Mezi uprchlíky jsou i dospělí muži, kteří až na výjimky z Ukrajiny nesmějí.Na záběrech z asistenčních center pro uprchlíky z Ukrajiny to nelze přehlédnout. Mezi žadateli o takzvané vízum strpění jsou i dospělí muži. Na Ukrajině přitom platí kvůli agresi Ruska všeobecná mobilizace pro muže ve věku 18 až 60 let. Češi to ale při rozhodování o vízech neřeší a Ukrajina je o to ani nežádá. Z všeobecné mobilizace pro Ukrajince platí výjimky.

„České úřady toto žádným způsobem nemohou zohledňovat. Čísla jsou ale jednoznačná - 80 procent příchozích v dospělé populaci jsou ženy, z celkového počtu příchozích je 55 procent dětí. Mezi muži jasně dominují pánové nad 60,“ sdělil iDNES.cz ministr vnitra Vít Rakušan.

„Nám, jako Čechům, ani nepřísluší hodnotit individuální případy neuvěřitelně statečně bojujících Ukrajinců. Sám znám muže, který uprchl z Ukrajiny proto, že mu hrozila fyzická likvidace. My jako Češi musíme hlavně pomáhat,“ uvedl Rakušan.
Všeobecnou mobilizaci kvůli ruské invazi na Ukrajinu už 24. února nařídil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj . Po dobu válečného stavu nesmějí Ukrajinu opustit muži ve věku od 18 do 60 let. Mobilizace se týká Ukrajinců, kteří podléhají branné povinnosti, a záložníků. Vztahuje se na území celé Ukrajiny s výjimkou Luhanské a Doněcké oblasti, které zčásti ovládají separatisté.
Přesto se, tak jako při každé válce v minulosti najdou muži, kteří se branné povinnosti snaží vyhnout. A na sociálních sítích lze najít i různé uštěpačné vzkazy takovým mužům. 8. března, u příležitosti Mezinárodního dne žen, se je ukrajinští pohraničníci pokusili zahanbit květinami určenými ženám. 

„Velvyslanectví Ukrajiny v této věci nejednalo s Ministerstvem vnitra České republiky. Zároveň si Vás dovolujeme informovat, že z vojenské povinnosti a zákazu vycestovat do zahraničí pro muže existují také určité výjimky, třeba pokud se jedná o otce rodiny s 3 a více dětmi, o otce rodiny, která se stará o dítě s postižením nebo o adoptované dítě, o otce-samoživitele nebo třeba pokud službu v armádě neumožňuje zdravotní stav člověka,“ uvedla pro iDNES.cz mluvčí ukrajinské ambasády v Praze Tetiana Konopna.

X X X

Arabská média: Evropa má na válečné uprchlíky dvojí metr. Zatímco Syřany odrazovala, Ukrajince vítá

Ruská invaze na Ukrajinu odhalila nejen pravou povahu režimu Vladimira Putina, ale i negativní stránky Evropy. Tak konflikt hodnotí média a veřejnost mimo jiné v arabském světě. O podporu arabských i dalších zemí Blízkého východu přitom v souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině stojí nejen obě válčící strany, ale i Evropská unie a Západ, které například ropu a zemní plyn z Blízkého východu potřebují jako náhradu za suroviny z Ruska.

Arabská média upozorňují hlavně na dvojí metr, jakým podle nich Evropané měří Ukrajincům na jedné straně, a ne-Evropanům na straně druhé. Ať už jde o Syřany, Afghánce a další oběti současných nebo nedávných konfliktů.
Článek saúdského státního webu Arab News například ukazuje postoje Česka, Polska a Maďarska vůči běžencům. Zatímco nyní země přijímají statisíce ukrajinských uprchlíků, ty ze Sýrie odmítaly a dokonce riskovaly i spory s institucemi Evropské unie. Pro českou vládu tehdy bylo problémem i přijetí 50 syrských dětí.

Kritika se ale netýká pouze těchto tří zemí. Jako ještě vážnější příklad se uvádí Dánsko, kde zákonodárci požadují, aby se na ukrajinské uprchlíky nevztahoval zákon z roku 2016, který válečným uprchlíkům nedovoloval přinést si majetek v hodnotě vyšší než 10 tisíc dánských korun, tedy v přepočtu přibližně 30 tisíc českých korun, a měl odradit syrské uprchlíky od touhy žít v Dánsku. Zmiňuje se i například Irsko a jeho přístup.

Podle arabských médií většinou nejde o to, že Evropané raději přijímají sobě kulturně bližší Ukrajince, než muslimy a Afričany, ale že proti příchodu těch druhých se v některých případech vytvořily institucionální překážky, které se teď pro Ukrajince ruší. To odporuje evropským zásadám o rovnosti před zákonem.

Státy jako Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty hrají důležitou roli při vyjednávání o dalších sankcích vůči Rusku a v posledních týdnech odmítají koordinovat své kroky s americkým prezidentem Joem Bidenem. Ten po nich přitom chce, aby navýšily těžbu ropy a zmírnily tak dopady sankcí a výpadku ropných dodávek z Ruska.

Arabský pocit ukřivděnosti vůči Západu využívá i ruská propaganda. A zatímco ruská státní média a jejich dezinformace jsou v Evropě zakázané, třeba v arabském světě ruská propagandistická stanice RT vysílá dál a ovlivňuje tamní veřejné mínění k svému prospěchu.

Obyvatelé Blízkého východu jsou i bez ruské propagandy vůči Západu víc skeptičtí. A sociální sítě v arabském světě jsou nyní plné příspěvků o tom, jak jsou Ukrajinci privilegovaní, zatímco vůči muslimům se Západ chová diskriminačně až rasisticky.
Autoritářské státy se sice na názory společnosti příliš neohlížejí, když se jim to ale bude hodit k prosazování jejich vlastních zájmů, určitě toho rády využijí. Přinejmenším k tomu, aby během případného jednání se Západem zvýšily svou cenu.

X X X

NĚMECKO NECHCE DOMA CHAOS, MILIARDY NA PLYNOVOD, ROPOVOD Z RUSKA VYUŽIJE

Německá ministryně zahraničí: Zákaz dovozu ruské ropy do Německa by znamenal chaos
Zákaz dovozu ruské ropy do Německa by v této zemi měl za následek chaos, řekla v úterý podle agentury Reuters německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková. Taková situace by pro Kreml znamenala výhru, podotkla k tomu, proč vláda kancléře Olafa Scholze import ruské ropy nezakázala. Tento krok udělaly v úterý Spojené státy a Británie ve snaze potrestat Rusko za jeho invazi na Ukrajinu.

