak mám buď štěstí, nebo umím jednat s chlapama. Nikdy se mi totiž nestalo, že by mi chlap hodil pod nohy nějakou překážku jen proto, že jsem žena.

x Změní třeba pandemie koronaviru způsob, jakým lidé cestují? Dříve jsme měli problém s overturismem, může se toto zlepšit?

To podle mě nezávisí na turistech, ale na vládách a jednotlivých městech. Samotnou by mě zajímalo, zda Praha, když nyní dostala rok, aby se nadechla, nad tím přemýšlí. Zda si někdo řekl: „Ty brďo, tak takhle ta Praha vypadá, když je prázdná a takhle, když je naprosto zacpaná. Co je lepší?“ Z tohoto bodu se může jít různými směry. Měli bychom se zamyslet nad tím jakého turistu chceme v Praze a jakého zase jinde v České republice. Nemusíme prodávat všechno všem.

x Působíte v Mezinárodní horolezecké federaci, považujete se za horolezkyni?

Sama sebe určitě ne, ale jsem člověk, který má hory rád. Zvládám vysokohorskou turistiku ve smyslu Tatry, nikoliv Mount Everest. Má nejvyšší zdolaná hora je Mont Blanc. Ráda si samozřejmě kromě chození někdy i na skálu sáhnu, zvládnu některé lezecké cesty. Nicméně mám dvě malé děti ve věku čtyř a šesti let a od té doby toho času na lezení moc není. Jako matka dvou dětí, honorární konzulka a majitelka advokátní kanceláře jsem teď spíš ráda, když si najdu čas alespoň na běh (ale horský!), nebo na jógu.

x Měla jste někdy pocit, že si musíte vybrat mezi kariérou a rodinou?

Z ministerstva jsem odcházela i kvůli podobným úvahám. Říkala jsem si: „Jo, je ti 30 tak jako co, chceš na tom ministerstvu být až do konce svých dnů, co se stane, když budeš mít děti, budou tam na tebe čekat zrovna na této pozici s evropským soudním dvorem, která je taková úzce profilová?“ Neměla jsem pocit, že až bych se vracela po mateřské na ministerstvo, že by tam na mě čekala moje židle. Nyní jsem ale majitelka advokátní kanceláře, mám to nalajnované a vlastně je to to nejlepší, co člověk může udělat – staňte se majitelkou kanceláře, pak už zkrátka musíte skloubit dítě a práci, protože zaměstnáváte lidi a nemůžete jim říct, že dva roky nebudete nic dělat. Prostě, když člověk musí, tak musí, ale opravdu jsem neměla nikdy ten pocit, že bych si musela vybrat.

Děti jste měla v době, kdy jste si budovala svou pozici v advokacii.
To ano. Mám zrovna jednu fotku z doby, kdy jsem pracovala na knize o cestovním právu. Dělala jsem všechno, aby byla hotová dřív, než se mi narodí, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem závěrečnou korekturu dělala se synem v ruce.

x Jakou roli v tom všem hrál váš muž?

Můj manžel je skvělý, je vysoce tolerantní a taky workoholik, což si myslím, že je potřeba,  aby oba dva měli stejné tempo, protože pak jako jeden i druhý chápe, že k životu je potřeba rodina, ale i práce. Manžel je skvělý v tom, že nevyžaduje teplé večeře, takže mi tím ubývá celá řada práce. (smích)

Oba dva máme také naštěstí podobné koníčky, ale samozřejmě i naše manželství je hodně o toleranci. Musím také říct, že pocházím z rodiny, kde žena vždycky byla dříč, takže já jsem nikdy nečekala na nějakou obrovskou pomoc od manžela. Je to určitě super, ale moje mentální nastavení je, že musím být vždycky já sama připravena postarat se o sebe a děti.

x Je to podle vás dobré nastavení, aby se tedy ženy spoléhaly jen na sebe?

To já neříkám, že je tohle správně. Sama nad tím hodně uvažuji. Líbí se mi muži, kteří automaticky počítají s tím, že budou pečovat – ne pomáhat – o své děti, protože to jejich děti zkrátka jsou. Současně jsem ale člověk, kterému nevadí ukrojit si větší krajíc chleba, než má můj manžel. Ale to je moje volba

„Vždycky jsem radši kamarádila s klukama“

x Podle soudkyně Kateřiny Šimáčkové šikovné právničky mezi třicítkou a čtyřicítkou mizí. Máte podobný pocit?