„Pokud bychom ho (dovoz ropy z Ruska) okamžitě zastavili, druhý den bychom v Německu nikam nedojeli,“ řekla Baerbocková deníku Bild. Dodala, že pracovníci klíčoví pro fungování země jako učitelé a zdravotníci by nebyli schopni se dostat do práce a hrozily by výpadky elektrické energie.

Německo z Ruska odebírá asi třetinu ropy, kterou spotřebuje, tedy výrazně více než Spojené státy a Británie, kde ruská ropa představuje asi osm procent spotřeby. Washington zakázal také dovoz ruského plynu a uhlí.
Moskva v pondělí poprvé od začátku invaze na Ukrajinu pohrozila zastavením dodávek zemního plynu, který do Německa proudí plynovodem Nord Stream 1 v případě, že Západ zakáže dovoz ruské ropy.
Ruský plyn má na dovozu této suroviny do Německa 55procentní podíl, v případě uhlí z Ruska je to 50procentní podíl.

Kancléř Olaf Scholz proto už v pondělí řekl, že Evropa v současné době nemá jiné řešení než kupovat ruské energetické suroviny a že je pro cílené sankce, z nichž jsou záměrně vyjmuty dodávky těchto komodit.
Německý ministr hospodářství Robert Habeck podle agentury DPA v úterý varoval před celohospodářskými a celospolečenskými dopady „nejtěžších rozměrů“, které by znamenalo případné embargo na dovoz ruského uhlí a plynu ze strany Evropské unie.

Sankce jsou záměrně nastavovány tak, aby postihly ruské hospodářství a ruského prezidenta Vladimira Putina, řekl. Nicméně jejich cílem je i to, aby „vydržela německá ekonomika a německá společnost“, upozornil Habeck. Nepromyšlené jednání může podle něho vést k pravému opaku.

X X X

JEDNÁNÍ RUSKA S UKRAJINOU URČITĚ PŘÍNOSEM, UKRAJINA MĚLA JEDNAT JAKO BARCELONA

„Rusko využívá Turecko proti Západu. Velice se mu hodí, že člen NATO vystupuje tímto disidentským způsobem,“ komentuje pro SZ turkolog Tomáš Laně postoj Ankary k válce na Ukrajině. Turecko teď bude hostit rozhovory obou zemí.
Pokusů zastavit ruskou agresi vůči Ukrajině bylo za dva týdny už nepočítaně. V Bělorusku se dokonce už třikrát sešli zástupci Kyjeva a Moskvy. Jestli se ale od nějakých jednání očekává aspoň nějaký posun, tak jsou to rozhovory plánované ve čtvrtek v turecké Antalyi.

Sejdou se tam šéfové diplomacií obou znepřátelených zemí – Ukrajinec Dmytro Kuleba a Rus Sergej Lavrov. Jde o první schůzku takhle vysoce postavených představitelů od začátku války.
Už to je průlom. Očekávání ještě zvýšily informace z Izraele, podle nichž obě strany projevily vůli k ústupkům (psali jsme zde). A i hostitel, turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan, doufá, že jednání otevře dveře k trvalému příměří. Ostatně i pro něj je konání rozhovorů úspěch. K možnosti zprostředkovat mír se hlásí několik dalších států včetně Izraele, Indie nebo Spojených arabských emirátů.

Jednání na úrovni ministrů je samo o sobě velkým vítězstvím Ukrajiny a víceméně porážkou Ruska, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy politolog a první český velvyslanec v Turecku Tomáš Laně.

Bývalý diplomat popisuje, jak Turecko před Ruskem omlouvá úspěšné nasazení svých bojových bezpilotních letounů Bayraktar na straně Ukrajiny, čím je na Rusku fakticky závislé nebo proč uzavření úžin Bospor a Dardanely pro válečné lodě Rusku nijak nevadí.

x Proč chce být Turecko prostředníkem jednání mezi Ruskem a Ukrajinou?

Turecko má především snahu využívat příležitosti, aby se prodralo mezi regionální velmoci, na globální velmocenskou pozici samozřejmě nemá dostatečnou sílu. Je to jeden ze způsobů, jak využívat okna příležitosti a snažit se operovat ruskou kartou proti NATO a proti Západu.

x Turecko se nepřidalo k západním sankcím. Jaké jsou vazby mezi Tureckem a Ruskem?

Ruskou kartu Turecko využilo už mnohokrát. Třeba tím, že s Ruskem uzavřelo smlouvu o dodávkách plynu, do Turecka proudí podmořským potrubím ruský plyn (Gazprom vlastní TurkStream, potrubí dodávající 40 % turecké spotřeby plynu. V Turecku se staví ruská jaderná elektrárna.

Turecko kooperuje s Ruskem v Sýrii, za tichého souhlasu Ruska mohlo obsadit severní syrské pohraničí ve snaze vytlačit odtud Kurdy. Zároveň s Ruskem a s Íránem vytvořily kvazi mírovou skupinu, která měla jednat o nastolení míru v Sýrii, což se jim samozřejmě nepovedlo, protože jim chyběl hlavní hráč, a sice západní velmoci – Spojené státy a Evropská unie.
Zároveň Turecko nakoupilo z Ruska raketový systém S-400. To všechno se děje natruc Americe, aby Turci nějakým způsobem vyjádřili snahu o emancipaci vůči Západu a vytvoření neutrální pozice ve svém regionálním prostoru, v němž se v současné době stávají sice hegemonem, ale hegemonem velmi pochybným, protože spíš přilévají olej do ohně, než aby nastolili na Blízkém východě klid.

x Proč Rusové souhlasili s jednáním právě na území Turecka?

Rusko využívá v tomto případě Turecko proti Západu. Velice se mu hodí, že člen NATO vystupuje tímto, dalo by se říci disidentským, způsobem. Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan se nabídl jako prostředník v ukrajinsko-ruském sporu, protože má s Ukrajinou velmi přátelské vztahy.

x Jaké jsou vazby mezi Tureckem a Ukrajinou?

Turecko dováží z Ukrajiny suroviny a na Ukrajinu vyváží a investuje. Obchodní bilance je zhruba 7,5 miliardy dolarů. S Ruskem je pětinásobná, s oběma stranami má ale korektní vztahy. Rusko, jak se zdá, to využilo. Turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu už minulý týden nabídl, aby se oba ministři zahraničí sešli na diplomatické konferenci v Antalyi a jak je vidět, přijala to nejen Ukrajina, ale také Rusko.

Turecko má úzké vztahy i se svými soukmenovci, kteří byli kdysi vládci Krymu, a to krymskými Tatary. To je právě ta linka osmanského vlivu na severním pobřeží Černého moře. Až do doby, kdy carevna Kateřina obsadila Krym, vládla na Krymu jakási lenní krymskotatarská muslimská dynastie, která byla pod protektorátem Osmanské říše. Celý jih Ukrajiny a Krym spadal až do 18. století pod Osmanskou říši.

x Platformu pro mírová jednání nabízí víc zemí – Izrael, Spojené arabské emiráty nebo Indie. Co z toho mají? Proč je pro ně důležité být zprostředkovatelem jednání? Jde především o prestiž, nebo to má i nějaké konkrétní dopady?