V mojí sociální bublině to tak není. Mám kolem sebe celou řadu kolegyň, které mají děti, a přitom normálně fungují v advokacii. Často říkám, že advokátka s dětmi je daleko efektivnější, protože si daleko víc váží svého pracovního času. Je samozřejmě dobře, pokud se žena před dětmi posune v tom advokátní žebříčku o něco výše, takže v době, kdy má děti, má k sobě aspoň koncipienta, který odvede určitý díl práce. Když totiž máte dítě, nemáte den, kdybyste mohla na případu pracovat 12 hodin v kuse, váš den je rozkouskovaný a mnohdy nemůžete reagovat na klientovy požadavky okamžitě. Právě na to potřebujete své kolegy, svůj tým. Musíte se naučit zadávat práci, delegovat práci a dávat zpětnou vazbu. Kvalitní kolega je má cenu zlata.

x Myslíte, že advokacie je pánský klub

Když se nad tím opravdu zamyslím, setkávám se při řešení klientských případů pomalu více s ženami advokátkami. V naší kanceláři je Štěpán Holub už dokonce přísně chráněn, protože jsme dlouho neměli v základním týmu kolegu – advokáta. Ale ano, většina advokátního byznysu je v rukou mužů. Vždycky jsem radši kamarádila s klukama než s holkama, možná proto je to pro mě přirozené a neřeším to.

x Měla jste pocit, že se musíte více prosazovat, protože jste žena?

Vždy jsem si šla za tím, co chci, makala jsem, abych toho dosáhla. Většinou kolem mě byli muži a když to zhodnotím, tak mám buď štěstí, nebo umím jednat s chlapama. Nikdy se mi totiž nestalo, že by mi chlap hodil pod nohy nějakou překážku jen proto, že jsem žena.
Četla jsem rozhovor s Lucií Hrdou a ona tam zmiňovala, že jí dělali problémy například u soudu, když byla těhotná. Tohle jsem nikdy nezažila, a to i já jsem zastupovala své klienty u soudu v době těhotenství. Nebo jsem byla u soudu dva týdny po porodu s miminkem, kdy manžel čekal v autě, ale vždy jsem narazila na solidní soudce, až jsem z toho byla mile překvapená.

x Co vás na vaši práci baví nejvíce?

Dopracovala jsem se do bodu, kdy cestovní právo opravdu zvládám a baví mě posouvat hranice dál, zkoušet tesat novou judikaturu. Takže jsem ve stavu, kdy neustále vymýšlím, jak bych mohla cestovkám ještě pomoci. Nebo už jen neřeším ty základy, ale „špeky“ – těžké případy. Advokát vám odpracuje jakýkoliv případ, ale mnohem raději bude pracovat na skutečně zajímavém těžkém případu, ideálně tedy i dobře zaplaceném. (smích)

x Co si pod tím dá představit, dokážete uvést příklad?

Když jsem na začátku prosince přednášela pro cestovky a agentury, byli nadšení z případu, který se týkal provize za zrušené zájezdy, který se mi podařilo vyhrát. Zastupovala jsem cestovní agenturu ve sporu s Neckermannem. Oni prodávali zájezdy a za to dostávali provizi, tak funguje provizní prodej. Majitel Neckermanna Thomas Cook zkrachoval, takže Neckermann řekl agentuře, že žádnou provizi nedostane. My jsme prostudovali smlouvu a řekli jsme, že tuhle smlouvu můžeme rozbít. Samozřejmě to nebylo naprosto jasné, ale právě o to šlo. Případ jsme táhli až k soudu, kde se nám podařilo odůvodnit, že odmítnutí provize za odvedenou práci je při krachu pořadatele zájezdu neplatné. Takže Neckermann musí dodavateli – cestovní agentuře – provize zaplatit.