Určitě je to prestiž. Z hlediska Turecka je to posílení regionálního vlivu, ale bezpochyby také vnitropolitického vlivu. Erdoğanova vnitropolitická pozice kvůli ekonomické krizi slábne. Nevidím do vnitropolitické situace v Indii ani v Emirátech, ale i pro ně to může mít kromě prestiže i nějaké vnitropolitické a regionální důvody. Pro Indii určitě regionální, protože Indie je soupeřem Číny v asijsko-pacifickém prostoru, takže pozice prostředníka by pozici Indie myslím posílila.

x Řekněme, že se na jednání v Antalyi dojedná mír. Posílí to vztahy Turecka s oběma stranami konfliktu?

Bezpochyby. Turecko má vůči Ukrajině dlouhodobě kladné vztahy jakožto k zemi, která kdysi částečně patřila do osmanské sféry. V Rusku má velké investice, proudí odtud suroviny i turisté. Z Ruska i z Ukrajiny přijíždí významná část turistů do Turecka, obě tyto země potřebuje.

Jak do toho zapadají bezpilotní letouny Bayraktar, které se staly možná až symbolem úspěšné obrany Ukrajinců proti ruské invazi? Turecko posílá Ukrajině další a další dodávky těchto dronů…
To je velice zajímavá věc. Turecko se snaží, pokud možno, když ne úplně osamostatnit, tak zvýšit podíl zbrojní výroby z domácího trhu. Bezpilotní letouny Bayraktar, jak je vidět, jsou toho ukázkou. Byly využity už v Sýrii, v Libyi, na Kavkaze v podstatě rozhodly válku ve prospěch Ázerbájdžánu proti Arménii. Jsou to velice úspěšné stroje, jsou na poměry vojenské techniky levné.

Turecko tím získává velkou prestiž. Kdyby nedošlo k válce, tak by Turecko možná dokonce postavilo výrobní závod na tyto drony na Ukrajině. Jedná se o značku Bayraktar, je to soukromá firma. Její majitel je starším bratrem Erdoğanova zetě, takže je tam napojení i na „sultánskou“ rodinu.

x Není to problém pro vztah Turecka s Ruskem?

Samozřejmě, že se turecké ministerstvo zahraničí ohradilo proti spojování Turecka s obranou Ukrajiny vůči Rusku s tím, že se jedná o soukromou firmu, která si prodává vojenský materiál, komu chce. A vláda, že se do toho nemíchá. Že to ostatně prodává i do jiných zemí a jiné země to využívají, takže vláda do toho takzvaně nemá co mluvit. Byla to snaha vyvinit se vůči Rusku z toho, že ty veleúspěšné drony ničí ruskou vojenskou techniku.

Turecko se nepřidalo k sankcím proti Rusku…

Turecko se nikdy nepřidalo k sankcím proti Rusku. Odsoudilo samozřejmě agresi proti Ukrajině jako nepřijatelnou, protiprávní a porušující integritu země. Totéž učinilo ostatně už v případě Krymu a v případě separatistických území na jihovýchodě Ukrajiny.

x Proč ale Turecko uzavřelo Bospor a Dardanely pro ruské válečné lodě?

Zaprvé má Rusko základny v Černém moři. Největší vojenskou základnou Ruska je Sevastopol, to byl také jeden z hlavních důvodů, proč Rusko anektovalo Krym. Pokud už tam ty válečné lodě nemělo, pokud byly rozeseté někde po Středozemním moři, například v obří námořní základně Tartús v Sýrii, tak je Rusko dopravilo zpátky předtím, než napadlo Ukrajinu.
To byl stav míru, kdy si litorální, čili pobřežní země mohou proplouvat úžinami všemi druhy lodí, včetně vojenských. Uzavření, které žádala Ukrajina, přišlo až s křížkem po funuse, pět minut po dvanácté. Rusové už tam stejně všechny lodě měli, a navíc ty, které tam ještě neměli, se tam klidně mohly vracet, protože se vracely do domovských přístavů. Na země, které mají domovské přístavy v Černém moři, se dohoda z Montreux nevztahuje.

x Takže to bylo jen gesto vůči Západu?

Bylo to víceméně jen gesto. Dokonce to ani žádnou ruskou loď nepostihlo, protože se mohou vracet do svých domovských přístavů. Nesmějí vyplouvat, jakmile se uzavřou Úžiny, tak ani pobřežní země nemohou se svými vojenskými plavidly ven, ale zpátky domů můžou.

x Jak mírové jednání ovlivní pozici Turecka v NATO?

Nebude to nic proti ničemu. Lze jen těžko něco namítat proti mírovému zprostředkování ze strany Turecka. Na druhé straně to Turecku pomůže v další emancipaci vůči Spojeným státům a vůči NATO. Kdyby došlo k pokračování války a další separaci Ruska, tak by Turecko znovu váhalo, na kterou stranu je pro něj výhodné se přidat.

x Jaká je teď pozice Turecka v NATO? Vyhovuje mu členství, nemluví se o odchodu z aliance?

Je to pro něj stále bezpečnostní kotva, jelikož Ruska se bojí. Turecko se Ruska vždy bálo a bojí se ho i nadále, i když se snaží jako provokaci vůči Západu k Rusku směřovat. Nikdy si není jisto jeho úmysly, v NATO má bezpečnostní kotvu. I výzbroj turecké armády je převážně západní, kromě těch raket, které stejně nepoužívají. Oni je sice instalovali, ale nepoužili, je to taková chytrá horákyně: „Máme sice rakety, ale nepoužíváme je.“ Američané jim kvůli tomu zastavili dodávku nejmodernějších stíhaček F-35. Turecko to hraje na obě strany.

x Vzhledem k velikosti turecké armády asi nezaznívají ani výzvy k vyloučení Turecka ze strany NATO…

Myslím, že ani na jedné straně tato snaha není. Turecko je tak strategicky významné a jeho vyloučení z NATO by vedlo k jeho absolutnímu odcizení. Je to podobné jako uprchlická otázka. Turecko bohužel nelze díky jeho strategické poloze nikdy pominout, v žádné geopolitické záležitosti. A Turecko toho využívá.

x Sledujete plánované jednání v Antalyi s optimismem?

Slyšel jsem o možných kompromisech, ale je to spíš úvaha, která nemusí mít se skutečností nic společného. Myslím, že to vyslovil Jan Šír z Institutu mezinárodních studií FSV Univerzity Karlovy. Krym by mohl dostat nějaký mezinárodní statut a východní území nějakou autonomii. Ale je to samozřejmě věc, která nemusí vyhovovat ani jedné straně. Uvidíme.
Musí jednání proběhnout na území třetí země? Ať už v Bělorusku, nebo v Turecku…

Bělorusko není neutrální půda, Bělorusko je agresor. Tam si to chtělo nadiktovat Rusko. Turecko je neutrální půda.

x Musí se válka uzavřít na neutrální půdě, pokud nedopadne drtivým vítězstvím jedné strany?

Už jenom to, že Rusko souhlasilo s jednáním se současným ministrem zahraničí Ukrajiny, je velký úspěch Ukrajiny. Jak známo, Putin chtěl takzvaně denacifikovat Ukrajinu. Představoval si, že během několika dnů Ukrajinu obsadí a dosadí tam loutkovou vládu. To se mu nepovedlo. Už to, že musí jednat s ukrajinským ministrem zahraničí, je víceméně porážka Ruska a velký úspěch Ukrajiny.
To ostatní už může být založené na nějakých kompromisech. Pokud ovšem Rusko toto zkousne, Rusové nejsou zvyklí prohrávat.

x Je pravděpodobné, že zrovna Turecko bude správným prostředníkem pro dojednání míru? Může to být třeba Izrael nebo jiné místo?

Turecko je trošku vhodnější, protože Izrael je velice spojen se Západem. Turecko je z hlediska Ruska v tomto směru neutrálnější. Turecko válku slovně odsoudilo, Erdoğan sám to slovně odsoudil, byly demonstrace u ruského konzulátu v Istanbulu, ale to je tak asi všechno. K žádným sankcím nedojde, to si nemohou dovolit. Jak už jsem říkal – Rusko jim buduje jadernou elektrárnu, jsou závislí na ruském plynu, ruských turistech a hlavně ruském exportu a importu, což je pro Turecko velmi důležité.

X X X

Politolog Risse: Energetickou bezpečnost dlouho nikdo nebral vážně. Musíme vsadit na obnovitelné zdroje

Jen málokterá země provedla po ruském útoku na Ukrajinu takový obrat jako Německo. Spolková vláda ukončila projekt plynovodu Nord Stream 2 a upustila od jednoho ze základů německé politiky, že do válčících zemí nedodává zbraně. Invaze ji přiměla i k navýšení výdajů na zbrojení, a už od letošního roku chce plnit své závazky v rámci NATO. Hostem Interview Plus byl odborník na mezinárodní vztahy ze Svobodné univerzity v Berlíně Thomas Risse.

Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, veřejnoprávní stanice ARD i magazín Spiegel – ti všichni označují útok na Ukrajinu za skutečný šok pro německou diplomacii. Můžete nějak shrnout, co všechno se s ruskou invazí změnilo?
Tahle válka, a abychom mluvili otevřeně, říkejme jí Putinova invaze na Ukrajinu, otřásla samotnými základy německé zahraniční politiky. Ta ještě před dvěma nebo třemi týdny pořád stála na tom, že se Rusko bude držet toho, co po konci studené války slíbilo.
 
Tahle jistota je pryč. A německý obrat, který nastal předminulou neděli, to už jen podtrhl. Ale to podle mě neznamená, že by Německo vědělo, co teď hodlá v zahraniční politice dělat a jak se současnou situací naloží. Dál pokračuje válka. K tomu jsou tu miliony uprchlíků, a jejich počet stoupá mimořádně rychle – jsme v situaci, kterou jsme od roku 1945 ještě neviděli. Pořád se bojuje, každý den umírají nevinní lidé a všechno se řeší za běhu.

x Hned po začátku invaze jste sepsal stať, ve které tvrdíte, že německá politika vůči Rusku teď definitivně selhala – Berlín prý až příliš spoléhal na ropu a zemní plyn z Ruska, a jejich nákupem ve výsledku pomáhal stabilizovat režim Vladimira Putina. Zároveň tvrdíte, že Berlín si vůči Moskvě dlouho pěstoval iluze. Na čem to bylo založené?

Opíralo se to o dohody z 90., a vlastně už i ze 70. let minulého století. Už v závěrečném aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě – ten se podepsal v roce 1975, uprostřed studené války – se uzavřela dohoda, že jsou hranice v Evropě nedotknutelné a že se nesmí přepisovat s použitím násilí. To je mimochodem i základ mezinárodního práva. Tahle dohoda se po roce 1990 s Moskvou uzavřela i v dalších smlouvách. A Německo se spoléhalo, že to Rusové dodrží. K tomu se přidala víra, že by vzájemné vztahy mohl upevnit obchod.

Byla naděje, že když se budou ruská ropa, a hlavně plyn odebírat ve velkém, tak na sobě budou obě strany závislé a Rusko by díky tomu zmírnilo svou politiku. Někteří dokonce věřili v takové motto: změna pomocí obchodu. Čím víc se s nějakou autokratickou zemí obchoduje, tím víc se její společnost liberalizuje. Tahle iluze je podle mě překonaná už deset let. Když se podíváme na ruskou anexi Krymu, dosazení vazalských režimů na Donbasu – na to se pořádně nereagovalo.

Německá vláda i pak věřila, že se s Putinem přece dá vyjednávat. Přitom bylo jasné, že ne. Někdejší kancléřka Angela Merkelová po vpádu na Krym jednala celé hodiny s Putinem a už tehdy byla frustrovaná z toho, že ruský prezident neumí držet slovo. Takže nejméně pět nebo šest let bylo jasné, že německý názor na Rusko stojí na iluzích. Putinova invaze jen rozptýlila poslední pochyby.

Východní politika

Jakou roli hraje ve vztazích s Ruskem německá sociální demokracie (SPD), která je teď u vlády?
Ta rozhodně sehrála svoji roli. Zrovna SPD má hodně ruských kontaktů. Spolkové země jako Meklenbursko-Přední Pomořansko, Dolní Sasko, a dokonce i Severní Porýní-Vestfálsko, jsou úzce provázané s ruskými energetickými koncerny. Hlavně s Gazpromem.

Teprve před pár týdny jsme se dozvěděli, že náš největší zásobník na zemní plyn, který je na severu Německa, provozuje Gazprom a že stát nemá vlastní nouzovou rezervu jako u ropy. V podstatě jsme udělali kozla zahradníkem, pokud můžu použít tuhle formulaci.

x Myslíte, že původní přístup vůči Moskvě nadobro skončil, anebo je tu možnost, že by se k němu Berlín ještě mohl někdy vrátit – třeba kdyby válka skončila nějakým příměřím?