Zajímavé jsou také případy, které se týkají paragrafu 16, jedná se o zdravotnické případy. Nejčastěji jde o onkologického pacienta, který potřebuje určitou léčbu. U některých případů ovšem taková léčba není hrazena z veřejného zdravotního pojištění a často to bývá léčba v řádu stovek tisíc až milionů korun. Český zdravotní systém umožňuje, aby se taková léčba zaplatila, ale musí se podat žádost o takzvanou mimořádnou úhradu. Přístup Všeobecné zdravotní pojišťovny je v těchto věcech velmi striktní, takže celá řada žádostí je zamítnuta. Když se takový případ dostane k nám, tak s pojišťovnou bojujeme o to, aby pacient úhradu dostal. Jsou to velmi intenzivní spory.

x Dotkly jsme se medicínského práva. Vy řešíte i případy zanedbání lékařské péče u pacientů. O jaké případy jde nejčastěji?

Jde například o případy, kdy dojde k poškození miminka při porodu, přeříznutí žlučovodu, který neměl být přeříznut, přeříznutí střeva při operaci vaječníků a přijde se na to později, nebo případy pokažených očních operací. Nejčastější a nejhorší jsou gynekologické problémy. Řešíme také estetickou chirurgii.

x Mluvily jsme spolu o cestovním právu a o cestování, kam byste se chtěla podívat v nejbližší budoucnosti?

Na Vánoce domů – do Jeseníků, samozřejmě na Island a pak zase na Curacao, což je ostrovní země v Karibiku. Byla by to už má třetí návštěva, protože manželka mého bratra je holandská lékařka, která právě původem z toho ostrova pochází, takže tam máme rodinu a vždy, když přiletíme, tak nás vítá „půlka ostrova“.

X X X

Podařilo se mi najít svůj vnitřní klid, říká herečka Barbora Munzarová

Barbora Munzarová (49) bude příští rok hrát v crazy muzikálu Láska je láska s písničkami Lucie Bílé. Sama říká, že se coby činoherní herečka jen pokouší o zpěv. V rozhovoru pro iDNES.cz promluvila také o tom, proč některé pracovní nabídky odmítla.

x Řekla jste, že se jen pokoušíte o zpěv. Proč ta sebekritika?

No protože mám vždycky úplně sevřeno. A přestože asi občas něco zazpívám, tak stoupněte si na jeviště vedle Lucie Bílé a předstírejte, že s ní můžete zpívat duet, když jste činoherka! (smích)

x Jaké hity Lucie Bílé, patří mezi vaše nej?

Teď jste mě tedy úplně zaskočil. Abych udržela bonmot představení, tak Láska je láska. Musím říct, že jak mě ten muzikál opravdu láká, tak jsem tady proseděla čtyři nebo pět repríz z dílny pana Ondřeje Soukupa a paní Gábiny Osvaldové na Johance. To je taková moje srdcovka.

x Dojímáte se nad silnými příběhy, které třeba končí srdceryvně?

Když to stojí za to a není to tak levně na efekt po povrchu, tak se přiznám, jak roky přibývají, že sentiment tam občas skočí. Takže ano.

x Jak nyní pohlížíte na role, které jste točila sotva po vystudování?

Já na to nepohlížím, já to nesleduji ani zpětně. Nemám tady tento druh sebe… (smích) Můj tatínek používal pojem sebeonanie. Takže vám na to neumím odpovědět, protože se na televizi vůbec nedívám, což je asi špatně, když jsem herečka. Myslím na české produkce. 

V lockdownu mě uchvátil Netflix a podobné streamovací služby, kde čistě závidím kolegům, zahraničním hercům, jaké mají úžasné scénáře, jak jsou situace neskutečně režijně pojaté. Tam si tak jako promítám, že to by bylo fajn, kdyby se u nás pracovalo podobným způsobem. A nejenom na výdělek a na efekt v rámci nekonečných seriálů. 

x Vy jste se nejednou v minulost nechala slyšet, že maximum času věnujete rodině. Litujete nějakých projektů, které jste v uplynulých pěti letech musela odmítnout.

Ne. Já si vybírám. Nebyla jsem upřímně zahlcena nějakými nabídkami. Párkrát se stalo, že přišla nabídka, která třeba nebyla úplně šálek mého čaje. Ale nějak jsem si došla v rámci své očisty ducha k tomu, že už jsem schopná říct, že děkuju za nabídku, ale ne bez výmluv a bez nějakých těch hereckých prostředků, aby člověk neměl strach, zda bude znovu osloven, nebo ne. Nějak se mi podařilo najít svůj vnitřní klid, lidsky a tím pádem tím nejsem úplně vláčena. Na druhou stranu je potřeba říct, že mám to štěstí, že nemusím úplně honit složenky, že tam nějaké zabezpečení je, takže ta rozhodovací pozice je potom úplně jiná.

x Jsou Vánoce a vy jste se snad už záměrně oblékla do červené kvůli adventu?