Jako politolog se nechci pouštět do nějakých prognóz. Ale dokud budou u moci Putin a jeho lidé, tak se to už nezmění. Rozvázal kontakty se světem, nedrží slovo a v diplomacii je opravdu těžké jednat s prezidentem, na kterého se nedokážete spolehnout a který klidně i pět minut po jednání změní názor.
Obrat může nastat leda v případě, že se v Rusku vymění vláda. Nedokážu si představit, že by se Putin ještě dokázal vrátit k tomu, co se v 90. letech slíbilo.

x Německo dlouho hájilo výstavbu plynovodu Nord Stream 2, i když cítilo stále větší nátlak od svých spojenců, kteří chtěli projekt zastavit. Překvapilo vás, že na to Berlín nakonec přistoupil, a to dokonce už před začátkem celé invaze?

Nepřekvapilo, protože i tak to přišlo příliš pozdě. Uvědomme si, že jsme tu měli spolkového kancléře, který moc dobře věděl, že je ten projekt k neudržení, ale i tak celé týdny váhal, a název Nord Stream 2 dokonce odmítal říct nahlas.
Kancléř pořád mluvil jen o tom, že přijdou tvrdé sankce. To byla jen taková šifra, kterou vzkazoval: samozřejmě, už se to nedá zachránit, i kdybychom sebevíc chtěli. Podle mě ale ten konec přišel opravdu pozdě. Ten plynovod se vůbec neměl stavět, jenže byl právě součástí té německé iluze.

Spolková vláda i v posledních týdnech obecně váhala – ve srovnání s většinou spojenců si dlouho nebyla jistá ani tím, jestli se ruské banky mají vyřadit ze systému SWIFT. A odmítá i zavedení embarga na ruskou ropu a plyn. Čím to je?
Pořád věřili, že se s ruskou vládou nějak domluví a tím pádem by se nemuselo sahat na byznys. Obecně je obchod mezi Ruskem a Evropskou unií poměrně slabý, tedy z celkového pohledu. Jenže v energetice, a hlavně v odběru zemního plynu, je německá závislost na Rusku mimořádně vysoká. Padesát procent všech dodávek putuje z Ruska a německé koncerny jsou s těmi ruskými hodně provázané.

Dlouho to Berlín nezajímalo. Energetickou bezpečnost nikdo nebral vážně a to platí doteď. Vždyť každý den se Gazpromu i teď vyplácí něco kolem miliardy dolarů za dovoz plynu. A to samozřejmě celý režim drží při životě. Ostatní sankce sice jsou důležité, ale bez embarga to není dost efektivní. Němci celou dobu věřili, že díky provázanosti s ruskou energetikou můžou Putinovu politiku mírnit. Ale tyhle naděje jsou pryč.

Německá energetika

x Co tato válka znamená pro německé plány v energetice? Připomeňme, že zemní plyn měl být na pár let přechodným zdrojem energie, než se přejde na obnovitelné zdroje – a v tom se sázelo hlavně na dodávky z Ruska. Do budoucna se zase počítalo s Ukrajinou jako důležitým dodavatelem vodíku. Co musí Německo udělat, aby své cíle i tak dokázalo splnit?

To je těžké. Německo se zákonem zavázalo k přechodu na obnovitelné zdroje. Postupně se zbaví jaderných a uhelných elektráren – jenže na to překlenovací období nutně potřebuje plyn. Ať už zkapalněný, nebo klasický. Navíc poroste i jeho spotřeba a podíl v energetickém mixu.
Ale z dlouhodobého pohledu je to jasné – i díky útoku na Ukrajinu je sázka na obnovitelné zdroje důležitou zárukou. Už to není jen otázka klimatické politiky, ale bezpečnosti státu.

x Tím spíš ale může být důležité, s kým se bude v příštích letech spolupracovat. Kde by Německo mohlo najít nové partnery?

Asi budeme znovu závislejší na Blízkém východu. Pak budeme muset upevnit spolupráci se Spojenými státy. Jenže problémem je, že to neuděláte lousknutím prstu. Prozatím je to asi vyřešené, topná sezona končí a blíží se léto. Ale už teď se musíme připravovat na další zimu i na to, co přijde potom.

x Spolkový kancléř Olaf Scholz krátce po začátku války představil úplně novou vládní strategii. Mimo jiné se mají postavit hned dva terminály na zkapalněný plyn LNG, aby Německo nebylo závislé jen na plynovodech z Ruska, ale hlavně se má začít masivně investovat do armády. Kvůli těmto výdajům se musí mimochodem i upravit ústava. Dokáže vláda tyhle návrhy prosadit?

Hned po tom, co vláda oznámila novou strategii, získala alespoň částečnou podporu největší opoziční strany CDU. Doteď jsme mluvili hlavně o energetice, ale stav armády je další velký problém. Za ten rozhodně nemůže jen současná vláda, která sotva nastoupila. Bundeswehr se zanedbává už celá desetiletí.

Zrovna jeho obnovu teď křesťanští demokraté podporují – že armáda už letos získá dalších 100 miliard eur a pak už bude každý rok dostávat slíbená dvě procenta HDP. Tuhle změnu tak v parlamentu podporuje ústavní většina, a s tím už se dá něco dělat. Mimochodem, i tady bych se vrátil k ruské iluzi. Ta se rozhodně netýká jen SPD. I nedávný kancléřský kandidát CDU Armin Laschet razil úplně stejnou linii. Otřes prožívá celá politická scéna.

x Proč by mohl být tento názor na Rusko tak rozšířený? Souvisí to třeba i s německou historickou zkušeností, hlavně s druhou světovou válkou, ve které měl bývalý Sovětský svaz největší počty obětí?

Samozřejmě, i v tom to je. Asi nemusím vykládat, co Německo před rokem 1945 dělalo. Tohle máme uložené hluboko v podvědomí. Pak si přehrajte dějiny západního Německa. Hned po druhé světové válce přišla ta studená a Bundeswehr byl zase po zuby ozbrojený. Svého času sídlil ve spolkové republice i milion vojáků, k tomu tisíce jaderných zbraní.
Konec studené války a znovusjednocení jsme brali jako velké vysvobození. Říkali jsme si, že v Evropě konečně zavládl mír. Pravda, dlouho to nevydrželo. Přišla válka v Jugoslávii, potom Afghánistán, ale u Evropy jsme si i tak říkali, že je definitivně klid. Tohle však s útokem na Ukrajinu skončilo a musíme se připravit na novou dobu.

Rozšiřování NATO a EU

x Věříte, že by ruská agrese mohla kromě Ukrajiny zacílit i na další státy v Evropě? A to i přesto, že na zemi teprve teď začínají dopadat sankce ze strany Západu?

Kdybych byl v Moldavsku nebo v Gruzii, tak bych ze současné situace měl celkem obavy. Když odhlédneme od Ukrajiny a Donbasu, Rusko se angažuje také v moldavském Podněstří a v gruzínské Jižní Osetii. Moskvou ovládané regiony jsou zkrátka už léta i v dalších zemích. A ty teď rozhodně nemůžou být klidné.

Jak na to mají reagovat Severoatlantická aliance a Evropská unie? Změní se nějak jejich postoj vůči těmto zemím?
Teď jsme viděli, jak Gruzie, Moldavsko a Ukrajina v podstatě naráz podepsaly žádost o vstup do Evropské unie. A dost dobře si dokážu představit, že pracují i na smlouvách pro přijetí do Aliance. Z toho se už v dohledné době stane další velké téma, jakmile se současná situace uklidní.

Pokud se nějak povede zastavit válku na Ukrajině, aniž by to vyústilo v katastrofu pro celé obyvatelstvo a Rusku by se nepřiznal sebemenší kus ukrajinského území. Což je podle mě jeden z cílů, o který teď Putin usiluje. Ať už se konflikt jednou vyřeší jakkoliv, zájem těchto zemí o přijetí už rozhodně nezmizí.

x Může se kvůli válce nějak změnit i rozložení sil uvnitř obou svazků, jak Evropské unie, tak i NATO? Například že by se tzv. východnímu křídlu víc naslouchalo?

Podle mě ano. Mnoho středo- a východoevropských členů před Ruskem varuje už léta, ale západ to moc nevnímal. Tohle skončilo. Uprostřed všech špatných zpráv nesmíme zapomínat i na jednu pozitivní. Jak EU, tak i NATO jsou teď tak jednotné jak už dlouho ne. A dokážou opravdu dobře spolupracovat.

Ani ve střední a východní Evropě přece jen neplatilo, že všechny státy jednohlasně kritizují Rusko. Viktor Orbán v tomhle razil úplně jinou politiku než například Polsko, přestože jsou si jejich vlády jinak blízké a mají vlastní problémy s omezováním svobod. Zrovna jejich přístup vůči Rusku byl ale naprostý protiklad.

x Vedle Evropské unie a NATO je tu pochopitelně i jedna další důležitá organizace, co říkáte na dosavadní roli OSN, jak na válku podle vás reaguje?

I tady mám pozitivní dojem. Samozřejmě, Rada bezpečnosti je zablokovaná, protože Rusko má právo veta a tím pádem se tam nemůže odsoudit ani věc, která je evidentním porušením mezinárodního práva. Ale ke slovu se dostalo Valné shromáždění OSN a 141 zemí invazi odsoudilo.

Za Rusko se postavilo jen pár států, a navíc jakých – Sýrie, tedy zločinný režim, pak Bělorusko, Severní Korea nebo Eritrea. A to je všechno. Zbytek se zdržel hlasování a podle mě byla chyba, že to udělala například Jižní Afrika, ale západ i tak dokázal získat podporu dvou třetin všech zemí na světě. To už má nějakou váhu. I když otázkou je, jestli to Vladimira Putina vůbec zajímá. Obávám se, že ne.

x Hlasování, ať už v Radě bezpečnosti, tak i na Valném shromáždění, se zdržela Čína. Její ministerstvo zahraničí zároveň vyhýbá tomu, aby ruskou invazi jednoznačně odsoudilo. Jak vnímáte současnou roli Pekingu, mohl by z téhle krize i nějak vytěžit?

Čína je v mimořádně složité pozici. Ruská invaze na jednu stranu porušuje úplně všechno, co Peking na mezinárodním poli už čtyřicet let hlásá. Nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí, národní suverenita a nedotknutelnost hranic – tohle jsou základní principy čínské diplomacie, a ráda je zdůrazňovala třeba po vpádu do Iráku nebo Afghánistánu.

Kdyby byl prezident Si Ťin-pching konzistentní, tak by se musel postavit na stranu Západu. Jenže prezident Si zároveň vede i systémový konflikt hlavně se Spojenými státy a možná počítá s tím, že Putinova válka na Ukrajině může Západ dlouhodobě oslabit a z toho by Čína profitovala.

Na druhou stranu je asi jedinou zemí, která ještě na Rusko může vyvíjet nátlak. Čím déle budou protiruské sankce platit – a tady je čas klíčový, protože skutečný efekt teprve přijde – tím spíš Rusku nezbude nic jiného než obchodovat s Čínou. A ta bude mít celou řadu možností, jak si tam upevnit vliv. Uvidíme, jestli a jak to udělá.
Nová migrační vlna

x Když uvážíme i takový možný scénář, není to opravdu tak, že válka na Ukrajině je určitý historický přelom, kterým skončil dosavadní světový řád?

Ano, je to tak. Ale tady bych zdůraznil i jednu dobrou zprávu. Nejde o rozdělování světa do nových mocenských bloků. Uvědomme si, proč vlastně Rusko považuje Ukrajinu za nebezpečí? Existence demokratického státu, který je s Ruskem tak kulturně provázaný, zkrátka ohrožuje Putinův autokratický režim. A právě proto se válčí.

Není to pokus o rozšíření nějaké mocenské sféry – tohle je snaha o rozbití něčeho, co by mohlo oslabit Putinův vládní systém. To, že se Západ díky tomu dokázal sjednotit, je pozitivní signál. A že i Spolková republika Německo, jako možná nejdůležitější stát Evropské unie, hodlá změnit svou politiku, považuji za mimořádně důležité. Jde totiž nejen o obranu mezinárodního liberálního řádu, ale také o ochranu našich hodnot, jako jsou demokracie, lidské svobody a vláda práva.

x Co podle vás může způsobit nová migrační vlna, při které už podle OSN utekly ze svého domova na dva miliony lidí a jejich počet dál stoupá?

Teď je ochota pomáhat mimořádná. Přitom je to ta samá EU, která měla problémy s přijímáním a přerozdělováním lidí z Afriky a Sýrie, která byla ať už kvůli Maďarsku nebo Polsku tak ochromená, že v tom Itálii, Řecko a Španělsko v podstatě nechala. Teď se to ale kompletně otočilo. Bohužel bychom mohli říct, že v tom může být i skrytý rasismus. Když jde o lidi s jinou barvou pleti a navíc muslimy, tak Evropa není tak otevřená jako teď.

Ve vysílání Českého rozhlasu jsme už přinesli celou řadu výpovědí i od ukrajinských uprchlíků. Je dobré zmínit, že opravdu často zdůrazňují, že se do své vlasti rozhodně chtějí vrátit, jakmile se situace uklidní…

x Samozřejmě že chtějí domů. Ze dne na den museli od všeho utéct a je přirozené, že se hodlají vrátit. Tohle není ekonomická migrace, tihle lidé zkrátka prchají před válkou a rádi by co nejdřív zpátky, ale bylo by to teď rozumné?