Není to záměrně. Je to tím, že jak je teď šedá a těžká doba a mediální strach nás masíruje ze všech stran, tak jsem cítila potřebu sama sebe rozsvítit. Ale jinak advent a Vánoce miluju, protože v naší rodině se tradice vždycky udržovaly. Takže to je období, které mám moc ráda a těším se na něj, že se už se teď trošku zastavím. 

Všechna ta přeložená zájezdová lockdownová představení už teď máme skoro odehraná, ještě jich tam pár je. Ještě mě čeká nějaké zkoušení, oprašování představení Příběhy ze Starého zákona v Divadle Viola a pak už se naladím, vytáhnu krabice s vánočními ozdobami. To je vždycky pro mě takový hezký čas. Pouštím si koledy, zpívám si je doma, zdobím a je to takové zastavení.

x Pečete cukroví?

Teď mě asi všechny hospodyňky ukamenují, ale nikdy jsem nepekla a nepeču. Můj manžel, který má rád sladké, to má se mnou těžké, protože jsem spíše masový typ. Já vám udělám steak a opeču prase, ale nepeču. Mám ale zaplaťpánbůh záchranou síť všech kamarádek, známých. Moje úžasná tchyně peče, takže se to u nás vždycky sejde. Mám tu výhodu, že sladké až tolik nepotřebuju. Takže to mám pojednané takhle, že vždycky je nějaká donáška.

x Říkáte si s manželem, co byste si přáli k Vánocům?

Letos jsme si řekli, že si nebudeme dávat nic, že nám bude stačit, že budeme pohromadě, dá-li pánbůh to strávíme ve zdraví. Loni jsme si na Vánoce dali coviďáka, tak doufám, že letos nás to nevyvolá. U nás je to opravdu o tom být pospolu a sejít se u štědrovečerní večeře. 
Pak máme ještě jeden krásný zvyk, že třiadvacátého prosince, večer před Štědrým dnem jezdíváme zpívat koledy se skupinou přátel k bývalé zástupkyni šéfa činohry Národního divadla, rodinné přítelkyni paní Helence, která nás vždycky pohostí. Tak uvidíme, zda to letos bude možné. A když ne, tak alespoň si to nějak zastreamujeme. (smích)

X X X

Ježíškova pošta Boží Dar orazítkovala 332 kilogramů vánočních přání

Celkem pracovníci božídarské Pošty Partner opatřili unikátním vánočním razítkem 332 kg poštovních zásilek, dopisů a pohlednic. Ježíškova pošta na Božím Daru používá příležitostné vánoční razítko od roku 1994.

Daniela Tautermannová z Infocentra Boží Dar popisuje: „Vánoční razítko si drží svoji popularitu. Byly dny, kdy jsme ručním razítkem orazítkovali až 9000 zásilek. Když to přepočítáme na celkovou hmotnost, pak rekordním byl pro nás rok 2016 s 386 kilogramy. Naopak nejméně zásilek jsme zaznamenali v roce 2018, bylo to „jen 315 kilo“. Naším standardem je 340 kilogramů. Nelišil se ani koronavirový rok 2020 ani ten letošní.

Kam putovala letošní vánoční razítka, doplnila Daniela Tautermannová: „Zdraví, to bylo hlavní přání v mnoha vánočních dopisnicích. Dále si lidé přáli, aby mohla být celá rodina pohromadě a aby byl celý svět lepší. Děti Ježíškovy psaly o vánoční dárky pro svoje nejbližší.“
Nejvzdálenější destinace, do kterých putovala vánoční přání v prosinci 2021 z Božího Daru, byly Japonsko, Taiwan, Indie a Sibiř.
Pošta Partner je na Božím Daru otevřena celoročně. Vánoční přání můžete vhodit do Ježíškovy schránky osobně nebo zaslat během letního výletu na Boží Dar, ale vánočním razítkem 2022 pracovníci Ježíškovy pošty opatří Vaši zásilku až od 1. do 23. prosince příštího roku.

Vánoční Pošta, Boží Dar 1, 362 62 Boží Dar
S pozdravem Alena Formáčková, Infocentrum Boží Dar