Když ruská armáda postupně ničí jedno ukrajinské město za druhým? Té nejde jen o okupaci, ale také o rozbití infrastruktury a všeho, co je s tím spojené. I když těžko říct, co chce Putin s takhle zničenou zemí dělat, to taky moc nechápu. Ale co se týče uprchlíků – je pozoruhodné, jak dobře jsou na Západě přijímáni. Třeba i my v akademickém světě se teď snažíme pomáhat našim kolegům – a nejen těm ukrajinským.

Bylo by dobré připomenout, že jde také o lidi z Běloruska a Ruska, šest tisíc akademiků tam podepsalo výzvu k ukončení války, a všichni jsou kvůli tomu v ohrožení. Takže vidíte, uprchlická otázka se odráží i ve vědeckém světě.

x Závěrem, i když vím, že se nechcete pouštět do prognóz. Jak by se konflikt vůbec dal zastavit? Je možnost, že západní státy doufají spíš v konec vlády Vladimira Putina, anebo věří v diplomatické ukončení sporu?

Doufat můžeme v leccos. Je ale těžké věřit někomu, kdo porušuje sliby, a navíc to dělá už léta. Táhne se to od roku 2008 nebo 2009, kdy se Putin rozhodl takříkajíc navrátit Rusku velikost a asi podlehl nějakým historickým fantaziím. Jenže pokud chcete něco vyřešit diplomaticky, tak se na druhou stranu musíte umět spolehnout. A to teď s Ruskem nejde. Navíc když jeho dezinformační kampaň a propaganda běží na plné obrátky.

Takže je těžké si vůbec představit, že by se vyjednal smír. Dobrá, třeba by se dalo domluvit na nějakém humanitárním koridoru, ale diplomatické řešení války ne. Západ také nemůže říct, že Rusku výměnou za odchod z Ukrajiny přenechá Donbas a Krym. Tím by se Putinovi agrese vyplatila. Je to mimořádně složitá situace. A sázet na to, že by se problém vyřešil v Rusku, protože by padla Putinova mocenská klika, i to je podle mě nepravděpodobné.

V tomhle moc optimismu nevidím. Snad až na to, že Západ konečně pochopil, o co se hraje – o lidské svobody a světový řád, ve kterém vyhrává ten, kdo je v právu, a ne ten, kdo je silnější. Tedy přesně ten výklad, který chce Putin na Ukrajině prosadit.

X X X

ARABSKÉ ZEMĚ ODMÍTLY USA, BIDENA, ROPU PRO USA, EU NEZÍSKAL, TAK JE TU JEN RUSKO

Biden chtěl s Araby jednat o náhradě za ruskou ropu. Odmítli ho

Snaha Spojených států nahradit ruskou ropu arabskou zatím neuspěla. Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty odmítly domluvit si termín telefonických rozhovorů svých nejvyšších představitelů s americkým prezidentem Joem Bidenem, uvedl list The Wall Street Journal s odvoláním na blízkovýchodní a americké představitele.

List uvedl, že jak saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán, tak vládce Spojených arabských emirátů šajch Muhammad bin Zajíd byli pro Bidena „nedostupní“, když Spojené státy žádaly o rozhovor.
„Byla tu nějaká očekávání ohledně telefonátu, ale neuskutečnil se,“ uvedl americký představitel k plánu Bidenova hovoru s princem Muhammadem bin Salmánem. „Měla to být součást otevření kohoutku (pro tok saúdské ropy),“ dodal k tématu hovoru.

Začátkem tohoto týdne mluvčí Bílého domu Jen Psakiová sdělila, že nejsou žádné plány na brzké Bidenovo jednání s princem. Biden podle listu The Wall Street Journal 9. února mluvil s princovým otcem, králem Salmánem, kdy si potvrdili strategické partnerství.
Velvyslanec Spojených arabských emirátů v USA pak potvrdil, že obě země mají napjaté vztahy, i když naznačil, že se problémy podaří překonat.

Americká administrativa se snaží dosáhnout zvýšení dodávek ropy na světové trhy z jiných zdrojů poté, co USA zakázaly dovoz ropy z Ruska v reakci na ruskou agresi na Ukrajině.
To vedlo k dalšímu růstu ceny ropy na 130 dolarů za barel, což je nejvíce za čtrnáct let, uvedl list The Guardian.

Minulý týden kartel producentů ropy OPEC+ zahrnující Rusko odmítl zvýšit limity těžby.

Jednání s Venezuelou
Spojené státy dokonce poprvé po dlouhých letech otevřely diplomatické kanály s Venezuelou, která je sice spojencem Moskvy a úhlavním nepřítelem Washingtonu v Jižní Americe, ale má jedny z největších zásob ropy. Venezuela jako gesto dobré vůle propustila nejméně dva vězněné Američany.

Americká politika v zálivu

Spojené státy doplácejí na blízkovýchodní politiku Antonyho Blinkena, který se rozhodl méně vycházet vstříc Saúdské Arábii. USA totiž začaly jednat s Íránem na obnovení dohody o íránském jaderném programu, která ale nebrání Teheránu podporovat nejrůznější milice na Blízkém východě.

Spojené státy také přestaly podporovat Saúdskou Arábii v její válce s jemenskými šíity. Íránem podporované Húsie odmítl Washington označit za teroristickou organizaci, přestože balistickými raketami ostřelují nejen Saúdskou Arábii, ale už i Emiráty. Washington také nepromíjí Rijádu vraždu novináře Džamála Chášukdžího na saúdském konzulátu v Istanbulu a nepodporuje zajištění imunity prince bin Salmána proti stíhání za tento čin.

USA se vrátí k jaderné dohodě s Íránem, ten ji musí plnit Blízký a Střední východ

Biden už v předvolební kampani sliboval, že bude zacházet se Saúdskou Arábií jako se státem, jenž si zaslouží odsouzení. Saúdskoarabský režim je mimořádně nedemokratický, jenomže jde o dlouholetého spojence USA. O nic demokratičtější Írán, s nímž se Washington snaží obnovit dohodu o jaderném programu, vidí Ameriku jako hlavního nepřítele hned po Izraeli.

X X X

Jižní Korea má nového prezidenta. Úřad převezme konzervativec Jun Sok-jol

Jihokorejské prezidentské volby vyhrál kandidát konzervativní opozice Jun Sok-jol. Liberální soupeř I Če-mjong uznal porážku. Oba muže dělí zhruba 250 000 hlasů. Bývalý generální prokurátor Sok-jol mandát získá na následujících pět let a vystřídá současnou hlavu státu Mun Če-ina. Volební klání doprovázela negativní kampaň.

Če-mjong, někdejší guvernér jihokorejské nejlidnatější provincie Kjonggi, a bývalý generální prokurátor Jun Sok-jol podle předvolebních průzkumů vedli u voličů s vysokým náskokem před deseti dalšími kandidáty. Rozdíl mezi nimi byl menší, než kolik činí statistická chyba. Dohromady oba favoriti posbírali více než 90 procent všech hlasů.

Vítěz do čela desáté největší ekonomiky na světě nastoupí v květnu, kdy po pětiletém mandátu vystřídá současného prezidenta Mun Če-ina.
Prezidentské volby skončily na korejské poměry velmi těsným výsledkem. Po sečtení více než 98 procent okrsků měl Jun 48,6 procenta hlasů, zatímco I 47,8 procenta. Na začátku sčítání vedl demokratický kandidát, Jun ale převzal vedení, když bylo sečteno zhruba 50 procent okrsků. Stávající prezident Mun Če-in, který už nekandidoval, v roce 2017 zvítězil s náskokem 17 procentních bodů.

Jun po uznání prohry ze strany svého nejvážnějšího soupeře poděkoval svým příznivcům. Podle jihokorejského tisku už dříve začaly ve štábu konzervativní strany menší oslavy. Úspěch konzervativního kandidáta znamená pro stranu zlom po předčasných volbách z roku 2017. Ty vyvolal odchod z funkce konzervativní prezidentky Pak Kun-hje kvůli korupci, za kterou byla později odsouzena. Vítěz nynějších voleb se ujme úřadu v květnu.

Volební místnosti se pro širokou veřejnost uzavřely v 18:00 místního času. Další hodinu a půl byly ovšem přístupné pro lidi nakažené covidem-19, kteří mají nařízenou karanténu. Svůj hlas nakonec odevzdalo 77 procent ze zhruba 44 milionů oprávněných voličů.
Už minulý týden lidé mohli využít předčasného hlasování, které provázela rekordní volební účast. Možnosti využilo 37 procent voličů.

Zemi s 52 miliony obyvatel zasáhla vlna infekcí koronavirové varianty omikron, denně se prokáže bezmála 200 000 nových případů. V úterý padl absolutní rekord v počtu nově nakažených, zdravotníci zaznamenali 342 446 případů.
Hlasování předcházela podle voličů negativní volební kampaň plná kontroverzních výroků a odborníci se shodují, že ani jeden z kandidátů nepředstavil přesvědčivé plány dalšího směřování Jižní Koreje.

Ženy mají samé výhody. V Koreji nabývá na síle antifeministické hnutí
„Nikdo v mém okolí nevypadá, že by ho volby těšily,“ řekla 48letá obyvatelka Soulu, která hlasování popsala jako výběr „menšího zla“.

X X X

Djokovič dál odmítá očkování. Nezahraje si kvůli tomu v Indian Wells ani v Miami
 
Druhý tenista světového žebříčku Novak Djokovič se odhlásil z tenisových turnajů v Indian Wells a v Miami. Vítěz 20 grandslamů na Twitteru uvedl, že kvůli povinnému očkování proti koronaviru ho úřady do USA nepustí.

„Potvrdili (Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí), že pravidla pro vstup do země se nezmění. Tudíž nebudu moci v USA hrát,“ napsal Djokovič. „Všem, kteří na těchto významných turnajích hrát budou, přeji hodně štěstí,“ dodal.
Djokovič je odpůrcem vakcinace a už kvůli tomu přišel o start na prvním grandslamu sezony Australian Open.
Čtyřiatřicetiletý Srb poté prohlásil, že se očkovat nenechá a je připraven kvůli tomu přijít o další turnaje.

Pořadatelé v Indian Wells s ním počítali. Djokovič měl mít v prvním kole kalifornského turnaje, kterému se přezdívá pátý grandslam, volný los. Slavný Srb se naposledy představil na turnaji v Dubaji, kde ve čtvrtfinále nečekaně prohrál s Jiřím Veselým.
Mužský turnaj v Indian Wells odstartuje ve čtvrtek, ženy již úvodní kolo rozehrály.

X X X

Řady OLYMP CSMV rozšiřují Salač, König a Vostatek

Od 1. března 2022 se členy Oddělení moto OLYMP Centra sportu ministerstva vnitra stali motocykloví závodníci Filip Salač, Oliver König a Ondřej Vostatek. Přidávají se k současným devíti závodníkům ploché dráhy. Oddělení moto sídlí na plochodrážním stadionu Na Markétě, kde mají sportovci potřebné zázemí pro přípravu.

Využívat mohou také špičkové vybavení tělesné, regenerační a fyzioterapeutické základny v areálu v pražské Stromovce, kde OLYMP CSMV sídlí.
„Věnujeme velkou pozornost výchově mladých talentovaných sportovců a jsem rád, že Filip Salač, Oliver König a Ondřej Vostatek rozšiřují naše řady. Kvalitní zázemí na světové úrovni a odborné vedení určitě může pomoci v jejich rozvoji a přispět k dobrým výsledkům. Všem třem jezdcům přeji do letošní sezóny mnoho úspěchů a věřím, že nás budou dobře reprezentovat,“ uvedl Pavel Kubeš, ředitel OLYMP Centra sportu ministerstva vnitra.

Všichni tři noví členové OLYMP CSMV procházejí v letošním roce velkým progresem, když přestoupili do vyšších kategorií závodů světových šampionátů, ve kterých budou reprezentovat Českou republiku.
Dvacetiletý Filip Salač přestoupil do kategorie Moto2 mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP. Devatenáctiletého Olivera Königa letos uvidíme ve světovém šampionátu superbiků. Sedmnáctiletý Ondřej Vostatek bude v rámci mistrovství světa superbiků hájit české barvy v druhé nejvyšší kategorii Supersport. „Jsme vděční za příležitost být součástí prestižního elitního centra a děkujeme za důvěru. Podpora OLYMP Centra sportu ministerstva vnitra a Autoklubu České republiky nás zavazuje a budeme je hrdě reprezentovat,“ shodli se závodníci.

„Velmi vítám, že se Oddělení moto OLYMP Centra sportu ministerstva vnitra rozrůstá o talentované jezdce. Oddělení moto OLYMP se podílí na spolupořádání jednoho ze závodů seriálu mistrovství světa na ploché dráze Czech Republic FIM Speedway Grand Prix, který patří mezi nejvýznamnější podniky motoristického sportu u nás. Autoklub ČR se z pozice národní federace motocyklového sportu na pořádání závodů Na Markétě také významně podílí a jsem moc rád, že se naše spolupráce prohlubuje,“ uvedl Jan Šťovíček, prezident Autoklubu ČR. Jakub Schimmer, PR a média – sport